13 C 204/2021-87

Rubrum

Okresní soud v Mladé Boleslavi rozhodl samosoudkyní JUDr. Kateřinou Zavadilovou ve věci žalobkyně: [osobní údaje žalobkyně] zastoupená advokátkou [údaje o zástupci] proti žalovanému: [osobní údaje žalovaného] o přezkum nálezu finančního arbitra a nahrazení rozhodnutí finančního arbitra soudním rozhodnutím takto:

Výrok

I. Žaloba, jíž se žalobkyně domáhala vydání rozhodnutí, jímž by byl zrušen nález finančního arbitra č. j. [spisová značka] [číslo] – [anonymizováno] ze dne [datum] ve výroku I., II. a IV. a navazující rozhodnutí finančního arbitra o námitkách č. j. [spisová značka] [číslo] – [anonymizováno] ze dne [datum] a zamítnut návrh žalovaného jako navrhovatele podaný finančnímu arbitrovi dne [datum], se zamítá.

II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalovanému na náhradě nákladů řízení částku 6 185 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Odůvodnění

1. Žalobkyně se domáhala vydání rozhodnutí, jímž by byl zrušen nález finančního arbitra č. j. [spisová značka] [číslo] – [anonymizováno] (dále také jen„ nález“) ve výroku I., II. a IV. a navazující rozhodnutí finančního arbitra o námitkách č. j. [spisová značka] [číslo] – [anonymizováno] (dále také jen„ rozhodnutí o námitkách“), a dále zamítnut návrh žalovaného podaný finančnímu arbitrovi dne [datum]. Žalobu odůvodnila tím, že žalovanému dne [datum] podle smlouvy o spotřebitelském úvěru [číslo] půjčila částku 50 000 Kč, kterou se žalovaný zavázal vrátit v 60 týdenních splátkách ve výši 1 475 Kč, a dále podle smlouvy o spotřebitelském úvěru [číslo] částku 45 000 Kč, kterou se žalovaný zavázal vrátit v 60 týdenních splátkách ve výši 1 327,50 Kč. Žalovaný se u finančního arbitra domáhal vyslovení neplatnosti uzavřených smluv pro údajné ujednání proti dobrým mravům a neposouzení jeho tíživé situace. [ulice] arbitr založil své rozhodnutí na závěru o nedostatečném prověření a posouzení úvěruschopnosti žalovaného, s čímž se žalobkyně neztotožňuje. Domácnost žalovaného v době uzavření smlouvy [číslo] dosahovala relativně vysokých a pravidelných příjmů, žalovaný byl spoluvlastníkem nemovitosti, dosáhl VŠ vzdělání, pracoval na stálé pracovní pozici jako statistik u stabilního zaměstnavatele. Sám pobíral výsluhový příspěvek zvýšený od 1/ 2017. Disponibilní zůstatek domácnosti činil 17 500 Kč. V roce 2018 požádal žalovaný o refinancování úvěru s cílem snížení týdenních splátek. Při uzavření smlouvy [číslo] dosahoval žalovaný příjmů ze zaměstnání o cca 1 500 Kč vyšších, pobíral stále rentu 15 369 Kč, náklady na bydlení a domácnost odpovídaly poměrům a nebyly extenzivně vysoké ani nízké, disponibilní zůstatek činil 21 961 Kč. V případě obou smluv byla provedena kontrola probíhajících exekučních řízení přes program Credit Check a lustrace insolvenčním rejstříkem. [příjmení] [příjmení] byla provedena kontrola zaměstnavatele. Dále použita kontrola v RUIAN. Vše s negativním výsledkem. Zástupci společnosti při podpisu úvěrových smluv vždy řádně kontrolují klientovu dokumentaci nezbytnou pro posouzení úvěruschopnosti (pracovní smlouvy, OP, výplatní pásky či obdobné dokumenty podle individuální situace klienta). [ulice] zástupci žalobkyně zohledňují další závazky z jiných úvěrů, náklady na život a bydlení nebo vyživovací povinnost žadatele. Tyto skutečnosti jsou evidovány v dokumentaci (Evidenční kartě klienta), v odůvodněných případech jsou pořízeny i kopie některých dokladů. Žalobkyně nemá žádnou zákonnou povinnost doklady uchovávat, kdy za aktuálního stavu daného případu je fakticky sankcionována na základě toho, že si nepořídila kopie veškerých podkladů poskytnutých žalovaným. Nelze klást v neprospěch žalobkyně nezjištění informace v rámci posouzení úvěruschopnosti, kterou nemá objektivně možnost zjistit jinak, než ze sdělení žalovaného, když žalovaný (a potažmo finanční arbitr) žádnou takovou skutečnost ani netvrdil a tedy ani neprokazoval. Je třeba zohlednit nemožnost dovolávat se neplatnosti účastníkem, který tuto neplatnost fakticky vědomě způsobil. Možnosti prověření z logiky věci mají své hranice, když ohledně negativních skutečností má žalobkyně možnost prověřit pouze veřejně dostupné databáze (jejichž obligatorní výčet však není zákonem určen) v ostatním je nucena spolehnout se na prohlášení žalovaného. [ulice] arbitr se nezabýval skutečným stavem v rozhodné době, ale omezil se pouze na konstatování porušení povinností z důvodu neuchování kopií dokladů o příjmech a výdajích klienta.

2. Žalovaný se k žalobě vymezil negativně. Ztotožnil se s rozhodnutím finančního arbitra, žalobkyně skutečně nezkoumala řádně úvěruschopnost žalovaného. Žalobkyně po žalovaném prostř. svého obchodního zástupce nepožadovala doložení závazků žalovaného, stejně tak nákladů, pouze se zajímala o příjmy a spoluvlastnictví nemovitosti. K řádnému vyhodnocení nemohlo dojít ani z časového hlediska, kdy v případě smlouvy v roce 2017 byl v bytě obchodního zástupce ve [město], kde již byla připravena smlouva s mnoha listinami, kdy žalovaný neměl možnost tyto řádně prostudovat, pouze je podepsal a obchodní zástupce žalovanému předal peníze. Celé to trvalo cca 10 min. V roce 2018 smlouvu podepisoval v autě obchodní zástupkyně na parkovišti ve [město] před obchodním centrem. Neměl vůbec možnost prostudovat smlouvy a s vyplacením vše trvalo cca do 3 min. Žalobkyně nevyzvala žalovaného ke sdělení a případnému doložení jeho závazků, nadto žalobkyně měla i ze splácení úvěru z roku 2017 indicie o tom, že žalovaný má problémy se splácením, kdy nebyl schopen úvěr splácet, neuhradil měsíční splátky v plné výši. Ohledně veškerých úvěrů žalovaného v době uzavření smluv udělil žalobkyni v úvěrových smlouvách souhlas, žalobkyně tak mohla učinit dotaz do příslušných registrů, což zřejmě neučinila. V té době měl velké množství závazků vůči bankám i nebankovním společnostem, které žalovaný řešil navýšením svých příjmů podnikáním nad rámec pracovního poměru. Žádná banka mu v roce 2017 a 2018 nebyla ochotna půjčit z důvodu množství závazků žalovaného, proto využil nabídky nebankoví instituce (žalobkyně). 3. [ulice] arbitr k věci uvedl, že odkazuje na svá rozhodnutí, když dospěl k závěru, že žalobkyně při uzavírání obou úvěrových smluv nezkoumala řádně úvěruschopnost žalovaného. Zdůraznil, že se žalobkyně spokojila s prohlášením žalovaného o jeho příjmech a výdajích bez jejich bližšího ověření.

4. Soud provedl dokazování níže uvedenými listinnými důkazy.

5. Z nálezu fin. arbitra č. j. [spisová značka] [číslo] – [anonymizováno] ze dne [datum] soud zjistil, že fin. arbitr výrokem I. uložil žalobkyni povinnost zaplatit žalovanému (v pozici navrhovatele v řízení před fin. arbitrem) částku 33 145 Kč, výrokem II. určil, že smlouva o spotřebitelském úvěru [číslo] je neplatná. Výrokem III. zamítl ve zbývající části návrh navrhovatele a výrokem IV. uložil povinnost žalobkyni zaplatit fin. arbitrovi sankci 15 000 Kč do 15 dnů ode dne nabytí právní moci nálezu. Z odůvodnění bylo zejména zjištěno, že fin. arbitr neshledal právní zájem na určení neplatnosti smlouvy o úvěru [číslo] neboť tato byla žalovaným zcela splacena, zabýval se pouze neplatností smlouvy o úvěru [číslo] (který byl použit zčásti na splacení úvěru [číslo]). Fin. arbitr dospěl k závěru, že úvěrová smlouva [číslo] je absolutně neplatná pro absenci řádného zkoumání úvěruschopnosti žalovaného, a t 6. o zejména pro absenci zkoumání skutečných příjmů a výdajů žalovaného, když se žalobkyně spokojila se sděleními žalovaného bez řádného ověření těchto sdělení. Žalobkyně nedoložila veškeré potřebné dokumenty pro zjištění řádné kontroly uvedených údajů v evidenčních kartách žalovaného (doložila pouze tři výplatní pásky z 1-3/ 2018, rozhodnutí o výsluhovém příspěvku).

7. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru [číslo] vč. obchodních podmínek a formuláře pro standardní informace k uvedenému úvěru soud zejména zjistil, že byla uzavřena dne [datum] a jejím obsahem bylo sjednání hotovostního bezúčelového úvěru ve výši 50 000 Kč, kdy tato částka byla žalovaným čerpána v hotovosti při podpisu smlouvy. Dále byly sjednány tyto poplatky, které se žalovaný zavázal zaplatit: úrok 6 500 Kč, poplatek za zpracování a doručení úvěru 10 000 Kč, poplatek za hotovostní inkaso splátek 22 000 Kč. Celková částka, kterou se zavázal žalovaný zaplatit, činila 88 500 Kč, a to v 60 týdenních splátkách ve výši 1 475 Kč v hotovosti k rukám osoby určené společností, kdy úhrada 1. splátky byla sjednána na [datum], každá další 7. dní po datu splatnosti předchozí splátky.

8. Z evidenční karty klienta ze dne [datum] soud zjistil, že úvěruschopnost žalovaného byla žalobkyní zkoumána s následujícím výsledkem: žalovaný byl vlastníkem nemovitosti a vozu, nebyl„ soudně“ ani trestně stíhán, byl zaměstnán na plný úvazek u [stát. instituce] jakožto [anonymizováno] s čistým měsíčním příjmem 18 000 Kč a důchodem 15 000 Kč, další příjem bez specifikace 16 500 Kč. Počet zdrojů příjmu 3. V minulosti měl u žalobkyně úvěr za účelem refinancování. Byl ženat, počet osob v domácnosti 3, neuvedeno, zda byla či nebyla vyživovaná osoba v domácnosti. Odhadované měsíční výdaje byly uvedeny tyto:„ nájem/inkaso“ ve výši 3 000 Kč,„ energie“ ve výši 2 000 Kč,„ spoření“ ve výši 1 000 Kč,„ výdaje na úvěry/zápůjčky klienta vůči Společnosti“ ve výši 3 500 Kč, jeden úvěr/zápůjčka u Společnosti,„ jiné výdaje domácnosti“ ve výši 9 000 Kč,„ výdaje na jiné úvěry“ ve výši 13 500 Kč (hypotéka 11 000 Kč + spoření 2 500 Kč). Výdaje činily celkem částku 32 000 Kč, disponibilní zůstatek tak činil částku 17 500 Kč. V evidenční kartě bylo zaškrtnuto, že při sepisu evidenční karty byly předloženy tři výplatní pásky, pracovní smlouva, občanský průkaz.

9. Z protokolu o informační a posuzovací návštěvě klienta bylo zjištěno, že se žalovaným jednala zástupkyně společnosti dne [datum] od 15:00 hod do 16:00 hod., kde žalovaný podepsal uskutečnění uvedeného jednání s tím, že byl uveden předmět jednání: představení zprostředkovatele, společnosti žalobkyně a její produktové nabídky, informace o zprostředkovávaných spotřebitelských úvěrech jiných než na bydlení, poučení o nutnosti uvedení pravdivých a úplných údajů, přípravy podkladů k vyplnění evidenční karty (os. doklady, doklady prokazující příjmy a výdaje), souhlas klienta s ověřením v NRKI/BRKI, vyplnění a podpis evidenční karty, seznámení s formulářem pro standardní informace, souhlas klienta s předsmluvními informacemi a popis Formuláře pro standardní informace, souhlas klienta se Smlouvou o spotřebitelském úvěru a smluvní podmínkami a vyplnění dotazu, zda byly všechny dotazy klienta následně zodpovězeny. Vše bylo zaškrtané v příslušném poli.

10. Z interní listiny žalobkyně datované [datum] soud zjistil, že jejím obsahem je shrnutí informací o žalovaném, kde byly uvedeny zejména tyto informace: žalovaný byl zaměstnán u [stát. instituce], kontrola zaměstnání – bez infa; datum ověření RUIAN, ECC, Credit Check a zaměstnavatele v ARES dne [datum] s negativním výsledkem; žalovaný měl jednu aktivní půjčku, žádnou neaktivní, o hypotéce nebyly uvedeny žádné informace, nebylo vedeno se žalobkyní a žalovaným žádné řízení (soudní řízení, rozhodčí řízení, insolvence, trestní řízení); žalovaný byl ženat, počet členů v domácnosti: 1, informace o nezaopatřených dětech absentovala; žalovaný měl příjem 33 000 Kč s uvedením, že příjmy nebyly doloženy nebo je nebylo třeba dokládat, výdaje celkem absentovaly, ostatní příjmy domácnosti bez specifikace 16 500 Kč, životní výdaje bez bydlení 5 000 Kč, výživné žádné, bankovní závazky 13 500 Kč, nebankovní závazky 3 500 Kč, nestandardní náklady 9 000 Kč; životní minimum a rezerva absentovaly; disponibilní zůstatek žalovaného absentoval.

11. Z interní listiny žalobkyně nadepsané„ Informace o smlouvě: [číslo]“ bylo zjištěno, že žalovaný na smlouvu [číslo] platil týdenní splátky zcela nahodile, kdy často byly placeny jednou měsíčně v částce 6 400 Kč, v 17. kalendářním týdnu roku 2018 (tj. v týdnu od 23 – [datum]) zaplatil částku 28 345 Kč, tj. v době uzavření úvěrové smlouvy [číslo].

12. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru [číslo] vč. obchodních podmínek a formuláře pro standardní informace k uvedenému úvěru soud zejména zjistil, že byla uzavřena dne [datum] a jejím obsahem bylo sjednání hotovostního bezúčelového úvěru ve výši 45 000 Kč, kdy tato částka byla žalovaným čerpána v hotovosti při podpisu smlouvy. Dále byly sjednány tyto poplatky, které se žalovaný zavázal zaplatit: úrok 15 750 Kč, poplatek za zpracování a doručení úvěru 9 000 Kč, poplatek za hotovostní inkaso splátek 9 900 Kč. Celková částka, kterou se zavázal žalovaný zaplatit, činila 79 650 Kč, a to v 60 týdenních splátkách ve výši 1 327,50 Kč v hotovosti k rukám osoby určené společností, kdy úhrada 1. splátky byla sjednána na [datum], každá další 7. dní po datu splatnosti předchozí splátky.

13. Z evidenční karty klienta ze dne [datum] soud zjistil, že úvěruschopnost žalovaného byla žalobkyní zkoumána s následujícím výsledkem: žalovaný byl spoluvlastníkem nemovitosti, vlastnil vůz, nebyl„ soudně“ ani trestně stíhán, byl zaměstnán na plný úvazek u [stát. instituce] [obec] jakožto statistik s čistým měsíčním příjmem 34 961 Kč a rentou bez specifikace (resp. bez rozlišení příjmů a renty, příjem uveden jedinou částkou 34 961 Kč). Počet zdrojů příjmu neuveden. V minulosti měl u žalobkyně úvěr za účelem refinancování. Byl ženat, počet osob v domácnosti 2, neuvedeno, zda byla či nebyla vyživovaná osoba v domácnosti. Odhadované měsíční výdaje byly uvedeny tyto:„ jiné“ ve výši 4 000 Kč,„ jiné výdaje domácnosti“ ve výši 3 000 Kč,„ výdaje na jiné úvěry - [příjmení] [příjmení]“ ve výši 6 000 Kč. Výdaje činily celkem částku 13 000 Kč, disponibilní zůstatek tak činil částku 21 961 Kč. V evidenční kartě bylo zaškrtnuto, že při sepisu evidenční karty byly předloženy tři výplatní pásky, pracovní smlouva, občanský průkaz, renta.

14. Z protokolu o informační a posuzovací návštěvě klienta bylo zjištěno, že se žalovaným jednala zástupkyně společnosti dne [datum] od 12:10 hod do 12:50 hod., kde žalovaný podepsal uskutečnění uvedeného jednání s tím, že byl uveden předmět jednání: představení zprostředkovatele, společnosti žalobkyně a její produktové nabídky, informace o zprostředkovávaných spotřebitelských úvěrech jiných než na bydlení, poučení o nutnosti uvedení pravdivých a úplných údajů, přípravy podkladů k vyplnění evidenční karty (os. doklady, doklady prokazující příjmy a výdaje), souhlas klienta s ověřením v NRKI/BRKI, vyplnění a podpis evidenční karty, seznámení s formulářem pro standardní informace, souhlas klienta s předsmluvními informacemi a popis Formuláře pro standardní informace, souhlas klienta se Smlouvou o spotřebitelském úvěru a smluvní podmínkami a vyplnění dotazu, zda byly všechny dotazy klienta následně zodpovězeny. Vše bylo zaškrtané v příslušném poli.

15. Z interní listiny žalobkyně nadepsané„ Informace o smlouvě: [číslo]“ bylo zjištěno, že žalovaný na smlouvu [číslo] platil týdenní splátky zcela nahodile, kdy často byly placeny jednou měsíčně v rozličných částkách. Celková zaplacená částka žalovaným byla uvedena 30 955 Kč.

16. Ze splátkového kalendáře k úvěru [číslo] bylo zjištěno, že dne [datum] byla vybrána částka pracovníkem žalobkyně ve výši 5 655 Kč, dne [datum] částka 2 800 Kč, dne [datum] částka 5 000 Kč, dne [datum] částka 3 000 Kč, dne [datum] částka 2 000 Kč.

17. Z výplatních pásek žalovaného za měsíce 1 - 3/ 2018 bylo zjištěno, že tarifní plat žalovaného činil částku 22 380 Kč, zvláštní příplatek za riziko 1 000 Kč, osobní příplatek 500 Kč, čistý příjem tak činil částku po odečtení platby odborům ve výši 198 Kč částku 19 594 Kč.

18. Z rozhodnutí odboru sociálního zabezpečení Ministerstva vnitra ČR, [číslo jednací], soud zjistil, že od 1/ 2017 byl žalovanému zvýšen výsluhový příspěvek na částku 15 369 Kč/měs.

19. Z interní listiny žalobkyně datované [datum] soud zjistil, že jejím obsahem je shrnutí informací o žalovaném, kde byly uvedeny zejména tyto informace: žalovaný byl zaměstnán u [stát. instituce], kontrola zaměstnání – bez infa; datum ověření RUIAN, ECC, Credit Check a zaměstnavatele v ARES dne [datum] s negativním výsledkem; žalovaný měl jednu aktivní půjčku, jednu neaktivní, o hypotéce nebyly žádné informace, nebylo vedeno se žalobkyní a žalovaným žádné řízení (soudní řízení, rozhodčí řízení, insolvence, trestní řízení); žalovaný byl ženat, počet členů v domácnosti: 0, informace o nezaopatřených dětech absentovala; žalovaný měl příjem 34 961 Kč s uvedením, že příjmy byly doloženy, výdaje celkem absentovaly, ostatní příjmy domácnosti 0 Kč, životní výdaje bez bydlení 4 000 Kč, výživné žádné, bankovní závazky 5 000 Kč, nebankovní závazky 1 000 Kč, nestandardní náklady 3 000 Kč; životní minimum a rezerva absentovaly; disponibilní zůstatek žalovaného absentoval.

20. Z odpovědi žalobkyně na výzvu žalovaného k vydání bezdůvodného obohacení bylo zejména zjištěno, že žalobkyně se ke smlouvě [číslo] vyjádřila v tom směru, že z žalovaným uvedených údajů, s jejichž pomocí byla evidenční karta vyplněna, nevyplývá, že by se v době uzavření uvedené smlouvy nacházel v tíživé finanční situaci.

21. Z detailu datové zprávy o doručení rozhodnutí o námitkách proti nálezu fin. arbitra, z předložení podkladů fin. arbitrovi žalobkyní ze dne [datum] a podaného trestního oznámeních žalobkyní na žalovaného ze dne [datum] nebylo pro věc zjištěno ničeho relevantního.

22. Soud v řízení neprovedl žalobkyní navrhované důkazy účastnickým výslechem žalovaného pro nadbytečnost, neboť měl soud veškeré skutkové okolnosti pro rozhodnutí o nárocích žaloby za dostatečně objasněné. Dále zamítl návrh žalobkyně na provedení důkazu jejími vyjádřeními založenými ve spisu fin. arbitra, stejně tak návrh žalovaného na provedení důkazu listinami založenými z jeho strany u fin. arbitra, a to pro absenci vypovídací potence.

23. Ze shora provedených důkazů zjistil soud následující skutkový stav: Dne [datum] podal žalovaný v pozici navrhovatele návrh k finančnímu arbitrovi, jímž se domáhal určení, že smlouvy [číslo] ze dne [datum] a [číslo] ze dne [datum] uzavřené mezi žalobkyní v tomto řízení a žalovaným v tomto řízení jsou neplatné. Dále se domáhal, aby žalobkyně žalovanému vydala své bezdůvodné obohacení. [ulice] arbitr návrhu žalovaného vyhověl co do vyslovení neplatnosti smlouvy [číslo] pro nesplnění povinnosti žalobkyní před uzavřením této smlouvy řádně zkoumat úvěruschopnost žalovaného, smlouvu [číslo] neposuzoval (neshledal právní zájem na určení neplatnosti této smlouvy pro její plné splacení žalovaným), dále uložil žalobkyni zaplatit sankci ve výši 15 000 Kč fin. arbitrovi. Následné námitky žalobkyně byly zamítnuty fin. arbitrem v plném rozsahu.

24. Mezi účastníky řízení došlo dne [datum] k uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru [číslo] na jejímž základě žalobkyně poskytla v hotovosti žalovanému částku 50 000 Kč, a dne [datum] [číslo] na jejímž základě žalobkyně poskytla v hotovosti žalovanému částku 45 000 Kč. Žalovaný se zavázal poskytnuté částky vrátit u prve uzavřené smlouvy v 60 týdenních splátkách ve výši 1 475 Kč v hotovosti k rukám osoby určené společností, kdy úhrada 1. splátky byla sjednána na [datum], každá další 7. dní po datu splatnosti předchozí splátky, a to s následujícími poplatky: úrok 6 500 Kč, poplatek za zpracování a doručení úvěru 10 000 Kč, poplatek za hotovostní inkaso splátek 22 000 Kč. U v pořadí druhé uzavřené smlouvy se zavázal poskytnuté částky vrátit u prve uzavřené smlouvy v 60 týdenních splátkách ve výši 1 327,50 Kč v hotovosti k rukám osoby určené společností, kdy úhrada 1. splátky byla sjednána na [datum], každá další 7. dní po datu splatnosti předchozí splátky, a to s následujícími poplatky: úrok 15 750 Kč, poplatek za zpracování a doručení úvěru 9 000 Kč, poplatek za hotovostní inkaso splátek 9 900 Kč. Žalovaná zjišťovala od žalovaného jeho úvěruschopnost vyplněním evidenčních karet s tím, že žalovaný měl příjem z pracovního poměru, kdy při prve uzavírané smlouvě pracoval jako statistik u [stát. instituce], [anonymizováno] [územní celek], s čistým měsíčním příjmem 18 000 Kč a důchodem 15 000 Kč. Dále byly uvedeny příjmy bez specifikace. Žalovaný byl ženat, bez informací, zda měl vyživovací povinnost. V domácnosti byl počet členů 3. Odhadované měsíční výdaje žalovaného činily celkem částku 32 000 Kč a jejich skladba byla následující:„ nájem/inkaso“ 3 000 Kč,„ energie“ 2 000 Kč,„ spoření“ 1 000 Kč,„ výdaje na úvěry/zápůjčky klienta vůči Společnosti“ 3 500 Kč,„ jiné výdaje domácnosti“ 9 000 Kč,„ výdaje na jiné úvěry“ 13 500 Kč (hypotéka 11 000 Kč + spoření 2 500 Kč). Disponibilní zůstatek tak činil částku 17 500 Kč. V evidenční kartě bylo zaškrtnuto, že při sepisu evidenční karty byly předloženy tři výplatní pásky, pracovní smlouva, občanský průkaz. Při uzavírání obou smluv bylo provedeno ověření v RUIAN, ECC, Credit Check a zaměstnavatele v ARES s negativním výsledkem. Při uzavírání druhé smlouvy byla schopnost žalovaného splácet zjišťována s výsledkem, že pracoval na plný pracovní úvazek u Policie ČR, KŘ Policie [obec], na pozici statistika, s čistým měsíčním příjmem 34 961 Kč a rentou bez specifikace (resp. bez rozlišení příjmů a renty, příjem uveden jedinou částkou 34 961 Kč). Byl ženat, neuvedeno, zda byla či nebyla vyživovaná osoba v domácnosti, počet členů v domácnosti byl evidován:

2. Odhadované měsíční výdaje byly uvedeny v celkové výši 13 000 Kč, a to:„ jiné“ 4 000 Kč,„ jiné výdaje domácnosti“ 3 000 Kč,„ výdaje na jiné úvěry - [příjmení] [příjmení]“ 6 000 Kč. Disponibilní zůstatek tak činil částku 21 961 Kč. V evidenční kartě bylo zaškrtnuto, že při sepisu evidenční karty byly předloženy tři výplatní pásky, pracovní smlouva, občanský průkaz, renta. Soud dále dospěl k závěru, že informace v interních listinách k úvěrům zcela nekorespondovaly s evidenčními kartami žalovaného, ať již v oblasti ověřování zaměstnání, příjmů, tak výši a typu úvěrů žalovaného. Výdaje žalovaného nebyly nikterak ověřovány. Stejně tak nebyl ověřován další uváděný příjem domácnosti. Z uvedeného má soud za prokázané, že žalobkyně nezkoumala řádně úvěruschopnost žalovaného při uzavírání obou smluv, a to nejen s ohledem na rozdílnost informací v interním systému žalobkyně a evidenčních kartách klienta, nýbrž zejména ze skutečnosti, že nikterak nebyly zkoumány pravidelné výdaje žalovaného, když se žalobkyně spokojila pouze s tvrzeními uvedenými žalovaným, který i sám tvrdil, že na výdajovou stránku se jej za žalobkyni nikdo netázal, a to i s ohledem na krátké setkání se zástupkyní žalobkyně při uzavírání obou smluv. Je dále překvapivé, že by u prve uzavřené smlouvy byla uvedena hypotéka (byť pouze v evidenční kartě klienta), kdežto u druhé, v relativně krátkém období uzavřené, nikoli.

25. Podle § 244 odst. 1 o.s.ř. rozhodl-li orgán moci výkonné, orgán územního samosprávného celku, orgán zájmové nebo profesní samosprávy, popřípadě smírčí orgán zřízený podle zvláštního právního předpisu (dále jen„ správní orgán“) podle zvláštního zákona o sporu nebo o jiné právní věci, která vyplývá ze vztahů soukromého práva (§ 7 odst. 1), a nabylo-li rozhodnutí správního orgánu právní moci, může být tatáž věc projednána na návrh v občanském soudním řízení.

26. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

27. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., zákona o spotřebitelském úvěru (dále také jen„ ZsÚ“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 téhož ustanovení poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. Zakotvením § 86 ZsÚ do právního řádu došlo k implementaci směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne [datum] o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS, podle níž musí věřitel před uzavřením smlouvy posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr (čl. 8).

28. Po právní stránce dospěl soud k následujícímu závěru. Zákon o spotřebitelském úvěru jako předpis speciální má přednost před obecnou úpravou obsaženou v občanském zákoníku. Jak pregnantně rozvedl Krajský soud v Praze v rozhodnutí ze dne 5. 1. 2021, č. j. 22 Co 230/2020- 156, v němž vystupovala žalobkyně také na straně žalující:„ Vychází ze zásady rovnosti stran, kdy fakticky nerovné postavení spotřebitele ve vztahu s podnikatelem je dorovnáváno dotčenou právní úpravou směřující k vyvážení této faktické nerovnosti, projevující se ochranou slabší strany. Při jeho výkladu je třeba si uvědomit, že spotřebitel je skutečně slabší stranou, a je tak vůči poskytovateli při uzavírání smlouvy znevýhodněn. Nemá na rozdíl od poskytovatelů před uzavřením smlouvy znalost oboru, dostatek profesionálních zkušeností, právní poradenství, účinný marketing, ekonomickou sílu, nemá možnost stanovovat si smluvní podmínky, když smlouvy bývají uzavírány jako adhezní, apod. Současně již z podstaty věci si peněžní prostředky ze spotřebitelského úvěru nejčastěji obstarávají takové osoby, které volných peněžních prostředků zpravidla nemají mnoho nazbyt, nebo je dokonce zcela postrádají, a jejich cílem je úvěr (někdy za každou cenu) získat. Svou schopnost úvěr splácet pak subjektivně často přeceňují a naopak podceňují rizika s jeho vzetím spojená. Také proto je zákonem povinnost posoudit úvěruschopnost spotřebitele před uzavřením smlouvy ukládána nikoli spotřebiteli samotnému, ale poskytovateli, od něhož se očekává, že k tomuto přistoupí jakožto profesionál v daném oboru s náležitou odbornou péčí a objektivitou. Pro naznačené nerovné postavení smluvních stran je tedy na místě tuto nerovnováhu účinně v případě sporu vyvažovat. Relativní neplatnost jako následek porušení právní úpravy na ochranu spotřebitele toto účinné vyvažování znemožňuje, ba naopak by se v jejím důsledku stala pouze relativní i celá zákonem stanovená ochrana spotřebitele jako taková. Bez toho, aniž by soud sám ex offo mohl přihlédnout k tomu, zda poskytovatel dostál své zákonné povinnosti, či zda naopak nastaly zákonné důsledky jejího porušení v podobě neplatnosti smlouvy o spotřebitelském úvěru, je ochrana spotřebitele touto úpravou zamýšlená pouze iluzorní (rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 18. 7. 2019 č. j. 27 Co 143/2019 - 113).“ Zároveň v případě absolutní neplatnosti právního jednání nepřichází moderace soudem, jako je tomu u případů relativní neplatnosti, vůbec v úvahu.

29. Podle odborné literatury uvedené zákonné ustanovení sleduje celou řadu cílů. Kromě ochrany samotného spotřebitele je důležité, aby se věřitelé nepouštěli do nezodpovědného půjčování, sekundárně je tak chráněn věřitel před vznikem případných v budoucnu nedobytných pohledávek. Spolu s nimi jsou chráněni i další věřitelé, kteří poskytli spotřebiteli finanční prostředky dříve, takže v důsledku případného dalšího zadlužování spotřebitele by mohla být ohrožena jeho schopnost řádně a včas splácet tyto již dříve vzniklé dluhy. Dále je pak chráněna i celá společnost před různými sociopatologickými jevy, které mohou být s neschopností spotřebitele splácet dluhy spojeny (rozpad rodiny, alkoholismus či jiné závislosti, ztráta bydlení, trestná činnost aj.). Tyto celospolečenské souvislosti negativních sociálních důsledků předlužení spotřebitele s (prevenční) povinností posouzení úvěruschopnosti byly zmiňovány mj. i v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018. V uvedené právní úpravě se proto projevuje zájem na zachování veřejného pořádku, neboť uvedená pravidla a hodnoty jsou takového celospolečenského významu, že jejich porušení nelze akceptovat a právní jednání zjevně narušující veřejný pořádek má za následek jeho absolutní neplatnost, ke které soud přihlíží i bez námitky (§ 588 o. z.).

30. Veřejnoprávní souvislosti porušení povinnosti poskytovatele úvěru dostatečně zjišťovat poměry spotřebitele (kdy se poskytovatel dopouští správního deliktu, pokud nepostupuje řádně) byly nedávno připomenuty i v nálezu Ústavního soudu ze dne [datum], sp. zn. III. ÚS 4129/18. V uvedeném nálezu dokonce Ústavní soud při zdůrazněném významu a důležitosti předmětné povinnosti poskytovatele zabývat se úvěruschopností spotřebitele dospěl k závěru, že„ Nezkoumá-li obecný soud, zda úvěrující při poskytnutí spotřebitelského úvěru prověřil schopnost úvěrovaného plánovaný úvěr splatit, zasáhne tím do základního práva spotřebitele na soudní ochranu zaručeného v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.“ Rovněž aktuální judikatura Ústavního soudu tak stojí na tom, že by obecné soudy„ měly poskytovatele úvěrů vést k přesvědčivému zkoumání toho, zda (budoucí) dlužník nebude mít zjevný problém svůj úvěr splatit.“ 31. S ohledem na shora uvedené tak soud předmětné úvěrové smlouvy posoudil jako absolutně neplatné, neboť žalobkyně neprokázala, že by řádně zkoumala úvěruschopnost žalovaného splácet poskytnuté úvěry. Žalobkyně výdaje žalovaného blíže nezkoumala. Nezkoumala např., jaké konkrétní výdaje žalovaný vynakládá na poplatky za služby poskytované v souvislosti s bydlením (voda, elektřina, příp. plyn), které lze doložit poměrně snadno (např. výpisem z účtu). Žalobkyní nebyly zkoumány ani další běžné měsíční výdaje žalovaného jako např. na jízdné, platby mobilnímu operátorovi, záliby, ošacení, atd. Za tímto účelem si žalobkyně ani nevyžádala např. výpis z běžného účtu žalovaného. Neověření výdajů uváděných ze strany žalovaného žalobkyní tak implikuje snahu o formální vykázání úvěruschopnosti spotřebitele, aniž by však byla patrná snaha o zjištění a posouzení reálné situace klienta za účelem optimalizace poměru příjmů a výdajů žalovaného tak, aby na požadovaný úvěr dosáhl. Soud proto žalobu v celém rozsahu zamítl.

32. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud výrokem II. podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalovanému, jenž byl v řízení zcela úspěšný, nárok na náhradu nákladů řízení po zaokrouhlení na celé koruny v částce 6 185 Kč Tyto náklady sestávají z v paušální náhrady hotových výdajů nezastoupeného účastníka ve výši ve výši 300 Kč za jednotlivé úkony v souladu s § 151 odst. 3 o. s. ř. a § 1 odst. 3 a § 2 odst. 3 vyhl. č. 254/2015 Sb., kdy žalovanému náleží náhrada za dva (2) úkony, a to: -) vyjádření k žalobě ze dne [datum] podle § 1 odst. 3 písm. a) vyhl. č. 254/2015 Sb. (jeden úkon), -) účast na jednání dne [datum] podle § 1 odst. 3 písm. c) vyhl. č. 254/2015 Sb. (jeden úkon), tj. 2 x 300 Kč, celkem 600 Kč. Dále jsou náklady žalovaného tvořeny náhradou cestovného na soudní jednání dne [datum] osobním vozidlem [značka automobilu], na trase [obec] - [obec] a zpět, kdy jízdné činilo podle § 157 a násl. zákona č. 262/2006 Sb. a vyhlášky MPSV č. 589/2020 Sb. ve znění účinném do 18. 10. 2021 celkem 5 584,84 Kč (jedna cesta na jednání soudu a zpět á 430 km při průměrné spotřebě 6 l [číslo] km, cena pohonných hmot 34,90 Kč, náhrada 4,40 Kč/km).

33. O lhůtě k plnění povinností žalobkyně, tj. náhrady nákladů řízení žalovanému, bylo rozhodnuto podle § 160 odst. 1 o. s. ř.

Poučení