13 C 164/2018 - 563

Rubrum

Okresní soud v Hradci Králové rozhodl samosoudkyní JUDr. Annou Tichou ve věci žalobce: [Jméno žalobce], narozený [Datum narození žalobce] bytem [Adresa žalobce] zastoupený advokátem [Jméno advokáta] sídlem [Adresa advokáta] proti žalované: [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno], IČO: [Anonymizováno] sídlem [Anonymizováno] [Anonymizováno], [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno] vedlejší účastník na straně žalované: [Jméno žalované]., IČO: [IČO žalované] sídlem [Adresa žalované] zastoupený advokátem [Anonymizováno]. [Anonymizováno] [Anonymizováno], [Anonymizováno].[Anonymizováno]. sídlem [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno], [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno] o náhradu nemajetkové újmy na zdraví takto:

Výrok

I. Žaloba ve znění, že žalovaná je povinna zaplatit žalobci peněžitou náhradu za vytrpěnou bolest, ztížení společenského uplatnění a náhradu vyvažující jeho duševní útrapy v částce 700 000 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % p. a. od 7. 10. 2017 do zaplacení, se zamítá.

II. Žalobce je povinen nahradit žalované náklady řízení ve výši 4 800 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

III. Žalobce je povinen nahradit vedlejšímu účastníku na straně žalované náklady řízení ve výši 47 099,25 Kč k rukám právního zástupce vedlejšího účastníka do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

IV. Žalobce je povinen zaplatit na účet České republiky – Okresního soudu v Hradci Králové na nákladech státu částku ve výši 39 822 Kč, a to na účet 19-821511/0710, variabilní symbol: 1311016418, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Odůvodnění

1 Žalobce se žalobou podanou u zdejšího soudu dne 20. 6. 2018 domáhal po žalované peněžité náhrady za vytrpěnou bolest, ztížení společenského uplatnění a náhrady vyvažující jeho duševní útrapy v částce 700 000 Kč. Tvrdil, že žalovaná mu poskytla léčbu non lege artis, kdy 5. 12. 2013 podstoupil operaci levého oka pro diagnózu H353 Degenerace makuly a zadního pólu. Po operaci došlo k radikálnímu zhoršení zdravotního stavu žalobce, a proto byly ve dnech 4. 3. 2014 a 2. 3. 2015 provedeny reoperace. Výsledkem léčení je trvalá ztráta zraku levého oka bez možnosti zlepšení, o čemž se žalobce dozvěděl z lékařské zprávy dne 21. 10. 2015. Žalobce tvrdil, že jeho obtíže byly nesprávně diagnostikovány a nebyl zvolen správný léčebný postup, kdy nebylo nutné oko operovat, avšak o takové variantě nebyl žalobce informován. Žalobce poukázal rovněž na bolestivost operace, z čehož dovozuje její non lege artis provedení, a popsal obtíže pojící se se ztížením jeho společenského uplatnění. 2 Žalovaná navrhla v celém rozsahu žalobu zamítnout. Žalovaná popsala provedený zákrok z lékařského hlediska a trvala na tom, že byl proveden lege artis v souladu s nejmodernějšími chirurgickými postupy. K možnosti pasivního přístupu – tedy bez operace pacienta – se vyjádřila tak, že tento lze zvolit, pokud se onemocnění dosud neprojevilo, což však nebyl žalobcův případ. Naopak, v jeho případě by bez provedení operačního zákroku došlo k narůstající deformaci sítnice a zvětšování její tloušťky. Žalovaná žalobce upozornila na skutečnost, že nemusí dojít ke zlepšení zrakové ostrosti. Žalovaná dále uvedla, že v průběhu operačního zákroku byla [tituly před jménem] [jméno FO] diagnostikována velká trhlina sítnice s již odchlípeným okrajem v periferii sítnice. Diagnóza úplného odchlípení sítnice s proliferativní vitreoretinopatií byla následně i příčinou doporučení akutního operačního zákroku, který žalobce podstoupil 4. 3. 2014. Pro přetrvávající srůsty duhovky (jejichž příčinou je proliferativní vitreoretinopatie) byla provedena dne 2. 3. 2015 další operace. V měsíci březnu 2015 došlo k dalšímu odchlípení žalobcovy sítnice, žalovaná jej poučila o léčebných možnostech, přičemž sám žalobce již další operační zákrok odmítl. Žalovaná shrnula, že operačními zákroky byl řešen akutní stav žalobcova levého oka, a každý z těchto zákroků pro něj představoval v době provedení přínos. V důsledku výrazného vitreoproliferativního procesu se ovšem zdravotní stav žalobce vyvinul nepříznivě, nicméně pouze v důsledku tohoto chorobného stavu, nikoli zaviněním žalované. Žalovaná namítla rovněž promlčení žalobcova nároku, kdy podle ní žalobce chápal svůj zdravotní stav jako nezměnitelný již 20. 5. 2015 a jeho právo na odčinění nemajetkové újmy se tak promlčelo dne 20. 5. 2018. 3 Vedlejší účastník na straně žalované, [právnická osoba]., nepovažoval uplatněný nárok za oprávněný a ztotožnil se se závěry žalované. 4 Soud ve věci rozhodl rozsudkem ze dne 19. 3. 2019, č. j. 13 C 164/2018-163, kterým žalobu zamítl. Okresní soud uzavřel, že v řízení nebylo prokázáno, že by žalovaná provedla diagnózu, léčbu či samotné operační zákroky postupem odchylujícím se od standardního odborného postupu či od aktuálních poznatků lékařské vědy (tzv. non lege artis). K odvolání žalobce Krajský soud v Hradci Králové usnesením ze dne 22. 8. 2019, č. j. 19 Co 235/2019-186, rozsudek zrušil a věc vrátil zdejšímu soudu k dalšímu řízení. Dle závazného právního názoru odvolacího soudu byla podaná žaloba neprojednatelná, neboť obsahovala tři nároky (náhradu za vytrpěnou bolest, ztížení společenského uplatnění a náhradu vyvažující duševní útrapy), které ovšem nebyly jednotlivě odůvodněny. Zdejšímu soudu tak bylo uloženo, aby žalobce vedl k doplnění žaloby o specifikaci jednotlivých nároků s přihlédnutím k právnímu závěru, že nároky na náhradu za bolest, ztížení společenského uplatnění a další nemajetkovou újmu jsou samostatné nároky, které samostatně vznikají i zanikají, a tedy se i samostatně promlčují. Zdejší soud tak vyzval žalobce k doplnění žaloby. 5 Žalobce na základě výzvy soudu doplnil, že jeho obtíže sice byly správně diagnostikovány, nebyl však zvolen správný léčebný postup. Předně nebyl informován, že progrese poškození oka bude pomalá. Bolest se projevovala již při samotném prvním operačním zákroku dne 5. 12. 2013 a trvá s přestávkami dodnes. Je částečně eliminována jen denním užíváním předepsaných očních kapek. Stav bolestivosti vyplývá z operačního protokolu z 5. 12. 2013 a ze zpráv o ambulantním vyšetření. Žalobce podotkl, že ohodnocení vytrpěné bolesti navrhl vyčíslit dle bodového ohodnocení dle Metodiky k náhradě nemajetkové újmy na zdraví, sám tento nárok stanovuje ve výši 50 000 Kč. Nárok na ztížení společenského uplatnění žalobce odhadl částkou 400 000 Kč, přičemž doplnil, že omezení se projevuje ztrátou prostorového vidění, žalobce je omezen v práci (pracuje ve strojírenské firmě s požadavky přesného měření), dále ve sportovních aktivitách, v koníčcích, kdy zejména má problémy zvládat práce při restaurování historických motocyklů, při řízení motorových vozidel, při aktivitách s malými vnoučaty, např. čtení, míčových hrách apod. Nárok na vyrovnání utrpěných duševních útrap žalobce vyčíslil částkou 250 000 Kč. Útrapy se projevují tak, že při pohledu do jeho obličeje je na první pohled patrné, že oko je jiné, často zkrvavené, dermatologicky znehodnocené. Žalobce se tak stydí za svůj vzhled, stává se z něj samotář, trpí úzkostmi, brání se společenským aktivitám, v noci špatně spí, budí se vzpomínkami na dlouhou a bolestivou první operaci, ale i s myšlenkami na budoucnost. Z uvedených důvodů navštěvoval také psychiatrickou ambulanci. To vše znásobuje zhoršující se stav druhého oka. I k prokázání tvrzení o existenci duševních útrap navrhl žalobce provést znalecký posudek prokazující jeho stav. Jeho zdravotní stav se definitivně ustálil až 21. 10. 2015 na ambulantním vyšetření u žalované, kdy lékař konstatoval, že stav levého oka je v současnosti konečný, bez možnosti operačního zlepšení stavu sítnice. Žalobce dále namítal nejasnost a neurčitost znaleckého posudku znalce [tituly před jménem] [jméno FO], neboť znalec nevycházel z úplné zdravotní dokumentace. Zejména nevyhodnotil předoperační snímky oka ani snímky oka po provedené první operaci, proto nemohl kvalifikovaně odpovědět na zásadní otázku, kdy došlo k protržení sítnice, zda k tomu došlo již před operací, nebo až v průběhu operace. Operace vzhledem k zdravotním rizikům včetně ztráty vidění byla riskantní a vzhledem k pomalé progresi nemoci nebyla žádoucí. Žalobce se tak domnívá, že v tomto smyslu mohlo a mělo znít poučení v informovaném souhlasu. 6 Soud ve věci provedl rozsáhlé dokazování, při kterém zjistil následující skutečnosti: 7 Ze znaleckého posudku a z výslechu znalce z oboru oftalmologie a stanovení nemateriální újmy na zdraví [tituly před jménem] [jméno FO], [tituly za jménem], soud zjistil, že znalec v předoperačním vyšetření ani operačním zápisu neshledal žádné pochybení. O možných komplikacích byl pacient vždy informován pomocí informovaného souhlasu. Vyšetření probíhala správně, byla kompletní a správně vyhodnocena, navazující léčebný postup byl správný. Znalec uvedl, že při chorobných stavech se uvnitř oka na povrchu sítnice může vytvořit membrána, která nejenom, že vadí vidění, ale může i deformovat ostatní sítnici. Tuto membránu je možno chirurgicky odloupnout. Předtím však je třeba vykousat a odsát sklivec, který vyplňuje zadní 2/3 oka, pro přístup k membráně. Pak se povrch membrány obarví, aby byla lépe patrná a chirurg membránu opatrně odlupuje. Jde o velmi obtížnou operaci. Pokud by chirurg postupoval nešetrně, mohl by natrhnout sítnici. Při této operaci, která je sama o sobě složitá, operující doktorka viděla v periferii sítnice, kde nepracovala, trhlinu sítnice, která naznačovala, že celý stav je složitý a nevlídný. Zde bohužel už na začátku operace bylo patrno, že již předoperačně je v horní části odchlípnuta sítnice. Pokud je membrána na povrchu centrální sítnice samotným onemocněním, není přítomno jiné onemocnění sítnice, pak velmi často operace proběhne snadno a pacient má benefit ze zlepšeného vidění. Zde tomu tak nebylo, protože operatér popisuje, že vidí trhlinu a odchlípnutou sítnici v první části. Toto nelze vždy zjistit před operací a případ žalobce je takovou situací. Pokud je taková oblast v periferii sítnice, tj. hodně dopředu, tak téměř nelze do této oblasti vidět. Ultrazvukové vyšetření nemusí drobné odchlípení či drobnou dírku v sítnici rozpoznat. Na druhou stranu, pokud by vyšetřující zjistil trhlinu sítnice či odchlípnutí sítnice, jak tomu bylo v tomto případě, tak pak by se v dalším průběhu postupovalo stejně. Opět se musí vykousat sklivec, oko vyplnit expanzivním plynem nebo silikonovým olejem. Pokud si pacient v průběhu operace při lokálním umrtvení oka stěžuje na bolest, nemusí to jasně stanovovat, že došlo ke komplikaci. V nitru oka nejsou citlivé nervy, takže i kdyby došlo k natržení sítnice při operaci, pacient toto neucítí. Pokud by nedošlo k první operaci, trhlina by nebyla nalezena a vyvíjela by se. Znalec shrnul, že diagnostika i všechny tři (dne 5. 12. 2013, dne 4. 3. 2013 a dne 2. 3. 2015) operace byly správné. Slepotu levého oka žalobce způsobilo více věcí – dvojí odchlípení sítnice, opakované operace, dlouhodobý vysoký oční tlak, zašedlá bělavá rohovka. Základním spouštěcím mechanismem všech vyjmenovaných žalobcových zdravotních potíží je závažné sítnicové onemocnění zvané jako proliferativní vitreoretinopatie. 8 Znalec se dále vyjádřil i k námitce žalobce o rozpornosti jeho tvrzení, když v předžalobní fázi sporu žalobci e-mailem sdělil (žalobce tuto e-mailovou komunikaci předložil k důkazu), že léčba H353 příliš neexistuje, operačně už vůbec ne. Znalec uvedl, že šlo o obecné formulace a projev nevhodné laskavosti při odmítání posudku, neboť neznal celou diagnózu. Pakliže byla stanovena diagnóza H353 (degenerace centrální sítnice, která opravdu nemá moc verzí léčení), a tato nebyla dále měněna, jde o projev setrvačnosti, neboť žalobce byl operován pro centrální sítnicovou membránu, tj. jinou číselnou diagnózu. 9 S ohledem na námitku žalobce, že [tituly před jménem] [jméno FO], [tituly za jménem], neměl k dispozici některé předoperační snímky oka, soud dospěl k závěru, že je třeba opětovně vypracovat znalecký posudek. K vypracování posudku soud postupně ustanovoval [tituly před jménem] [jméno FO], [tituly za jménem], Všeobecnou fakultní nemocnici v [Anonymizováno], [tituly před jménem] [jméno FO], [tituly za jménem], [tituly před jménem] [jméno FO] a [Anonymizováno]. [tituly před jménem] [jméno FO], přičemž žádný ze znalců nemohl znalecký úkol dokončit a obhájit své závěry u soudu. Soud tak přistoupil k ustanovení znalce [tituly před jménem] [jméno FO], [tituly za jménem], který podal posudek č. [hodnota] ze dne 1. 12. 2023, ve kterém dospěl k závěru, že léčebný postup žalované byl správný. Žalovaná správně a včas vyhodnotila vyšetření a stanovila správný léčebný postup, proto nelze uvažovat o jejím pochybení. Znalec shodně jako [tituly před jménem] [jméno FO], [tituly za jménem], dospěl k závěru, že trhlina sítnice vznikla před operacemi. Při ústním podání posudku soudu znalec dále osvětlil, že hodnotil postup žalované také dle úmyslu, tj. zda způsobila při operaci krvácení do oka úmyslně či ne. Znalecký úkol však spočíval v posouzení, zda žalovaná při předoperačním vyšetření a při operaci postupovala lege artis. Znalecký úkol tak nebyl proveden dle písemného zadání. Soud proto dospěl k závěru, že přistoupí k ustanovení jiného odborníka a ustanovil znalcem ad hoc [tituly před jménem] [jméno FO], [tituly za jménem] 10 Ze znaleckého posudku znalce ad hoc [tituly před jménem] [jméno FO], [tituly za jménem], soud zjistil, že se znalec ztotožňuje se závěry [tituly před jménem] [jméno FO], [tituly za jménem], podanými v posudku č. 01/2019, když nenalezl žádnou skutečnost, ze které by bylo možné uvažovat o nesprávném medicínském postupu žalované. Trhlina na sítnici nebyla při předoperačním vyšetření patrná, byla zjištěna v periferii oka až při operačním zákroku. Dále znalec konstatoval, že je velmi pravděpodobné, že by pokud by oko nebylo operováno, trhlina by se objevila spontánně v rozmezí týdnů až málo let a vedla by k odchlípení sítnice. Potíže s viděním žalobci způsobovala membrána na povrchu sítnice. Znalec dále konstatoval, že ze snímků nelze usoudit, že by došlo k iatrogennímu poškození (neúmyslně vyvolanému lékařem). Krvácení v zadním polu oka, které je popsáno v zápisu z operace, je velmi častý jev, který nelze považovat za chybu operatéra či non lege artis postup. Znalec dále uvedl, že přes poskytovanou léčbu došlo k recidivě ochlípení sítnice, které bylo včas chirurgicky řešeno (28. 2. 2014). Sítnice se stala rigidní a zajizvenou a již ji nelze přiložit zpět na pigmentový epitel, přičemž její struktury postupně atrofují (odumírají). Žalovaná tak po celou dobu vycházela z vyšetření, která splňovala všechny nároky moderní vitreoretinální problematiky a chirurgické intervence byly indikovány a provedeny také správným způsobem. K poučení uvedeném v informovaném souhlasu znalec uvedl, že hrozící riziko oslepnutí je v dané věci jev s velmi nízkou četností, proto je z pohledu statistiky odhad jeho pravděpodobnosti zatížen významnou nepřesností. 11 Znalec stvrdil závěry svého znaleckého posudku při jednání, kdy uvedl, že měl k dispozici veškerou zdravotní dokumentaci, kterou mu poskytla fakultní nemocnice. Pokud se týká rentgenových snímků, ty neměl s tím, že rentgenové snímky se nikdy nedělají. Měl k dispozici snímek optické koherenční tomografie a barevný snímek očního pozadí. Dále uvedl k dotazu soudu, že pokud se týká o pravděpodobnost v řádu desetiny procent týkající se hrozícího rizika, tak ta odpovídá velikosti souboru o 10 000 jedinců. Existovala dvě řešení. Zaprvé pasivní přístup – sledování, zadruhé operační vyšetření. Žalovaná vybrala variantu B v konsenzu s pacientem, kdy klient se rozhodl pro možnost druhou, tedy operovat, což je jedna ze dvou správných možností. Jedná se o úplně rovnocenné možnosti a každý člověk na světě se rozhodne jinak a má možnost se rozhodnout, jakou variantu si zvolí. Rozhodnutí je věc konsenzu. Lékař nabídne vždy dvě řešení. Ten, kdo rozhodne, je vždy poučený pacient. Bohužel, pacient skončil v tom 0,1 % pacientů, u kterých se vyskytnou komplikace. Informovaný souhlas lékaře by měl vždy proběhnout za přítomnosti lékaře, kdy konkrétní formulář pacientovi může předat sestra, ale okolnosti, o kterých se jedná v tomto dokumentu, jsou vždycky probrány s lékařem před samotným podpisem. 12 Proti osobě znalce [tituly před jménem] [jméno FO], [tituly za jménem], vznesl žalobce námitku podjatosti, a to až poté, co jím byl zpracován znalecký posudek, který potvrzuje závěry předchozích znaleckých posudků, když byla v usnesení o ustanovení znalce dána lhůta k podání námitek do osoby znalce 8 dnů od doručení usnesení, což žalobce neučinil. Namítal, že ustanovený znalec byl vyslechnut jako svědek při jednání, když byl konzultantem ustanoveného znalce [tituly před jménem] [jméno FO]. Soud rozhodl tak, že znalec [tituly před jménem] [jméno FO], [tituly za jménem], není vyloučen z podání znaleckého posudku a ze stvrzení závěrů znaleckého posudku v této věci, když znalec uvedl, že nemá žádný vztah k účastníkům, k věci a ani k zástupcům účastníků. Podle § 17 o. s. ř. o tom, zda je vyloučen zapisovatel nebo jiný zaměstnanec soudu, jakož i znalec nebo tlumočník, rozhoduje předseda senátu; ustanovení § 14 odst. 1, § 15, § 15a odst. 1 a 3 a § 16 odst. 3 platí přiměřeně. Soud má za to, že zde není důvod pochybovat o nepodjatosti znalce. Zástupce žalobce jako důvod podjatosti uvedl, že znalec byl ve věci vyslechnut jako svědek a později ustanoven ad hoc jako znalec. Znalec by mohl být vyloučen z podání znaleckého posudku, jestliže se zřetelem na jeho poměr k věci, k účastníkům nebo k jejich zástupcům je tu důvod pochybovat o jeho nepodjatosti. Poměr znalce k věci by mohl vyplývat z přímého právního zájmu znalce na projednávané věci, například pokud by sám znalec byl účastníkem řízení nebo v případě, že by mohl být rozhodnutím soudu přímo dotčen ve svých právech, poměr k účastníkům nebo k zástupcům by mohl být založen vztahem příbuzenským nebo jemu obdobným vztahem, jemuž na roveň může stát vztah přátelský nebo nepřátelský. O žádný z těchto případů v dané věci nejde. Soud má za to, že pouhá skutečnost, že znalec byl vyslechnut ve věci jako svědek a později ustanoven ad hoc znalcem, nemá žádný vliv na poměr k účastníkům řízení viz § 18 odst. 1 zákona č. 254/2019 Sb. Pouhé subjektivní přesvědčení zástupce žalobce o osobním poměru znalce vůči žalobci, který nesouhlasí se závěry znaleckého posudku, k vyloučení znalce nestačí. Znalec nemá žádný vztah ani k účastníkům řízení. Soud proto rozhodl, že znalec [tituly před jménem] [jméno FO], [tituly za jménem], není vyloučen z podání znaleckého posudku a ze stvrzení závěrů znaleckého posudku v této věci. 13 Ze dvou souhlasů pacienta s výkonem soud zjistil, že žalobce dne 5. 12. 2013 a dne 3. 3. 2014 podepsal jednotlivé souhlasy s výkonem pars plana vitrektomie (PPV) u levého oka (viz č. listu 32 a č. listu 56). Ze souhlasu pacienta s výkonem soud zjistil, že žalobce dne 4. 3. 2014 podepsal souhlas s výkonem katarakta – šedý zákal. Ze souhlasu pacienta s výkonem soud zjistil, že žalobce dne 27. 2. 2015 podepsal souhlas s výkonem vypuštění silikonového oleje (ze sklivcového prostoru). Všechny uvedené tiskopisy – informované souhlasy obsahovaly indikace jednotlivých zákroků, podrobný a srozumitelný popis zákroku, jeho možné alternativy (resp. informace o jejich absenci), možná rizika, dále informace o průběhu pooperační fáze. U výkonu pars plana vitrektomie (PPV) byl žalobce poučen, že hrozí riziko ztráty zraku s pravděpodobností 0,1 %. Operační komplikace, která může nastat, je prudké krvácení do nitra oka. Text poučení je srozumitelný, adekvátní, bez složitých lékařských termínů. 14 Z operačního protokolu ze dne 5. 12. 2013 soud zjistil, že žalobce byl operován [tituly před jménem] [jméno FO] operací 23G PPV, membr. blue, delaminace, decaline, endolaser, exocryo, pro diagnózu H353 Degenerace makuly a zadního pólu. Při operaci byla zjištěna velká okrouhlá trhlina v periferii. Byla poznamenána větší bolestivost pacienta. 15 Z operačního protokolu ze dne 4. 3. 2014 soud zjistil, že žalobce byl operován [tituly před jménem] [jméno FO] operací Fakoemulsifikation [tituly před jménem] imp. ZKIOL, 20G PPV pro diagnózu H330 Odchlípení sítnice s trhlinou. 16 Z operačního protokolu ze dne 2. 3. 2015 soud zjistil, že žalobce byl operován [tituly před jménem] [jméno FO] operací Adrenalin, synechiolyza, expl. IOL, bas. iridotomie v č. VI 1. pro diagnózu Z488 Jiná určená chirurgická následná péče. 17 Soud dále provedl důkaz lékařskými zprávami (není-li dále uvedeno jinak, jde o zprávy vyhotovené žalovanou), jejichž závěry uvádí v zápisu: datum vyhotovení zprávy/zjištění podstatná pro řízení (vyjma lékařských nálezů, jež byly přenechány k posouzení znalci): - 12. 11. 2013/sítnice do periferie leží, deformovaný povrch sítnice, indikována operace pars plana vitrektomie (PPV), - 5. 12. 2013, prozatímní propouštěcí zpráva a závěrečná zpráva/stav po operaci epimakulární membrány levého oka, operační i pooperační průběh bez komplikací, pacient propuštěn domů bez bolesti, - 18. 12. 2013/diagnóza H353 Degenerace makuly a zadního pólu, kontrola po operaci, pacient označil stav za nezlepšený, v oku zůstatky plynu, sítnice leží, - 2. 1. 2014/diagnóza H330 Odchlípení sítnice s trhlinou, stav se lepší, vnímaná je bublina nahoře, nález v makule příznivý, sítnice leží, plánovaná kontrola na 10. 3. 2014, - 3. 3. 2014 lékařská zpráva, epikríza, popis stavu při přijetí k hospitalizaci/ diagnóza H330 Odchlípení sítnice s trhlinou, kontrola ještě před plánovaným termínem, pacient od 28. 2. 2014 vidí jen obrysy, zamlžený obraz; ve sklivci zákaly, sítnice ve všech kvadrantech odchlípená, pacient přijat k operačnímu řešení amoce sítnice levého oka k plánované operaci 4. 3. 2014, - 5. 3. 2014, prozatímní propouštěcí zpráva a závěrečná zpráva/stav po pars plana vitrektomii vlevo pro epimakulární membránu, rozhodnuto o operaci pro počínající katarakty levého oka, operační i pooperační průběh bez komplikací, sítnice leží, pacient propuštěn domů v celkově dobrém stavu bez bolesti, - 21. 3. 2014/oko nebolí, vidění je stejné, - 5. 5. 2014/oko nebolí, sítnice leží, kam lze dohlédnout, - 28. 8. 2014, zpráva a anamnéza/pacient přijat pro dekompenzovaný sekundární galukom levého oka, vidění rozmazané, mírná bolest oka, hospitalizován 28. 8. 2014 – 2. 9. 2014, provedeno LIRE, - 8. 9. 2014/diagnóza H405 sekundární glaukom po jiném očním onemocnění, - 17. 9. 2014/kontrola, levé oko nebolí, zjištěna sekluze zornice levého oka, objednání k operačnímu řešení, - 24. 9. 2014, 1. 10. 2014, 15. 10. 2014, 31. 10. 2014, 12. 11. 2014, 10. 12. 2014/stav po synechiolýze pro sekluzi zornice, pravidelné kontroly pooperačního stavu, sítnice do periferie leží, - 4. 2. 2015/pacient vidí stejně, bez obtíží, sítnice leží, provedeno rozrušení synechií, objednání k operačnímu řešení formou synechiolýzy, - 27. 2. 2015, stav pacienta, stav při přijetí, epikríza/přijetí k hospitalizaci pro sekluzi zornice levého oka, plánované operační řešení, - 3. 3. 2015, závěrečná zpráva/vzhledem k nepříznivému nálezu sítnice během operace evakuace silikonového oleje ani subretinální preparace nebyla indikována, operační i pooperační průběh bez komplikací, pacient propuštěn v celkově dobrém zdravotním stavu, cítí se dobře, nic nebolí, vidění zamlženo, - 20. 5. 2015/konstatován velice vážný stav levého oka, pacient poučen o možnosti reoperace se zcela nejistým výsledkem, po dohodě operace není indikována, - 21. 10. 2015/konstatován konečný stav levého oka, bez možnosti operačního zlepšení stavu sítnice stavu sítnice; doporučeno samovyšetření a pravidelné kontroly, - zpráva Všeobecné fakultní nemocnice v [právnická osoba]. 3. 2018/nález považován za konečný, reoperace není indikována, nepřinesla by funkční zlepšení. 18 Z kopie knihy Kuchynka, P. a kolektiv. Oční lékařství. GRADA, 2016, str. 338, soud zjistil, že epimakulární membrána je terminologicky totožné označení jako epimakulární proliferace. Zvláštním případem těchto membrán jsou ty, které vznikají v souvislosti s trhlinami sítnice. Jde o formu proliferativní vitreoretinopatie. 19 Z kopie knihy Kuchynka, P. a kolektiv. Oční lékařství. GRADA, 2016, str. 354 - 358, soud zjistil, že proliferativní vitreoretinopatie (PVR) spočívá v migraci buněk, které jsou schopny tvořit membrány na obou površích sítnice a na povrchu sklivce. Smršťováním těchto membrán pak vznikají trakční síly, které mohou způsobit recidivu odchlípení sítnice i po úspěšné operaci. Po chirurgickém odstranění jsou membrány schopny způsobit recidivy odchlípení sítnice. Proces PVR má biologický charakter, nastupuje v nepředvídatelných časových intervalech. 20 Z kopie knihy Kuchynka, P. a kolektiv. Oční lékařství. GRADA, 2016, str. 350 - 352, soud zjistil, že pars plana vitrektomie je operační technikou k dosažení uzavření trhliny a přiložení odchlípené sítnice. Tato technika je indikována u odchlípení s těžkou PVR; pokud je pro tamponádu sítnice užit silikonový olej, je třeba jej další procedurou z oka vypustit. U rizikových pacientů je ponechán trvale. Mezi komplikacemi je uváděno nepřiložení sítnice či recidiva odchlípení (zpravidla vlivem PVR či vznikem nových trhlin) a chabý návrat vidění i přes chirurgický úspěch. Komplikace operace mohou způsobit i ztrátu vidění a pacient by si měl být vědom, že operaci podstupuje za cenu možných rizik. Každý pacient by také měl přijmout možnost nezbytné reoperace. 21 Z účastnického výslechu žalobce soud zjistil, že žalobce viděl zvlnutě a z [Anonymizováno] očního sanatoria byl poslán do nemocnice, kde byla diagnostikována epimakulární membrána. S navrženou operací souhlasil. První operace byla oproti následujícím dvěma velice bolestivá. Oko se mu asi na měsíc zalilo krví, dostal prášky, ale už viděl velice špatně. Asi po 2 měsících po propuštění z nemocnice došlo u žalobce k utržení sítnice. To už viděl velice špatně. Dne 21. 10. 2015 se dozvěděl, že další operace již není možná a zdravotní stav je nezvratný. [tituly před jménem] [jméno FO] žalobci řekl doslova, že lituje, že se jim u něj nic nepovedlo, a že kdyby nešel na tu první operaci, tak by třeba ještě dalších 10 let na to oko viděl. Žalobce také navštívil psychiatrickou ambulanci. Několikrát denně si do oka kape kapky. 22 Soud zamítl návrh žalované k provedení dalšího dokazování výslechem [tituly před jménem] [jméno FO], neboť neshledal, že by operatérka mohla sdělit nové skutečnosti v této věci, a to zejména vzhledem k časovému odstupu od provedené operace. Z operačního protokolu i z konstatování znalce lze dovodit, že šlo o standardní operační průběh a lze předpokládat, že lékařka by byla schopna vyjádřit se pouze k obecnému postupu provádění dané operace, nikoli ke svému konkrétnímu výkonu v roce 2013. Pro zhodnocení, zda zvolený operační postup byl lege artis, byl jmenován znalec, a proto výslech [tituly před jménem] [jméno FO] považuje soud za nadbytečný. 23 Důkaz lékařskou zprávou žalobce z Psychiatrické ambulance ze dne 18. 4. 2016 soud sice provedl, ale nevyvodil z něj žádné podstatné skutečnosti, neboť vzhledem k zjištěnému skutkovému stavu nebylo třeba zkoumat psychický stav žalobce, resp. újmu jemu vzniklou. 24 Na základě provedeného dokazování soud učinil skutkový závěr, že žalobce podstoupil tři operační zákroky levého oka ve dnech 5. 12. 2013, 4. 3. 2014 a 2. 3. 2015, všechny byly provedeny žalovanou pro závažné sítnicové onemocnění proliferativní vitreoretinopatie, které spočívalo v tom, že žalobce viděl „zvlnutě“. Kvůli deformovanému povrchu jeho sítnice byla diagnostikována epikulární membrána levého oka a indikovaná operace technikou pars plana vitrektomie, jejíž postup popsaný znalcem koreluje s operační zprávou. Při první operaci byla operatérkou zjištěna trhlina na sítnici v periferii oka, která nebyla při předoperačním vyšetření patrná. V důsledku zjištění při první operaci byla následně doplněna diagnóza odchlípení sítnice s trhlinou a byla provedena dne 4. 3. 2014 další operace za účelem opětovného přichycení sítnice. Tato operace byla provedena technikou pars plana vitrektomie. Následně byla stanovena diagnóza sekundární glaukom a poslední operace (třetí) byla provedena pro sekluzi zornice levého oka. Žalobce ke každému zákroku udělil informovaný souhlas, přičemž byl písemně informován že operace technikou pars plana vitrektomie může mít za následek ztrátu zraku v 0,1 % případů. Žalovaná při diagnostikování, vyšetřování i vlastních operačních zákrocích postupovala obecně uznávanými postupy, které byly potvrzeny znalcem, odbornou literaturou i lékařskými zprávami. Žalobce docházel k žalované na pravidelné kontroly, kde mu následně byl v květnu 2015 sdělen velice vážný stav levého oka a následně v říjnu téhož roku byl zdravotní stav levého oka shledán jako již neměnný, bez možnosti operačního zlepšení. Žalobce na levé oko nevidí. Dále bylo znaleckým zkoumáním prokázáno, že pokud by oko nebylo operováno, velmi pravděpodobně by se trhlina objevila spontánně v rozmezí týdnů až málo let a vedla by k odchlípení sítnice. 25 Při hmotněprávním posouzení věci soud vycházel ze zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník (dále též jen obč. zák.), pokud jde o operační zákrok a postup žalované do 31. 12. 2013, dále pak ze zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále též jen o. z.), pokud jde o postup a operační zákroky provedené po 1. 1. 2014, a to v souladu s ustanovením § 3079 o. z., dále pak ze zákona č. 372/2011 Sb., o zdravotních službách a podmínkách jejich poskytování (dále též jen z. z. s.). 26 Přestože v zákoně č. 40/1964 Sb. nebyl výslovně upraven vztah lékaře a pacienta, povinnost lékaře postupovat lege artis vyplývala zejména ze zákona č. 372/2011 Sb., který v ustanovení § 28 odst. 2 přiznává pacientovi právo na poskytování zdravotních služeb na náležité odborné úrovni, kterou je povinen dodržet poskytovatel zdravotních služeb (§ 45 odst. 1) i zdravotnický pracovník (§ 49). Ustanovení § 4 odst. 5 z. z. s. definuje náležitou odbornou úroveň jako poskytování zdravotních služeb podle pravidel vědy a uznávaných medicínských postupů, při respektování individuality pacienta, s ohledem na konkrétní podmínky a objektivní možnosti. 27 Podle § 2643 o. z. upravující smlouvu o péči o zdraví, postupuje poskytovatel s péčí řádného odborníka, a to v souladu s pravidly svého oboru. 28 Dle § 2645 o. z. poskytovatel odpovídá za to, že splní své povinnosti s péčí řádného odborníka; k ujednáním, která to vylučují nebo omezují, se nepřihlíží. 29 Vzhledem k postavení speciality zákona o zdravotních službách vůči platnému občanskému zákoníku lze i pro zákroky provedené po 1. 1. 2014 další obsah pojmu lege artis dovodit ze zákona o zdravotních službách (viz výše). 30 Dle § 620 o. z. okolnosti rozhodné pro počátek běhu promlčecí lhůty u práva na náhradu škody zahrnují vědomost o škodě a osobě povinné k její náhradě; to platí obdobně i pro odčinění újmy. Dle ustanovení § 629 odst. 1 promlčecí lhůta trvá tři roky. 31 Pro založení odpovědnosti žalované bylo třeba tvrdit a prokázat porušení povinnosti žalované (tj. postup non lege artis), vzniklou újmu a příčinnou souvislost mezi nesprávným postupem žalované a újmou žalobce. 32 Soud se nejprve zabýval námitkou promlčení, kterou vznesla žalovaná. V řízení bylo prokázáno, že o nezvratitelnosti zdravotního stavu levého oka se žalobce dozvěděl z kontroly dne 21. 10. 2015. Soud nepřisvědčil námitce, že by toto zjištění bylo možné dovodit již z lékařské zprávy ze dne 20. 5. 2015, neboť v této je konstatováno, že možnost reoperace má nejistý výsledek. Okolnost, že žalobce v daný okamžik s reoperací nesouhlasil, mu nemůže jít k tíži, neboť byl-li upozorněn na nejistý výsledek, o to více je pochopitelné, že invazivní zákrok prozatím odmítl a vyčkal další kontroly. Teprve dne 21. 10. 2015 se s konečnou platností dozvěděl o tom, že zdravotní stav levého oka již zůstane neměnný. Tento den lze proto brát za okamžik, kdy se žalobce dozvěděl o újmě, a proto od tohoto okamžiku běžela tříletá promlčecí lhůta dle o. z. ve vztahu ke všem třem operačním zákrokům, ve které žalobce své nároky na náhradu snížení společenského uplatnění a náhrady duševních útrap řádně uplatnil u soudu. Pacient se upíná k tomu, že jeho zdravotní stav není dobrý, i k naději, že se zlepší. Nelze spravedlivě žádat od poškozeného pacienta, aby ještě v průběhu neukončené léčby průběžně vyhodnocoval, zda je jeho zdravotní stav ustálen. Vědomost o svém zdravotním stavu může mít pacient teprve tehdy, kdyby byl léčebný proces definitivně ukončen, nebo tehdy, kdyby se na ustálenosti zdravotního stavu jednoznačně shodli lékaři a v tomto ohledu podali pacientovi jasnou a srozumitelnou informaci (k tomu srov. nález ÚS ze dne 27. 2. 2019, sp. zn. IV ÚS 774/18). Zákroky provedené po prvním operačním výkonu nebyly pouze kosmetickou úpravou či jednoduchým výkonem, ale byly to zákroky, jež se vždy reálně odrazily v aktuálním zdravotním stavu nebo reagovaly na jeho zhoršení. Pokud jde o nárok na náhradu vytrpěné bolesti, soud dospěl k závěru, že tento nárok nebyl promlčen, neboť nelze bolestné vztahovat pouze k jednotlivým operacím, ale posuzovaný případ se týká poměrně komplikovaného stavu po operaci oka, která nepřinesla předpokládaný výsledek a stav pacienta musel být revidován následnými operacemi. Jde tak o kontinuální péči, která měla za cíl stabilizovat stav levého oka, kdy bolest po operaci přetrvávala, tzn. nedošlo k ustálení bolesti po jednotlivé operaci (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 25 Cdo 2558/2020 ze dne 31. 5. 2022 a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 3. 2021, sp. zn. 25 Cdo 1654/2019). 33 Dále se proto soud zabýval tím, zda žalovaná porušila svoji povinnost postupovat s péčí řádného odborníka, a to v souladu s pravidly svého oboru a na náležité odborné úrovni (podle pravidel vědy a uznávaných medicínských postupů, při respektování individuality pacienta, s ohledem na konkrétní podmínky a objektivní možnosti). 34 Soud důkladně hodnotil všechny lékařské zprávy, z nichž posuzoval zejména subjektivní hodnocení situace uváděné pacientem/žalobcem. Nebylo zjištěno, že by si žalobce při pravidelných kontrolách stěžoval na bolestivost či na nevhodné provedení operací. Frekvence jednotlivých kontrol nesvědčí o jakémkoli zanedbání lékařské péče. Při nálezu odlišném od kontroly minulé bylo vždy navrženo a přijato řešení nastalé situace, s čímž žalobce vždy projevil souhlas. Žalobce rovněž udělil i informované souhlasy ke každému zákroku, který podstoupil. Jejich obsah vyhodnotil soud jako adekvátní, srozumitelný a dostačující dané situaci i rozumové vyspělosti pacienta podstupujícího zákrok. Jednalo se vždy o rozhodnutí žalobce, pro jaký postup se rozhodne. Lze tedy uzavřít, že žalovaná respektovala individualitu pacienta a informovala ho s náležitou péčí. 35 Soud se dále zabýval stanovením vhodné diagnózy. Provedeným dokazováním má soud za to, že přestože došlo ke změně v původní diagnóze žalobce, šlo pouze o číselné hodnocení aktuálního problému, kdy však všechny projevy se vztahovaly ke zjištěnému onemocnění žalobce (proliferativní vitreoretinopatie). Z lékařských zpráv je patrné, že ke změně diagnózy došlo až při kontrolách po provedení první operace, kdy lékařka až při samotném invazivním zákroku lokalizovala trhlinu v periferii, jak bylo prokázáno z operačního protokolu ze dne 5. 12. 2013. Znalec potvrdil, že poranění periferie nelze vždy spolehlivě určit již předoperačním vyšetřením. Ani znalec neshledal pochybení v prvotním vyšetření žalobce. Proto i v tomto ohledu soud zhodnotil, že žalovaná postupovala s odbornou péčí. 36 Pokud jde o samotný průběh operačních zákroků, z lékařských zpráv ani z operačního protokolu nebylo prokázáno, že by došlo k pochybení operatéra žalované. Bolestivost první operace tvrzená žalobcem byla řádně zaznamenána, nicméně vzhledem k absenci citlivých nervů uvnitř oka, jak konstatoval znalec, nelze z bolestivosti dovozovat nesprávný postup žalované. Sled operačních zákroků nebyl způsoben pochybením lékaře při první operaci, ale chorobou diagnostikovanou žalobci, resp. jejími projevy. Soud vycházel zejména z výslechu znalce, který srozumitelně vlastní operační zákrok popsal. Dále je patrno i z propouštěcích zpráv žalobce, že operace proběhly bez komplikací, žalobce byl vždy propuštěn z hospitalizace v dobrém zdravotním stavu, sledován jednak lékaři žalované, jednak vlastním „spádovým“ oftalmologem. Nebylo prokázáno, že by žalovaná při operacích postupovala non lege artis. 37 Přestože žalobce tvrdil, že nemuselo dojít ani k první operaci, tato skutečnost nebyla nijak prokázána. Indikace operačního řešení technikou pars plana vitrektomie je při diagnóze zjištěné žalobci standardním postupem, jak bylo prokázáno z odborné publikace i potvrzeno znalcem. Soud na základě provedeného dokazování učinil závěr, že díky diagnóze epimakulární membrány a následném zjištění trhliny přímo při operaci (viz operační protokol ze dne 5. 12. 2013) svědčí o existenci proliferativní vitreoretinopatie (viz souhlas znalce s tímto závěrem), jejíž projevy nelze časově předpokládat (Kuchynka, P. a kolektiv. Oční lékařství.). Lékaři zvolený operační postup koresponduje s postupem předestřeným odbornou literaturou, rovněž znalec na tomto postupu neshledal žádné pochybení. Žalovaná tak i při samotném indikování operace postupovala lege artis, když zvolila postup podle pravidel vědy a uznávaných medicínských postupů. Naopak, znalec [tituly před jménem] [jméno FO], [tituly za jménem], dospěl k závěru, že pokud by oko nebylo operováno, velmi pravděpodobně by se trhlina objevila spontánně v rozmezí týdnů až málo let a vedla by k odchlípení sítnice. 38 V řízení nebylo prokázáno, že by žalovaná provedla diagnózu, léčbu, či samotné operační zákroky postupem non lege artis, tj. postupem odchylujícím se od standardního odborného postupu či od aktuálních poznatků lékařské vědy. Aktuální neměnný nepříznivý zdravotní stav žalobcova levého oka je důsledkem mnohačetných projevů choroby, nikoli pochybením žalované. Tyto závěry byly prokázány zejména srozumitelnou výpovědí znalce a jeho znaleckým posudkem, podpořené rovněž odbornou publikací, z níž soud vycházel pouze co do otázky základních skutkových okolností nutných k porozumění věci, aniž by zasahoval do posuzování odborných postupů lékařů, které hodnotil znalec. 39 Vzhledem k výše uvedenému tak soud výrokem I. žalobu zamítl a dále nepokračoval v dokazování újmy vzniklé žalobci, neboť nebyl dán základní předpoklad naplnění odpovědnosti žalované, tj. její porušení povinností spočívající v postupu non lege artis. 40 O nákladech řízení soud rozhodl v souladu s § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen o. s. ř.), kdy plný úspěch ve věci měla žalovaná. Při stanovení výše paušální odměny nezastoupeného účastníka soud vycházel z vyhlášky č. 254/2015 Sb., o stanovení výše paušální náhrady pro účely rozhodování o náhradě nákladů řízení v případech podle § 151 odst. 3 občanského soudního řádu a podle § 89a exekučního řádu. Dle ustanovení § 2 odst. 3 této vyhlášky činí paušální výše náhrady 300 Kč za jeden úkon, v tomto případě bylo provedeno následujících 16 úkonů: - sepis vyjádření k žalobě (k němuž byla žalovaná nadepsaným soudem vyzvána prostřednictvím usnesení č. j. [spisová značka]), jako 1 úkon - účast při jednání nařízeném na den 10. 10. 2018, jako 1 úkon - sepis vyjádření žalované ke znaleckému posudku (k němuž byla žalovaná vyzvána nadepsaným soudem přípisem ze dne 22. 1. 2019, č. j. 13 C 164/2018–129), jako 1 úkon - účast na výslechu znalce nařízeném na den 19. 3. 2019, kdy toto jednání (výslech) trvalo déle než 2 hodiny, jako 2 úkony - sepis vyjádření žalované k doplnění žaloby žalobcem (k němuž byla žalovaná nadepsaným soudem vyzvána přípisem ze dne 6. 11. 2019), jako 1 úkon - sepis vyjádření žalované ke znaleckému posudku (k němuž byla žalovaná vyzvána nadepsaným soudem přípisem ze dne 2. 11. 2020, č. j. 13 C 164/2018–257), jako 1 úkon - sepis námitky podjatosti znalce ze dne 20. 5. 2021 (reagující na usnesení nadepsaného soudu ze dne 10. 5. 2021, č. j. 13 C 164/2018–288), jako 1 úkon - sepis vyjádření žalované ke znaleckému posudku (k němuž byla žalovaná vyzvána nadepsaným soudem přípisem ze dne 3. 6. 2022), jako 1 úkon - sepis vyjádření žalované k doplňku znaleckého posudku (k němuž byla žalovaná vyzvána nadepsaným soudem přípisem ze dne 27. 12. 2022, č. j. 13 C 164/2018-367), jako 1 úkon - účast na jednání nařízeném na den 31. 1. 2023, jako 1 úkon - sepis vyjádření žalované k zadání doplňku znaleckého posudku ze dne 21. 2. 2023 (k němuž byla žalovaná vyzvána nadepsaným soudem přípisem ze dne 20. 2. 2023), jako 1 úkon - sepis vyjádření žalované ke znaleckému posudku (k němuž byla žalovaná nadepsaným soudem vyzvána přípisem ze dne 8. 12. 2023), jako 1 úkon - účast na výslechu znalce nařízeném na den 4. 6. 2024, jako 1 úkon - sepis vyjádření žalované k doplňku znaleckého posudku (k němuž byla žalovaná vyzvána nadepsaným soudem přípisem ze dne 21. 1. 2025), jako 1 úkon - účast na jednání nařízeném na den 29. 4. 2025, jako 1 úkon Důvody zvláštního zřetele hodné, pro které by soud právo na náhradu nákladů řízení zcela nebo zčásti nepřiznal, nevyšly v průběhu řízení najevo (§ 150 o. s. ř.). Celkem proto soud výrokem II. určil žalobci nahradit žalované náklady řízení ve výši 4 800 Kč. 41 Vedlejší účastník ve svém vyjádření ze dne 26. 11. 2019 (č. listu 204) žádal přiznat náhradu nákladů řízení, a proto soud přiznal náklady řízení, neboť ve věci byla úspěšná žalovaná, na jejíž straně byl vedlejší účastník, a proto má právo na náhradu nákladů řízení. Výrokem III. soud přiznal vedlejšímu účastníku náhradu nákladů řízení v souladu s ust. § 142 odst. 1 o. s. ř., kdy byl ve věci spolu se žalovanou plně úspěšný. Náhrada nákladů řízení byla přiznána dle vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb, ve znění pozdějších přepisů (dále jen „AT“), a dle vyhlášky o změně sazby základní náhrady za používání silničních motorových vozidel a stravného a o stanovení průměrné ceny pohonných hmot pro účely poskytování cestovních náhrad pro rok 2020. Soud při určení tarifní hodnoty vycházel z ustálené judikatury nejvyššího soudu i Ústavního soudu České republiky (viz např. sp. zn. 25 Cdo 3771/2020), podle jehož právní věty se ve věcech peněžité náhrady nemajetkové újmy při ublížení na zdraví představujícím zásah do osobnostního práva vychází z tarifní hodnoty 50 000 Kč podle § 9 odst. 4 písm. a) advokátního tarifu., nebo IV.ÚS 1788/23. Vedlejší účastník v dané kauze učinil 10 úkonů právní služby (příprava a převzetí, vyjádření ze dne 26. 11. 2019, účast na soudním jednání dne 11. 2. 2020, vyjádření ke znaleckému posudku ze dne 1. 12. 2020, vyjádření ze dne 8. 11. 2018, vyjádření ke znaleckému posudku ze dne 14. 2. 2019, vyjádření ke znaleckému posudku ze dne 15. 6. 2022, vyjádření ke znaleckému posudku ze dne 26. 1. 2023, vyjádření na výzvu soudu ze dne 2. 3. 2023, vyjádření ke znaleckému posudku ze dne 9. 1 .2024). Tedy za jeden úkon z tarifní hodnoty 50 000 Kč činí odměna ve výši 3 100 Kč, celkem 31 000 Kč a za 10 režijních poplatků dle § 13 odst. 4 AT po 300 Kč, celkem 3 000 Kč. Dále soud přiznal vedlejšímu účastníku náhradu hotových výdajů za cestovní výdaje podle vyhlášky č. 358/2019 Sb. ve výši 1 925 Kč, a to za jednu cestu k jednání konaném dne 11. 2. 2020 v [adresa] na trase [adresa] a zpět (2 x 154 km, při sazbě náhrady vozidla 4,20 Kč/km, ceně paliva dle vyhlášky 32 Kč/l a spotřebě dle technického průkazu 6,4 litru/100 km ve výši 1 925 Kč, za promeškaný čas strávený cestou autem k jednání konaném dne 11. 2. 2020 na trase [adresa] a zpět, a to za 14 (10) započatých půlhodin v sazbě 100 Kč, tj. celkem 1 000 Kč. Protože právní zástupce vedlejšího účastníka je plátcem DPH, soud přiznal i 21% DPH z částky 36 925 Kč, což činí 7 754,25 Kč. Dále dle vyhl. č. 177/96 Sb. ve znění poslední novely soud přiznal náhradu řízení ze úkonu právní služby za vyjádření ke znaleckému posudku ze dne 10. 3. 2025 v sazbě 1 550 Kč, 1 režijní poplatek ve výši 450 Kč, 21% DPH z částky 2 000 Kč, tedy 420 Kč, celkem 2 420 Kč. Celkové náklady činí 47 099,25Kč. 42 Žalobce složil na úhradu znaleckého posudku částku 8 000 Kč. Celkové náklady znalečného činí 47 822 Kč (znalečné [tituly před jménem] [jméno FO], [tituly za jménem], znalečné [tituly před jménem] [jméno FO], [tituly za jménem], za podání znaleckého posudku znalečné ve výši 8 500 Kč, znalečné [tituly před jménem] [jméno FO], [tituly za jménem] - č. listu. 162, 253, 341, 451, 494, 495, 557), nedoplatek po odečtení zálohy činí 39 822 Kč, a proto soud nedoplatek v této výši uložil žalobci výrokem IV. uhradit. 43 Lhůtu k plnění výroků II., III. a IV. soud stanovil dle § 160 odst. 1 o. s. ř.

Poučení