13 C 388/2024 - 134

Rubrum

Okresní soud Plzeň-město rozhodl samosoudcem Mgr. Vladimírem Kolářem ve věci žalobce: [Jméno žalobce], narozený [Datum narození žalobce] bytem [Adresa žalobce] (pošta [Anonymizováno]) zastoupený advokátem [Jméno advokáta] sídlem [Adresa advokáta] proti žalované: [Anonymizováno] [Anonymizováno] - [Jméno žalované], IČO [IČO žalované] sídlem [Adresa žalované] o žaloba o náhradu nemajetkové újmy způsobené nesprávným úředním postupem - nepřiměřená délka soudního řízení o 42 875 Kč s příslušenstvím takto:

Výrok

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 19 000 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 19 000 Kč od [datum] do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se co do částky 23 875 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 23 875 Kč od [datum] do zaplacení zamítá.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 30 785,90 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobce.

Odůvodnění

1. Žalobou ze dne [datum] se žalobce domáhal vydání rozhodnutí, kterým by byla žalované uložena povinnost zaplatit mu částku 42 875 Kč spolu s úrokem z prodlení a dále náhradu nákladů řízení. Žaloba je odůvodněna tím, že žalobce byl na základě žaloby podané dne [datum] rovněž v procesním postavení žalobce účastníkem řízení vedeného u Krajského soudu v [Anonymizováno] pod sp. zn. [incidenční spisová značka]. Toto řízení vedené Krajským soudem v [Anonymizováno] pod sp. zn. [incidenční spisová značka] bylo vedeno pro určení, že pohledávka žalobce přihlášená do insolvenčního řízení vedeného [Anonymizováno] [Anonymizováno] v [Anonymizováno] pod sp. zn. [Anonymizováno] [spisová značka] ve věci dlužníka [jméno FO] narozeného [datum] ve výši 167 073,77 Kč existuje po právu, co do pravosti a výše. Jednalo se o incidenční spor podle § 159 a násl. z.č. 182/2006 Sb., insolvenčního zákona (řízení vedené u KS v [Anonymizováno] pod sp.zn. [incidenční spisová značka] označováno dále jen jako "incidenční spor"). Tento incidenční spor byl tak zahájen podáním žaloby dne [datum] a pravomocně skončen dne [datum], když po pravomocném skončení incidenčního sporu podal žalobce ústavní stížnost, o níž bylo rozhodnuto [datum] usnesením Ústavního soudu č. j. III ÚS 1597/24. Incidenční spor probíhal na třech úrovních soudní soustavy, a to jednak u Krajského soudu v [Anonymizováno] jako soudu prvého stupně, Vrchního soudu v Praze jako soudu odvolacího a Nejvyššího soudu ČR, který rozhodoval v řízení o dovolání. V podané žalobě žalobce dále uvedl, že v incidenčním sporu došlo k neodůvodněným průtahům, které způsobily nepřiměřenou délku řízení a Krajský soud v [Anonymizováno] prováděl nadbytečné dokazování. Řízení tak podle žalobních tvrzení trvalo 7 met a 7 měsíců. Přitom se podle názoru žalobce nejednalo o právně ani skutkově složitou věc. S ohledem na celkovou dobu trvání incidenčního sporu má tak žalobce dle svého názoru nárok na náhradu nemajetkové újmy ve výši 98 750 Kč, kterou je třeba podle názoru žalobce ještě navýšit o celkem [hodnota] %. Navýšení o 20 % odůvodnil žalobce svým vysokým věkem, když v průběhu incidenčního sporu dosáhl věku 75 let a dále tím, že incidenční spor nebyl rozhodnout v době trvání účinků oddlužení dlužníka, pročež popěrný úkon dlužníka ztratil skončením oddlužení svůj účinek, což pro žalobce znamenalo nutnost zpětvzetí žaloby v incidenčním sporu a zastavení řízení, a to vyvolalo další spory, vedené u Okresního soudu v Klatovech pod sp.zn. [spisová značka] a [spisová značka]. Navýšení o dalších 20 % pak žalobce zdůvodnil tím, že Krajský soud v [Anonymizováno] jako soud prvého stupně prováděl v incidenčním sporu nadbytečné obsáhlé dokazování a jeho rozhodnutí byla opakovaně rušena či měněna odvolacím soudem.

2. Žalobce v době před podáním žaloby uplatnil nárok na náhradu nemajetkové újmy za nepřiměřenou délku incidenčního sporu u žalované dne [datum]. Žalovaná svým stanoviskem ze dne [datum] uznala nárok žalobcem v rozsahu částky 85 500 Kč tuto částku následně žalobci vyplatila, což bylo mezi účastníky řízení nesporné.

3. Žalovaná se k žalobě vyjádřila svým podáním ze dne [datum], v němž uvedla, že v dané věci není sporu o tom, že došlo k nemajetkové újmě žalobce z důvodu nepřiměřené délky soudního řízení. Dále uvedla, že žalobce uplatnil u žalované nárok na náhradu nemajetkové újmy v celkové výši 140 625 Kč a po přezkoumání incidenčního sporu žalovaná konstatovala, že předmětem řízení došlo k nesprávnému úřednímu postupu a poskytla žalobci zadostiučinění ve výši 85 500 Kč. Další navýšení zadostiučinění žalovaná ve svém vyjádření odmítla a navrhla zamítnout žalobu v celém jejím rozsahu.

4. Po provedeném dokazování soud zjistil následující skutkový stav. Žalobce podal dne [datum] žádost o náhradu nemajetkové újmy ve výši 140 625 Kč. O této žádosti bylo dne [datum] vydáno stanovisko žalované č.j. [Anonymizováno]-[Anonymizováno]/[Anonymizováno]-[Anonymizováno]/7, která došla k závěru, že žalovanému vznikl nárok na zadostiučinění ve výši 85 500 Kč.

5. Ze spisu o incidenčním sporu Krajského soudu v Plzni soud zjistil, že bylo zahájeno podáním žaloby dne [datum], dne [datum] byla výzva k podání vyjádření k žalobě doručena žalovanému. Při jednání konaném dne [datum] byla přednesena žaloba. Další jednání proběhla ve dnech [datum] a [datum]. Důkazy výslechem dvou svědků (svědka [Anonymizováno] a svědkyně [Anonymizováno] byly provedeny na ústních jednáních konaných dne [datum], respektive [datum]) a dále byly k důkazu provedeny listiny navržené účastníky řízení, a to zejména listiny ze spisu policejního a dále jiného ke spisu vedeného u Krajského soudu v Plzni pod sp. zn. [spisová značka]. Při jednání konaném dne [datum] byl vyhlášen rozsudek, kterým bylo žalobě vyhověno. Žalovaný podal odvolání a spis byl dne [datum] předložen Vrchnímu soudu v [Anonymizováno]. Ten usnesením ze dne [datum] rozsudek soudu I. stupně zrušil a vrátil mu věc k dalšímu řízení. Po vrácení po kasačním rozhodnutím Vrchního soudu v Praze, kterým byla věc vrácena Krajskému soudu v [Anonymizováno] provedl soud opakovaně dokazování konkrétními listinami z výše uvedených spisů jejichž obsah následně při hodnocení důkazů konfrontoval s výsledky dokazování výslechem svědků. Provedl další dokazování výslechem svědků ([tituly před jménem] [jméno FO] dne [datum]), později účastnického výslechu žalovaného, výslechu svědka [Anonymizováno] (na jednání [datum]). Jednání proběhla dne [datum] a dne [datum]. Rozsudkem ze dne [datum] byla žaloba zamítnuta. Dne [datum] byl spis předložen odvolacímu soudu k projednání odvolání žalobce. Usnesením odvolacího soudu ze dne [datum] byl rozsudek soudu I. stupně zrušen a věc mu byla opět vrácena k dalšímu řízení. Při jednání konaném dne [datum] byl vyslechnut žalovaný. Dne [datum] se konalo další jednání, při kterém byl vyhlášen rozsudek, kterým byla určena pohledávka ve výši 5.569 Kč a ve zbytku byla žaloba zamítnuta. Žalobce podal odvolání a spis byl dne [datum] předložen odvolacímu soudu. Jednání proběhlo dne [datum] a byl vyhlášen rozsudek, kterým bylo žalobě zcela vyhověno. Žalovaný podal dovolání a spis byl dne [datum] předložen Nejvyššímu soudu ČR. Ten rozsudkem ze dne [datum] zrušil rozsudek odvolacího soudu ze dne [datum]. Věc byla dne [datum] předložena odvolacímu soudu. Jednání proběhlo dne [datum] a usnesením ze dne [datum] bylo odvolací řízení zastaveno z důvodu zpětvzetí odvolání. Usnesení o zastavení odvolacího řízení nabylo právní moci dne [datum].

6. Z listin založených ve spise Okresního soudu v [Anonymizováno] sp. zn. [spisová značka] bylo zjištěno, že předmětem tohoto sporu je částka 22 346 Kč vyplacená původně žalobci insolvenčním správcem z majetkové podstaty dlužníka, a to na základě rozsudku Krajského soudu v Plzni v incidenčním sporu. Vzhledem k tomu, že tento rozsudek krajského soudu byl později zrušen a řízení bylo následně zastaveno, domáhal se dlužník po žalovaném vrácení nákladů řízení coby bezdůvodného obohacení žalobce. Z důkazů listinami z tohoto soudního spisu Okresního soudu v Klatovech má soud za prokázané, že původem tohoto sporu je skutečnost, že incidenční spor byl ukončen zpětvzetím žaloby, když pokračování v incidenčním sporu s ohledem na skončení oddlužení nebylo pro žalobce smysluplné, neboť nevzal-li by žalobu v incidenčním sporu zpět, řízení by muselo být stejně zastaveno.

7. Obdobně z listin ze soudního spisu Okresního soudu v [Anonymizováno] sp.zn. [spisová značka], v němž je po žalobci, tam v pozici žalovaného, požadováno vrácení plnění poskytnuté mu z majetkové podstaty dlužníka na základě zrušeného rozhodnutí v incidenčním sporu.

8. Soud dále provedl důkaz listinami z exekučního spisu Okresního soudu v [Anonymizováno] vedeného pod sp.zn. [spisová značka] a spisu soudního exekutora [tituly před jménem] [jméno FO] pod sp.zn. [spisová značka], z nichž zjistil, že žalobce čelil exekuci pro vymožení náhrady nákladů řízení, která mu byla uložena po zpětvzetí žaloby v incidenčním sporu.

9. Podle § 13 odst. 1, z č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem stát odpovídá za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem. Nesprávným úředním postupem je také porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Nestanoví-li zákon pro provedení úkonu nebo vydání rozhodnutí žádnou lhůtu, považuje se za nesprávný úřední postup rovněž porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě.

10. Podle § 31a odst. 1, z č. 82/1998 Sb. bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje se podle tohoto zákona též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu.

11. Podle § 31a odst. 2, z č. 82/1998 Sb. se zadostiučinění poskytne v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo.

12. Podle § 31a odst. 3, z č. 82/1998 Sb. V případech, kdy nemajetková újma vznikla nesprávným úředním postupem podle § 13 odst. 1 věty druhé a třetí nebo § 22 odst. 1 věty druhé a třetí, přihlédne se při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění rovněž ke konkrétním okolnostem případu, zejména k celkové délce řízení, složitosti věci, chování poškozeného, postupu příslušných orgánů a významu předmětu řízení pro poškozeného.

13. Jednotlivá hlediska při stanovení výše nemajetkové újmy za nevydání rozhodnutí v přiměřené lhůtě jsou obsaženy ve Stanovisku občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu České republiky ze dne [datum] k výkladu ustanovení § 13 odst. 1, věta druhá a třetí, a § 31a zákona č. 82/1998 Sb., Cpjn 206/2010 zveřejněného ve sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek 5/2011 pod č. R58/2011 civ. (dále jen „Stanovisko NS“).

14. V posuzovaném případě vznikl žalobci nárok na náhradu nemajetkové újmy v penězích za nepřiměřenou délku řízení vedeného Krajským soudem v [Anonymizováno] pod sp.zn. [incidenční spisová značka], vyčíslenou žalovanou před zahájením řízení na částku 85 500 Kč, která byla žalobci uhrazena. Soud přezkoumal výši nároku žalobce podle kritérií obsažených v § 31a odst. 3, z. č. 82/1998 Sb.

15. Při posuzování celkové délky řízení dospěl vycházel soud ze zjištění, že řízení o určení pravosti a výše pohledávky bylo zahájeno podáním žaloby dne [datum]. Posledním rozhodnutím soustavy obecných soudů ve věci vydaným bylo usnesení o zastavení odvolacího řízení vydané Vrchním soudem v Praze dne [datum], č.j. [spisová značka], které nebylo právní moci dne [datum]. Po nebytí právní moci tohoto rozhodnutí byla podána žalobcem ústavní stížnost do výroku II. tohoto usnesení o nákladech řízení, která byla odmítnuta usnesením Ústavního soudu ze dne [datum], sp.zn. III. ÚS 1597/24. Zde je první disproporce mezi délkou řízení, za niž byla žalovanou přiznána náhrada, totiž žalovanou tvrzených 7 let a 4 měsíce a délkou řízení tvrzenou žalobcem při započítání řízení o ústavní stížnosti proti rozhodnutí o nákladech řízení, totiž 7 let a 7 měsíců. Podle Stanoviska NS skutečnost, že účastník využívá svých procesních práv daných mu vnitrostátním právním řádem (podávání opravných prostředků, námitek atd.), nemůže jít k jeho tíži z hlediska prodloužení délky řízení. Naopak důvodnost takto podaných opravných prostředků může naznačovat nesprávný úřední postup na straně orgánu veřejné moci, což může být zohledněno jako důvod prodloužení délky řízení spočívající v postupu orgánu veřejné moci. Na druhou stranu nelze přičítat k tíži státu prodloužení délky řízení v důsledku nutnosti reagovat na návrhy, opravné prostředky nebo námitky účastníků řízení, zvláště jde-li o návrhy, opravné prostředky či námitky zjevně nedůvodné. Rozhodování o nákladech řízení je sice integrální součástí řízení ve věci samé, nikoli samostatným vedlejším řízením, ale zároveň ústavní stížnost podaná žalobcem v samém závěru, respektive až po jeho pravomocném skončení byla zjevně nedůvodná, a to z několika důvodů uvedených ústavním soudem v usnesením o jejím zamítnutí. Soud proto dospěl k závěru, že celková délka řízení o incidenčním sporu trvala žalovanou tvrzených 7 let a 4 měsícům, což odpovídá částce 95 000 Kč.

16. Kvůli složitosti věci byla náhrada nemajetkové újmy ponížena žalovanou o celkem [hodnota] %, a to o 10 % s ohledem na to, že řízení probíhalo na třech stupních soudní soustavy, nepočítaje do toho řízení u Ústavního soudu ve věci nákladů řízení, a o 10 % s ohledem na skutkové složitosti řízení. Žalobce v této souvislosti namítal, že žalovaná promítla snížení o 10 % do svého výpočtu náhrady nemajetkové újmy nesprávně dvakrát, neboť skutková složitost věci se projevila i v tom, že rozhodnutí soudu prvého stupně bylo opakovaně rušeno odvolacím soudem a rozhodnutí odvolacího soudu bylo zrušeno soudem nejvyšším. Podle Stanoviska NS se však jedná o dvě samostatná kritéria posuzování. V řízení o incidenčním sporu provedl Krajský soud v Plzni před vydáním prvního rozhodnutí ve věci samé důkazy výslechem svědků a listinami navrženými účastníky řízení. Při hodnocení důkazů musel Krajský soud v [Anonymizováno] posuzovat jednotlivé svědecké výpovědi co do jejich důvěryhodnosti, neboť jednotlivé důkazy prokazovaly odlišná skutková tvrzení. Po skutkové stránce lze tedy věc hodnotit jako obtížnou, když se Krajský soud v [Anonymizováno] musel vypořádat s protichůdnými tvrzeními svědků, ať už vyslechnutých při ústních jednáních ve věci samé, nebo obsažených v protokolech z jiných spisů provedených k důkazu. Věc byla obtížná i po stránce právní. Krajský soud v [Anonymizováno] i Vrchní soud v Praze jako soud odvolací posoudily odlišně otázku platnosti směnky s ohledem na případné excesivní vyplnění směnečné sumy, což není otázkou právně triviální. Stejně tak je složitou právní otázka, zda na výsledek incidenčního sporu má vliv popření toliko pravosti, nebo i výše pohledávky. Soud nepřisvědčil argumentu žalobce, že Krajský soud v [Anonymizováno] prováděl obsáhlé dokazování výslechem svědků týkající se směnečné sumy nadbytečně, jak vyplývá z rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne [datum], č.j. [spisová značka], odst. 17 tohoto rozsudku, neboť podle názoru Nejvyššího soudu obsaženého v jeho rozsudku ze dne [datum], č.j. [spisová značka] v odstavcích 56 a násl. a zejména shrnuté v odst. 63 tohoto rozsudku potvrzují správnost postupu Krajského soudu v [Anonymizováno], který se na základě provedených důkazů zaobíral otázkou výše směnečné sumy, tedy výše pohledávky žalobce coby věřitele za dlužníkem. Protože byly naplněny oba důvody pro snížení náhrady nemajetkové újmy žalovanou o 10 %, tedy jak skutková složitost věci, tak vedení řízení na třech úrovních soudní soustavy, považuje soud snížení náhrady o celkem [hodnota] % za důvodné.

17. Soud nezjistil a ostatně ani nebylo žalovanou tvrzeno, že by se žalovaný podílel na nepřiměřené délce řízení svým procesním chováním, vyjma podání nedůvodné ústavní stížnosti, což již bylo zohledněno soudem v určení celkové doby trvání řízení, z níž je vypočtena výše náhrady nemajetkové újmy.

18. Soud prvého stupně považuje za správné navýšení odškodnění nemajetkové újmy o 10 % s ohledem na průtahy při nařízení jednání v době, kdy se předmětný spis nacházel u Vrchního soudu v Praze, tedy na přelomu let 2020-2021 a 2023-2024 a s ohledem na skutečnost, že rozhodnutí soudů nižších stupňů byla opakovaně rušena nadřízeným soudem, a to dílem i pro procesní pochybení a nepřezkoumatelnost jednotlivých závěrů soudů. V této otázce rovněž mezi účastníky řízení nebylo sporu o správné vyhodnocení nároku žalobce žalovanou.

19. Stěžejní pro posouzení uplatněného nároku žalobce bylo zkoumání významu předmětu řízení pro poškozeného. Žalobce navrhoval navýšení náhrady nemajetkové újmy s ohledem na jeho věk a s ohledem na to, že v důsledku dlouhotrvajícího incidenčního sporu došlo ke skončení insolvenčního řízení, v rámci kterého byl tento incidenční spor veden, což mělo nutně za následek skončení řízení nikoli meritorním rozhodnutím, ale jeho zastavením. V důsledku zastavení řízení pak vznikla žalobci povinnost vrátit dlužníku již vyplacené plnění za pravomocně určenou pohledávku a povinnost nahradit dlužníku náklady řízení z incidenčního sporu v důsledku jeho zastavení pro zpětvzetí žaloby žalobcem.

20. Podle rozhodnutí Ústavního soudu IV. ÚS 2699/23 „Při posuzování vzniku práva na odškodnění za nepřiměřenou délku řízení nelze zaměňovat hledisko významu určitého typu řízení, který je pro každého účastníka stejný a slouží k objektivnímu vyhodnocení (ne)přiměřené délky řízení daného typu, s hodnocením významu (konkrétního nepřiměřeně dlouhého) řízení pro konkrétního účastníka za účelem určení, v jaké míře (či zda vůbec) mu v důsledku nepřiměřené délky řízení vznikla nemajetková újma. Dovodí-li soud, že posuzované řízení nebylo z hlediska významu pro stěžovatele nepřiměřeně (ve smyslu nepřijatelně) dlouhé, a z téhož důvodu nezpůsobilo stěžovateli (žádnou) újmu spojenou s nejistotou ohledně výsledku řízení, nepřípustně ztotožní posouzení hlediska významu řízení při hodnocení jak nepřiměřené délky řízení (odpovědnostní titul/příčina), tak při vzniku újmy tím způsobené (následek).“ 21. Při posuzování vlivu věku žalobce na výši náhrady nemajetkové újmy aplikoval soud pravidla stanovená v judikatuře vyšších soudů, a to tak, že podle rozhodnutí Nejvyššího soudu sp.zn. [spisová značka] ze dne [datum] „Osobami v pokročilejším věku jsou ve Stanovisku Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. [Anonymizováno] [Anonymizováno]/[Anonymizováno], uveřejněném jako [Anonymizováno] [Anonymizováno]/[Anonymizováno] myšleny osoby starší minimálně 75 let, vždy s ohledem na konkrétní okolnosti případu a zejména zdravotní stav konkrétního člověka. Podle rozhodnutí Nejvyššího soudu sp.zn. [spisová značka] ze dne [datum] „Negativní důsledky nepřiměřeně dlouhého řízení jsou osobami v pokročilejším věku či osobami těžce nemocnými vnímány zpravidla intenzivněji, a jedná se tak objektivně u každé z takových osob o výraznější zásah do jejich práva na spravedlivý proces. Zvýšený význam předmětu řízení pro poškozené z důvodu jejich vysokého věku a zdravotního stavu nespočívá na pouhých faktických obtížích při vystupování v předmětném řízení, nýbrž na intenzivnějším vnímání nepříznivých dopadů nepřiměřeně dlouhého řízení, a to včetně hrozby, že se tyto osoby nemusí ukončení řízení s ohledem na stáří a zdravotní stav dožít. I ve vztahu k žalobkyni, která byla po celou dobu trvání posuzovaného řízení osobou starší 75 let, pročež je třeba ji považovat za osobu v pokročilém věku (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka]), se tedy pravidlo, podle kterého je u osob ve vyšším věku zvýšený význam řízení presumován, uplatní. Není však vyloučeno, aby konkrétní okolnosti posuzovaného případu, jež v řízení vyšly najevo a které jsou způsobilé význam předmětu řízení pro poškozeného naopak snižovat, odůvodnily závěr, že namísto vyššího významu posuzovaného řízení pro poškozeného bude tento význam hodnocen pouze jako standardní, anebo v situaci, budou-li zmíněné okolnosti dány v mimořádné míře a intenzitě, dokonce i jako snížený.“ Z citované části rozhodnutí Nejvyššího soudu dovozuje soud v této věci, že pro aplikaci pravidla o navýšení nemajetkové újmy je třeba splnění podmínky, aby žalobce byl jako osoba v pokročilém věku posuzován po celou dobu řízení případně aby byly prokázány jiné okolnosti související s věkem či zdravotním stavem žalobce, které by aplikaci zohlednění věku ve na výši nemajetkové újmy odůvodňovaly. V projednávaném incidenčním sporu však žalobce byl ve věku od 69 do 76 let, takže se na něho pravidlo o navýšení náhrady nemajetkové újmy z důvodu jeho vysokého věku neuplatní bez dalšího a žádné zvláštní okolnosti týkající se zdravotního stavu žalobce související s celkovou délkou posuzovaného řízení nebyly žalobcem tvrzeny. Soud tedy dospěl k závěru, že zde není důvod pro navýšení náhrady nemajetkové újmy kvůli věku žalobce.

22. Jiná situace je však v případě tvrzených následků v podobě vzniku povinností žalobci vzniklých kvůli zastavení řízení ve věci incidenčního sporu a s tím souvisejících soudních řízení vedených u Okresního soudu v [Anonymizováno] a exekučního řízení. V důsledku nepřiměřené délky trvaní incidenčního sporu došlo v průběhu řízení ke skončení insolvenčního řízení oddlužením, což je skutečnost, která bránila v dalším pokračování incidenčního sporu. Po splnění oddlužení tak žalobce nemohl v incidenčním sporu procesně pokračovat, a to právě s ohledem na fikci uznání pravosti pohledávky, a proto vzal zpět odvolání podané proti v pořadí třetímu rozsudku Krajského soudu v Plzni a odvolací řízení tehdy vedené Vrchním soudem v Praze bylo zastaveno. Pokud by žalobce ve sporu pokračoval, byla by žaloba pravděpodobně zamítnuta, neboť předmět sporu splněním oddlužení odpadl. V této souvislosti odkazoval žalobce na ustálenou judikaturu např. na rozhodnuti nejvyššího soudu, sp. zn. [spisová značka] ze dne [datum] podle něhož „Pominou-li účinky schválení oddlužení, přestává popření pohledávky dlužníkem mít (v rozsahu popření) vliv na zjištění pohledávky. Žalobu, kterou se věřitel proti popírajícímu dlužníku domáhá určení pravosti pohledávky, soud v této situaci odmítne jako podanou osobou, která k tomu nebyla oprávněna podle § 160 odst. 4 IZ.“ Přitom pohledávka žalobce byla v průběhu oddlužení uspokojena, a to na základě výsledků incidenčního sporu, konkrétně rozsudku Vrchního soudu v [Anonymizováno] ze dne [datum], který byl však Nejvyšším soudem zrušen. O tom, že předmět incidenčního sporu odpadl se zmiňuje i Ústavní soud v usnesení o odmítnutí žalobcovy stížnost, a to v odst. 13 tohoto usnesení, kde konstatuje skutečnost, že předmět incidenčního sporu odpadl. Nesprávný postup spočívající v nepřiměřené délce řízení znamenal nemožnost pro žalobce tento spor meritorně dokončit. Po skončení oddlužení čelil navíc žalobce dalším žalobám, a to o vrcení žalobci uhrazených nákladů řízení po zrušení v pořadí posledního rozsudku Vrchního soudu v Praze Nejvyšším soudem a jednak o vydání bezdůvodného obohacení ve formě plnění vyplaceného žalobci z podstaty v insolvenčním řízení, opětovně na základě zrušení posledního meritorního rozhodnutí Vrchního soudu v Praze ve věci, což soud zjistil provedením důkazů listinami ze spisů Okresního soudu v Klatovech vedených pod sp.zn. [spisová značka] a [spisová značka]. Svůj původ v incidenčním sporu mělo i exekuční řízení vedené na majetek žalobce. V tomto případě však má soud za to, že nařízení exekuce na majetek žalobce není v příčinné souvislosti s nepřiměřenou délkou řízení v incidenčním sporu, neboť exekuci se mohl žalobce vyhnout úhradou dluhu, která mu byla uložena pravomocným rozsudkem Krajského soudu v [Anonymizováno] ze dne [datum], č.j. [incidenční spisová značka].

23. Žalobci bylo v důsledku průtahů v incidenčním sporu v podstatě znemožněno dosáhnout meritorního rozsouzení své věci, neboť v důsledku skončení oddlužení nebyla žaloba v rámci incidenčního sporu nadále projednatelná. Navíc se žalobce dostal do právně poměrně neobvyklé situace, kdy musel posoudit zejména povinnost vrácení již vyplacené částky v rámci plnění oddlužení. Soud nepředjímá, jak dopadne spor u OS v [Anonymizováno], ale lze předpokládat, že pokud by soud v průtahové věci rozhodl do skončení oddlužení, tyto spory vedené nyní u Okresního soudu v [Anonymizováno] by nevznikly. Tím je zvýšen význam předmětu incidenčního sporu pro žalobce, který byl jednak zbaven možnosti řádného projednání své věci – konkrétně existence a výše pohledávky za dlužníkem- před soudem až do konečného rozhodnutí a jednak se dostal ne zcela vlastní vinou do situace, kdy musí vracet plnění mu již poskytnutá na základě zrušení rozhodnutí soudu, aniž by mohl v řízení dále svá práva hájit. Tento následek odpovídá zvýšení základní výše zadostiučinění o 20 %. Závěry o výši procentního navýšení v tomto případě učinil soud na základě úvahy, podle níž procentní hodnota [hodnota] % vystihuje situaci, kdy v důsledku nepřiměřené délky řízení byl v podstatě zmařen celý jeho účel, ale zároveň není postaveno na jisto, zda a v jakém rozsahu by žalobce v incidenčním sporu uspěl, pokud by tento dále pokračoval. Zároveň se jedná o částku, která není neúměrná hodnotě sporů vedených u Okresního soudu v [Anonymizováno]. Výši procentního navýšení provedl soud na základě své volné úvahy, když i Nejvyšší soud například ve svém rozhodnutí ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka] uvádí, že „při posuzování přiměřenosti délky řízení a stanovení případného finančního zadostiučinění za porušení práva na projednání věci v přiměřené době je nutno se vyvarovat mechanické aplikaci práva s touhou po dosažení matematicky přesného výsledku. Nelze totiž zapomínat, že jde v těchto případech o posouzení vzniku nemajetkové újmy na straně poškozeného, tedy o posouzení kategorie objektivně jen obtížně zjistitelné a zcela jistě nespočítatelné.“ Ostatně i sám žalobce v odůvodnění žaloby prezentoval názor, že podle kritéria významu předmětu řízení pro poškozeného by měla být náhrada nemajetkové újmy navýšena o 20 % byť včetně podle soudu nedůvodného zohlednění věku žalobce, ale soud je v projednávané věci vázán toliko výši uplatněného nároku a nikoli procentním navýšením, které podle názoru žalobce jednotlivá kritéria či jejich dílčí části představují.

24. Základní výše náhrady nemajetkové újmy za nepřiměřenou délku řízení, představovaná částkou 95 000 Kč za délku řízení 7 let a 4 měsíce je tedy navyšována již na základě stanoviska žalované ze dne [datum] o 10 % za postup soudu vedoucí k prodloužení délky řízení, ponižována o 10 % za vedení řízení na třech stupních soudní soustavy, ponižována o 10 % z důvodu skutkové složitosti řízení a dále navyšována o 20 % na základě úvahy soudu v projednávané věci. Celkem je tak třeba částku 95 000 Kč navýšit o 10 %, takže celková výše náhrady nemajetkové újmy činí 104 500 Kč, z čehož byla žalovanou žalobci uhrazena částka 85 500 Kč. K úhradě tak zbývá částka 19 000 Kč, jejíž úhradu uložil soud žalované ve výroku I. tohoto rozsudku a ve zbývající části žalobu zamítl.

25. Protože se žalovaná dostala do prodlení s plněním svého peněžitého závazku, má žalobce dále právo i na zaplacení úroku z prodlení, a to ve smyslu ustanovení § 1970 občanského zákoníku, jehož výše je určena v souladu s ustanovením § 2 Nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Úrok z prodlení je požadován ode dne [datum] což koresponduje se Stanoviskem NS, podle nějž má poškozený nárok na úrok z prodlení ode dne následujícího po uplynutí lhůty šesti měsíců poté, kdy nárok na náhradu na náhradu přiměřeného zadostiučinění uplatnil postupem podle § 14 z.č. 82/1998 Sb. k čemuž došlo dne [datum]. Lhůta k plnění pak byla stanovena jako třídenní v souladu s ustanovením § 160 odst. 1 část věty před středníkem o.s.ř.

26. O nákladech řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 3 o.s.ř., když žalobce sice měl v řízení úspěch jen částečný, ale rozhodnutí v tomto případě záviselo na úvaze soudu. Soud tedy přiznal náhradu nákladů řízení za hrazený soudní poplatek ve výši 2 000 Kč, dále za 3 úkony právní služby, a to převzetí věci, sepis žaloby a repliku k vyjádření žalované ze dne [datum] á 3 100 Kč (9 300 Kč) podle § 9 odst. 4 písm. a), vyhl.č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu ve znění platném do [datum], 4 úkony právní služby, a to účast na ústním jednání dne [datum], doplnění tvrzení žalobce ze dne [datum], účast na ústním jednání dne [datum] a účast na ústním jednání dne [datum] á 1 860 Kč (7 440 Kč) podle § 9a odst. 2, vyhl.č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu ve znění platném od [datum]. Dále odměna sestává ze tří režijních paušálů ve výši 300 Kč a čtyř režijních paušálů ve výši 450 Kč dle § 13 odst. 4 vyhlášky č. 177/1996 Sb., hotových výdajů za cestovné ve výši 2 550 Kč, náhrady za promeškaný čas ve výši 1 800 Kč a 21% DPH ve smyslu ustanovení § 137 odst. 3 o. s. ř. ve výši 4 995,90 Kč. Celkem tak náklady řízení žalobce představuje částka 30 785,90 Kč. Lhůta pro zaplacení náhrady nákladů řízení byla stanovena ve smyslu ustanovení § 160 odst. 1 část věty před středníkem o. s. ř.