13 C 319/2014-203

Rubrum

Okresní soud v Karlových Varech rozhodl samosoudcem Mgr. Oldřichem Umlaufem ve věci žalobkyně: [osobní údaje žalobkyně] zastoupená advokátem [údaje o zástupci] proti žalovanému: [osobní údaje žalovaného] zastoupený advokátem Mgr. [jméno] [příjmení] sídlem [adresa] za účasti vedlejšího účastníka na straně žalované: [právnická osoba], [IČO], sídlem [adresa vedlejší účastnice] pro 10.000.000 Kč s příslušenstvím takto:

Výrok

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 489.100 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % p. a. od 20. 12. 2014 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.

II. Ve zbytku, tj. co do částky 9.510.900 Kč, jakož i co do úroku z prodlení ve výši 8,05 % p. a. z této částky, se žaloba zamítá.

III. Žalovaný a vedlejší účastník na straně žalovaného jsou povinni společně a nerozdílně zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 265.902 Kč, k rukám právního zástupce žalobkyně, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.

Odůvodnění

1. Žalobkyně se žalobou ze dne 15. 12. 2014 ve znění doplnění žaloby podáním ze dne 27. 10. 2020, 15. 11. 2021, domáhala vydání rozhodnutí, jímž by žalovanému byla uložena povinnost k zaplacení částky 10 mil. Kč s příslušenstvím, skutkově uváděje, že žalobkyně je pozůstalou dcerou po [jméno] [příjmení], která zemřela dne 6. 1. 2012, žalovaný byl provozovatelem zdravotnického zařízení provozující činnost pod [IČO], na základě dohody o pracovní činnosti byla zaměstnankyní žalovaného [příjmení] [jméno] [příjmení] v období od 17. 12. 2003 do 31. 8. 2010. Při pravidelné lékařské kontrole dne 9. 6. 2008 praktická lékařka MUDr. [příjmení] zjistila u [jméno] [příjmení] ložiskový útvar v oblasti prsní žlázy vpravo, odeslala jmenovanou do ordinace žalovaného, kde byla vyšetřena dne 9. 6. 2008, aniž by byla provedena biopsie s následným histologickým vyšetřením, další kontrola proběhla dne 19. 2. 2010, kdy lékařská péče poskytnuta ošetřujícím lékařem byla chybná, neboť nebylo použito odpovídajících diagnostických metod, kterými by byl zjištěn nádor v pravém prsu pacientky, kdy uvedený postup a následná nečinnost do 12. 8. 2010, kdy bylo provedeno vyšetření pacientky, následně došlo ke zjištění, že nádorový proces u pacientky je již vysoce pokročilý, je postupem non lege artis, za nějž odpovídá žalovaný, jak vyplývá z rozsudku OS [obec] č. j. 13 C 404/2013-524 ve znění rozsudku KS [obec] č. j. 15 Co 198/2019-656. Tímto protiprávním jednáním, za které odpovídá žalovaný, došlo k fatálním, trvalým a nevratným následkům, které ve smyslu § 13 odst. 1 občanského zákoníku nelze odstranit, tímto ve smyslu § 11 občanského zákoníku došlo k zásahu do práv pacientky, tak i do práv pozůstalé dcery, neboť tímto bylo narušeno právo na rodinný živost, na soukromí pozůstalé dcery, kdy žalobkyně žila před smrtí matky v domácnosti s ní, otčímem [jméno] [příjmení] a bratrem, navštěvovala základní školu v K. Varech, žila obvyklý šťastný živost, udržovala normální vztahy s otcem [jméno] [celé jméno zákonného zástupce]. Úmrtí matky bylo fatálním zásahem do života žalobkyně, který zcela mimořádně, výjimečně a závažně narušil celý budoucí život žalobkyně, kdy po smrti maminky žalobkyně zůstala u svých prarodičů, z traumatu ze smrti matky se nikdy nezotavila, až do svých 18 let chodila na terapie k psycholožce PhDr. [příjmení], trpí psychosomatickými problémy, které souvisejí se smrtí maminky. Smrtí maminky se žalobkyni změnil celý život, žalobkyně ztratila jednu ze svých životních opor, předčasně dospěla, přišla o část svého dětství a dospívání. Vzhledem k těmto fatálním následkům, vzhledem k utrpěné újmě žalobkyně, kdy smrt rodiče je zásahem do práv žalobkyně, se kterým se nikdy nevyrovná, může jej pouze přijmout, poskytnutá náhrada škody dle ustanovení § 444 občanského zákoníku je nedostatečná, žalobkyně uplatnila svůj nárok dle § 13 občanského zákoníku s tím, že požadovaná částka 10 mil. Kč je odpovídající utrpěné újmě. V podání ze 7. 4. 2022 se žalobkyně vyjádřila k interpretaci obsahu rozhodnutí NS ČR sp. zn. 31 Cdo 2376/2021, zejména zdůraznila, že žalobkyně v řízení uplatňuje svůj nárok dle ustanovení § 11 občanského zákoníku (nárok zcela jiný než byl uváděn v uvedeném rozhodnutí NS ČR), kdy ze skutkových okolností popsaných v tomto rozhodnutí je zřejmé, že se jedná o případ odlišný od případu matky žalobkyně, kdy jedinou příčinou jejího úmrtí byla opožděná diagnostika žalovaným, neboť při včasném zjištění fatální diagnózy měla matka žalobkyně šanci na přežití cca 80 %.

2. Žalovaný s podanou žalobou nesouhlasil, namítaje, že zde není protiprávního jednání spočívající v postupu non lege artis v souvislosti s péčí o pacientku [jméno] [příjmení], jak konkrétně uváděno v podání z 27. 2. 2015. V podání z 6. 10. 2020 (v době po právní moci rozhodnutí ve věci OS K. Vary 13 C 319/2014) žalovaný namítal, že v řízení u OS K. Vary pod sp. zn. 13 C 404/2013, jehož předmětem byla náhrada škody, bylo prokázáno, že postupu non lege artis se dopustila ošetřující lékařka MUDr. [příjmení], nikoliv osobně žalovaný, kdy z tohoto důvodu nemůže být žalovaný pasivně věcně legitimován, neboť se žádného zásahu do práva na ochranu osobnosti osobně nedopustil, ustanovení § 420 odst. 2 občanského zákoníku nelze v daném případě použít, a to ani analogicky, kdy MUDr. [příjmení], byť byla zaměstnancem žalovaného, pracovala jako lékařka samostatně s plným vzděláním a atestací v oboru mamologie, včetně atestu na ultrazvukové vyšetření, nebyl tak nutný žádný odborný dohled, kdy za svojí práci včetně diagnostických a léčebných závěrů plně odpovídala sama. Dále žalovaný v podání z 5. 4. 2022 namítal, že zde není nemajetkové újmy na straně žalobkyně v tvrzeném rozsahu, a to vzhledem k provedenému dokazování, zejména vzhledem k výslechu PhDr. [příjmení]. V podání z 3. 6. 2022 žalovaný zdůraznil, že v předchozím soudním řízení o náhradu škody bylo jednoznačně objasněno, že inkriminovaný lékařský výkon z února 2010 nebyl prováděn osobně žalovaným, nýbrž jeho zaměstnankyní MUDr. [příjmení], odkázal na rozhodnutí NS ČR 31 Cdo 2376/2021, které se zabývá doktrínou tzv. ztráty šance, pravděpodobností dosažení šance na přežití, z níž vyšel i odvolací soud v předcházejícím řízení o náhradu škody ve věci 13 C 404/2013, z čehož žalovaný dovodil, že jde o osobnostní nárok nemajetkové povahy vztahující se k osobě pacienta, nikoliv k osobám dalším, tj. druhotným obětem, tj. žalobkyně nemohla získat aktivní legitimaci k uplatnění takového nároku ani jinou cestou, není tak ve věci věcně aktivně legitimována. 3. [ulice] účastník s podanou žalobou nesouhlasil, namítaje, že zde není protiprávní jednání žalovaného, že zde není pasivní věcná legitimace žalovaného, že zde není aktivní věcná legitimace žalobkyně, konkrétně uváděje, jak uvedeno v jednotlivých podáních. Pokud jde o výši požadovaného odškodnění, bylo uváděno, že ta je zjevně nepřiměřená, výše náhrady by měla být posuzována podle doby, kdy nárok vznikl, kdy princip přiznání náhrady má odpovídat principu proporcionality, při stanovení výše náhrady by mělo být přiznáno plnění obvyklé v době, kdy se stala škodná událost.

4. Rozsudkem OS K. Vary č. j. 13 C 404/2013-524 z 5. 4. 2019, ve znění rozsudku KS [obec] č. j. 15 Co 198/2019-656 z 20. 4. 2020, kterým byl změněn rozsudek soudu prvého stupně, byla žalovanému [příjmení] [celé jméno žalovaného] uložena povinnost v bodě I. k zaplacení jednorázového odškodnění za škodu podle § 444 odst. 3 občanského zákoníku, a to v částce 192.000 Kč s příslušenstvím vůči žalobkyni [jméno] [příjmení], [datum narození]. V odůvodnění rozsudku odvolací soud mimo jiné uvedl, že po doplněném dokazování byly shledány předpoklady pro vznik nároku na náhradu škody ve smyslu § 420 a § 444 občanského zákoníku, neboť v řízení bylo zjištěno, že u paní [příjmení] došlo ke škodě na zdraví s následkem usmrcení a prokázáno bylo také jednání žalovaného non lege artis, kdy postup žalovaného non lege artis byl potvrzen všemi znaleckými posudky (bod 20. odůvodnění). Dále v odůvodnění bylo uvedeno, že doplněným dokazováním byla prokázána i příčinná souvislost mezi jednáním žalovaného a škodlivým následkem na straně paní [příjmení] (bod 24. odůvodnění), že bylo na místě aplikovat doktrínu ztráty šance (bod 26. odůvodnění). Usnesením NS ČR 25 Cdo 670/2021-701 bylo odmítnuto dovolání proti rozsudku KS [obec] č. j. 15 Co 198/2019-656.

5. Z rodného listu na jméno [jméno] [příjmení], [datum narození], soud zjistil, že jako matka byla uvedena [jméno] [příjmení], rozená [příjmení], [datum narození].

6. Z účastnického výslechu žalobkyně soud zjistil, že před smrtí své matky žila ve fungující rodině, o smrti své matky nedokáže mluvit. Po smrti matky trpěla psychickými problémy, docházela po dobu cca 6 let k psycholožce paní [příjmení], neboť trpěla psychickými ataky. Po smrti matky se její život změnil, žila u babičky, což bylo komplikované, neboť ta je o dvě generace starší, nebyla zde taková důvěra a osobní vztah jako s matkou. Dále uváděla, že trpí hemeroidy, byla i na operaci, kdy lékař jí řekl, že to může být vyvoláno stresem. Pokud jde o terapii u psychologa, bylo to v době, kdy ji babička přistihla, že se sebepoškozuje.

7. Z výpovědi svědka [jméno] [celé jméno zákonného zástupce] soud zjistil, že po dobu, kdy dcera (žalobkyně) žila v domácnosti se svojí matkou, měla s matkou pěkný vztah, a to i v době, kdy on se již s matkou dcery rozvedl. Smrt matky dceru zasáhla, bylo jí v té době 12 let, projevilo se to na jejím zdravotním stavu, na psychice, poznamenalo ji to na celý život. Důvodem, proč po smrti matky zůstala v rodině u babičky, ne u něho, byli kamarádi a škola v K. Varech, nechtěli ji brát do cizího prostředí, kde by musela začínat znovu. Dále uvedl, že ví, že dcera navštěvovala s babičkou MUDr. [příjmení], chodily tam na konzultace, blíže o tom nic neví, řešila to babička, u níž dcera žila.

8. Z výpovědi svědky [jméno] [příjmení] soud zjistil, že pokud jde o vztah vnučky (žalobkyně) k její matce, ten byl v pořádku, matka se věnovala dceři maximálně. Po smrti matky soud rozhodl se souhlasem otce, že vnučka zůstane u nich, byla jmenována opatrovníkem. [příjmení] bydlela u nich v K. Varech, docházeli k PhDr. [příjmení], kterou požádala o pomoc, v době kdy vnučce bylo 12 let. Po ukončení školní docházky na základní škole vnučka studovala [ulice] akademii v K. Varech, v 19 se odstěhovala, chtěla být samostatnou. O sebepoškozování vnučky ví, psycholožka PhDr. [příjmení] jí říkala, že tímto se vnučka snažila získat pozornost. K psycholožce PhDr. [příjmení] docházeli po dobu 6 let, terapie vnučce pomohla, přesto si myslí, že vnučka se se smrtí své matky dodnes nevyrovnala, matka jí bude chybět do konce života.

9. Z rozsudku OS K. Vary č. j. 0 P 22/2012-118 ze dne 4. 4. 2017, který nabyl právní moci, soud zjistil, že tímto byl udělen souhlas s právním jednáním otce [jméno] [celé jméno zákonného zástupce] za žalobkyni, který podal u OS K. Vary dne 18. 12. 2013 žalobu o odškodnění ve výši 240.000 Kč a dne 15. 12. 2014 žalobu o náhradu nemajetkové újmy ve výši 10 mil. Kč s příslušenstvím, a to v obou případech z titulu pochybení lékařské péče vůči [celé jméno žalovaného].

10. Z výzvy ze 4. 12. 2014 soud zjistil, že tímto žalobkyně v zastoupení právním zástupcem vyzvala žalovaného k náhradě škody, k náhradě nemajetkové újmy, dle dodejky výzva byla doručena.

11. Z výpovědi svědka [jméno] [příjmení] soud zjistil, že [jméno] [příjmení] je dcerou, kterou vyženil, kdy po smrti své matky v roce 2012 žila v domácnosti své babičky paní [příjmení], a to na základě přání pana [celé jméno zákonného zástupce], biologického otce. Po smrti matky žalobkyně již ve společné domácnosti nadále nežili, pouze se občas stýkali, kdy dcera přicházela k němu domů i za svým bratrem. O následném zdravotním stavu, o psychickém stavu [jméno], tak neví, neboť se mu nesvěřovala. Domnívá se však, že smrt matky na ní musela zanechat následky, bylo těžké, aby se s tím ve svých 11 letech vyrovnala. Pokud jde o vztah k matce, byl dobrý, měly se navzájem rády, žádné spory v rodině nebyly, žili ve společné domácnosti, tvořili rodinu.

12. Z výpovědi svědkyně [příjmení] [jméno] [příjmení] soud zjistil, že [jméno] [příjmení] (žalobkyně) byla v její péči v období leden 2011 až září 2017, a to v době, kdy pracovala v nemocnici v K. Varech jako klinická psycholožka. V té době s [jméno] probíhala nepravidelná sezení, která byla intervenční nebo podpůrné povahy. [jméno] se do její péče dostala jako pacientka v souvislosti s onkologickým onemocněním a následným úmrtím své matky. K ní přicházela v doprovodu babičky, která ji měla v péči, řešily problémy [jméno] v rámci jejího fungování v běžném životě. [příjmení] [jméno] byl zvýrazněn rys typický pro pubescentní dívky, tj. větší rozpor mezi vnějším vzhledem na straně jedné a osobnostní nezralostí na straně druhé, což bylo u [jméno] vystupňováno, byla sociálně naivní v řadě oblastí. [příjmení] [jméno] dominovaly vztahové potíže v rodině, k jejímu otci, který žil v [obec] s partnerkou a dítětem. Dále řešily vztahy k partnerovi její matky (nevlastnímu otci), a to ohledně kontaktu s jejím polorodým bratrem, k partnerkám nevlastního otce. Dále řešily vztahy k vrstevníkům, výběr střední školy, kdy [jméno] zůstala na střední škole v K. Varech, řešily adaptaci ve škole a zvládnutí učiva. Pokud jde o vztah k matce, která zemřela, z rozhovorů, které s [jméno] vedla, má za to, že docházelo ze strany [jméno] ke zpracování této tragické události úmrtí matky, nemá však za to, že by tato věc dominovala. [jméno] jako dítě pociťovala úzkost, smutek z úmrtí matky, jak je obvyklé u dospívajícího dítěte, nicméně se snažila o normalizaci v tom směru, aby chodila do školy, měla zájmy, měla vztahy s vrstevníky. [příjmení] [jméno] neshledala rysy posttraumatické stresové poruchy, [jméno] o matce sama moc nemluvila, nebylo to pro ni aktuální, při rozhovorech se sama k tématu ohledně matky nevracela. To však neznamená, že by se [jméno] po matce nestýskalo, ale [jméno] v té době musela řešit své vztahy v rodině. Obecně smrt rodiče v době puberty dítěte je jedním z největších stresorů, z počátku pozorovala u [jméno] úzkostně depresivní ladění, postupem doby došlo minimálně k částečné kompenzaci tak, že mohla fungovat v běžném životě. Nezpochybňuje tak, že [jméno] prožívala ztrátu matky, šlo pro ní o obtížně zvladatelnou situaci, ale během šesti let došlo k tomu, že [jméno] byla schopna fungovat, začlenit se do běžného života, studovat, z čehož ona jako psycholog měla radost. Poslední kontakt byl v září 2017, kdy odešla do soukromé praxe. Pokud jde o frekvenci sezení s [jméno], ta byla dle potřeby několikrát ročně, šlo o dlouhodobý kontakt, celkem asi 19 sezení. Dále k dotazu právního zástupce žalobkyně uvedla, že je možné, pokud to [jméno] uvádí, že se do současnosti se smrtí své matky nevyrovnala, neboť na základě vlastních zkušeností má za to, že se smrtí rodiče nebo dítěte se vyrovnat nelze, lze to pouze přijmout, což trvá roky, někdy i celý život, včetně výkyvů v průběhu života.

13. Z protokolu o jednání ve věci OS K. Vary 13 C 404/2013 z 11. 12. 2014 soud zjistil, že byl proveden výslech svědkyň [příjmení] [příjmení] a MUDr. Tušakovské. MUDr. [příjmení] ve své výpovědi mimo jiné uvedla, že dne 3. 3. 2010 jí bylo paní [příjmení] řečeno, že je pod kontrolou mamologické ordinace, že byla u nějaké mladé doktorky. Svědkyně [příjmení] [příjmení] mimo jiné uvedla, že po předestření výpisu zdravotnické dokumentace pacientky [příjmení] není poznat, který lékař vyšetření v konkrétní den prováděl.

14. Z protokolu o jednání ve věci OS K. Vary 13 C 404/2013 z 28. 3. 2019 soud zjistil, že svědkyně [příjmení] [příjmení] mimo jiné uvedla, že v roce 2010 byla zaměstnána u MUDr. [celé jméno žalovaného], v té době pracovali pouze ve dvou, tj. ona a MUDr. [celé jméno žalovaného], v ordinaci vždy pracoval pouze jeden lékař. K dokumentaci pacientky [příjmení], k záznamu z 19. 2. 2010 se vyjádřila tak, že zde není její podpis, není schopna rozlišit, zda uvedený záznam psala nebo ne.

15. Z přiznání k dani z příjmů právnických osob za rok 2016 až 2020 poplatníka [právnická osoba] soud zjistil, že výsledek hospodaření za rok 2020 činil 118.870 Kč, za rok 2019 činil 181.099 Kč, za rok 2018 činil 90.862 Kč, za rok 2017 činil 134.644 Kč, za rok 2016 činil 152.839 Kč.

16. Z výsledovky spol. [právnická osoba] za rok 2020 soud zjistil, že celkové náklady činily 2.781.000 Kč, celkové výnosy 2.899.871 Kč.

17. Z přehledu nominální mzdy v České republice v období let 2006 až 2021 soud zjistil, že v období roku 2011 nominální mzda v ČR činila částku 24.455 Kč měsíčně.

18. Vzhledem k tomu, že si jednotlivá dílčí skutková zjištění uvedená shora vzájemně neodporují, soud na ně odkazuje jakožto na souhrnný skutkový závěr.

19. Dle ustanovení § 11 občanského zákoníku (zákon č. 40/1964 Sb.) fyzická osoba má právo na ochranu své osobnosti, zejména života a zdraví, občanské cti a lidské důstojnosti, jakož i soukromí, svého jména a projevů osobní povahy.

20. Dle ustanovení § 13 občanského zákoníku (zákon č. 40/1964 Sb.) fyzická osoba má právo se zejména domáhat, aby bylo upuštěno od neoprávněných zásahů do práva na ochranu její osobnosti, aby byly odstraněny následky těchto zásahů a aby jí bylo dáno přiměřené zadostiučinění. Dle odst. 2 pokud by se nejevilo postačujícím zadostiučinění podle odst. 1, zejména proto, že byla ve značné míře snížena důstojnost fyzické osoby nebo její vážnost ve společnosti, má fyzická osoba též právo na náhradu nemajetkové újmy v penězích. Dle odst. 3 výši náhrady podle odst. 2 určí soud s přihlédnutím k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k porušení práva došlo.

21. Dle ustanovení § 420 odst. 2 občanského zákoníku (zákon č. 40/1964 Sb.) škoda je způsobena právnickou osobou anebo fyzickou osobou, když byla způsobena při jejich činnosti těmi, které k této činnosti použili. Tyto osoby samy za škodu takto způsobenou podle tohoto zákona neodpovídají, jejich odpovědnost podle pracovněprávních předpisů tím není dotčena.

22. V souladu s citovanými zákonnými ustanoveními, na základě skutkového stavu, jak uvedeno shora, shledal soud žalobou uplatněný nárok, včetně příslušenství, důvodným z části, jak uvedeno ve výroku I., II. tohoto rozhodnutí, a to z následujících důvodů:

23. Z rozsudku OS [obec] č. j. 13 C 404/2013-524, ve znění rozsudku KS [obec] č. j. 15 Co 198/2019-656, se podává, že žalobkyni vůči žalovanému byl přiznán nárok z titulu náhrady škody na zdraví dle ustanovení § 443 odst. 3 občanského zákoníku (zákon č. 40/1964 Sb.), a to ve výši 192.000 Kč s příslušenstvím. V případě, že nárok za nemateriální újmu danou ustanovením § 444 občanského zákoníku (zákon č. 40/1964 Sb.) není dostatečnou satisfakcí za škodu na zdraví, není vyloučeno, aby se dotčená osoba domáhala další satisfakce podle obecných ustanovení na ochranu osobnosti. Domoci se další satisfakce podle ustanovení na ochranu osobnosti však nelze činit na základě totožných skutkových tvrzení, jako v žalobě na náhradu škody, kdy právo na náhradu nemajetkové újmy v penězích dle ustanovení § 13 odst. 2, 3 občanského zákoníku (zákon č. 40/1964 Sb.) je samostatným právním prostředkem ochrany fyzické osoby, a proto je nelze uplatnit na základě totožných skutkových tvrzení. V dané věci se z obsahu spisu podává, že žalobkyně se v řízení ve věci domáhá přiznání peněžité satisfakce na základě rozdílných skutkových tvrzení, a to právě s ohledem na obsah žaloby, tak i doplnění skutkových tvrzení, které bylo učiněno podáním ze dne 27. 10. 2020. Podle ustálené soudní praxe lze přiznat postižené fyzické osobě podle ustanovení § 13 odst. 2, 3 občanského zákoníku (zákon č. 40/1964 Sb.) peněžité zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou zásahem do osobnostního práva na soukromí a rodinný život v důsledku usmrcení osoby blízké. Součástí soukromého života je také i život rodinný, který v sobě zahrnuje právo na vytváření a rozvíjení vztahů s dalšími lidskými bytostmi tak, aby bylo možné rozvíjet a naplňovat vlastní osobnost. Zaviněná smrt blízké osoby může vzhledem ke vzájemným úzkým a pevným sociálním, morálním, citovým a kulturním vazbám představovat natolik vážnou nemateriální újmu pro rozvíjení a naplňování osobnosti pozůstalého, že může být kvalifikována jako újma snižující důstojnost či vážnost ve společnosti. Z provedených důkazů, a to výpovědí svědků [celé jméno zákonného zástupce], [příjmení], [příjmení], PhDr. [příjmení], účastnického výslechu žalobkyně, se podává, že v době před smrtí matky žalobkyně žila ve společné domácnosti s matkou, byl zde blízký vztah žalobkyně k matce. Smrtí matky žalobkyně došlo k přetrhání rodinné vazby, tj. vztahu dítěte a rodiče, kdy v době úmrtí matky bylo žalobkyni pouhých 12 let, tj. je jisté, že pokud by k úmrtí nedošlo, jejich vztah by se i nadále rozvíjel. Tím, že byl tento vztah náhle ukončen, došlo k fatálnímu nenapravitelnému zásahu do práva žalobkyně na rodinný život, čímž byla způsobena újma snižující její důstojnost a vážnost ve společnosti. Lze uzavřít, že v daném případě se jedná o takové postižení žalobkyně na její osobnosti, kdy lze spolehlivě dovodit, že by nastalou nemajetkovou újmu vzhledem k intenzitě a trvání nepříznivého následku pociťovala jako závažnou, zpravidla každá fyzická osoba nacházející se na místě a v postavení žalobkyně, jakožto postižené fyzické osoby. Jedná se tak o případ mimořádné závažnosti vzniklé nemajetkové újmy, kdy morální zadostiučinění je nepostačující, tj. je splněna podmínka mimořádnosti spočívající v konkrétních okolnostech daného případu ve smyslu § 13 občanského zákoníku, a to právě vzhledem ke skutečnosti, že smrt blízké osoby (matky žalobkyně) je vzhledem k vzájemným úzkým a pevným sociálním, citovým vazbám natolik vážnou nemateriální újmou pro rozvíjení a naplňování osobnosti pozůstalé (žalobkyně), že jí lze kvalifikovat jako újmu snižující její důstojnost či vážnost ve společnosti. Z rozsudku OS [obec] č. j. 13 C 404/2013-524, ve znění rozsudku KS [obec] č. j. 15 Co 198/2019-656, se podává, že zde je tvrzené protiprávní jednání spočívající v neposkytnutí řádné lékařské péče, škoda na zdraví [jméno] [příjmení], tak i příčinná souvislosti mezi protiprávním jednáním a škodou, včetně zavinění ve formě nedbalosti. Pokud jde o existenci protiprávního jednání, příčinné souvislosti mezi protiprávním jednáním a škodou, zavinění ve formě nedbalosti, soud zcela odkazuje na odůvodnění předmětných rozsudků. Ve smyslu ustanovení § 135 odst. 2 o.s.ř. má soud podepsaný za to, že je na místě z těchto rozhodnutí vycházet i v dané věci, kdy navíc ve smyslu § 159 a) odst. 3 o.s.ř. platí, že v rozsahu, v jakém je výrok pravomocného rozsudku závazný pro účastníky řízení a popřípadě jiné osoby, je závazný též pro všechny orgány. Nedůvodnou tak soud shledal námitku žalovaného, vedlejšího účastníka na straně žalovaného, ohledně nedostatku aktivní věcné legitimace žalobkyně, neboť žalobkyně v řízení ve věci uplatnila ve smyslu § 11, § 13 občanského zákoníku (zákon č. 40/1964 Sb.) svůj originární nárok, nedostatek aktivní věcné legitimace tak nelze dovodit toliko z odůvodnění rozsudku NS ČR 31 Cdo 2376/2021-471 (zejména bod 29. odůvodnění tohoto rozhodnutí), kterým byla primárně řešena otázka doktríny ztráty šance při prokazování kauzality v medicínsko právních sporech. Přes skutečnost, že z odůvodnění uvedeného rozhodnutí vyplývá, že KS [obec] v rozsudku č. j. 15 Co 198/2019-656 při posuzování prokázání příčinné souvislosti mezi protiprávním jednáním a škodlivým následkem na straně pacientky [příjmení] aplikoval doktrínu ztráty šance, má soud podepsaný za to, že při posouzení příčinné souvislosti se právě s ohledem na ustanovení § 135 odst. 2 o.s.ř, ustanovení § 159 a) odst. 3 o.s.ř., vychází z uvedeného rozhodnutí KS [obec], byť z rozsudku NS ČR 31 Cdo 2376/2021-471 vyplývá, že tímto závěrem velkého senátu, je překonán právní názor vyslovený v rozsudku NS ČR sp. zn. 31 Cdo 41/2017 ohledně doktríny ztráty šance. Z rozsudku OS K. Vary č. j. 13 C 404/2013-524 (zejména bod 7., bod 6., bod 24., bod 32. odůvodnění), protokolů o jednání z 11. 12. 2014 a 28. 3. 2019 ve věci OS K. Vary sp. zn. 13 C 404/2013, se podává, že ve smyslu § 420 odst. 2 občanského zákoníku, za užití § 853 občanského zákoníku (zákon č. 40/1964 Sb.), je dána pasivní věcná legitimace žalovaného, neboť v daném případě za předmětné protiprávní jednání, zásah do osobnostních práv žalobkyně, odpovídá žalovaný, který při své činnosti spočívající ve výkonu lékařské praxe použil třetí osobu, tj. nerozhodnou je skutečnost, že předmětného protiprávního jednání, které spočívalo v nesprávné diagnostice pacientky [příjmení] dne 19. 2. 2010, se osobně dopustila ošetřující lékařka MUDr. [příjmení] (nikoliv osobně žalovaný), kdy odpovědnost žalovaného je odpovědností objektivní. S ohledem na závěr ohledně nedůvodnosti námitky nedostatku aktivní i pasivní věcné legitimace se tak soud zabýval věcně naplněním předpokladů pro přiznání zadostiučinění ve smyslu § 13 odst. 2, 3 občanského zákoníku (zákon č. 40/1964 Sb.), kdy při stanovení peněžité náhrady bylo postupováno dle § 136 o.s.ř., tj. ve smyslu rozhodnutí NS ČR 25 Cdo 894/2018 soud zohlednil okolnosti na straně žalobkyně, jakožto pozůstalé, tak i okolnosti na straně žalovaného, jakožto osoby odpovědné za protiprávní jednání. Z provedených důkazů, a to výpovědí svědků [celé jméno zákonného zástupce], [příjmení], [příjmení], PhDr. [příjmení], tak i účastnického výslechu žalobkyně, se podává, že v době před úmrtím matky žalobkyně zde existoval blízký rodinný vztah rodiče a dítěte, tak i skutečnost, že žalobkyně žila ve společné domácnosti s matkou, tj. z uvedeného vyplývá citová i existenční závislost tehdy nezletilé žalobkyně na matce, skutečnost, že žalobkyně trvale pociťuje smrt matky, jakožto skutečnost, s níž se dosud nevyrovnala. Z provedeného důkazu, a to výpovědí svědkyně [příjmení] [jméno] [příjmení], se podává, že přes dlouhodobý kontakt v období roku 2011 až 2017 u žalobkyně nebyly shledány rysy posttraumatické stresové poruchy, přes ztrátu matky u žalobkyně následně došlo k začlenění do běžného života, přes počáteční úzkostné, depresivní ladění došlo minimálně k částečné kompenzaci tak, že žalobkyně mohla fungovat v běžném životě. Z provedených důkazů se podává, že odpovědnost žalovaného za předmětné protiprávní jednání je odpovědností objektivní, kdy žalovaný odpovídá za protiprávní jednání zaměstnance. Při stanovení výše peněžité náhrady tak soud vyšel ze základní částky náhrady, za kterou se v případě nejbližších osob (manžel, rodiče, děti) považuje 20násobek průměrné hrubé měsíční nominální mzdy na přepočtené počty zaměstnanců v národním hospodářství za rok předcházející smrti poškozeného, kdy neshledal žádné mimořádné důvody pro zvýšení ani pro snížení takto stanovené peněžité náhrady. Vzhledem ke skutečnosti, že hrubá měsíční nominální mzda za rok 2011, tj. za rok předcházející smrti matky žalobkyně, činila částku 24.455 Kč, výše peněžité náhrady stanovena dvaceti násobkem, tj. částkou 489.100 Kč. S ohledem na zjištěné majetkové poměry žalovaného, dle přiznání k dani z příjmů právnických osob za období 2016 až 2020, lze mít za to, že tato výše náhrady, včetně příslušenství, nemá pro žalovaného likvidační důsledky. Výši úroku z prodlení soud stanovil v zákonné výši, a to za období prodlení s plněním peněžitého závazku ve smyslu § 1970 občanského zákoníku, tj. uplynutím lhůty dle výzvy k plnění, jak uvedeno ve výroku I. rozhodnutí. Soud zamítl (neprovedl) veškeré zbývající důkazní návrhy specifikované v podáních účastníků (do protokolu o jednání), majíce za to, že směřovaly k prokázání nerozhodných skutečností z hlediska žalobou uplatněného nároku. Soud zejména neprovedl důkaz výslechem svědkyně [příjmení] [příjmení], neboť při zjištění skutkového stavu vyšel z obsahu výpovědí této svědky, které byly učiněny do protokolu o jednání 11. 12. 2014, 28. 3. 2019 ve věci 13 C 404/2013. Soud neprovedl (zamítl) důkazní návrhy žalobkyně ve vztahu k majetkovým poměrům žalovaného, majíce se za to, že takové dokazování bylo nadbytečným, kdy majetkové poměry žalovaného mají význam pouze z toho hlediska, aby výše náhrady přiznaná žalobkyni nepředstavovala pro žalovaného likvidační důsledek. Soud zamítl (neprovedl) důkazní návrhy specifikované v podání z 27. 10. 2020 (kompletní zdravotní dokumentací žalobkyně, znaleckým posudkem z oboru psychiatrie, potvrzením o studiu, letenkami), a to právě s ohledem na skutečnosti zjištěné z výpovědi svědkyně [příjmení] [příjmení], tak i skutečnosti uváděné v účastnickém výslechu žalobkyně, majíce se za to, že takové dokazování bylo nadbytečným z hlediska potřeby rozsahu skutkových zjištění pro rozhodnutí ve věci. S ohledem na shora uvedené skutečnosti rozhodnuto, jak uvedeno ve výroku rozhodnutí.

24. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ustanovením § 142, 142 a) o.s.ř., kdy žalobkyni přiznány účelně vynaložené náklady na uplatňování práva, jak uvedeno ve výroku ve výroku III. Vzhledem ke skutečnosti, že o výši nároku bylo rozhodováno soudem ve smyslu § 136 o.s.ř., pro určení výše náhrady nákladů řízení je rozhodnou přisouzená částka 489.100 Kč (nikoliv částka 10 mil. Kč), která tak představuje tarifní hodnotu pro výpočet hodnoty za jeden úkon právní služby. Žalobkyni tak přiznány účelně vynaložen náklady právního zastoupení za 18 úkonů právní služby dle § 11 odst. 1 vyhlášky 177/1996 Sb. (převzetí a příprava zastoupení, předžalobní výzva z 4. 12. 2014, sepis a podání žaloby z 15. 12. 2014, vyjádření ve věci z 15. 5. 2015, z 27. 10. 2020, z 15. 11. 2021, z 3. 2. 2022, z 7. 4. 2022, účast u jednání soudu dne 21. 5. 2015, 8. 10. 2020, 10. 6. 2021 přesahující dvě hodiny, 30. 9. 2021, 2. 12. 2021 přesahující dvě hodiny, 7. 4. 2022, 9. 6. 2022, porada s klientem přesahující hodinu dne 12. 10. 2020) po 10.260 Kč dle § 7 advokátního tarifu, za 2 úkony právní služby dle § 11 odst. 2 téže vyhlášky (výzva k zproštění mlčenlivost z 12. 10. 2021, vyčíslení nákladů řízení z 10. 6. 2022) po 5.630 Kč, 19 režijních paušálů po 300 Kč dle § 13 se k tomuto vztahující, náhrady cestovného k jednání 21. 5. 2015 z [obec] do K. Varů a zpět za užití vozidla [registrační značka] v částce 1.769 Kč (dle písemné specifikace), náhrady cestovného k jednání 8. 10. 2020 za užití vozidla [registrační značka] v částce 1.827 Kč (dle písemné specifikace), k jednání dne 10. 6. 2021 za užití vozidla [registrační značka] v částce 1.798 Kč (dle písemné specifikace), k jednání dne 30. 9. 2021 za užití vozidla [registrační značka] v částce 1.798 Kč (dle písemné specifikace), k jednání dne 2. 12. 2021 za užití vozidla SZP 4AU [číslo] v částce 1.798 Kč (dle písemné specifikace), k jednání dne 7. 4. 2022 za užití vozidla [registrační značka] v částce 2.262 Kč (dle písemné specifikace), k jednání dne 9. 6. 2022 za užití vozidla [registrační značka] v částce 2.262 Kč (dle písemné specifikace), náhrady za ztrátu času k jednotlivým jednáním, tj. celkem v počtu 56 půl hodin po 100 Kč dle § 14 vyhlášky 177/1996 Sb., jakož i DPH se k tomuto vztahující, celkem ve výši, jak uvedeno ve výroku rozhodnutí. Soud zde neshledal žádné důvody zvláštního zřetele hodné, pro které by vzniklé náklady neměly být žalobkyni přiznány, kdy za takovou skutečnost nelze považovat výši nároku, která byla učiněna předmětem řízení.

Poučení