38 Co 152/2023 - 604

Rubrum

Krajský soud v Brně rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Josefa Růžičky a soudkyň JUDr. Ireny Vitovské a JUDr. Jitky Levové ve věci žalobců: a) [Jméno žalobce A], narozený [Datum narození žalobce A], r. č. [číslo] bytem [Adresa žalobce A] b) [Jméno žalobce B], narozená [Datum narození žalobce B], r. č. [číslo] bytem [Adresa žalobce A] oba zastoupeni advokátkou [Jméno advokátky] sídlem [Adresa advokátky] proti žalovanému: [Jméno žalovaného A], narozený [Datum narození žalovaného A], r. č. [číslo] bytem [Adresa žalovaného A] zastoupený advokátem [Jméno advokáta] sídlem [Adresa advokáta] za účasti vedlejší účastnice na straně žalovaného [Jméno žalovaného B], narozená [Datum narození žalovaného B], r. č. [číslo] bytem [Adresa žalovaného B] o určení vlastnictví, o odvolání žalovaného a vedlejší účastnice na straně žalovaného proti rozsudku Okresního soudu v Hodoníně ze 4. 7. 2023, čj. 13 C 204/2020–456 ve spojení s usnesením Okresního soudu v Hodoníně ze 4. 9. 2023, čj. 13 C 204/2020–463, takto:

Výrok

I. Rozsudek soudu I. stupně ve spojení se samostatným usnesením soudu I. stupně, kterým byla určena výše nákladů řízení státu, se a/ potvrzuje ve výroku I, b/ mění ve výroku II tak, že žalovaný a vedlejší účastnice na straně žalovaného jsou povinni společně a nerozdílně zaplatit žalobcům k ruce společné a nerozdílné na náhradě nákladů řízení částku 40 512,50 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám advokátky [Jméno advokátky], c/ potvrzuje ve výroku IV o povinnosti žalovaného a vedlejší účastnice na straně žalovaného zaplatit České republice – Okresnímu soudu v Hodoníně společně a nerozdílně na náhradě nákladů řízení státu ve výši stanovené samostatným usnesením, a ve výroku tohoto samostatného usnesení.

II. Žalovaný a vedlejší účastnice na straně žalovaného jsou povinni společně a nerozdílně zaplatit žalobcům k ruce společné a nerozdílné na náhradě nákladů odvolacího a dovolacího řízení částku 33 995 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám advokátky [Jméno advokátky].

Odůvodnění

1. Napadeným rozsudkem soud I. stupně určil, že žalobci jsou v režimu společného jmění manželů vlastníky pozemku parcelní číslo [číslo], nacházejícího se v katastrálním území [obec], obci [obec], jehož hranice s pozemky parcelních čísel [číslo], [číslo], [číslo] a [číslo], nacházejícími se v katastrálním území [obec], obci [obec], odpovídá průběhu zachycenému v geometrickém plánu [tituly před jménem] [jméno FO], [tituly za jménem], číslo plánu [číslo] ze dne [datum], který je nedílnou součástí rozsudku (výrok I), žalovanému a vedlejší účastnici na straně žalovaného uložil povinnost společně a nerozdílně zaplatit žalobcům k ruce společné a nerozdílné na náhradě nákladů řízení částku 53 791,03Kč k rukám zástupkyně žalobců [Jméno advokátky] do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok II), ve vztahu mezi žalobci a původním 2. žalovaným [jméno FO] žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení (výrok III) a žalovanému, původnímu 2. žalovanému [jméno FO] a vedlejší účastníci na straně žalovaného uložil povinnost společně a nerozdílně uhradit České republice – Okresního soudu v Hodoníně na náhradě nákladů řízení státu částku, jejíž výše bude stanovena samostatným usnesením (výrok IV).

2. Samostatným usnesením ze 4. 9. 2023, čj. 13 C 204/2020-463 soud I. stupně určil výši nákladů řízení, k jejímuž zaplacení byli žalovaní, původní 2. žalovaný [jméno FO] a vedlejší účastnice na straně žalovaného zavázáni výrokem IV napadeného rozsudku tohoto soudu částkou 10 249 Kč.

3. Proti těmto rozhodnutím podali žalovaný a vedlejší účastnice na straně žalovaného v zákonné lhůtě odvolání. Poukazovali zejména na to, že na pozemku parcelní číslo [číslo] se nachází dvě parcely, a to parcela číslo [číslo] a parcela číslo [číslo], jež tvoří jeden funkční celek, mezi parcelami není změřena hranice, není jednoznačně určena jejich poloha na zemském povrchu ani přesná velikost jednotlivých parcel, na vytvoření parcel nikdy nebyl zpracován geometrický plán a nikdy nebylo provedeno jejich zaměření. Dále uvedli, že dědickou dohodou z [datum] byl ve spojení s geometrickým plánem [číslo] z [datum] konstituován nový právní vztah (rozdělení pozemku, rozsah vlastnického práva paní [jméno FO] a žalovaného). Zůstavitelka [jméno FO] vlastnila pozemek parcelní číslo [číslo], který umožňoval žalovanému nabytí vlastnického práva v intencích tohoto geometrického plánu, tedy pozemek parcelní číslo [číslo] o šířce 22,36 m a vlastnictví v tomto rozsahu si žalovaný osobuje dodnes Dále namítli, že dle tohoto geometrického plánu žalobci museli být vždy přesvědčeni o existenci vlastnického práva žalovaného v rozsahu až po polní cestu a žalovaný dle geometrického plánu musel být v dobré víře, že jeho vlastněný pozemek vymezený dvěma trubkami v terénu v místě dělení 22,36 m, což umožňuje přístup k cestě, kterou žalovaný může užívat na základě dohody z roku [rok] i územního rozhodnutí. Dle žalovaného tak předmětnou část pozemku parcelní číslo [číslo], pokud by ji nevlastnil již od roku [rok], musel nabýt vydržením ke dni [datum], veškeré podmínky vydržení byly splněny, tedy oprávněná držba, a při hodnocení dobré víry je třeba dojít k závěru, že žalovaný nemohl mít pochybnosti o tom, že mu předmětná část zemského povrchu patří. Dále uvedli, že měli a mají zcela odlišnou představu o pozici pozemku parcelní číslo [číslo], než kterou uvádí žalobci. Žalovaný zcela odmítá tvrzení paní [jméno FO], že by mu někdy nabízela pozemek ke koupi, sama až do roku [rok] nevěděla, že nějaký pozemek vlastní, tudíž není možné, aby po dobu nutnou k vydržení došlo k jakékoliv nabídce jeho odprodeje. Dohoda a užívání polní cesty z roku [rok] naopak prokazuje, že žalovaný si byl jist, že předmětný pozemek leží na polní cestě. Nečekaný zvrat nastává až při průběhu digitalizace, kdy je zapsáno v katastru nemovitostí, že hranice je sporná. Odvolatelé proto navrhli, aby byl rozsudek zrušen a žaloba zamítnuta.

4. Žalobci ve vyjádření k odvolání mají za to, že argumenty žalované strany se opakují, avšak se všemi relevantními skutečnostmi se soud řádně a úplně ve svém rozhodnutí vypořádal. Dle názoru žalobců žalovaná strana desinterpretuje jak obsah geometrických plánů, tak zjištění znalců, od samého počátku nebyla v dobré víře a nemohlo tak dojít k vydržení. V daném území byla a je poloha všech dotčených parcel jasná a zřejmá a tato se nezměnila, byla to pouze strana žalovaná, která hranice vlastnických práv dlouhodobě nerespektuje. Určení hranice, která je předmětem řízení, tak bylo možné, neboť tato byla a je zjistitelná a její poloha se nijak neměnila. Strana žalovaná se snaží argumentovat, jak se jí právě v danou chvíli hodí, zcela opomíjí fakta či uvádí jako fakta skutečnosti, které se nikdy nestaly, případně desinterpretuje různé údaje a listiny ve svůj prospěch. Argumentace nepřiléhavosti žaloby na určení v dané věci je dle žalobců také lichá, kdy v důsledku chování strany žalované, která rozporovala měření prováděné v rámci digitalizace katastrálních map v předmětném území, došlo k zanesení předmětné hranice jako sporné, a tento stav lze odstranit pouze podanou žalobou na určení vlastnického práva, aby předmětná hranice byla zanesena v katastru nemovitostí jako nesporná. Strana žalovaná ve snaze obhájit své stanovisko argumentuje různými vzdálenostmi a měrami a pomíjí, že hranice pozemků jsou dány geodetickými znaky, které hranice určují, a opakovaně bylo v tomto (i předcházejících řízeních) konstatováno, že tyto znaky určení polohy předmětné hranice umožňují. Žalobci proto odvolání považují za nedůvodné a navrhují potvrzení rozhodnutí soudu I. stupně a přiznání náhrady nákladů odvolacího řízení.

5. Odvolací soud přezkoumal napadené rozhodnutí i řízení jeho vydání předcházející (§ 212 věta prvá, § 212a odstavec 1, 3, 5 občanského soudního řádu, dále jen „o. s. ř.“), a po zjištění, že odvolání jsou podána oprávněnými subjekty (§ 201 o. s. ř), proti rozhodnutí, proti němuž je odvolání přípustné (§ 201, § 202 a contrario o. s. ř.), v zákonem stanovené lhůtě (§ 204 o. s. ř.) dospěl k závěru, že odvolání žalovaného a vedlejší účastnice nejsou důvodná.

6. Podanou žalobou se nyní žalobci domáhají určení průběhu hranice mezi jejich pozemkem parcelní číslo [číslo] a pozemky parcelních čísel [číslo], [číslo] a [číslo] ve vlastnictví žalovaného, vše v katastrálním území [obec], a to na základě tvrzení, že žalovaný průběh hranice zpochybňuje. Na výzvu soudu I. stupně žalobci změnili petit žaloby tak, že žádají o určení, že jsou v režimu společného jmění manželů vlastníky pozemku parcelní číslo [číslo], nacházejícího se v katastrálním území [obec] v obci [obec], jehož hranice s pozemky parcelních čísel [číslo], [číslo] a [číslo], nacházejícími se tamtéž, odpovídá průběhu, zachycenému v geometrickém plánu [tituly před jménem] [jméno FO], a to na základě tvrzení, že hranici je v důsledku zpochybňování jejího průběhu v katastru nemovitostí vedena jako sporná, ačkoliv předtím tam byla správně. Soud I. stupně žalobě vyhověl s odůvodněním, že žalovanému nesvědčila dobrá víra potřebná pro vydržení vlastnického práva k spornému pozemku, která byla zpochybněna zejména dohodou o způsobu užívání pozemků i údaji uváděnými o jednotlivých pozemcích v dědickém řízení. S těmito závěry se odvolací soud ztotožňuje.

7. V daném případě se jedná o případ spornosti hranic pozemků, kdy každý z vlastníků sousedících pozemků je subjektivně přesvědčen o jiném průběhu hranice, které však lze objektivně zjistit geometrickým zaměřením či jiným způsobem. Jedná se o zvláštní druh určovací žaloby a soud I. stupně dospěl k správnému závěru o tom, že na požadovaném určení je dán naléhavý právní zájem ve smyslu ustanovení § 80 písm. c) o. s. ř., neboť při obnově katastrálního operátu novým mapováním byly hranice mezi označenými pozemky zaznamenány jako sporné a žalobci tak nemají jinou možnost, jak údaj o spornosti hranic z katastru odstranit.

8. Dle ustanovení § 134 odstavec 1 zákona č. 40/1964, občanského zákoníku účinného do 31. 12. 2013, dále jen o. z., který je třeba na danou věc aplikovat dle přechodného ustanovení § 3028 odstavec 2 občanského zákoníku č. 89/2012 Sb., oprávněný držitel se stává vlastníkem věci, má-li ji nepřetržitě v držbě po dobu tří let, jde-li o movitost, a po dobu deseti let, jde-li o nemovitost.

9. Dle ustanovení § 130 odstavec 1 o. z. je-li držitel se zřetelem ke všem okolnostem v dobré víře o tom, že mu věc nebo právo patří, je držitelem oprávněným. V pochybnostech se má za to, že je držba oprávněná.

10. Předpoklady pro nabytí vlastnického práva vydržením je oprávněná držba ve smyslu ustanovení § 130 o. z. a uplynutí stanoveného času, po který má mít oprávněný držitel věc nepřetržitě v držbě. Aby se někdo mohl považovat za oprávněného držitele, musí nejen věc fakticky ovládat a nakládat s ní jako s vlastní, ale musí být zároveň v dobré víře, že mu věc patří. Dobrá víra musí být hodnocena nejen z hlediska subjektivního osobního přesvědčení držitele, ale se zřetelem ke všem objektivním okolnostem, z nichž lze na důvodné přesvědčení držitele usuzovat. Je třeba vždy brát v úvahu, zda držitel při běžné opatrnosti, kterou lze s ohledem na okolnosti a povahu daného případu po každém požadovat, neměl nebo nemohl mít po celou vydržecí dobu důvodné pochybnosti o tom, že mu věc nebo právo patří. Dobrá víra, která je dána se zřetelem ke všem okolnostem, zaniká v okamžiku, kdy se držitel seznámil se skutečnostmi, které objektivně musely vyvolat pochybnosti o tom, že mu věc po právu patří. Dobrá víra držitele se především musí vztahovat k titulu, na jehož základě by mohlo držiteli vzniknout vlastnické právo, ač nevzniklo. To znamená, že takový titul sice není dán, ale držitel je se zřetelem ke všem okolnostem v dobré víře, že tu takový titul je, tedy že je jeho omyl omluvitelný, pokud jde jen o domnělý právní titul. Podle ustanovení § 868 o. z. pokud dále není uvedeno jinak, řídí se ustanoveními tohoto zákona i právní vztahy vzniklé před 1. 1. 1992, vznik těchto právních vztahů, jakož i nároky z nich vzniklé před 1. 1.1992 se však posuzují podle dosavadních předpisů. Z textu zákona vyplývá, že vlastnické právo k pozemku nabude vydržením osoba, která kdykoliv po 1. 1.1992 splní podmínky stanovené v ustanovení § 134 o. z. Je možné tedy přihlížet i k době, po kterou měl oprávněný držitel pozemek v držbě před 1. 1.1992. Zákon váže právní důsledky na uplynutí stanovené doby, po kterou oprávněný držitel věc držel, byť i před nabytím účinnosti zákona, přičemž tyto důsledky se mohou uplatnit jen v případě, že podmínky pro vydržení tu byly v den nabytí účinnosti zákona č. 509/1991 Sb. s tím, že nový vlastnický vztah vzniká až po nabytí účinnosti novely o. z.

11. Z dokazování provedeného soudem I. stupně a jeho zopakováním v odvolacím řízení bylo prokázáno, že v dědickém řízení po [jméno FO], vedeném u Městského soudu v Brně pod sp. zn. [sp. zn.], na základě dohody dědiců ze dne [datum] pozemek parcelní číslo [číslo] nabyla [jméno FO]. V dědickém řízení bylo postupováno podle závěti zůstavitelky, dle níž veškerý majetek měla zdědit [jméno FO] kromě „pozemku mezi chatou zůstavitelky a chatou pana [jméno FO]“, který měl zdědit žalovaný. V té době zůstavitelka kromě pozemku parcelní číslo [číslo] evidovaného jako louka v uvedené oblasti vlastnila dále pozemek parcelní číslo [číslo] evidovaný jako sad a pozemky evidované jako stavební parcely, a to st. [číslo] a st. [číslo]. Nemovitosti byly oceněny znaleckým posudkem [tituly před jménem] [jméno FO] ze [datum], dle něhož na pozemku parcelní číslo st. [číslo] se nacházela chata rodičů žalovaného a na pozemku parcelní číslo st. [číslo] chata ve vlastnictví zůstavitelky. Závětní dědici se přitom na jednání s notářkou dohodli, že vzhledem k tomu, že pozemek není reálně oddělen, předloží geometrický plán, a žalovaný měl zajistit vyhotovení situačního plánu. Z původního pozemku parcelní číslo [číslo] byl oddělen pozemek parcelní číslo [číslo] a dle dopisu ze [datum] žalovaný zaslal notářce znalecký posudek a geometrický plán. Dědicové ohledně tohoto pozemku uzavřeli dohodu, podle níž žalobce nabyl pozemek parcelní číslo [číslo] a chatu číslo popisné [číslo] na pozemku parcelní číslo st. [číslo] a žalovaný nabyl pozemek parcelní číslo [číslo] a pozemek parcelní číslo st. [číslo] s odkazem na geometrický plán z [datum], podkladem pro jehož zpracování byl záznam podrobného měření změn – polní náčrt z [datum]. V roce [rok] žádal žalobce jménem svým i jménem žalovaného rudu [instituce] v [obec] o povolení rozšíření pozemků parcelní číslo [číslo] a [číslo] o příslušné části pozemku parcelní číslo [číslo], dopisem z [datum] urgoval vyřízení této žádosti a souhlas byl udělen [datum], kdy dopis dle rozdělovníku byl zaslán i žalovanému a žalovaný v řízení vedeném u Okresního v Hodoníně vedeném pod sp. zn. 10 C 327/2010 v podání z [datum] uvedl, že dopis obdržel. Dne [datum] žalobce objednal vypracování geometrického plánu za účelem rozdělení pozemku parcelní číslo [číslo] s tím, že nabyvateli mají být oba účastníci. Dne [datum] žalobci uzavřeli kupní smlouvu s [jméno FO], předmětem této kupní smlouvy byla část pozemku parcelní číslo [číslo] o celkové výměře 442 m2, označená geometrickým plánem [instituce] ze dne [datum], zakázka č. [číslo], jako pozemek parcelní číslo [číslo] louka o výměře 200 m2. Zbývající část pozemku parcelní číslo [číslo] o výměře 242 m2 žalobci koupili na základě smlouvy z [datum] uzavřené s paní [jméno FO], dcerou zemřelé [jméno FO]. Žalovaný kupní smlouvou z [datum] prodal část pozemku parcelní číslo [číslo] původnímu 2. žalovanému a zůstal vlastníkem zbylé části parcely označené jako parcelní číslo [číslo]. Dne [datum] byla uzavřena dohoda o zřízení a používání společné cesty na pozemky vlastníků pozemků tratě [obec], v níž se účastníci dohodli na zřízení a spoluužívání společné cesty na vlastních pozemcích a průběh cesty v terénu popsali tak, že příjezd ze stávající lesní cesty je krajem pozemku pana Kuglíka, dále pana [jméno FO], přetíná pozemek paní [jméno FO], dále pokračuje okrajem pozemků paní [jméno FO], pana [jméno FO], paní [jméno FO] a [jméno FO]. Dle smlouvy je nutný průjezd pro pana [jméno FO] a pana [jméno FO] a jejich rodinné příslušníky. Všechny zmíněné osoby smlouvu podepsaly vyjma [jméno FO]. Žalovaný se k této smlouvě v řízení vedeném pod sp. zn. 10 C 327/2012 vyjádřil tak, že to byl on, kdo schůzi, na níž byla uzavřena, organizoval, a dále uvedl, že pozemek parcelní číslo [číslo] tvoří sráz před cestou, což vyplynulo až z posledního měření v roce [rok].

12. Znaleckým posudkem znalce z oboru geodezie a kartografie [tituly před jménem] [jméno FO], [tituly za jménem] bylo prokázáno, že zjištění průběhu hranice je objektivně možné a ten odpovídá průběhu hranice zachycenému v situačním plánu i katastrálním úřadem v obnoveném katastrálním operátu. Průběh hranice se v průběhu historického vývoje katastrálních map nijak neměnil, na místě samém existují původní kamenné mezníky a porovnáním soutisků jednotlivých map učinil znalec závěr, že aktuálně platná katastrální mapa odpovídá původním analogovým mapám a potvrzuje i historický vývoj katastrálních map od původního mapování z první poloviny 19. století po současnost. Průběh sporné hranice je zachycen ve výroku označeném geometrickém plánu.

13. Ohledně sporného průběhu hranice mezi předmětnými pozemky bylo prováděno dokazování v řízení vedeném u Okresního soudu v Hodoníně pod sp. zn. 4 C 153/2014, a to mimo jiné znaleckým posudkem znalce [jméno FO], který vyloučil, že by hodnota 22,36 metru představovala skutečnou šířku dělením nově vzniklého pozemku parcelní číslo [číslo], a uvedl, že dle všech relevantních měření musí být tato šířka asi 20 metrů. V posudku znalec odkázal na vyjádření [tituly před jménem] [jméno FO], který uvedl, že hodnotu 22,36 metru uvedenou v grafickém poli geometrického plánu č. [číslo] chápe jako rozměr šířky parcely parcelní číslo [číslo] včetně šířky parcely [číslo]. [instituce] uvedl, že délka mohla být naměřena včetně šířky pozemku parcelní číslo [číslo] na pomocný bod na hranici pozemků parcelních čísel [číslo] a [číslo] s tím, že v dalších měřeních byla hranice mezi pozemky parcelních čísel [číslo], [číslo] a [číslo] uváděna pouze v délce 20 metrů. Tuto úvahu potvrdil v odvolacím řízení [instituce] v rozhodnutí čj. [číslo jednací] z [datum], v němž uvedl, že v dotčeném polním náčrtu je míra 22,36 dvakrát podtržena a význam dvojího podtržení spočívá v tom, že takto byla označena koncová míra zobrazované měřické přímky, tato přímka je zobrazena v náčrtu červeně a její konec je zobrazen až na hranici pozemků parcelních čísel [číslo] a [číslo], takže míra 22,36 neoznačuje šířku pozemku nově vytvářené parcely [číslo], což dokumentují i výsledky zeměměřických činností uvedených v zakázce číslo [číslo] z roku [rok] a [rok] z roku [rok].

14. Odvolací soud doplnil dokazování čtením několika listin z dědického spisu vedeného Státním notářstvím Brno-město pod sp. zn. [sp. zn.], a to poslední vůlí zůstavitelky [jméno FO] z [datum], dle níž zůstavitelka veškeré své jmění odkázala [jméno FO], kromě jiného pozemek v [obec] zůstávající za její chatou, a chatu v [obec] odkázala žalobci a pozemek mezi její chatou a chatou pana [jméno FO] odkázala žalovanému. Dále odvolací soud provedl k dokazování znalecký posudek znalce [tituly před jménem] [jméno FO] ze [datum] o ceně rekreační chaty číslo [číslo] v [obec], v němž byly rovněž oceněny pozemky, a to mimo jiné pozemek parcelní číslo [číslo] (výměry 1 500 m2 a 1 411 m2) a pozemek parcelní číslo [číslo] o výměře 442 m2, a protokolem z [datum] sepsaným u Státního notářství Brno-město za přítomnosti [jméno FO], [jméno FO] a účastníků řízení, v němž je uvedeno, že bude třeba předložit geometrický plán pro rozdělení pozemků a že žalovaný převzal fakturu na zaplacení situačního plánu.

15. Dále odvolací soud doplnil dokazování rozsudkem Okresního soudu v Hodoníně z 26. 3. 2012, čj. 10 C 327/2010-91, kterým byla zamítnuta žaloba na určení, že žalovaný je vlastníkem pozemku parcelní číslo [číslo] – trvalý travní porost v katastrálním území [adresa], v němž jsou uvedena zjištění z výslechu svědka [tituly před jménem] [jméno FO], který provedl v roce [rok] podrobné měření sporného pozemku a uvedl, že osvědčil razítkem podrobné měření sporného pozemku provedené externími pracovníky, nechal provést kontrolní měření na základě podkladů v terénu a byla vytyčena hranice vlastníků sousedních parcel. Problémem byla cesta, která byla v terénu vyježděná, a pak se ukázalo, že vede po pozemcích parcel sousedních vlastníků a není totožná s parcelou vedenou v katastrální mapě. Parcely číslo [číslo] a [číslo] neodpovídaly v reálu uježděné cestě, tato vedla přes parcely číslo [číslo], [číslo], [číslo] a [číslo]. Historické podklady neobsahovaly vyjetou cestu, ale měřičské veličiny, které se našly v terénu, a od nich se odrážela další měření. Reálně vyježděná cesta se nenachází na pozemcích parcelních čísel [číslo] a [číslo], výměra parcely [číslo] se nezměnila ani rozlohou ani polohou, nedošlo k zúžení pozemku žalobce ani k posunu parcel níž, pouze výš, ale tak daleko měření nedosahovalo. Měření v roce [rok] bylo platné a navazovalo na tehdejší přesnost mapového podkladu. Výměra pozemků je pouze informativní údaj v katastru, důležité je jejich polohové určení v terénu. V souvislosti s tím uvedl, že mapa katastrálního území [obec] má sáhové měřítko, v němž je přípustná odchylka 3 metry, což představuje na mapě jeden milimetr. V řízení též bylo zjištěno, že odkoupení sporného pozemku bylo žalovanému nabízeno [jméno FO], a soud dospěl k závěru, že nebylo prokázáno vydržení žalovaným.

16. Dále odvolací soud doplnil dokazování rozsudkem Okresního soudu v Hodoníně z 18. 7. 2019, čj. 4 C 153/2014-426, kterým byla žalovanému, jeho manželce [Jméno žalovaného B] a původnímu 2. žalovanému uložena povinnost zdržet se neoprávněných zásahů do vlastnického práva žalobců, a to k části pozemku parcelní číslo [číslo] v katastrálním území [obec]. V řízení bylo prokázáno, že dědicové v dědickém řízení po zemřelé [jméno FO] se shodli na tom, že sporný pozemek byl bez investic a měl cenu dle znaleckého posudku 1 768 Kč. Z výpovědi svědka [jméno FO], zaměstnance [instituce] odvolací soud zjistil, že geometrický plán z roku [rok] zakresluje pozemek parcelní číslo [rok] podél hranice pozemků parcelní číslo [číslo] a [číslo], že délka hranice oddělující pozemky [číslo] a [číslo] včetně šířky pozemku [číslo] činila 22,36 metru, v geometrickém plánu je tato délka naznačena kolečky – novými mezníky. Hranice sporného pozemku pravděpodobně nebyla v terénu zcela vidět, proto byla protažena na jinou znatelnou hranici. Míra 22,36 uvedená v geometrickém plánu je součet šířky pozemků parcelní číslo [číslo] a [číslo], je to míra mezi mezníky zde označenými kolečky. Tato míra neoznačuje jen délku hranice pozemků parcelní číslo [číslo] a [číslo], ale označuje součet jejich šířek. Údaj 19,56 se vztahuje k jiné výměře a je to údaj od mezníku – kolečka označeného šipkou na hranici parcel [číslo] a [číslo] k mezníku, který se nachází na spodní hranici pozemku parcelní číslo [číslo] a současně označuje vzdálenost hranice mezi pozemky účastníků včetně šířky sporného pozemku. Ke geometrickému plánu z [datum] tento svědek dále uvedl, že je v něm stejná měřická přímka, která vycházela z hranice, která již byla předtím v terénu označena, a že údaj označený číslem 20 označuje vzdálenost hranice od šipky zakreslené mezi pozemky parcelních čísel [číslo] a [číslo] po první kolečko, které však v terénu původně zaměřeno nebylo a pravděpodobně při zaměření v roce [rok] došlo i k zaměření v terénu. Zde uvedený údaj 22,40 označuje vzdálenost od šipky po kolečko na hranici pozemku parcelní číslo [číslo], součet šířek pozemků parcelních čísel [číslo] a [číslo]. Z protokolu o jednání z [datum] vyhotoveného v řízení vedeném pod sp. zn. 10 C 327/2010 bylo zjištěno, že při tomto jednání žalovaný uvedl, že usiloval o získání sporného pozemku od paní [jméno FO], ale nebyl mu prodán, v roce [rok] ho koupil žalobce, čímž se on nemůže dostat na svůj pozemek parcelní číslo [rok]; do té doby po něj jezdil a nyní mu v přejezdu žalobce brání. Dále uvedl, že pokud jde o cestu, kterou užívají všichni chataři, tak vede vedle pruhu, o který mu jde a který musí přejet ke své chatě stejně jako pan [jméno FO], ostatní ho přejíždět nemusí.

17. Na základě takto provedeného a doplněného dokazování dospěl odvolací soud stejně jako soud I. stupně k závěru, že žaloba byla podána důvodně a žalovaný své tvrzení o nabytí vlastnického práva vydržením neprokázal. Pozemek parcelní číslo 2236/2 existoval a byl zaměřen již v roce [rok], kdy bylo projednáváno dědictví po zemřelé [jméno FO], byl veden již v pozemkové knize v první polovině 20. století, byl evidován v pozemkových mapách a evidencích, tak jak bylo zjištěno několika znalci ve znaleckých posudcích provedených ve všech třech shora označených řízeních týkajících se sporného pozemku. Žalovaný byl jedním ze tří účastníků dědického řízení, předmětný pozemek v rámci dědického řízení nenabyl, na základě dohody dědiců jej nabyla [jméno FO] a pozemek postupně po jeho rozdělení na dvě parcelní části nabyli žalobci, a to v roce [rok] od [jméno FO] a v roce [rok] od její dcery [jméno FO]. Žalovaný nabyl pouze sousedící pozemek tehdy označený parcelním číslem [číslo] a bylo mu známo, že sporný pozemek zdědila [jméno FO], která ho následně více roků vlastnila. Žalovaný si tak musel být předmětné usnesení státního notářství, které schválilo dohodu, kterou rovněž uzavřel. Mohlo by být pouze domnělým, tzv. putativním právním titulem, pokud by zde byly okolnosti svědčící pro dobrou víru žalovaného při uchopení se držby pozemku po skončení dědického řízení, které by mohly u žalovaného vzbudit přesvědčení o tom, že pozemek nabyl jako součást pozemku parcelní číslo [číslo]. Toto přesvědčení žalovaný opíral o číselný údaj 22.36 m objevující se na situačním polním náčrtu z [datum] sloužícím pro následné vypracování geometrického plánu. V řízení bylo nade vši pochybnost prokázáno, že se nejedná o šířku zděděného pozemku žalovaného, že jeho šířka vždy činila circa 20 m a uvedený údaj představuje součet šířek pozemků parcelní číslo [číslo] a sporného pozemku. Soud I. stupně dospěl k závěru, že žalovaný jako laik si tento údaj mohl vyložit jako šířku svého zděděného pozemku, a za této situace by se mohl důvodně domnívat, že jeho pozemek obsahuje i sousedící část sporného pozemku, pokud by zde nebyly další skutečnosti, které takovou dobrou víru vylučují.

18. K těmto skutečnostem nepochybně patří následující chování žalovaného, který v roce [rok] inicioval setkání vlastníků sousedních pozemků nacházejících se nad sporným pozemkem za účelem zřízení a používání společné cesty. Z obsahu dohody, kterou žalovaný také podepsal, je zjevné, že bylo respektováno vlastnictví [jméno FO] k spornému pozemku, v dohodě je konstatováno, že přes její pozemek bude žalobce i žalovaný přejíždět, a cesta bude tak z jejich strany sporný pozemek přetínat. Pokud by se v té době žalovaný považoval za vlastníka sporného pozemku, nepochybně by na takovou skutečnost upozornil a obsah dohody by musel být logicky jiný. Z toho, že cesta měla sporný pozemek pouze protínat a jednání se neúčastnila jeho tehdejší vlastnice, svědčí o tom, že sporný pozemek nebyl, jak žalovaný tvrdil, v terénu cestou, i z jeho popisu ve znaleckých posudcích i pozemkové evidence je zjevné, že se jednalo o svažitý travnatý pozemek vedený jako louka a jako takový byl i v dědickém řízení ohodnocen, zatímco zděděný pozemek žalovaného ještě před svým rozdělením byl veden jako sad. Neméně významnou skutečností je, že žalobce i za žalovaného žádal v roce [rok] [instituce] o povolení rozšíření jejich pozemků o příslušné části sporného pozemku a sdělení o vyhovění této žádosti bylo doručeno i žalovanému. Pokud by se žalovaný nepovažoval za vlastníka sousedící části sporného pozemku, nepochybně by se proti sdělení místního národního výboru ohradil a uvedl by věci na pravou míru. Takto však nepostupoval a pokud v následujících letech žalobci vedli jednání o koupi sporného pozemku, do těchto se nezapojil a dle svědkyně [jméno FO] se měl vyjádřit dokonce tak, že o koupi pozemku nemá zájem. Samotný žalovaný u jednání soudu [datum] v řízení vedeném Okresním soudem v Hodoníně pod sp. zn. 10 C 327/2010 uvedl, že usiloval o získání sporného pozemku od paní [jméno FO], ale nebyl mu prodán, v roce [rok] ho koupil žalobce, čímž se on nemůže dostat na svůj pozemek parcelní číslo [číslo]; do té doby po něm jezdil a nyní mu v přejezdu žalobce brání.

19. V žádné jiné listině se sporný údaj 22,36 m nenachází, žalovanému musel být znám obsah všech listin, zejména geometrických plánů, katastrálních map, rozhodnutí o odnětí půdy ze zemědělského původního fondu z [datum], situačního plánu číslo zakázky [číslo] či listin týkajících se stavebních řízení, které žádný takový údaj neobsahují. Ani poznámka v rozhodnutí č. [číslo] o umístění chaty žalovaného, v němž je uvedeno, že přístup k chatě je zajištěn z polní cesty, nemohl vést k přesvědčení, že pozemek žalovaného parcelní číslo [číslo] vede až k polní cestě, navíc chata byla postavena rodiči žalovaného ještě v době, kdy pozemek vlastnila [jméno FO]. Rozhodnutí o odnětí zemědělské půdy z [datum] naopak dobrou víru žalovaného zpochybňuje, neboť je z něj zjevné, že stavba chaty zasahovala či měla zasahovat do sporného pozemku tehdy ve vlastnictví [jméno FO]. V uvedené době tedy bylo respektováno její vlastnictví a nebyla tvrzena žádná skutečnost vedoucí k tomu, že by se sporný pozemek do její smrti stal součástí pozemku parcelní číslo [číslo] tak, aby si žalovaný mohl myslet, že v době nabytí dědictví již neexistoval a byl součástí jím zděděného pozemku. K takovému závěru žalovaný nemohl dojít ani srovnáním výměr své a sporné parcely.

20. Žalovaný pak nedůvodně namítá, že pozemek existoval pouze jako parcela, nebyl nikdy zaměřen, nemohla jej nabýt ani [jméno FO], ani její dcera a potažmo žalobci. Pokud by pozemky nebyly zaměřeny, týkalo by se stejné tvrzení i pozemku děděného žalovaným, který by se v takovém případě rovněž nemohl stát jeho vlastníkem, ledaže by bylo namítáno jeho vydržení, které na druhé straně by mohli namítat i žalobci ve vztahu k zděděnému i spornému pozemku. Nicméně zaměření hranic pozemků pro jejich existenci není významné a ohledně pozemků v předmětné lokalitě bylo vypracováno několik geometrických plánů a o průběhu jejich umístění v terénu i o průběhu hranic se vyjadřovaly znalecké posudky i další osoby zúčastněné na geodetických pracích slyšené jako svědci ve více soudních řízeních a z takto provedeného dokazování vyplynuly o průběhu hranic mezi pozemky zcela jednoznačné a shodné závěry. V tomto směru se vyjádřil i Krajský soud v Brně v odůvodnění rozsudku z 16. 12. 2021, čj. 30 A 65/2020-197, v němž uvedl, že představa žalovaného, že katastrální úřad měl s odvoláním na malou přesnost původních map tzv. tereziánského katastru, ze kterých vycházela použitá analogová mapa v měřítku 1:2880, zakreslit sporný pozemek v nulové šíři jako neexistující, je zcela lichá. Pokud pak se jedná o námitku žalovaného uplatněnou rovněž v dovolacím řízení, s touto se vypořádal dovolací soud ve shora uvedeném rušícím rozhodnutí.

21. Odvolací soud ze všech shora uvedených důvodů napadené rozhodnutí dle ustanovení § 219 o. s. ř. jako věcně správné potvrdil 22. Ve výroku II o náhradě nákladů řízení účastníků byl rozsudek soudu I. stupně dle ustanovení § 220 odstavec 1 písmeno a/ o. s. ř. změněn, neboť soud I. stupně sice správně dle ustanovení § 142 odstavec 1 o. s. ř. přiznal náhradu nákladů řízení úspěšným žalobcům, o jejich výši však správně nerozhodl. Náklady řízení žalobců sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 5 000 Kč, ze zálohy na náklady znaleckého posudku ve výši 20 000 Kč, z nákladů právního zastoupení tvořených odměnou zástupkyně za osm úkonů právní služby po 2 480 Kč za jeden úkon právní služby ve výši 1 240 Kč pro každého z žalobců, celkem 42 160 Kč, devíti paušálními náhradami hotových výdajů zástupkyně po 300 Kč, celkem 2700 Kč, náhradou jízdních výloh ve výši 841,70 Kč (nikoli soudem I. stupně přiznaných 86193 Kč), náhradou za ztrátu času ve výši 600 Kč a částkou 9 723,30 Kč odpovídající 21% dani z přidané hodnoty, neboť zástupkyně žalobců osvědčením vyhoveným Finančním úřadem v [obec] 11. 1. 2006 prokázala, že je plátkyní této daně. Celkem tak náklady řízení obou žalobců činí 81 025 Kč a vzhledem k tomu, že žalobci se vzdali práva na náhradu nákladů řízení ve vztahu k původnímu druhému žalovanému, dle ustanovení § 1196 odstavec 1 o. z. platí, že prominutí dluhu má účinky i vůči ostatním spoludlužníkům v rozsahu podílu toho spoludlužníka, který byl ze závazku propuštěn. V daném případě nelze proto žalovanému uložit povinnost nahradit za původního 2. žalovaného polovinu náhrady nákladů řízení na něj připadající, tedy částku 40 512,50 Kč (nikoli dvě třetiny této částky, protože vedlejší účastnice se toto ustanovení netýká a ta se podílí na náhradě nákladů řízení pouze v rozsahu, v jakém se na ní podílí ten účastník řízení, jehož podporovala). Odvolací soud proto rozhodl o povinnosti žalovaného a vedlejší účastníce zaplatit žalobcům na náhradě nákladů řízení částku 40 512,50 Kč, a to k rukám jejich zástupkyně (§ 149 odstavec 1 o. s. ř.).

23. Výrok o náhradě nákladů odvolacího řízení je odůvodněn ustanovením § 224 odstavec 1 a § 142 odstavec 1 o. s. ř. V odvolacím řízení úspěšní žalobci mají právo na náhradu nákladů prvního a druhého odvolacího a dovolacího řízení tvořených odměnou zástupkyně za tři úkony právní služby po 2 480 Kč pro každého z žalobců, celkem 14 880 Kč, a to za vyjádření k odvolání, účast zástupkyně žalobců na jednání odvolacího soudu [datum] a vyjádření k dovolání (§ 7 bod 5., § 9 odstavec 4 vyhlášky č. 177/1996 Sb. o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb, dále jen „advokátní tarif“, ve znění účinném do 31.. 12. 2024), třemi paušálními náhradami hotových výdajů zástupkyně žalobců po 300 Kč, celkem 900 Kč (§ 13 odstavec 4 advokátního tarifu ve znění účinném do 31. 12. 2024), odměnou za jeden úkon právní služby, a to účast zástupkyně žalobců o jednání odvolacího soudu [datum], ve výši 4 496 Kč pro každého z žalobců, celkem 8 992 Kč (odměna ve výši 5 620 Kč ponížená o 20 % při společném zastupování dvou osob (§ 7 bod 5., § 9 odstavec 4, § 12 odstavec 4 advokátního tarifu ve znění účinném od 1. 1. 2025), jednou paušální náhradou hotových výdajů zástupkyně žalobců ve výši 450 Kč (§ 13 odstavec 4 advokátního tarifu ve znění účinném od 1. 1. 2025), náhradou za ztrátu času za 4 půlhodiny po 100 Kč, celkem 400 Kč (§ 14 odstavec 1 advokátního tarifu ve znění účinném do 31. 12. 2024) a náhradou za ztrátu času za 4 půlhodiny po 150 Kč, celkem 600 Kč (§ 14 odstavec 1 advokátního tarifu), náhradou cestovních výdajů na jednání odvolacího soudu z [adresa] a zpět [datum] při použití osobního automobilu značky [značka]. Sazba základní náhrady za 1 km jízdy činila 5,60 Kč (§ 1 písmeno b/ vyhlášky č. 398/2023 Sb.) a při ujetí 130 km činila celkem 728 Kč. Výše náhrady za spotřebované pohonné hmoty při průměrné spotřebě 4,1 l/100 km (zjištěno z technického průkazu č. [číslo]), ceně motorové nafty 38,70 Kč/l (§ 4 písmeno c/ vyhlášky č. 398/2023 Sb.) a ujetých 130 km činí 206 Kč, a dále náhradou cestovních výdajů na jednání odvolacího soudu [datum] z [adresa] a zpět při použití téhož osobního automobilu, kdy sazba základní náhrady za 1 km jízdy činí 5,80 Kč (§ 1 písmeno b/ vyhlášky č. 475/2024 Sb.) a při ujetí 130 km činí celkem 754 Kč. Výše náhrady za spotřebované pohonné hmoty při ceně motorové nafty 34,70 Kč/l (§ 4 písmeno c/ vyhlášky č. 475/2024 Sb.) činí 185 Kč. Celkem tak náklady dvou odvolacích a dovolacího řízení žalobců činí částku 28 095 Kč (14 880 + 900 + 8 992 + 450 + 400 + 600 + 728+ 206 + 754 + 185), k níž je třeba připočíst částku 5 900 Kč odpovídající 21% dani z přidané hodnoty. Celkem tak náklady odvolacího a dovolacího řízení žalobců částku 33 995 Kč splatnou rovněž k rukám jejich zástupkyně.

Poučení