13 C 50/2018

Rubrum

Okresní soud v Chebu rozhodl samosoudcem Mgr. Milanem Homolkou ve věci žalobkyň: a) [celé jméno žalobkyně], narozená dne [datum] bytem [adresa žalobkyně] b) [celé jméno žalobkyně], narozená dne [datum] bytem [adresa žalobkyně] obě zastoupené advokátem [údaje o zástupci] proti žalované: [osobní údaje žalované] o nahrazení projevu vůle takto:

Výrok

I. Řízení o žalobě, kterou se žalobkyně domáhaly nahrazení projevu vůle žalované uzavřít se žalobkyněmi smlouvu o bezúplatném převodu pozemků ve vlastnictví státu podle zákona č. 229/1991 Sb., se ohledně pozemků: -) parcelní [číslo] zapsaný v Katastru nemovitostí u Katastrálního úřadu pro Karlovarský kraj, Katastrální pracoviště Cheb na listu vlastnictví [číslo] pro katastrální území Horní Lomany a obec Františkovy Lázně, -) parcelní [číslo] zapsaný v Katastru nemovitostí u Katastrálního úřadu pro Karlovarský kraj, Katastrální pracoviště Cheb na listu vlastnictví [číslo] pro katastrální území Žírovice a obec Františkovy Lázně, -) parcelní [číslo] zapsaný v Katastru nemovitostí u Katastrálního úřadu pro Karlovarský kraj, Katastrální pracoviště Cheb na listu vlastnictví [číslo] pro katastrální území Dřenice u Chebu a obec Cheb, -) parcelní [číslo] zapsaný v Katastru nemovitostí u Katastrálního úřadu pro Karlovarský kraj, Katastrální pracoviště Cheb na listu vlastnictví [číslo] pro katastrální území Chotěnov u Mariánských Lázní a obec Mariánské Lázně, -) parcelní [číslo] zapsaný v Katastru nemovitostí u Katastrálního úřadu pro Karlovarský kraj, Katastrální pracoviště Cheb na listu vlastnictví [číslo] pro katastrální území Kladruby u Beranova a obec Teplá, -) parcelní [číslo] zapsaný v Katastru nemovitostí u Katastrálního úřadu pro Karlovarský kraj, Katastrální pracoviště Cheb na listu vlastnictví [číslo] pro katastrální území Klášter Teplá a obec Teplá, -) parcelní [číslo] zapsaný v Katastru nemovitostí u Katastrálního úřadu pro Karlovarský kraj, Katastrální pracoviště Cheb na listu vlastnictví [číslo] pro katastrální území Klášter Teplá a obec Teplá, částečně zastavuje.

II. Soud nahrazuje projev vůle žalované uzavřít se žalobkyněmi tuto smlouvu o bezúplatném převodu pozemků ve vlastnictví státu podle zákona č. 229/1991 Sb.: 1. [název žalované], [IČO], sídlem [adresa žalované] (dále jen„ [název žalované]“), spravuje pozemky ve vlastnictví státu, a to: - pozemek parcelní [číslo] zapsaný v Katastru nemovitostí u Katastrálního úřadu pro Karlovarský kraj, Katastrální pracoviště Cheb na listu vlastnictví [číslo] pro katastrální území Aš a obec [obec], - pozemek parcelní [číslo] zapsaný v Katastru nemovitostí u Katastrálního úřadu pro Karlovarský kraj, Katastrální pracoviště Cheb na listu vlastnictví [číslo] pro katastrální území Františkovy Lázně a obec Františkovy Lázně, - pozemek parcelní [číslo] zapsaný v Katastru nemovitostí u Katastrálního úřadu pro Karlovarský kraj, Katastrální pracoviště Cheb na listu vlastnictví [číslo] pro katastrální území Háje u Chebu a obec Cheb, - pozemek parcelní [číslo] zapsaný v Katastru nemovitostí u Katastrálního úřadu pro Karlovarský kraj, Katastrální pracoviště Cheb na listu vlastnictví [číslo] pro katastrální území Háje u Chebu a obec Cheb. 2. [celé jméno žalobkyně], narozená dne [datum], bytem [adresa žalobkyně], narozená dne [datum], bytem [adresa žalobkyně], jsou oprávněnými osobami ve smyslu ustanovení § 4 zákona o půdě.

3. Oprávněné osoby mají společně na základě rozhodnutí Magistrátu hl. m. Prahy, odboru Pozemkový úřad č. j. PÚ 7262/92 ze dne 29. 9. 2000 a č. j. PÚ 7262/92/2 ze dne 20. 12. 2000 nárok na nabytí vlastnického práva k tzv. náhradním pozemkům za pozemky jim v restituci nevydané z důvodu existence překážek uvedených v 11 odst. 1 zákona č. 229/1991 Sb. 4. [název žalované] k uspokojení nároku oprávněných osob na náhradu za pozemky v restituci nevydané touto smlouvou bezúplatně převádí v rozsahu zjištěné ceny do podílového spoluvlastnictví oprávněných osob, a to žalobkyni [celé jméno žalobkyně] z jedné ideální poloviny a žalobkyni [celé jméno žalobkyně] z ideální jedné poloviny, tyto pozemky: - pozemek parcelní [číslo] zapsaný v Katastru nemovitostí u Katastrálního úřadu pro Karlovarský kraj, Katastrální pracoviště Cheb na listu vlastnictví [číslo] pro katastrální území Aš a obec [obec], - pozemek parcelní [číslo] zapsaný v Katastru nemovitostí u Katastrálního úřadu pro Karlovarský kraj, Katastrální pracoviště Cheb na listu vlastnictví [číslo] pro katastrální území Františkovy Lázně a obec Františkovy Lázně, - pozemek parcelní [číslo] zapsaný v Katastru nemovitostí u Katastrálního úřadu pro Karlovarský kraj, Katastrální pracoviště Cheb na listu vlastnictví [číslo] pro katastrální území Háje u Chebu a obec Cheb, - pozemek parcelní [číslo] zapsaný v Katastru nemovitostí u Katastrálního úřadu pro Karlovarský kraj, Katastrální pracoviště Cheb na listu vlastnictví [číslo] pro katastrální území Háje u Chebu a obec Cheb, a oprávněné osoby tyto pozemky do svého vlastnictví přijímají.

III. Žádný z účastníků nemá nárok na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění

1. Žalobkyně se žalobou domáhaly, aby soud nahradil projev vůle žalované na smlouvě o bezúplatném převodu nemovitostí za nevydané pozemky ve znění, jak je uvedeno ve výroku II. Současně požadovaly převod všech pozemků uvedených ve výrocích I. a II. tohoto rozsudku. Žalobu odůvodnily tím, že jsou oprávněnými osobami ve smyslu ustanovení § 4 zákona č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a k jinému zemědělskému majetku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ ZoP“). Dne 29. 9. 2000 bylo Magistrátem hl. m. Prahy, odborem Pozemkový úřad vydáno rozhodnutí č. j. PÚ 7262/92 a dne 20. 12. 2000 rozhodnutí č. j. PÚ 7262/92/2 vůči žalobkyním, jako restituentkám, o nevydání pozemků a byla jim přiznána náhrada za tyto nevydané pozemky. Nevydány byly pozemky v katastrálním území Nusle, [obec] a [část obce] v hlavním městě [obec], kdy se jednalo o 18 pozemků v celkové výměře 12 116 m. Žalovaná nevydané pozemky nesprávně ocenila jako pozemky zemědělské, přestože převážná většina pozemků o rozloze 8 928 m byla už v době přechodu na stát, tj. ke dni 5. 1. 1953, určena pro stavbu a tedy měla být tato většina oceněna jako pozemky stavební. Výše restitučního nároku žalobkyň je tedy v mnohem větší výši, než eviduje žalovaná. Žalobkyně dne 29. 11. 2000 vyzvaly právního předchůdce žalované o vydání náhradních pozemků s tím, že doložily plánovaný stavební charakter odňatých pozemků. V roce 2018 žalobkyně zaslaly žalované znalecký posudek, kterým byla zjištěna výše restitučního nároku na náhradu za nevydané pozemky ve výši 1 836 344,82 Kč. Následně žalobkyně zaslaly žádost o přecenění jejich restitučního nároku, k čemuž nedošlo. Je namístě považovat ocenění restitučních nároků žalobkyň za nesprávné a chybné. Žalobkyně jsou držitelky restitučního nároku ve výši 1 836 344,82 Kč. K uspokojení jejich nároku náhradními pozemky došlo pouze ve výši 1 865 Kč. Ve výši 8 804 Kč byl nárok žalobkyň postoupen na třetí osobu. Z nárokované částky je tak třeba odečíst částku 10 669 Kč, což činí 0,58 % z celkové hodnoty a procentuální zůstatek restitučního nároku žalobkyň tak činí 99,42 %. Neuspokojená část nároku žalobkyň proto činí 1 825 675,82 Kč. Žalobkyně tedy mají nárok na nabytí vlastnického práva k tzv. náhradním pozemkům. Žalovaná argumentovala žalobkyním, že převod mimo veřejnou nabídku není možný. Tento názor byl ovšem překonán judikaturou Nejvyššího soudu ČR a Ústavního soudu ČR. Žalobkyně se staly osobami oprávněnými, které mají nárok na vydání tzv. náhradních pozemků vůči žalované, která má v tomto vztahu postavení dlužníka a nemůže se nikterak své zákonné povinnosti zbavit. Žalovaná žádné adekvátní pozemky žalobkyním nenabízí. Postup žalované je liknavý a svévolný, když v součtu všech pozemků nabízených ve veřejné nabídce na území hlavního města Prahy nemůže být ani zdaleka uspokojen nárok ani jednoho prvorestituenta. Žalobkyně se pokoušely dosáhnout vypořádání svého nároku, ale z důvodu nejasné výše tohoto nároku se nemohly zcela podle svých představ účastnit veřejných nabídek žalované a soutěžit tak o pozemky. Přesto se žalobkyně zúčastnily několika veřejných nabídek, ale v žádné nesupěly. Dopisem ze dne 19. 6. 2018 žalobkyně opět vyzvaly žalovanou k přecenění nároku a nabídnutí odpovídajících náhradních pozemků. Žalovaná na toto nijak nereagovala. Bohužel ze strany žalované přetrvává stav, kdy na úkor oprávněných osob jsou uspokojovány jiné nároky. Žalovaná se tedy ve vztahu k žalobkyním dopouští liknavosti, diskriminace a svévole a v minulosti se nechovala jako správný hospodář. S ohledem na přístup žalované žaloba představuje jediný možný prostředek k uspokojení nároků žalobkyň. Žalobkyně samy vybraly vhodné náhradní pozemky v obvodu podepsaného soudu uvedené ve výrocích I. a II.

2. Žalovaná se žalobou nesouhlasila a navrhla její zamítnutí. Své stanovisko odůvodnila tím, že nároky žalobkyň byly oceněny řádně a správně. Navíc žalobkyně neměly k ocenění nároků připomínky několik let. Dále vznesla námitku promlčení ohledně nároku na přecenění restitučních nároků. Nárok žalobkyň na přecenění nároku neuznala a trvala na tom, že jejich nárok existuje pouze ve výši 16 798,95 Kč pro první žalobkyni a ve výši 7 994,95 Kč pro druhou žalobkyni. Považovala za rozporné s dobrými mravy, že žalobkyně po více než 18 letech zpochybnily způsob stanovení přiznané výše nároků. Odmítla tvrzení, že by byla liknavá. Žalobkyně přijímaly plnění na nároky vyčíslené žalovanou a jejich nárok byl také částečně vypořádán. Teprve v roce 2018 začaly žalobkyně proti tomuto ocenění brojit. Nečinné a liknavé byly tedy naopak žalobkyně. Odmítla také tvrzení, že by na úkor oprávněných osob převáděla pozemky na jiné subjekty. Později žalovaná předložila znalecký posudek s přeceněním hodnoty restitučních nároků a uvedla, že pozemky, jež zůstaly předmětem řízení, jsou schopné převodu. Dále uvedla, že k názoru o možnosti přecenění, došlo až judikaturou v průběhu doby. Z toho důvodu pak začalo přeceňování u některých pozemků. Žalobkyně se do té doby o přecenění nezajímaly. Jelikož žalobkyně podaly více žalob, sama zadala vypracování nových posudků a nárok nechala nově ocenit. Pokud by soud připustil neustálé přeceňování, restituce jako takové by byly v podstatě neukončitelné.

3. Na základě námitek žalované ohledně překážek pro vydání náhradních pozemků uvedených ve výroku I. tohoto rozsudku, vzaly žalobkyně v této části žalobu zpět. Z toho důvodu soud podle ustanovení § 96 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen„ OSŘ“), řízení v této části, tj. ohledně pozemků uvedených ve výroku I., zastavil, když žalovaná se zpětvzetím žaloby souhlasila.

4. Mezi účastnicemi bylo nesporné, že žalobkyně jsou oprávněnými osobami podle § 4 zákona č. 229/1991 Sb. a že část nároku ve výši 10 669 Kč již byla uspokojena.

5. Po provedeném dokazování má soud za prokázané následující skutečnosti.

6. Rozhodnutím Magistrátu hlavního města Prahy, odboru Pozemkový úřad ze dne 29. 9. 2000, sp. zn. PÚ [číslo] bylo rozhodnuto tak, že oprávněné osoby podle § 9 odst. 4 zákona č. 229/1991 Sb., (dále jen„ ZoP“) [celé jméno žalobkyně] a [celé jméno žalobkyně] nejsou vlastníky nemovitostí dle PK par. [číslo] role, o výměře 283 m, par. [číslo] role, o výměře [číslo] m, par. [číslo] role, o výměře 539 m, par. [číslo] role, o výměře 176 m, par. [číslo] role, o výměře 10 m, par. [číslo] role, o výměře 82 m, par. [číslo] role, o výměře 96 m, par. [číslo] role, o výměře 326 m, par. [číslo] role, o výměře 328 m, dosud vedených u Katastrálního úřadu [okres] na listech vlastnictví 1, 11 a [číslo] pro obec Hlavní město Praha - katastrální území Krč, par. [číslo] role, o výměře [číslo] m, dosud vedené u Katastrálního úřadu [okres] na listech vlastnictví 3 a 50 pro obec Hlavní město Praha - katastrální území Nusle, par. [číslo] pastvina, o výměře [číslo] m, par. [číslo] role, o výměře [číslo] m, par. [číslo] louka, o výměře [číslo] m, par. [číslo] louka, o výměře 800 m, dosud vedených u Katastrálního úřadu [okres] na listech vlastnictví 2, 23, 21 a 953 pro obec Hlavní město Praha - katastrální území Podolí. Dále rozhodl, že uvedené oprávněné osoby nejsou vlastníky dalších nemovitostí dle PK par. [číslo] role, o výměře [číslo] m, par. [číslo] cesta, o výměře 41 m, par. [číslo] cesta, o výměře 24 m, dosud vedených u Katastrálního úřadu [okres] na listech vlastnictví [číslo], [číslo], 11 a 706 pro obec Hlavní město Praha - katastrální území Krč.

7. Obdobným rozhodnutím Magistrátu hlavního města prahy, Pozemkového úřadu ze dne 20. 12. 2000, sp. zn. PÚ [číslo], bylo rozhodnuto tak, že oprávněné osoby [celé jméno žalobkyně] a [celé jméno žalobkyně] nejsou vlastníky nemovitosti dle PK par. [číslo] role, o výměře 102 m, dosud vedené u Katastrálního úřadu [okres] na listech vlastnictví 21 a 23 pro obec Hlavní město Praha - katastrální území Podolí.

8. Dopisem ze dne 29. 11. 2000 požádaly žalobkyně o vydání náhradních pozemků – bezúplatný převod jiných pozemků za výše uvedené pozemky, které byly znárodněné výměrem MV ze dne 5. 1. 1953, zn. VII [číslo].

9. Žádostí ze dne 19. 6. 2018 požádaly žalobkyně o přecenění nároku na náhradu za pozemky nevydané rozhodnutími Pozemkového úřadu Magistrátu hlavního města Prahy č. j. PÚ 7262/92 ze dne 29. 9. 2000 a č. j. PÚ 7262/92/2 ze dne 20. 12. 2000. Současně požádaly o učinění nabídky náhradních pozemků ze pozemky nevydané podle ZoP.

10. Ze smlouvy o převodu pozemků [číslo] ze dne 23. 12. 2005 vyplývá, že právní předchůdce žalované [příjmení] fond ČR převedl do vlastnictví žalobkyň pozemky par. [číslo] vedené u Katastrální úřadu pro Středočeský kraj se sídlem v [obec] na listu vlastnictví [číslo] pro katastrální území a obec Lážovice. Hodnota pozemků byla určena částkou celkem 1 865 Kč.

11. Žádostí ze dne 1. 2. 2018 požádaly žalobkyně, jako oprávněné osoby, o převod zemědělského pozemku podle ustanovení § 11a ZoP, a to pozemku par. [číslo] v kat. území [část obce], obec Praha, když cena pozemku v nabídce činila 16 991 Kč, přičemž žalobkyně dovozovaly svůj nárok z rozhodnutí Pozemkového úřadu č. j. 7262/92 ze dne 29. 9. 2000.

12. Obdobně žádostí ze dne 20. 4. 2018 požádaly žalobkyně, jako oprávněné osoby, o převod zemědělského pozemku podle ustanovení § 11a ZoP, a to pozemku par. [číslo] v kat. území [obec] u [obec], obec Ondřejov, když cena pozemku v nabídce činila 21 020,70 Kč, přičemž žalobkyně dovozovaly svůj nárok z rozhodnutí Pozemkového úřadu č. j. 7262/92 ze dne 29. 9. 2000.

13. Z přehledů nároků evidovaných žalovanou má soud za prokázané, že žalovaná evidovala u žalobkyně [příjmení] [celé jméno žalobkyně] nároky z rozhodnutí PÚ [číslo] a PÚ [číslo] v celkové výši 16 798,95 u žalobkyně [příjmení] [celé jméno žalobkyně] pak žalovaná z totožných rozhodnutí evidovala celkem 7 994,95 Kč.

14. Žalovaná ve vyjádřeních ze dne 19. 4. 2001 sdělila oběma žalobkyním, že je zaregistrovala jako osoby oprávněné k poskytnutí náhrady podle ZoP, kdy za nevydané pozemky přísluší náhrady buď formou poskytnutí náhradního pozemku nebo poskytnutím finanční náhrady.

15. Ze znaleckého posudku č. 1973 2018 – dodatek [číslo] vypracovaného Ing. [jméno] [příjmení] vyplývá, že tato znalkyně ocenila pozemky uvedené v odstavci 6. tohoto rozsudku celkem částkou 2 369 041,50 Kč.

16. Naproti tomu ze znaleckého posudku [číslo] znalce [příjmení] [jméno] [příjmení] vyplývá, že tento znalec předmětné nemovitosti ocenil ke dni přechodu do vlastnictví státu částkou v celkové výši 860 562,50 Kč.

17. Ze znaleckých posudků [číslo] [číslo] [číslo] znalce [příjmení] [jméno] [příjmení] vyplývá hodnota jednotlivých nemovitých věcí, kterých se žalobkyně domáhají vydání jako náhradních pozemků. Jedná se o nemovitosti uvedené ve výrocích I. a II. tohoto rozsudku.

18. Ze smlouvy o postoupení pohledávky uzavřené dne 13. 4. 2005 a k tomu připojených listin (oznámení o postoupení pohledávky a plných mocí) mezi žalobkyní [příjmení] [celé jméno žalobkyně] jako postupitelkou a MUDr. [jméno] [příjmení] jako postupníkem má soud za prokázané, že žalobkyně postoupila práva na náhradu za nevydané pozemky ve výši 8 804 Kč, když tuto skutečnost dne 13. 4. 2005 oznámila žalované.

19. Ze stavebně technické dokumentace k rozhodnutím č. j. PÚ 7262/92 a PÚ [číslo], lokalita: [část obce], [obec] a [část obce], vypracované URBIA v únoru 2018, má soud za prokázané, že na základě návrhů a revizí směrného územního plánu z různých období se dotčené části pozemků PK v katastrálním území Krč, [obec] a [část obce] nachází v ploše činžovních domů a společenských center.

20. Z další stavebně technické dokumentace k rozhodnutí č. j. PÚ 7262/92, lokalita: [obec], vypracované URBIA v únoru 2018 vyplývá, že části pozemků parc. [číslo] v kat. území [obec] na základě směrných plánů se nachází v ploše rodinné domky a vilová zástavba.

21. Pokud soud nezmínil některé v řízení provedené listinné důkazy, nebyly z nich zjištěny žádné podstatné skutečnosti pro věc samotnou. Část z těchto listinných důkazů se vztahovala k pozemkům, jejichž bezplatného převodu se žalobkyně domáhaly před částečným zpětvzetím žaloby.

22. Mezi účastníky bylo nesporné, že žalobkyně jsou oprávněnými osobami ve smyslu ustanovení § 4 ZoP, a to ve vztahu k rozhodnutím Magistrátu hlavního města Prahy, Pozemkového úřadu č. PÚ [číslo] a PÚ [číslo] jako dědičky svých právních předchůdců. Mezi stranami byla naopak sporná výše ocenění nevydaných pozemků, když žalovaná měla za to, že pozemky je třeba ocenit jako ornou půdu, naproti tomu žalobkyně měly za to, že cena pozemků má být stanovena jako pozemků určených pro stavbu.

23. Ústavní soud ve svém nálezu ze dne 14. 7. 2004, sp. zn. IV. ÚS 176/03, konstatoval, že za pozemky je třeba oprávněné osobě poskytnout náhradu jako za pozemky určené pro stavbu podle § 14 odst. 1 oceňovací vyhlášky, byť pozemky byly v době převodu na stát v evidenci nemovitostí vedeny jako zemědělské za situace, kdy v době prodeje existovala územně plánovací dokumentace, pozemky byly vykoupeny za účelem výstavby sídliště a po odkoupení byla výstavba bezprostředně realizována. Shodně lze odkázat na závěry Nejvyššího soudu ČR vyslovené v usnesení ze dne 9. 5. 2018, sp. zn. 28 Cdo 1024/2018, ze dne 5. 6. 2018, sp. zn. 28 Cdo 427/2018 a ze dne 12. 6. 2018, sp. zn. 28 Cdo 5345/2017. V předmětné věci bylo prokázáno, že předmětné pozemky v kat. území [část obce], [obec] a [část obce] přešly na československý stát na základě vyhlášky ministra techniky ze dne 29. 7. 1948, poř. [číslo] Ú. l./Pol. [číslo] následně vyhlášky Ministerstva vnitra výměr zn. VII [číslo] ze dne 5. 1. 1953, v důsledku znárodnění podniku Ing. J. F. [právnická osoba], bez vyplacení náhrady. Žalobkyně jsou pravnučkami původního vlastníka. Předmětné pozemky tak byly právnímu předchůdci žalobkyň odňaty státem. Veškeré pozemky byly regulačním plánem určeny pro výstavbu a zahrady, přičemž výstavba na všech pozemcích byla realizována. Byly tak splněny podmínky specifikované výše uvedenými rozhodnutími Ústavního soudu a Nejvyššího soudu a dotčené pozemky je třeba jednoznačně ocenit jako stavební ve smyslu ustanovení § 14 odst. 1 oceňovací vyhlášky. Pokud se jednalo o uplatnění srážek dle Přílohy [číslo] I. tabulky oceňovací vyhlášky, soud dospěl k závěru, že není důvod pro uplatnění žádných srážek, neboť dotčené pozemky byly srostlé s obcí, byl k nim přístup po zpevněných komunikacích a byla zde možnost napojení na veřejný vodovod, kanalizaci a rozvod elektřiny. V souladu se závěry vyslovenými Nejvyšším soudem ČR v usnesení ze dne 27. 6. 2017, sp. zn. 28 Cdo 4048/2016, je nutno posuzovat„ stavební srostlost“ území, na nichž se odňaté pozemky nacházely, ke dni účinnosti zákona o půdě podle § 28a zákona o půdě, tedy ke dni 24. 6. 1991, kdy byly dotčené pozemky součástí hlavního města Prahy. V době odnětí dotčených pozemků tyto byly vedeny jako pozemky zemědělské (role), avšak s ohledem na účel jejich dalšího využití, včetně napojení na inženýrské sítě v dostatečné kapacitě, včetně občanské vybavenosti, přičemž v době jejich odnětí byl v územně plánovací dokumentaci (schválený územní plán, územní rozhodnutí) tento záměr vyjádřen, není důvod pro aplikaci srážek. Soud tak vyšel z ocenění pozemků dle znaleckého posudku [číslo] vypracovaného dne 10. 8. 2021 znalcem [příjmení] [jméno] [příjmení], tedy z ceny pozemků v souhrnné výši 860 562,50 Kč. Tento způsob ocenění pak koresponduje se shora uvedenými judikatorními kritérii při oceňování odňatých pozemků tak, aby se oprávněným osobám dostalo náhrady odpovídající hodnotě odňatého majetku. Pokud pak žalovaná, přestože jí rozhodně bylo známo, že pozemky byly po odnětí určeny pro účely výstavby, přípisem sdělila oprávněným osobám, že ocenila pozemky v souhrnné výši přibližně 35 394,90 Kč, jednala účelově, liknavě a diskriminačně. Posouzení, zda odňaté pozemky je třeba hodnotit jako pozemky určené pro stavbu či nikoliv, je přitom otázkou skutkovou, nikoliv právní (viz. usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 29. 5. 2019, sp. zn. 28 Cdo 346/2019), tedy otázkou, kterou si znalec je oprávněn při vypracování znaleckého posudku posoudit. Je třeba též uvést, že žalovaná jednala protiústavně, neboť jí musely být známy závěry vyplývající z nálezu Ústavního soudu ČR ze dne 14. 7. 2004, sp. zn. IV. ÚS 176/03, který v souladu s čl. 89 odst. 2 Ústavy, byl a je pro žalovanou nepochybně závazný. Pokud žalovaná měla pochybnosti o charakteru odňatých pozemků, bylo její povinností zajistit si potřebné dokumenty, tedy zjistit, zda k datu odnětí pozemků existoval minimálně schválený směrný územní plán, a zda a kdy došlo k současné výstavbě, neboť rozhodně není povinností oprávněných osob, aby si tyto dokumenty opatřovaly samy, a následně žádaly žalovanou o přecenění pozemků. Ostatně žalovaná ve své liknavosti pokračuje i nadále, když dosud žalobkyním žádné náhradní pozemky nevydala. Pokud žalovaná ocenila nárok oprávněných osob na částku 35 394,90 Kč, oproti částce přesahující 860 562,50 Kč, zkrátila nárok žalobkyň přibližně o 96 %. Posouzení nesprávnosti ocenění jakožto ztěžování možnosti oprávněných osob domoci se svého zákonného nároku, tedy jakožto postupu liknavého, bylo konstatováno např. v usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 21. 6. 2016, sp. zn. 28 Cdo 155/2016 nebo v rozsudku téhož soudu ze dne 28. 6. 207, sp. zn. 28 Cdo 5368/2015. Žalovaná po mnoho let nepřistoupila k řádnému ocenění nároku žalobkyň přesto, že v důsledku jejího jednání docházelo ke zvyšování nákladů žalované minimálně v souvislosti s jejím právním zastoupením. Při řádném ocenění nároků žalobkyň by přitom odpadl důvod vedení řízení a žalobkyně by se mohly řádně přihlásit do veřejných nabídek žalované.

24. Soud se dále zabýval ve vztahu k požadovaným náhradním pozemkům (po částečném zastavení řízení), a to pozemku par. [číslo] v katastrálním území a obci [obec], par. [číslo] v katastrálním území a obci [obec], par. [číslo] v katastrálním území Háje u Chebu a obec Cheb a par. [číslo] v katastrálním území Háje u Chebu a obec Cheb, zda jsou dány překážky pro jejich vydání, přičemž dospěl k závěru, že žádné překážky pro vydání těchto pozemků nejsou. Pokud se jedná o překážky vydání náhradních pozemků, případně jejich vhodnost, lze odkázat na kritéria specifikovaná v rozsudku Nejvyššího soudu ČR ze dne 27. 3. 2019, sp. zn. 28 Cdo 393/2019, ze dne 6. 12. 2017, sp. zn. 28 Cdo 4447/2017 a ze dne 14. 11. 2017, sp. zn. 28 Cdo 2364/2017. Ze znaleckého posudku Ing. [jméno] [příjmení] [číslo] vyplývá, že cena náhradního pozemku par. [číslo] v kat. území [obec] činí 209 625 Kč, cena pozemku par. [číslo] v kat. území [obec] činí 253 825,70 Kč, hodnota dalšího pozemku par. [číslo] v kat. území [část obce] u [obec] činí 38 282,60 a konečně hodnota pozemku par. [číslo] v kat. území [část obce] u [obec] činí 166 649,50 Kč Celkem tak hodnota vydávaných náhradních pozemků činí 668 382,80 Kč. Z toho je zřejmé, že nároky žalobkyň nebyly dosud vyčerpány. Ze všech shora uvedených důvodů soud žalobě vyhověl.

25. K námitce žalované ohledně promlčení nároku na přecenění pozemku soud pro úplnost sděluje, že přecenění hodnoty pozemku není právem jako takovým, které by podléhalo promlčecí době, ale jedná se pouze o„ technickou záležitost“ při zjišťování hodnoty pozemků, když tato hodnota se v čase vyvíjí, takže o promlčení u„ práva na přecenění“ hodnoty pozemku nelze uvažovat.

26. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení § 142 odst. 2 OSŘ, kdy soud náhradu nákladů řízení poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, měl-li účastník řízení ve věci úspěch pouze částečný. V předmětném řízení žalobkyně měly úspěch ve věci částečný ohledně pozemků, které jim byly vydány. Naproti tomu žalobkyně procesně zavinily zastavení řízení ohledně pozemků v části, kde vzaly žalobu zpět. Z těchto důvodů soud rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.