13 C 204/2020 - 456

Rubrum

Okresní soud v Hodoníně rozhodl soudkyní Mgr. Helenou Podveskou ve věci žalobců: a) [Jméno žalobce A], narozený [Datum narození žalobce A] bytem [Adresa žalobce A] b) [Jméno žalobce B], narozená [Datum narození žalobce B] bytem [Adresa žalobce A] oba zastoupeni advokátkou [Jméno advokátky] sídlem [Adresa advokátky] proti žalovaným: [Jméno žalované A], narozený [Datum narození žalované A] bytem [Adresa žalované A] [Jméno žalované B], narozený [Datum narození žalované B], [Anonymizováno] za účasti vedlejší účastnice na straně žalovaných [Jméno žalované C], narozené [Datum narození žalované C] bytem [Adresa žalované C] o určení vlastnictví takto:

Výrok

I. Určuje se, že žalobci a) a b) jsou (v režimu společného jmění manželů) vlastníky pozemku parcelní číslo [Anonymizováno] nacházejícího se v katastrálním území [adresa], obci [adresa], jehož hranice s pozemky parcelní číslo [Anonymizováno] nacházejícími se v katastrálním území [adresa], obci [adresa], odpovídá průběhu zachycenému v geometrickém plánu [tituly před jménem] [jméno FO], [tituly za jménem], číslo plánu [Anonymizováno] ze dne 13. 1. 2023, který je nedílnou součástí tohoto rozsudku.

II. Žalovaný 1. a vedlejší účastnice na straně žalovaných jsou povinni společně a nerozdílně zaplatit žalobcům a) a b) k ruce společné a nerozdílné na náhradě nákladů řízení částku 53 791,03 Kč k rukám zástupkyně žalobců a) a b) [Jméno advokátky], a to do tří dnů od právní moci rozsudku.

III. Ve vztahu mezi žalobci a) a b) a žalovaným 2. nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení.

IV. Žalovaný 1., žalovaný 2. a vedlejší účastnice na straně žalovaných jsou povinni společně a nerozdílně uhradit České republice – Okresnímu soudu v [adresa] na náhradě nákladů řízení státu částku, jejíž výše bude stanovena samostatným usnesením.

Odůvodnění

1. Žalobci se domáhali určení vlastnického práva, přičemž podstata sporu spočívala v tom, že mezi účastníky je sporný průběh hranice sousedících pozemků nacházejících se v katastrálním území [adresa], konkrétně průběh hranice mezi pozemkem p. č. [Anonymizováno] patřícím žalobcům (kteří jej vlastní v režimu společného jmění manželů) a pozemky p. č. [Anonymizováno] (z nichž první pozemek patří 2. žalovanému a zbylé tři pozemky 1. žalovanému). Žalobci v žalobě vylíčili, že mezi týmiž účastníky nyní probíhá řízení o zdržení se zásahů do vlastnického práva k jejich pozemku p. č. [Anonymizováno]. Dále uvedli, že (zejména) s ohledem na postoj 1. žalovaného, který nesouhlasil se zobrazením vlastnické hranice v obnovené katastrální mapě, zůstala hranice sporná a jako sporná je též vedena v katastru nemovitostí. Katastrální úřad přitom poučil žalobce o tom, že o průběhu hranice nemůže rozhodnout. Žalobci v žalobě vyjádřili názor, že se jedná o objektivně určitelnou hranici, a tudíž žalobu formulovali jako žalobu na určení. Zároveň však uvedli, že s ohledem na skutečnost, že 1. žalovaný neposkytl zeměměřičské kanceláři, kterou žalobci oslovili za účelem zaměření hranice a zhotovení geometrického plánu, potřebnou součinnost, nebylo možné nechat ve věci vypracovat geometrický plán, kterým by byla hranice zaměřena. Žalobci v textu žaloby vyslovili stanovisko, že hranice mezi pozemky byla dosud vedena v katastru nemovitostí správně a byla dosud správně zapsána a domáhali se tedy toho, aby „byla určena tak, že se nachází na místě, kde byla dříve zakreslena jako nesporná a nyní je zakreslena jako sporná, a to se zpřesněním podle geometrického plánu, který bude vyhotoven po zahájení tohoto řízení“. V závěru žaloby v návrhu rozsudečného výroku požadovali vydání rozsudku, kterým se určuje průběh hranice mezi pozemky „dle geometrického plánu, který bude pořízen po zahájení řízení“. Na výzvu soudu žalobci následně žalobu upřesnili a předložili soudu situační plánek, v němž byla sporná hranice zachycena, poté co byl ve věci vypracován geometrický plán žalobci žalobu upřesnili tak, že žádali určit, že jsou v režimu společného jmění manželů vlastníky pozemku parcelní číslo [Anonymizováno], jehož hranice s pozemky parcelní číslo [Anonymizováno], odpovídá průběhu zachycenému v geometrickém plánu [tituly před jménem] [jméno FO], [tituly za jménem], číslo plánu [Anonymizováno] ze dne 13. 1. 2023. 2. 1. žalovaný ve věci vznesl řadu námitek, počínaje námitkou nedostatku naléhavého právního zájmu na požadovanému určení, přes námitku nedostatku věcné příslušnosti a námitku litispendence (odvíjející se od jeho nesouhlasu se zobrazením vlastnické hranice v obnovené katastrální mapě řešeném ve správním řízení vedeném katastrálním úřadem a následně v soudním řízení správním). Dále namítal, že pozemek p. č. [Anonymizováno] neexistuje, neboť nebyl nikdy zaměřen (a existuje tedy pouze jako „parcela“), že jeho vlastníkem nejsou žalobci, neboť pozemek (který nebyl zaměřen) nemohl projít dědickým řízením, následně od tohoto pozemku, tudíž nemohl být oddělen pozemek p. č. [Anonymizováno] a žalobci jej nemohli koupit, stejně tak nemohli následně koupit pozemek p. č. [Anonymizováno], namítal též, že pozemek má nulovou šíři, že se nachází v jiných místech (a žalobci se jej snaží přesunout do pozemku 1. žalovaného), že šířka pozemku p. č. [Anonymizováno] je menší, resp. že šířka pozemku 1. žalovaného je větší (a dovolával se hodnoty 22,36 metru). 3. 2. žalovaný na rozdíl od 1. žalovaného žalobci tvrzený průběh hranice uznal s tím, že se žalobci dosáhl shody ohledně průběhu hranice.

4. Do řízení na straně žalovaných vstoupila jako vedlejší účastnice manželka 1. žalovaného, která v řízení uplatňovala tutéž argumentaci jako 1. žalovaný.

5. Aktuální knihovní stav zjištěný z výpisů z katastru nemovitostí je takový, že žalobci jsou (formou společného jmění manželů) evidováni jako vlastníci pozemku p. č. [Anonymizováno] (list vlastnictví [Anonymizováno]), 1. žalovaný jako vlastník pozemku p. č. [Anonymizováno] (list vlastnictví [Anonymizováno]), 2. žalovaný jako vlastník pozemku p. č. [Anonymizováno] (list vlastnictví [Anonymizováno]). Pozemek p. č. [Anonymizováno] se nachází severně od pozemků žalovaných, s nimiž po celé své délce hraničí. O průběhu této hranice je veden spor v této věci, zároveň i v katastru nemovitostí je hranice vyznačena jako sporná, přičemž 1. žalovaný v režimu správního soudnictví napadl zobrazení sporné hranice v obnovené katastrální mapě, a to nejprve námitkami podanými u katastrálního úřadu, kterým katastrální úřad nevyhověl (rozhodnutí [právnická osoba] pro [Anonymizováno] kraj, Katastrální pracoviště [adresa], č. j. [Anonymizováno] ze dne 31. 1. 2020). 1. žalovaný proti tomuto rozhodnutí podal odvolání, které bylo Zeměměřičským a katastrálním inspektorátem v [Anonymizováno] rozhodnutím č. j. [Anonymizováno] ze dne 6. 4. 2020 zamítnuto. Toto rozhodnutí 1. žalovaný napadl správní žalobou, o které bylo vedeno řízení před Krajským soudem v Brně pod sp. zn. [spisová značka]. Rozsudkem č. j. [spisová značka] ze dne 16. 12. 2021 byla žaloba zmítnuta. 1. žalovaný v této správní věci brojil též proti postupu katastrálního úřadu, který novým mapováním rozdělil pozemek p. č. [Anonymizováno] na tři pozemky, a to [Anonymizováno], ani v této části však nebyl úspěšný.

6. Sporu, o němž je vedeno toto řízení, předcházely dva další spory vedené u zdejšího soudu. Prvním byl spor vedený pod sp. zn. [spisová značka], v němž 1. žalovaný vystupoval jako žalobce a žalobci jako žalovaní. Předmětem sporu bylo určení vlastnického práva a 1. žalovaný se domáhal nejprve určení, že je vlastníkem (blíže neurčené) části pozemku p. č. [Anonymizováno] (žaloba ze dne 16. 8. 2010), posléze určení, že je vlastníkem celého tohoto pozemku (doplnění žaloby ze dne 13. 12. 2010) s tím, že svůj nárok opíral tvrzení, že pozemek užívá od roku 1982 (na části je vybudováno oplocení a vysazeny keře). Rozsudkem č. j. [spisová značka] ze dne 26. 3. 2012 byla žaloba zamítnuta, následně vzal 1. žalovaný žalobu zpět, žalobci se zpětvzetím nesouhlasili, vyjádřili obavu, že 1. žalovaný, který o sobě tvrdí, že je vlastníkem pozemku má v úmyslu se tak i nadále fakticky chovat. I přes nesouhlas žalobců však bylo řízení usnesením Krajského soudu v Brně č. j. [spisová značka] ze dne 25. 10. 2013 zastaveno (a původní rozsudek zrušen), následné dovolání, které žalobci proti usnesení odvolacího soudu podali, bylo usnesením Nejvyššího soudu č. j. [spisová značka] ze dne 29. 4. 2015 odmítnuto.

7. Druhým sporem, který vzápětí následoval, bylo řízení vedené zdejším soudem pod sp. zn. [spisová značka], v němž se žalobci domáhají ochrany svého vlastnického práva proti 1. a 2. žalovanému a vedlejší účastnici. Žalobci oba žalované a vedlejší účastnici vyzvali, aby se zdrželi neoprávněného užívání pozemku p. č. [Anonymizováno] a jelikož se tak nestalo, podali zmíněnou žalobu. Žalobě bylo vyhověno rozsudkem č. j. [spisová značka] ze dne 6. 4. 2016, tento rozsudek byl následně odvolacím soudem zrušen, po změně žaloby (upřesnění, do kterých částí pozemku je jednotlivými žalovanými zasahováno), bylo žalobě rozsudkem [spisová značka] ze dne 18. 7. 2019 opět vyhověno. Proti rozsudku bylo podáno odvolání, o kterém dosud nebylo rozhodnuto, neboť odvolací soud usnesením č. j. [spisová značka] ze dne 12. 3. 2021 řízení přerušil do skončení řízení vedeného v této věci s tím, že se jedná o řízení, které může mít význam pro rozhodnutí soudu.

8. Jádro sporu se odvíjí od dědického řízení vedeného Městským soudem v Brně pod sp. zn. [spisová značka] ohledně pozůstalosti po paní [jméno FO], zemřelé dne 5. 4. 1981, neboť ta byla vlastnicí jak pozemků aktuálně označených p. č. [Anonymizováno], tak pozemků aktuálně označených p. č. [Anonymizováno]. Zůstavitelka o svém majetku pořídila závětí ze dne 2. 8. 1980, v níž veškerý majetek odkázala paní [jméno FO], s výjimkou „chaty v [Anonymizováno], čís. [Anonymizováno]“, kterou měl zdědit žalobce a „pozemku mezi mou chatou a chatou p. [Anonymizováno]“, který měl zdědit 1. žalovaný. Podle výpisu z evidence nemovitostí vlastnila zůstavitelka ke dni smrti (mimo jiné) nemovitosti v obci [adresa], a to pozemek označený p. č. [Anonymizováno] (evidovaný jako sad) a pozemek p. č. [Anonymizováno] (evidovaný jako louka) a dále pozemky evidované jako stavební parcely a sice st. [Anonymizováno] a st. [Anonymizováno]. Tyto nemovitosti byly nejprve oceněny znaleckým posudkem [tituly před jménem] [jméno FO] ze dne 14. 8. 1981 (posudek byl vypracován na žádost žalobce), z posudku je patrné, že na pozemku p. č. st. [Anonymizováno] se nacházela chata rodičů 1. žalovaného a na pozemku p. č. st. [Anonymizováno] chata ve vlastnictví zesnulé (v posudku se uvádí, že příjezd k chatě je možný lesní cestou), v posudku se dále uvádí, že na pozemku p. č. [Anonymizováno] se nachází tři jabloně (u tohoto údaje se nachází rukou psaná poznámka „správně na p. č. [Anonymizováno]“). Dne 26. 3. 1982 se výše zmínění závětní dědicové zúčastnili jednání u notářky, která v návaznosti na obsah závěti konstatovala, že „vzhledem k tomu, že pozemek není reálně oddělen, bude dědici předložen geom. plán ve dvou vyhotoveních“ Z protokolu je patrné, že vyhotovení situačního plánu bylo svěřeno 1. žalovanému. Dopisem ze dne 20. 4. 1982 žádala paní [jméno FO] o zaslání opisu závěti, a to „pro nesrovnalosti, které vznikly při vyměřování pozemku mezi chatami v [Anonymizováno]“. Na to jí notářka přípisem ze dne 27. 4. 1982 sdělila, že soudní znalec „má pouze ocenit – provést zanl. posudek podle geom. plánu, na rozdělený pozemek p. č. [Anonymizováno]“. Znaleckým posudkem pana [jméno FO] ze dne 9. 4. 1982 byl oceněn nově vznikající pozemek p. č. [Anonymizováno] (oddělený z původního pozemku p. č. [Anonymizováno]), posudek notářce společně s geometrickým plánem rozdělení pozemku p. č. [Anonymizováno] (na pozemek p. č. [Anonymizováno] a pozemek [Anonymizováno]) zaslal 1 žalovaný, jak o tom svědčí jeho dopis ze dne 4. 5. 1982. V protokole ze dne 3. 6. 1982 je obsažen soupis jmění zůstavitelky, nemovitosti v obci [adresa] jsou rozčleněny na za a) chatu č. p. [Anonymizováno] na pozemku p. č. st. [Anonymizováno], pozemek p. č. [Anonymizováno], za b) pozemek p. č. [Anonymizováno] a pozemek p. č. st. [Anonymizováno] a za c) pozemek p. č. [Anonymizováno]. U tohoto pozemku je poznamenáno „bez investic“. Na tomto jednání uzavřeli dědicové dohodu, podle níž žalobce nabyl nemovitosti pod písmenem a), 1. žalovaný nabyl nemovitosti pod písmenem b) a paní [jméno FO] (mimo jiné) pozemek pod písmenem c). Součástí rozhodnutí byl i odkaz na geometrický plán vyhotovený panem Konečným dne 13. 4. 1982, podle kterého bylo rozdělení provedeno (podkladem pro vypracování tohoto geometrického plánu pak byla listina nazvaná jako „záznam podrobného měření změn – polní náčrt“ ze dne 6. 4. 1982). Výsledkem dědického řízení byl tedy stav, kdy pozemek p. č. [Anonymizováno] (nyní p. č. [Anonymizováno] a p. č. [Anonymizováno]) nabyla paní [jméno FO], pozemky nyní evidované jako [Anonymizováno] nabyl 1. žalovaný a žalobce nabyl pozemek p. č. [Anonymizováno].

9. Další osud pozemků byl následující. V roce 1986 žádá žalobce jménem svým a jménem 1. žalovaného (obě jména jsou uvedena v záhlaví dopisu) radu místního národního výboru v [Anonymizováno] o povolení rozdělení pozemku p. č. [Anonymizováno] Konkrétně se v žádosti ze dne 15. 1. 1986 uvádí: „Žádáme tímto radu místního národního výboru v [Anonymizováno] o povolení – rozšíření pozemků p. č. [Anonymizováno], o příslušné části pozemku č. [Anonymizováno]…“ Dopisem ze dne 22. 4. 1987 žalobce vyřízení této žádosti urguje (v dopise jsou opět uvedena jména obou účastníků). Samotný souhlas byl udělen dne 11. 8. 1987 (podle rozdělovníku byl stejnopis zaslán i 1. žalovanému, ve svém podání ze dne 27. 11. 2011 ve věci vedené u zdejšího soudu pod sp. zn. [spisová značka] 1. žalovaný výslovně potvrdil, že stejnopis obdržel). Objednávkou ze dne 19. 8. 1987 zadal žalobce vypracování geometrického plánu za účelem rozdělení pozemku p. č. [Anonymizováno], přičemž v textu je uvedeno, že nabyvatelem má být žalobce a 1. žalovaný. Dne 3. 3. 1988 žalobci uzavřeli kupní smlouvu s paní [jméno FO], předmětem této kupní smlouvy byla část pozemku p. č. [Anonymizováno], který jmenovaná zdědila po paní [jméno FO]. Z tohoto pozemku byla geometrickým plánem vypracovaným [tituly před jménem] [jméno FO] (číslo zakázky [Anonymizováno]) oddělena část nově označená jako pozemek p. č. [Anonymizováno]. Z geometrického plánu je patrné, že žalobci takto koupili část (původního) pozemku p. č. [Anonymizováno], která se nachází severně od jejich pozemku p. č. [Anonymizováno] (který v dědickém řízení po paní [jméno FO] zdědil žalobce).

10. Kupní smlouvou ze dne 11. 8. 2006 prodal 1. žalovaný část pozemku p. č. [Anonymizováno] (tedy část pozemku, který zdědil po paní [jméno FO]) 2. žalovanému, který se tak stal vlastníkem pozemku p. č. [Anonymizováno] a 1. žalovanému zůstala část označená jako p. č. [Anonymizováno] (později byly z tohoto pozemku vyděleny ještě pozemky p. č. [Anonymizováno]).

11. Z vyjádření 1. žalovaného ze dne 27. 11. 2011 ve věci vedené zdejším soudem pod sp. zn. [spisová značka] vyplývá, že v roce 2008 vznikl mezi ním a žalobcem spor o hranici mezi pozemkem žalobce p. č. [Anonymizováno] a pozemkem 1. žalovaného p. č. [Anonymizováno] a následně též o hranici pozemku p. č. [Anonymizováno].

12. Smlouvou ze dne 13. 10. 2008 uzavřenou mezi paní [jméno FO] (dcerou v té době již zemřelé [jméno FO]) žalobci koupili pozemek p. č. 2236/2, tedy tu část, která zbyla po oddělení pozemku p. č. 2236/5 (ve své svědecké výpovědi jmenovaná uvedla, že její manžel nabízel odkoupení i 1. žalovanému, který to však odmítl).

13. Za účelem zjištění průběhu sporné hranice ustanovil soud znalce z oboru geodezie a kartografie, a to [tituly před jménem] [jméno FO], [tituly za jménem] (dále také jen „znalec“). Ten jednak potvrdil, že zjištění průběhu této hranice objektivně možné je a potvrdil též, že jím zjištěný průběh hranice odpovídá průběhu hranice zachycené v situačním plánu předloženém žalobci v rámci doplnění žaloby a též průběhu hranice zachycenému katastrálním úřadem v obnoveném katastrálním operátu. Znalec ve svém posudku poskytl přehled dostupných historických mapových podkladů, na základě kterého konstatoval, že „průběh linie parcely č. [Anonymizováno] se v průběhu historického vývoje katastrálních map nijak neměnil“. Znalec dále konstatoval, že na místě samém existují původní (pro zaměření použitelné) kamenné mezníky, porovnal soutisky jednotlivých map a uzavřel, že „aktuálně platná katastrální mapa odpovídá původním analogovým mapám a potvrzuje i výše uvedený historický vývoj katastrálních map, kde je jasná návaznost od původního mapování z první poloviny 19. století po současnost“. Znalec také výslovně potvrdil, že původní katastrální operát v době úmrtí paní [jméno FO] odpovídá tomu, co je aktuálně zobrazováno v platné katastrální mapě. Součástí posudku (formou samostatné přílohy) byl i geometrický plán číslo [hodnota] zachycující průběh sporné hranice. Na tomto místě soud podotýká, že znalci bylo uloženo, aby při zjišťování průběhu hranice vycházel ze stavu v době úmrtí [jméno FO], ve vztahu k samotnému zjištění průběhu hranice, proto považuje soud za nerozhodné další listiny, které byly účastníky předkládány (ať již v tomto či předchozích řízení), tj. listiny vypracované v souvislosti s dělením pozemků p. č. [Anonymizováno] a p. č. 2236/4 či s umisťováním staveb na dotčených pozemcích, případně v souvislosti s vytyčováním hranic v terénu prováděnému na žádost účastníků. Z téhož důvodu nepovažuje soud za důležité ani výsledky ohledání provedeného na místě samém v řízení vedeném pod sp. zn. [spisová značka], či fotografie předkládané účastníky. V této souvislosti považuje soud za vhodné citovat z (již zmiňovaného) rozhodnutí Krajského soudu v Brně č. j. [spisová značka] ze dne 16. 12. 2021: „16. (…) Předně je třeba říci, že sám žalobce [v nyní projednávané věci jde o 1. žalovaného, pozn. soudu] ani v řízení před katastrálním úřadem ani v řízení před správním soudem nepředložil žádné zaměření sporné hranice mezi svým pozemkem p. č. [Anonymizováno] a pozemkem osob zúčastněných na řízení č. 2 a 3 p. č. [Anonymizováno]. Polohu této sporné severní hranice v terénu se po celou dobu snaží odvozovat pouze zprostředkovaně od údajné šířky svého pozemku p. č. [Anonymizováno], která má být dána změřenou délkou jeho východní hranice, tj. hranice s pozemkem p. č. [Anonymizováno] (…)“ 14. S ohledem na závěry znalce o průběhu hranice (kterými dal za pravdu žalobcům) se soud zabýval tím, zda vlastnické právo žalobců k pozemku p. č. [Anonymizováno] nemohlo být dotčeno vydržením (kterého se 1. žalovaný dovolával v řízení vedeném zdejším soudem pod sp. zn. [spisová značka]). V tomto směru je zásadní otázka dobré víry 1. žalovaného, tedy zda nemohl mít pochybnosti o existenci drženého práva. 1. žalovaný svůj názor na průběh sporné hranice obhajoval jednak přesvědčením, že šířka v dědickém řízení rozdělovaného pozemku p. č. [Anonymizováno] (nyní tedy jeho pozemků p. č. [Anonymizováno]) v místě, kde se pozemek dělil (na pozemky p. č. [Anonymizováno]), činila 22,36 metru (a nikoli pouze 20 metrů, jak tvrdí žalobci) a dále tím, že se domníval, že polní cesta, která v místě vede, se nachází na pozemku p. č. [Anonymizováno] (nyní jde o pozemky p. č. [Anonymizováno] a [Anonymizováno]).

15. V případě otázky šířky pozemku se 1. žalovaný odvolával na údaj obsažený v listině „záznam podrobného měření změn – polní náčrt“ ze dne 6. 4. 1982, která byla podkladem pro vypracování geometrického plánu pořizovaného za účelem rozdělení pozemku p. č. [Anonymizováno] v dědickém řízení po paní [jméno FO]. O povaze tohoto údaje, zda označuje šířku pozemku p. č. [Anonymizováno] nebo se jedná o mezní hodnotu (vzdálenost) mezi dvěma body měření (a jde tedy o součet šířky rozdělovaného pozemku p. č. [Anonymizováno] a pozemku p. č. [Anonymizováno]), byla mezi účastníky vedena polemika již v přechozích řízeních vedených mezi účastníky před zdejším soudem. 1. žalovaný a vedlejší účastnice v rámci řízení vedeného pod sp. zn. [spisová značka] předložili znalecký posudek pana [jméno FO], který provedl porovnání jednotlivých plánů zobrazujících dotčené pozemky. Ve vztahu ke skutečné šířce dělením nově vzniklého pozemku p. č. [Anonymizováno], vyloučil, že by se jednalo o hodnotu 22,36 metru a vyslovil závěr, že dle „všech relevantních měření musí být tato délka cca 20,0 metrů“. V posudku odkázal (mimo jiné) na vyjádření [tituly před jménem] [jméno FO] (které je formou přílohy součástí zpracovaného posudku), který ve vztahu k tomu, jakým způsobem chápe hodnotu 22,36 metru publikovanou v grafickém poli dotčeného geometrického plánu č. [hodnota], uvedl, že tento údaj chápe jako rozměr šířky parcely p. č. [Anonymizováno] včetně šířky parcely p. č. [Anonymizováno]. Poukázal však na nesrovnalosti ve vztahu k polnímu náčrtu, který byl podkladem pro vypracování geometrického plánu a na základě údajů v polním náčrtu vyslovil, závěr, že publikovaný rozměr 22,36 metru patřil jen k šířce pozemku p. č. [Anonymizováno] (nevyjadřoval se však k tomu, zda se jedná o údaj správný, tedy jaká je skutečná šířka dotčeného pozemku). K otázce výkladu údaje 22,36 metru v polním náčrtu ze dne 6. 4. 1982 Katastrální úřad pro [Anonymizováno] kraj, Katastrální pracoviště [adresa] vyslovil úvahu, zda tato délka nebyla naměřena včetně šířky pozemku p. č. [Anonymizováno] na pomocný bod na hranici p. č. [Anonymizováno] a p. č. [Anonymizováno] s dovětkem, že v dalších měřeních byla tato hranice mezi p. č. [Anonymizováno] (p. č. [Anonymizováno]) a p. č. [Anonymizováno] uváděna o délce pouze 20 metrů. Odvolací orgán, a sice Zeměměřičský a katastrální inspektorát v [Anonymizováno] ve svém rozhodnutí č. j. [Anonymizováno] ze dne 6. 4. 2020 tuto úvahu potvrdil a doplnil, že v dotčeném polním náčrtu je míra 22,36 dvakrát podtržena, z čehož vyvodil následující závěr: „Význam dvojího podtržení spočívá v tom, že takto byla označena koncová míra zobrazované měřické přímky. Tato přímka je zobrazena v náčrtu červeně a její konec je zobrazen až na hranici pozemků parcel. číslo [Anonymizováno] a [Anonymizováno]. Míra 22,36 tedy neoznačuje šířku pozemku nově vytvářené parcely [Anonymizováno], což dokumentují i výše uvedené výsledky zeměměřičských činností dokumentovaných v zakázce číslo [hodnota] z roku 1988 a v zakázce číslo [hodnota] z roku 1999.“ 16. Ve vztahu k tvrzení 1. žalovaného, že se domníval, že na pozemku p. č. [Anonymizováno] se nachází polní cesta považuje soud za významná následující zjištění. Podle výpisu z katastru nemovitostí z roku 2010 (tedy z doby, kdy 1. žalovaný zahájil řízení o určení vlastnictví vedené pod sp. zn. [spisová značka]) byly pozemky p. č. [Anonymizováno] evidovány jako trvalý travní porost. V době úmrtí paní [jméno FO] byl pozemek p. č. [Anonymizováno] v evidenci nemovitostí veden jako louka. Takto byl pozemek také v dědickém řízení oceněn, aniž by ze strany znalce padla jakákoli zmínka o tom, že snad reálné využití pozemku je jiné. Z obsahu dědického spisu (protokolů o jednání) též nevyplývá, že by kterákoli z osob zúčastněných na jednání namítla či poznamenala, že skutečné využití není louka, ale cesta. V polním náčrtu ze dne 6. 4. 1982 je u hranice mezi děleným pozemkem p. č. [Anonymizováno] a pozemkem p. č. [Anonymizováno] uveden údaj „neznatelná hranice“ (pokud by pozemek p. č. [Anonymizováno] byl skutečně užíván jako cesta, lze předpokládat, že by hranice mezi pozemky v terénu znatelná byla). 1. žalovaný již v řízení vedeném pod sp. zn. [spisová značka] předložil listinu ze dne 18. 9. 1992 nadepsanou jako „Dohoda o zřízení a používání společné cesty na pozemky vlastníků pozemků tratě [jméno FO] [Anonymizováno]“. V textu se uvádí, že účastníci se „dohodli na zřízení a spoluužívání společné cesty na vlastních pozemcích“. Vedení cesty (její průběh v terénu) je popsán takto: „Příjezd ze stávající lesní cesty krajem pozemku pana [Anonymizováno], dále pana [Anonymizováno], přetíná pozemek p. [jméno FO], dále pokračuje okrajem pozemků p. [jméno FO], pana [Anonymizováno], paní [jméno FO] a [Anonymizováno] (…)“. Smlouva dále umožňuje „nutný průjezd pro pana [Anonymizováno] a jeho rodinné příslušníky, dále pana [Anonymizováno] a jeho rodinné příslušníky.“ Všechny vyjmenované osoby smlouvu též podepsaly, a to s výjimkou paní [jméno FO]. Podle vyjádření 1. žalovaného (podání ze dne 27. 11. 2011 ve věci vedené pod sp. zn. [spisová značka]) to byl on, kdo schůzi, na níž byla dohoda uzavřena zorganizoval, zároveň v tomto podání uvádí následující: „že pozemek p. č. [Anonymizováno] tvoří sráz před cestou vyplynulo až z posledního měření v roce 2010“ Popis průběhu cesty obsažený v dohodě přibližně odpovídá zaznačení provedenému žalobcem do ortofotomapy předložené v řízení vedeném pod sp. zn. [spisová značka]. Samotní žalobci ve své účastnické výpovědi uvedli, že 1. žalovanému byla skutečnost, že pozemek p. č. [Anonymizováno] tvoří svah (a nikoli cesta) známa již v průběhu dědického řízení po paní [jméno FO]. 17. 1. žalovaný se dále dovolával rozhodnutí o odnětí zemědělské půdy zemědělské výrobě č. j. [Anonymizováno], v němž byla (z pozemku p. č. [Anonymizováno]) odňata půda o výměře 0,04 hektaru, 1. žalovaný tvrdil, že část pozemku, která byla takto vyňata měla rozměry 20 x 20 metru (což však v rozhodnutí uvedeno není) a toto tvrzení opíral o situační plán číslo zakázky [Anonymizováno] V něm (resp. v kopii předložené ve sp. zn. [spisová značka]) je propisovací tužkou uveden údaj „20“, s ohledem na skutečnost, že údaj není psán technickým písmem je zřejmé, že se nejedná o údaj, který by byl do situačního plánu zanesen samotným autorem tohoto plánu. Poukazoval též na rozhodnutí o umístnění stavby chaty ze dne 21. 7. 1983, v němž se v kolonce „příjezdná komunikace“ uvádí „polní cesta“. Dále 1. žalovaný v souvislosti s výstavbou chaty jeho rodičů předložil rozhodnutí o odnětí zemědělské půdy ze dne 5. 9. 1967, které se má týkat pozemků p. č. [Anonymizováno] a [Anonymizováno].

18. Ve vztahu k rozsahu provedeného dokazování a zjištěných skutečností soud znovu zdůrazňuje, že pro účely zjištění (stanovení) průběhu hranice považuje za nerozhodné listiny, které byly účastníky (často opakovaně) předkládány, konkrétně listiny vypracované v souvislosti s dělením pozemků p. č. [Anonymizováno] a p. č. [Anonymizováno] či s umisťováním staveb na dotčených pozemcích, případně v souvislosti s vytyčováním hranic v terénu prováděnému na žádost účastníků ([jméno FO] či [tituly před jménem] [jméno FO]). Za rozhodující v tomto směru považuje soud závěry znalce, který spornou hranici stanovil na základě stavu katastrálního operátu platného v době úmrtí paní [jméno FO]. Z tohoto důvodu proto soud nepřistoupil k žalobci navrhovaným výslechům [jméno FO], [tituly před jménem] [jméno FO] a [jméno FO].

19. Soud také neprovedl důkazy navržené 1. žalovaným a vedlejší účastnicí po koncentraci řízení (listiny připojené k podání ze dne 16. 11. 2021), nicméně dodává, že z části se jednalo o listiny již předložené a k důkazu provedené a z části o listiny, které by s ohledem na předmět řízení a podstatu sporu na výsledek řízení neměly vliv.

20. V projednávané věci byla předmětem řízení žaloba na určení sporné hranice jako specifický druh žaloby na určení vlastnického práva. Žalobci tvrdili, že průběh sporné hranice odpovídá průběhu hranice tak, jak je nyní zachycena v katastru nemovitostí (v němž je hranice vedena jako sporná), k výzvě soudu upřesnili svá tvrzení ohledně průběhu hranice doložením situačního plánu a ztotožnili se též se závěry geometrického plánu znalcem v tomto řízení.

21. Jelikož se jedná o žalobu na určení, zkoumal soud, zda je splněna podmínka naléhavého právního zájmu ve smyslu § 80 o. s. ř. Je zjevné, že mezi účastníky, resp. nyní již v zásadě jen mezi žalobci a 1. žalovaným (potažmo vedlejší účastnicí) existuje spor o průběh hranice, 1. žalovaný a vedlejší účastnice hranici zanesenou v katastru odmítají respektovat a v rámci proběhlé obnovy katastrálního operátu mapováním ji učinili spornou. Žalobci tudíž nemají jinou možnost než obrátit se na soud, aby o sporné hranici rozhodl. Přitom pravomoc k řešení tohoto sporu, který je sporem vyplývající z poměrů soukromého (nikoli veřejného) práva náleží dle § 7 odst. 1 o. s. ř. civilním soudům (ostatně to bylo konstatováno i v paralelně vedeném správním řízení a následně též ve správním soudním řízení). Námitka nedostatku pravomoci zdejšího soudu, navazující námitka litispendence ani námitka nedostatku naléhavého právního zájmu tudíž neobstojí.

22. Pro posouzení důvodnosti žaloby bylo nejprve podstatné odpovědět na otázku, zda lze hranici objektivně zjistit, pokud ano, stanovit její průběh a posoudit, zda se shoduje s tvrzeními žalobců, kteří průběh hranice nechali zachytit (za účelem upřesnění žaloby) v situačním plánu. Znalec v souladu se zadáním soudu na první otázku odpověděl kladně, zároveň též potvrdil, že jím zjištěná hranice odpovídá průběhu hranice v žalobci předloženém situačním plánu, který byl součástí žaloby a též průběhu zachycenému v katastru nemovitostí. O závěrech znalce nemá soud pochybnosti, znalec v posudku přesvědčivě vysvětlil, jak postupoval, součástí posudku jsou i soutisky jednotlivých mapových podkladů, posudek nevykazuje žádné nelogičnosti či jiné nedostatky, které by jej činily nepřezkoumatelným či nepoužitelným. Soud podotýká, že úkolem znalce nebylo vyjadřovat se k otázce, kdo a na základě jakých skutečností se stal vlastníkem dotčených pozemků (či jejich částí), jeho úkolem bylo vyjádřit se k průběhu hranice mezi dotčenými pozemky, což znalec splnil.

23. Posouzení otázky vlastnictví dotčených pozemků bylo věcí soudu, přitom jako otázku předběžnou si soud musel posoudit otázku, zda 1. žalovaný nemohl pozemek p. č. [Anonymizováno] (či jeho část) vydržet. Podle závěrů obsažených v usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 22 Cdo 366/2015 ze dne 6. 10. 2015 je vydržení „otázkou právního posouzení, kterou je povinen soud zkoumat z úřední povinnosti, jestliže tvrzení účastníků, skutková zjištění či obsah spisu umožňují zjištěný skutkový stav posoudit i podle zákonných ustanovení upravujících vydržení“. Vydržení se 1. žalovaný dovolával v řízení vedeném pod sp. zn. [spisová značka], v němž se domáhal určení, že je vlastníkem pozemku p. č. [Anonymizováno] otázka možného vydržení (byla jako otázka předběžná) řešena též v řízení vedeném pod sp. zn. [spisová značka]. Soud, stejně jako soudy v předchozích zmíněných dvou řízeních, dospěl k závěru, že ze strany 1. žalovaného k vydržení pozemku p. č. [Anonymizováno] (či jeho části) dojít nemohlo, a to z důvodu absence dobré víry. Otázku vydržení je v projednávané věci (kdy se 1. žalovaný měl dle svého tvrzení držby chopit v roce 1982) nutné posuzovat podle úpravy obsažené v zákoně č. 40/1964 Sb. občanském zákoníku ve znění účinném do 31. 12. 2013 (dále jen ob. z.). Vydržení bylo upraveno v § 134, který v odst. 1 jako předpoklady k nabytí vlastnictví nemovité věci vyžaduje, aby šlo o oprávněného držitele a aby držba trvala nepřetržitě po dobu deseti let. Kdo je oprávněným věřitelem vymezoval § 130 odst. 1 ob. z. takto: „(1) Je-li držitel se zřetelem ke všem okolnostem v dobré víře o tom, že mu věc nebo právo patří, je držitelem oprávněným. V pochybnostech se má za to, že držba je oprávněná.“ 24. Při posuzování dobré víry vycházel soud ze závěru obsaženého v rozsudku Nejvyššího soudu sp. zn. 22 Cdo 1966/2005 ze dne 29. 10. 2005: „(…) předpokladem vydržení práva je skutečnost, že držitel je se zřetelem ke všem okolnostem v dobré víře, že mu věc nebo právo náleží. Posouzení toho, zda držitel je se zřetelem ke všem okolnostem v dobré víře, že mu věc náleží, nemůže vycházet jen z posouzení subjektivních představ držitele. Dobrá víra držitele musí být v dané věci posuzována i z hlediska, zda držitel při zachování náležité opatrnosti, kterou lze s přihlédnutím k okolnostem konkrétního případu po každém subjektu práva požadovat, měl nebo mohl mít pochybnosti, že je vlastníkem držené věci.“ 25. V předchozím řízení vedeném pod sp. zn. [spisová značka] bylo věnováno značné úsilí osvětlení údaje „22,36“ uvedeného v polním náčrtu ze dne 6. 4. 1982, který byl podkladem pro geometrický plán zpracovaný pro účely dědického řízení vedeného po paní [jméno FO]. 1. žalovaný od něj odvozoval šířku svého pozemku získaného v dědickém řízení, tj. odděleného pozemku p. č. [Anonymizováno]. Ve vztahu k polemice, která byla o tomto údaji vedena je třeba důsledně rozlišit následující otázky: 1) zda šířka oddělovaného pozemku tehdy označeného jako p. č. [Anonymizováno] v místě, kde tento pozemek hraničí s pozemkem p. č. [Anonymizováno] činí 22,36 metru; 2) co (jaký údaj) autor polního náčrtu touto mírou označil, zda šířku pozemku p. č. [Anonymizováno] či se jedná o součet šířky tohoto pozemku a přilehlého pozemku p. č. [Anonymizováno]; [Anonymizováno]) zda si laik mohl tento údaj interpretovat jako údaje o šířce pozemku p. č. [Anonymizováno]. Ohledně odpovědi na první otázku panovala mezi oslovenými shoda, že šířka pozemku p. č. [Anonymizováno] v daném bodě nečiní 22,36 metru (takto se vyjádřil i 1. žalovaným oslovený znalec [jméno FO], co se týče [tituly před jménem] [jméno FO], ten se k této otázce nevyjádřil). Ohledně odpovědi na druhou otázku, a sice jaký byl záměr autora polního náčrtu, zda takto označil šířku pouze jednoho pozemku či pozemků obou (bez ohledu na správnost či nesprávnost tohoto údaje), lze konstatovat, že [tituly před jménem] [jméno FO] vyslovil názor, že takto byla označena šířka pouze pozemku p. č. [Anonymizováno]. Ve vztahu k posuzované dobré víře ovšem soud považuje soud za nejpodstatnější odpověď na třetí otázku, a sice zda si laik mohl údaj vyložit jako šířku pozemku p. č. [Anonymizováno]. Zde je nepochybně namístě vyslovit závěr, že laik takovýto závěr učinit mohl.

26. Další zjištěné okolnosti však pro dobrou víru 1. žalovaného nesvědčí. V prvé řadě nelze odhlédnout od toho, že pozemek p. č. [Anonymizováno] (z něhož byl následně oddělen pozemek p. č. [Anonymizováno]) byl v tehdejší evidenci nemovitostí veden jako louka a takto byl také oceněn, aniž by v dědickém řízení od kohokoli zaznělo, že má jinou kvalitu a že se na něm nachází cesta. Přitom lze očekávat, že znalec (který provedl i prohlídku na místě samém) by tuto skutečnost v posudku zmínil. Za zásadní však považuje soud zjištění, že samotný 1. žalovaný v roce 1992 inicioval schůzi, jejímž výsledkem byla dohoda zachycující průběh cesty k chatám v dané oblasti, přičemž z popisu je zřejmé, že 1. žalovaný si byl vědom toho, kudy cesta prochází, tedy že je vedena spodním okrajem pozemků dalších účastníků schůze a pozemek p. č. [Anonymizováno] ve vlastnictví paní [jméno FO] pouze „přetíná“. Text dohody není nijak nejednoznačný a nelze si nevšimnout, že jedinou osobou, která se na sjednávání dohody neúčastnila a dohodu nepodepsala je paní [jméno FO]. Přitom pokud by se cesta měla nacházet na jejím pozemku p. č. [Anonymizováno], bylo by namístě očekávat, že bude též účastnicí sjednané dohody. Skutečnost, že tomu tak není podporuje závěr, že i v reálu byla situace taková, že cesta se, s výjimkou místa, kde pozemek paní [jméno FO] „přetínala“, nacházela na pozemcích dalších (v dohodě vyjmenovaných) osob. Proto paní [jméno FO] jako účastnice dohody nefigurovala, neboť její pozemek p. č. [Anonymizováno] byl dohodou (výstavbou cesty) dotčen jen minimálně a zbylí účastníci dohody patrně usoudili, že její účast na dohodě není nutná. Nemůže být tedy pravdivé tvrzení 1. žalovaného, že skutečnost, že pozemek p. č. [Anonymizováno] tvoří sráz před cestou vyplynula až z měření v roce 2010. Nelze ani pominout, že již v samotném polním náčrtu ze dne 6. 4. 1982 (kterého se 1. žalovaný opakovaně dovolával) je uvedeno, že hranice mezi pozemkem p. č. [Anonymizováno] a pozemkem p. č. [Anonymizováno] je neznatelná, pokud by se na pozemku p. č. [Anonymizováno] nacházela cesta (jak tvrdí 1. žalovaný) není důvod se domnívat, že by hranici autor náčrtu označil za neznatelnou.

27. Pokud se 1. žalovaný dovolával obsahu rozhodnutí o odnětí č. j. [Anonymizováno] a situačního plánu číslo zakázky [Anonymizováno], žádná z těchto listin neobsahuje údaje, od nichž by 1. žalovaný mohl odvíjet svou dobrou víru, neboť tyto listiny žádné konkrétní údaje o umístnění pozemku p. č. [Anonymizováno] a jeho rozměrech neobsahují. 1. žalovaný dále poukazoval na rozhodnutí č. [Anonymizováno] ze dne 21. 7. 1983 o umístnění chaty 1. žalovaného, v němž se uvádí, že přístup k chatě je zajištěn z polní cesty, nicméně soud se nedomnívá, že by tato poznámka mohla 1. žalovaného vést k závěru, že jeho tehdejší pozemek p. č. [Anonymizováno] dosahuje k polní cestě (jinak by stavba nebyla povolena). Ostatně stavba chaty na pozemku p. č. [hodnota] byla realizována rodiči 1. žalovaného v době, kdy pozemek samotný (na rozdíl od chaty) byl stále ve vlastnictví [jméno FO]. Přístup k chatě tedy bezpochyby vedl přes pozemek cizího vlastníka, a přesto byla i tato stavba povolena. Ve vztahu k výstavbě této chaty 1. žalovaný předložil též rozhodnutí o odnětí zemědělské půdy ze dne 5. 9. 1967, není však patrné, jaké závěry pro sebe z tohoto rozhodnutí činí. Podle obsahu se má odnětí týkat pozemků p. č. [Anonymizováno] a [Anonymizováno], pokud by tomu tak mělo být, pak z této listiny naopak vyplývá závěr, že výstavba chaty zasahovala (či měla zasahovat) do pozemku p. č. [Anonymizováno], nicméně pro 1. žalovaného by z toho pak vyplýval závěr, že výstavba zasahovala do pozemku p. č. [Anonymizováno], který zdědila paní [jméno FO], jehož není vlastníkem. Tato listina tedy dobrou víru 1. žalovaného nepotvrzuje (naopak ji spíše zpochybňuje).

28. Proč pozemek p. č. [Anonymizováno] nebyl mezi žalobce a 1. žalovaného rozdělen již v dědickém řízení zřejmé není, nicméně je nepochybné, že musela existovat shoda na tom, že se tak dodatečně stane, neboť kroky, které žalobce činil za účelem rozdělení pozemku činil zároveň i jménem 1. žalovaného, který o tom věděl. Stejně tak není zřejmé, proč 1. žalovaný po oddělení části pozemku, odkup nerealizoval. Jeho vysvětlení, že mu jej nechtěla paní [jméno FO] prodat nevyznívá věrohodně, tím méně ve světle výpovědi její dcery, která potvrdila, že 1. žalovanému byl pozemek nabídnut. Z hlediska hodnocení dobré víry 1. žalovaného však soud považuje tuto otázku nepodstatnou.

29. Shrnuto, soud má za to, že 1. žalovaného nelze vzhledem ke zjištěným okolnostem považovat za oprávněného držitele, neboť jeho dobrá víra je zpochybněna zejména dohodou, z níž je patrné, že byl se skutečnými poměry v místě (tedy tím, kde se cesta nachází) obeznámen a dále je zpochybněna obsahem údajů uváděných o jednotlivých pozemcích již v rámci dědického řízení (pozemek p. č. [Anonymizováno] byl označen a oceněn jako louka, hranice s přilehlým pozemkem [Anonymizováno] byla označena jako neznatelná). Nelze tedy uvažovat o tom, že by pozemek p. č. [Anonymizováno] (či jeho část) vydržel, neboť všechny tyto okolnosti v 1. žalovaném (který žádným zaměřením sporné hranice nedisponoval) musely přinejmenším vyvolat pochybnosti, že je vlastníkem pozemku p. č. [Anonymizováno]. 30. 1. žalovaný v řízení rozvinul řetěz úvah o tom, že pozemek p. č. [Anonymizováno] v dědickém řízení nemohl být projednán, neboť nebyl nikdy zaměřen (a existoval tedy pouze jako „parcela“), z toho dovozoval, že jej nemohla paní [jméno FO] nabýt do vlastnictví, nemohlo tedy dojít ani k oddělení a prodeji části tohoto pozemku a následně ani k prodeji jeho zbylé části. Z toho dále dovozoval, že žalobci nejsou vlastníky tohoto pozemku. Soud však tyto úvahy 1. žalovaného nesdílí. Zaměření hranic pozemků jistě není podmínkou ani pro existenci pozemků, ani pro to, aby mohly být předmětem vlastnického práva a aby případně mohly být předmětem dědického řízení. Pokud by soud měl východisko 1. žalovaného aplikovat důsledně, pak by musel dospět k závěru, že ani 1. žalovaný se nemohl na základě dědického usnesení stát vlastníkem pozemku p. č. [Anonymizováno], neboť ani hranice tohoto pozemku nebyly zaměřeny (geometrický plán sloužil pouze k rozdělení pozemku, aniž by zaměřoval hranice nově vzniklého pozemku p. č. [Anonymizováno]). O právních účincích vydaného dědického usnesení nemá soud žádné pochybnosti a má za prokázané, že smrtí paní [jméno FO] nabyla vlastnické právo k pozemku p. č. [Anonymizováno] (jehož byla zesnulá ke dni své smrti vlastnicí) paní [jméno FO]. Ta s pozemkem byla oprávněna dále nakládat, byla tedy oprávněna jej rozdělit a část převést na žalobce a její smrtí pak přešlo vlastnické právo na paní [jméno FO], která byla oprávněna prodat zbylou část pozemku žalobcům. Úvahy 1. žalovaného o tom, že v dědickém řízení byla projednána „parcela“ a nikoli pozemek tedy považuje soud za zjevně chybné, ostatně předmětem vlastnického práva je pozemek a nikoli parcela, jak sám 1. žalovaný uváděl.

31. K námitce 1. žalovaného, že pozemek p. č. [Anonymizováno] neexistuje, se pregnantně vyjádřil Krajský soud v Brně v bodě 20. odůvodnění rozsudku č. j. [spisová značka] ze dne 16. 12. 2021: „Představa žalobce [v tomto řízení jde o 1. žalovaného, pozn. soudu], že katastrální úřad měl s odvoláním na malou přesnost původních map tzv. tereziánského katastru, ze kterých vycházela použitá analogová mapa v měřítku 1:2880, zakreslit pozemek p. č. [Anonymizováno] v nulové šíři, tedy jako neexistující, je zcela lichá.“ 32. Na základě výše popsaných úvah tedy soud žalobě vyhověl, neboť bylo prokázáno, že pozemek p. č. [Anonymizováno] je ve vlastnictví žalobců, jeho polohové a geometrické určení odpovídá tomu, jak je v katastru nemovitostí zobrazena a vymezena parcela tohoto čísla, tj. p. č. [Anonymizováno] a odpovídá situačnímu plánu, který byl součástí žaloby. Co se týče podoby výroku, soud poznamenává, že žalobci žádali o určení vlastnického práva k pozemku, který je parcelou (nešlo tedy o situaci, kdy by spornou část zemského povrchu žalobci např. vydrželi, kdy by bylo namístě žalobu formulovat tak, že žalobci jsou vlastníky pozemku nově vymezeného geometrickým plánem). Soud proto postupoval v souladu s právním názorem vysloveným v rozsudku Nejvyššího soudu sp. zn. [spisová značka] ze dne 29. 7. 2004 a žalobce poučil o nutnosti upravit žalobní návrh tak, aby odpovídal situaci v projednávané věci, kdy se žalobci de facto domáhají stvrzení hranice svého pozemku v hranicích evidovaných v katastru nemovitostí jako hranice parcely p. č. [Anonymizováno], která je však s ohledem na proběhlou obnovu katastrálního operátu vedena jako sporná a katastrální úřad ji sám není oprávněn (s ohledem na nesouhlas 1. žalovaného) vyznačit jako nespornou.

33. Žalobci byli v řízení úspěšní a podle § 142 odst. 1 o. s. ř. mají právo na náhradu nákladů řízení. Ty sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 5 000 Kč, ze zaplacené zálohy na náklady znaleckého posudku ve výši 20 000 Kč a dále z nákladů spojených s tím, že v řízení byli zastoupeni advokátkou. Soud postupoval dle vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif). Advokátka učinila ve věci osm úkonů právní služby: příprava a převzetí zastoupení, předžalobní výzva, žaloba, doplnění žaloby ze dne 12. 11. 2020, vyjádření ve věci ze dne 15. 10. 2021, účast u jednání dne 28. 4. 2022 (jednání trvalo přes dvě hodiny), účast u jednání dne 27. 6. 2023, účast u přípravného jednání dne 16. 9. 2021. Odměna za jednotlivé úkony činí dle § 9 odst. 4 písm. b) ve spojení s § 7 bodem 5. částku 3 100 Kč za každý z úkonů, za účast u přípravného jednání činí dle § 11 odst. 2 písm. g) odměna , tj. 1 550 Kč, za účast u jednání dne 28. 4. 2022 činí odměna dle § 11 odst. 1 písm. g) dvounásobek, tj. 6 200 Kč. Vzhledem k tomu, že advokátka zastupovala dvě osoby, náleží jí dle § 12 odst. 4 advokátního tarifu odměna za každou zastupovanou osobu, a to snížená o 20 %. Celkem na odměně jí tedy náleží 42 160 53Kč. Za každý z osmi úkonů náleží advokátce dle § 13 advokátního tarifu paušální náhrada hotových výdajů ve výši 300 Kč, celkem 2 400 Kč. V souvislosti s účastí u přípravného jednání a navazujících dvou jednání náleží advokátce dle § 13 advokátního tarifu náhrada cestovních výdajů za cesty z [adresa] a zpět (každá cesta tam a zpět o délce 45 kilometrů). Jednotlivé cesty advokátka uskutečnila automobilem s doloženou spotřebou pro kombinovaný provoz 4,1 litru nafty na 100 kilometrů a za cestu uskutečněnou v roce 2021 jí náleží náhrada 248,18 Kč (průměrná cena pohonných hmot 27,20 Kč, výše základní náhrady za 1 kilometr 4,40 Kč), za cestu z roku 2022 náhrada 298,39 Kč (průměrná cena pohonných hmot 47,10 Kč, výše základní náhrady za 1 kilometr 4,40 Kč) a za cestu z roku 2023 náhrada 315,36 Kč (průměrná cena pohonných hmot 44,10 Kč, výše základní náhrady za 1 kilometr 5,20 Kč). Advokátce podle § 14 advokátního tarifu náleží také náhrada za čas promeškaný těmito cestami, a to ve výši 100 Kč za každou započatou půlhodinu, což za 6 půlhodin činí 600 Kč. Celkem náklady žalobců (včetně náhrady za daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z odměny a náhrad advokátky) činí 80 686,54 Kč. Žalovaní v řízení vystupovali v postavení nerozlučných společníků ve smyslu § 91 odst. 2 o. s. ř. (neboť bylo nutné, aby jako účastníci řízení vystupovali v řízení všichni vlastníci pozemků, kterých se sporná hranice dotýká) a k náhradě nákladů řízení jsou proto povinni společně a nerozdílně. Pro vedlejší účastnici platí, že je k náhradě nákladů řízení povinna společně a nerozdílně se žalovanými, které v řízení podporovala (srov. rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. [spisová značka] ze dne 24. 11. 2004). Žalobci se ve vztahu k 2. žalovanému práva na náhradu nákladů řízení vzdali a bylo tedy rozhodnuto, že ve vztahu mezi nimi nemá žádný z nich právo na náhradu nákladů řízení. Zároveň je však třeba mít na zřeteli § 1196 odst. 1 občanského zákoníku, který pro takovou situaci zakládá následující účinek: „1) Promine-li věřitel dluh jednomu z dlužníků zavázaných společně a nerozdílně, má prominutí dluhu účinky vůči ostatním spoludlužníkům v rozsahu podílu toho spoludlužníka, který byl ze závazku propuštěn.“ Jinými slovy to znamená, že žalobci učiněné vzdání se práva na náhradu nákladů řízení vůči 2. žalovanému má účinky i ve vztahu k 1. žalovanému a vedlejší účastnici, a to v rozsahu 1/3, která odpovídá podílu (ze závazku propuštěného) 2. žalovaného. Na 1. žalovaného a vedlejší účastnici tak k úhradě zbývají 2/3 shora vypočtených nákladů, tj. částka 53 791,03 Kč, kterou jim soud uložil k zaplacení.

34. V průběhu řízení vznikly také náklady státu, a to v souvislosti s podáním znaleckého posudku. Povinnost k náhradě těchto nákladů byla v souladu s § 148 odst. 1 o. s. ř. uložena oběma žalovaným a též vedlejší účastnici řízení, která je v řízení podporovala, k náhradě byli stejně jako v případě nákladů řízení ve vztahu mezi účastníky samotnými zavázání společně a nerozdílně. Jelikož výše nákladů státu nebyla v době vyhlášení rozsudku známa (neboť nebylo pravomocně rozhodnuto o znalečném za účast znalce u posledního jednání), bylo rozhodnuto, že jejich výše bude stanovena posléze samostatným usnesením.

Poučení