13 C 59/2023 - 141

Rubrum

Okresní soud v Příbrami rozhodl samosoudcem Mgr. Zdeňkem Klouzkem ve věci žalobců: a) [Jméno žalobce A], narozená [Datum narození žalobce A] bytem [Adresa žalobce A] b) [Jméno žalobce B], narozený [Datum narození žalobce B] bytem [Adresa žalobce A] c) [Jméno žalobce C], narozená [Datum narození žalobce C] bytem [Adresa žalobce C] zastoupeni [jméno advokáta], advokátem [právnická osoba] sídlem [adresa] proti žalovaným: 1. [Jméno žalované], narozená [Datum narození žalované] bytem [Adresa žalované] zastoupená [Jméno Zástupce], advokátem sídlem [Anonymizováno] [Anonymizováno]/[Anonymizováno], [Anonymizováno] 2. [jméno FO], narozený [datum narození] bytem [adresa] 3. [jméno FO], narozená [datum narození] bytem [adresa] o určení vlastnického práva takto:

Výrok

I. Určuje se, že stavba [Anonymizováno] [Anonymizováno].[Anonymizováno][Anonymizováno]./ číslo evidenční, způsob využití garáž, která stojí na pozemku parcelní číslo [Anonymizováno], katastrální území [adresa], obec [adresa], zapsaná na LV číslo [hodnota] Katastrálního úřadu pro Středočeský kraj, Katastrální pracoviště [adresa], byla ke dni úmrtí pana [jméno FO], narozeného dne [datum], zemřelého dne [datum], tedy ke dni 9. 3. 2015, ve spoluvlastnictví spoluvlastníků: 1. [Jméno žalobce A], narozená [rodné přijmení] [Datum narození žalobce A], bytem [Adresa žalobce A], jako vlastník spoluvlastnického podílu o velikosti 1/4 k celku, 2. [Jméno žalobce B], narozený dne [datum], zemřelý dne [datum], naposledy bytem [adresa], jako vlastník spoluvlastnického podílu o velikosti 1/4 k celku, 3. [jméno FO], narozený dne [datum narození] a [jméno FO] narozená dne [datum narození], oba bytem [adresa], jako spoluvlastníci podílu o velikosti 1/2 k celku v režimu SJM.

II. Žalovaná 1 je povinna uhradit žalobcům a) – c) náhradu nákladů řízení ve výši 29 684 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám jejich právního zástupce.

III. Ve vztahu mezi žalobci a) – c) a žalovanými 2 a 3 nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění

1. Žalobci se žalobou podanou ke zdejšímu soudu dne 14. 4. 2023 domáhali určení, že stavba bez č.p./č.e., způsob využití garáž, která stojí na pozemku parcelní číslo [Anonymizováno]/[Anonymizováno], v katastrálním území [adresa], obec [adresa], zapsaná na LV č. [hodnota], vedeného Katastrálním úřadem pro Středočeský kraj, Katastrální pracoviště [adresa], byla ke dni úmrtí pana [jméno FO] staršího, narozeného dne [datum], zemřelého dne [datum], tedy ke dni 9. 3. 2015 ve spoluvlastnictví žalobkyně a) v rozsahu spoluvlastnického podílu o velikosti 1/4 vzhledem k celku, zemřelého [jméno FO] staršího jako spoluvlastníka podílu o velikosti 1/4 vzhledem k celku, a žalovaných 2 a 3 jako spoluvlastníků podílu o velikosti 1/2 k celku v režimu jejich SJM. Žalobci zejména poukázali na to, že rozporují spoluvlastnický podíl o velikosti 1/2 vzhledem k celku náležející dle zápisu v katastru nemovitostí do SJM [jméno FO] staršího a žalované 1, když tento zapsaný stav je v rozporu se stavem právním. Žalobkyně a) s [jméno FO] starším uzavřeli manželství dne 6. 4. 1968 a jejich manželství zaniklo právní mocí rozsudku o rozvodu jejich manželství ke dni 6. 9. 1991. Žalobkyně a) s [jméno FO] starším uzavřeli dne [datum] dohodu o zřízení práva osobního užívání pozemku parcelní číslo [Anonymizováno] v k. ú. a obci [adresa], a to za účelem výstavby řadové patrové garáže. Tato dohoda byla registrována státním notářstvím dne [datum]. Stavba garáže byla dokončena již v 80. letech 20. století, kdy vznikla jako samostatná hotová věc. Pouze nebyla zkolaudována, k čemuž došlo až v roce 2010. Předmětná garáž byla stavěna v rámci projektu výstavby 42 řadových patrových garáží, kdy všechny byly stavěny svépomocí a nejpozději na konci 80. let 20. století byly stavby těchto garáží jako věci v právním slova smyslu i stavebně technicky dokončeny. Někteří stavebníci si nechali garáž zkolaudovat, žalobkyně a) s manželem nikoliv, kdy tuto záležitost podcenili. Každopádně v době rozvodu jejich manželství stavba garáže existovala jako samostatná nemovitost, a protože mezi nimi nebyla uzavřena dohoda o vypořádání majetku náležejícího do jejich SJM (tehdy BSM) a ani nebyl podán návrh k soudu na vypořádání, stal se ze zákona ke dni 7. 9. 1994 jejich podíl o velikosti 1/2 vzhledem k celku jejich podílovým spoluvlastnictvím, kdy každý z nich měl vlastnické právo k podílu o velikosti 1/4 vzhledem k celku. Z toho mimo jiné vyplývá, že nikdy nemohlo vzniknout vlastnické či spoluvlastnické právo (ani ve formě BSM, posléze SJM) k podílu o velikosti 1/2 vzhledem k celku garáže ve prospěch [jméno FO] staršího a žalované 1. Manželství [jméno FO] staršího s žalovanou 1 bylo uzavřeno dne [datum]. Na základě rozhodnutí ze dne [datum] došlo k dodatečnému povolení stavby garáže a udělení souhlasu s jejím užíváním a následně bylo v katastru nemovitostí chybně zapsáno spoluvlastnické právo k jedné polovině garáže tak, že náleží do SJM [jméno FO] staršího a žalované 1, neboť jsou v rozhodnutí uvedeni jako stavebníci. [Jméno žalobce B] starší zemřel dne [datum] a zanechal po sobě závěť, ve které odkázal veškerý svůj majetek svým dvěma dětem - žalobci b) a žalobkyni c), což znamená, že se jeho spoluvlastnický podíl o velikosti 1/4 ke garáži stal ke dni jeho úmrtí spoluvlastnictvím žalobce b) a žalobkyně c). Právní stav je tedy takový, že žalobkyně a) vlastní podíl o velikosti 1/4 vzhledem k celku, žalobce b) pak podíl o velikosti 1/8 vzhledem celku a žalobkyně c) pak rovněž podíl o velikosti 1/8 vzhledem k celku. Spoluvlastnický podíl o velikosti 1/2 k celku náležející do SJM žalovaných 2 a 3 je nesporný. Pokud jde o samotný pozemek p. č. [Anonymizováno], na kterém stojí stavba garáže, u něho je v katastru nemovitostí stále zapsáno spoluvlastnické právo [jméno FO] staršího a žalobkyně a) o velikosti 1/2 vzhledem k celku v režimu jejich SJM, kdy vlastníkem druhé poloviny vzhledem k celku jsou žalovaní 2 a 3 v režimu jejich SJM. Ve skutečnosti však v důsledku nevypořádání SJM po rozvodu manželství [jméno FO] staršího a žalobkyně a) byl i zde spoluvlastnický podíl o velikosti 1/2 vzhledem celku transformován po uplynutí zákonné tříleté lhůty na spoluvlastnické právo, kdy [Jméno žalobce B] starší ke dni svého úmrtí vlastnil 1/4 vzhledem k celku a žalobkyně a) rovněž 1/4 vzhledem k celku. V rámci projednání dědictví po zemřelém [jméno FO] starším trvala žalovaná 1 na zařazení garáže do SJM zůstavitele a žalované 1. Soudní komisař však vyhodnotil, že se jedná o sporný majetek SJM a nebylo k němu v rámci dědického řízení přihlíženo. Žalobci opakovaně měli snahu o smírné vyřešení věci s žalovanou 1, ta avšak nereagovala. Žalobci jsou zároveň přesvědčeni, že mají naléhavý právní zájem na požadovaném učení vlastnického práva, když žalobkyni a) je upíráno její vlastnické právo ke spoluvlastnickému podílu, a žalobce b) a žalobkyně c) byli rovněž omezeni ve výkonu svého vlastnického práva, kdy pokud nebude vlastnické právo k předmětné garáži postaveno najisto, nemůže proběhnout dodatečné dědické řízení ohledně tohoto majetku a žalobce b) a žalobkyně c) tak nemohu nabýt své spoluvlastnické podíly ke garáži.

2. Žalovaná 1 s podanou žalobou nesouhlasila a navrhla její zamítnutí, kdy zejména poukázala na to, že stavbu garáže sice zahájili manželé [jméno FO] a [Jméno žalobce B], avšak stavba nebyla do doby rozvodu jejich manželství dokončena, byla pouze rozestavěna a nesplňovala podmínky pro kolaudaci stavby a její následné zaevidování do katastru nemovitostí. Protože stavba garáže nemohla být evidována v katastru nemovitostí, nemohla být ani předmětem vypořádání BSM (SJM) manželů [jméno FO] a [jméno FO] jako dokončená nemovitost. Navíc po rozvodu manželství žalobkyně a) s [jméno FO] starším došlo mezi bývalými manželi k vypořádání jejich majetku po rozvodu, kdy žalobkyně a) obdržela od bývalého manžela [jméno FO] staršího částku 40 000 Kčs za vypořádání všech movitých i nemovitých věcí, které patřily do jejich BSM. O tomto vydala žalobkyně a) panu [jméno FO] staršímu dne 19. 9. 1992 písemné prohlášení, které sama podepsala. Nedokončenou a rozestavěnou stavbu garáže dokončila až žalovaná 1 spolu s panem [jméno FO] starším. Žalovaná 1 navíc na dokončení této stavby investovala vlastní peněžní prostředky, neboť [Jméno žalobce B] starší v té době prostředky na dostavbu objektu garáže neměl. Po dokončení stavby pak žalovaná 1 zajistila i kolaudaci stavby a následně zápis garáže do katastru nemovitostí. Žalovaná 1 navíc garáž užívá dlouhodobě, je zapsána jako její spoluvlastník v katastru nemovitostí a po dobu života pana [jméno FO] staršího nikdo ze žalobců její spoluvlastnictví ke garáži nezpochybňoval. Objekt garáže tak žalovaná 1 užívá evidentně v dobré víře, že je spoluvlastníkem tohoto objektu. Žalovaná 1 navíc vznesla námitku vydržení vlastnického práva k objektu garáže.

3. Žalovaní 2 a 3 se pak k podané žalobě vyjádřili tak, že žalobní nárok zcela uznávají a nic proti němu nenamítají. Souhlasí s tvrzením, že stavbu patrové garáže museli provádět bývalí manželé [jméno FO] nejpozději v 80. letech 20. století, podle jejich názoru to ale bylo rozhodně dříve. Žalovaní 2 a 3 začali stavět spodní část jejich garáže již v roce 1977. Stavbu prováděli svépomocí. Žalovaní 2 a 3 mají k dispozici i geometrický plán z roku 1977 a fakturu za zaplacení geodetických prací. Žalovaní 2 a 3 jsou toho názoru, že manželé [jméno FO] museli stavět horní garáž bez nějaké větší časové prodlevy, rozhodně v 80. letech ta garáž jako celek již stála a žalovaní 2 a 3 i [jméno FO] ji užívali. To, že byla vydána dvě různá rozhodnutí o přidělení téhož pozemku do osobního užívání žalovaným 2 a 3 a manželům [jméno FO], si žalovaní 2 a 3 vysvětlují tak, že za minulého režimu byl prostě ve všem nepořádek. Nejprve se stavělo a pak se to papírově řešilo. Ani žalovaní 2 a 3 neřešili za minulého režimu stavební povolení ani kolaudaci, kdy se domnívali, že to za ně někdo řeší komplexně. Na tehdejším stavebním úřadě jim bylo sděleno, ať se o to nestarají. Teprve po roce 2000 zjistili, že to nikdo za ně neřešil, a proto to začali řešit. Vzhledem k tomu, že garáž byla postavena nejpozději v 80. letech 20. století, nemohla se stát jejím spoluvlastníkem žalovaná 1.

4. Žalobci následně doplnili svá žalobní tvrzení tak, že všechny garáže v rámci projektu výstavby 42 řadových patrových garáží byly již v 90. letech dokončené a pouze u některých nebyla splněna formální podmínka kolaudace, avšak nikoliv z důvodu nedostavěnosti garáží, avšak z důvodu nečinnosti stavebníků ve vztahu ke stavebnímu úřadu. Stavba garáže byla dokončena za trvání manželství [jméno FO] staršího a žalobkyně a) a tedy spadala do jejich BSM. Stavba garáže, ačkoliv nebyla zkolaudována, tak byla nejpozději v 80. letech 20. století věcí v právním slova smyslu, kdy žalobci v tomto odkázali i na judikaturu Nejvyššího soudu. Ohledně prohlášení žalobkyně a) ze dne 19. 9. 1992 žalobci doplnili, že toto prohlášení považují za absolutně neplatné z důvodu neurčitosti tohoto prohlášení. Toto prohlášení nemůže mít jakékoliv právní následky minimálně co do části týkající se nemovitostí. Žalobci poukázali na to, že podle tehdy účinného občanského zákoníku, pokud se převáděla nemovitá věc na základě smlouvy, nabývalo se vlastnictví účinností smlouvy, kdy k její účinnosti bylo třeba registrace státním notářstvím. S účinností od 1. 1. 1993 tak platilo, že převádí-li se nemovitá věc na základě smlouvy, nabývá se vlastnictví vkladem do katastru nemovitostí, pokud občanský zákoník nebo jiný zákon nestanoví jinak. I pro případ, že by platně došlo k vypořádání BSM mezi žalobkyní a) a [jméno FO] starším, což žalobci sporují, tak ke dni tvrzeného vypořádání dohodou se stal výlučným vlastníkem nemovitostí [Jméno žalobce B] starší. Pokud žalovaná 1 tvrdí, že jí náleží vlastnické právo k podílu ve výši ideální 1/2 garáže, měla by prokázat, že mezi ní a [jméno FO] starším došlo k rozšíření zákonem stanoveného rozsahu BSM (SJM) dohodou o předmětný podíl na garáži, a to formou notářského zápisu. Dle názoru žalobců zde neexistoval žádný právní důvod, od kterého by žalovaná 1 mohla odvozovat vznik svého vlastnického práva k předmětnému podílu na garáži. Pokud žalovaná 1 investovala vlastní peněžní prostředky na dostavbu předmětné garáže, jednalo se o investici buď z vlastních prostředků žalované 1 či z prostředků BSM (SJM) na cizí nemovitost. Žalovaná 1 dle názoru žalobců nemohla nabýt vlastnické právo ke spoluvlastnickému podílu k předmětné garáži ani na základě vydržení, neboť v jejím případě se rozhodně nemohlo jednat o pravou ani poctivou držbu. O pravou držbu se nemohlo jednat zejména z toho důvodu, že neexistuje žádný platný právní důvod, na jehož základě by se žalovaná 1 mohla stát byť jen domnělou vlastnicí předmětného podílu ke garáži. Stejně tak žalovaná 1 nemohla být přesvědčena o poctivosti své držby a ani nemohla splnit podmínku nerušené a nepřerušené držby po dobu 10 let, neboť v dědickém řízení po zemřelém [jméno FO] starším rozporovali žalobci vlastnictví předmětného spoluvlastnického podílu ke garáži ve vztahu k žalované 1. Žalovaná 1 tak nemohla být nositelkou dobré víry po celou desetiletou vydržecí dobu.

5. Žalovaná 1 následně doplnila svá tvrzení ve věci tak, že nadále je toho názoru, že v době trvání manželství mezi žalobkyní a) a zemřelým [jméno FO] starším nebyla stavba předmětné garáže dokončena a z tohoto důvodu nebyla ani kolaudována, a nemohla tak být zapsána ani do katastru nemovitostí. K vypořádání BSM mezi žalobkyní a) a [jméno FO] starším došlo dne 19. 9. 1992, o čemž svědčí žalovanou 1 předložené prohlášení žalobkyně a). Žalovaná 1 znovu poukázala na to, že po dobu života pana [jméno FO] staršího nikdo vypořádání zaniklého BSM žalobkyně a) se zemřelým [jméno FO] starším nezpochybňoval a ke zpochybňování vlastnického práva žalované 1 k předmětné garáži došlo až po smrti pana [jméno FO] staršího v rámci dědického řízení. Žalovaná 1 poukázala na to, že pokud by stavba garáže byla skutečně dokončena ještě v době trvání manželství mezi žalobkyní a) a zemřelým [jméno FO] starším, tak by nepochybně došlo ke kolaudaci dokončené stavby a k jejímu zápisu do katastru nemovitostí, což se ale nestalo. Žalovaná 1 dále doplnila, že právním titulem pro nabytí jejího práva ke stavbě garáže byl její vstup do stavebního řízení jako stavebníka vedle pana [jméno FO] staršího. Byla to žalovaná 1, kdo rovněž zajistil kolaudaci dokončené garáže. Ohledně pozemku, na kterém stojí předmětná garáž, žalovaná 1 nikdy nezpochybňovala spoluvlastnictví žalobkyně a) a zemřelého pana [jméno FO] staršího, neboť na koupi tohoto pozemku se nepodílela.

6. Jednání proběhlo v souladu s ustanovením § 101 odst. 3 občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) v nepřítomnosti žalobkyně a) a žalovaných 2 a 3, kdy všichni tito účastníci řízení se z jednání vždy řádně a včas omluvili a jejich osobní účast na jednání nebyla nezbytně nutná.

7. Mezi účastníky bylo nesporné, že na LV č. [hodnota] pro k. ú. a obec [adresa] je ohledně pozemku p. č. [Anonymizováno] evidováno vlastnické právo v rozsahu 1/2 podílu SJM pro [jméno FO] staršího a žalobkyni a) a v rozsahu 1/2 podílu pak vlastnické právo v režimu SJM pro žalované 2 a 3. Dále bylo nesporné, že na LV č. [hodnota] pro k. ú. a obec [adresa] je v katastru nemovitostí u předmětné garáže vedeno vlastnické právo o velikosti 1/2 spoluvlastnického podílu ve prospěch žalovaných 2 a 3 v režimu jejich SJM a dále spoluvlastnický podíl o velikosti 1/2 vzhledem k celku ve prospěch [jméno FO] staršího a žalované 1 v režimu jejich SJM. Žalobkyně a) s [jméno FO] starším uzavřeli manželství dne 6. 4. 1968, narodily se jim dvě děti, a to žalobce b) a žalobkyně c). Jejich manželství zaniklo právní mocí rozsudku o rozvodu jejich manželství ke dni 6. 9. 1991. Žalovaná 1 pak uzavřela s panem [jméno FO] starším manželství dne [datum] a jejich manželství zaniklo smrtí manžela dne [datum]. Dne [datum] byl [jméno FO] staršímu a žalobkyni a) přidělen předmětný pozemek k výstavbě předmětné garáže. [Jméno žalobce B] starší s žalobkyní a) uzavřeli dne [datum] dohodu o zřízení práva osobního užívání pozemku, která byla státním notářstvím registrována dne [datum]. Dle rozhodnutí [právnická osoba] [adresa] ze dne [datum] došlo k dodatečnému povolení stavby předmětné garáže a udělen souhlas s jejím užíváním, kde jako stavebníci byli uvedeni [Jméno žalobce B] starší a žalovaná 1. V dědickém řízení po zůstaviteli [jméno FO] starším nebyla předmětná garáž ani pozemek pod předmětnou garáží, respektive podíly zůstavitele na předmětné garáži a pozemku pod garáží, zahrnuty do pozůstalostního jmění pro spor mezi dědici. Žalobci opakovaně navrhovali žalované 1 smírné vyřešení tohoto sporu, žalovaná 1 však nesouhlasila. Zásadně sporná pak byla mezi účastníky otázka, kdy byla dokončena stavba předmětné garáže, kdy žalovaná 1 tvrdí, že za trvání manželství [jméno FO] staršího a žalobkyně a) tato dokončena nebyla, kdy byla pouze rozestavěná a nesplňovala podmínky pro kolaudaci. Oproti tomu žalobci tvrdí, že stavba garáže jako věc v právním smyslu byla dokončena již v 80. letech 20. století, i když byla zkolaudována až v roce 2010, a tedy spadala do BSM [jméno FO] staršího a žalobkyně a). Další spornou byla otázka, zda došlo k vypořádání BSM [jméno FO] staršího a žalobkyně a) po rozvodu jejich manželství, či nikoliv, kdy žalovaná 1 tvrdí, že mezi nimi došlo k vypořádání jejich BSM, kdy žalobkyně a) obdržela od bývalého manžela částku 40 000 Kčs za vypořádání všech movitých i nemovitých věcí, které patřily do jejich BSM. Oproti tomu žalobci tvrdí, že k vypořádání BSM [jméno FO] staršího a žalobkyně a) nedošlo ani dohodou, ani soudně, avšak uplynutím tří let od právní moci rozsudku rozvodu jejich manželství, kdy se ze zákona stal podíl [jméno FO] staršího a žalobkyně a) na předmětně garáži jejich podílovým spoluvlastnictvím, tedy každý měl podíl o velikosti 1/4 vzhledem k celku, neboť 1/2 vzhledem k celku vlastnili žalovaní 2 a 3 v jejich SJM. Konečně spornou byla i otázka nabytí vlastnického práva vydržením žalovanou 1, kdy žalovaná 1 tvrdí, že k předmětné garáži nabyla vlastnické právo vydržením, a to nepřetržitým a nerušeným užíváním v dobré víře, že je spoluvlastníkem předmětné garáže. Oproti tomu žalobci tvrdí, že k vydržení vlastnického práva žalovanou 1 nemohlo dojít, kdy poukazují na to, že žalovaná 1 netvrdí ani neprokazuje, z jakého právního důvodu odvozuje vznik svého vlastnického práva k podílu na předmětné garáži.

8. Z důkazů provedených při jednání bylo zjištěno následující. Dle fotografií předložených žalobci z archivu Městského muzea [adresa], tyto zachycují stav výstavby předmětných garáží, kdy je zřejmé, že byly stavěny současně a zcela jistě i před rokem 1990. Dle výpisu z katastru nemovitostí ze dne [datum] je na LV č. [hodnota] zapsáno vlastnické právo v režimu BSM žalovaných 2 a 3 a dále vlastnické právo [jméno FO] staršího a žalobkyně a) v režimu BSM ohledně pozemku p. č. [Anonymizováno], kdy zároveň je zde uveden nedořešený právní vztah ve vztahu k poschoďové garáži na tomto pozemku. Jako nabývací titul je uvedena dohoda o zřízení práva osobního užívání ze dne [datum]. Dle rozhodnutí [právnická osoba] [adresa] ze dne [datum], č. j. [Anonymizováno] – [spisová značka] bylo vydáno dodatečné povolení stavby řadové garáže na pozemku p. č. [Anonymizováno] zároveň souhlas s jejím užíváním. Dle výpisu z katastru nemovitostí je ohledně pozemku p. č. [Anonymizováno] evidováno vlastnické právo v režimu SJM o velikosti podílu ideální pro [jméno FO] staršího a žalobkyni a) a dále spoluvlastnické právo v režimu SJM o velikosti podílu ideální 1/2 pro žalované 2 a 3. Dle výpisu z katastru nemovitostí ohledně předmětné garáže je evidováno vlastnické právo v režimu SJM o velikosti 1/2 ideálního podílu vzhledem k celku pro [jméno FO] staršího a žalovanou 1 a dále v režimu SJM o velikosti ideální 1/2 vzhledem k celku pro žalované 2 a 3, kdy jako nabývací titul je uvedeno u [jméno FO] staršího a žalované 1 prohlášení vlastníka pozemku - vlastníka stavby ze dne [datum]. Dle rozhodnutí o přidělení pozemku do osobního užívání ze dne [datum] přidělil Okresní národní výbor manželům [jméno FO] staršímu a žalobkyni a) a žalovaným 2 a 3 do osobního užívání parcelu č. [Anonymizováno] z důvodu výstavby patrové garáže. Dle dohody o zřízení práva osobního užívání pozemku ze dne [datum] bylo [jméno FO] staršímu a žalobkyni a) zřízeno právo osobního užívání pozemku p. č. [Anonymizováno] za náhradu ve výši 84 Kčs. Dle dohody o zřízení práva osobního užívání pozemku z [datum] bylo obdobně zřízeno právo osobního užívání předmětného pozemku žalovaným 2 a 3. Dle rozhodnutí ze dne [datum] přidělil Okresní národní výbor v [Anonymizováno] žalovaným 2 a 3 a manželům [jméno FO] staršímu a žalobkyni a) předmětný pozemek do osobního užívání za účelem výstavby řadové patrové garáže. Dle technické zprávy vypracované v červnu 1977 ke stavbě 42 řadových garáží na [Anonymizováno] [Anonymizováno] v [adresa] bylo stanoveno, jakým způsobem stavebně technicky má dojít k výstavbě těchto garáží. Součástí byl i hrubý rozpočet stavby a specifikace doplatku majiteli spodní garáže. Dle kolaudačního rozhodnutí ze dne [datum] bylo manželům [jméno FO] vydáno kolaudační rozhodnutí k užívání stavby řadové garáže na pozemku p. č. [Anonymizováno]. Dle kolaudačního rozhodnutí ze dne [datum] bylo vydáno kolaudační rozhodnutí paní [jméno FO] pro užívání stavby garáže na pozemku p. č. [Anonymizováno] Dle kolaudačního rozhodnutí ze dne [datum] bylo povoleno užívání stavby řadové garáže na pozemku p. č. [Anonymizováno] manželům [Anonymizováno]. Dle kolaudačního rozhodnutí ze dne [datum] bylo manželům [Anonymizováno] povoleno užívání řadové patrové garáže na pozemku p. č. [Anonymizováno]. Dle čestného prohlášení pana [jméno FO] ze dne 14. 2. 2024 tento čestně prohlásil, že v 70. letech 20. století stavěli s manželkou garáž na parcele p. č. [Anonymizováno], kdy celkově šlo o dvě řady garáží, které se stavěly téměř současně a s nimi byli majiteli druhé poloviny manželé [Anonymizováno]. Stavba byla organizována Městským národním výborem v [adresa] a pomáhal s ní podnik [Anonymizováno] [adresa]. Významná část materiálu byla nakupována společně, dělaly se společné rozvody elektřiny a podobně. Garáže mají společné dělicí stěny, je tedy zřejmé, že všechny garáže byly rozhodně hotovy a užívány již před rokem 1989. Jmenovaný vyloučil, že by v tomto období jakákoliv z garáží zůstala v rozestavěném stavu. Již v té době jmenovaný bydlel (a stále bydlí) na adrese [adresa], tedy v blízkosti předmětných garáží. V roce 1982 jako jedni z mála majitelů garáží uskutečnili kolaudaci, proto ví, že již v té době byla komplet postavená a používaná celá řada garáží, včetně druhého podlaží, kde byla garáž manželů [jméno FO] a [Jméno žalobce A]. Dle čestného prohlášení ze dne 1. 2. 2024 paní [jméno FO] prohlásila, že v době svého mládí bydlela na adrese [adresa] v panelovém domě, který je v těsné blízkosti předmětných garáží. Jmenovaná potvrdila, že veškeré garáže byly hotové nejpozději koncem 80. let, rozhodně byly užívány a jmenovaná vyloučila, že by v tomto období jakákoliv z garáží zůstala v rozestavěném stavu. V roce 1984 jmenovaná nastoupila na [Anonymizováno] obchodní a velmi dobře si pamatuje, že již v té době byly uvedené garáže v celé řadě užívány. Dle čestného prohlášení ze dne 12. 2. 2024 paní [jméno FO] čestně prohlásila, že koncem 70. let bydlela v panelovém domě na adrese [adresa], kdy se jedná o vchod nejbližší k řadě předmětných garáží, kdy v té době měli také jednu z garáží v prvním podlaží. Jmenovaná si pamatuje, že v roce 1977 byla již v té době komplet postavená a používaná celá řada garáží včetně druhého podlaží. Garáže mají společnou dělicí stěnu, není tak možné stavět jednu garáž a garáž vedle nestavět. Dle ohlášení nové stavby k zápisu do katastru nemovitostí, podané dne [datum] Katastrálnímu úřadu pro Středočeský kraj, Katastrální pracoviště [adresa] ve vztahu k předmětné garáži učinili toto ohlášení pan [Jméno žalobce B] starší a žalovaná 1, kdy jejich podpisy byly úředně ověřeny. Jako vlastníci stavby byli uvedeni jmenovaní s tím, že stavba je v jejich SJM a rovněž bylo uvedeno, že jsou spoluvlastníky pozemků pod stavbou. Dle potvrzení [právnická osoba] [adresa] ze dne 29. 11. 2010 tento úřad potvrdil, že stavbě předmětné garáže nebylo po vydání dodatečného povolení stavby přiděleno číslo popisné a městský úřad o jeho přidělení ani neuvažoval. Dle rozhodnutí [právnická osoba] [adresa] ze dne 20. 10. 2010 tento úřad vydal dodatečné povolení stavby předmětné řadové garáže a zároveň souhlas s užíváním, kdy jako účastníci řízení byli vedeni pan [Jméno žalobce B] starší a žalovaná 1. Dle ohlášení nové stavby k zápisu do katastru nemovitostí požádali žalovaní 2 a 3, jejichž podpisy byly úředně ověřeny, o zápis předmětné garáže do katastru nemovitostí s tím, že stavba je v jejich SJM. Dle rozhodnutí [právnická osoba] [adresa] ze dne [datum] bylo žalovaným 2 a 3 vydáno dodatečné povolení stavby předmětné garáže spolu se souhlasem s jejím užíváním, kdy jako účastníci řízení byli vedeni manželé [jméno FO]. Dle zprávy [právnická osoba] [adresa] ze dne 4. 4. 2024 tento úřad sdělil soudu, že nemá k dispozici spisový materiál ohledně předmětné garáže a tento není ani v evidenci jiného úřadu. Dle prohlášení ze dne 19. 9. 1992 uvedla žalobkyně a), že po obdržení částky 40 000 Kčs od bývalého manžela [jméno FO], jako vyrovnání jejího podílu společného majetku, považuje majetkové vypořádání po rozvodu za ukončené a nečiní si další nároky na movité a nemovité věci, které patřily do bezpodílového spoluvlastnictví a nyní je [Jméno žalobce B] jako vlastník užívá. Dle e-mailové zprávy zaslané dne 25. 7. 2016 od advokáta [tituly před jménem] [jméno FO] právnímu zástupci žalované 1 ve věci pozůstalostního řízení po panu [jméno FO] starším bylo jmenovaným advokátem sděleno, že zápis v katastru nemovitostí ohledně zůstavitele a žalované 1 týkající se stavby patrové garáže na pozemku p. č. [Anonymizováno] k. ú. a obci [adresa] neodpovídá skutečnosti. Stavba této garáže byla stavebně technicky dokončena nejpozději na konci 80. let 20. století a vlastní garáž jako věc v právním slova smyslu tak vznikla za trvání manželství bývalých manželů [jméno FO]. Neboť se tito po jejich rozvodu ohledně stavby garáže nevypořádali, uplynutím tříleté zákonné lhůty se i stavba garáže dostala do jejich podílového spoluvlastnictví v rozsahu ideální 1/4 ve prospěch každého z nich. Napravit tento stav může společné prohlášení ve smyslu nové katastrální vyhlášky, které by jmenovaný advokát připravil.

9. Další důkazní návrhy účastníci ve věci neměli, respektive ani soud nepovažoval za nezbytně nutné provádět svědecké výslechy všech osob, které učinily čestná prohlášení ve věci. Vzhledem k dle názoru soudu jasnému skutkovému i právnímu závěru ve věci nebylo třeba další dokazování ani provádět.

10. Podle § 3028 odst. 2 nového občanského zákoníku není-li dále stanoveno jinak, řídí se ustanoveními tohoto zákona i právní poměry týkající se práv osobních, rodinných a věcných; jejich vznik, jakož i práva a povinnosti z nich vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona se však posuzují podle dosavadních právních předpisů.

11. Podle § 129 odst. 1 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění účinném do 31. 12. 2013 (dále jen „občanský zákoník“) držitelem je ten, kdo s věcí nakládá jako s vlastní nebo kdo vykonává právo pro sebe.

12. Podle § 129 odst. 2 občanského zákoníku držet lze věci, jakož i práva, která připouštějí trvalý nebo opětovný výkon.

13. Podle § 130 odst. 1 občanského zákoníku je-li držitel se zřetelem ke všem okolnostem v dobré víře o tom, že mu věc nebo právo patří, je držitelem oprávněným. V pochybnostech se má za to, že držba je oprávněná.

14. Podle § 130 odst. 2 občanského zákoníku nestanoví-li zákon jinak, má oprávněný držitel stejná práva jako vlastník, zejména má též právo na plody a užitky z věci po dobu oprávněné držby.

15. Podle § 134 odst. 1 občanského zákoníku oprávněný držitel se stává vlastníkem věci, má-li ji nepřetržitě v držbě po dobu tří let, jde-li o movitost, a po dobu deseti let, jde-li o nemovitost.

16. Podle § 80 o. s. ř. určení, zda tu právní poměr nebo právo je či není, se lze žalobou domáhat jen tehdy, je-li na tom naléhavý právní zájem.

17. Podle rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 30 Cdo 4391/2011 je naléhavý právní zájem na určení, zda tu právní vztah nebo právo je či není, dán zejména tam, kde by bez tohoto určení bylo ohroženo právo žalobce nebo kde by se bez tohoto určení jeho právní postavení stalo nejistým. Jen rozhodnutí o určení vlastnictví může být podkladem pro provedení změny zápisu v katastru nemovitostí.

18. Podle § 133 odst. 2 občanského zákoníku ve znění účinném do 31. 12. 1992 převádí-li se nemovitá věc na základě smlouvy, nabývá se vlastnictví účinností smlouvy; k její účinnosti je třeba registrace státním notářstvím.

19. Podle § 149 odst. 1 občanského zákoníku ve znění účinném do 31. 12. 1992 zanikne-li bezpodílové spoluvlastnictví, provede se vypořádání podle zásad uvedených v § 150 20. Podle § 149 odst. 2 občanského zákoníku ve znění účinném do 31. 12. 1992 dojde-li k vypořádání dohodou, jsou manželé povinni vydat si na požádání písemné potvrzení o tom, jak se vypořádali 21. Podle § 149 odst. 3 občanského zákoníku ve znění účinném do 31. 12. 1992 neprovede-li se vypořádání dohodou, provede je na návrh některého z manželů soud.

22. Podle § 149 odst. 4 občanského zákoníku ve znění účinném do 31. 12. 1992 nedošlo-li do tří let od zániku bezpodílového spoluvlastnictví manželů k jeho vypořádání dohodou, nebo nebylo-li bezpodílové vlastnictví manželů na návrh podaným do tří let od jeho zániku vypořádáno rozhodnutím soudu, platí ohledně movitých věcí, že se manželé vypořádali podle stavu, v jakém každý z nich věci z bezpodílového spoluvlastnictví pro potřebu svou, své rodiny a domácnosti výlučně jako vlastník užívá. O ostatních movitých věcech a o nemovitých věcech platí, že jsou v podílem spoluvlastnictví a že podíly obou spoluvlastníků jsou stejné. Totéž platí přiměřeně o ostatních majetkových právech, manželům společných 23. Podle § 133 odst. 2 občanského zákoníku ve znění účinném od 1. 1. 1993 převádí-li se nemovitá věc na základě smlouvy, nabývá se vlastnictví vkladem do katastru nemovitostí podle zvláštních předpisů, pokud zvláštní zákon nestanoví jinak 24. Podle § 143 občanského zákoníku ve znění účinném ke dni 6. 12. 1996 (datum uzavření manželství [jméno FO] staršího s žalovanou 1) v bezpodílovém spoluvlastnictví manželů je vše, co může být předmětem vlastnictví a co bylo nabyto některým z manželů za trvání manželství, s výjimkou věcí získaných dědictvím nebo darem, jakož věcí, které podle své povahy slouží osobní potřebě nebo výkonu povolání jen jednoho z manželů a věcí vydaných v rámci předpisu o restituci majetku jednomu z manželů, který měl vydanou věc ve vlastnictví před uzavřením manželství, anebo jemuž byla věc vydána jako právnímu nástupci původního vlastníka.

25. Dle rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 22 Cdo 2615/2004 pro posouzení okamžiku vzniku stavby jako věci je rozhodný okamžik, v němž je stavba vybudována minimálně do takového stadia, od něhož počínaje všechny další stavební práce směřují již k dokončení takto druhově i individuálně určené věci. K tomu u nadzemních staveb dochází vytvořením stavu, kdy je již jednoznačně a nezaměnitelným způsobem patrno alespoň dispoziční řešení prvního nadzemního podlaží (obdobně i rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 22 Cdo 2534/2000).

26. Podle rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 22 Cdo 3512/2013 dobrá víra zaniká ve chvíli, kdy se držitel od kohokoliv či jakýmkoliv způsobem dozví o skutečnostech, které u něho objektivně musí vyvolat pochybnost o tom, že mu věc po právu patří.

27. Podle rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 22 Cdo 635/2010 při hodnocení dobré víry je vždy třeba brát v úvahu, zda držitel při běžné (normální) opatrnosti, kterou lze s ohledem na okolnosti a povahu daného případu po každém požadovat, neměl, respektive nemohl mít, po celou vydržecí dobu důvodné pochybnosti o tom, že mu věc nebo právo patří.

28. Podle rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 22 Cdo 1843/2000 je-li držitel se zřetelem ke všem okolnostem v dobré víře či nikoliv, je třeba vždy hodnotit objektivně a nikoliv pouze ze subjektivního hlediska (osobního přesvědčení) samotného účastníka. Je třeba vždy brát v úvahu, zda držitel při běžné (normální) opatrnosti, kterou lze s ohledem na okolnosti a povahu daného případu po každém požadovat, neměl, resp. nemohl mít, po celou vydržecí dobu důvodné pochybnosti o tom, že mu věc nebo právo patří. Dobrá víra, která je dána „se zřetelem ke všem okolnostem“ zaniká v okamžiku, kdy se držitel seznámil se skutečnostmi, které objektivně musely vyvolat pochybnost o tom, že mu věc po právu patří a nebo, že je subjektem práva, jehož obsah vykonává.

29. Účelem vzniku institutu vydržení bylo a je uvést do souladu dlouhodobý faktický stav se stavem právním, kdy dochází k přeměně institutu oprávněné držby v právní institut vlastnictví. Podmínkami, při jejichž splnění držitel nabyde vlastnické právo k nemovité věci, jsou nepřetržitá držba po dobu 10 let a skutečnost, že tento držitel je držitel oprávněným. Není-li splněna jedna z těchto podmínek, nemůže subjekt nabýt vlastnické právo z titulu vydržení.

30. S ohledem na shora uvedené skutečnosti a výše citovaná zákonná ustanovení a judikaturu Nejvyššího soudu dospěl soud k závěru, že se žalobci podanou žalobou důvodně domáhali určení vlastnického práva k předmětné stavbě garáže. Soud hodnotil všechny provedené důkazy jednotlivě i ve vzájemných souvislostech a dospěl k závěru, že žaloba byla podána po právu a naopak námitky žalované 1 důvodnými neshledal. Předně je třeba uvést, že dle názoru soudu v dané věci žalobcům svědčí naléhavý právní zájem na požadovaném určení vlastnického práva k předmětné stavbě garáže, neboť bez tohoto určení by se jejich právní postavení jinak stalo nejistým, a to stejné vlastně platí i o postavení žalované 1. Naléhavý právní zájem na určení (§ 80 o. s. ř.) je přitom dán všude tam, kde rozhodnutí soudu bude podkladem pro zápis do katastru nemovitostí a tato podmínka je dle názoru soudu v této věci jednoznačně dána. Mezi účastníky bylo nesporné, že ohledně pozemku p. č. [Anonymizováno] na kterém stojí předmětná garáž, je v katastru nemovitostí evidováno vlastnické právo v rozsahu 1/2 podílu v SJM pro [jméno FO] staršího a žalobkyni a) a v rozsahu 1/2 podílu pak v SJM pro žalované 2 a 3, kdy žalovaná 1 nijak nerozporovala otázku vlastnického práva k tomuto pozemku. Zásadně spornou naopak zůstala otázka, zda žalované 1 náleží vlastnické právo v rozsahu 1/2 podílu v režimu SJM pro [jméno FO] staršího a žalovanou 1 na předmětné garáži či nikoliv. Dále bylo mezi účastníky sporné, kdy byla dokončena stavba předmětné garáže, zda došlo k vypořádání tehdejšího BSM [jméno FO] staršího a žalobkyně a) po rozvodu jejich manželství či nikoliv, a zda případně žalovaná 1 nabyla vlastnické právo k předmětné garáži vydržením.

31. K těmto sporným skutečnostem pak soud vedl dokazování. Nejprve soud vyřešil spornou otázku, kdy byla stavba předmětné garáže dokončena. Žalobci od samého začátku dle názoru soudu tvrdili a dostatečně i prokázali, že stavba předmětné garáže byla dokončena nejpozději na konci 80. let 20. století. Toto tvrzení žalobců dle názoru soudu prokazují jimi předložené důkazy v podobě fotografií z archivu Městského muzea [adresa], které zachycují celou postavenou řadu předmětných patrových garáží a lze z nich usuzovat i na dobu pořízení. Stejně tak to prokazuje i žalovanými 2 a 3 předložený geometrický plán z roku 1977 a k tomu přiložená faktura za vyúčtované geodetické práce, kdy tyto důkazy je nutno vyhodnotit ve spojení s písemným vyjádřením žalovaných 2 a 3, kteří shodně potvrdili, že patrová garáž bývalých manželů [jméno FO] musela být dokončena nejpozději v 80. letech 20. století, ale rozhodně dříve. Stejně tak žalovaní 2 a 3 se vyjadřovali k tomu, proč stav garáže právně neřešili, kdy spoléhali na to, že to za ně po výstavbě bude řešeno komplexně. Ve shodě s tímto prohlášením žalovaných 2 a 3 jsou i všechna čestná prohlášení shora citovaná vlastníků sousedních garáží, případně sousedů z blízkého okolí. Soud skutečně nemá pochybnosti o tom, že předmětná garáž byla vystavěná nejpozději do konce 80. let minulého století. Je obecně známou skutečností, že za minulého režimu se vlastnická práva příliš neřešila, když přednost měla užívací práva a stejně tak se ani neřešil katastrální pořádek, respektive nepořádek. Žalovaná 1 zpochybňovala, že by předmětná garáž byla dostavěná ještě za trvání manželství [jméno FO] staršího a žalobkyně a), avšak k tomuto svému tvrzení nepředložila žádný důkaz. Navíc je soud toho názoru, že z hlediska právního v souladu se shora citovaným judikátem Nejvyššího soudu sp. zn. 22 Cdo 2615/2004 se stavba garáže považovala za věc v právním slova smyslu v okamžiku, kdy bylo jednoznačně a nezaměnitelným způsobem patrno alespoň její dispoziční řešení prvního nadzemního podlaží, což v daném případě nepochybně bylo. V daném případě se totiž jednalo o výstavbu 42 řadových patrových garáží, které byly stavebně propojeny a nebylo možné postavit jednu, aniž by se stavěla zároveň druhá. Toto dle názoru soudu jednoznačně prokazují výše citovaná čestná prohlášení a písemné vyjádření žalovaných 2 a 3 ve spojení s předloženými fotografiemi. I v tomto bodě je situace stejná, žalovaná 1 zpochybňuje, že by předmětná garáž byla dostavěna za trvání manželství [jméno FO] staršího a žalobkyně a), přesto k tomuto svému tvrzení nepředkládá žádný důkaz. S žalovanou 1 je možno souhlasit v tom, že předmětná garáž byla zkolaudována až v roce 2010, a to na základě podnětu [jméno FO] staršího a žalované 1, avšak samotné datum kolaudace nemůže žádným způsobem zpochybnit skutečnost, že předmětná garáž již byla stavebně dokončena nejpozději ke konci 80. let minulého století, o tom soud nemá žádné pochybnosti. Tvrzení žalované 1, že předmětná stavba garáže nebyla plně stavebně dokončena, a proto nebyla schopna kolaudace, nebylo dle názoru soudu žádným důkazem prokázáno, resp. bylo provedenými důkazy vyvráceno. Stejně tak se soud neztotožnil ani s tvrzením žalované 1 o tom , že tehdejší BSM [jméno FO] staršího a žalobkyně a) bylo i ohledně nemovitých věcí vypořádáno jejich dohodou po rozvodu jejich manželství, o čemž má svědčit prohlášení žalobkyně a) ze dne 19. 9. 1992. Stejně jako žalobci i soud považuje toto prohlášení za minimálně neurčité a z toho důvodu za neplatné, především v otázce vypořádání vlastnického práva k nemovitým věcem, když navíc dle občanského zákoníku účinného do 31. 12. 1992 platilo, že převádí-li se nemovitá věc na základě smlouvy, nabývá se vlastnictví účinností smlouvy a k její účinnosti je třeba registrace státním notářstvím. I v případě, že si žalobkyně a) s bývalým manželem vypořádali jejich BSM dohodou, tak si ovšem nemohli vypořádat společné nemovitosti, kde taková smlouva podléhala registraci státním notářstvím a následně od 1. 1. 1993 pak vkladu do katastru nemovitostí. Ohledně předmětné garáže je tak soud toho názoru, že žalobkyně a) s bývalým manželem si tuto nevypořádali dohodou a ani nebylo prokázáno, že by jeden z nich podal návrh k soudu a tento majetek byl vypořádán rozhodnutím soudu. Pak se tedy uplatnila nevyvratitelná právní domněnka dle § 140 odst. 4 občanského zákoníku účinného ke dni 6. 9. 1994, kdy uplynutím doby 3 roků od zániku manželství [jméno FO] staršího a žalobkyně a) se jejich BSM k této nemovité věci přetransformovalo na jejich podílové spoluvlastnictví, v daném případě o velikosti 1/4 vzhledem k celku pro každého z nich. Dokonce i v případě, že by právní názor žalované 1 o tom, že mezi [jméno FO] starším a žalobkyní a) došlo platně k vypořádání jejich BSM i ohledně společných nemovitých věcí, byl správný, pak by ale dle názoru soudu muselo platit, že výlučným vlastníkem předmětné garáže se stal pouze pan [Jméno žalobce B] starší, a to ještě dříve, než uzavřel manželství se žalovanou 1. Předmětná garáž pak nemohla být nabyta do SJM [jméno FO] staršího a žalované 1, ledaže by si tito formou notářského zápisu rozšířili své SJM o tuto nemovitou věc, což se ale nestalo. Žalovaná 1 nic takového ani netvrdila, ani neprokazovala. Zbývalo pak vyřešit poslední spornou otázku, a sice, zda žalovaná 1 mohla nabýt vlastnické právo k předmětné garáži vydržením, či nikoliv. Žalovaná 1 tvrdila, že právním titulem pro nabytí jejího práva ke stavbě předmětné garáže byl její vstup do stavebního řízení jako stavebníka vedle [jméno FO] staršího. Listina, která byla nabývacím titulem pro zápis vlastnického práva žalované 1 do katastru nemovitostí, je pak i dle zápisu v katastru nemovitostí ohlášení vlastníka pozemku – vlastníka stavby ze dne [datum]. Oproti tomu žalobci rozporovali námitku vydržení vlastnického práva žalované 1, kdy v jejím případě se nemohlo jednat o držbu pravou a poctivou. S touto argumentací žalobců se soud zcela ztotožnil, neboť i soud je toho názoru, že u žalované 1 jednak nelze hovořit o pravosti její držby vzhledem k nabývacímu titulu a jednak u ní nelze hovořit ani o poctivosti držby, neboť pak by musela být splněna zákonná podmínka, že žalovaná 1 neměla po celou dobu 10 let, co trvá vydržecí doba, žádné důvodné pochybnosti o tom, že jí právo náleží. Její dobrá víra však dle názoru soudu byla jednoznačně narušena v souvislosti s probíhajícím dědickým řízením po zemřelém [jméno FO] starším, kdy žalobci prostřednictvím svého tehdejšího právního zástupce zpochybňovali otázku vlastnického práva žalované 1 k předmětné garáži. Vzhledem k tomu, že kolaudace předmětné garáže proběhla v roce 2010 a ohlášení vlastníka pozemku v roce 2011, na základě čehož byla žalovaná 1 zapsána jako spoluvlastník předmětné garáže, nemohla žalovaná 1 nikdy splnit podmínku nerušené a nepřerušené držby po dobu 10 let. Minimálně od roku 2015 nebo 2016 tak musela mít žalovaná 1 pochybnosti o tom, zda je skutečným spoluvlastníkem předmětné garáže. Lze tak shrnout, že soud na základě provedeného dokazování dospěl k závěru, že stavba předmětné garáže byla dokončena stavebně technicky nejpozději na konci 80. let minulého století a v tomto směru byla věcí v právním slova smyslu a byla též schopna zápisu do katastru nemovitostí, zároveň nedošlo mezi [jméno FO] starším a žalobkyní a) k vypořádání jejich BSM dohodou, ani rozhodnutím soudu, nýbrž vyvratitelnou právní domněnkou, na základě které se oba stali spoluvlastníky předmětné garáže se stejně velkými podíly. Zároveň žalovaná 1 neprokázala, že by nabyla vlastnické právo k předmětné garáži vydržením. To, že stavba předmětné garáže byla kolaudována až v roce 2010, na těchto závěrech soudu nic změnit nemůže. K námitkám žalované 1 je rovněž třeba uvést, že soud souhlasí s tím, že žalobci, respektive [Jméno žalobce B] starší a žalobkyně a) nepostupovali řádně v souladu se zákony, avšak [Jméno žalobce B] starší s žalobkyní a) rozhodně nebyli jediní z řad stavebníků předmětných řadových garáží, kteří se ocitli v obdobné situaci těch, kteří věc právně neřešili. Byl to důsledek toho, že spoléhali na to, že to za ně úřady vyřeší, což jim původně bylo i slibováno, avšak nakonec se to ukázalo jako liché. Rozhodně nelze říci, že by liknavost [jméno FO] staršího a žalobkyně a) byla nějaká nestandardní, když řada dalších spoluvlastníků předmětných řadových garáží se dostala do obdobné situace. Pouze někteří z nich řádně kolaudovali již v 80. letech minulého století. S tím pak souvisela obdobně i otázka zápisu vlastnického práva do katastru nemovitostí. Soud tak shrnuje, že podanou žalobu shledal jako velmi kvalitní, kdy žalobci, veškerá svá tvrzení rovněž řádně listinnými důkazy i prokázali. Pokud právní zástupce žalované 1 poukazoval na rozsudek Nejvyššího správního soudu ve věci sp. zn. 6As 196/2015, je třeba říci, že tento rozsudek se především zaobíral otázkou definice stavebníka dle stavebního zákona, a to, že žalovaná 1 byla stavebníkem ve smyslu stavebního zákona, nebylo dle názoru soudu ani rozporováno. Ze všech těchto důvodů proto soud dospěl k závěru, že žaloba byla důvodně podána, soud jí proto v plném rozsahu vyhověl a určil, že stavba předmětné garáže byla ke dni úmrtí pana [jméno FO] staršího ve spoluvlastnictví žalobkyně a) jako vlastníka spoluvlastnického podílu o velikosti 1/4 k celku, [jméno FO] staršího jako vlastníka spoluvlastnického podílu o velikosti 1/4 k celku a manželů [jméno FO] jako spoluvlastníků podílu o velikosti 1/2 k celku v režimu SJM. Pokud takto rozsudek nabyde právní moci, bude třeba provést dodatečné projednání dědictví po zemřelém [jméno FO] starším ohledně předmětné garáže, neboť tato nebyla předmětem původního dědického řízení po tomto zemřelém a žalobce b) a žalobkyně c) byli dědici po zemřelém na základě jeho závěti.

32. O náhradě nákladů řízení mezi žalobci a žalovanou 1 rozhodl soud ve smyslu § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal zcela úspěšným žalobcům plnou náhradu nákladů řízení nutných k hájení jejich práva, kdy soud přiznal žalobcům celkovou náhradu nákladů řízení ve výši 29 684 Kč. Žalobcům náleží náhrada za zaplacený soudní poplatek ve výši 5 000 Kč. Dále jim náleží náhrada za právní zastoupení v podobě 6 úkonů právní pomoci z tarifní hodnoty ve výši 50 000 Kč dle § 9 odst. 3 písm. a) a odst. 4 písm. b) advokátního tarifu ve výši 3 100 Kč za jeden úkon právní pomoci. Úkony právní pomoci představují převzetí a přípravu zastoupení, podání předžalobní výzvy, podání žaloby, účast na jednání soudu dne [datum], písemné vyjádření žalobců k vyjádření žalované na žádost soudu a účast na jednání soudu dne [datum]. 6 úkonů krát 3 100 Kč pak činí 18 600 Kč. K tomu náleží právnímu zástupci žalobců 6 paušálních náhrad a 300 Kč za úkon ve smyslu § 11 odst. 3 advokátního tarifu, tj. v celkové výši 1 800 Kč. Vzhledem k tomu, že je právní zástupce žalobců plátcem DPH ve výši 21 %, náleží žalobcům rovněž náhrada DPH z částky 20 400 Kč (součet náhrady za právní zastoupení včetně náhrady režijních paušálů) ve výši 4 284 Kč. Žalobcům tak náleží celková náhrada nákladů řízení ve výši 29 684 Kč (5 000 Kč + 18 600 Kč + 1 800 Kč + 4 284 Kč). Ve smyslu § 160 odst. 1 o. s. ř. soud uložil žalované 1 povinnost zaplatit žalobcům tyto náklady v zákonné třídenní lhůtě od právní moci tohoto rozsudku. Dle § 149 odst. 1 o. s. ř. je pak žalovaná 1 povinna tuto náhradu nákladů řízení zaplatit k rukám právního zástupce žalobců.

33. Ve vztahu mezi žalobci a žalovanými 2 a 3 soud rozhodl o náhradě nákladů řízení v souladu s ustanovením § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že žádný z nich nemá právo na jejich náhradu, když zcela úspěšní žalobci po žalovaných 2 a 3 žádnou náhradu nákladů řízení nepožadovali a těmto žalovaným žádné náklady řízení ani nevznikly. Navíc žalovaní 2 a 3 od počátku zcela souhlasili s podanou žalobou a procesně mohli stát na straně žalobců. Jako s účastníky řízení s nimi však muselo být jednáno, neboť jsou spoluvlastníky předmětné nemovitosti.