13 C 58/2017-508

Rubrum

Okresní soud v Příbrami rozhodl samosoudcem Mgr. Zdeňkem Klouzkem ve věci žalobce: [osobní údaje žalobce] bytem [adresa původní účastnice] proti žalovanému: [osobní údaje žalovaného] sídlem [adresa žalované] zastoupený advokátkou JUDr. [jméno] [příjmení] sídlem [adresa] o zaplacení náhrady za strpění vodního díla takto:

Výrok

I. Žaloba, aby žalovanému byla uložena povinnost zaplatit žalobci částku ve výši 425 100 Kč, se zamítá.

II. Žalobce je povinen zaplatit České republice – Okresnímu soudu v Příbrami náhradu nákladů řízení ve výši 23 336 Kč, ve lhůtě tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

III. Žalobce je povinen zaplatit žalovanému k rukám právního zástupce žalovaného náhradu nákladů řízení ve výši 384 178 Kč, a to ve lhůtě tří dnů od právní moci rozsudku.

Odůvodnění

1. Žalobou podanou ke zdejšímu soudu se žalobce (resp. jeho právní předchůdkyně – jeho manželka) domáhal zaplacení náhrady škody za strpěnou újmu dle § 59a zákona č. 254/2001 Sb., o vodách a o změně některých zákonů (vodní zákon), v platném znění (nadále jen„ vodní zákon“). Žalobu odůvodnil tím, že je vlastníkem pozemku p. [číslo] o výměře [výměra] – vodní plocha a pozemku p. [číslo] o výměře [výměra] – vodní plocha, oba zapsané na [list vlastnictví] v k. ú. [obec] [územní celek] vedených u Katastrálního úřadu pro Středočeský kraj, katastrální pracoviště Příbram (dále jen„ předmětné pozemky“). Žalovaný je přitom vlastníkem vodního díla [ulice] přehrada nacházející se mimo jiné na předmětných pozemcích. Žalobce se již od roku 2007 pokouší se žalovaným jednat a vyřešit nastalou situaci, a to buď uzavřením nájemní smlouvy, nebo kupní smlouvy, nebo směnné smlouvy. I přes veškerou snahu žalobce nedošlo k mimosoudnímu vyřešení věci, žalovaný nereagoval ani na předžalobní výzvu. Žalobce požaduje po žalovaném náhradu v podobě nájmu předmětných pozemků na dobu neurčitou a rovněž za období tří let zpětně, a to v částce 105 916,50 Kč ročně.

2. Žalovaný se nejprve vyjádřil tak, že navrhl smírné řešení věci s tím, že upřednostňuje uzavření kupní smlouvy. Za tím účelem žalovaný nechal vypracovat znalecký posudek k určení ceny předmětných pozemků v místě a čase obvyklé. Následně na základě vypracovaného znaleckého posudku navrhl žalobci odkup předmětných pozemků za částku 416 500 Kč.

3. Žalobce s tímto návrhem žalovaného nesouhlasil a trval na svém žalobním návrhu na odškodnění v podobě ročního nájemného za každý rok a rovněž tři roky zpětně. Následně při prvním jednání žalobce navrhl náhradu v podobě náhrady za věcné břemeno s cenou obvyklou stanovenou znaleckými posudky předloženými žalovaným vynásobenou pěti. Odkup předmětných pozemků žalobce odmítl.

4. Žalovaný setrval na svém stanovisku odkupu předmětných pozemků od žalobce dle ocenění dle znaleckých posudků. Neboť žalobce setrval na svém procesním stanovisku, trval žalovaný na tom, aby žalobce konkretizoval výměru zatopené části u pozemku p. [číslo] kde by měla náhrada náležet pouze za zatopenou část tohoto pozemku. Náhrada za zákonné věcné břemeno by neměla přesáhnout výši kupní ceny, za kterou žalobce (resp. jeho manželka) pozemky nabyl.

5. Následně žalobce podal návrh na změnu žaloby, kdy navrhl, aby soud připustil změnu žaloby, kdy žalobní petit bude nadále znít, že žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku ve výši 700 000 Kč jako náhradu za strpění vodního díla na předmětných pozemcích. Soud usnesením ze dne 23. 1. 2018 tuto změnu žaloby připustil.

6. Žalovaný dále poukázal na to, že je státní podnik a jako takový je vázán zákonem a jedinou možností je obvyklá cena dle znaleckého posudku, nikoliv odškodňování nad rámec této ceny. Žalovaný rovněž zdůraznil, že žalobce zakoupil pozemek za účelem spekulace.

7. Žalobce naopak poukázal na to, že pozemek p. [číslo] je celý veden v katastru nemovitostí jako vodní plocha a je využíván k přístupu k vodnímu dílu, žalobce tak nemůže využívat ani část tohoto pozemku. Žalobce (jeho manželka) pozemky nabyl již v roce 2008, tedy v době, kdy nebyla v zákoně upravena náhrada za strpění vodního díla. Žalobce se již několik let nazpět snažil o směnu pozemků, avšak žalovaný nereagoval. Je to stát, kdo má nést odpovědnost za to, že předmětné pozemky byly převedeny na žalobce. Svým písemným podáním ze dne 5. 1. 2018 žalobce doplnil, že ohledně užívání předmětných pozemků je zcela omezen, předmětné pozemky nemůže žádným způsobem využívat. Žalobce (resp. jeho manželka) nabyl předmětné pozemky na základě kupní smlouvy uzavřenou se zvláštním správcem majetkové podstaty úpadce Státního statku [obec], v likvidaci, státní podnik, v roce 2008. Pokud by žalobce nebyl omezen v možnosti užívat předmětné pozemky, využil by je pro účely zemědělské činnosti. Žalobce následně specifikoval výši náhrady v částce 4 574 000 Kč představující obvyklou cenu za předmětné pozemky v částce 457 400 Kč násobenou deseti lety.

8. Žalovaný doplnil svá tvrzení tak, že před stavbou Vodního díla [obec] byly předmětné pozemky ve vlastnictví manželů [příjmení]. Příprava stavby vodního díla začala v roce 1951, stavba byla zahájena v roce 1957 a do provozu uvedena v roce 1961. Předmětné pozemky byly do vlastnictví České republiky s právem hospodaření pro Státní statek [obec], v likvidaci, zapsány v roce 2005 na základě hospodářské smlouvy o převodu práva hospodaření. Předtím vykonával správu nemovitostí Pozemkový fond ČR. Žalobce (resp. jeho manželka) nabyl předmětné pozemky kupní smlouvou ze dne 26. 3. 2008 od Státního statku [obec], v likvidaci. Za užívání vodního díla nebyla žalobci (resp. jeho manželce) poskytnuta finanční náhrada.

9. V závěrečném návrhu žalobce navrhl, že by se výše jeho náhrady měla pohybovat v rozmezí 1 000 000 – 7 000 000 Kč. Poukázal na to, že pokud by stát chtěl získat předmětné pozemky vyvlastněním dle vyvlastňovacího zákona, náležela by mu částka ve výši 7 318 400 Kč (jako osminásobek obvyklé ceny).

10. Žalovaný závěrem navrhl zamítnout podanou žalobu jako nedůvodnou. Poukázal na to, že v daném případě žalobce (resp. jeho manželka) sám přijal do svého vlastnictví předmětné pozemky omezené vodním dílem. Dále poukázal na to, že cena za nabyté předmětné pozemky v roce 2008 nebyla cenou obvyklou, zohledňovala zatížení pozemků vodním dílem. Na daný případ nelze aplikovat ustanovení § 59a vodního zákona. Pokud by soud dovodil, že žalobci náhrada náleží, neměla by rozhodně přesáhnout částku, za kterou žalobce (resp. jeho manželka) pozemek nabyl. Ohledně pozemku p. [číslo] žalobce neprokázal, že je celý zatížen vodním dílem a nedokázal specifikovat zatopenou část tohoto pozemku. Žalovaný poukázal na to, že s žalobcem jednal, avšak nemohl přistoupit na jeho zcela neakceptovatelné požadavky. Jako nejjednodušší řešení pro obě strany se žalovanému jeví odkoupení předmětných pozemků a sjednocení vlastnictví pozemků s vlastnictvím vodního díla. Žalovaný jako státní podnik je povinen postupovat v souladu se zákonem o státním podniku. Žalovaný rovněž vznesl námitku promlčení žalovaného nároku.

11. Z důkazů provedených při jednání soud zjistil následující. Dle výpisu z katastru nemovitostí ohledně předmětných pozemků náleželo vlastnické právo ke dni podání žaloby manželce žalobce. Oba předmětné pozemky jsou evidovány jako vodní plocha se způsobem využití koryto vodního toku přirozené, nebo upravené. Nabývacím titulem manželky žalobce byla kupní smlouva ze dne 26. 3. 2008. Dle aktuálního výpisu z katastru nemovitostí ohledně předmětných pozemků je výlučným vlastníkem žalobce, který předmětné pozemky nabyl na základě darovací smlouvy ze dne 26. 7. 2018. Dle dopisu ze dne 16. 8. 2016 adresováného žalobcem žalovanému, tento navrhl tři varianty řešení, buď nájemní smlouvu, nebo kupní smlouvu, nebo směnu pozemků s tím, že navrhl i konkrétní částky. Zároveň tento dopis žalobce považoval za předžalobní upomínku. Doručení tohoto dopisu žalovanému bylo prokázáno poštovní dodejkou. Dle znaleckého posudku ze dne 15. 6. 2017 zhotovitele [právnická osoba], znalecký ústav, byla stanovena obvyklá cena předmětných pozemků na částku 413 580 Kč. Dle znaleckého posudku znalce [příjmení] [jméno] [příjmení] ze dne 29. 8. 2017 byla stanovena obvyklá cena předmětných pozemků na částku 416 500 Kč. Dle rozsudku Okresního soudu v Rokycanech ze dne 21. 8. 2015 sp. zn. 4 C 55/2014 ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Plzni ze dne 15. 3. 2016, sp. zn. 60 Co 501/2015, odvolací soud v odůvodnění svého rozhodnutí mimo jiné uvedl, že úprava zakotvená v ustanovení § 59a vodního zákona řeší stav, který existuje před účinností stávajícího vodního zákona a především řeší vztahy mezi účastníky tak, že vodní díla zřízená před 1. 1. 2002 považuje za díla zřízená v souladu s právními předpisy, legalizuje jejich existenci. Dále řeší vztahy tak, že vlastníku zatíženého pozemku náleží náhrada. Zákon nevyjadřuje, zda má náhrada náležet původnímu vlastníku pozemku, nebo i jeho právním nástupcům. Teologickým výkladem tohoto ustanovení lze dovodit, že náhrada náleží tomu, kdo byl vlastníkem zatíženého pozemku k 1. 1. 2014, pokud jeho právním předchůdcům nebyla náhrada za zatížení pozemku vyplacena, případně nebyla uzavřena dohoda o zřízení věcného břemene bezúplatně. K výši náhrady zákon nestanoví žádná kritéria. Je skutečností, že při zřizování věcných břemen na základě zákona je (a dosud vždy byla) náhrada za omezení vlastnického práva koncipována jako náhrada jednorázová. Protože zákon o vodách obsahuje speciální úpravu náhrady za tzv. zákonné věcné břemeno, je vyloučen režim obecné úpravy občanskoprávní na vydání bezdůvodného obohacení. Dle ortofotomapy oba předmětné pozemky přiléhají k hrázi [anonymizováno] přehrady. Dle výpisu z živnostenského rejstříku ze dne 5. 1. 2018 manželky žalobce, tato podniká v oborech mimo jiné poskytování služeb pro zemědělství, zahradnictví, rybníkářství, lesnictví a myslivost. Dle kupní smlouvy ze dne 26. 3. 2008 mezi prodávajícím zvláštním správcem konkurzní podstaty úpadce Státního statku [obec] v likvidaci, a manželkou žalobce, tato nabyla za celkovou částku 63 136 Kč kromě dalších pozemků i předmětné pozemky. Dle přílohy usnesení rady městské části [číslo] byl připraven návrh smlouvy o nájmu pozemku mezi žalovaným jako pronajímatelem a nájemcem Městskou částí [obec a číslo], kdy žalovaný pronajímal nájemci pozemky na břehu [anonymizováno] za nájemné ve výši 25 Kč/m2 za rok. Dle seznamu jmen a obydlí vyvlastněných v k. ú. [obec] z roku 1948 jsou v tomto seznamu uvedeni i manželé [příjmení] jakožto původní vlastníci předmětných pozemků. Dle údajů z katastru nemovitostí byl předmětný pozemek p. [číslo] původně veden pod PK 678 a předmětný pozemek 1 [číslo] původně veden pod PK 1 [číslo]. Dle výpisu z katastru nemovitostí v roce 2004 svědčilo u předmětných pozemků vlastnické právo České republice, správu nemovitostí vykonával Pozemkový fond ČR. Dle seznamu potřebných pozemků, jejich majitelů a práv v k.ú. [obec] vypracovaného [anonymizováno] byly v tomto seznamu zahrnuty oba předmětné pozemky ve vlastnictví manželů [příjmení]. Dle výpisu z katastru nemovitostí ke dni 1. 3. 2008 svědčilo vlastnické právo ohledně předmětných pozemků České republice a právo hospodaření s majetkem Státnímu statku [obec], v likvidaci. Aktuální stav pozemku p. [číslo] zachycuje i fotografie. Dle dopisu [právnická osoba], a. s., ze dne 8. 10. 2014 adresovaného manželce žalobce, tato společnost výslovně uvedla, že aby obsluha elektrárny mohla udržovat objekt vtoků v provozuschopném stavu, je nezbytné využívat k přístupu krajní část parcely p. [číslo]. Dle dopisu ze dne 9. 11. 2012 manželka žalobce vyzývala žalovaného k řešení nastalé situace v podobě směny pozemků, nebo uzavření nájemní smlouvy. Dle rozhodnutí ze dne 6. 7. 1957 Odboru vodního hospodářství bylo povoleno zřízení Vodního díla [obec], neboť to bylo v souladu s obecným zájmem a právy třetích osob. S dotčenými vlastníky měly být uzavřeny dohody, jinak byly splněny podmínky pro vyvlastnění. Dle nabídky bezplatného odevzdání majetku do vlastnictví Československého státu nabídla dobrovolně [jméno] [příjmení] mimo jiné i předmětné pozemky stejně tak i svoji pohledávku za výkup předmětných pozemků za podmínky úhrady několika dlužních úpisů, kdy podepsaná prohlašuje, že pohledávky jsou soustředěny u [anonymizována dvě slova] v [obec], která na ni naléhá, aby pozemky darovala, aby dlužný zůstatek ve výši asi 53 000 Kčs mohl být uhrazen ze státního rozpočtu. Tato nabídka bezplatného odevzdání majetku do vlastnictví Československého státu byla přijata. Dle znaleckého posudku znalkyně [celé jméno znalkyně] ze dne 6. 8. 2018 ke stanovení náhrady za zřízení věcného břemene k předmětným pozemkům činí obvyklé nájemné z pozemku p. [číslo] Kč/m2 za rok a obvyklé nájemné z pozemku p. [číslo] Kč/m2 za rok. Celkové obvyklé nájemné z těchto pozemků pak činí 85 020 Kč za rok. Ocenění věcného břemene – strpění vodního díla na předmětných pozemcích pak činí částku 425 100 Kč. Znalkyně v tomto posudku rovněž stanovila administrativní cenu předmětných nemovitostí na částku 452 880 Kč. Obvyklou cenu pozemků znalkyně stanovila na částku 50 Kč/m2. Výpočet nájemného z pozemků se obecně pohybuje v rozmezí 5- 7 %, maximálně 10 % z ceny pozemku. Ve své výpovědi znalkyně zcela potvrdila závěry svého posudku s tím, že stanovení obvyklého nájemného je obecně velice obtížné, u předmětných pozemků to bylo ještě obtížnější, neboť tržní prostředí nenabízí dostatek informací o nájemném. Tyto pozemky nelze využít jinak, než pro využití vodní nádrže. I břeh předmětného pozemku považuje znalkyně za součást vodního díla, neboť bez toho by vodní dílo nebylo. Znalkyně postupovala v souladu se zákonem o oceňování. V případě, že by zde nevystupoval stát, tak by znalkyně použila metodu věčné renty. Pokud jde o předmětné pozemky, ty jsou pro vodní dílo a hráz strategické. Znalkyně vycházela z rozpětí 34 – 100 Kč/m2. Pokud jde o kupní cenu stanovenou v kupní smlouvě z roku 2008, ta cena nebyla obvyklá, vycházela z toho, že podnik byl v likvidaci. Žalobce původně v procesním postavení svědka zejména vypověděl, že ohledně předmětných pozemků jednal s ředitelem žalovaného již v roce 2008, byl již podepsán koncept smlouvy na výměnu pozemků. Manželka kupovala předmětné pozemky za účelem směny s jinými pozemky. Jejich rodina hospodaří jako rolníci. Poukázal na průtahy a neochotu žalovaného věc vyřešit.

12. Za takto zjištěného skutkového stavu věci a při aplikaci zejména ust. § 55 odst. 1 písm. a) vodního zákona, § 59a vodního zákona, § 16b odst. 1, 3 zákona o oceňování majetku a rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR pod sp. zn. 28 Cdo 2880/2016 a 28 Cdo 5820/2016 a usnesení Ústavního soudu ČR sp. zn. IV. ÚS 1911/16 soud shledal žalobu za důvodně podanou, vyhověl jí a uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci jako náhradu za strpění vodního díla na předmětných pozemcích částku ve výši 700 000 Kč. Mezi účastníky bylo zásadně sporné, zda žalobce má nárok na odškodnění dle § 59a vodního zákona či nikoliv a případně, v jaké výši. Soud poukázal na to, že dle výše citovaných rozhodnutí Nejvyššího soudu a Ústavního soudu ČR se jedná o speciální nárok, který vylučuje úpravu bezdůvodného obohacení dle občanského zákoníku a jedná se o jednorázovou náhradu za zřízené zákonné věcné břemeno na předmětných pozemcích žalobce. Žalovaný ve věci vznesl námitku promlčení, kterou soud neshledal důvodnou, neboť v období od 1. 1. 2014 do 1. 1. 2016 běžela dvouletá lhůta, během které se účastníci měli dohodnout, pokud se tak nestalo, tak teprve až dne 2. 1. 2016 byla založena pravomoc soudu spor účastníků řešit. Žaloba byla podána dne 16. 3. 2017 a nárok žalobce tak dle názoru soudu nemůže být promlčen. Pokud jde o výši odškodnění za restrikci vlastnického práva, soud vyšel ze závěrů znaleckého posudku znalkyně [celé jméno znalkyně], která stanovila náhradu za zřízení věcného břemene k předmětným pozemkům na částku 425 100 Kč. Administrativní cenu předmětných nemovitostí pak znalkyně ocenila částkou 452 880 Kč. Soud dospěl k závěru, že by jednorázová náhrada za odškodnění zákonného věcného břemene neměla být nižší, než tyto částky. Soud zohlednil, že v daném případě je žalobce omezen ve svém vlastnickém právu v podstatě zcela, a že žalobci zůstalo pouze tzv. holé vlastnictví. Zároveň soud zohlednil i okolnosti nabytí předmětných pozemků, i to, že již v době převodu vlastnického práva na právní předchůdkyni žalobce existovala dotčená limitace oprávnění vlastníka a s tímto vědomím jej právní předchůdkyně žalobce nabyla. Žalobcem požadovaných 700 000 Kč soud shledal jako přiměřenou náhradu. Zároveň soud rozhodl o náhradě nákladů řízení tak, že uložil povinnost neúspěšnému žalovanému zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení k rukám jeho právní zástupkyně ve výši 216 976 Kč a zároveň uložil žalovanému povinnost zaplatit České republice – Okresnímu soudu v Příbrami náhradu nákladů řízení ve výši 22 786 Kč. Posledním výrokem rozsudku pak soud vrátil žalobci poměrnou část zaplaceného soudního poplatku ve výši 9 894 Kč.

13. Proti tomuto rozsudku podal žalovaný odvolání, o kterém rozhodl Krajský soud v Praze rozsudkem ze dne 7. 11. 2019 č. j. 28 Co 230/2019 – 346 tak, že odvolání žalovaného do výroku IV. rozsudku odmítl, rozsudek soudu prvého stupně v napadeném výroku I. změnil tak, že se zamítá žaloba na zaplacení částky 274 900 Kč; ve zbylé části výroku I. se rozsudek soudu prvého stupně potvrzuje. Dále odvolací soud rozhodl tak, že žalovaný je povinen nahradit žalobci do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám jeho právní zástupkyně na nákladech řízení před soudem prvého stupně částku 167 603,45 Kč a na nákladech odvolacího řízení částku 31 399,50 Kč. Zároveň odvolací soud rozhodl o povinnosti žalovaného nahradit České republice na nákladech řízení do tří dnů od právní moci rozsudku na účet Okresního soudu v Příbrami částku 22 436 Kč Odvolací soud se ztotožnil se skutkovými i právními závěry soudu prvého stupně. Pokud jde o konkrétní výši jednorázové náhrady za strpění předmětného vodního díla, vyšel odvolací soud rovněž ze zjištěného ocenění věcného břemene znaleckým posudkem [celé jméno znalkyně], avšak neshledal důvody pro navýšení této náhrady. Odvolací soud zejména zohlednil, že žalobce, resp. jeho právní předchůdkyně, nabyl vlastnické právo k těmto pozemkům v době, když byly zatíženy vodním dílem ve stávajícím rozsahu, a bylo zjevné, že je nelze, ani do budoucna nebude možné, využít jiným způsobem, než k užívání vodního díla a jeho správě. Kupní cena těchto pozemků byla velmi nízká a neodpovídala obvyklé ceně nemovitých věcí v dané době. Žalobce získal pouze tzv. holé vlastnictví, avšak učinil tak zcela vědomě a dobrovolně a kupoval pozemky nikoliv za účelem dalšího užívání k zemědělské výrobě, ale ze spekulativních důvodů, když se již od roku 2008 snažil pozemky se žalovaným směnit, jemu je odprodat či pronajmout za účelem zisku. Jakékoliv navýšení náhrady za takto omezené vlastnické právo proto žalobci podle názoru odvolacího soudu nenáleží a částka stanovená znaleckým posudkem ve výši 425 100 Kč je přiměřená v rozsahu omezení jeho vlastnického práva. Odvolací soud proto rozsudek soudu prvého stupně potvrdil co do této částky a co do částky 274 900 Kč pak žalobu zamítl.

14. Proti rozsudku odvolacího soudu pak podal žalovaný dovolání, o kterém rozhodl Nejvyšší soud ČR ve svém rozsudku ze dne 25. 8. 2020 č. j. 22 Cdo 1720/2020 – 398 tak, že se rozsudek odvolacího soudu a rozsudek soudu prvého stupně v části výroku o věci samé, jímž bylo rozhodnuto o náhradě za omezení vlastnického práva ve výši 425 100 Kč, a ve výrocích o náhradě nákladů řízení, ruší a věc se v tomto rozsahu vrací soudu prvého stupně k dalšímu řízení. Dovolací soud zejména poukázal na to, že ke vzniku zákonného věcného břemene při naplnění hypotézy § 59a vodního zákona dochází dnem účinnosti zákona, tedy ke dni 1. 1. 2014. K tomuto datu vzniká omezení vlastníka pozemku zákonným věcným břemenem s účinky ex nunc a dochází taktéž ke vzniku nároku na náhradu za omezení vlastnického práva. Nebude-li prokázán převod či přechod daného práva na náhradu za omezení vlastnického práva, náleží tato náhrada tomu, kdo byl vlastníkem zatíženého pozemku ke dni 1. 1. 2014. Ze skutkových zjištění nalézacích soudů vyplývá, že v době vzniku zákonného věcného břemene dle § 59a vodního zákona byly předmětné pozemky ve vlastnictví manželky žalobce, které tak vzniklo (za předpokladu naplnění hypotézy § 59a vodního zákona) právo na náhradu za dané omezení vlastnického práva. Převedla-li manželka žalobce vlastnické právo k předmětným pozemkům na žalobce darovací smlouvou ze dne 26. 7. 2018, nabyl žalobce pozemky věcným břemenem již zatížené. Závěr, že na žalobce bylo převedeno i právo na náhradu za omezení vlastnického práva ve smyslu § 59a vodního zákona přitom nelze bez dalšího učinit. Touto otázkou se odvolací soud vůbec nezabýval; jeho závěr, že žalobce má právo na náhradu za omezení vlastnického práva, je proto předčasný a tudíž nesprávný. Dovolací soud zejména poukázal na to, že v dalším řízení je úkolem nalézacích soudů, aby se náležitě zabývaly otázkou aktivní věcné legitimace žalobce, a to zejména z pohledu převodu (resp. přechodu) práva na náhradu za omezení vlastnického práva ve smyslu § 59a vodního zákona z jeho právní předchůdkyně (manželky žalobce) na žalobce.

15. Žalobce následně po poučení ze strany soudu předložil smlouvu o postoupení pohledávky uzavřenou dne 20. 10. 2020 mezi postupitelem [celé jméno původní účastnice] (manželkou žalobce) a žalobcem jakožto postupníkem, kdy předmětem postoupení se stala pohledávka postupitele vůči dlužníkovi (žalovanému) z titulu práva na náhradu újmy za strpění omezení vlastnického práva vodním dílem [anonymizováno] přehrady dle § 59a vodního zákona na předmětných pozemcích. Dle oznámení o postoupení pohledávky postupitel [celé jméno původní účastnice] oznámila postoupení této pohledávky žalovanému. Dle podacího lístku bylo toto oznámení zasláno žalovanému dne 21. 10. 2020.

16. Soud následně ve věci přibral znalce [jméno] [příjmení] za účelem stanovení obvyklé ceny předmětných pozemků. Dle znaleckého posudku ze dne 8. 6. 2021 vypracovaného tímto znalcem byla obvyklá cena předmětných pozemků stanovena na částku 1 692 000 Kč. Administrativní cena předmětných pozemků pak byla znalcem oceněna na částku 429 986,42 Kč.

17. Podle § 55 odst. 1 písm. a) vodního zákona vodní díla jsou stavby, které slouží ke vzdouvání a zadržování vod, umělému usměrňování odtokového režimu povrchových vod, k ochraně a užívání vod, k nakládání s vodami, ochraně před škodlivými účinky vod, k úpravě vodních poměrů nebo k jiným účelům stanoveným tímto zákonem, a to zejména přehrady, hráze, vodní nádrže, jezy a zdrže.

18. Podle § 59a vodního zákona vlastník pozemku je povinen strpět za náhradu na svém pozemku vodní dílo vybudované před 1. lednem 2002 a jeho užívání.

19. Podle přechodných ustanovení zákona č. 303/2013 Sb. (účinného od 1. 1. 2014), nedojde-li mezi vlastníkem pozemku a vlastníkem vodního díla k dohodě o náhradě za užívání pozemku podle § 59a vodního zákona, ve znění účinném ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona, do 24 měsíců ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona, rozhodne na návrh vlastníka pozemku, nebo vodního díla, o výši náhrady soud.

20. Podle § 60 odst. 1 vodního zákona vlastníci pozemků sousedících s vodním dílem jsou povinni po předchozím projednání s nimi umožnit za účelem provozu a provádění údržby vodních děl v nezbytném rozsahu vstup a vjezd na své pozemky těm, kteří zajišťují provoz nebo provádějí údržbu těchto vodních děl.

21. Podle § 50 písm. c) vodního zákona vlastníci pozemků, na nichž se nacházejí koryta vodních toků, jsou povinni strpět na svém pozemku vodní díla umístěná v korytě vodního toku, vybudovaná před účinností tohoto zákona.

22. Podle článku 11 odst. 4 Listiny základních práv a svobod vyvlastnění nebo nucené omezení vlastnického práva je možné ve veřejném zájmu, a to na základě zákona a za náhradu.

23. Podle § 3036 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, v platném znění podle dosavadních právních předpisů se až do svého zakončení posuzují všechny lhůty a doby, které začaly běžet přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, jakož i lhůty a doby pro uplatnění práv, která se řídí dosavadními právními předpisy, i když začnou běžet po dni nabytí účinnosti tohoto zákona.

24. Podle § 101 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, pokud není v dalších ustanoveních uvedeno jinak, je promlčecí doba tříletá a běží ode dne, kdy právo mohlo být vykonáno poprvé.

25. Podle § 100 odst. 1, 2 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, právo se promlčí, jestliže nebylo vykonáno v době v tomto zákoně stanovené (§ 101 až 110). K promlčení soud přihlédne jen k námitce dlužníka. Dovolá-li se dlužník promlčení, nelze promlčené právo věřiteli přiznat. Promlčují se všechna práva majetková s výjimkou práva vlastnického. Tím není dotčeno ustanovení § 105. Zástavní práva se nepromlčují dříve, než zajištěná pohledávka.

26. Dle rozsudku Nejvyššího soudu ČR ze dne 24. 11. 2020 sp. zn. 22 Cdo 1499/2020 dovolací soud zejména poukázal na to, že tytéž účinky, které pro všechna vodní díla vybudovaná před 1. 1. 2002 nastaly na základě § 59a vodního zákona k 1. 1. 2014, nastaly pro vodní díla vybudovaná před 1. 1. 2002 v korytě vodního toku již účinností § 50 písm. c) vodního zákona (tj. již ke dni 1. 1. 2002). Mezi těmito právními normami je dán vztah speciality § 50 písm. c) vodního zákona a obecnosti § 59a vodního zákona. Ustanovení § 59a vodního zákona je tak obecným rozšířením do doby jeho vzniku existujících zákonných věcných břemen, tedy ustanovení § 50 písm. c) vodního zákona. Ke vzniku práva na náhradu za omezení vlastnického práva vyplývajícího z § 50 písm. c) vodního zákona ve spojení s článkem 11 odst. 4 Listiny základních práv a svobod tak došlo ke dni účinnosti vodního zákona, tedy ke dni 1. 1. 2002. Dovolací soud připomněl obecně platnou interpretační zásadu, dle které pozdější norma obecná (generální) neruší dřívější normu speciální. Zároveň uvedl, že aplikace § 50 písm. c) vodního zákona vylučuje současnou aplikaci § 59a vodního zákona.

27. Podle rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 25. 5. 2021 sp. zn. 22 Cdo 3753/2020 dovolací soud znovu uvedl, že ustanovení § 59a vodního zákona je obecným rozšířením do doby jeho vzniku existujících zákonných věcných břemen, tedy i ustanovení § 50 písm. c) vodního zákona. Dovolací soud poukázal na to, že ustanovení § 59a vodního zákona se nijak nedotklo ustanovení § 50 písm. c) vodního zákona a tříletá promlčecí lhůta k uplatnění nároku vlastníka pozemku, na kterém se nachází koryto vodního toku, ve kterém je umístěno vodní dílo, které je vlastník pozemku povinen strpět na základě zákonného věcného břemene (§ 50 písm. c) vodního zákona), začalo běžet dnem účinnosti vodního zákona, tedy ke dni 1. 1. 2002 a uplynula dnem 1. 1. 2005.

28. S ohledem na shora zjištěný skutkový stav věci a při aplikaci výše citovaných zákonných ustanovení a rozhodnutí dovolacího soudu a vzhledem k vznesené námitce promlčení ze strany žalovaného, dospěl soud k závěru, že v důsledku vznesené námitky promlčení ze strany žalovaného je důvodné podanou žalobu zamítnout. Zároveň je třeba poukázat na to, že soud žalobu zamítl co do částky 425 100 Kč, neboť co do zbývající částky ve výši 274 900 Kč již byla pravomocně zamítnuta odvolacím soudem a dovolací soud pak citované rozsudky zrušil v části týkající se výroku ve věci samé, jímž bylo rozhodnuto o náhradě za omezení vlastnického práva ve výši 425 100 Kč. Přestože žalobce následně v řízení doložil smlouvu o postoupení pohledávky ze dne 20. 10. 2020, že na něho jeho právní předchůdkyně (manželka) postoupila i pohledávku z titulu práva na náhradu újmy za strpění omezení vlastnického práva vodním dílem [anonymizováno] přehrady na předmětných pozemcích, tak soud vzhledem k posunu ve vývoji judikatury Nejvyššího soudu ČR a především vzhledem k citovanému rozhodnutí sp. zn. 22 Cdo 1499/2020 dospěl k závěru, že žalovaným vznesená námitka promlčení žalovaného nároku znamená nemožnost vyhovět podané žalobě a nutnost ji zamítnout. Nárok žalobce je totiž založen na ustanovení § 50 písm. c) vodního zákona ve spojení s článkem 11 odst. 4 Listiny základních práv a svobod, neboť v daném případě se jedná o vodní dílo, které jednak existovalo již před datem 1. 1. 2002 a jednak se jedná o vodní dílo nacházející se v korytě vodního toku. Jak uvedl Nejvyšší soud ČR, tytéž účinky, které pro všechna vodní díla vybudovaná před 1. 1. 2002 nastaly na základě § 59a vodního zákona k 1. 1. 2014, nastaly pro vodní díla vybudovaná před 1. 1. 2002 v korytě vodního toku, již účinností § 50 písm. c) vodního zákona, tj. již ke dni 1. 1. 2002. Mezi těmito právními normami je dán vztah speciality, kdy ustanovení § 50 písm. c) vodního zákona je speciální ve vztahu k obecnému ustanovení § 59a vodního zákona. Žalobci, respektive jeho právní předchůdkyni, tak vzniklo právo na náhradu za omezení vlastnického práva vyplývajícího z § 50 písm. c) vodního zákona ve spojení s článkem 11 odst. 4 Listiny základních práv a svobod již ke dni 1. 1. 2002. Pokud pak byl tento nárok uplatněn žalobou podanou ke zdejšímu soudu dne 16. 3. 2017, byl pak již uplatněn po uplynutí tříleté promlčecí lhůty a nelze jej tak přiznat a žalobu je nutno zamítnout. Je pravdou, že existují případy, kdy je uplatněná námitka promlčení vyhodnocena jako uplatněná v rozporu s dobrými mravy, dle názoru soudu se však o takovýto případ v dané věci rozhodně nejedná. Nad rámec uvedeného soud znovu poukazuje na to, že v případě vyhovění žalobě by soud přiznal žalobci nárok v rozsahu maximálně jedné či dvou desetin z celkové žalované částky, neboť soud přehodnotil svůj původní právní názor na věc ohledně výše finančního odškodnění žalobce, když právní předchůdkyně žalobce nabyla předmětné pozemky již zatížené vodním dílem, a tak, jak uvedl i odvolací soud, pouze za účelem spekulace. Kupní cena, za kterou právní předchůdkyně žalobce nabyla předmětné pozemky, již významně zohledňovala zatížení těchto předmětných pozemků vodním dílem. Jak soud již opakovaně uvedl, tyto pozemky neměly být vůbec převedeny do soukromých rukou a měly zůstat v majetku státu, neboť u těchto předmětných pozemků je dán veřejný zájem na tom, aby vlastníkem vodního díla a vlastníkem předmětných pozemků byla jedna osoba. Přestože se o to soud pokoušel, k dohodě stran ohledně odprodeje předmětných pozemků žalovanému nedošlo.

29. Vzhledem k tomu, že žalobce byl ve věci neúspěšný, rozhodl soud v souladu s ustanovením § 148 odst. 1 o. s. ř. o povinnosti náhrady nákladů státu tak, že uložil žalobci povinnost zaplatit České republice – Okresnímu soudu v Příbrami náhradu nákladů řízení ve výši 23 336 Kč. Tato částka sestává ze soudem vyplaceného znalečného znalkyni [celé jméno znalkyně] ve výši 22 436 Kč a dále z částky 900 Kč, která byla vyplacena na znalečné znalce [jméno] [příjmení]. Tuto částku je pak žalobce povinen uhradit v souladu s ust. § 160 odst. 1 o. s. ř. v zákonné lhůtě tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

30. O náhradě nákladů řízení mezi účastníky pak soud rozhodl v souladu s ustanovením § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že uložil neúspěšnému žalobci povinnost zaplatit úspěšnému žalovanému plnou náhradu nákladů řízení, a to v celkové výši 384 178 Kč. Tato částka sestává ze zaplaceného soudního poplatku za podané odvolání ve výši 35 000 Kč a ze zaplaceného soudního poplatku za podané dovolání ve výši 14 000 Kč, celkem za zaplacené soudní poplatky žalovaným ve výši 49 000 Kč. Dále z odměny právního zástupce žalovaného za poskytnutou právní pomoc ve výši 257 490 Kč. Odměna za právní zastoupení vychází z vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, v platném znění (dále jen„ advokátní tarif“). Právní zástupkyni žalovaného náleží odměna za právní zastoupení za celkem 7 úkonů právní služby po částce 11 700 Kč dle § 7 odst. 6 advokátního tarifu z tarifní hodnoty ve výši 847 333,48 Kč (původní žalobní návrh), a to za převzetí a přípravu zastoupení, vyjádření k žalobnímu návrhu ze dne 23. 5. 2017, účast na jednání před soudem prvého stupně dne 5. 12. 2017, vyjádření k výzvě soudu ze dne 5. 1. 2018, vyjádření k doplněným žalobním tvrzením ze dne 22. 1. 2018 a účast na jednání před soudem prvého stupně dne 23. 1. 2018 v rozsahu dvou úkonů (celkem 81 900 Kč). Dále právní zástupkyni žalovaného náleží odměna za právní zastoupení za 9 úkonů právní služby po částce 11 100 Kč dle § 7 odst. 6 advokátního tarifu z tarifní hodnoty ve výši 700 000 Kč, a to za účast na jednání před soudem prvého stupně dne 28. 2. 2018, účast na místním šetření se znalkyní [příjmení] [celé jméno znalkyně] dne 26. 7. 2018, účast na jednání před soudem prvého stupně dne 12. 2. 2019 v rozsahu dvou úkonů, účast na jednání před soudem prvého stupně dne 26. 3. 2019 v rozsahu dvou úkonů, sepis odvolání dne 7. 6. 2019, písemné vyjádření a doplnění důkazů k výzvě soudu ze dne 21. 10. 2019 a účast při jednání před odvolacím soudem dne 24. 10. 2019 (celkem 99 900 Kč). Dále odměna za právní zastupování v rozsahu jedné poloviny úkonu právní služby z částky 11 100 Kč dle § 7 odst. 6 advokátního tarifu z tarifní hodnoty ve výši 700 000 Kč za účast na jednání před odvolacím soudem, na kterém došlo k vyhlášení rozsudku dne 7. 11. 2019 (celkem 5 550 Kč). Dále odměna za právní zastoupení za celkem 6 úkonů právní služby po částce 10 020 Kč dle § 7 odst. 6 advokátního tarifu z tarifní hodnoty ve výši 425 100 Kč, a to za sepis dovolání dne 3. 2. 2020, účast na jednání před soudem prvého stupně dne 28. 1. 2021, účast na místním šetření se znalcem [příjmení] dne 18. 5. 2021, návrh na uzavření smíru a vyjádření ke znaleckému posudku ze dne 14. 7. 2021, účast na jednání před soudem prvého stupně dne 24. 11. 2021 a účast na jednání před soudem prvého stupně dne 9. 3. 2022 (celkem 60 120 Kč). A dále odměna za právní zastupování za jednu polovinu úkonu právní služby po částce 10 020 Kč dle § 7 odst. 6 advokátního tarifu z tarifní hodnoty ve výši 425 100 Kč, a to za výzvu k vrácení zaplaceného plnění po zrušení rozsudku dovolacím soudem ze dne 11. 11. 2020 a opětovnou výzvu k vrácení zaplaceného plnění po odmítavé odpovědi žalobce ze dne 17. 12. 2020 (celkem 10 020 Kč). Právní zástupkyni žalovaného pak náleží náhrada hotových výdajů dle § 13 odst. 4 advokátního tarifu v paušální částce 300 Kč za 25 úkonů právní služby (celkem 7 500 Kč). Dále právní zástupkyni žalovaného náleží náhrada cestovného v roce 2017 za úhradu cestovného k jednání dne 5. 12. 2017 za cestu z [obec] do [obec] a zpět ve výši 114 km při průměrné spotřebě vozidla 5,1 l [číslo] km, ceně benzinu Natural 95 ve výši 29,50 Kč a náhradě za použití osobního vozidla 3,90 Kč/km, ve výši 616 Kč. Dále náhrada cestovného v roce 2018 za účast na dvou jednáních dne 23. 1. a 28. 2. 2018 při cestě osobním automobilem z [obec] do [obec] a zpět – 114 km, při průměrné spotřebě vozidla 5,1 l [číslo] km, ceně benzinu Natural 95 ve výši 30,50 Kč a náhradě za použití vozidla 4 Kč/km, celkem 1 266,40 Kč. Dále náhrada cestovného za účast na ohledání místa znalcem dne 26. 7. 2018 za cestu z [obec] do [anonymizována tři slova] a zpět – 100 km při průměrné spotřebě vozidla 5,1 l [číslo] km, ceně benzinu Natural 95 30,50 Kč a sazbě za opotřebení vozidla 4 Kč/km, ve výši 555,55 Kč. Dále náhrada cestovného v roce 2019 za úhradu cestovného k jednání dne 12. 2. a 26. 3. 2019 při průměrné spotřebě vozidla 5,1 l [číslo] km, při cestě z [obec] do [obec] a zpět – 114 km, ceně benzinu Natural 95 29,50 Kč a sazbě opotřebení vozidla 3,90 Kč/km, ve výši 1 232 Kč. Dále náhrada cestovného v roce 2021 za účast na jednání dne 28. 1. 2021 při průměrné spotřebě vozidla 5,1 l [číslo] km, za cestu z [obec] do [obec] a zpět ve výši 114 km, ceně benzinu Natural 95 ve výši 27,80 Kč a sazbě za opotřebení vozidla 4,40 Kč/km, ve výši 663 Kč. Dále náhrada cestovného k jednání dne 24. 11. 2021 při průměrné spotřebě vozidla 5,1 l [číslo] km za cestu z [obec] do [obec] a zpět – 114 km, při ceně benzinu Natural 95 33,80 Kč a sazbě opotřebení vozidla 4,40 Kč/km, ve výši 698 Kč. A dále úhrada cestovného za účast na ohledání místa znalcem dne 18. 5. 2021 za cestu z [obec] do [anonymizováno] nad [anonymizováno] a zpět – 100 km, při průměrné spotřebě 5,1 l [číslo] km, ceně 27,80 Kč benzinu Natural 95 a sazbě opotřebení vozidla 4,40 Kč/km, ve výši 581,80 Kč. A náhrada cestovného v roce 2022 za účast na jednání dne 9. 3. 2022 za cestu z [obec] do [obec] a zpět – 114 km, při průměrné spotřebě vozidla 5,1 l [číslo] km, při ceně benzinu Natural 95 37,10 Kč a sazbě opotřebení vozidla 4,70 Kč/km, ve výši 751,49 Kč. Náhrada cestovného tak představuje celkovou částku 6 364 Kč. Právní zástupkyni žalovaného dále náleží náhrada za promeškaný čas za cestu ze sídla kanceláře k soudu prvého stupně na jednání a na místní ohledání dle § 14 odst. 1 písm. a) advokátního tarifu při paušální výši 100 Kč za každou jen započatou půlhodinu ve výši 400 Kč za cestu k jednání dne 5. 12. 2017, ve výši 400 Kč za cestu k jednání dne 23. 1. 2018, dne 28. 2. 2018, dne 26. 7. 2018, dne 12. 2. 2019, dne 26. 3. 2019, dne 28. 1. 2021, dne 24. 11. 2021, dne 18. 5. 2021 a dne 9. 3. 2022, celkem 10 x 400, tedy 4 000 Kč. Vzhledem k tomu, že právní zástupkyně žalovaného je plátcem DPH, náleží jí rovněž náhrada ve výši 21 % DPH z odměny za právní zastoupení ve výši 275 354 Kč ve výši 57 824 Kč. Žalovanému dále náleží náhrada za zaplacenou zálohu na znalecký posudek ve výši 2 000 Kč. Náhrada nákladů řízení žalovanému pak představuje celkovou částku 384 178 Kč skládající se z odměny za právní zastoupení žalovaného ve výši 275 354 Kč, náhrady DPH ve výši 57 824 Kč, náhrady ze zaplacených soudních poplatků ve výši 49 000 Kč a náhrady zaplacené zálohy na znalecký posudek ve výši 2 000 Kč. Tuto částku je pak žalobce povinen uhradit dle § 149 odst. 1 o. s. ř. k rukám právního zástupce žalovaného ve lhůtě tří dnů od právní moci rozsudku v souladu s ustanovením § 160 odst. 1 o. s. ř.

Poučení