15 Co 23/2025 - 500

Rubrum

Krajský soud v Brně rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Jiřího Vašíčka a soudců JUDr. Libora Daňhela a Mgr. Pavla Mádra v právní věci žalobkyně: [Jméno žalobkyně], narozená dne [Datum narození žalobkyně] bytem [Adresa žalobkyně] zastoupená [Jméno Zástupce A], advokátem se sídlem [Anonymizováno] proti žalované: [Jméno žalované A]., IČO [IČO žalované A] se sídlem [Adresa žalované A] zastoupená [Jméno Zástupce B], advokátkou se sídlem [Anonymizováno] za účasti vedlejšího účastníka na straně žalované [Jméno žalované B], IČO [IČO žalované B] se sídlem [Adresa žalované B] zastoupená [Jméno Zástupce C], advokátem se sídlem [Anonymizováno] o zaplacení částky 200 000 Kč a 1 000 000 Kč s příslušenstvím, o odvolání žalované a vedlejšího účastníka na straně žalované proti mezitímnímu rozsudku vydaného Okresním soudem v Hodoníně dne 3. října 2024, č. j. 13 C 34/2022-446, takto:

Výrok

Rozsudek soudu I. stupně se potvrzuje.

Odůvodnění

1. Výše uvedeným rozsudkem rozhodl soud I. stupně tak, že „právní základ žalobou uplatněných nároků na náhradu za vytrpěnou bolest a na náhradu za ztížení společenského uplatnění vzniklých žalobkyni v důsledku pracovního úrazu spojeného s očkováním provedeným ve dnech [datum] a [datum], je dán, přičemž o výši těchto nároků a o náhradě nákladů řízení bude rozhodnuto v konečném rozsudku“.

2. Proti tomuto rozsudku podala odvolání žalovaná a odvolání podal též vedlejší účastník na straně žalované.

3. Žalovaná v rámci odvolání nejprve rekapituluje skutkový stav s tím, že považuje za nesporné, že žalobkyně byla u žalované zaměstnána na pracovní pozici referentky obchodního oddělení dle pracovní smlouvy uzavřené dne [datum], a to na dobu určitou – trvání pracovního poměru od [datum] do [Anonymizováno], když následně jí byl pracovní poměr prodloužen dodatkem pracovní smlouvy až do [datum]. Žalovaná dále uvádí, že svým zaměstnancům hradí náklady na očkování, jsou-li tato očkování pro danou zemi, kam je zaměstnanec vyslán, doporučována, když v tomto směru žalovaná odkazuje na interní předpis „Směrnice o proplácení očkování“ platný od [datum]. U žalobkyně byla v rámci výkonu práce u žalované plánovaná pracovní cesta do [Anonymizováno], přičemž žalobkyně po seznámení se s podmínkami u zaměstnavatele v rámci obsahu shora uvedené směrnice požádala žalovanou o proplacení nákladů na očkování vakcínou [Anonymizováno] (určené k ochraně proti [Anonymizováno]) a vakcínou [Anonymizováno] VI (určené k ochraně proti [Anonymizováno]), když žalobkyně doložila, že byla očkována dne [datum] a dne [datum] v centru očkování a cestovní medicíny v [adresa] u společnosti [právnická osoba]. Žalovaná tyto náklady pak žalobkyni proplatila. V období od [datum] do [datum] byla žalobkyně spolu s jednateli žalované [tituly před jménem] [jméno FO] a [jméno FO] a obchodním ředitelem [jméno FO] na pracovní cestě v [Anonymizováno] a následně v období od [datum] do [datum] v [Anonymizováno]. Tyto skutečnosti označuje žalovaná za nesporné. Žalovaná dále zdůrazňuje, že žalobkyně se pro absolvování těchto očkování rozhodla zcela sama ze své vůle, kdy toto očkování nebylo ani žalobkyni žalovanou nařízeno, přičemž se ani nejednalo o očkování do dané země povinné, ale jednalo se o očkování základní pro danou destinaci. Vzhledem k tomu, že žalobkyně tvrdí, že jí bylo toto očkování žalovanou nařízeno, panuje ohledně této skutečnosti, mezi nimi spor. Žalovaná dále poukazuje na to, že poprvé se dozvěděla o tvrzených zdravotních potížích žalobkyně v důsledku prodělaného očkování až dne [datum], kdy jí byl žalobkyní doručen lékařský posudek [tituly před jménem] [jméno FO]. Žalovaná poukazuje na to, že žalobkyně mimo jiné v žalobě uvedla, že podstoupila, na příkaz žalované, jakožto zaměstnavatele, očkování proti [Anonymizováno], v jejichž důsledku se u žalobkyně projevily neurologické potíže diagnostikované jako [Anonymizováno]), přičemž v rámci její následné výpovědi před soudem I. stupně uvedla také mimo jiné, že zdravotní problémy se jí začaly objevovat přibližně v červenci a srpnu [Anonymizováno], tedy krátce po absolvování očkování. V této souvislostí žalovaná uvádí, že žalobkyně za dobu trvání pracovního poměru si nejenže nesplnila svou zákonnou povinnost, kdy neohlásila pracovní úraz, ale též po dobu trvání pracovního poměru žalobkyně neoznámila svému nadřízenému (obchodní ředitel [jméno FO]), že má mít nějaké zdravotní potíže, údajně v důsledku prodělaného očkování v červnu a červenci v roce 2018, které jak žalobkyně uvedla, se měly projevit v souvislosti s prodělaným očkováním již v srpnu [Anonymizováno]. O zdravotních potížích žalobkyně žalovaná ničeho nevěděla, přičemž v říjnu [Anonymizováno] a následně v říjnu [Anonymizováno] se žalobkyně bez jakýchkoliv projevů zdravotního omezení účastnila opakovaně pracovních cest do [Anonymizováno]. Žalovaná dále rekapituluje průběh řízení před soudem I. stupně, zejména znalecký posudek a jeho závěry, včetně výslechu zpracovatele posudku, zdravotní dokumentaci žalobkyně a z toho vyvozené závěry soudu I. stupně, se kterými nesouhlasí. Podle žalované nelze dospět k jednoznačnému závěru, a to ani dle znaleckého posudku, že je dán příčinný vztah mezi podáním očkovací látky [Anonymizováno] a vznikem [Anonymizováno]. Dále žalovaná nesouhlasí, že se v daném případě jedná o pracovní úraz, když v této souvislosti zdůrazňuje, že bylo zcela na vůli žalobkyně nechat se naočkovat uvedenou vakcínou, když šlo o dobrovolné rozhodnutí žalobkyně, toto očkování nebylo žalobkyní nařízeno, ani nebylo nijak vynucováno. Žalobkyně pak byla před provedením očkování seznámena s možnými nepříznivými následky a udělila písemný informovaný souhlas s očkováním proti [Anonymizováno]. Žalovaná má za to, že její odpovědnost jako zaměstnavatele za pracovní úraz zde není, neboť nebyla naplněna zákonem daná podmínka uvedená v definici pracovního úrazu v ust. § 271k odst. 1 zákoníku práce tedy, že se jedná o poškození nezávisle na vůli zaměstnance. Dále žalovaná zdůrazňuje, že žalobkyně nesplnila povinnost bezodkladně oznámit zaměstnavateli jí tvrzený pracovní úraz, když tak učinila až po více než roce a půl od jeho zjištění. V neposlední řadě pak žalovaná namítá, že nárok žalobkyně je promlčen. V této souvislosti odkazuje na ust. § 619 občanského zákoníku s tím, že soud I. stupně nesprávně posoudil počátek běhu promlčecí lhůty u nároku na bolestné a náhradu ztížení společenského uplatnění, když mezi těmito nároky je třeba v souladu s ustálenou judikaturou Nejvyššího soudu činit rozdíl. Zde žalovaná odkazuje na rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 30. 3. 2021, sp. zn. 25 Cdo 1654/2019, dále na rozhodnutí ze dne 28. 3. 2007, sp. zn. 32 Odo 132/2005 a uvádí, že soud I. stupně dospěl k závěru, že u obou žalobkyní uplatněných nároků vychází pouze z data [datum], do kterého trvala pracovní neschopnost žalobkyně a kdy od tohoto data dle názoru soudu I. stupně žalobkyně měla potřebné informace o svém zdravotním stavu, o nemoci jakou trpí a způsobu (další) léčby, a považuje jej za rozhodující pro počátek běhu promlčecí lhůty i pro nárok na bolestné. Soud I. stupně uvedl, že až v průběhu hospitalizace žalobkyně v nemocnici ve dnech [datum]-[datum] měla být údajně vyslovená žalobkyně diagnóza [Anonymizováno]. Soud I. stupně přitom blíže neuvedl, proč právě tento den a z jakého důvodu považuje tento den za den ustálení zdravotního stavu žalobkyně. Soud I. stupně shledal, že žaloba podaná dne [datum] byla žalobkyní podána včas, když údajně prvním dnem, kdy mohla žalobkyně uplatnit své nároky, byl právě datum dne [datum]. S těmito závěry soudu I. stupně žalovaná nesouhlasí, když poukazuje na to, že žalobkyně již v srpnu [Anonymizováno] věděla, že má zdravotní problémy související s [Anonymizováno] a že tyto mohou být v důsledku absolvovaného očkování. Zde žalovaná odkazuje na SMS zprávu ze dne [datum], kterou žalobkyně psala své kolegyni [Anonymizováno]. Dále žalovaná poukazuje na to, že žalobkyně věděla, že při kontrolním vyšetření žalobkyně dne [datum] v nemocnici v [adresa] je v jeho závěru uvedeno podezření na [podezřelý výraz] s tím, že ale nejde vyloučit [Anonymizováno]. Podle žalované tak žalobkyně získala potřebné informace o svém zdravotním stavu, nemoci a způsobu léčení nejpozději dne [datum], neboť v propouštěcí zprávě nemocnice v [adresa] ze dne [datum] se uvádí, že nemocnicí v [adresa] byla žalobkyni doporučena další terapie [Anonymizováno] a podle výsledků vyšetření ze dne [datum] u ní byla přítomna [Anonymizováno], svědčící pro [Anonymizováno]. Z těchto důvodů má žalovaná za to, že byla-li žaloba podána dne [datum], je nárok na náhradu za ztížení společenského uplatnění promlčen. Stejně tak jsou podle žalované promlčeny další nároky žalobkyně na odškodnění bolestného, specifikované ve vyjádření ze dne [datum], když v tomto směru odkazuje žalovaná na rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 16. 12. 2015, sp. zn. 25 Cdo 3228/2014 s tím, že vzhledem k tomu, že většina popsaných problémů se u žalobkyně vyskytla již v létě [Anonymizováno], tak již v tomto okamžiku žalobkyně mohla uplatnit svůj nárok a bolestné. Jelikož byla žaloba podána až dne [datum], je nárok na bolestné z tohoto důvodu promlčen. To samé podle žalovaná platí i o nároku na bolestné za hospitalizaci v obdobích od [datum] do [datum], od [datum] do [datum], a od [datum] do [datum]. Prožívané bolesti s touto hospitalizací žalobkyně mohla uplatnit ihned, jde o samostatné nároky, které se samostatně promlčují. Podle žalované je rovněž promlčen i nárok na bolestné za onemocnění [Anonymizováno], neboť o tomto onemocnění se žalobkyně dozvěděla nejpozději [datum], když zde žalovaná odkazuje na propouštěcí zprávu nemocnice v [adresa] ze dne [datum] a již v tomto okamžiku žalobkyně měla povědomí o tom, že může jít o důsledek očkování (neboť toto uváděla a je zaznamenáno ve zprávě z [právnická osoba], neurologická příjmová ambulance ze dne [datum]). V neposlední řadě pak žalovaná poukazuje na to, že pokud jednotlivé bolesti s výše uvedenými problémy a onemocněním stále přetrvávají, jejich odškodnění již v souladu s citovanou judikaturou Nejvyššího soudu spadá pod náhradu za ztížení společenského uplatnění, nikoliv za bolestné. Z těchto důvodů žalovaná navrhla, aby odvolací soud napadené rozhodnutí změnil tak, že žalobu zamítne, případně, aby jej zrušil a vrátil věc soudu I. stupně k dalšímu řízení.

4. Proti rozsudku soudu I. stupně podal odvolání též vedlejší účastník na straně žalované. Tento taktéž nejprve shrnuje skutkové okolnosti případu a závěry rozhodnutí soudu I. stupně, přičemž nesouhlasí se závěrem soudu I. stupně, že: 1) žalobkyně podstoupila očkování v souvislosti s plněním pracovních úkolů a z popudu žalované, že sama žalobkyně o takové očkování zájem neměla, proto je nutné jeho negativní dopady hodnotit jako pracovní úraz; 2) dále nesouhlasí s tím, že se příčinná souvislost mezi očkováním a onemocněním žalobkyně jeví jako výrazně pravděpodobnější než varianta, že příčinou onemocnění jsou jiné (nezjištěné) příčiny; 3) v neposlední řadě též nesouhlasí se závěry soudu I. stupně o tom, že žalobkyně podala žalobu včas, neboť prvním dnem, kdy mohla žalobkyně uplatnit své nároky, byl údajně den [datum] a žaloba byla podána dne [datum], tedy v rámci tříleté subjektivní promlčecí lhůty. K námitce promlčení (ad 3) vedlejší účastník uvádí, že z provedeného dokazování je zřejmé, že žalobkyně věděla o rozhodných okolnostech pro podání žaloby mnohem dříve, než uvedl soud I. stupně. Soud I. stupně podle vedlejšího účastníka nesprávně posoudil počátek běhu promlčecí lhůty u nároku na bolestné a náhradu za ztížení společenského uplatnění, když mezi těmito nároky (v rozporu s ustálenou judikaturou Nejvyššího soudu) nečiní rozdíl. Zde odkazuje na ust. § 619 a § 620 občanského zákoníku a na rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 25. 4. 2013, sp. zn. 25 Cdo 2573/2012, ze dne 13. 10. 2020, sp. zn. 25 Cdo 2566/2020, ze dne 30. 3. 2021, sp. zn. 25 Cdo 1654/2019 s tím, že z ustálené judikatury Nejvyššího soudu plyne, že podmínkou pro započetí promlčecí lhůty není přesná znalost výše újmy. Okamžikem rozhodným pro počátek běhu promlčecí lhůty tak není až její ohodnocení znalcem. Z hlediska počátku běhu promlčecí lhůty nároku na bolestné je pak významné, nikoliv ustálení celkového zdravotního stavu odvozované od ukončení léčby, jako v případě nároku na ztížení společenského uplatnění, nýbrž ustálení stavu poškozeného z hlediska utrpěné bolesti (když zde odkazuje na rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 28. 3. 2007, sp. zn. 32 Odo 132/2005). K tomu vedlejší účastník uvádí, že soud I. stupně u obou žalobkyní uplatněných nároků zjevně vycházel pouze z data [datum], do kterého trvala pracovní neschopnost žalobkyně a od kterého, dle soudu, žalobkyně měla potřebné informace o svém zdravotním stavu, o nemoci, jakou trpí a způsobu (další) léčby. Až v průběhu hospitalizace žalobkyně v nemocnici ve dnech [datum] – [datum] měla být údajně poprvé vyslovena diagnóza [Anonymizováno]), kterou žalobkyně trpí. Soud I. stupně přitom neuvedl, zda právě tento den [datum] (a případně proč právě tento) považuje za den ustálení zdravotního stavu žalobkyně, a z jakého důvodu tento den (pokud má jít o den ustálení zdravotního stavu žalobkyně) považuje za rozhodující pro počátek běhu promlčecí lhůty i pro nárok na bolestné. Jde o dva různé nároky, u nichž počátek pro běh subjektivní promlčecí lhůty závisí na jiných okolnostech. Již z těchto důvodů považuje vedlejší účastník posouzení počátku běhu promlčecí lhůty soudem I. stupně za nesprávné. Vedlejší účastník dále poukazuje na to, že z provedeného dokazování vyplývá, že žalobkyně věděla již v srpnu [Anonymizováno], že má zdravotní problémy související [Anonymizováno] a že tyto mohou být důsledkem absolvovaného očkování, když odkazuje na SMS zprávu ze dne [datum], kterou žalobkyně psala své kolegyni. Taktéž vedlejší účastník uvádí, že nejprve bylo u žalované podezření na [Anonymizováno] s tím, že ale nejde vyloučit [Anonymizováno] (viz kontrolní vyšetření žalobkyně dne [datum] v nemocnici v [adresa]). V propouštěcí zprávě nemocnice v [adresa] ze dne [datum] se pak podává, že nemocnicí v [adresa] byla žalobkyni doporučena další terapie [Anonymizováno] a podle výsledků vyšetření ze dne [datum] u ní byla přítomna [Anonymizováno]. Z těchto důvodů podle vedlejšího účastníka není správný závěr soudu I. stupně uvedený v bodě 65. rozsudku. Naopak z provedeného dokazování podle vedlejšího účastníka vyplývá, že potřebné informace o svém zdravotním stavu, nemoci a způsobu léčby měla žalobkyně nejpozději dne [datum], přičemž již v tomto okamžiku lze dle mínění vedlejšího účastníka hovořit o ustálení zdravotního stavu žalobkyně, pokud byla schopna se v průběhu jednotlivých měsíců před i po své hospitalizaci věnovat své obvyklé aktivitě, jako je běh, když zde odkazuje na záznamy z běžecké aplikace prezentované žalobkyní dne [datum], [datum] a [datum] na jejích sociálních sítích. Jelikož byla žaloba podána až dne [datum], je nárok na ztížení společenského uplatnění podle vedlejšího účastníka promlčen. Jde-li o odškodnění bolestného vymezené v podání žalobkyně ze dne [datum] ohledně dalších nároků, poukazuje vedlejší účastník na rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 16. 12. 2015, sp. zn. 25 Cdo 3228/2014 s tím, že v těchto případech platí, že „jsou-li bolesti trvalým následkem poškození zdraví, odškodňují se v rámci náhrady za ztížení společenského uplatnění“. Vedlejší účastník pak zdůrazňuje, že většina popsaných problémů se u žalobkyně vyskytla již v létě [Anonymizováno] a již v tomto okamžiku tak žalobkyně mohla uplatnit svůj nárok na bolestné. Jelikož byla žaloba podána dne [datum], je nárok na bolestné i v tomto ohledu promlčen. Obdobně to platí o nároku bolestné za hospitalizaci za období od [datum] do [datum], od [datum] do [datum], od [datum] do [datum]. Stejně tak má vedlejší účastník za promlčený též nárok na bolestné za onemocnění [Anonymizováno], neboť o tomto onemocnění se žalobkyně dozvěděla nejpozději dne [datum] a v tomto okamžiku již žalobkyně měla povědomí o tom, že může jít o důsledek očkování (neboť o tom sama žalobkyně hovořila již v srpnu [Anonymizováno]). K otázce posouzení příčiny onemocnění [Anonymizováno] žalobkyně, a zda je toto onemocnění následkem absolvovaného očkování, vedlejší účastník poukazuje na znalecký posudek [Anonymizováno] [adresa], jeho závěry tam uvedené a též skutečnosti uváděné znalcem [tituly před jménem] [adresa], jako zpracovatelem při jednání soudu dne [datum]. Vedlejší účastník k tomu uvádí, že je přesvědčen, že příčinná souvislost v tomto případě dostatečně prokázána nebyla, a to v míře alespoň převažující pravděpodobnosti. Za situace, kdy ve prospěch příčinné souvislosti hovoří v podstatě pouze časová souvislost s očkováním a onemocnění [Anonymizováno] sice může být následkem očkování, ale současně platí, že se ve většině případů toto onemocnění vyskytuje z nezjištěných příčin, nemůže soud učinit závěr, ke kterému dospěl v napadeném rozsudku. Časová souvislost není pro posouzení příčinné souvislosti podle vedlejšího účastníka sama o sobě dostačující, když zde odkazuje na rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 27. 9. 1990, sp. zn. 1 Cz 59/90. Ze znaleckého posudku pak plyne, že očkování žalobkyně mohlo vést k onemocnění [Anonymizováno], ale není to jisté, a dokonce ani vysoce pravděpodobné. [Anonymizováno] je sice onemocnění vzácné, ale jak uvedl znalec [tituly před jménem] [jméno FO], u většiny pacientů s tímto onemocněním není příčina zjištěna. Pokud by tedy nebylo časové souvislosti s očkováním, je velmi pravděpodobné (až skoro jisté), že by příčina onemocnění žalobkyně zjištěna rovněž nebyla. Pouze na základě časové souvislosti pak na očkování jako příčinu onemocnění pohlížet nelze, resp. je možné, že toto bylo příčinou, ale zároveň to nelze ani s vyšší mírou pravděpodobnosti potvrdit. Za této situace je dle vedlejšího účastníka padesátiprocentní (ne)jistota, zda bylo [Anonymizováno] způsobeno očkováním, či nikoliv. Proto by podle vedlejšího účastníka měla být žaloba zamítnuta. V neposlední řadě pak vedlejší účastník má za to, že onemocnění žalobkyně není pracovním úrazem. V tomto směru odkazuje na znění ust. § 271k odst. 1 zákoníku práce a zdůrazňuje, že žalobkyně se nechala dobrovolně naočkovat proti [Anonymizováno], nešlo o očkování pro pracovní cestu do [Anonymizováno] povinné, ani toto očkování nebylo žalobkyni nařízeno ze strany žalované. Žalobkyně se pro něj rozhodla sama ze své vůle, což vyplynulo zejména z výpovědi svědků pana [jméno FO] a pana [jméno FO]. Žalovaná žalobkyni toto očkování v rámci pracovních benefitů pouze proplatila. V případě, že by šlo o očkování povinné, nebo ze strany žalované žalobkyni nařízené, je poškození zdraví v důsledku takového očkování pracovním úrazem. Pokud jde ale o očkování čistě dobrovolné, na kterém má zaměstnanec sám zájem, je situace zcela jiná. Vedlejší účastník má za to, že odpovědnost zaměstnavatele za pracovní úrazy nelze svévolně rozšiřovat i na tyto případy, neboť by již nebyla naplněna podmínka, že jde o „poškození zdraví nebo smrt zaměstnance, došlo-li k nim nezávisle na jeho vůli“. Vedlejší účastník dále poukazuje na zprávu očkovacího centra [Anonymizováno] ze dne [datum], že žalobkyně byla informována o rizicích s očkováním spojených, očkování podstoupit nemusela, ale zcela dobrovolně a s vědomím možných negativních následků se pro ně přesto rozhodla. Jakékoliv negativní dopady tohoto očkování na zdraví žalobkyně tak nemohou být hodnoceny jako pracovní úraz a žalovaná za ně nemůže být odpovědná. V neposlední řadě pak vedlejší účastník poukazuje na to, že žalobkyně navíc nesplnila svou povinnost bezodkladně oznámit svůj domnělý pracovní úraz, která jí plynula z pracovního poměru u žalované, když jej oznámila žalované po více jak roce a půl od jejího zjištění. Zde poukazuje na to, že bylo zjištěno, že žalobkyni se začaly zdravotní problémy objevovat přibližně v červenci a srpnu [Anonymizováno], tedy krátce po očkování. O tom, že má jít údajně o následky absolvovaného očkování, přitom žalobkyně věděla již v srpnu [Anonymizováno], ale žalované to oznámila až zasláním lékařského posudku [tituly před jménem] [jméno FO], resp. formálně až výzvou z [datum], která byla žalované doručena dne [datum]. Zde vedlejší účastník poukazuje na smysl bezodkladného oznámení pracovního úrazu, který spočívá v tom, aby mohl zaměstnavatel řádně objasnit příčiny a okolnosti vzniku pracovního úrazu. To však žalobkyně žalované neumožnila, když svůj údajný pracovní úraz oznámila žalované po více jak roce a půl od jeho zjištění. I z tohoto důvodu tak podle vedlejšího účastníka nelze poškození zdraví žalobkyně jako pracovní úraz uznat. Z těchto důvodů vedlejší účastník navrhl, aby odvolací soud napadené rozhodnutí změnil a žalobu zamítl, případně, aby jej zrušil a věc vrátil soudu I. stupně k dalšímu řízení.

5. K odvolání žalované i vedlejší účastnice se prostřednictvím svého právního zástupce vyjádřila též žalobkyně. Ta uvádí, že ohledně promlčení soud I. stupně postupoval v souladu s ustálenou judikaturou Nejvyššího soudu, když žalobkyně podala žalobu daleko dříve, než vůbec došlo k ukončení promlčecí doby. K tomu uvádí, že ze zdravotnické dokumentace je zjevné, že žalobkyně byla hospitalizována a propuštěna do domácí léčby (tehdy ještě nebyl ani zdravotní stav ustálen), až dne [datum], kdy v rámci léčby navazovala rehabilitace od [datum]. Žalobkyně se léčí doposud a zdravotní stav progreduje, když žalobkyně obdržela rozhodnutí o invaliditě třetího stupně. Žalobkyně v tomto směru odkazuje na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 25 Cdo 1089/2006. Dále žalobkyně uvádí, že v dané věci nelze jednotlivá poškození oddělovat, neboť se jednalo o důsledek očkování a zhoršování stavu, který vyústil až v onu hospitalizaci, kdy je zcela zřejmé, že k ustálení stavu nedošlo ani po propuštění dne [datum], došlo jen ke stavu, který umožnil propuštění žalobkyně za drastické medikace. K otázce příčinné souvislosti uvádí, že tato zcela jednoznačně vyplývá z vypracovaného znaleckého posudku. V dané věci totiž ve zdravotnickém právu nelze zpravidla určit vše na 100 %, ale je nutno vycházet z určité pravděpodobnosti a obvyklého běhu věcí. Znalec sám během svého vyjádření potvrdil, že je nepravděpodobné, že by předmětný následek nebyl důsledkem očkování, a pravděpodobnost je tak vysoká. Podle žalobkyně lze přisvědčit soudu I. stupně, že tato zcela zjevná pravděpodobnost a časová souvislost zcela postačuje k uzavření, že zdravotní stav byl vyvolán právě očkováním. K námitkám žalované a vedlejší účastnice, že se nejedná o pracovní úraz, žalobkyně uvádí, že v dané věci se jednalo o očkování, které provedla žalobkyně na základě pokynů zaměstnavatele, což potvrdila i svědkyně [Anonymizováno], která de facto potvrdila, že žalobkyně se tázala, co se stane, pokud se nenechá očkovat, a bylo jí sděleno, že se jí pak nechá podepsat papír, kde se společnost zříká veškeré odpovědnosti za její zdravotní stav. Žalobkyně tak neměla jinou možnost než pokynu vyhovět. Pokud by tomuto pokynu nevyhověla, musela by se na vlastní nebezpečí v rámci plnění pracovních úkolů vzdát odpovědnosti společnosti za onemocnění, která jsou možná v zahraniční destinaci. Je zcela nelogické, aby byla věc vykládána jakkoli opačně, neboť by to zaměstnance stavělo do zcela neřešitelné životní situace. S ohledem na uvedené má žalobkyně za to, že se zcela jistě jedná o pracovní úraz a soud I. stupně věc posoudil správně. S ohledem na vše uvedené, žalobkyně navrhla, aby odvolací soud napadený rozsudek potvrdil jako věcně správný.

6. Poté, co odvolací soud dospěl k závěru, že odvolání bylo podáno oprávněnou osobou (ust. § 201 o.s.ř.), ve lhůtě (ust. § 204 o.s.ř.), a proti rozhodnutí, proti kterému je odvolání přípustné (ust. § 201 o.s.ř., ust. § 202a contrario o.s.ř.), přezkoumal napadené rozhodnutí soudu I. stupně i řízení, které jeho vydání předcházelo, přičemž dospěl k závěru, že odvolání žalované a vedlejšího účastníka není důvodné.

7. V projednávané věci se žalobkyně domáhá odškodnění pracovního úrazu, který utrpěla na základě očkování proti [Anonymizováno] (vakcínou) [Anonymizováno] v souvislosti s nařízenou pracovní cestou do [Anonymizováno]. Mezi účastníky nebylo sporné, že mezi nimi vznikl a existoval pracovní poměr, že v jeho rámci byla žalobkyni nařízena pracovní cesta do [Anonymizováno], když sporným nebylo ani to, že právě v souvislosti s touto pracovní cestou žalovaná žalobkyni informovala a doporučila aplikaci potřebného cestovního očkování (doporučovaného příslušným oddělením cestovní medicíny), když nabídla též jeho proplacení, a poté, co jej žalobkyně absolvovala, tak uvedenou vakcinaci žalovaná uhradila. Soud I. stupně za této situace dospěl k závěru, že základ žalobkyní uplatněného nároku na odškodnění náhrady za vytrpěnou bolest a náhrady za ztížení společenského uplatnění vzniklých žalobkyni v důsledku pracovního úrazu spojeného s očkováním ve dnech [datum] a [datum], je dán.

8. Žalovaná a vedlejší účastník s těmito závěry soudu I. stupně nesouhlasí a v odvolání opakovaně namítají, že se v případě žalobkyně nejedná o pracovní úraz, když žalobkyni nebylo očkování ani nařízeno, ani se nejedná o očkování povinné. Dále namítají, že zde není příčinná souvislost mezi provedeným očkováním a zdravotními následky, které u žalobkyně nastaly ([Anonymizováno]). V neposlední řadě pak namítají, že uplatněné nároky na bolestné a ztížení společenského uplatnění jsou promlčeny.

9. Odvolací soud dospěl k závěru, že námitky žalované a vedlejšího účastníka nejsou důvodné. Soud I. stupně se důkladně zabýval naplněním předpokladů odpovědnosti za pracovní úraz a velmi podrobně a přiléhavě se vypořádal nejen s naplněním všech zákonných předpokladů vzniku odpovědnosti za pracovní úraz, ale též se řádně vypořádal se všemi výše uvedenými námitkami žalované a vedlejšího účastníka, které již vznášeli před soudem I. stupně, a které v rámci odvolacího řízení v podstatě jen opakují. V tomto lze na podrobné, důkladné a přiléhavé odůvodnění rozsudku soudu I. stupně zcela odkázat, když odvolací soud se se závěry soudu I. stupně a jeho odůvodněním zcela ztotožňuje.

10. V dané věci tedy lze shrnout, že očkování (vakcinace) a s ním spojené nepříznivé zdravotní následky, mohou být za splnění zákonem a judikaturou vymezených skutečností pracovním úrazem. V tomto směru lze odkázat na ustálenou judikaturu Nejvyššího soudu, v poslední době pak rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 26. 1. 2024, č. j. 21 Cdo 3408/2022, z něhož vyplývá, že „zevní příčinnou vyvolávající poškození zdraví, které je úrazem, nemusí být vždy jen působení mechanických jevů. Podle ustálené rozhodovací praxe touto zevní příčinou může být například i působení chemických látek (srov. rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 24. 7. 1968, sp. zn. 5 Co 415/68, uveřejněný pod č. 20/1969 Sb. rozh. obč.) nebo vakcíny použité při očkování (srov. rozsudek bývalého Nejvyššího soudu SSR ze dne 25. 10. 1979, sp. zn. 6 Cz 16/79, uveřejněný ve Sborníku Nejvyššího soudu IV, strana 955)“.

11. Jde-li o konkrétní případ žalobkyně, tak její očkování, které absolvovala ve dnech [datum] a [datum], bylo provedeno v přímé souvislosti s plněním pracovních úkolů, a to s nařízenou pracovní cestou do [Anonymizováno]. V tomto směru lze opětovně odkázat na závěry a úvahy, které ve svém rozhodnutí uvedl soud I. stupně a lze tedy zdůraznit, že žalovaná jako zaměstnavatel při plnění povinností vyplývajících z ust. § 102 odst. 1 zákoníku práce nabídla, doporučila a hradila žalobkyni předmětnou vakcinaci proti [Anonymizováno] očkovací látkou [Anonymizováno]. Za této situace lze tedy souhlasit se soudem I. stupně, že kromě povinného očkování, vyplývajícího z právních předpisů pro určitou skupinu zaměstnanců, a nařízeného očkování zaměstnavatelem, též očkování, které je aplikováno na doporučení zaměstnavatele za účelem snížení rizik nákazy při ohrožení zdraví zaměstnance biologickými činiteli v rámci nařízené pracovní cesty (je tedy doporučeno, hrazeno a do jisté míry i vyžadováno; v tomto směru lze odkázat na požadavek podpisu ohledně informace), tedy kategorie pod bodem „3)“ (jak ji vymezil soud I. stupně ve svém rozhodnutí v bodě 45 odůvodnění), je očkováním, které je provedeno v přímé souvislosti s plněním pracovních úkolů a pokud v jeho důsledku nastaly nepříznivé zdravotní následky na straně žalobkyně, jedná se o pracovní úraz.

12. K námitce žalované a vedlejšího účastníka ohledně nedostatku příčinné souvislosti mezi absolvovaným očkováním ve dnech [datum] a [datum] a zjištěnými zdravotními obtížemi žalobkyně, jež byly diagnostikovány jako [Anonymizováno]), tak i zde lze souhlasit se závěry soudu I. stupně, které uvádí zejména v bodech 53-58 odůvodnění svého rozhodnutí. V této souvislosti lze zdůraznit, že i když nelze s ohledem na závěry znalce stanovit příčinnou souvislost se 100 % jistotou, lze s ohledem na časovou souvislost (zdravotní potíže žalobkyně se projevily bezprostředně po podání druhé dávky vakcíny) a věcnou souvislost (možný výskyt těchto zdravotních obtíží po aplikaci vakcíny její výrobce připouští), při absenci jakýchkoliv jiných možných příčin (s vědomím toho, že znalec připouští, že v mnohých případech se příčinu onemocnění [Anonymizováno] nepodaří zjistit) souhlasit se soudem I. stupně v tom, že „i když nelze zcela vyloučit, že onemocnění [Anonymizováno] se u žalobkyně mohlo vyskytnout i bez návaznosti na očkování, nicméně s ohledem na absenci jiných potenciálních faktorů a extrémně nízkou incidenci této nemoci v populaci, se jeví jako vysoce nepravděpodobné, aby k výskytu onemocnění z jiného (navíc ani nezjištěného) důvodu došlo pouhou shodou okolností právě v úzké časové návaznosti na prodělané očkování (u něhož lze biologickou pravděpodobnost výskytu neuropatií dovozovat z údajů samotného výrobce očkovací látky)“. Z těchto důvodů tedy odvolací soud souhlasí, že i ohledně příčinné souvislosti mezi absolvovaným očkováním a zdravotními následky na straně žalobkyně, jsou závěry soudu I. stupně správné.

13. V neposlední řadě pak není důvodná ani námitka ohledně nesprávného posouzení případného promlčení nároků uplatněných žalobkyní. V tomto směru soud I. stupně opět vyšel z příslušných na věc dopadajících právních předpisů tedy, jak občanského zákoníku, tak i nařízení vlády č. 276/2015 Sb., a správně určil okamžiky počátku běhu promlčecí lhůty zvlášť u každého z uplatněných nároků tedy, jak nároku na náhradu za bolestné, tak u nároku na náhradu za ztížení společenského uplatnění. Není pravdou, že by soud I. stupně odvíjel počátek běhu promlčecí lhůty od stejného okamžiku pro oba tyto nároky. Zde soud I. stupně důsledně vyšel v případě ztížení společenského uplatnění z § 7 odst. 1 nařízení vlády č. 276/2015 Sb., ve spojení s ustálenou judikaturou Nejvyššího soudu (např. 21 Cdo 2724/2020) a počátek běhu promlčecí lhůty tedy určil dnem [datum]. V případě bolestného pak správně vyšel z § 5 odst. 1 nařízení vlády č. 276/2015 Sb., opět v souladu s ustálenou judikaturou (zde lze odkázat na závěry Ústavního soudu uvedené rozhodnutí sp. zn. IV. ÚS 774/18), kdy jako nejdřívější okamžik ustálení zdravotního stavu žalobkyně a toho, kdy mohla mít žalobkyně ucelenou a jasnou představu o povaze svého onemocnění, je ukončení pracovní neschopnosti dne [datum]. I ohledně úvah a závěrů soudu I. stupně pro posouzení skutečností významných pro rozhodnutí o námitce promlčení lze na správné a přiléhavé odůvodnění rozhodnutí soudu I. stupně (uvedené v bodech 60-66 napadeného rozsudku) zcela odkázat. Lze tedy konstatovat to, že pokud byla žaloba podána dne [datum], neuběhla promlčecí tříletá lhůta ani ohledně nároku na náhradu za ztížení společenského uplatnění (která by případně uběhla až [datum]), ani promlčecí lhůta na uplatnění nároku na bolestné (která by případně uběhla až [datum]). Z těchto důvodů ani námitka promlčení tedy není důvodná.

14. S ohledem na vše uvedené odvolací soud dospěl k závěru, že posouzení věci soudem I. stupně, a to jak ohledně skutkových zjištění, tak i právního posouzení všech rozhodných skutečností, vztahujících se k základu uplatněného nároku na náhradu škody z pracovního úrazu, a to ve vztahu k nárokům na ztížení společenského uplatnění a bolestného, posoudil soud I. stupně správně a pokud tedy ve věci vydal mezitímní rozsudek, v němž rozhodl, že „právní základ žalobou uplatněných nároků na náhradu za vytrpěnou bolest a náhradu za ztížení společenského uplatnění vzniklý žalobkyni v důsledku pracovního úrazu spojeného s očkováním provedeným ve dnech [datum] a [datum], je dán, přičemž o výši těchto nároků a o náhradě nákladů řízení bude rozhodnuto rozsudku konečném“ (§ 152 odst. 2 o.s.ř.), je rozhodnutím soudu I. stupně věcně správné, a proto jej odvolací soud dle ust. § 219 o.s.ř. potvrdil.

15. Úspěšná v rámci odvolacího řízení byla žalobkyně a této náleží náhrada nákladů odvolacího řízení, o kterých bude rozhodnuto v rozhodnutí, jímž se řízení končí.