13 C 34/2022 - 446

Rubrum

Okresní soud v Hodoníně rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Heleny Podveské a přísedících Zdeňky Hatalové a Květoslavy Kolejkové ve věci žalobkyně: [Jméno žalobkyně], narozená [Datum narození žalobkyně] bytem [Adresa žalobkyně] zastoupená advokátem [Jméno advokáta A] sídlem [Adresa advokáta A] proti žalované: [Jméno žalované]., IČO [IČO žalované] sídlem [Adresa žalované] zastoupená advokátkou [Jméno advokátky] sídlem [Adresa advokátky] za účasti vedlejšího účastníka [Jméno účastníka], IČO [IČO účastníka] sídlem [Adresa účastníka] zastoupená advokátem [Jméno advokáta B] sídlem [Adresa advokáta B] o zaplacení částky 200 000 Kč a 1 000 000 Kč s příslušenstvím, mezitímním rozsudkem takto:

Výrok

Právní základ žalobou uplatněných nároků na náhradu za vytrpěnou bolest a na náhradu za ztížení společenského uplatnění vzniklých žalobkyni v důsledku pracovního úrazu spojeného s očkováním provedeným ve dnech 1. 6. 2018 a 9. 7. 2018, je dán, přičemž o výši těchto nároků a o náhradě nákladů řízení bude rozhodnuto v konečném rozsudku.

Odůvodnění

1. Žalobkyně se žalobou podanou dne 28. 1. 2022 domáhá nároků vyplývajících z odpovědnosti žalované za pracovní úraz, a to zaplacení 200 000 Kč jako náhrady za vytrpěnou bolest a zaplacení 1 000 000 Kč jako náhrady za ztížení společenského uplatnění. Žalobkyně vylíčila, že v souvislosti s plánovanou pracovní cestou do [Anonymizováno] podstoupila na příkaz žalované jako své tehdejší zaměstnavatelky očkování proti žloutence A a B a břišnímu tyfu. Následně se v důsledku prodělaného očkování proti žloutence u ní objevily neurologické potíže diagnostikované jako chronická zánětlivá demyelinizační polyneuropatie (CIDP), konkrétně bolesti a brnění horních a dolních končetin, slabost, zhoršená motorika, bolest svalů, zvýšená únava, neuropatické bolesti, přičemž pro tyto potíže je i nadále léčena. (Ve vztahu k nároku na náhradu bolestného žalobkyně upřesnila, že se jedná o nároky vzniklé do 20. 1. 2022.)

2. Žalovaná nárok neuznala, v prvé řadě namítla, že o tom, že by se u žalobkyně mělo jednat o pracovní úraz, se dozvěděla až z dopisu žalobkyně ze dne 18. 3. 2020. Popřela, že by z pozice zaměstnavatele vyžadovala očkování žalobkyně jako požadavek pro výkon práce referentky obchodního oddělení. Osvětlila, že zaměstnancům obchodního oddělení vysílaným na zahraniční pracovní cesty hradí náklady na vakcinaci, pokud jde o cesty do zemí, pro které je vakcinace doporučována a jestliže o proplacení zaměstnanec požádá. Nešlo tedy o očkování ze zákona povinné, ani o očkování, které by bylo žalobkyni nařízeno. Žalobkyni bylo pouze nabídnuto jeho proplacení, pokud je (dobrovolně) podstoupí, není tedy možné případné nepříznivé zdravotní následky očkování hodnotit jako pracovní úraz. Rozporovala též tvrzení žalobkyně o příčinné souvislosti mezi očkováním a zdravotními potížemi žalobkyně a poukazovala na závěry znaleckého posudku, který příčinný vztah označuje za nejistý. V neposlední řadě vznesla námitku promlčení.

3. Vedlejší účastnice na straně žalované se ztotožnila se stanoviskem žalované a v řízení uplatňovala tytéž námitky.

4. Mezi účastníky nebylo sporu o tom, že žalobkyně byla u žalované zaměstnána, podle předložené pracovní smlouvy ze dne 1. 3. 2018 byl pracovní poměr sjednán na dobu určitou, a to od 12. 3. 2018 do 31. 3. 2019. Následně byl prodloužen dodatkem ze dne 27. 3. 2019, a to do 31. 3. 2020. Pracovní pozice žalobkyně byla ve smlouvě označena jako „referent obchodního oddělení“, místem výkonu práce bylo sjednáno město [adresa]. V bodě 8. smlouvy žalobkyně vyslovila souhlas s tím, aby byla v případě „nezbytné potřeby“ vyslána na pracovní cestu.

5. Mezi účastníky též nebylo sporné, že žalobkyně ve dnech 1. 6. 2018 a 9. 7. 2018 podstoupila očkování proti žloutence a břišnímu tyfu. Podle předložených daňových dokladů bylo očkování provedeno v centru očkování a cestovní medicíny v [adresa] provozovaném společností [právnická osoba]. (dále také jen „očkovací centrum [Anonymizováno]“). Doklady byly vystaveny přímo na žalovanou jako plátce, podané očkovací látky jsou označeny názvy „[Anonymizováno] [jméno FO] [Anonymizováno]“ a „[Anonymizováno] [jméno FO] 1x0,5ML“, z dokladů je patrné, že dne 1. 6. 2018 byla žalobkyně očkována pouze prvně uvedenou vakcínou, dne 9. 7. 2018 byla očkována oběma vakcínami. Z internetových stránek očkovacího centra [Anonymizováno] soud zjistil, že vakcína [Anonymizováno] je určena k ochraně proti žloutence typu A i B a standardní očkovací schéma zahrnuje tři dávky, přičemž druhá se aplikuje za měsíc a třetí za šest měsíců po první. Ohledně vakcíny [Anonymizováno] soud ze stejného zdroje zjistil, že se jedná o vakcínu [Anonymizováno] [jméno FO] proti břišnímu tyfu.

6. Mezi účastníky panoval spor o to, zda výše zmíněná očkování byla žalobkyni ze strany žalované nařízena (jak tvrdila žalobkyně) či nikoli a jednalo se pouze o benefit pro zaměstnance, jak tvrdila žalovaná.

7. Z internetových stránek očkovacího centra [Anonymizováno] soud zjistil, že pro cesty do [Anonymizováno] je povinným očkováním výhradně očkování proti žluté zimnici (pokud osoba přilétá z endemické oblasti výskytu této nemoci). Jako „základní očkování pro destinaci“ jsou uváděna (pouze) očkování proti břišnímu tyfu a žloutence typu A a B.

8. Proplácení očkování je u žalované upraveno interním předpisem, kterým je „Směrnice o proplácení očkování“ platná od 1. 1. 2012. Směrnice je poměrně stručná a její obsah je následující: „Zaměstnancům, kteří budou vysíláni na pracovní zahraniční cesty do zemí, kde je povinné očkování, tak toto jim bude na základě předloženého dokladu vystaveného lékařem nebo zdravotnickým zařízením proplaceno v plné výši. Zaměstnancům, kteří budou vysíláni na pracovní zahraniční cesty do zemí, kde je očkování doporučeno, a pro toto se rozhodnou, tak toto jim bude na základě předloženého dokladu vystaveného lékařem nebo zdravotnickým zařízení také proplaceno v plné výši.“ 9. K okolnostem, zda a jaký pokyn žalobkyně ve vztahu k očkování dostala a jak bylo k očkování obecně přistupováno, byla vyslechnuta jednak žalobkyně, dále pan [jméno FO] (obchodní ředitel), pan [jméno FO] (ekonomický ředitel), paní [jméno FO] (obchodní referentka pro zahraniční obchod), paní [jméno FO] (dříve obchodní referentka pro export, nyní na pozici online marketing) paní [jméno FO] (zaměstnankyně obchodního oddělení). Pracovní pozice jednotlivých osob vyplynuly z jejich výpovědí.

10. Jednatel žalované pan [jméno FO] ve své výpovědi popsal, že „Každému pracovníkovi, který je vysílán na zahraniční pracovní cestu, je nabídnuta návštěva specializovaného pracoviště za účelem konzultace případných zdravotních rizik cesty s tím, že pracovník se pak může na základě svého uvážení a zhodnocení svého zdravotního stavu rozhodnout, zda se nechá očkovat s tím, že pokud by se pro doporučení očkování rozhodl a nechal se naočkovat, bude mu žalovanou proplaceno.“ Z jeho výpovědi vyplynulo, že osobou, v jejíž pravomoci bylo vyslat žalobkyni na pracovní cestu, byl pan [jméno FO], přičemž pracovními cestami, které žalobkyně absolvovala byly dvě cesty do [Anonymizováno], první v říjnu roku 2018 a druhá v říjnu roku 2019.

11. Žalobkyně tvrdila, že o své vůli se očkovat nechtěla, zmínila též, že cestovala už předtím, a přesto (po úvaze) očkování nepodstoupila (z ambulantního nálezu [právnická osoba]. ze dne 10. 8. 2018 vyplývá, že žalobkyně v rámci vyšetření zmínila, že v dubnu byla v [Anonymizováno]). Podle žalobkyně pokyn k očkování dostala od svého nadřízeného obchodního ředitele pana [jméno FO] s tím, že pokud očkování nepodstoupí bude muset podepsat listiny, které žalovanou zbaví odpovědnosti pro případ, že by se dotčenými chorobami na služební cestě nakazila. 12. [jméno FO] ve své svědecké výpovědi popřel, že by žalobkyni takovýto pokyn dal. Osvětlil, že na zahraniční pracovní cesty jezdí jednatelé, on a referent zahraničního obchodu. Mezi povinnosti žalobkyně, patřilo plánování těchto zahraničních cest (zajištění letenek, ubytování, vypracování itineráře), přičemž o možnosti nechat si očkování proplatit žalobkyni informoval v souvislosti s tím, že jí zadal přípravu cesty do [Anonymizováno]. Podle svědka žalobkyně reagovala tak, že jí to v podstatě nezajímá, neboť má bohatého manžela. Svědek na to uvedl: „V této souvislosti jsem na žalobkyni chtěl, aby mi písemně potvrdila, že jsem ji s možností proplacení očkování seznámil.“ Dále vypověděl, že žalovaná po něm nikdy nechtěla, aby dokládal, zda on sám v souvislosti s pracovní cestou absolvoval doporučená očkování a neví o tom, že by u žalované byla vedena evidence o tom, kdo a jaká očkování absolvoval.

13. Další svědkyně paní [jméno FO] vypověděla, že úhrada očkování proti exotickým nemocem je nabízena každému, kdo nastupuje na pozici v exportu nebo zahraničním obchodu. Z výpovědi též vyplynulo, že o možnosti proplacení očkování měl před svědkyní hovořit se žalobkyní pan [jméno FO], který měl žalobkyni v podrobnostech ohledně očkování odeslat za paní [jméno FO]. Svědkyně dále ve vztahu k těmto událostem uvedla: „Pro případ, že by se očkovat nechtěla, tak jí řekl, že podepíše papír, ve kterém bude uvedeno, že jí očkování bylo nabídnuto a že se očkovat nechtěla.“ 14. Žalobkyně byla zaměstnána na pozici, kterou přebírala od paní [jméno FO], která odcházela na mateřskou (rodičovskou) dovolenou. Jmenovaná svědkyně vypověděla, že po dobu jednoho nebo dvou měsíců žalobkyni na pozici zaučovala, v té době dostala žalobkyně za úkol zajistit zahraniční pracovní cestu a v této souvislosti spolu hovořili o možnosti očkování a jeho proplacení. Svědkyně dále uvedla, že ona sama si nechala doporučit, která očkování podstoupit a naočkovat se nechala.

15. Dále byla vyslechnuta paní [jméno FO], která na pozici referentky pro zahraniční obchod (svědkyně tuto pozici označila jako „obchodní referentka pro export“ nicméně z výpovědi je patrné, ž jde o stejnou pozici, kterou zastávala žalobkyně) pracovala v období let 2016 do ledna 2018. Svědkyně uvedla, že její zahraniční pracovní cesty byly pouze po Evropě, cestovní očkování v souvislosti s těmito cestami žádné neabsolvovala a bylo jí pouze panem [jméno FO] sděleno, že pokud bude nějaká očkování potřebovat a bude mít zájem, tak jí je žalovaná proplatí.

16. Z výpovědi dalšího jednatele společnosti pana [jméno FO] soud ve vztahu k samotné otázce, zda žalobkyni (či obecně zaměstnancům) bylo nařízeno podstoupit doporučené cestovní očkování, neučinil žádná významná zjištění.

17. Žalobkyně své tvrzení o tom, že jí očkování bylo nařízeno žalovanou, podporovala tvrzením, že jí bylo také nařízeno, kde (u které společnosti) má toto očkování podstoupit. Dovozovala, že žalovaná má se společností [právnická osoba]. uzavřenu smlouvu o spolupráci, ze zprávy jmenované společnosti ze dne 9. 11. 2022 však vyplývá, že žádná takováto smlouva uzavřena nebyla. V tomto směru soud považuje za nepodstatné ty části výpovědí svědků (či účastníků), které se týkaly právě otázky, zda takováto smlouva existovala a zda zaměstnanci, kteří očkování podstoupili měli možnost si očkovací centrum sami zvolit.

18. Z faktur vystavených za vakcinaci poskytnutou dalším zaměstnancům žalované soud zjistil, že v období let 2016-2020 bylo očkování poskytnuto dne 11. 3. 2016 (dvěma osobám) a dále ve dnech 20. 7. 2016, 10. 8. 2016, 28. 7. 2017, 14. 2. 2018 a 3. 7. 2020, přičemž šlo o očkování proti břišnímu tyfu, choleře, meningokokové nákaze a klíšťové encefalitidě. Podle vyjádření žalované byly dalšími osobami, které byly v očkovacím centru [Anonymizováno] v uvedeném časovém rozmezí let 2016-2020 očkovány, paní [jméno FO] a pan [jméno FO], jejichž očkovací průkazy žalovaná předložila.

19. Žalobkyně soudu za účelem dokazování zpřístupnila svou zdravotnickou dokumentaci, šlo jednak o dokumentaci vedenou ošetřující lékařkou žalobkyně [jméno FO]. [jméno FO] a dále dokumentaci vedenou ve zdravotnických zařízeních, v nichž žalobkyně byla (či stále je) léčena, a sice v [právnická osoba]., [Anonymizováno] nemocnici v [Anonymizováno] a Nemocnici [Anonymizováno] [Anonymizováno], a.s[Anonymizováno]

20. Pro účely tohoto mezitímního rozsudku, jehož cílem není posouzení výše žalobních nároků, ale pouze rozhodnutí o jejich základu, bylo podstatné zjistit, zda tvrzené neurologické potíže jsou u žalobkyně (i nadále) přítomny, aniž by soud (v tuto chvíli) detailně zkoumal a hodnotil jejich závažnost a konkrétní dopady do života žalobkyně. Současně, za účelem posouzení vznesené námitky promlčení, se soud zabýval otázkou, v jakém časovém sledu se u žalobkyně zdravotní komplikace (postupně) objevovaly, jak se projevovaly a kdy a jak byly diagnostikovány.

21. Žalobkyně vypověděla, že zdravotní problémy se objevily již po první dávce (ta byla aplikována dne 1. 6. 2018) v podobě mravenčení a slabosti, nicméně přikládala je nikoli očkování, ale intenzivnímu běhání, kterému se v té době věnovala. Po druhé dávce (aplikované dne 9. 7. 2018) byl nástup příznaků rychlejší. Ze zdravotnické dokumentace žalobkyně vyplývá, že poprvé byla hospitalizována ve dnech 10. 8. 2018 až 13. 8. 2018 v nemocnici v [adresa] (jednalo se o dny od pátku do pondělí a žalobkyni tedy nebylo nutné vystavit potvrzení o pracovní neschopnosti), kam se dostavila z důvodu bolesti a brnění dolních končetin. Z obsahu anamnézy odebrané při příjmu dne 10. 8. 2018 vyplývá, že žalobkyně prodělané očkování sama nejprve nezmínila, to je zmíněno až v propouštěcí zprávě ze dne 13. 8. 2018, kde se uvádí „pacientka anamnesticky doplňuje proběhlé očkování před 3 týdny“ a jako diagnostický závěr je vysloveno podezření na Guillain Barré syndrom s tím, že byla naplněna klinická i elektromyografická kritéria pro podezření na AIDP (akutní zánětlivou demyelinizační polyneuropatii). Žalobkyni byl stanoven datum provedení kontrolního vyšetření EMG (elektromyografie) dolních končetin na 11. 9. 2018.

22. S popsanou hospitalizací souvisí žalobkyní předložená SMS komunikace, jednak zpráva ze dne 10. 8. 2018: „Zdravím,já jenom pro info jsem po Ctmozku a jdu na odběr mozkomisniho moku“ a dále komunikace v rámci kontaktu nazvaného „[jméno FO]“, kde se v posledních zprávách předcházejících datu 13. 8. 2018 uvádí: „To běhání musím promyslet….musím na to chytre“ „Já měla velký bolesti nohou a od kolen dolu jsem v pátek moc necítila. A pak mě doktorka chtěla udělat lumbalku, ale povedlo se ji to až na po 6stý. Tak si myslím, ze ro byl hlavní důvod proč jsem tady musela zůstat“. Ze dne 13. 8. 2018 je pak zpráva: „Ahooj. Mam to zřejmě reakci na čokováni.napadeny autoimunitni systém. … „Já podepsala reverz už jsem v praci. Lezela bych tam a nic by se mnou nedělali…“ 23. Dne 11. 9. 2018 proběhla v nemocnici v [adresa] kontrola v neurologické ambulanci a bylo konstatováno, že EMG nález (vyšetření bylo provedeno téhož dne) se zlepšil. Dne 5. 12. 2018 při kontrole v nemocnici v [adresa] si žalobkyně stěžovala na zhoršení stavu, jako diagnóza je v závěru uvedena polyradikuloneuritida Guillain-Barré, s tím, že nelze vyloučit CIDP. Kontrolní EMG vyšetření proběhlo dne 11. 12. 2018, byla zjištěna neuropatie lehkého stupně, nicméně bylo vysloveno, že nesplňuje kritéria CIDP.

24. Druhá hospitalizace proběhla (podle překladové zprávy) ve dnech od 29. 12. 2018 do 8. 1. 2019 opět v nemocnici v [adresa]. Z anamnézy vyplývá, že dle EMG vyšetření ze začátku prosince roku 2018 byla přítomna neuropatie, avšak jen lehkého stupně a žalobkyně nesplňovala kritéria pro CIDP, neurologický nález byl popsán jako nález s „řadou atypií“.

25. Z nemocnice v [adresa] byla žalobkyně dne 8. 1. 2019 přeložena do [Anonymizováno] nemocnice v [adresa]. Podle údajů v propouštěcí zprávě [Anonymizováno] nemocnice ze dne 11. 1. 2019 jí byla nemocnicí v [adresa] doporučena „další terapie CIDP“, podle výsledků EMG vyšetření ze dne 8. 1. 2019 byla přítomna „demyelinizační polyradikuloneuropatie“ svědčící pro CIDP, na základě těchto zjištění byla doporučena terapie IVIG (intravenózním imunoglobulinem) s kontrolou dne 4. 2. 2019. Hospitalizace zde byla ukončena dne 11. 1. 2019 přeložením zpět do nemocnice v [adresa].

26. V souvislosti s převozem do [Anonymizováno] nemocnice vedla žalobkyně konverzaci s paní [jméno FO], která žalobkyni (není zřejmé kdy přesně) napsala „(…) Jinak séf si neuvedomuje, ze to mate z nasledku ockovani. Tak kdyz se me tady lidi na vas ptaji, rikam jim hezky celou pravdu.“, na což jí žalobkyně odpověděla „Nj,on to nepřipustí. V úterý mě převáží do [adresa] na tu drahou lecbu“ Z informace o úterním převozu do [adresa] za účelem podání léku je zřejmé, že žalobkyně hovořila o úterý 8. 1. 2019.

27. Podle překladové zprávy ze dne 15. 1. 2019 byla žalobkyně ve dnech 11. 1. 2019 až 15. 1. 2019 hospitalizována na neurologickém oddělení a dne 15. 1. 2019 byla přeložena na rehabilitační oddělení s diagnózou „Porucha centrální nervové soustavy NS“.

28. Z rehabilitačního oddělení byla dle propouštěcí zprávy propuštěna dne 25. 1. 2019 (pracovní neschopnost ukončena dne 30. 1. 2019) s diagnózou „Chronická zánětlivá demyelinizační polyneuropatie v korelaci s nálezem EMG v klinickém obraze s kvadrusymptomatika s dominantním postižením DK-chabá paraparezou-nyní ve stadiu úpravy.“ 29. Dne 14. 2. 2019 proběhla další kontrola v nemocnici [adresa] a následovala léčba infuzemi s léčivým přípravkem Privigen (28. 2. 2019, 28. 3. 2019, 25. 4. 2019, 27. 5. 2019). Dne 30. 4. 2019 proběhla telefonická konzultace mezi neurologem nemocnice [adresa] a [tituly před jménem] [jméno FO] z nemocnice [adresa]. Dne 13. 6. 2019 se žalobkyně dostavila do nemocnice [adresa] z důvodu nevolnosti a bolestí hlavy, byla naplánována kontrola v [adresa] a provedeno vyšetření mozkomíšního moku. Dne 26. 6. 2019 bylo provedeno další vyšetření EMG se závěrem autoimunitní neuropatie splňující kritéria CIDP. Při kontrole dne 30. 6. 2019 bylo plánováno ukončení léčby intravenózním imunoglobulinem. Při vyšetření dne 8. 8. 2019 byl EMG nález v normě a žalobkyni byl navržen krátký diagnostický pobyt v nemocnici [adresa].

30. Další (třetí) hospitalizace proběhla dle propouštěcí zprávy ze dne 28. 8. 2019 ve [Anonymizováno] nemocnici v [Anonymizováno] ve dnech od 26. 8. 2019 do 28. 8. 2019, kde byla žalobkyně přijata k superkonziliárnímu pobytu s tím, že „dosud byla léčena pro CIDP IVIG“, přičemž byl přijat diagnostický závěr „lehká forma CIDP s odpovídavostí na IVIG“.

31. Při vyšetření dne 24. 9. 2019 v nemocnici v [Anonymizováno] byl vysloven diagnostický závěr „CIDP s odpovídavostí na IVIG (Privigen) s pozitivitou GT1a + GD1a ve třídě IgG“, přičemž přibyla diferenciální diagnóza „AI postižení spinální – myelitis“, s poznámkou „chybí opora v klinickém nálezu a MR míchy“. Tentýž závěr byl vysloven ve zprávě nemocnice v [Anonymizováno] ze dne 12. 2. 2020, 9. 7. 2020, 21. 12. 2020, 15. 10. 2021, 27. 10. 2022, 10. 6. 2024, v poslední zprávě ze dne 9. 9. 2024 je výše zmíněná diferenciální diagnóza vypuštěna a zůstává pouze diagnóza CIDP (s přidruženými diagnózami, které však s dotčeným očkováním nesouvisí), ze zprávy je též patrné, že nadále pokračuje léčba Privigenem.

32. Žalovaná zpochybňovala závažnost tvrzených zdravotních potíží žalobkyně, a to s odkazem na aktivity žalobkyně, které byly zachyceny na jejích sociálních sítích (foto ze zahraničního jazykového kurzu v [Anonymizováno] ze dne 31. 8. 2018, foto z [Anonymizováno] ze dne 11. 3. 2019 a z festivalu z [Anonymizováno] ze dne 31. 7. 2022, záznamy z běžecké aplikace prezentované žalobkyní dne 25. 11. 2018, 14. 12. 2018 a 30. 3. 2019). Soud tyto důkazy vzal v potaz, v této fázi řízení se však domnívá, že samotný základ nároku žalobkyně nevyvrací (tj. existenci neurologických potíží, s nimiž byla opakovaně hospitalizována a pro které je i nadále léčena) a další posouzení těchto důkazů bude hrát roli při stanovení výše požadovaných náhrad. Ze stejného důvodu soud (dosud) neprovedl navrhovaný výslech ošetřujícího lékaře žalobkyně [jméno FO].

33. Existenci příčinné souvislosti mezi očkováním a zdravotními potížemi žalobkyně prokazovala lékařským posudkem [jméno FO]. [jméno FO] ze dne 9. 3. 2020, v němž se v závěru uvádí „Pacientka trvale poškozena nařízeným očkováním proti IH.“ Nicméně žalovaná doložila, že proti tomuto posudku podala dne 8. 4. 2020 návrh na jeho přezkoumání. [jméno FO]. [jméno FO] následně dopisem ze dne 20.4. 2020 upřesnil, že závěr o příčinné souvislosti očkování a obtíží žalobkyně nemůže hodnotit, neboť jde o otázku, kterou musí řešit „odborná oddělení a spádová oddělení pracovního lékařství“.

34. Žalovaná se bránila tím, že po dobu trvání pracovního poměru žalobkyně nijak nedala najevo, že by jakékoli její zdravotní problémy měly mít původ v prodělaném očkování a své nároky poprvé uplatnila až při skončení pracovního poměru, navíc poukázala na skutečnost, že žalobkyně byla v pracovní neschopnosti pouze jednou a ani tato pracovní neschopnost nebyla evidována jako následek pracovního úrazu. Zpráva Okresní správy sociálního zabezpečení [adresa] potvrzuje, že žalobkyně byla v pracovní neschopnosti pouze v období od 2. 1. 2019 do 30. 1. 2019, a dokumenty související s touto pracovní neschopností (rozhodnutí o dočasné pracovní neschopnosti, příloha k žádosti o dávku) potvrzují, že pracovní neschopnost nebyla evidována jako následek pracovního úrazu.

35. Písemně žalobkyně oslovila žalovanou poprvé dopisem ze dne 18. 3. 2020, v němž vyzvala žalovanou k „jednání o způsobu realizace“ svých nároků souvisejících s podstoupeným očkováním proti žloutence, aniž by poruchu zdraví či samotné nároky blíže upřesnila (s odůvodněním, že její zdravotní stav není dosud ustálen). Žalovaná jí odpověděla dne 27. 4. 2020 dopisem, v němž uvádí, že jí dosud nebylo nic známo o tom, že by žalobkyně utrpěla pracovní úraz a žádala upřesňující informace. Následoval dopis žalobkyně ze dne 21. 5. 2020, v němž trvá na požadavku, aby žalovaná událost nahlásila jako pracovní úraz, odpověď žalované ze dne 2. 6. 2020, v níž opět žádá o podrobnější podklady (lékařské zprávy), dopis žalobkyně ze dne 30. 7. 2020, v němž trvá na tom, že žalovaná měla provést záznam o pracovním úrazu a odpověď žalované ze dne 10. 9. 2020, v němž žalobkyni informuje o tom, že materiály postoupila oblastnímu inspektorátu práce, zdravotní pojišťovně a též Kooperativě pojišťovně, a.s. Žalovaná dále předložila listiny, z nichž je patrné, že následně proběhla registrace pojistné události u pojišťovny (vedlejší účastnice) a obrátila se též na Oblastní inspektorát práce, který ji sdělil, že hodnocení otázky, zda v případě zdravotních potíží žalobkyně jde o pracovní úraz či nikoli záleží na žalované jako zaměstnavateli (v případě sporu na soudu).

36. Jelikož nárok na odškodnění pracovního úrazu není závislý na tom, zda pracovník úraz ohlásí či nikoli, ale na posouzení toho, zda jsou naplněny znaky, kterými zákon pracovní úraz definuje, nepovažuje soud pro hodnocení otázky příčinné souvislosti za podstatné, zda a kdy žalobkyně se svými kolegy o svých zdravotních potížích hovořila a zda je dávala za vinu očkování.

37. Otázka příčinné souvislosti mezi očkováním a zdravotními potížemi žalobkyně je otázkou odbornou a soud za účelem nalezení odpovědi oslovil znalecký ústav – Fakultní nemocni [adresa], se specializací v odvětví neurologie.

38. Za účelem zpracování znaleckého posudku soud opatřil též zdravotní dokumentaci žalované, a to od její ošetřující lékařky [jméno FO]. [jméno FO] a dále od zdravotnických zařízení, v nichž žalobkyně byla (či stále je) léčena, a sice od [právnická osoba]., [Anonymizováno] nemocnice v [Anonymizováno] a Nemocnice [Anonymizováno]

39. Vzhledem k tomu, že pro zodpovězení otázky existence příčinné souvislosti mezi očkováním a zdravotními potížemi žalobkyně mohou být významné i okolnosti samotného očkování, vyžádal si soud zprávu z očkovacího centra [Anonymizováno]. V odpovědi ze dne 20. 2. 2023 očkovací centrum sdělilo, že žalobkyně byla seznámena s přínosy očkování a s možnými nepříznivými zdravotními následky a udělila písemným informovaný souhlas s očkováním proti hepatitidě typu A a B a proti břišnímu tyfu. Zároveň ze zprávy vyplývá, že jí očkovacím centrem bylo doporučeno i očkování proti meningokokové meningitidě, na které však „nereflektovala“. Očkovací centrum též uvedlo, že před provedením očkování byly od žalobkyně zjišťovány informace, které by mohly nasvědčovat kontraindikaci očkování a žalobkyně byla dotazována na aktuální zdravotní stav a na předešlá očkování a stavy po jejich aplikaci, přičemž takto získaná anamnéza nenaznačovala žádné kontraindikace. Očkovací centrum soudu spolu se zprávou poskytlo též oba informované souhlasy a výpis ze zdravotnické dokumentace ohledně žalobkyně.

40. Úkolem znaleckého ústavu bylo vyjádřit se k příčinám neurologických potíží žalobkyně, které byly diagnostikovány jako CIDP s pozitivitou Gt1 + GD1 a ve třídě IgG, s nimiž je žalobkyně dispenzarizována, zejména zda a do jaké míry jsou tyto potíže následkem prodělaného očkování proti infekční hepatitidě, případně zda a do jaké míry jsou následkem jiného onemocnění, poškození zdraví či zdravotní predispozice žalobkyně, případně zda nelze příčiny určit.

41. Znalecký ústav v posudku popsal, že chronická zánětlivá demyelinizační neuropatie (CIDP) je vzácné autoimunitní onemocnění s incidencí kolem 0,15 nových případů na 100 000 obyvatel ročně, u něhož přesná patogeneze, stejně jako podstata faktorů vedoucích ke vzplanutí zánětu není dosud dostatečně objasněna. Dále je v nálezu konstatováno, že „[z] přehledu bezpečnostního profilu léčivého přípravku Twinrix Adult tak vyplývá možnost výskytu neuropatie, tedy i CIDP, po očkování touto vakcínou. V odborné literatuře zpracovatelé tohoto ústavního znaleckého posudku nenašli popis možné patogeneze, resp. mechanizmus vzniku CIDP po podání inaktivovaného viru hepatitidy A a povrchového antigenu hepatitidy B (Twinrix Adult). V literatuře nejsou důkazy dostatečné pro přijetí nebo odmítnutí hypotézy, že existuje kauzální vztah mezi vakcínou proti hepatitidě a CIDP. Příčinný vztah mezi podáním očkovací látky Twinrix Adult a vznikem CIDP tak nelze ani potvrdit, ani vyloučit.“ V závěru posudku je uvedeno, že příčinou neurologických potíží žalobkyně je chronická zánětlivá demyelinizační polyneuropatie (CIDP) k otázce, zda a do jaké míry se jedná o následky prodělaného očkování znalecký ústav uzavřel, že „[p]odání očkovací látky Twinrix Adult mohlo vést ke vzniku CIDP u žalobkyně. Svědčí pro to časová souvislost a také údaje výrobce vakcíny o možných nežádoucích účincích uvedené v Souhrnu údajů o přípravku, příčinný vztah však zůstává nejistý. Mimo očkování nebylo zjištěno žádné jiné onemocnění, poškození zdraví, či zdravotní predispozice žalobkyně jako potenciální příčina vzniku CIDP.“ K přijatému závěru znaleckého posudku je připojeno vysvětlení, že na jeho přesnost „má vliv povaha zkoumaného předmětu, tj. podstata lidského těla jako živého organismu, s přirozeně vysokou variabilito reakcí na vnější i vnitřní podněty“ a „[b]iologický charakter zkoumaného objektu vylučuje z povahy věci vyslovení absolutně jednoznačných závěrů o etiopatogenezi zjištěných nálezů.“ 42. Zpracovatel znaleckého posudku byl u jednání též vyslechnut, při své výpovědi setrval na závěrech znaleckého posudku. Dodal, že příznaky CIDP u žalobkyně jsou lehké a průběh onemocnění atypický s tím, že objektivní nález u žalobkyně je sice chudý (ne zcela jednoznačný pro CIDP), nicméně není normální (neodpovídá zdravému jedinci) a léčba, kterou žalobkyně podstupuje odpovídá léčbě CIDP. Stejně jako v posudku uvedl, že CIDP je extrémně vzácné onemocnění, kterým v České republice ročně onemocní 10-15 lidí, přičemž téměř nikdy se žádný spouštěč onemocnění nezjistí.

43. Žalobkyně své nároky uplatnila jako nároky z titulu odpovědnosti zaměstnavatele za škodu (újmu) vzniklou pracovním úrazem. Tato odpovědnost je jako speciální druh odpovědnosti zaměstnavatele upravena v Hlavě III Díle 5 zákoníku práce, konkrétně v § 269 odst. 1 zákoníku práce: „(1) Zaměstnavatel je povinen nahradit zaměstnanci škodu nebo nemajetkovou újmu vzniklou pracovním úrazem, jestliže škoda nebo nemajetková újma vznikla při plnění pracovních úkolů nebo v přímé souvislosti s ním.“ Co je pracovním úrazem definuje § 271k zákoníku práce, pro projednávanou věc je podstatné vymezení pracovního úrazu provedené v odst. 1: „(1) Pracovním úrazem pro účely tohoto zákona je poškození zdraví nebo smrt zaměstnance, došlo-li k nim nezávisle na jeho vůli krátkodobým, náhlým a násilným působením zevních vlivů při plnění pracovních úkolů nebo v přímé souvislosti s ním (§ 273 a 274).“ 44. V obecné rovině není vyloučeno, aby poškození zdraví způsobené očkováním bylo považováno za pracovní úraz. Tento závěr byl přijat již Nejvyšším soudem ČSSR a byl publikován ve Sborníku stanovisek, zpráv o rozhodování soudů a soudních rozhodnutí Nejvyšších soudů ČSSR, ČSR a SSR 1970-1983: „Poškodenie na zdraví spôsobené očkovaním možno považovať za pracovný úraz, ak očkovanie bolo nariadené pre určité skupiny pracovníkov vzhľadom na povahu ich práce.“ [POKORNÝ, Milan, ed. Nejvyšší soud ČSSR, Nejvyšší soud ČSR a Nejvyšší soud SSR o občanském soudním řízení a o řízení před státním notářstvím: sborník stanovisek, zpráv o rozhodování soudů a soudních rozhodnutí Nejvyšších soudů ČSSR, ČSR a SSR 1970-1983. Praha: Statistické a evidenční vydavatelství tiskopisů, 1986, s.

955. Sborník nejvyššího soudu ČSSR] Citovaný závěr reflektoval tehdejší úpravu obsaženou v zákoně č. 20/1966 Sb., o péči o zdraví lidu, konkrétně § 78 odst. 3: „(3) Předpisy vydané k provedení tohoto zákona stanoví, kdy škoda na zdraví způsobená očkováním nařízeným pro určité skupiny pracovníků vzhledem k povaze jejich pracovních úkolů se pokládá za pracovní úraz.“ 45. Při úvahách o odpovědnosti zaměstnavatele za poškození zdraví způsobené očkováním považuje soud za praktické vymezit a nadefinovat následující možné situace: 1) Konkrétní očkování je jako povinné nařízeno právní předpisem určitým taxativně vyjmenovaným skupinám osob (dále jen „povinné očkování“). 2) Očkování, které nepatří mezi povinná, bylo zaměstnanci zaměstnavatelem nařízeno (dále jen „nařízené očkování“). 3) Očkování nepatří mezi povinné, nebylo zaměstnavatelem nařízeno, nicméně souvisí s plněním pracovních úkolů (dále jen „očkování související s plněním pracovních úkolů“). 4) Očkování nepatří mezi povinné, nebylo zaměstnavatelem nařízeno a nesouvisí s plněním pracovních úkolů (dále jen „očkování nesouvisející s plněním pracovních úkolů“).

46. Povinná očkování upravuje vyhláška č. 537/2006 Sb., o očkování proti infekčním nemocem, osoby povinné podstoupit očkování proti hepatitidě A a B jsou vyjmenovány v § 9 a 10, přičemž žalobkyně do žádné z těchto profesních kategorií nepatří.

47. Možnost zaměstnavatele nařídit zaměstnanci podstoupit očkování, které není povinné, nelze vyloučit. Ustanovení § 106 odst. 4 písm. b) zákoníku práce písm. b) hovoří o povinnosti zaměstnance podrobit se „očkováním stanoveným zvláštními právními předpisy“. Mezi základní povinnosti zaměstnavatele patří povinnost „vytvářet bezpečné a zdraví neohrožující pracovní prostředí a pracovní podmínky vhodnou organizací bezpečnosti a ochrany zdraví při práci a přijímáním opatření k předcházení rizikům“ (§ 102 odst. 1 zákoníku práce) a není-li možné rizika odstranit, je zaměstnavatel povinen „je vyhodnotit a přijmout opaření k omezení jejich působení tak, aby ohrožení bezpečnosti a zdraví zaměstnanců bylo minimalizováno“ (§ 102 odst. 4 zákoníku práce). Nařízení vlády č. 361/2007 Sb., kterým se stanoví podmínky ochrany zdraví při práci počítá s očkováním prováděným na základě vyhodnocení prevence rizik. Konkrétně jde o § 38j odst. 1 písm. h): „Při činnosti, která je spojena s možností ohrožení zdraví zaměstnance biologickým činitelem, musí opatření k ochraně jeho zdraví zahrnovat očkování, pokud je účelné, zvláště u toho zaměstnance, který není imunní vůči biologickému činiteli, jemuž je nebo může být při práci exponován“. (Přitom virus hepatitidy B je uveden v příloze 7 tohoto nařízení na seznamu biologických činitelů a je zařazen do skupiny 3, jedná se tedy o biologický činitel, který může způsobit závažné onemocnění člověka a představuje pro zaměstnance závažné nebezpečí, zároveň je proti němu dostupné účinné očkování). Na to, zda je na základě zaměstnavatelem provedeného vyhodnocení rizik možné zaměstnanci očkování bez dalšího nařídit (jako opatření k ochraně zdraví), případně zda je to možné pouze tehdy, pokud tato povinnost vyplývá z kolektivní smlouvy, pracovní smlouvy či interního předpisu, s nímž byl zaměstnanec seznámen při nástupu do zaměstnání, existují různé názory (srov. např. https://socialnipolitika.eu/2017/04/je-zamestnanec-povinen-se-nechat-ockovat-proti-klistove-encefalitide/, https://mzd.gov.cz/ockovani-jako-soucast-bezpecnosti-a-ochrany-zdravi-pri-praci/). Z vnitropodnikové směrnice vydané žalovanou bylo zjištěno, že s nařízením cestovního očkování, které není pro danou destinaci povinné a je pouze doporučeno, nepočítá a rozhodnutí ponechává na zaměstnanci. Podle žalobkyně jí bylo očkování nařízeno jejím nadřízeným obchodním ředitelem panem [jméno FO]. Žalobkyně vypověděla, že pan [jméno FO] avizoval, že při odmítnutí očkování bude muset podepsat listiny, zbavující žalovanou odpovědnosti pro případ, že by se žalovaná na služební cestě dotčenými chorobami nakazila. [jméno FO] situaci prezentoval tak, že mělo jít pouze o potvrzení, že žalobkyni s možností proplacení seznámil. Pokud by mělo jít pouze o formální potvrzení o tom, že žalobkyně byla se směrnicí (možností proplacení) seznámena, pak lze očekávat, že by takovéto potvrzení bylo vyžadováno a sepsáno bez ohledu na to, zda žalobkyně očkování podstoupí či nikoli. Jestliže na podpisu takového potvrzení bylo zjevně trváno pouze v situaci, kdy žalobkyně projevila úmysl očkování nepodstoupit, lze se domnívat, že žalovaná, resp. její obchodní ředitel, který byl oprávněn žalobkyni na služební cestu vyslat, takovéto potvrzení žádal právě pro to, aby z něj (z neochoty očkování podstoupit) v případě onemocnění žalobkyně dovozoval důsledky pro ni nepříznivé (odmítnutí odpovědnosti za újmu na zdraví). Pro tento závěr, tedy že cílem požadované listiny bylo nikoli pouhé stvrzení toho, že žalobkyně byla o proplácení očkování informována, ale výslovné stvrzení, že se žalobkyně očkovat nechtěla, svědčí i výpověď paní [jméno FO]. Ve výsledku tedy soud konstatuje, že žalobkyni očkování nařízeno nebylo, zároveň je však nutné dodat, že v daném kontextu žalobkyně nepochybně mohla vznesený požadavek vnímat jako hrozbu možného nepříznivého následku svého rozhodnutí a prostředek k nátlaku na změnu svého postoje.

48. Nešlo tedy o očkování povinné ani nařízené, přitom v případě těchto dvou kategorií není důvod pochybovat o tom, že případné nepříznivé zdravotní následky takovýchto očkování spadají pod pojem pracovní úraz vymezený v § 271k zákoníku práce. Soud se však domnívá, že za pracovní úraz je nutné považovat i nepříznivé zdravotní následky takového očkování, které spadá do třetí kategorie, tedy očkování, k němuž došlo v přímé souvislosti s plněním pracovních úkonů. Na rozdíl od následků způsobených očkováními, která s plněním pracovních úkolů nijak nesouvisí, takováto očkování, třebas nabízená a proplácená zaměstnavatelem, nejsou způsobilá odpovědnost zaměstnavatele založit, neboť stojí mimo zákonnou definici pracovního úrazu. Přitom není vyloučeno, že hranice mezi těmito dvěma posledně zmíněními kategoriemi může být někdy neostrá a rozhodujícím faktorem bude věcný (účelový) vztah očkování k pracovním úkolům.

49. Jaké úkony jsou považovány za úkony v přímé souvislosti s plněním pracovních úkolů definuje § 274 zákoníku práce. Podaný výčet není taxativní, jsou vyjmenovány úkony nejtypičtější a není vyloučeno, aby v závislosti na okolnostech mohla být za úkon v přímé souvislosti považována i jiná činnost.

50. Při posuzování otázky, zda provedené očkování přímo souviselo s plněním pracovních úkolů vycházel soud z následujících úvah. Očkování proti hepatitidě se jednoznačně a výlučně odvíjelo od plánované služební cesty žalobkyně do [Anonymizováno]. Nešlo o benefit, který by byl bez dalšího nabízen všem zaměstnancům, navíc v případě žalobkyně lze skutečně dovozovat, že sama o provedení takového očkování zájem neměla, nelze tedy ani uvažovat o tom, že by jí nabídka očkování „přišla vhod“. Bylo zjištěno, že žalobkyně již předtím cestovala (v dubnu roku 2018 byla v [Anonymizováno]) a očkována nebyla, navíc ze strany obchodního ředitele zaznělo, že finanční stránka pro žalobkyni nehrála roli (prohlášení žalobkyně o „bohatém manželovi“), není tedy důvod se domnívat, že by snad žalobkyně do původní úvahy o tom, zda cestovní očkování podstoupit či nikoli zahrnula finanční stránku. Stav věcí je tedy takový, že žalobkyně výlučně z popudu žalované podstoupila vakcinaci jako účinné opatření ke snížení rizika nákazy závažným onemocněním, přičemž zvýšené riziko expozice biologickému činiteli bylo spojeno s výkonem práce, konkrétně s plánovanou pracovní cestou. Očkování tudíž podstoupila v přímé souvislosti s plněním pracovních úkolů a negativní dopady očkování na její zdraví je namístě hodnotit jako pracovní úraz, za nějž je žalovaná odpovědná.

51. Co se týče existence a povahy zdravotních potíží žalobkyně, jedná se o potíže neurologického charakteru, z doložené zdravotnické dokumentace je patrné, že diagnostika těchto potíží byla pro atypický průběh onemocnění problematická. U žalobkyně bylo nejprve v srpnu roku 2018 vysloveno podezření na Guillain Barré syndrom, následně její potíže ustoupily (kontrolní nález z počátku prosince 2018 CIDP nepotvrzoval a hovořil pouze o lehké neuropatii), po vzplanutí potíží na přelomu let 2018 a 2019 byla vyslovena diagnóza chronická zánětlivá demyelinizační neuropatie (CIDP) a pro toto onemocnění je žalobkyně až doposud léčena (diferenciální diagnóza byla aktuálně dle poslední zprávy z nemocnice [adresa] již opuštěna). Ze závěrů lékařských zpráv (včetně vyjádření znaleckého ústavu) je patrné, že závažnost diagnostikovaného onemocnění CIDP je u žalobkyně nižší, než je pro toto onemocnění typické. Nicméně je patrné, že léčba u žalobkyně i nadále (již více než pět let) kontinuálně probíhá. Žalobkyně uplatnila nárok na náhradu za vytrpěnou bolest a na náhradu za ztížení společenského uplatnění. Definici bolesti a ztížení společenského uplatnění obsahuje § 1 nařízení vlády č. 276/2015 Sb., o odškodňování bolesti a ztížení společenského uplatnění způsobené pracovním úrazem nebo nemocí z povolání. Bolestí se rozumí tělesné a duševní strádání způsobené jednak samotným poškozením zdraví a dále léčením, ztížením společenského uplatnění se rozumí trvalý nepříznivý vliv poškození zdraví. Průběh onemocnění žalobkyně, tak jak je zachycen ve zdravotnické dokumentaci, představuje dostatečnou oporu nejen pro závěr, že poškození zdraví žalobkyně bylo spojeno s bolestí (ve smyslu definice podané zmíněným nařízením vlády), ale též pro závěr, že se jedná o trvalé poškození zdraví spojené s nepříznivými dopady do života žalobkyně. Závažnost újmy, která žalobkyni na jejím zdraví vznikla, soud s ohledem na povahu mezitímního rozsudku dosud nehodnotil a tyto úvahy nepochybně budou podstatné pro posouzení výše nároků žalobkyně.

52. Odpovědnost zaměstnavatele za pracovní úraz je odpovědností objektivní. Předpokladem odpovědnosti zaměstnavatele není porušení právní povinnosti, pro vznik odpovědnosti postačí zjištění o příčinné souvislosti mezi pracovním úrazem a zdravotními potížemi. Prokázání existence příčinné souvislosti v projednávané věci spočívá v prokázání tvrzení žalobkyně, že příčinou jejích neurologických problémů je prodělané očkování proti hepatitidě.

53. Pojem příčinná souvislost není v českém právním řádu definován, obecně je požadováno, aby existence kauzálního nexu byla prokázána najisto a nepostačuje pouhá pravděpodobnost. Nicméně v řadě případů je tento požadavek nereálný a prolomení tohoto principu bylo aprobováno jak Ústavním soudem (srov. usnesení Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 1919/08 ze dne 12. 8. 2008) tak Nejvyšším soudem (srov. rozsudek Nejvyššího sp. zn. 25 Cdo 1628/2013 ze dne 31. 7. 2014). Judikatura tedy připouští od takto vysoce nastaveného standardu ustoupit, přičemž mezi případy, kdy je namístě tak učinit, patří právě medicínskoprávní spory, v nichž je obvyklé, že vztah příčiny a následku nelze vždy postavit zcela najisto.

54. Soud za účelem posouzení otázky příčinné souvislosti mezi očkováním a neurologickými problémy žalobkyně ustanovil znalce. Znalec připustil, že podání očkovací látky mohlo vést ke vzniku neurologických potíží (CIDP) u žalobkyně a učinil tak s výhradou, že příčinný vztah zůstává nejistý. Ze závěrů posudku vyplývá, že tato nejistota pramení z nedostatečného stavu poznání – limitů současné medicíny, která mechanismus vzniku CIDP nezná. Za tohoto stavu věcí, je jednoznačné stanovení kauzálního vztahu v podstatě vyloučeno a nezbývá než pracovat pouze s větší či menší mírou pravděpodobnosti.

55. V rovině obecné kauzality se v projednávané věci lze opřít o údaje uváděné o očkovací látce samotným výrobcem, který mezi nežádoucími účinky vakcíny Twinrix Adult uvádí (mimo jiné) možnost výskytu neuropatie (což lze dle závěru znalce vztáhnout i na CIDP). V rovině specifické kauzality (tedy kauzality v tomto konkrétním případě) lze konstatovat, že u žalobkyně nebyly zjištěny žádné jiné příčiny (jiné onemocnění, poškození zdraví, zdravotní predispozice), které by přicházely do úvahy jako potenciální příčina vzniku CIDP, nevyšlo najevo pochybení při očkování (před podáním očkovací látky byl ověřen zdravotní stav žalobkyně), a v neposlední řadě neurologické potíže žalobkyně se objevily v časovém rámci, v němž je přijatelné o očkování uvažovat jako o možné příčině. Zároveň absentují okolnosti, které by svědčily proti příčinné souvislosti mezi očkováním a vznikem neurologických potíží (ať už v rovině obecné či přímo týkající se osoby žalobkyně).

56. Při hodnocení kauzality považuje soud za významné i to, že onemocnění žalobkyně patří mezi onemocnění vzácná, s incidencí 0,15 případu na 100 000 obyvatel ročně (přepočteno na Českou republiku se jedná přibližně o 16 nových případů ročně, zpracovatel znaleckého posudku ve své výpovědi uváděl číslo ještě nižší, a sice 10-15 nových případů ročně).

57. Jakkoli je nemožné zcela odstranit nejistotu ohledně kauzálního průběhu, soud se domnívá, že zmíněná nízká incidence nemoci rovněž svědčí pro závěr o existenci příčinné souvislosti mezi očkováním a vznikem neurologických obtíží. Vzhledem k tomu, že se jedná o závěr pravděpodobnostní, nelze zcela vyloučit, že onemocnění CIDP se u žalobkyně mohlo vyskytnout i bez návaznosti na očkování, nicméně s ohledem na absenci jiných potenciálních faktorů a extrémně nízkou incidenci této nemoci v populaci se soud domnívá, že by bylo vysoce nepravděpodobné, aby k výskytu onemocnění z jiného (navíc ani nezjištěného) důvodu došlo pouhou shodou okolností právě v úzké časové návaznosti na prodělané očkování (u něhož lze biologickou pravděpodobnost výskytu neuropatií dovozovat z údajů samotného výrobce očkovací látky). Příčinná souvislost mezi očkováním a onemocněním žalobkyně se tedy jeví jako výrazně pravděpodobnější než varianta, že příčinou onemocnění jsou jiné (nezjištěné) příčiny.

58. Jiným slovy soud považuje za vysoce pravděpodobné, že mezi prodělaným očkováním a výskytem neurologických potíží žalobkyně existuje příčinná souvislost. V situaci, kdy ani znalci s nejnovějšími vědeckými poznatky nejsou schopni identifikovat etiologii onemocnění žalobkyně, má soud za to, že výše uvedený pravděpodobnostní závěr, přijatý v situaci, kdy anamnestická data žalobkyně vyjma prodělaného očkování neukazují na žádnou jinou (alternativní) příčinu vzniku onemocnění, je pro unesení důkazního břemene postačující.

59. V neposlední řadě se soud musel vypořádat se vznesenou námitkou promlčení.

60. Zákoník práce otázku promlčení nároků sám neupravuje, pro takovéto případy § 4 zákoníku práce zakotvuje subsidiární použití občanského zákoníku: „Pracovněprávní vztahy se řídí tímto zákonem; nelze-li použít tento zákon, řídí se občanským zákoníkem, a to vždy v souladu se základními zásadami pracovněprávních vztahů.“ 61. Obecná promlčecí lhůta činí dle § 629 odst. 1 občanského zákoníku tři roky. Počátek subjektivní promlčecí lhůty u práva na náhradu újmy vymezuje § 620 odst. 1 občanského zákoníku takto: „(1) Okolnosti rozhodné pro počátek běhu promlčecí lhůty u práva na náhradu škody zahrnují vědomost o škodě a osobě povinné k její náhradě. To platí obdobně i pro odčinění újmy.“ 62. Pro posouzení počátku běhu lhůty v pracovněprávních vztazích je významná též úprava obsažená v nařízení vlády 276/2015 Sb., o odškodňování bolesti a ztížení společenského uplatnění způsobené pracovním úrazem (dále také jen „nařízení vlády“).

63. Pro nároky na náhradu za ztížení společenského uplatnění nařízení vlády v § 7 odst. 1 uvádí, že „(1) Bodové ohodnocení ztížení společenského uplatnění se provádí zpravidla až rok poté, kdy došlo k poškození zdraví pracovním úrazem nebo nemocí z povolání a je zřejmé, že jde o trvalé poškození zdraví a podle poznatků lékařské vědy dalším léčením, popřípadě léčebně rehabilitační péčí, nedojde ke zlepšení nebo stabilizaci zdravotního stavu.“ Z rozsudku Nejvyššího soudu sp. zn. 21 Cdo 2724/2020 ze dne 16. 12. 2020 přitom vyplývá, že význam slova „zpravidla“ spočívá v tom, že nejdříve je možné bodové ohodnocení ztížení společenského uplatnění teprve rok po úraze (bez ohledu na to, zda k ustálení zdravotního stavu došlo již dříve). Jestliže k podání vakcíny došlo ve dnech 1. 6. 2018 a 9. 7. 2018, mohlo (hypoteticky) k bodovému ohodnocení ztížení společenského uplatnění dojít nejdříve dne 1. 6. 2019, promlčecí lhůta tedy nemohla uběhnout dříve než 1. 6. 2022, přičemž žaloba byla podána dne 28. 1. 2022.

64. V případě nároku na náhradu bolestného nařízení vlády v § 5 odst. 1 stanoví, že „Bodové ohodnocení bolesti se provádí v době, kdy je zdravotní stav ustálený.“ Za ustálený zdravotní stav lze považovat takový stav, kdy pacient mohl mít ucelenou a jasnou představu o povaze svého onemocnění. Za takovýto okamžik bývá zpravidla považován den ukončení léčby nebo (pokud léčba trvá), okamžik, kdy se na ustálení zdravotního stavu shodli lékaři a podali o tom pacientovi srozumitelnou informaci.

65. Z předložené zdravotnické dokumentace vyplývá, že žalobkyně první nepříliš závažné projevy onemocnění nepřikládala očkování, podezření na souvislost mezi očkováním a neurologickými problémy žalobkyně provází až první hospitalizaci v srpnu roku 2018, v rámci níž bylo vysloveno podezření, že žalobkyně trpí Guillain Barré syndromem a žalobkyni bylo stanoveno datum kontrolního vyšetření na září roku 2018. Další kontrolní vyšetření ze začátku prosince roku 2018 konstatuje neuropatii lehkého stupně, nález hodnotí jako atypický s tím, že nesplňuje kritéria pro CIDP. Až při druhé hospitalizaci (od 29. 12. 2018 do 25. 1. 2019) byla vyslovena diagnóza CIDP, přičemž pracovní neschopnost žalobkyně přesáhla délku hospitalizace a trvala do 30. 1. 2019. Následně žalobkyně v srpnu roku 2019 absolvovala superkonziliární pobyt na pracovišti vyššího typu (v nemocnici [adresa]), kde byla potvrzena diagnóza CIDP (v lehké formě). Z podaného přehledu je patrné, že počáteční zdravotní stav žalobkyně se jevil méně závažný, až na přelomu roku 2018 a 2019 došlo k významnějšímu vzplanutí nemoci a teprve při této hospitalizaci byla vyslovena diagnóza CIDP (která byla následně, pro netypický průběh, v srpnu konzultována s vyšším pracovištěm). Za tohoto stavu věcí se soud domnívá, že byť první projevy nemoci nastoupily již dříve, žalobkyně neměla přinejmenším do 30. 1. 2019 (kdy byla ukončena pracovní neschopnost) potřebné informace o svém zdravotním stavu, o nemoci, jakou trpí a způsobu (další) léčby (v tomto směru lze poukázat na závěry Ústavního soudu sp. zn. IV. ÚS 774/18 ze dne 27. 2. 2019, v němž bylo konstatováno, že od pacienta nelze spravedlivě žádat, aby ještě v průběhu neukončené léčby průběžně vyhodnocoval, zda je jeho zdravotní stav ustálen). I pokud by tedy soud odvíjel počátek běhu promlčecí lhůty pro uplatnění nároku na náhradu bolestného již od data 30. 1. 2019 a za první den, kdy žalobkyně mohla své nároky uplatnit vzal den 31. 1. 2019, neskončila by tříletá promlčecí lhůta dříve než dnem 31. 1. 2022, přičemž (jak již bylo řečeno) žaloba byla podána dne 28. 1. 2022.

66. Soud se tudíž domnívá, že žalobou uplatněné nároky na náhradu ztížení společenského uplatnění a na náhradu za vytrpěnou bolest (která aktuálně zahrnuje pouze nároky vzniklé do 20. 1. 2022) nejsou ani z části promlčeny.

67. Shrnuto, soud po provedeném dokazování dospěl k závěru, že žalobkyni v souvislosti s prodělaným očkováním vznikla újma na zdraví, tuto újmu lze kvalifikovat jako pracovní úraz, za který žalovaná odpovídá, tudíž žalobkyní požadovaná náhrada za ztížení společenského uplatnění a vytrpěnou bolest je v základu důvodná a není dotčena promlčením.

68. Žalobkyně v této fázi řízení navrhla, aby ve věci bylo rozhodnuto o základu nároku mezitímním rozsudkem ve smyslu § 152 odst. 2 o. s. ř. Soudu se tento postup jeví účelným, neboť není vyloučeno, že po vyřešení sporu o základ nároku bude samotná výše vyřešena dohodou. Pokud se tak nestane, bude výše nároků, stejně tak otázka náhrady nákladů řízení vyřešena v konečném rozsudku.