13 C 35/2018-83

Rubrum

Obvodní soud pro Prahu 1 rozhodl předsedou senátu Mgr. [jméno řešitele] [příjmení řešitele] jako samosoudcem ve věci žalobce: [osobní údaje žalobce] bytem [adresa], [obec a číslo] zastoupený obecným zmocněncem [příjmení] [jméno] [celé jméno původního účastníka], bytem [adresa] proti žalované: [osobní údaje žalované] sídlem [adresa žalované] o zaplacení 92 000 Kč s příslušenstvím takto:

Výrok

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 80 000 Kč s úrokem z prodlení z této částky ve výši 8,5 % ročně za dobu od [datum] do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Co do částky 12 000 Kč s úrokem z prodlení z této částky ve výši 8,5 % ročně za dobu od [datum] do zaplacení, se žaloba zamítá.

III. Žalovaná je povinna, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, nahradit žalobci náklady řízení ve výši 2 000 Kč.

Odůvodnění

1. Žalobou doručenou soudu dne [datum] se žalobce původně na žalované domáhal zaplacení částky 92 000 Kč z titulu škody způsobené při výkonu veřejné moci. Při jednání konaném ve věci dne [datum] pak žalobní požadavek rozšířil o úrok z prodlení z téže částky, tedy 92 000 Kč, v zákonné výši 8,5% ročně za dobu od [datum] do zaplacení. Soud takto navrženou změnu žaloby připustil. Předmětem řízení je tak nadále částka 92 000 Kč s příslušenstvím, představovaným úrokem z prodlení z této částky ve výši 8,5% ročně za dobu od [datum] do zaplacení.

2. Žalobce uvedl, že se žalobou domáhá přiměřeného zadostiučinění v penězích za vzniklou nemajetkovou újmu způsobenou při výkonu veřejné moci nesprávným úředním postupem, která mu byla způsobena v řízení o jeho žádosti ze dne [datum] o povolení oddělení části pozemků parc. [číslo] v k. ú. [obec] u [obec], kterou žalobce podal u Stavebního úřadu Městského úřadu Úvaly. Žalobce podrobně popsal průběh správního řízení a konstatoval, že správní řízení bylo ukončeno až rozhodnutím Krajského úřadu Středočeského kraje [číslo jednací] SK ze dne 21. 3. 2017. Toto řízení tedy trvalo více než pět let. Po celou dobu řízení správní orgány obou stupňů (Městský úřad Úvaly, stavební úřad a Krajský úřad Středočeského kraje) i další dotčené orgány veřejné moci (Městský úřad Úvaly, Odbor investic a dopravy) opakovaně nedůvodně nedodržovaly zákonné lhůty. Navíc Městský úřad Úvaly, stavební úřad za dobu řízení vydal dvakrát rozhodnutí, které musel odvolací správní orgán vždy následně zrušit pro nezákonnost. Výše popsaný nesprávný úřední postup způsobil žalobci nemajetkovou újmu. Vzhledem k vysokému věku a zhoršenému zdravotního stavu bylo pro žalobce každé zbytečné oddálení termínu definitivního rozhodnutí v předmětné věci dělení pozemků velmi nepříznivé, neboť nemohl realizovat svůj záměr uspořádat majetkoprávní vztahy v předmětném území zejména ve vztahu ke svým nejbližším rodinným příslušníkům a trpěl obavami, že nebude nadále fyzicky ani duševně schopen pokračovat ve vyčerpávajícím a stresujícím řízení a to mimo jiné také proto, že kromě nedůvodných průtahů v řízení příslušných orgánů územních celků v přenesené působnosti pokládal také za velmi nestandardní chování příslušných orgánů zejména nekonzistentní a někdy výrazně odlišné až protichůdné závěry, vyjádření a zdůvodnění k předmětné věci, které za celé období probíhajícího řízení byly příslušnými orgány činěny, což pociťoval žalobce jako nejistotu a obavy, zda se v tomto případě jedná pouze o neprofesionalitu příslušných úředníků anebo, zda jde o úmyslné účelové jednání s cílem znesnadnit žalobci jako vlastníkovi předmětných pozemků výkon jeho vlastnických práv k těmto pozemkům. Žalobce pokládá za spravedlivé, aby jako částečná kompenzace za utrpěnou nemajetkovou újmu způsobenou nesprávným úředním postupem příslušných orgánů veřejné moci, mu byla poskytnuta částka 23 000 Kč za první dva roky řízení a dále 23 000 Kč za každý z následujících třech roků řízení. Celková požadovaná částka tedy činí 92 000 Kč.

3. Žalovaná předně uvedla, že již v rámci předběžného projednání nároku, dopisem ze dne [datum], konstatovala, že došlo k porušení práva žalobce na projednání věci v zákonem stanovené lhůtě a za toto se omluvila. K poskytnutí zadostiučinění za tuto újmu v penězích však dle názoru žalované podmínky splněny nejsou.

4. Co se týče náhrady nemajetkové újmy způsobené případnou nepřiměřenou délkou celkového řízení, žalovaná má za to, že přiznání takovéto náhrady není na základě judikatury Nejvyššího soudu, konkrétně jeho rozsudku ze dne 21. 3. 2018, č. j. [číslo jednací], v tomto případě možné, jelikož v projednávaném případě na správní řízení nenavazoval soudní přezkum. Dle názoru žalované tak v tomto případě přichází v úvahu pouze odškodnění jednotlivých průtahů v řízení, nikoliv jeho celkové délky, přičemž žalobce je navíc povinen prokázat jak vznik újmy, tak příčinnou souvislost mezi průtahy a vznikem nemajetkové újmy.

5. Dále se žalovaná domnívá, že nesprávného úředního postupu se dopustil zejména stavební úřad svým postupem po vydání výzvy k doplnění podání a vydání usnesení o přerušení řízení ze dne [datum], kdy měl stavební úřad, z důvodu neodstranění vad podání, po uplynutí lhůty stanovené stavebním úřadem do [datum], řízení zastavit. Tento nesprávný úřední postup však vyzněl jednoznačně ve prospěch žalobce, který se tak v pokračujícím řízení mohl nadále domáhat svých domnělých práv.

6. Dále je žalovaná nucena konstatovat, že na délku předmětného řízení měla podstatný vliv skutečnost, že žádost žalobce nebyla podána v souladu s prováděcí vyhláškou ke stavebnímu zákonu a přes doporučení krajského úřadu a výzvu stavebního úřadu nebyla podaná žádost ani upravena ani doplněna tak, aby mohla být ve smyslu stavebního zákona řádně projednána ve smyslu požadavku žalobce vyplývajícího z podaných odvolání. Žádost nebyla podána na předepsaném formuláři, neobsahovala požadované přílohy (stanovisko silničního správního orgánu jako dotčeného orgánu vzhledem k tomu, že se jednalo o dělení komunikace) a neobsahovala grafickou přílohu s vyznačením přístupů na oddělované pozemky a pozemky, které by byly dělením přímo dotčeny. Žalobce v podané žádosti navrhl dělení pozemků parc. [číslo] parc. [číslo] v k. ú. [obec] u [obec], které jsou v katastru nemovitostí vedeny jako ostatní plocha - komunikace. Uvedené pozemky jsou obcí vedeny jako komunikace a jsou jako komunikace také užívány. Navržené dělení tak nebylo v souladu s ustanovením § 20 odst. 3 vyhlášky č. 501/2006 Sb., o obecných požadavcích na využívání území, podle kterého se pozemek vždy vymezuje mimo jiné tak, aby byl dopravně napojen na veřejně přístupnou pozemní komunikaci. Protože součástí podání žalobce nebyla žádost o změnu druhu pozemků oddělovaných částí, byl v daném případě zachován stávající druh pozemků dle katastru nemovitostí. A to i z toho důvodu, že by změnou druhu pozemku oddělované části došlo k zamezení přístupu z pozemku parc. [číslo] v k. ú. [obec] na veřejnou komunikaci. I přes skutečnost, že krajský úřad žalobci opakovaně sdělil, že jeho žádost není v souladu s prováděcí vyhláškou ke stavebnímu řádu a stavební úřad žalobce opakovaně vyzval, abyste předložený návrh dělení pozemků uvedl do souladu s vyhláškou č. 501/2006 Sb., (s ust. § 20 odst. 3), zejména požádal o změnu druhu pozemku a doplnil stanovisko dotčeného orgánu, uvedenou žádost žalobce dle požadavku krajského úřadu, uvedeného v rozhodnutí o odvolání, a výzvy stavebního úřadu neupravil a požadované podklady nedoložil. Nebylo také předloženo stanovisko obecního úřadu jako příslušného silničního správního úřadu z hlediska řešení místních a účelových komunikací ve smyslu ustanovení § 40 odst. 4 písmeno d) zákona č.13/1997 Sb., o pozemních komunikacích, vzhledem k tomu, že se jednalo o dělení pozemku užívaného jako komunikace. Jelikož žalobce svou žádost ani po opakovaných výzvách příslušných úřadů požadovaným způsobem nedoplnil, nezbylo stavebnímu úřadu nic jiného než řízení o žádosti žalobce usnesením ze dne [datum] zastavit. Krajský úřad se v odvolacím řízení s názorem stavebního úřadu ztotožnil a napadené usnesení stavebního úřadu rozhodnutím ze dne [datum] potvrdil.

7. Z výše uvedeného tak dle názoru žalované vyplývá, že v projednávaném případě došlo k nesprávnému úřednímu postupu spočívajícím v průtahu v řízení. Celková délka správního řízení však byla způsobena jednáním žalobce, který podal vadnou žádost a tato nebyla ani po výzvách uvedena do souladu s ustanoveními stavebního zákona a jeho prováděcích vyhlášek. Z tohoto důvodu byla také žalovaná ve svém dopise z [datum] nucena odmítnout požadavek žalobce na zadostiučinění ve výši 92 000 Kč za nemajetkovou újmu a pouze konstatovat, že v daném případě došlo k porušení práva žalobce nedodržením povinnosti vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě a za toto se žalobci omluvit, což žalovaná na základě výše popsaných okolností případu považuje za dostačující.

8. Na vyjádření žalované reagoval žalobce replikou, doručenou soudu dne [datum]. Žalobce zdůraznil, že správní orgán, resp. žalovaná vychází z nepodložené a nesprávné domněnky, že - jelikož jsou pozemky žalobce zahrnuty do pasportu komunikací obce - vztahuje se na ně kromě stavebního zákona i zákon č. 13/1997 Sb. o pozemních komunikacích, konkrétně § 7 a § 40. Ministerstvo dopravy ČR již dříve upozornilo Městský úřad Úvaly na to, že Pasport komunikací je výhradně evidenční dokument, jehož prostřednictvím jsou sumarizovány údaje potřebné pro vlastníka či správce pozemní komunikace, jež je následně využívá pro zajištění efektivní údržby a další využití pozemních komunikací a dále to, že zahrnutí pozemní komunikace do pasportu, bez souvisejících právních úkonů (např. uzavření darovací smlouvy, kupní smlouvy, apod.), nemůže legálně změnit způsob využití pozemní komunikace a dále to, že skutečnost, že uvedené pozemky obec eviduje v pasportu, nemůže způsobit změnu využití účelové komunikace a změnit jej na veřejné. Pro úplnost pak sdělilo MD ČR Městskému úřadu Úvaly, že bude zřejmě nevyhnutelné, aby tento orgán provedl vyškrtnutí všech účelových komunikací z vedeného pasportu.

9. Žalobce již v průběhu správního řízení upozornil příslušné orgány veřejné moci (konkrétně Městský úřad Úvaly, [ulice] úřad, dále Městský úřad Úvaly, Odbor investic a dopravy a dále též město Úvaly) dopisem ze dne [datum] na skutečnost, že dotčené pozemky v jeho vlastnictví nejsou veřejně přístupné a předložil k tomuto svému tvrzení písemné důkazy. Na toto upozornění nedostal žalobce od žádného z oslovených orgánů odpověď a měl tedy za to, že tyto orgány jsou s touto skutečností srozuměny a nemají k tomu žádné připomínky. Pro úplnost žalobce sděluje, že pro zajištění právní jistoty inicioval na začátku roku 2016 správní řízení o určení právního stavu a stanovení, že předmětné pozemky v jeho vlastnictví nejsou veřejně přístupné.

10. Pokud žalovaná žalobci vytýká nedostatky žádosti, žalobce uvádí, že ke své žádosti o povolení oddělení pozemků ze dne [datum], přijatou stavebním úřadem dne [datum], přiložil celkovou přehlednou situaci s návrhem nových hranic oddělených pozemků a dále i podrobnější situací s kótami a souhlasnými stanovisky osob, oprávněných z věcného břemene o tom, že se vzdají tohoto práva na oddělených částech pozemků. Žalobce ve své žádosti jasně uvedl, čeho se jeho žádost týká, uvedl všechny relevantní skutečnosti, doložil rozhodující podklady a v závěru žádosti požádal oslovený úřad o sdělení, zda pro vydání rozhodnutí v předmětné věci bude tento úřad vyžadovat ještě nějaké další podklady či dokumenty. Na tuto jeho žádost oslovený úřad nereagoval a vydal první rozhodnutí o povolení dělení. Před vydáním prvního rozhodnutí při ústním jednání nezmínil stavební úřad jakoukoliv výtku k podané žádosti a pak následně vydal první rozhodnutí o dělení předmětných pozemků. Jelikož žalobce zjistil, že rozhodnutí o dělení pozemků obsahovalo několik věcí rozporných se zákonem, podal odvolání a následně odvolací orgán rozhodnutí stavebního úřadu zrušil pro zjištění řady závažných pochybení způsobujících nezákonnost tohoto rozhodnutí. Přestože odvolací orgán dal za pravdu v některých bodech odvolání žalobci, neuznal jeho námitku proti tomu, aby nově oddělené části pozemků byly využívány jako komunikace. Z toho však nelze dle žalobce dovozovat, že by původcem průtahů byl žalobce, neboť tím, že stavební úřad vydal nesprávné rozhodnutí, které následně musel nadřízený orgán zrušit pro nezákonnost, je v tomto případě jednoznačně vina za nesprávný úřední postup na straně stavebního úřadu.

11. Pokud žalovaná žalobci vytýká, že žalobce v původní žádosti nepožadoval změnu využití oddělovaného pozemku, připomíná žalobce to, že v textu odvolání podrobně vysvětlil, že oddělované části pozemků nikdy fyzicky funkci komunikace neplnily a doplnil, že při ústním jednání na stavebním úřadě upozornil na skutečnost, že na ploše budoucích nově vzniklých pozemků jsou po dobu mnoha desetiletí vzrostlé stromy a křoviny a také příkop a proto tato část nikdy neplnila funkci komunikace. Žalobce je i nadále přesvědčen, že požadavek stavebního úřadu, aby oddělené pozemky plnily funkci komunikace, byl jednak nezákonný, neboť tak, jak byl formulován v rozhodnutí stavebního úřadu, představoval pro žalobce novou povinnost strpět na části oddělených pozemků vznik nové komunikace, jednak těžko proveditelný (bez uskutečnění rozsáhlých terénních úpravy a vykácení stromů a keřů) a nesmyslný protože v místě navržené hranice pro oddělení pozemků jsou umístěny pevné nadzemní překážky (sloup elektrického vedení nízkého napětí, betonový kiosek s pojistkovými skříněmi). Pokud jde o tvrzení žalované o tom, že žalobce způsobil průtahy v řízení tím, že neuvedl v původní žádosti změnu využití oddělovaných částí pozemků, pak tento požadavek stavební úřad uplatnil až po více než jednom roce od podání žádosti. Jakmile stavební úřad tento dodatečný požadavek uplatnil, žalobce okamžitě bez jakéhokoliv časového průtahu tento dodatečný požadavek stavebního úřadu splnil. Pokud jde o tvrzení žalované o tom, že žalobce způsobil průtahy v řízení tím, že nebylo doloženo souhlasné stanovisko silničního správního orgánu k oddělení a změně funkčního využití pozemků, i tento požadavek stavební úřad uplatnil až po více než jednom roce od podání žádosti. Žalobce vynaložil veškeré možné úsilí k tomu, aby přiměl silniční správní orgán k vydání stanoviska, ale chování tohoto orgánu nemohl nijak ovlivnit. Navíc je žalobce přesvědčen, že tento požadavek stavebního úřadu byl nezákonný, neboť předmětné pozemky nejsou veřejné a proto silniční správní orgán neměl být v této konkrétní věci dělení pozemků vůbec stavebním úřadem k řízení přizván. Žalobce reagoval vždy bezodkladně, kdykoliv obdržel od stavebního úřadu výzvu k doplnění nějakých podkladů.

12. Žalobce jasně uvedl, že žádá o oddělení pozemků proto, aby si oddělené části ponechal a to bez věcných břemen přístupu jiných osob, jejichž souhlasná stanoviska doložil. Změnu využití oddělovaných částí pozemků žalobce v původní žádosti nepožadoval, ale to prokazatelně nezpůsobilo žádné průtahy v řízení, neboť stavební úřad před vydáním prvního rozhodnutí tento požadavek neuplatnil a vydal rozhodnutí.

13. Tvrzení žalované o tom, že by žalobce způsobil průtahy v řízení tím, že proti vydaným rozhodnutím podával odvolání, není pravdivé, neboť tím, že odvolací správní orgán dvakrát zrušil rozhodnutí správního orgánu pro nezákonnost je beze vší pochyby prokázáno, že stavební úřad se v těchto dvou případech dopustil nesprávného úředního postupu. To, že žalobce svými odvoláními upozornil na nezákonné počínání stavebního úřadu, nemůže být žalobci přičítáno k tíži, pakliže se svými námitkami u odvolacího orgánu uspěl. Žalobce je přesvědčen o tom, že i třetí rozhodnutí stavebního úřadu bylo nezákonné a proto odvolací orgán dle žalobce bude muset i toto třetí rozhodnutí zrušit poté, kdy správní soud rozhodne o podané správní žalobě.

14. Konečně podáním doručeným soudu dne [datum] žalobce soudu sdělil, že rozsudkem Krajského soudu v Praze ze dne 9. 9. 2019, č. j. 46 A 90/2017-35 bylo zrušeno rozhodnutí Krajského úřadu Středočeského kraje [číslo jednací] SK ze dne 21. 3. 2017, o zastavení předmětného správního řízení. Správní řízení tak dosud není pravomocně skončeno.

15. Z žádosti, dle podacího razítka doručené Stavebnímu úřadu, Městského úřadu Úvaly dne [datum], soud zjistil, že žalobce a [jméno] [příjmení] žádali povolení oddělení části pozemků pare. [číslo] v k. ú. [obec] u [obec]. Žadatelé odkázali na svůj vysoký věk a zdravotní stav, uvedli, že se ji nemohou o o pozemky starat a hodlají oddělené části zcizit. Přílohou žádosti je přehledová situace s návrhem nových hranic, podrobnější situace s kvótami a vyjádření osob, kterým k pozemkům svědčí věcná břemena. V závěru žádosti je deklarována připravenost žadatelů žádost dle pokynů stavebního úřadu doplnit.

16. Usnesením ze dne 17. 5. 2012 úřad rozhodl o projednání záměru dělení pozemků v územním řízení, vydal oznámení o zahájení územního řízení a svolal jednání spojené s ohledáním na místě samém na [datum].

17. Dne [datum] vydal [ulice] úřad rozhodnutí sp. zn. K [číslo] 2012 SU/Ma, č. j. MEUV 779/2012 [anonymizováno] o dělení pozemků, pro něž stanovil podmínky, mj., že všechny nově vzniklé pozemky musí i nadále plnit funkci komunikace. Proti tomuto rozhodnutí podali žadatelé odvolání, když především nesouhlasili s podmínkou, že (i malé oddělené) pozemky musí plnit funkci veřejné komunikace.

18. O odvolání žadatelů rozhodl Krajský úřad Středočeského kraje rozhodnutí dne 1. 1. 2013, [číslo jednací] a to tak, že rozhodnutí Stavebního úřadu zrušil a věc mu vrátil k novému projednání. [příjmení] jiné konstatoval, že záměr navrhuje oddělení částí pozemků z komunikace, která dle snímku katastrální mapy splňuje znaky veřejně přístupné účelové komunikace, za účelem změny využití bez uvedení výsledného cíle. Podkladem pro rozhodnutí proto musí být též stanovisko města Úvaly jako příslušného silničního správního orgánu, které uložil stavebnímu úřadu opatřit. K námitce žadatelů proti podmínce spočívající v zachování stávajícího využití oddělovaných pozemků z důvodu zajištění přístupu na pozemky pare. [číslo] poukázal na § 20 odst. 3 vyhlášky č. 501/2006 Sb., jehož smyslem je zajištění přístupnosti každého pozemku bez ohledu na vlastnictví. Upozornil, že dle mapových podkladů již nyní není pozemek pare. [číslo] napojen na veřejně přístupnou pozemní komunikaci a je v zájmu žadatelů hledat řešení, které požadavkům tohoto ustanovení vyhoví, např. současným dělením a scelováním pozemků.

19. Dopisem z [datum] navrhovatelé u stavebního úřadu urgovali další postup ve věci. [ulice] úřad dne [datum] na urgenci odpověděl, že spisový materiál od odvolacího orgánu obdržel až [datum],„ v současnosti je připravena žádost na příslušný silniční správní úřad“.

20. Oznámením z [datum] pak stavební úřad žadatele vyrozuměn o pokračování územního řízení a stanovil termín ústního jednání na [datum].

21. Přípisem z [datum] navrhovatelé reagovali na (negativní) vyjádření silničního správního orgánu (odboru investic a dopravy MÚ [obec]). Žadatelé uvedli, že dosud nevěděli o záměrech na budování inženýrských sítí a komunikace v předmětné lokalitě a avizovali, že jsou ochotni ke kompromisu, přijatelnému pro obě strany.

22. Dle zápisu podepsaného žalobcem a jeho zmocněncem [příjmení] [jméno] [celé jméno původního účastníka], proběhlo dne [datum] jednání na Odboru investic a dopravy MÚ [obec], kde žalobce deklaroval, že pozemky nejsou veřejnou komunikací, pokud je některým osobám umožněn přístup, je to na základě zřízených věcných břemen.

23. Podáním ze dne [datum] se žadatelé vyjádřili k průběhu jednání ze dne [datum] a doplnili, že hodlají převést vlastnictví převážné části pozemků s tím, že si hodlají ponechat malou část k využití jako zahradu. Přiložili plánky s vyznačením změny druhu pozemku na oddělovaných částech pozemků na zahradu a s návrhem věcných břemen. 24. [ulice] úřad výzvou ze dne [datum] vyzval žadatele, aby uvedli žádost do souladu s vyhláškou č. 501/2006 Sb. (bez konkrétnější specifikace) a aby doložili stanovisko odboru investic a dopravy.

25. Dopisem ze dne [datum] žadatelé stavební úřad požádali o vyjádření, zda doplnění ze dne [datum] považuje za nedostatečné a v čem případnou nedostatečnost spatřuje. Navrhovatelé se snaží se silničním orgánem komunikovat a najít bezkonfliktní řešení. Žadatelé však mají za to, že stanovisko Odboru investic a dopravy není opodstatněné.

26. Na základě žádosti z [datum] o poskytnutí informací dle zák. č. 106/1999 Sb. obdrželi navrhovatelé stanovisko projektanta komunikací k oddělení pozemků (musí být zachována šířka pro jednosměrný provoz na veřejné komunikaci 6,5 m)

27. Ze zápisu z [datum] se podává, že téhož dne proběhlo jednání na MěÚ [obec] za přítomnosti starosty a vedoucí úřadu, kde žalobce a jeho zmocněnec [příjmení] [jméno] [celé jméno původního účastníka] upozornili na vleklé a nedokončené řízení.

28. Dopisem z [datum] se vedoucí MěÚ [příjmení] [jméno] [příjmení] za průtahy omluvila.

29. Sdělením z [datum] [ulice] úřad vyzval účastníky k seznámení s podklady rozhodnutí a k vyjádření. Na to žalobci reagovali vyjádřením ze [datum], v němž uvedli, že nesouhlasí s podmínkami stanoviska Odboru investic a dopravy, na tomto stanovisku pak setrvali i v další korespondenci (dopis ze dne 18 9. 2014), v reakci na další sdělení seznámení s podklady rozhodnutí z [datum].

30. Dne [datum] vydal [ulice] úřad rozhodnutí sp. zn. K [číslo] 2012 SU/Ma, [číslo jednací] [anonymizováno] o dělení pozemků, pro které současně opětovně stanovil podmínky, zejména, že všechny nově vzniklé pozemky musí i nadále plnit funkci komunikace„ jak vyplývá ze stanoviska silničního správního orgánu – Městského úřadu Úvaly, OID č. j. [spisová značka] [spisová značka], ze dne 22. 7. 2014“ a dále zřízení věcných břemen na oddělených částech pozemku ve prospěch pozemků parc. [číslo].

31. Žalobci citované (v pořadí druhé) rozhodnutí Stavebního úřadu napadli odvoláním ze dne [datum], v němž opětovně brojili proti stanoveným podmínkám. Stížností z [datum] pak navrhovatelé mj. urgovali předložení věci odvolacímu orgánu.

32. Rozhodnutím Krajského úřadu Středočeského kraje ze dne 18. 2. 2015, č. j. 028124 / [číslo] bylo rozhodnutí Stavebního úřadu z [datum] pro rozpor s § 68 správního řádu (nepřezkoumatelnost) opětovně zrušeno a věc vrácena Stavebnímu úřadu k novému projednání. Odvolací orgán vytkl stavebnímu úřadu, že neposoudil soulad záměru s územně plánovací dokumentací, výrok neobsahoval údaje podle § 12 odst. 1 písm. a) a b) vyhlášky č. 503/2006 Sb., o podrobnější úpravě územního rozhodování, územního opatření a stavebního řádu, ve znění účinném do 28. 3. 2015 (dále jen„ vyhláška č. 503/2006 Sb.“), a to druh pozemků, jichž se dělení týká, a určení nových hranic s vyznačenými přístupy z veřejně přístupné pozemní komunikace ke každému pozemku. [ulice] úřad sice odkázal na připojený návrh, avšak jeho grafická část nebyla k rozhodnutí připojena. Dále vytkl stavebnímu úřadu, že nehodnotil, zda všechny dotčené pozemky budou mít přístup z veřejně přístupné komunikace. K námitce žadatelů proti podmínce spočívající v zachování stávajícího využití oddělovaných pozemků stejně jako v předchozím rozhodnutí poukázal na požadavek § 20 odst. 3 vyhlášky č. 501/2006 Sb. a konstatoval, že dle mapových podkladů není v případě pozemku pare. [číslo] podmínka dopravního napojení na veřejně přístupnou pozemní komunikaci splněna, a je v zájmu navrhovatele hledat řešení, které požadavku vyhoví, např. současným dělením a scelováním pozemků. Uložil stavebnímu úřadu, aby žádost znovu posoudil, zjistil skutečný stav věci a po novém projednání vydal rozhodnutí v souladu s platnou legislativou, uvedl všechny podklady pro rozhodnutí, jejich zhodnocení a úvahy o všech námitkách uplatněných v průběhu řízení.

33. Na základě podnětu navrhovatelů ze dne [datum], vydal dne [datum] Krajský úřad Středočeského kraje opatření proti nečinnosti a uložil Stavebnímu úřadu rozhodnout ve věci dělení pozemků do 30 dnů. 34. [ulice] úřad výzvou ze dne [datum] vyzval s odkazem na § 87 odst. 1 zákona č. 183/2006 Sb., stavební zákon, žadatele, aby do [datum] předloženou žádost doplnili o návrh dělení splňující požadavky § 20 odst. 3 vyhlášky č. 501/2006 Sb. a o změnu druhu oddělené části pozemku s tím, že nelze sloučit pozemky různého druhu. Ve výzvě pouze odkázal na právní názor Krajského úřadu Středočeského kraje obsažený v rozhodnutí ze dne [datum] a poučil žalobce, že nebudou-li nedostatky ve stanovené lhůtě odstraněny, bude řízení zastaveno dle § 66 odst. 1 písm. c) správního řádu.

35. Žalobce reagoval na výzvu podáním podaným u stavebního úřadu dne [datum] označeným jako stížnost ve věci dělení pozemků a reakce na výzvu stavebního úřadu k doplnění žádosti ze dne [datum] o dělení pozemků. K výzvě uvedl, že ji považuje za nedůvodný průtah v řízení. Upozornil, že již při jednání dne [datum] byli žadatelé vyzváni, aby uvedli žádost do souladu s vyhláškou č. 501/2006 Sb. a uvedli změnu druhu pozemku, na což reagovali podáním ze dne [datum], v němž vysvětlili své záměry, navrhli opatření k zajištění přístupnosti pozemků a uvedli změnu druhu oddělených částí pozemků. [ulice] úřad znovu vydal shodnou výzvu dne [datum], přičemž na dotaz žadatelů, zda pokládá vyjádření za nedostatečné, nereagoval a rozhodl o dělení pozemků. Žalobce uvedl, že hranice jsou navrženy tak, aby nezhoršily stávající stav dopravní obslužnosti (za pevnými nadzemními objekty - kiosek s kabelovou skříní a stožáry nadzemního vedení). Namítá, že oddělené části pozemků jako komunikace nikdy nesloužily, poukázal na vzrostlé stromy a svažitý terén a s odkazem na § 1 odst. 2 vyhlášky č. 501/2006 Sb. zdůraznil potřebu posuzovat konkrétní podmínky daného případu. Uvedl, že navržené řešení považuje za souladné s vyhláškou č. 501/2006 Sb. a stavební úřad mu nesdělil, jakým způsobem by navržené řešení mělo stávající stav zhoršovat. 36. [ulice] úřad odpověděl na podání žalobce dopisem ze dne [datum], v němž popsal průběh řízení a citoval rozhodnutí žalovaného ze dne [datum]. Zdůraznil citaci, že je v zájmu žadatele hledat řešení, které vyhoví požadavkům vyhlášky č. 501/2006 Sb., např. současným dělením a scelováním pozemků s tím, že předložený návrh uvedenému nevyhovuje. Uvedl, že jelikož je právním názorem žalovaného vázán, vyzval žalobce, aby uvedl návrh do souladu s § 20 odst. 3 vyhlášky č. 501/2006 Sb. Průtahy odůvodnil nemocí pracovnice stavebního úřadu.

37. Žalobce podáním doručeným žalovanému [datum] požádal o přešetření vyřízení stížnosti.

38. Dle protokolu z [datum] byl Stavebnímu úřadu předán úmrtní list paní [jméno] [příjmení].

39. Na základě podnětu žalobce z [datum], přijal Krajský úřad Středočeského kraje dne [datum] znovu opatření proti nečinnosti a uložil Stavebnímu úřadu rozhodnout ve věci dělení pozemků do 30 dnů. Konstatoval, že podání ze dne [datum] nebylo dle obsahu stížností a nemělo být jako stížnost vyřizováno.

40. Dne [datum] [ulice] úřad Usnesením podle § 66 odst. 1 písm. c) správního řádu, územní řízení zahájené dne [datum] na základě žádosti žalobce o dělení pozemků, zastavil. V odůvodnění pouze uvedl, že dle rozhodnutí Krajského úřadu Středočeského kraje ze dne [datum] vyzval žalobce k doplnění žádosti a žalobce vady žádosti, které brání pokračování v řízení, neodstranil.

41. Proti usnesení Stavebního úřadu o zastavení řízení podal žalobce [datum] odvolání, v němž namítal porušení ustanovení § 68 odst. 3 správního řádu, neboť žalobce reagoval na výzvu ze dne [datum] v odpovědi ze dne [datum], avšak stavební úřad se s jeho námitkami nevypořádal.

42. Rozhodnutím ze dne 21. 3. 2017, [číslo jednací] Krajský úřad Středočeského kraje zamítl odvolán žalobce a usnesení Stavebního úřadu o zastavení řízení potvrdil. Krajský úřad Středočeského kraje konstatoval, že návrh dělení pozemků nesplňuje požadavky § 20 odst. 3 a § 22 odst. 2 vyhlášky č. 501/2006 Sb., neboť je navrženo dělení pozemků, které plní funkci pozemní komunikace, tak, že po oddělení dvou částí bude průjezdná šířka pouze čtyři metry, což neodpovídá požadavkům této vyhlášky a dostatečným způsobem neumožňuje průjezd obslužných vozidel (popelářů, hasičů apod.), ani zimní údržbu. Dále konstatoval, že v žádosti nebylo uvedeno, jak by mělo být s oddělenými pozemky naloženo. Správní orgány předpokládaly, že by měly být připojeny k sousedním zahradám, a proto požadovaly rozšíření žádosti o změnu druhu oddělených částí na druh zahrada, aby bylo možné je sloučit. Žádost nebyla požadovaným ani jiným způsobem doplněna. Bylo tak na místě zastavení řízení, neboť žalobce přes výzvu nedoplnil řádné podklady pro dělení pozemků.

43. Přestože žalobce napadl rozhodnutí Krajského úřadu Středočeského kraje ze dne 21. 3. 2017, [číslo jednací], správní žalobou (viz. odst. 46. rozsudku), uplatnil u žalované dne [datum] nárok na přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu, způsobenou nepřiměřenou délkou shora rekapitulovaného správního řízení. V této žádosti o přiměřené zadostiučinění argumentoval žalobce v zásadě shodně jako v rámci žaloby (odst. 1 a 2 rozsudku), shrnul průběh správního řízení a požádal o poskytnutí zadostiučinění v penězích (též shodně jako v žalobě) ve výši 92 000 Kč.

44. Žalovaná na žádost žalobce reagovala„ odmítnutím nároku“ z [datum]. Žalovaná uvedla, že pokládá za dostačující zadostiučinění za vzniklé porušení práva konstatování, že v daném případě došlo k porušení práva a to nedodržení povinnosti vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě.„ Stát se Vám tímto za nesprávný úřední postup správního orgánu (stavebního úřadu Městského úřadu Úvaly) v odvětví státní správy, jež náleží do působnosti Ministerstva pro místní rozvoj, omlouvá“.

45. Ze sdělení [obec] správy sociálního zabezpečení a žalobcem předloženého průkazu ZTP se podává, že žalobce je invalidní (pobírá invalidní důchod třetího stupně).

46. Z rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 9. 9. 2019, č. j. 46 A 90/2017 pak vyplývá, že rozhodnutí Krajského úřadu Středočeského kraje ze dne 21. 3. 2017, č. j. 038431 / [číslo] (odst. 42 rozsudku), bylo na základě správní žaloby podané žalobcem zrušeno. a to pro nepřezkoumatelnost, pro nedostatek důvodů a podle § 76 odst. 1 písm. b) s. ř. s., tedy z důvodu, že nemá oporu ve spise. Správní soudu uvedl, že se ztotožňuje s žalobcem, že se Krajský úřad s jeho odvolacími námitkami nevypořádal. Krajský úřad nevysvětlil, zda považuje prvostupňové rozhodnutí za dostatečně odůvodněné, pokud jde o vypořádání námitek žalobce uplatněných v podání ze dne [datum] (a předchozích podáních, na něž poukazovalo), a ani sám v rámci zásady jednotnosti správního řízení nedoplnil odůvodnění prvostupňového rozhodnutí tak, aby se s těmito námitkami vypořádal a vysvětlil, jaké konkrétní vady měla podaná žádost o dělení pozemků, doplněná podáním ze dne [datum] a jakým způsobem bránily případné vady pokračování řízení a vydání meritorního rozhodnutí za situace, kdy stavební úřad opakovaně o této žádosti věcně rozhodoval, přičemž ani druhé zrušující rozhodnutí Krajského úřadu, na které výzva stavebního úřadu odkazovala, žádné konkrétní vady žádosti, jež by bránily věcnému projednání, neuvádělo. Pokud vady žádosti nebrání jejímu věcnému posouzení a stavební úřad dojde k závěru, že záměr není v souladu s požadavky uvedenými v § 90 (nebo jestliže by umístěním a realizací záměru mohly být ohroženy zájmy chráněné stavebním zákonem nebo zvláštními právními předpisy), stavební úřad žádost o vydání územního rozhodnutí zamítne dle § 90 odst. 2 stavebního zákona. Závěr o nesouladu záměru s ustanovením § 20 odst. 3 vyhlášky č. 501/2006 Sb. představuje věcné posouzení žádosti, a nikoli důvod zastavení řízení dle § 66 odst. 1 písm. c) správního řádu. Správní soud též souhlasil s žalobcem, že Krajský úřad se nevypořádal s jeho námitkami, že účelová komunikace na předmětných pozemcích není veřejně přístupná, navrhované oddělení nezhoršuje stávající stav dopravní obslužnosti a že oddělované části nemohly být využívány jako komunikace.

47. Lze tak konstatovat, že předmětné správní řízení dosud není skončeno. Soud se nicméně zabýval nárokem žalobce tak, jak byl žalobou vymezen (a předběžně žalovanou projednán), tedy průběhem řízení v období od jeho zahájení podáním žádosti dne 16 3. 2012 (odst. 15. rozsudku) do (v pořadí již třetího) rozhodnutí odvolacího orgánu – Krajského úřadu Středočeského kraje ze dne [datum] (odst. 42 rozsudku).

48. Po právní stránce soud věc posoudil podle zák. č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem, v platném znění, přičemž též přihlédl k dále citovaným ust. Evropské úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. Dle ust. 13 odst. 1 zákon č. 82/1998 Sb.:„ Stát odpovídá za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem. Nesprávným úředním postupem je také porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Nestanoví-li zákon pro provedení úkonu nebo vydání rozhodnutí žádnou lhůtu, považuje se za nesprávný úřední postup rovněž porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě.“ Dle ust. 14 odst. 3 zákon č. 82/1998 Sb.:„ (3) Uplatnění nároku na náhradu škody podle tohoto zákona je podmínkou pro případné uplatnění nároku na náhradu škody u soudu.“ Dle ust. 31a zákon č. 82/1998 Sb.:„ (1) Bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje se podle tohoto zákona též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu. (2) Zadostiučinění se poskytne v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo. (3) V případech, kdy nemajetková újma vznikla nesprávným úředním postupem podle § 13 odst. 1 věty druhé a třetí nebo § 22 odst. 1 věty druhé a třetí, přihlédne se při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění rovněž ke konkrétním okolnostem případu, zejména k a) celkové délce řízení, b) složitosti řízení, c) jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům v řízení, a k tomu, zda využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení, d) postupu orgánů veřejné moci během řízení a e) významu předmětu řízení pro poškozeného.“ Dle čl. 6 odst. 1 Evropské úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen„ Úmluva“):„ Každý má právo na to, aby jeho záležitost byla spravedlivě, veřejně a v přiměřené lhůtě projednána nezávislým a nestranným soudem zřízeným zákonem, který rozhodne o jeho občanských právech nebo závazcích nebo o oprávněnosti jakéhokoli trestního obvinění proti němu. Rozsudek musí být vyhlášen veřejně, avšak tisk a veřejnost mohou být vyloučeny buď po dobu celého nebo části procesu v zájmu mravnosti, veřejného pořádku nebo národní bezpečnosti v demokratické společnosti, nebo když to vyžadují zájmy nezletilých nebo ochrana soukromého života účastníků, anebo v rozsahu považovaném soudem za zcela nezbytný pokud by, vzhledem ke zvláštním okolnostem, veřejnost řízení mohla být na újmu zájmům spravedlnosti.“ Dle Stanoviska občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu České republiky ze dne [datum], sp. zn. Cpjn 206/2010:„ Odůvodnění výše přiznaného zadostiučinění musí obsahovat hodnocení, v němž se vychází ze základní částky stanovené násobkem celkové doby řízení v letech či měsících a částky přiznávané za jednotku času řízení s následným připočtením či odečtením vlivu skutečností vyplývajících z kritérií obsažených v § 31a odst. 3 písm. b) až e) zákona. Poškozený má právo na úrok z prodlení ode dne následujícího po uplynutí lhůty šesti měsíců poté, kdy nárok na náhradu přiměřeného zadostiučinění uplatnil postupem podle § 14 zákona“ „ Z pohledu těchto údajů pak Nejvyšší soud dospěl k závěru, že pro poměry České republiky je přiměřené, jestliže se základní částka, z níž se při určování výše přiměřeného zadostiučinění vychází, pohybuje v rozmezí mezi 15 000 Kč až 20 000 Kč (cca 600 až 800 EUR) za jeden rok řízení, tj. 1 250 Kč až 1 667 Kč (cca 50 až 67 EUR) za jeden měsíc řízení. Nejvyšší soud přitom ale považuje za nezbytné zohlednit také to, že jakékoliv řízení vždy nějakou dobu trvá. Bylo by proto nesprávné, jestliže by i počáteční doba řízení (kterou by bylo možno považovat ještě za přiměřenou) byla odškodňována ve stejné výši jako doba jí přesahující. Pro účely vypořádání se s touto problematikou tak Nejvyšší soud pokládá za rozumné, jestliže první dva roky řízení (resp. prvních 24 měsíců) budou ohodnoceny částkou o polovinu nižší, než jsou částky uvedené výše; tedy 15 000 Kč až 20 000 Kč za první dva roky řízení dohromady (za jeden rok pak 7 500 Kč až 10 000 Kč).“ Dle nálezu Ústavního soudu sp. zn.: III. ÚS 899/17 ze dne [datum]:„ K porušení práva na soudní ochranu a práva na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem (čl. 36 odst. 1 a odst. 3 Listiny základních práv a svobod) dojde i v případě, že soud nezohlední relevantní judikaturu, podle níž má zadostiučinění ve formě konstatování porušení práva toliko podpůrnou funkci a lze jej použít zejména v případech, kdy se poškozený na průtazích v řízení podílel.“ Dle rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 29. 9. 2015, sp.zn. 30 Cdo 344/2014:„ Závěr, že nepřiměřená délka správního řízení způsobila účastníku řízení nemajetkovou újmu, je dán, jde-li ve správním řízení o spor o právo nebo závazek, který je opravdový a vážný a jehož rozhodnutí má přímý vliv na existenci, rozsah nebo způsob výkonu daného práva nebo závazku v jeho poměrech, má-li toto právo nebo závazek základ ve vnitrostátním právu a je-li soukromoprávní povahy.“ 49. Soud se v prvé řadě neztotožňuje s námitkami žalované, že v projednávané věci nelze aplikovat čl. 6 odst. 1 Úmluvy. Pokud žalovaná odkazuje na rozsudek Nejvyššího soudu, sp. zn. 30 Cdo 1174/2016, pak ostatně v řízení vyšlo najevo, že v projednávané věci na správní řízení následně soudní přezkum navazoval (k tomu srovnej odst. 46. rozsudku), nehledě již k okolnosti, že tato judikatura Nejvyššího soudu (podmiňující aplikaci čl. 6 odst. 1 Úmluvy ve správním řízením navazujícím soudním přezkumem), byla překonána judikaturou soudu Ústavního (srovnej např. nález Ústavního soudu ze dne [datum], sp. zn. I. ÚS 2872/18. V projednávané věci se jednalo o nakládání s nemovitým majetkem žalobce, který chtěl – i s přihlédnutím ke svému zdravotnímu stavu – svůj majetek uspořádat. V té souvislosti není ostatně bez významu, že druhý s žadatelů o dělení pozemků, paní [jméno] [příjmení], se ukončení správního řízení skutečně nedožila. Šlo tedy o způsob výkonu vlastnického práva žalobce (tedy práva soukromoprávní povahy) a soud nemá pochyb, že zájem žalobce na tomto způsobu výkonu práva byl opravdový a vážný. S ohledem na tento závěr se nemajetková újma vzniklá žalobci presumuje.

50. Žalobcem napadené správní (stavební) řízení o dělení pozemků bylo zahájeno žádostí z [datum] a bylo (nikoli definitivně) ukončeno rozhodnutím odvolacího orgánu z [datum]. V řízení rozhodoval správní orgán prvního stupně (stavební úřad) třikrát, stejně tak jako orgán odvolací. Z rekapitulace řízení je pak zřejmé, že opakovaně došlo k nedodržení lhůt stanovených v ust. § 71 správního řádu„ Druhé“ rozhodnutí Stavebního úřadu (odst. 30. rozsudku) bylo vydáno až dne [datum], tedy rok a devět měsíců od zrušení rozhodnutí předchozího ([datum] – viz. odst. 18 rozsudku). Konečně pak„ třetí“ rozhodnutí Stavebního úřadu bylo vydáno dne [datum] (odst. 40. rozsudku), tedy více než rok a šest měsíců od zrušení rozhodnutí předchozího ([datum] – viz. odst. 32. rozsudku) a toto rozhodnutí bylo vydáno až na základě dvou podnětů žalobce k opatření proti nečinnosti (odst. 33. a 39. rozsudku).

51. Žalobce se na této délce řízení nikterak nepodílel. Námitky žalované, že žalobce nepředložil potřebné doklady, jsou liché. Žalobce a správní orgány měli totiž rozdílný názor na charakter předmětných pozemků. Žalobce vždy tvrdil, že pozemky, o jejichž dělení žádá, nejsou veřejnou komunikací, což správnímu orgánu dokládal. Žalobce sice jevil snahu, v zájmu vyřešení záležitosti, dospět k nějakému kompromisu se silničním správním orgánem, v zásadě však vždy tvrdil, že toto stanovisko k rozhodnutí stavebního úřadu potřebné není. Pro projednávanou věc je pak zcela irelevantní, zda je tento názor žalobce správný. Správní orgán měl v zákonné lhůtě (třeba i negativně) o žádosti žalobce rozhodnout.

52. Řízení však trvalo pět let ([datum] – [datum]). Je namístě konstatovat, že tato délka řízení byla s ohledem na typ řízení zcela zřejmě nepřiměřeně dlouhá a byla způsobena nečinností správního orgánu. S ohledem na podpůrný charakter odškodnění v podobě omluvy či konstatování porušení práva (viz shora citovaný nález Ústavního soudu sp.zn.: III. ÚS 899/17 ze dne [datum]) se soudu, vzhledem k okolnostem věci nejeví omluva a konstatování porušení práva (kterých se již žalobci dostalo – viz. odst. 44. rozsudku) dostačující formu odškodnění. Soud proto přiznal žalobci odškodění v penězích.

53. Pokud jde o výši odškodnění, na které má žalobce s ohledem na nepřiměřenou délku správního řízení nárok, vycházel soud z výše citovaného stanoviska Nejvyššího soudu ČR, Cpjn 206/2010, dle kterého je třeba vyjít z určité částky za 1 rok trvání řízení, ve kterém došlo k porušení práva na projednání věci v přiměřené lhůtě, jež znásobena celkovou délkou trvání řízení umožní stanovit základní výši odškodnění, která je následně upravena s přihlédnutím ke kritériím stanoveným dle § 31a odst. 3 zákona č. 82/1998 Sb. Dle výše uvedeného stanoviska NS ČR je pak za přiměřenou základní částku na poměry České republiky částka v rozmezí 15.000 Kč až 20.000 Kč za každý rok řízení, přičemž za první dva roky jde o částku poloviční, to je v rozmezí mezi 7.500 Kč až 10 000 Kč.

54. Soud, jak je uvedeno výše, shledal důvodným přiznat žalobci náhradu nemajetkové újmy za dobu pěti let správního řízení. Soud přihlédnul též ke kritériím dle ust. § 31a odst. 3 zákona o odpovědnosti za škodu (viz. níže) dospěl ovšem k názoru, že zde není důvod modifikovat náhradu mimo rozmezí stanovené citovaným stanoviskem NS ČR. Jak již soud uvedl, celkovou délku řízení považuje za nepřiměřenou, řízení nebylo ani řízením výjimečně složitým a žalobce k průtahům v řízení žádným způsobem nepřispěl. Postup orgánů veřejné moci během řízení pak byl spíše liknavý, i vzhledem k urgencím žalobce. Jelikož tato kritéria svědčí ve prospěch žalobce, a též význam řízení (tedy uspořádání nemovitého majetku) pro žalobce byl značný, vycházel soud z horní hranice rozmezí (20 000 Kč), kdy za první dva roky je ovšem základní výše poloviční. Za první dva roky takto stanovená výměra tedy činí 20 000 Kč (2x 10 000), za další tři roky 60 000 Kč (3 x 20 000). Tímto způsobem soud dospěl k závěru o přiměřené výši zadostiučinění žalobce v penězích ve výši 80 000 Kč.

55. Žalobce má též nárok na úhradu úroku z prodlení z přisouzené částky a to v zákonné výši 8,5% ročně (nařízením vlády č. 351/2013 Sb.), za dobu od [datum] do zaplacení, neboť svůj nárok u žalované uplatnil dne [datum] a šestiměsíční lhůta dle ust. § 15 zák. č. 82/1998 Sb. tak uplynula dne [datum]. Žalovaná se proto dnem následujícím nalézá v prodlení. Soud vzhledem k tomu uložil žalované povinnost zaplatit žalobci částku 80 000 Kč s takto specifikovaným příslušenstvím (výrok I. tohoto rozsudku), a ze shodných důvodů ve zbytku, výrokem II. tohoto rozsudku, žalobu zamítl.

56. Výrok III. tohoto rozsudku se opírá o ust. § 142 odst. 3 o. s. ř., dle kterého platí, že i když měl účastník ve věci úspěch jen částečný, může mu soud přiznat plnou náhradu nákladů řízení, měl-li neúspěch v poměrně nepatrné části nebo záviselo-li rozhodnutí o výši plnění na znaleckém posudku nebo na úvaze soudu. Jelikož žalobce ve věci uspěl co do základu nároku a výše plnění závisela na úvaze soudu, soud žalobci přiznal náhradu nákladů v celém rozsahu, přičemž žalobce požadoval toliko náhradu uhrazeného soudního poplatku. Žalobcem uhrazený soudní poplatek činil 2 000 Kč a v tomto rozsahu tedy soud žalovanou zavázal k náhradě nákladů řízení žalobce.

Poučení