22 C 210/2023 - 183

Rubrum

Okresní soud v Liberci rozhodl samosoudcem Mgr. Tomášem Kopalem ve věci žalobce: [Jméno žalobce], narozený [Datum narození žalobce] advokátem [Jméno advokáta] sídlem [Adresa advokáta] proti žalovaný: [Jméno žalovaného], narozený [Datum narození žalovaného] bytem [Adresa žalovaného] o ochraně práva služebnosti takto:

Výrok

I. Žalovaný je povinen zdržet se jakéhokoliv jednání, které by rušilo výkon oprávnění žalobce z věcného břemene chůze a jízdy přes pozemky parc. č. [hodnota] a parc. č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno] na pozemek parc. č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno], vše v k. ú. [adresa], a to zejména zdržet se bránění průjezdu vozidel přes tyto pozemky umístěním jakékoliv překážky nebo jiným obdobným jednáním.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci, a to k rukám advokáta žalobce, náhradu nákladů řízení v částce 27 800,01 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Odůvodnění

1. Žalobce se žalobou na ochranu práva služebnosti ze dne [datum] domáhá ochrany před rušením práva věcného břemene chůze a jízdy přes pozemky parc. č. [hodnota] a parc. č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno] („Služebné pozemky“), a to původně i ze strany žalované [Jméno žalovaného], narozené [datum], dále také jen „žalovaná“, jakožto vlastníka Služebných pozemků, a jejího otce – žalovaného [Jméno žalovaného].

2. Žalobce tvrdí, že je vlastníkem pozemku parc. č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno] (dále také jako „Panující pozemek“). Soud zjistil, že dne [datum] uzavřeli [Anonymizováno] otevřený podílový fond jako „Prodávající“ a žalobce jako Kupující Kupní smlouvu (dále také jen „Smlouva“, čl. 16-18), ve které se mj. uvádí (čl. I.), že Prodávající je mj. i vlastníkem pozemku parc. č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno] a že z tohoto pozemku byl geometrickým plánem č. [hodnota]-[Anonymizováno]/[Anonymizováno], vypracovaným [tituly před jménem] [jméno FO], a potvrzeným Katastrálním úřadem pro [Anonymizováno] kraj, Katastrálním pracovištěm [adresa], dne [datum], pod č.j. [Anonymizováno][Anonymizováno][Anonymizováno]/[Anonymizováno]-[Anonymizováno] (dále jen „Geometrický plán“) oddělen pozemek parc. č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno], k.ú. [adresa], o výměře 11 m2 (dále jen „Oddělený pozemek“). Kopie Geometrického plánu tvoří Přílohu č. [hodnota] Smlouvy (čl. 19).

3. Žalobce tvrdí, že se stal vlastníkem Panujícího pozemku na základě Smlouvy s účinností ke dni [datum] a že ve prospěch Panujícího pozemku je v katastru nemovitostí zapsáno věcné břemeno chůze a jízdy přes Služebné pozemky. Soud má výše uvedená tvrzení za prokázaná Výpisem z katastru nemovitostí ze dne [datum], LV č. [hodnota], k. ú. [Anonymizováno] [adresa] (čl. 22-23).

4. Žalobce tvrdí, že ve prospěch Panujícího pozemku je v katastru nemovitostí zapsáno věcné břemeno chůze a jízdy přes pozemky parc. č. [hodnota] a parc. č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno] (dále společně také jako „Služebné pozemky“). Žalobce dále tvrdí, že Žalovaná 1. (dále také jako „žalovaná“) je vlastníkem Služebných pozemků. Žalovaný 2. (dále také jako „žalovaný“) je [Anonymizováno] žalované. Soud zjistil z Kupní smlouvy a smlouvy o zřízení věcného břemene uzavřené dne [datum] mezi [právnická osoba], a.s. jako prodávajícím a manželi [právnická osoba] a [právnická osoba] a manželi [jméno FO] a [jméno FO] jako kupujícími (dále také jen „Kupní smlouva“ a „Věcné břemeno“, čl. 10-13), že uvedenou smlouvou (čl. V., odst. 1) bylo dohodou smluvních stran zřízeno věcné břemeno ve prospěch prodávajícího jako vlastníka zde uvedených sousedních pozemků včetně pozemku parc. č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno] spočívající v právu chůze a jízdy přes pozemky parc. č. [hodnota] a [Anonymizováno]/[Anonymizováno], k.ú. [Anonymizováno] [adresa], tak jak je vyznačeno na geometrickém plánu ze dne [datum] č. zak. [Anonymizováno] – [Anonymizováno]/[Anonymizováno], který je nedílnou přílohou této smlouvy. Bylo dohodnuto, že smluvené věcné břemeno chůze a jízdy spočívá v právu vlastníků uvedených pozemků a budov chodit a jezdit vozidly přes pozemky par. č. [hodnota] a [Anonymizováno]/[Anonymizováno]. Bylo dohodnuto, že věcné břemeno chůze a jízdy se zřizuje na dobu časově neomezenou a práva vyplývající z tohoto smluveného věcného břemena přecházejí s vlastnictvím zde uvedených pozemků včetně pozemku parc. č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno] na jejich nabyvatele a povinnosti vyplývající ze smluveného věcného břemena přecházejí na nabyvatele pozemků par. č. [hodnota] a [Anonymizováno]/[Anonymizováno]. Dále bylo uvedenou smlouvou (čl. V., odst. 2) zřízeno ve prospěch kupujících věcné břemeno spočívající v právu chůze a jízdy přes Služebné pozemky, tj. i přes pozemek parc. č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno], k.ú. [adresa], tak jak je vyznačeno na geometrickém plánu ze dne [datum] č. zak. [Anonymizováno] – [Anonymizováno]/[Anonymizováno], který je nedílnou přílohou této smlouvy.

5. Soud má za prokázané z Výpisu z katastru nemovitostí ze dne [datum], LV č. [hodnota], k. ú. [Anonymizováno] [adresa] (čl. 14-15): 1. že: žalovaná byla k uvedenému datu vlastníkem Služebných pozemků, 2. že v katastru nemovitostí bylo k uvedenému datu mj. zapsáno i Věcné břemeno chůze a jízdy ze dne [datum] v rozsahu vyznačeném geometrickým plánem č. [hodnota] – [Anonymizováno]/[Anonymizováno], kde oprávnění je (mimo jiné) pro Parcelu: [Anonymizováno]/[Anonymizováno], Povinnost k Parcelám: [Anonymizováno], [Anonymizováno]/[Anonymizováno].

6. Žalobce tvrdí, že žalovaní společně brání žalobci ve výkonu jeho oprávnění z věcného břemene jízdy a chůze přes Služebné pozemky, resp. popírají vůbec existenci věcného břemene. Žalobce se proto touto žalobou domáhá ochrany výkonu svého oprávnění z věcného břemene.

7. Žalobce vzal podáním z [datum] žalobu zpět vůči žalované s odůvodněním, že žalovaná od zahájení řízení v rušení práv žalobce nepokračuje. Soud proto usnesením č. j. [spisová značka] ze dne 18. ledna 2024 řízení vůči prvnímu žalovanému zastavil. Soud se proto dále omezil ve vylíčení rozhodujících skutečností, v hodnocení důkazů a v právním hodnocení zjištěného skutkového stavu výlučně jen na ta jednání žalovaného, popřípadě na společné(á) jednání žalovaného a žalované, které(á) dle žalobce představují rušení ve výkonu služebnosti.

8. Žalobce uvedl, že na Panujícím pozemku, Služebných pozemcích a pozemku parc. č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno] se nachází cesta spojující přilehlé stavby s místní komunikací v [adresa] (dále také jako „Cesta“). Soud má toto za prokázané snímkem ortografické mapy a snímky panoramatických map.

9. Žalobce argumentuje tím, že žalovaný popírá vůbec existenci Věcného břemene. Nadto v minulosti již žalovaný blokoval Cestu na Služebných pozemcích tím, že opakovaně bránil průjezdu vozidel žalobce shora popsaným způsobem. Podle žalobce tak zejména s ohledem na tyto okolnosti je dáno zcela konkrétní riziko, že v rušení bude ze strany žalovaného pokračováno. Žalobce konkretizoval, jakým způsobem je coby oprávněný ze strany žalovaného (resp. žalovaných) rušen ve výkonu služebnosti, následovně. Žalobce uvedl, že žalovaní poté, co se žalobce stal vlastníkem Panujícího pozemku, popírají bez jakéhokoliv zdůvodnění existenci Věcného břemene a opakovaně brání žalobci ve výkonu jeho oprávnění z Věcného břemene, tj. v průchodu a průjezdu přes Služebné pozemky. Žalobce uvedl, že žalovaní: (a) dne [datum] bránili průjezdu přes Služebné pozemky tím, že se žalovaný postavil doprostřed Cesty a odmítal Cestu uvolnit, přičemž žalovaná volala na místo hlídku Policie ČR a Městské policie [adresa], kterým společně s žalovaným tvrdila, že žalobci žádné oprávnění z Věcného břemene nesvědčí; (b) dne [datum] opět žalovaní totožným způsobem bránili průjezdu přes Služebné pozemky a volaným hlídkám Policie ČR a Městské policie [adresa] opět tvrdili, že žalovanému oprávnění z Věcného břemene nesvědčí. Soud má výše uvedená tvrzení za prokázaná důkazy provedenými fotografiemi ze dne [datum] (čl. 116) a videozáznamem ze dne [datum] (důkaz proveden při jednání dne [datum]). Soud má za to, že z výše uvedené fotografie je zřejmé, že žalovaný stojí v cestě na fotografii zachycenému vozidlu na cestě k „Panujícímu pozemku“. Podle vysvětlení žalobce na jednání soudu dne [datum] je na fotografii zachycena situace, kdy v místě vjezdu z [Anonymizováno] ulice služebný pozemek stojí vozidlo objednané žalobcem a před vozidlem stojí žalovaný bránící vozidlu ve vjezdu. Podle žalobce blokoval takto žalovaný cestu na panující pozemek ca dvě hodiny. Soud má dále za to, že z výše uvedeného videozáznamu je rovněž zřejmé, že žalovaný blokuje vjezd vozidlu objednanému žalobcem. Na videozáznamu stojí žalovaný v cestě tomuto vozidlu couvajícímu z [Anonymizováno] ulice na služebný pozemek. [Anonymizováno] žalobce [jméno FO], který natáčí video, žalovanému sděluje, že je zde věcné břemeno vjezdu. Žalovaný se hrubými slovy ohradí, tvrdí, že věcné břemeno neexistuje, a nadále brání vjezdu vozidla. Prohlašuje, že stojí na svém pozemku. Soud na základě výše uvedeného shledal, že existuje konkrétní nebezpečí opakování rušení práva věcného břemene chůze a jízdy přes pozemky žalobce v budoucnu. Soud má za prokázané, že žalovaný bránil výkonu práv žalobce opakovaně a také popírá samotnou existenci věcného břemene vážícího se k pozemku žalobce.

10. Žalobce prokázal (předžalobní výzvou žalovaného ze dne [datum] včetně vrácenky), že vyzval žalovaného ke zdržení se bránění vjezdu na Služebné pozemky předžalobní výzvou ze dne [datum], na kterou žalovaný nereagoval.

11. Žalovaný ve svém vyjádření ve věci (poprvé v podání ze dne [datum]) uvedl, že není nositelem hmotněprávní povinnosti v žalované věci, že žalobce není ve věci aktivně legitimovaný, protože není stranou Kupní smlouvy, žádná práva z věcného břemene z této smlouvy pro něho neexistují. Podle žalovaného práva a povinnosti lze vázat pouze k věci v právním slova smyslu, která v době pořízení smlouvy existovala, žalovaný tedy popírá samu existenci Věcného břemene. Soud by podle žalovaného měl žalobu odmítnout jako nedůvodnou, neboť není dostatečně určitá a srozumitelná a je vedena proti osobě bez pasivní legitimity. Podle žalovaného výše uvedené smlouva o věcném břemeni neobsahuje pozemek parc. č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno], na který žalobce odkazuje. Podle žalovaného je nesporné, že oddělený pozemek parc. č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno] je pozemek jiný než pozemek parc. č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno], který prodejem ztratil spojení s pozemkem panujícím a jeho právy. Podle žalovaného tvrzení žalobce, že pozemek parc. č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno] je panující, odporuje ustanovení § 1265 o. z. neboť by došlo k rozšíření míry věcného břemene, jak vyplývá z § 1264 o. z., shodně dle žalovaného prý konstatuje Komentář k OZ III Spáčil, Judikatura Ústavního i Nejvyššího soudu, např. NS 22 Cdo 584/2021. Žalovaný dále v průběhu řízení ke svému tvrzení, že předmětné věcné břemeno neexistuje, upozornil na poznámku spornosti s návrhem na výmaz věcného břemene, která byla na návrh [Jméno žalovaného] vyznačena v katastru nemovitostí k pozemkům parc. č. [hodnota], [Anonymizováno]/[Anonymizováno] a [Anonymizováno]/[Anonymizováno] v kú [adresa]. Na čl. [Anonymizováno] je založeno Vyrozumění [právnická osoba] pro [Anonymizováno] kraj, Katastrálního pracoviště [adresa] o zápisu uvedené poznámky spornosti. Poznámka spornosti je vázána na žalobu na neexistenci věcného břemene, kterou podala [Jméno žalovaného] k Okresnímu soudu v Liberci; řízení je vedeno pod sp. zn. [spisová značka]. Žalovaný navrhl, aby soud postupoval podle § 135 odst. 2 o. s. ř. a řízení přerušil. Soud návrh žalovaného odmítl s tím, že je v dané věci nepoužitelný.

12. Žalovaný v reakci na důkaz provedený fotografiemi ze dne [datum] soudu předložil a navrhl provedení důkazu rozhodnutím [právnická osoba] [adresa], odboru dopravy ze [datum], podle žalovaného z tohoto rozhodnutí (ve stručnosti řečeno) vyplývá, že předmětné nemovitosti byl od tohoto rozhodnutí oprávněn užívat každý, rovněž i žalovaný, nemohlo tak docházet k žádnému omezování práva žalobcova věcného břemene. Žalovaný dále předložil soudu žádost žalobce o určení existence účelové komunikace na částech pozemků par. číslo [Anonymizováno]/[Anonymizováno], [Anonymizováno]/[Anonymizováno], [Anonymizováno], [Anonymizováno]/[Anonymizováno] ze dne [datum] spojenou s návrhem na vydání předběžného opatření. Žalobce se k výše uvedeným důkazům vyjádřil tak, že rozhodnutí MÚ [adresa] je předběžné, není to meritorní rozhodnutí ve věci a je to rozhodnutí vůči paní [jméno FO]. Žalobce dále popřel to, že žalovaný v minulosti jednal toliko coby právní zástupce žalované, pro toto své tvrzení soud označil jako důkazy: žádost žalovaného o doslání předžalobní výzvy z 3. 8. 2023 (čl. 123), doručenku datové zprávy čl. 124 (dle žalobce se jedná o doručenku k předžalobní výzvě, která byla žalobcem zasílána znovu) a reakci žalovaného na zaslanou předžalobní výzvu (čl. 125). Soud má za to, že z výše uvedené reakce je zřejmé, že žalovaný v reakci na zaslanou předžalobní výzvu žalobci výslovně sděluje, že není právním zástupcem žalované.

13. Soud ze svědecké výpovědi [jméno FO], nar. [datum], [Anonymizováno] žalobce, a ze svědecké výpovědi [jméno FO], nar. [datum], [Anonymizováno] žalobce, mimo jiné zjistil, že ca před dvěma lety postavil žalovaný na služebný pozemek své auto tak, aby nebylo možné vjet na panující pozemek. Auto blokovalo vjezd ca 2-3 měsíce. Proto žalobce odkoupil část pozemku, ve prospěch kterého bylo zřízeno věcné břemeno vjezdu. Žalovaný ale věcné břemeno neuznával a po nějaké době „začal dělat naschvály“ – stoupal si doprostřed cesty, aby tudy auta žalobce nemohla projíždět. Vjezdu vozidel bránila i [Anonymizováno] žalovaného. Naposledy byl svědek [jméno FO] na jaře roku [Anonymizováno] přítomen situaci trvající ca 1,5 hodiny, kdy si žalovaný opět stoupl doprostřed služebného pozemku a blokoval vjezd autu se štěrkem, které muselo nakonec odjet pryč. Ze svědecké výpovědi [jméno FO] vyplynulo, že byl [datum] přítomen incidentu, který natáčel na video (založeno do spisu – čl. 115) kdy žalovaný bránil vjezdu na panující pozemek autu (zásobování objednané žalobcem) majitele firmy [Anonymizováno] [Anonymizováno], které řídil [Anonymizováno] majitele. Žalovaný opět stál autu v cestě. U incidentu byla přítomna policie. Po jejím příjezdu a po příjezdu majitele firmy pana [Anonymizováno] žalovaný přestal cestu blokovat a jeho auto na panující pozemek nechal projet.

14. Soud při jednání [datum] v souladu s § 95/1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) rozhodl o změně žaloby tak, že: „Změna žaloby, kterou se žalobce domáhá vůči žalovanému: Žalovanému se ukládá povinnost zdržet se jakéhokoliv jednání, které by rušilo výkon oprávnění žalobce z věcného břemene chůze a jízdy přes pozemky parc. č. [hodnota] a parc. č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno] na pozemek parc. č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno], vše v k.ú. [adresa], a to zejména zdržet se bránění průjezdu vozidel přes tyto pozemky umístěním jakékoliv překážky nebo jiným obdobným jednáním, se připouští.“ 15. Soud pro posouzení zjištěného skutkového stavu považuje za rozhodná následující zákonná ustanovení.

16. Podle § 1257/1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, dále jen o. z., věc může být zatížena služebností, která postihuje vlastníka věci jako věcné právo tak, že musí ve prospěch jiného něco trpět nebo něčeho se zdržet.

17. Podle § 1257/2 o. z. vlastník může zatížit svůj pozemek služebností ve prospěch jiného svého pozemku.

18. Z odborné komentářové literatury: „Věcná břemena jsou věcnými právy k věci cizí. Omezují vlastníka věci ve prospěch oprávněného z věcného břemene, a to zpravidla časově neomezeně; Věcná břemena vzniklá před účinností ObčZ se nadále budou řídit ustanoveními tohoto zákona; jejich vznik, jakož i práva a povinnosti z nich vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona se však budou posuzovat podle dosavadních právních předpisů (§ 3028). Judikaturu týkající se věcných břemen podle ObčZ 1964 (popř. i podle ObčZ 1950 a OZO) lze přiměřeně (tam, kde ObčZ nemá obsahově odlišnou úpravu) použít i pro věcná břemena podle ObčZ (NS [spisová značka]).“ (HAVLÍK, David. § 1257 [Pojem služebnosti]. In: PETROV, Jan, VÝTISK, Michal, BERAN, Vladimír a kol. Občanský zákoník. 2. vydání (2. aktualizace). Praha: C. H. Beck, 2023, marg. č. 1.); „Věcný charakter služebnosti je dán především její vázaností na konkrétní služebnou věc, resp. určením stran právního poměru. Povinným je vždy vlastník služebné věci, přičemž služebnost zásadně přechází s vlastnictvím věci na nabyvatele (§ 1106)….I rozdělení pozemku zatíženého služebností nemá vliv na služebnost, která nadále bude zatěžovat každý z nových pozemků (pokud jsou jí dotčeny). Bude-li rozdělen panující pozemek, může vlastník každého nového pozemku vykonávat služebnost (NS 22 Cdo 2016/2007).“ (HAVLÍK, David. § 1257 [Pojem služebnosti]. In: PETROV, Jan, VÝTISK, Michal, BERAN, [jméno FO] a kol. Občanský zákoník. 2. vydání (2. aktualizace). Praha: [právnická osoba]. Beck, 2023, marg. č. 5.).

19. Podle § 1259 o. z. kdo je oprávněn ze služebnosti, může se domáhat ochrany svého práva; § 1040 až 1043 se použijí obdobně.

20. Z odborné komentářové literatury a starší judikatury použitelné i v poměrech o. z. je namístě zmínit: „Negatorní žalobu lze uplatnit tehdy, pokud rušení oprávněného ze služebnosti ze strany rušitele trvá, resp. pokračuje, anebo tam, kde sice již ustalo, avšak existuje konkrétní nebezpečí jeho opakování v budoucnu (NS 22 Cdo 3288/2017). Žalobu může oprávněný uplatnit jak proti vlastníku služebné věci, tak i proti třetím osobám, které neoprávněně zasahují do jeho práv ze služebnosti.“ (HAVLÍK, David. § 1259 [Ochrana služebnosti]. In: PETROV, Jan, VÝTISK, Michal, BERAN, Vladimír a kol. Občanský zákoník. 2. vydání (2. aktualizace). Praha: [právnická osoba]. Beck, 2023, marg. č. 2.). „…Zákaz neoprávněného rušení vlastníka věci podle § 126 odst. 1 ObčZ přichází v úvahu tam, kde neoprávněné rušení vlastníka ze strany rušitele trvá, resp. pokračuje, anebo tam, kde sice již přestalo, avšak existuje konkrétní nebezpečí jeho opakování v budoucnu (srov. rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 12. 4. 1999, sp. zn. 2 Cdon 1626/96, publikovaný v časopisu Soudní rozhledy v sešitu 7, ročník 1999). Tehdejší Nejvyšší soud Slovenské republiky již ve stanovisku Cpj 59/71 publikovaném pod R 65/72 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, jehož závěry jsou dosud použitelné, uvedl, že rušební činnost musí být konkretizovaná nejen ve skutkovém ději uvedeném v žalobě, ale i v žalobním petitu. Negatorní žaloba by ale nesplnila svůj účel, kdyby zákaz rušební činnosti formulované v žalobním petitu, mohl pokrývat jen ten konkrétní rušební čin, ke kterému již došlo, a nepostihl by činnost podobného druhu, která podle okolností hrozí. Příliš úzké vy mezení by totiž nezakázalo zásahy prováděné jiným způsobem, které nicméně znamenají stejné rušení. Proto soudní rozhodovací praxe připouští formulovat zákaz i obecněji než jen pouhým uvedením rušivého zásahu, ke kterému došlo….“ (Usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. 9. 2005, sp. zn. 22 Cdo 1485/2005).

21. Podle § 1042 o. z. vlastník se může domáhat ochrany proti každému, kdo neprávem do jeho vlastnického práva zasahuje nebo je ruší jinak než tím, že mu věc zadržuje.

22. Z relevantní judikatury: „Ochranu vlastnického práva, o níž soud rozhoduje po 1. 1. 2014, je nutno v poměrech negatorní žaloby poměřovat úpravou obsaženou v § 1042 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, dále jen „o. z.“ (viz § 3028 odst. 2 o. z.; usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 20. 1. 2014, sp. zn. 17 Co 423/2013, uveřejněné pod č. 5/2015 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 9. 12. 2015, sp. zn. 22 Cdo 4884/2015). Ve vztahu k negatorní žalobě Nejvyšší soud zdůraznil, že § 1042 o. z. není normou obsahově odlišnou od § 126 odst. 1 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění účinném do 31. 12. 2013 (dále jen „obč. zák.“), a proto je dosavadní judikatura v zásadě nadále aplikovatelná (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 3. 2015, sp. zn. 22 Cdo 4065/2014, nebo ze dne 9. 12. 2015, sp. zn. 22 Cdo 4755/2014). Dovolací soud nevidí důvod ani po nabytí účinnosti o. z. měnit právní názor, že zákaz neoprávněného rušení vlastníka věci podle § 126 odst. 1 obč. zák. (nyní § 1042 o. z.) přichází v úvahu tam, kde neoprávněné rušení vlastníka ze strany rušitele trvá, resp. pokračuje, nebo tam, kde sice již přestalo, avšak existuje konkrétní nebezpečí jeho opakování v budoucnu. Negatorní žalobou je možné se v zásadě domáhat ochrany proti již vykonaným zásahům, které trvají anebo jejichž opakování hrozí (viz např. stanovisko Nejvyššího soudu Slovenské republiky ze dne 27. 6. 1972, Cpjn 59/71[pozn. red.: správně Cpjn 57/71], publikované ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 65/1972, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 12. 4. 1999, sp. zn. 2 Cdon 1626/96, publikovaný v časopise Soudní rozhledy č. 7/1999, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 1. 2017, sp. zn. 22 Cdo 3844/2016, uveřejněný ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 70/2018). Dospěl-li v nyní projednávané věci odvolací soud k závěru, že negatorní žaloba je důvodná, neboť hrozí opakování zásahu do vlastnického práva žalobce, je jeho rozhodnutí v souladu s výše uvedenou rozhodovací praxí dovolacího soudu. K tomuto právnímu posouzení věci uplatněné dovolací námitky proto nejsou důvodné.“ (Usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 10. 2019, sp. zn. 22 Cdo 2530/2019).

23. Soud v poměrech projednávané věci vyšel ze zjištění (viz výše odstavec 4.), že věcné břemeno nebylo Kupní smlouvou časově omezeno. Oprávnění z Věcného břemene bylo zřízeno pro všechny vlastníky (mimo jiné) pozemku parc. č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno]. Panující pozemek byl oddělen právě od pozemku parc. č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno]. Oddělením Panujícího pozemku nedošlo k zániku Věcného břemene, ale přetrvalo také ve prospěch vlastníka oddělovaného Panujícího pozemku – původní panující pozemek parc. č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno] nezanikl a stejně tak Věcné břemeno stále slouží téže věci, byť rozdělené. Žalobce správně argumentuje, že je to logické, neboť z principu speciality věcných práv plyne, že dojde-li k rozdělení původní věci zatížené limitovaným věcným právem (věcným právem k věci cizí) na více nových věcí, zůstává takové právo váznout na všech nově vzniklých věcech, ledaže by ze zákona plynulo odlišné řešení. Obdobný názor zaujímá i výše citovaná odborná komentářová literatura. Žalobce rovněž přiléhavě argumentuje tím, že z ustanovení § 980 odst. 2 o. z. navíc plyne, že „Je-li právo k věci zapsáno do veřejného seznamu, má se za to, že bylo zapsáno v souladu se skutečným právním stavem“. Žalobci tak kromě Věcného břemene jako takového svědčí rovněž právní domněnka jeho existence.

24. Jak je uvedeno výše (viz odstavec 4.) obsahem Věcného břemene je podle čl. V. bodu 1) Kupní smlouvy povinnost vlastníka Služebného pozemku, resp. i žalovaného, strpět (nebránit) chůzi a jízdu vozidly přes Služebné pozemky ze strany oprávněných. Žalobce, pokud jde o rozsah oprávnění z Věcného břemene, případně odkazuje i na dřívější judikaturu, která dovodila, že služebnost jízdy zahrnuje i dopravní obsluhu nákladním vozem (v rozhodnutí ze dne 25. 10. 1941, sp. zn. Rv II 455/38, publikovaném ve Vážného sbírce pod č. 18138 (v ASPI identifikační číslo JUD9185CZ), Nejvyšší soud vyslovil: „Vzhledem k technickému vývoji nutno po případě připustit výkon služebnosti jízdy dle § 492 obč. zák. i lehkým nákladním autem.“).

25. Ochrany proti neoprávněnému rušení výkonu služebnosti se oprávněný ze služebnosti může domáhat tam, kde rušení jeho oprávnění trvá, nebo tam, kde sice netrvá, ale existuje konkrétní nebezpečí, že rušení bude opakováno v budoucnu (viz výše citovaná odborná komentářová literatura a rozhodnutí Nejvyššího soudu NS 22 Cdo 3288/2017 i 22 Cdo 1485/2005).

26. Žalovaný v průběhu řízení namítl, že žalobce není ve věci aktivně legitimován. Argumentuje mj. tím, že kupní smlouva z roku [Anonymizováno], kterou došlo ke zřízení věcného břemene, neobsahuje ve výčtu panujících pozemků také pozemek žalobce parc. č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno]. Oddělením pozemku žalobce od původního panujícího pozemku parc. č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno] nemohlo dojít k přechodu věcného břemene také ve prospěch panujícího pozemku žalobce, když jde o jiný pozemek. Svá tvrzení podkládá žalovaný odkazem na ustanovení § 1258, § 1264 odst. 2 a § 1265 občanského zákoníku a na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. ledna 2022, sp. zn. 22 Cdo 584/2021. Na předmět tohoto sporu je však nelze uplatnit. Žalobce správně námitku neexistence aktivní legitimace žalovaného vyvrací, když tvrdí, že je ve sporu aktivně legitimován coby vlastník panujícího pozemku parc. č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno] v kú [adresa], když tento vznikl oddělením od panujícího pozemku parc. č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno] na základě kupní smlouvy ze dne [datum], jejíž součástí je geometrický plán č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno]. Ve prospěch panujícího pozemku parc. č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno] v kú [adresa] bylo kupní smlouvou ze dne [datum] zřízeno věcné břemeno chůze a jízdy přes služebné pozemky parc. č. [hodnota] a [Anonymizováno]/[Anonymizováno] v kú [adresa], a to na dobu časově neomezenou. Tato služebnost přešla také na nového vlastníka odděleného pozemku parc. č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno] v kú [adresa]. Také tento pozemek se stal panujícím pozemkem vůči služebným pozemkům. Tato skutečnost je patrná ze zápisu v katastru nemovitostí, kde je totéž věcné břemeno zapsáno u odděleného pozemku parc. č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno] v kú [adresa]. Oddělením panujícího pozemku nedošlo k zániku věcného břemene, původní panující pozemek nezanikl. K tomu dále viz např. i Komentář. Věcná břemena po 1. lednu 2014. Ministerstvo financí. 2016. str. 3. „Dojde-li k reálnému rozdělení vlastnictví panující věci mezi dvě nebo více osob např. darováním nebo úplatným převodem, věcné břemeno (služebnost) povinné věci trvá i nadále pro všechny díly rozdělené panující věci, tzn. koupí-li rozdělenou panující věc dva noví vlastníci, služebnost povinné věci trvá pro oba nové vlastníky v rozsahu i obsahu původního dohodnutého věcného břemena (služebnosti).“ 27. Neobstojí ani námitka žalovaného, že on sám není ve věci pasivně legitimován, když není nositelem žádné konkrétní hmotněprávní povinnosti. Jak správně uvedl žalobce, věcná břemena zapsaná v katastru nemovitostí působí erga omnes. Povaha věcného práva zajišťuje oprávněnému z Věcného břemene (na rozdíl od obligačních práv) ochranu před rušením ze strany jakékoli osoby, tj. nejen ze strany vlastníka služebného pozemku, jak tvrdí žalovaný. K tomu srov. např. Jan DVOŘÁK. § 976 [Působení absolutních práv]. In: ŠVESTKA, Jiří, DVOŘÁK, Jan, FIALA, Josef aj. Občanský zákoník, Komentář, Svazek III, (§ 976-1474. Soud konstatuje, že žalovaný je ve věci pasivně legitimován.

28. Soud má z provedeného dokazování (a to zejména fotografiemi, videozáznamem a výslechy svědků) prokázané, že žalovaný opakovaně bránil žalobci vjezdu a výjezdu vozidel z a do [adresa] na jeho Panující pozemek přes Služebné pozemky a tím bránil nerušenému výkonu jeho práv ze služebnosti. Žalovaný také soustavně popírá existenci věcného břemene.

29. Tvrzení žalovaného, že jednal pouze jako zástupce své [Anonymizováno] [Jméno žalovaného], nelze uznat, když takovou skutečnost sám žalovaný ve svém vyjádření žalobci ze [datum] výslovně popřel.

30. Námitka žalovaného, že řízení před tímto soudem má být přerušeno, neboť probíhá správní řízení o určení účelové komunikace před Městským úřadem ve [adresa], není odůvodněná, když tento úřad vydal pouze předběžné opatření. Správní řízení má povahu veřejného práva, přitom žalobce se žalobou domáhá ochrany věcného břemene, které představuje právo soukromé.

31. Soud shledal žalobu zcela důvodnou. Ve stručnosti lze shrnout, že žalobce prokázal, že je coby vlastník pozemku parc. č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno] v kú [adresa] oprávněným ze služebnosti chůze a cesty. Žalovaný opakovaně bránil výkonu práv žalobce plynoucích ze služebnosti, a to tím, že fyzicky blokoval průjezd přes služebné pozemky parc. č. [hodnota] a [Anonymizováno]/[Anonymizováno] v kú [adresa]. Žalovaný kromě toho soustavně popírá existenci práv žalobce ze služebnosti. Hrozí tak, že rušení výkonu práv žalobce bude v budoucnu pokračovat, existuje konkrétní nebezpečí jeho opakování v budoucnu.

32. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobci, jenž byl v řízení zcela úspěšný, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 27 800.01 Kč. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 2 000 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 9 odst. 1, § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 10 000 Kč sestávající z částky 1 500 Kč za první poradu s klientem včetně převzetí a přípravy zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. b) a. t. ze dne 26. 6. 2023, z částky 1 500 Kč za výzvu k plnění se základním skutkovým a právním rozborem předcházející návrhu ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. ze dne 28. 6. 2023, z částky 1 500 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. ze dne 21. 8. 2023, z částky 1 500 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. ze dne 13. 3. 2024 (replika k vyjádření žalovaného), z částky 1 500 Kč za účast na jednání soudu dle § 11 odst. 1 písm. g) a. t. ze dne [datum], z částky 1 500 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. ze dne 4. 4. 2024 (doplnění tvrzení a důkazů k výzvě soudu), z částky 1 500 Kč za účast na jednání soudu dle § 11 odst. 1 písm. g) a. t. ze dne [datum] a z částky 750 Kč za účast při jednání, při kterém došlo pouze k vyhlášení rozhodnutí dle § 11 odst. 2 písm. f) a. t. ze dne [datum] včetně osmi paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t., náhrada cestovních výdajů podle § 13 odst. 1 a. t. za cesty z [adresa] a zpět k výše uvedeným třem soudním jednáním bez DPH a náhrada za promeškaný čas podle § 14 a. t. v souvislosti s výše uvedenými třemi soudními jednáními za šest půlhodin ve výši 100 Kč, tj. celkem 3 x 2 557,24 Kč bez DPH, a daň z přidané hodnoty ve výši 21 %.

Poučení