13 C 549/2009-450

Rubrum

Krajský soud v Ústí nad Labem rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. [jméno] [jméno] a soudců JUDr. Jiřího Derfla a Mgr. Kateřiny Brodské ve věci žalobkyně: [osobní údaje žalobkyně] sídlem [adresa žalobkyně] zastoupená advokátem JUDr. [jméno] [příjmení] sídlem [adresa] proti žalovanému: [osobní údaje žalovaného] sídlem [adresa žalované] za účasti vedlejšího účastníka na straně žalovaného [název vedlejší účastnice], [IČO] sídlem [adresa vedlejší účastnice] zastoupená advokátem JUDr. [jméno] [příjmení] sídlem [adresa] o povolení nezbytné cesty jako služebnosti, k odvolání žalobkyně proti rozsudku Okresního soudu v Ústí nad Labem ze dne 1. února 2021 č. j. 13 C 549/2009 - 419 takto:

Výrok

I. Rozsudek okresního soudu se potvrzuje.

II. Žalobkyně je povinna nahradit žalovanému náklady odvolacího řízení ve výši 300 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

III. Žalobkyně je povinna nahradit vedlejšímu účastníku na straně žalované náklady odvolacího řízení ve výši 3 996,63 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce vedlejšího účastníka [příjmení] [jméno] [příjmení], advokáta se sídlem v [obec].

Odůvodnění

1. Okresní soud svým rozsudkem zamítl návrh žalobkyně na povolení nezbytné cesty jako služebnost pro vlastníka nemovitých věcí – pozemku parcelní [číslo] o výměře 741 m (zastavěná plocha a nádvoří), jehož součástí je stavba [adresa] (objekt občanské vybavenosti) a pozemku parcelní [číslo] o výměře 453m (ostatní plocha), vše v katastrální území Brná nad Labem obec Ústí nad Labem, vedené Katastrálním úřadem pro Ústecký kraj, katastrální pracoviště Ústí nad Labem na [list vlastnictví], přes pozemky žalovaného 1) – parcela [číslo] o výměře [číslo] m (ostatní plocha), pozemek parcelní [číslo] o výměře 96 m (ostatní plocha), vše v katastrální území Brná nad Labem, obec Ústí nad Labem vedené Katastrálním úřadem pro Ústecký kraj, katastrální pracoviště Ústí nad Labem na [list vlastnictví], dle geometrického plánu [číslo] vypracovaného GEOVOT, [jméno] [příjmení], [ulice a číslo], [obec], úředně ověřeným oprávněným zeměměřickým inženýrem Ing. [jméno] [příjmení] dne [datum] (výrok I.). Okresní soud současně uložil žalobkyni nahradit žalovanému náklady řízení ve výši 5 400 Kč do 3 dnů od právní moci rozsudku (výrok II.) a vedlejšímu účastníku k rukám zástupce vedlejšího účastníka náklady řízení ve výši 45 310,87 Kč do 3 dnů od právní moci rozsudku (výrok III.).

2. Okresní soud rozhodoval o žalobě, kterou se žalobkyně domáhala mimo jiné zřízení věcného břemene spočívajícího v právu cesty přes pozemky parc. [číslo] parc. [číslo] k budově [adresa] na pozemku parc. [číslo] k pozemku parc. [číslo] k budově bez č. p./č. e. na pozemku parc. [číslo] k pozemku parc. [číslo] vše v k. ú. [část obce] nad [příjmení].

3. Žalobkyně uvedla, že se na základě kupní smlouvy ze dne [datum] stala vlastníkem budovy [adresa] na pozemku parc. [číslo] pozemku parc. [číslo] pozemku parc. [číslo] budovy bez č. p./č. e. ležící na pozemku parc. [číslo] která není v evidenci katastru nemovitostí, všechny nemovitosti v k. ú. [část obce] nad [příjmení]. Nemovitosti nemají samostatný přístup, jsou součástí areálu termálního koupaliště, ve kterém ostatní nemovitosti včetně pozemku, přes které je možný přístup k předmětným nemovitostem, vlastní žalovaný. Přístupová cesta k nemovitostem se nachází na pozemcích parc. [číslo] parc. [číslo] které jsou ve vlastnictví žalovaného. Jiná přístupová cesta k budovám, než přes uvedené pozemky ve vlastnictví žalovaného, není z hlediska dispozice celého areálu možná ani účelná, když tento přístup byl nerušeně užíván po dobu 20 let. Nemovitost, resp. budova [adresa] je restaurace, přičemž k tomuto účelu chtěla nemovitost užívat v souladu s kolaudačním rozhodnutím ze dne [datum], jak žalobkyně, tak i její pozdější nájemci. Žalobkyně, resp. její nájemci nemohou objekt restaurace využívat k účelu, k němuž byl kolaudován, neboť není k objektu zajištěn přístup. Navíc žalovaný možný přístup zcela vyloučil, když na základě územního rozhodnutí vydaného dne [datum], stavebním odborem Magistrátu města Ústí nad Labem, k návrhu vedlejšího účastníka byl postaven plot na pozemku parc. [číslo] který přímo sousedí s pozemky parc. [číslo] [číslo] na nichž se nachází stavba restaurace ve vlastnictví žalobkyně. Uvedený plot zcela znemožnil přístup do restaurace vchodem pro hosty, tzn., že objekt restaurace je přístupný pouze vchodem pro zaměstnance, který hosté nemohou užívat pro rozpor s hygienickými předpisy. Stavba plotu je nesmyslná, jejím jediným cílem bylo právě zahradit vchod pro hosty restaurace. Žalobkyně nemůže vykonávat svá vlastnická práva, domáhá se proto zřízení věcného břemene, resp. s ohledem na změnu právní úpravy občanského zákoníku povolení nezbytné cesty jako služebnosti.

4. Žalovaný a vedlejší účastník se žalobou nesouhlasili, navrhli zamítnutí. Žalovaný shodně s vedlejším účastníkem poukázali na to, že nejsou splněny zákonné podmínky pro povolení nezbytné cesty, neboť nelze povolit nezbytnou cestu přes prostor uzavřený za tím účelem, aby do něj cizí osoby neměly přístup, ani přes pozemek, kde veřejný zájem brání takovou cestu zřídit. Areál koupaliště, který sousedí s pozemky ve vlastnictví žalobkyně, je areálem uzavřeným, který má omezenou provozní dobu, a to pouze přes letní sezonu. Areál je provozován vedlejším účastníkem za podmínek přesně stanovených, v souladu s provozním řádem koupaliště a návštěvním řádem. Povolením nezbytné cesty by nastala situace, kdy by nekontrolovaně mohly do areálu koupaliště vstupovat osoby, aniž by k tomu byly oprávněny. Nemovitost ve vlastnictví žalobkyně řadu let chátrá, není jako restaurace využívána. Navíc žalobkyně má možnost přístupu z veřejné komunikace. Provedením určitých stavebních úprav by bylo možno zřídit další vchod, pokud má žalobkyně za to, že není možné, aby vchodem pro zaměstnance vstupovala veřejnost, tedy hosté restaurace. Případně je možné vytvořit rozšíření stávajících vstupních dveří a tím vytvořit vstup pro hosty restaurace. Žalovaný přistoupil k oplocení areálu z důvodu, že žalobkyně umožnila vstup osobám do areálu koupaliště [část obce] bez zaplacení vstupného, umožnila těmto osobám vstup do bazénu v době, kdy byl areál koupaliště pro veřejnost uzavřen, dále žalobkyně neoprávněně odebírala pitnou vodu z pozemku žalovaného a využívala odpadové nádoby ve správě vedlejšího účastníka bez jeho souhlasu. Tímto jednáním docházelo k porušování předpisů ze strany návštěvníků restaurace, kteří přecházeli do areálu koupaliště, kde vznikal nepořádek. Na závadné situace reagoval žalovaný právě umístěním plotu, aby zabránil dalším negativním jevům. Žalovaného nelze jako vlastníka sousedního pozemku nadměrně omezovat ve vlastnickém právu. Navrhli zamítnutí žaloby.

5. Žalobkyně setrvala na podané žalobě a zdůraznila, že jediný přístup k restauraci ve vlastnictví žalobkyně je možný přes pozemky žalovaného. Nemovitosti žalobkyně byly kolaudovány a vždy sloužily jedinému účelu, a to k provozování restaurace. K plnění tohoto účelu je však nezbytný přístup vchodem k tomu určeným. Takový přístup žalobkyně zajištěný nemá a nelze na ni přenášet povinnost vybudovat přístup, neboť by to znamenalo vysoké náklady. Žalobkyně dále podtrhla, že restaurace v budově žalobkyně fungovala bezproblémově až do května 2008. Nelze po ní spravedlivě a důvodně žádat, aby zcela změnila dispozici svého objektu a celý objekt přebudovala tak, aby vznikly nové stavební otvory umožňující užívání objektu pro účely restaurace v souladu s platným kolaudačním rozhodnutím. Budova žalobkyně byla od jejího zkolaudování součástí veřejného areálu koupaliště. Areál není trvale uzavřený a střežený. Hygienické předpisy neumožňují, aby stejným vchodem vstupovali do restaurace personál restaurace a současně návštěvníci restaurace. Restaurace nemůže být podle zvláštních předpisů provozována bez zpřístupnění hlavního vchodu, kdy v daném případě vstupu do restaurace brání oplocení zřízené žalovaným. Žalobkyně doplnila, že požadované věcné břemeno má rozlohu 99,12 m2, v důsledku čehož by došlo k zatížení žalovaného na jeho pozemcích v rozsahu 10 %. Žalobkyně nemůže aktuálně nemovitost užívat z důvodu bránění v přístupu, nemovitost chátrá, ztrácí na hodnotě. Nemůže být provozována, nejsou prováděny žádné stavební práce ani jiné úpravy.

6. Na základě provedeného dokazování okresní soud zjistil, že žalobkyně je dle kupní smlouvy ze dne [datum] vlastníkem budovy [adresa] stojící na pozemku parc. [číslo] pozemku parc. [číslo] pozemku parc. [číslo] budovy bez č. p./č. e. na pozemku par. [číslo] v k. ú. [část obce] nad [příjmení]. Oproti tomu žalovaný je vlastníkem sousedních pozemků parc. [číslo] parc. [číslo] v k. ú. [část obce] nad [příjmení]. Restaurace byla zkolaudována (rozhodnutím ze dne [datum]) v rámci stavby Lázně [část obce] II. objektů – vstupního objektu, sociální zařízení plaveckého bazénu, kabinových šaten. Žalobkyně tvrdí, že objekt nabyla kupní smlouvou v roce 2007 a bez problémů objekt provozovala jako restauraci až do května 2008. Následně jí byl zamezen přístup, neboť žalovaný v rozporu se zákonem umístil stavbu plotu, čímž zcela zabránil, aby návštěvníci koupaliště mohli do restaurace vcházet. Žalobkyně nemůže objekt provozovat, objekt chátrá, neboť nemá do objektu zajištěn přístup. Žádá, aby nezbytná cesta byla vedena přes pozemky žalovaného, neboť stávající objekt přístup pro veřejnost nemá. Vyloučila, že by návštěvníci mohli stejným vchodem pro personál do restaurace vstupovat, neboť je to v rozporu s hygienickými předpisy. Objekt restaurace navazuje na areál koupaliště. Koupaliště je provozováno v omezenou provozní dobu pouze v letní sezoně od května do září každého roku. Návštěvníci jsou povinni dodržovat provozní i návštěvní řád. Objekt koupaliště je uzavřeným areálem. Je areálem oploceným, do kterého se vchází hlavním vchodem po zaplacení vstupného a dále dodržování podmínek stanovených v návštěvním řádu a provozním řádu koupaliště. Objekt restaurace je vícepodlažní budova. V přízemí budovy je situováno zázemí pro personál a prostory sloužící k provozování restaurace. Pro hosty restaurace je vymezeno přízemí a patro s terasou. Restaurace má boční vchod, resp. vchody dva z veřejné komunikace, kterou je cyklostezka. Jeden vchod slouží jako dveře do chladicího boxu, druhý vstup do restaurace. Žalobkyně tento prezentovala jako vstup do areálu restaurace informativní tabulkou.

7. Okresní soud dospěl k závěru, že žalobkyni není možno přisvědčit. Podle okresního soudu, při úvaze o povolení nezbytné cesty je třeba zvažovat, zda žalobkyně má spojení se svou nemovitostí, zda zásah do vlastnického práva vlastníka sousedního pozemku by nebyl nepřiměřený, jaká by případně byla výměra nezbytné cesty a tím zásah do vlastnického práva vlastníka sousedního pozemku. Významné je i to, že pro žalobkyni by to vyžadovalo určité náklady, ale žalobkyně za současné situace není vlastníkem, který by neměl zcela žádný přístup do své nemovitosti. V posuzované věci by žalobkyní navrhovaná nezbytná cesta vedla přes uzavřený areál koupaliště, do kterého se vstupuje hlavní branou. Tedy v této části by dle návrhu žalobkyně mohly do areálu koupaliště vstupovat i jiné osoby, než návštěvníci koupaliště, což je však provozním a návštěvním řádem koupaliště vyloučeno. Současně je to omezeno i provozní dobou koupaliště, která není celoroční. Takto vzniklá situace by vytvořila nekontrolovatelný pohyb osob, což by mělo negativní následky. Došlo by k zásahu do soukromí a vlastnického práva žalovaného nepřiměřeně. Oproti tomu těžko si lze představit, jak by žalobkyně kontrolovala pohyb těch osob, které směřují a stávají se pouze návštěvníky její restaurace. Povolením nezbytné cesty v daném případě by bylo vstupováno přes uzavřený celek, což není možné. Podle okresního soudu nelze povolit nezbytnou cestu přes prostor uzavřený za tím účelem, aby do něj cizí osoby neměly přístup, resp. ani přes pozemek, kde veřejný zájem brání takovou cestu zřídit. Veřejný zájem je možno spatřovat na ochraně majetku žalovaného – obce, která je povinna dbát v rámci provozu areálu koupaliště i o ochranu zdraví osob. Podle okresního soudu nelze odhlédnout ani od skutečnosti, že žalobkyně, byť s určitými stavebními úpravami, může docílit vytvoření vchodu z boční strany do restaurace. Aktuálně má přístup zajištěn z veřejné komunikace, tedy nikoli, že by přístup neměla zcela žádný. Žalobkyně sice naznačila, že případné stavební úpravy by byly pro ni nákladné, nehledě k tomu, že restaurace nevydělává, neboť řadu let není provozována, objekt chátrá. Aktuálně žalobkyně sama žádné stavební či jiné úpravy neprovádí. Vyhovění hygienickým předpisům, na které žalobkyně poukazovala, by bylo možno tak, že návštěvníci restaurace mohou vstoupit shodnými dveřmi jako zaměstnanci restaurace, ale při průchodu nemohou procházet prostorami, které již slouží potravinářské činnosti. Tomu by bylo možno uzpůsobit objekt restaurace ve vnitřních prostorách.

8. V projednávané věci okresní soud neshledal možnosti pro zřízení nezbytné cesty, byť v jiném než navrhovaném rozsahu, neboť jak shora naznačeno, má za to, že zákon č. 89/2012 Sb. v ustanovení § [číslo] odst. 2 zřízení nezbytné cesty vylučuje.

9. Postupem podle § 142 odst. 1 o. s. ř. okresní soud rozhodl o nákladech řízení. Zohlednil, že žalobkyně nebyla účastníkem úspěšným, oproti tomu uspěl žalovaný a vedlejší účastník. Žalovaného soud považoval za účastníka právně nezastoupeného, přiznal mu proto paušální náhradu hotových výdajů podle § 1 odst. 1, § 1 odst. 3 a § 2 odst. 3 vyhlášky č. 254/2015 Sb., v celkové výši 5 400 Kč (9 úkonů po 300 Kč za přípravu na jednání a 9 úkonů po 300 Kč za účast na jednání dne [datum], [datum], [datum] [datum], [datum], [datum], [datum], [datum] a účast při místním ohledání [datum]).

10. Účelně vynaložené náklady řízení vedlejšího účastníka, který přistoupil na straně žalovaného a sdílí s ním procesní výsledek, byly okresním soudem přiznány v rozsahu nákladů právního zastoupení podle advokátního tarifu v celkové výši 45 310,87 Kč. Úkon právní služby ve výši 2 500 Kč podle § 7, § 9 odst. 3 písm. a) citované vyhlášky za přípravu a převzetí zastoupení, zastoupení při jednání dne [datum], [datum], místní ohledání dne [datum], zastoupení při jednání [datum], tedy 5 úkonů po 2 500 Kč. Jízdné za použití osobního automobilu k jednání [datum] na cestě [obec] – [obec] a zpět za ujetých 50 km v částce 282 Kč, ztráta času cestou k jednání 2 půlhodiny po 100 Kč, tedy 200 Kč; zastoupení na jednání [datum] úkon za 2 500 Kč, jízdné k jednání [obec] – [obec] a zpět za ujetých 50 km 282 Kč, ztráta času 2 půlhodiny po 100 Kč, 200 Kč; zastoupení na jednání dne [datum], úkon za 2 500 Kč, jízdné [obec] – [obec] a zpět 282 Kč, ztráta času 2 půlhodiny po 100 Kč, 200 Kč; zastoupení na jednání dne [datum] v částce 2 500 Kč, jízdné 282 Kč, ztráta času 200 Kč; místní ohledání dne [datum] – úkon 2 500 Kč, jízdné [obec] – [část obce] nad [příjmení] a zpět za ujetých 41 km v částce 232 Kč; ztráta času 2 půlhodiny po 100 Kč, tedy 200 Kč; zastoupení na jednání dne [datum] úkon 2 500 Kč, jízdné [obec] – [obec] a zpět 282 Kč, ztráta času 200 Kč, zastoupení na jednání [datum] úkon 2 500 Kč, jízdné [obec] – [obec] a zpět 303 Kč, ztráta času 200 Kč; zastoupení na jednání [datum] úkon 2 500 Kč, jízdné 302 Kč, ztráta času 200 Kč. Podle § 13 odst. 3 citované vyhlášky byla přiznána paušální náhrada po 300 Kč ke 12 úkonům, tedy 3 600 Kč. Podle § 137 odst. 3 o. s. ř. byla přiznána daň z přidané hodnoty, neboť zástupce žalobkyně prokázal, že je plátcem této daně. Daň činí 7 863,87 Kč.

11. Proti rozsudku podala žalobkyně odvolání. Žalobkyně předně zdůrazňuje, že dne [datum] vydal Magistrát města Ústí nad Labem, [ulice] odbor územní souhlas č. j. MM/SO/S [číslo] 2008, na základě kterého bylo umístěno oplocení kolem budov žalobkyně tak, že žalobkyně a zákazníci restaurace ztratili přístup k budovám. Provoz restaurace v budovách byl proto v květnu 2008 ukončen, přičemž tento stav trvá dosud. Restaurace v budovách žalobkyně nemá samostatný přístup, do restaurace byl po celou dobu její existence užíván přístup z areálu koupaliště ve vlastnictví města Ústí nad Labem, tedy přes pozemky parc. [číslo] parc. [číslo] vše v katastrálním území Brná nad Labem, kdy hlavní vchod do restaurace - budovy [adresa], na pozemku p. [číslo] k. ú. [část obce] nad [příjmení], jakožto jediný možný přístup pro veřejnost, je z areálu koupaliště, jiná přístupová cesta do restaurace pro veřejnost není. Žalobkyně se počínaje rokem 2008 opakovaně domáhala u stavebního úřadu zrušení nezákonně vydaného územního souhlasu, jehož nezákonnost je nesporná (sám stavební úřad poprvé nepravomocně zrušil vydaný územní souhlas usnesením ze dne 17. 10. 2008, č. j. MM/SO/S [číslo] [rok]), ale v důsledku nesprávného úředního postupu stavebního úřadu bylo jeho rozhodnutí 3 x vráceno odvolacím orgánem Krajským úřadem Ústeckého kraje k novému projednání, naposledy rozhodnutím ze dne [datum], č. j. [anonymizováno] [spisová značka]. Dne 15. 1. 2013 vydal stavební úřad sdělení pod č. j. MM/SO/S [číslo], kterým sdělil blíže neurčenému okruhu adresátů, že územní souhlas je nepřezkoumatelný, a to údajně z důvodu § 96 odst. 4 stavebního zákona, ve znění od [datum] [ulice] úřad podle žalobkyně zcela nepřípustně a účelově uplatnil novou právní úpravu, a to v rozporu s článkem II BOD 15 přechodných ustanovení zákona č. 350/2012 Sb., kterým se mění stavební zákon. Žalovaný jako zaměstnavatel úředních osob stavebního úřadu tak dosáhl stavu, kdy je žalobkyni zamezeno užívat její budovy, které chátrají a je tak nucena k jejich odprodeji žalovanému za nižší než tržní cenu. Nesprávný úřední postup stavebního úřadu trvající po dobu více jak 12 let vykazuje znaky účelového a šikanózního postupu správních orgánů, zejm. stavebního úřadu vůči žalobkyni, neboť žalovaný je vlastníkem správce shora uvedeného a zároveň zaměstnavatelem oprávněných úředních osob stavebního úřadu, lze proto pochybovat o jejich nepodjatosti. Žalobkyni bylo nepřípustně zasaženo do jejího vlastnického práva užívat a provozovat budovy, neboť jsou od roku 2008 opuštěné a chátrají.

12. Podle žalobkyně je rozhodnutí okresního soudu příkladem rozhodování v rozporu se základními principy o. s. ř. a právem na spravedlivý proces, kdy v důsledku nepřiměřeně a neodůvodněně tvrdého postupu soudu došlo k obdobě vyvlastnění, neboť pokud bylo žalobkyni odepřeno právo cesty, bylo jí tak fakticky odepřeno vlastnické právo k jejím nemovitostem a jeho výkon. Nebyla to žalobkyně, která by si sama způsobila nedbalostí či vědomě nedostatek přístupu, když již ze samotného charakteru je nepochybné, že již od svého vzniku musely její budovy disponovat neomezeným a volným přístupem, ale nedostatek přístupu způsobil právě žalovaný svým nezákonným jednáním v podobě výstavby černé stavby oplocení kolem budov žalobkyně, což potvrdil mj. rozsudek Obvodního soudu [obec a číslo] č. j. [číslo jednací] deklarující nezákonnost stavby oplocení žalovaného znemožňující užívání budov žalobkyně. Žalovaný je veřejnoprávní korporace, která bezpochyby nemá žádné právo na soukromí ve smyslu občanského zákoníku. Dále to byl žalovaný, který svým nezákonným jednáním spočívajícím ve výstavbě oplocení zabránil žalobkyni její budovy užívat.

13. Žalobkyně dále namítá, že skutkové okolnosti by jistě nevedly k odepření práva cesty podle předchozí právní úpravy účinné do 31. 12. 2013, podle které byla žaloba podána, protože v právní úpravě před [datum] neexistovalo ustanovení, které by mohlo vlastníkovi budovy zcela odepřít přístup k ní s odkazem na veřejný zájem. Judikatura k ustanovení § 151o odst. 3 obč. zák. měla tendenci posuzovat zaviněné jednání žadatele spíše benevolentně a nežádoucí jednání promítnout toliko do stanovení výše přiměřené náhrady za zřízení nezbytné cesty, přičemž tak činila i proto, že pro zamítnutí návrhu na zřízení nezbytné z důvodu zaviněného jednání žadatele nebyla v občanském zákoníku zákonná opora. Žalobkyně nabyla nemovitosti s přesvědčením, že jí svědčí legitimní nárok přístupu podle platného práva a judikatury. Změnu právní úpravy a judikatury v oblasti povolování nezbytné cesty nemůže soud aplikovat retroaktivně na vztahy k nemovitostem založené v minulosti za zcela jiné právní úpravy i ustálené judikatury, když žalobkyně vycházela z právní úpravy a judikatury platné před přijetím nového občanského zákoníku. Opačný přístup by byl zásahem do ústavních práv žalobkyně. Okresní soud na daný případ aplikuje znění a judikaturu nového občanského zákoníku, ačkoli žalobkyně nabyla předmětné budovy a podala v srpnu 2008 žalobu za účinnosti a judikatury starého občanského zákoníku, neboť podle tehdejší právní úpravy neexistovalo ustanovení, které by mohlo vlastníkovi budovy zcela odepřít přístup k ní. Žalobkyně připomíná, že řízení o zřízení nezbytné cesty nepatří mezi řízení, kde je soud vázán návrhem žalobkyně, protože z právního předpisu vyplývá určitý způsob vypořádání jejich vztahu (§ 153 odst. 2 o. s. ř.). Jestliže se žalobkyně domáhá vydání konstitutivního rozhodnutí zřízení služebnosti nezbytné cesty, jde o tzv. iudicium duplex, tj. stav, kdy soud není vázán návrhem žalobce. V kombinaci s tím, že budovy nemohou být již více 12 let užívány a je znemožněna i jejich údržba, brojí žalobkyně proti tomu, že bylo porušeno její právo na projednání věci bez zbytečných průtahů, resp. právo na vyřízení věci v přiměřené lhůtě, které je nedílnou součástí práva na spravedlivý proces garantovaného v čl. 36 odst. 1 ve spojení s čl. 38 odst. 2 Listiny. Postup prvoinstančního soudu je tak k žalobkyni nepřiměřeně a neodůvodněně tvrdý, nepředvídatelný a překvapivý, v postupu soudu a obsahu odůvodnění jeho rozsudku spatřuje odvolatelka nepřípustný zásah, jenž je svou podstatou obdobný vyvlastnění, a pokud bylo žalobkyni odepřeno právo cesty, bylo jí tak fakticky odepřeno vlastnické právo k jejím nemovitostem a jeho výkon.

14. Podle žalobkyně okresní soud při vydání napadeného rozsudku zcela opomněl, že je nutno nikoli přihlížet k zájmům jediné ze stran, ale nalézt vyvážené řešení vzniklých poměrů, které bude proporční jak k potřebám vlastníka staveb, tak k zájmům vlastníka pozemků. Jestliže žalovaný dlouhodobě nebránil v přístupu veřejnosti ke stavbě žalobce a svévolně s tím započal teprve poté, co žalobce budovu nabyl, je takové jednání v rozporu s dobrými mravy. Skutkové a právní úvahy soudu k meritu věci (tj. právního důvodu odepření přístupu a užívání budov žalobkyně) se omezily jen na obecná a nekonkrétní konstatování. Okresní soud nepředložil žádnou přezkoumatelnou úvahu, ve které by předložil hodnověrné úvahy a hodnocení důkazů, proč by zřízení nezbytné cesty omezilo práva žalovaného, jakým způsobem, zda je zcela vyloučené kontrolovat návštěvníky areálu. Žalobkyně namítá, že existuje významný veřejný zájem na užívání staveb jejich vlastníky, který narušil okresní soud svým rozsudkem, kdy jednostranně odepřel žalobkyni přístup k budovám, podstatně zhoršil její právní postavení tím, že ztratila naději na získání přístupu ke stavbě. Znemožněním volného přístupu žalobkyně k budovám je bráněno v údržbě stavby, kterou se podle § 3 odst. 4 stavebního zákona rozumí práce, jimiž se zabezpečuje její dobrý stavební stav tak, aby nedocházelo ke znehodnocení stavby a co nejvíce se prodloužila její uživatelnost. Okresní soud zcela opomněl, že na ústním jednání [datum] žalobkyně učinila následující návrh na smírné řešení:„ navrhujeme, aby se strany pokusily o mimosoudní vyřešení věci, případně vyřešení věci smírní cestou s tím, že žalobkyně by v rámci dohody přijala takovou situaci, kdy by přístup do restaurace byl umožněn návštěvníkům koupaliště a samozřejmě souhlasíme s tím, že by do restaurace neměli přístup jiní, cizí lidé, tedy mimo návštěvníků koupaliště. A to žalobkyně akceptuje i období, v němž je koupaliště otevřeno pro veřejnost.“ Je tedy zcela zřejmé, že žalobkyně byla ochotna akceptovat, že vstup do areálu včetně restaurace a budov žalobkyně budou mít pouze platící návštěvníci koupaliště. Okresní soud nedisponoval žádným posudkem osoby disponující odbornou způsobilostí (např. autorizovaný inženýr), která by potvrdila, že soudem navrhované stavební úpravy budov žalobkyně jsou možné.

15. Žalobkyně dále namítla, že okresní soud nijak nezdůvodnil, resp. se nevypořádal s tím, že svým rozsudkem zakládá stav trvalého odepření nerušeného výkonu vlastnického práva žalobkyně k jejím budovám, tj. sice navýsost chrání údajná práva žalovaného, ale zcela k tíži a na úkor práv žalobkyně, které bylo právo na ochranu jejího vlastnického práva před neoprávněnými zásahy odejmuto. Podle žalobkyně lze s přihlédnutím ke konkrétním okolnostem věci po vlastníkovi zatěžovaného pozemku – s ohledem na to, že se nejedná o soukromý subjekt, ale o město a veřejný areál koupaliště - spravedlivě požadovat, aby jeho vlastnické právo bylo přiměřeně omezeno zřízením nebytné cesty i přes prostor uzavřený za tím účelem, aby do něj cizí osoby neměly přístup.

16. Žalobkyně napadá nepřezkoumatelnost odůvodnění napadeného rozsudku, když se podle ní okresní soud nijak nevypořádal s obsáhlou argumentací žalobkyně a předloženými důkazy v podobě výslechů svědků a rozsáhlým dokazováním. Hmotné právo v rámci řízení o povolení nezbytné cesty upravuje podmínky pro vznik, změnu či zrušení práva jen rámcově a dává široký prostor pro úvahu soudu, přičemž v hraničních případech jsou dány skutečnosti umožňující s jistou mírou přesvědčivosti zdůvodnit různá řešení. Rozhodnutí ve věci je tak v zásadě na úvaze soudu, která však musí být řádně odůvodněna a nesmí být zjevně nepřiměřená. Jestliže žalovaná zřídila protiprávně oplocení okolo budov žalobkyně, aby tak svévolně zabránila v přístupu k nim, je takové jednání v rozporu s dobrými mravy a nelze mu poskytnout ochranu způsobem, jaký předvedl okresní soud.

17. Žalobkyně nesouhlasí rovněž s výrokem o náhradě nákladů vedlejšího účastníka na straně žalovaného. Přiznání nákladů řízení vedlejšímu účastníku, který přistoupil na straně žalovaného a sdílí s ním procesní výsledek, považuje žalobkyně za zcela bezdůvodné a bez opory v zákoně. Vstup vedlejšího účastníka byl zcela na jeho vůli, nelze je považovat za účastníka úspěšného ve smyslu práva na náhradu nákladů řízení a jeho náklady s ohledem na to, že pouze bezvýhradně sdílel stanoviska a vyjádření žalovaného, nelze označit za náklady účelně vynaložené. Povinností soudu vyplývající z ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř. je posuzovat účelnost nákladů řízení, přičemž nesmí pouštět ze zřetele samotný účel civilního procesu jako takového, který spočívá v poskytování ochrany porušeným nebo ohroženým skutečným subjektivním hmotným právům a právem chráněným zájmům. Mezi případy, kdy nelze dovodit účelnost vynaložených nákladů řízení, spadá i zneužití práva na zastupování advokátem. [ulice] účastník je subjekt zcela vlastněný žalovaným, za takové situace je jeho účast v řízení a úhrada nákladů zcela neúčelná a bezdůvodná.

18. Žalobkyně navrhuje, aby odvolací soud rozsudek okresního soudu změnil tak, že bude žalobě vyhověno.

19. Odvolací soud přezkoumal rozsudek okresního soudu v rozsahu napadeném odvoláním podle § 212, 212a o. s. ř., jakož i řízení, které jeho vydání předcházelo, přičemž shledal podané odvolání žalobkyně nedůvodným, když rozhodnutí okresního soudu je věcně správné.

20. Rozhodnutí o zrušení a vypořádání spoluvlastnictví je konstitutivním rozhodnutím, jímž dochází ke vzniku, změně či zániku práva a jemu odpovídající povinnosti mezi účastníky řízení, proto je pro ně rozhodující nejen skutkový, ale i právní stav v době vyhlášení rozhodnutí (obdobně usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 3. 2015, sp. zn. 22 Cdo 4258/2014, nebo usnesení Ústavního soudu ze dne [datum], sp. zn. IV. ÚS 2865/16). Právní posouzení nároku na povolení tzv. nezbytné cesty se od [datum] řídí zákonem č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen„ o. z.“), i když soudní řízení o zřízení nezbytné cesty bylo zahájeno před jeho účinností.

21. Podle § 1029 odst. 1 o. z. vlastník nemovité věci, na níž nelze řádně hospodařit či jinak ji řádně užívat proto, že není dostatečně spojena s veřejnou cestou, může žádat, aby mu soused za náhradu povolil nezbytnou cestu přes svůj pozemek.

22. Podle § 1029 odst. 2 o. z. nezbytnou cestu může soud povolit v rozsahu, který odpovídá potřebě vlastníka nemovité věci řádně ji užívat s náklady co nejmenšími, a to i jako služebnost. Zároveň musí být dbáno, aby soused byl zřízením nebo užíváním nezbytné cesty co nejméně obtěžován a jeho pozemek co nejméně zasažen. To musí být zvlášť zváženo, má-li se žadateli povolit zřízení nové cesty.

23. Podle § 1032 odst. 1 o. z. soud nepovolí nezbytnou cestu, a) převýší-li škoda na nemovité věci souseda zřejmě výhodu nezbytné cesty, b) způsobil-li si nedostatek přístupu z hrubé nedbalosti či úmyslně ten, kdo o nezbytnou cestu žádá, nebo c) žádá-li se nezbytná cesta jen za účelem pohodlnějšího spojení.

24. Podle § 1032 odst. 2 o. z. nelze povolit nezbytnou cestu přes prostor uzavřený za tím účelem, aby do něj cizí osoby neměly přístup, ani přes pozemek, kde veřejný zájem brání takovou cestu zřídit.

25. V usnesení ze dne [datum], sp. zn. 22 Cdo 3242/2015 (publikovaném ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod [číslo] rozh. obč.), Nejvyšší soud vyložil, že„ aplikace § 1032 odst. 2 o. z. dopadá na situace uzavřených prostor, přes které nemá být nezbytná cesta zřízena, přičemž uzavřenými prostorami jsou budovy, uzavřený dvůr či prostor u obytného domu, který je uzavřen oplocením před vstupem cizích osob“ (k tomu srov. také usnesení Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. 22 Cdo 1171/2016). V usnesení Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. 22 Cdo 151/2020 (NS [číslo]) byla aplikace § 1032 odst. 2 o. z. vztažena i na uzavřené oplocené areály, které jsou veřejnosti přístupné omezeně.

26. Hmotné právo v rámci řízení o povolení nezbytné cesty upravuje podmínky pro vznik, změnu či zrušení práva jen rámcově a dává široký prostor pro úvahu soudu, přičemž v hraničních případech jsou dány skutečnosti umožňující s jistou mírou přesvědčivosti zdůvodnit různá řešení. Rozhodnutí ve věci je tak v zásadě na úvaze soudu, která však musí být řádně odůvodněna a nesmí být zjevně nepřiměřená (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 24. 1. 2017, sp. zn. 22 Cdo 3398/2016, publikovaný ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, rozh. obč. pod [číslo]).

27. V nyní posuzované věci jde o situaci typově spadající pod zákonné omezení § 1032 odst. 2 o. z., neboť žalobkyně se domáhá zřízení nezbytné cesty přes uzavřený areál termálního koupaliště, který je zajištěn oplocením a vstupní branou a podléhá režimu pravidel nastavených provozním řádem. Podle zmíněného provozního řádu jsou prostory areálu koupaliště pro veřejnost přístupné pouze po zaplacení vstupného ve stanovené otvírací době, a to pouze v období letní sezóny. Přestože pozemek žalobkyně postrádá dostatečné spojení s veřejnou cestou (přístup z veřejné cyklostezky není s ohledem na fukční propojení restaurace s přilehlým areálem koupalištěm zcela dostačující), je třeba respektovat § 1032 odst. 2 o. z., podle kterého nelze zřídit nezbytnou cestu přes uzavřený prostor zřízený za účelem zamezení přístupu cizích osob. Zřízení požadované cesty žalobkyní tudíž vylučuje překážka v podobě uzavřeného areálu termálního koupaliště s vlastním režimem, jehož účelem je ochrana majetku a zajišťování bezpečnosti návštěvníků termálního koupaliště zabráněním přístupu třetích osob mimo provozní dobu.

28. I kdyby zřízení nezbytné cesty nebránila skutečnost vedení přes uzavřený areál, nebylo by zřízení nezbytné cesty v souladu s § 1032 odst. 1 písm. a) a b) o. z.

29. Podle § 1032 odst. 1 o. z. soud nepovolí nezbytnou cestu, a) převýší-li škoda na nemovité věci souseda zřejmě výhodu nezbytné cesty, b) způsobil-li si nedostatek přístupu z hrubé nedbalosti či úmyslně ten, kdo o nezbytnou cestu žádá, nebo c) žádá-li se nezbytná cesta jen za účelem pohodlnějšího spojení.

30. Rozhodovací praxe Nejvyššího soudu považuje za hrubě nedbalé jednání ve smyslu § 1032 odst. 1 písm. b) o. z. mimo jiné takové jednání žadatele o nezbytnou cestu, kdy tento žadatel má možnost získat přístup ke své nemovité věci bez soudního rozhodnutí za podmínek, které po něm lze spravedlivě požadovat, ale takový způsob zajištění přístupu neodůvodněně odmítne. Může jít např. o situace, kdy vlastník pozemku, přes který má nezbytná cesta vést, nabídl žadateli zřízení plnohodnotného věcného či obligačního práva, které by zajistilo přístup za adekvátních podmínek, nabytí vlastnického práva k pozemku či jinou formu zajištění přístupu. Pokud možnost zajištění přístupu tímto způsobem žadatel o nezbytnou cestu odmítne, jde o hrubě nedbalé jednání ve smyslu § 1032 odst. 1 písm. b) o. z. (rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 14. 8. 2020, sp. zn. 22 Cdo 1472/2020, (NS [číslo])).

31. Jak vyplývá z dopisu žalovaného ze dne [datum] (č.l. 125), žalovaný navrhl (v posledním odstavci svého dopisu) žalobkyni vybudování vstupu v bezprostřední blízkosti budovy reastaurace (na náklady žalobkyně) a pronájem pozemku, kterým bude zajištěn přístup do restaurace s tím, že se areál kolem budovy oplotí.

32. Pokud žalobkyně odmítla uvedený návrh žalovaného, který by představoval výrazně menší zatížení pozemků žalovaného, než je žalobkyní požadováno, a současně výrazně menší náklady, než by činily náklady na plnohodnotný vstup pro zákazníky přímo do objektu restaurace z prostoru veřejné komunikace, pak se jedná ze strany žalobkyně o hrubě nedbalé jednání ve smyslu § 1032 odst. 1 písm. b) o. z.

33. Krajský soud jen na okraj připomíná, že právní úprava nezbytné cesty vychází z principu minimalizace zásahů do výkonu vlastnického práva vlastníka služebného pozemku, což je vyjádřeno v § 1029 odst. 2 o. z. Podle tohoto ustanovení limity omezení vlastníka služebného pozemku souvisejí s potřebou vlastníka panujícího pozemku nemovitou věc řádně užívat s vynaložením co možná nejmenších nákladů, což také určuje rozsah, v němž lze nezbytnou cestu povolit. Požadavek na minimalizaci zásahů do práv vlastníka zatěžovaného pozemku našel před [datum] odraz i v judikatuře Nejvyššího soudu. V rozsudku ze dne 20. 7. 2005, sp. zn. 22 Cdo 1897/2004, publikovaném pod [číslo] Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, Nejvyšší soud vyslovil, že při zřizování nezbytné cesty rozhodnutím soudu je třeba dbát, aby právo vlastníka pozemku bylo omezeno co možno nejméně. Obdobně Nejvyšší soud v rozsudku ze dne 23. 5. 2011, sp. zn. 22 Cdo 2977/2009, připoměl, že„ ‚zřízení nezbytné cesty představuje vážný zásah do práva vlastníka pozemku, a proto je třeba vždy poměřovat výhodu, kterou cesta poskytuje, s újmou, která by vznikla zřízením cesty pro vlastníka zatížené nemovitosti. Soud může zřídit cestu jen v rozsahu zajišťujícím objektivně řádné užívání, byť i nepůjde o užívání komfortní‘.

34. S žalobkyní nelze souhlasit, že by jí rozsudkem okresního soudu byl odepřen přístup ke spravedlnosti, resp. právo na spravedlivý proces. Jak vyplývá i z odvolání (poslední odstavec na straně 7 odvolání), žalobkyně se snaží především obnovit dřívější režim přístupu do restaurace pro návštěvníky termálního koupaliště, tedy dosáhnout toho, aby návštěvníkům areálu termálního koupaliště nebylo bráněno plotem či jinak v návštěvě restaurace ve vlastnictví žalobkyně. Toho se však nepochybně mohla domáhat jiným (vhodnějším) typem žaloby. Ostatně, mezi areálem termálního koupaliště a restaurací nejsou cizí pozemky, přes něž by bylo možné, resp. nutné zřizovat nezbytnou cestu. Krajský soud v této souvislosti připomíná, že poučení žalobce soudem o tom, na základě jakých skutkových tvrzení a při formulaci jakého žalobního petitu by bylo možné žalobě vyhovět, není přípustné (srov. usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 13. 4. 2011, sp. zn. 28 Cdo 1253/2009).

35. Jen na okraj k dalším námitkám žalobkyně krajský soud připomíná, že žalobě o povolení nezbytné cesty nelze vyhovět, je-li nezbytná cesta žádána pouze pro údržbu či obhospodařování nemovité věci v rozsahu spadajícím pod § [číslo] (rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 24. 1. 2017, sp. zn. 22 Cdo 3398/2016).

36. Ve vztahu k nákladovým výrokům krajský soud podotýká, že v případě statutárních měst a jejich městských částí se podle ustálené judikatury presumuje, že jejich personální vybavení je dostatečné k tomu, aby byly schopny kvalifikovaně hájit své zájmy, aniž by musely vyhledávat právní pomoc advokátů, jejichž náklady pak nelze mít za účelně vynaložené, není-li v řízení prokázán opak (srov. např. nález Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 376/12 ze dne 14. 3. 2013 (N 45/68 SbNU 449), obdobně nález sp. zn. I. ÚS 2310/13 ze dne 13. 3. 2014 (N 35/72 SbNU 401) či nález sp. zn. I. ÚS 2436/20 ze dne [datum]). Uvedené závěry však nelze vztáhnout na příspěvkové organizace zřizované statutárními městy, neboť jde o samostatně existující právnické osoby, personálně od statutárních měst oddělené.

37. Z uvedených důvodů krajský soud rozsudek okresního soudu potvrdil (§ 219 o. s. ř.), když nesprávnost neshledal ani ve výrocích o náhradě nákladů řízení.

38. Procesně úspěšnému žalovanému náleží náhrada nákladů nezastoupeného účastníka podle vyhlášky č. 254/2015 Sb., ve výši 300 Kč (účast při jednání odvolacího soudu), když náhradu jiných nákladů žalovaný nepožadoval.

39. Protože žalobkyně nebyla v odvolacím řízení úspěšná, je povinna nahradit vedlejšímu účastníku na straně žalovaného náklady řízení (§ 224 odst. 1 o. s. ř. a 142 odst. 1 o. s. ř). Ty jsou dány odměnou advokáta za zastoupení vedlejšího účastníka za jeden úkon ve výši 1 x 2 500 Kč dle § 6 odst. 1, § 7 bod 5, § 9 odst. 3 písm. c) a. t., 1 režijního paušálu po 300 Kč dle § 13 odst. 3 a. t., cestovným k jednání odvolacího soudu dne [datum] osobním automobilem z [obec] do [obec] a zpět dle vyhl. č. 589/2020 Sb., ve výši 303 Kč, náhrada za promeškaný čas za 2 půlhodiny po 100 Kč dle § 14 a. t. a 21% DPH dle § 137 odst. 3 písm. a) o. s. ř. z uvedených částek ve výši 693,63 Kč, celkem 3 996,63 Kč.

Poučení