13 C 60/2024 - 70

Rubrum

Okresní soud ve Vsetíně - pobočka ve Valašském Meziříčí rozhodl samosoudkyní Mgr. Hanou Kohoutkovou ve věci žalobkyně: [Jméno žalobkyně], narozená [Datum narození žalobkyně] bytem [Adresa žalobkyně] zastoupená advokátkou [Jméno advokátky] sídlem [Adresa advokátky] proti žalované: [Jméno žalované]., IČO [IČO žalované] sídlem [Adresa žalované] zastoupená advokátem [Jméno advokáta] sídlem [Adresa advokáta] o určení vlastnického práva, takto:

Výrok

I. Návrh, aby bylo určeno, že žalobkyně [Jméno žalobkyně], r. č. [RČ] byla ke dni 14. 2. 1995 podílovou spoluvlastnicí k ideální pozemku [Číslo parcely 3] ostatní plochy o výměře 89 m (ostatní komunikace) v k. ú. [adresa], obec [adresa], zapsáno v katastru nemovitostí vedeném Katastrálním úřadem pro [Anonymizováno] kraj, Katastrální pracoviště [adresa] tak, jak je vyznačen v geometrickém plánu pro rozdělení pozemku č. [jméno FO], se zamítá.

II. Návrh, aby bylo určeno, že [jméno FO], r.č. [RČ] byla ke dni 13. 11. 1997 podílovou spoluvlastnicí k ideální pozemku [Číslo parcely 3] ostatní plochy o výměře 89 m (ostatní komunikace) v k. ú. [adresa], obec [adresa], zapsáno v katastru nemovitostí vedeném Katastrálním úřadem pro [Anonymizováno] kraj, Katastrální pracoviště [adresa] tak, jak je vyznačen v geometrickém plánu pro rozdělení pozemku č. [hodnota] vyhotoveném a ověřeném úředně oprávněným zeměměřičským [tituly před jménem] [jméno FO] dne 30. 5. 2023, č. úředního oprávnění [Anonymizováno], se zamítá.

III. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované na nákladech řízení k rukám [Jméno advokáta] 28.192 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Odůvodnění

1. Návrhem doručeným soudu dne 2. 5. 2024 se žalobkyně domáhala vydání rozhodnutí, kterým by bylo určeno, že žalobkyně byla ke dni 4. 2. 1995 podílovou spoluvlastnictví ideální pozemku [Číslo parcely 3] - ostatní plochy o výměře 89 m v k. ú. [adresa], obec [adresa], tak jak je vyznačen v geometrickém plánu číslo [hodnota] [tituly před jménem] [jméno FO] dne 30. 5. 2023. Současně se domáhala vydání rozhodnutí, kterým by bylo určeno, že druhou podílovou spoluvlastnicí k ideální totožného pozemku je [jméno FO], rodné číslo [RČ], a to ke dni 13. 11. 1997. Z návrhu se podává, že žalobkyně je rovnodílnou spoluvlastnicí mimo jiné pozemku [Číslo parcely 3] – orné půdy a pozemku [Číslo parcely 3] - zastavěná plocha a nádvoří, jehož součástí je stavba č. p. [hodnota], nemovitosti zapsány na LV číslo [číslo LV] u [právnická osoba] pro [Anonymizováno] kraj, Katastrální pracoviště [adresa]. Žalobkyně uvádí, že podíl na uvedených nemovitostech nabyla na základě rozhodnutí o dědictví [Anonymizováno] státního notářství ze dne 18. 12. 1984. Druhým spoluvlastníkem je její syn [tituly před jménem] [jméno FO], který svůj podíl nabyl od babičky, matky žalobkyně, paní [jméno FO], a to darovací smlouvou ze dne 18. 12. 2012. Žalobkyně dále uvádí, že žalovaný je na základě kupní smlouvy ze dne 30. 8. 2023 vlastníkem sousedního pozemku [Číslo parcely 3] - ostatní plochy o výměře 2275 m – ostatní komunikace, nemovitost zapsána na LV [číslo LV], u KÚ pro [Anonymizováno] kraj, Katastrální pracoviště [adresa]. Uvedený pozemek číslo [Anonymizováno] byl dle geometrického plánu pro rozdělení pozemku [tituly před jménem] [jméno FO] číslo [hodnota] rozdělen na pozemek o výměře 2186 m – [Číslo parcely 3] a na další pozemek o výměře 89 m – [Číslo parcely 3]. Žalobkyně uvádí, že vydržela spoluvlastnické právo k části pozemku [Anonymizováno], tj. k pozemku [Číslo parcely 3]. Naléhavý právní zájem žalobkyně spatřuje ve skutečnosti, že rozhodnutí určující vlastnické právo žalobkyně má být zaznamenáno do katastru nemovitostí, přičemž na takovémto určení je naléhavý právní zájem vždy, bez tohoto určení, by bylo ohroženo vlastnické právo žalobkyně. Dále uvádí, že pozemek [Číslo parcely 3] je vymezen oplocením, které stojí na stejném místě nejméně od padesátých let minulého století; dne 24. 5. 1954 byl vydán vyvlastňovací výměr ve prospěch [jméno FO], dědečka žalobkyně, kterým došlo k vyvlastnění pozemků ve vlastnictví manželů [Anonymizováno], nově označeného jako [Číslo parcely 3], přičemž vlastnické právo k tomuto pozemku získal [jméno FO] – na kterého dnem doručení výměru přešla držba vyvlastněné části pozemku. Na konci roku 1957 byl ve prospěch [jméno FO] zapsán i rodinný dům, který na vyvlastněném pozemku se svou manželkou [jméno FO] postavil. Žalobkyně má za to, že předmětné oplocení postavil nejpozději v první polovině padesátých let dvacátého století tehdejší majitel nemovitostí, které v současné době vlastní žalovaný, tedy jeden z právních předchůdců žalovaného – pan [jméno FO]. Manželé [jméno FO] již oplocení na stávajícím místě pouze opravili v letech 1977–78, kdy se prvně oplotila jižní část pozemku. Oplocení je následně zmíněno jako již existující ve znaleckém posudku č. [hodnota] ze dne 2. 6. 1987 zpracovaném k dědickému řízení po [jméno FO]. Z dostupných dokladů se podává, že ke dni smrti [jméno FO], která zemřela z manželů [jméno FO] jako první, tj. ke dni 20. 7. 1984, byli manželé [jméno FO] bezpodílovými spoluvlastníky mimo jiné [Číslo parcely 3], k němuž byla po celou dobu její držby připlocena část pozemku [Číslo parcely 3], nyní [Číslo parcely 3]. [jméno FO] celou dobu nebylo vlastnické právo k této sporné části pozemku nikým zpochybňováno a manželé [jméno FO] jej oba drželi v dobré víře. [jméno FO] nabyla ideální 1/2 pozemku [Číslo parcely 3] s připlocenou spornou částí pozemku [Číslo parcely 3], nyní [Číslo parcely 3], ke dni 20. 7. 1984 žalobkyně jako její vnučka, a to dědickou dohodou za situace, kdy matka žalobkyně - [jméno FO] dědictví odmítla, ostatní dědici dědictví neodmítli, ale z dědictví nechtěli a neobdrželi žádný podíl. Rozhodnutí o dědictví státního notářství ve [adresa], pracoviště [adresa], č. j. 2 [Anonymizováno] ze dne 18. 12. 1984 nabylo právní moci ke dni 4. 2. 1985. Následně zemřel dne 10. 12. 1986 i [jméno FO]. Jeho ideální polovina pozemku [Číslo parcely 3] s k ní připlocenou spornou částí pozemku [Číslo parcely 3] zdědila opět na základě schválené dědické dohody jeho dcera [jméno FO], ostatní dědici dědictví neodmítli, ale z dědictví neobdrželi žádný podíl. Rozhodnutí o dědictví státního notářství ve [adresa] pracoviště [adresa], č. j. [Anonymizováno] ze dne 26. 10. 1987 nabylo právní moci ke dni 13. 11. 1987. K vydržení vlastnického práva k pozemku fyzickými osobami mohlo dojít až od 1. 1. 1992, přičemž k tomuto datu drželi nepřetržitě od úmrtí svého právního předchůdce žalobkyně a [jméno FO] každá svou ideální pozemku [Číslo parcely 3], včetně fakticky připlocené sporné části pozemku [Číslo parcely 3], nyní [Číslo parcely 3]. V žalobě se dále uvádí, že držba žalobkyně jako oprávněné držitelky započala nejpozději právní mocí rozhodnutí o dědictví, kterým nabyla vlastnické právo k polovině pozemku [Číslo parcely 3], tedy dne 4. 2. 1985. Vlastnické právo na základě vydržení nabyla dne 4. 2. 1995. Držba [jméno FO] jako oprávněné držitelky započala nejpozději právní mocí rozhodnutí o dědictví, kterým nabyla vlastnické právo jedné poloviny pozemku [Číslo parcely 3], tedy dne 13. 11. 1987. Žalobkyně odkazuje na rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 15. 2. 2022 sp. zn. 22 Cdo 3773/2020. Dále na rozhodnutí ze dne 23. 5. 2011 sp. zn. 22 Cdo 2724/2009.

2. V rámci procesního vyjádření ze dne 10. 10. 2024 žalovaný navrhoval zamítnutí žaloby s tím, že neexistuje zákonem aprobovaný titul, na základě kterého by se žalobkyně mohla stát vlastníkem sporného pozemku, současně pak nemá aktivní legitimaci k žalobnímu nároku, kterým požaduje určení vlastnického práva ve prospěch [jméno FO]. [právnická osoba] vyjádření se uvádí, že žalovaná je výlučným vlastníkem pozemku [Číslo parcely 3] - ostatní plocha o výměře 2275 m na základě uzavřené kupní smlouvy s účinností od 11. 9. 2023 (nemovitost zapsána na LV č. [číslo LV] u [právnická osoba] pro [Anonymizováno] kraj, Katastrální pracoviště [adresa]). Žalovaný dále uvádí, že žalobkyně se již v minulosti domáhala určení vlastnického práva k části pozemku, a to u soudu žalobou ze dne 12. 3. 2023 na právního předchůdce žalovaných [jméno FO]. Řízení bylo vedeno pod sp. zn. 18 C 59/2023. Předmětná žaloba byla v celém rozsahu zamítnuta rozsudkem č. j. 18 C 59/2023–133 ze dne 26. 2. 2024 s tím, že právní předchůdci žalobkyně a druhého žalobce [tituly před jménem] [jméno FO] nemohli vlastnické právo vydržet. Žalovaný uvádí, že k podání žaloby ve prospěch [jméno FO] žalobkyni nenáleží žádné zmocnění. [jméno FO] převedla vlastnické právo k nemovitým věcem v přímém sousedství sporného pozemku na svého vnuka [tituly před jménem] [jméno FO], který byl jedním ze žalobců v předchozím soudním řízení o určení vlastnického práva. Žalobkyně není způsobilá podat žalobu i za třetí osobu bez ohledu na to, zdali se jedná o případného podílového spoluvlastníka sporné nemovité věci. Žalovaný proto uvádí, že žaloba ve výroku II., kterým se žalobkyně domáhá určení, že [jméno FO] byla ke dni 13. 11. 1997 podílovou spoluvlastnictví ideální jedné poloviny pozemku [Číslo parcely 3] o výměře 89 m, musí být pro nedostatek aktivní legitimace žalobkyně k takovému nároku zamítnut. Údajný nárok žalobkyně na spoluvlastnický podíl na části pozemku žalované nemá žádnou souvislost s případným nárokem [jméno FO], neboť oba spoluvlastnické podíly byly převáděny zcela nezávisle a nemají žádný společný znak. Žalovaný dále předkládá argumenty pro nesplnění podmínek vydržení ze strany žalobkyně s tím, že žalobkyně pouze předkládá tvrzení o tom, že nejpozději v první polovině padesátých let dvacátého století údajný právní předchůdce žalované na pozemku vystavěl oplocení, přičemž žalobkyně k tomu nedokládá žádný důkaz, žalovaná toto tvrzení popírá. Žalobkyně uvádí, že právní předchůdci manželé [jméno FO] oplocení měli v letech 1977 a 1978 pouze opravit v rámci doplnění oplocení jižní části pozemku, přičemž však první zmínka o umístění oplocení je datována teprve do roku 1987, kdy bylo oplocení vymezeno ve znaleckém posudku č. [hodnota] ze dne 2. 6. 1987. Žalobkyně však nepředkládá žádné tvrzení, které by naplňovalo zákonem požadované podmínky pro přiznání držby jako titulu pro nabytí vlastnického práva. Žalovaný dále rozebírá podmínky pro vydržení a uvádí, že žalobkyně kromě tvrzení o uplynutí desetileté lhůty netvrdila naplnění žádné z dalších podmínek vydržení (věc způsobilá k vydržení, subjekt způsobilý k vydržení, podmínka oprávněné držby), dále uvádí, že v průběhu vydržecí doby došlo jednoznačně k narušení dobré víry žalobkyně. Žalovaný poukazuje na to, že [jméno FO] podal dne 20. 3. 1978 žádost k Městskému národnímu výboru, Odbor výstavby [adresa] o povolení postavení plotu s podezdívkou u rodinného domu č. p. [hodnota]. V reakci na tuto žádost pak úřad zaslal [jméno FO] výzvu ze dne 11. 5. 1978, ve které sděloval, že je nutné k žádosti doplnit dva situační snímky se zakreslením oplocení a doklad o vlastnictví rodinného domu; výzvu si převzal [jméno FO] dne 13. 5. 1978, ale nijak na výzvu nereagoval, z čehož je zřejmé, že [jméno FO] jako právní předchůdce žalobkyně neměl ve shora uvedeném období své pozemky oploceny. Tím bylo vyvráceno nepravdivé tvrzení žalobkyně, že by v osmdesátých letech došlo k opravě předmětného plotu, ale naopak došlo v blíže nezjištěné době k realizaci zcela nového oplocení, které na místě dříve vůbec nebylo umístěno a nebylo řádně povoleno. Žádost ze dne 11. 5. 1978 dokládá, že pozemky okolo stavby rodinného domu č. p. [hodnota] neměly prokazatelně oplocení, a to s ohledem na text žádosti samotného majitele. Navíc pokud by pan [jméno FO] doložil na základě výzvy odboru výstavby situační výkres, bylo by mu zřejmé, že není možné oplocení umístit do pozemku [Číslo parcely 3] (tehdy označen jako [Číslo parcely 3]), protože by pro takové umístění musel vyhotovit i geometrický plán, kdy by pak měl jasně v terénu vyznačeno, kde je možné takové oplocení umístit. Tím, že právní předchůdce žalobkyně nedokončil řádně proces o své žádosti, nemohl být reálně v dobré víře, že umisťuje oplocení okolo domu č. p. [hodnota] oprávněně a v souladu se zákony. Žalovaný dále uvádí, že vyjádření žalobkyně, že bylo oplocení vystavěno na pozemku, který náležel do vlastnictví jí a jejich právních předchůdců, je v přímém rozporu s dříve uvedenými tvrzeními žalobkyně. Žalobkyně byla dne 24. 10. 2013 přítomna vytyčení vlastnických hranic mezi (blíže specifikovanými) pozemky. Tohoto měření se dle listiny přítomných účastnila i žalobkyně a další vlastníci okolních pozemků. Při tomto měření byla žalobkyně seznámena [tituly před jménem] [jméno FO], který prováděl měření, s tím, že jí vlastněný plot, který odděluje pozemek žalované [Číslo parcely 3] a obecní pozemek [Číslo parcely 3], zasahuje do pozemku žalované a do obecního pozemku, aniž by k tomu existoval právní titul. Žalobkyně po sdělení těchto skutečností doslova prosila pana [jméno FO] (právní předchůdce žalovaného), aby právní předchůdce žalované nezbořil její plot a slibovala, že vše dá do pořádku sama a odstraní plot co nejdříve. Toto tvrzení žalobkyně ze dne 24. 10. 2013 zcela popírá nyní tvrzenou dobrou víru, že byla část pozemku za oplocením ve vlastnictví žalobkyně a jejich právních předchůdců již „od nepaměti“. Žalovaný dále předkládá další důkazy o prokázání absence dobré víry – dne 27. 2. 2001 provedl [tituly před jménem] [jméno FO] na žádost [jméno FO] vytyčení hranice mezi pozemky, z čehož jednoznačně vyplývá, že [jméno FO] měla objektivní vědomí o tom, že předmětné oplocení se nachází na pozemku třetí osoby, současně byla obeznámena i se skutečností, že plot, který má oddělovat pozemek [Číslo parcely 3] od pozemku [Číslo parcely 3], je neoprávněně umístěn částečně na sousedním obecním pozemku a částečně na pozemku [Číslo parcely 3], který je ve vlastnictví žalovaného. Žalovaný odkazuje na rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 30. 9. 2014 sp. zn. 22 Cdo 736/2014, podle kterého nelze dobrou víru přiznat žádnému z podílových spoluvlastníků, pokud tato nebyla prokázána, byť u jednoho z nich. Dále odkazuje na rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 15. 2. 2022 sp. zn. 22 Cdo 3773/2020 a předkládá sérii fotografií, které zachycují předmětné oplocení. Z fotografií je zřejmé, že oplocení není ani viditelné, je za ním vzrostlý neudržovaný porost a nelze tvrdit, že by část pozemku žalované za tímto oplocením kdokoliv užíval. Rovněž oplocení netvoří hranici v přímé linii ostatních oplocení vystavěných na hranici pozemků žalované a ostatních sousedních pozemků. Oplocení žalobkyně bylo předsunuto o 1 m do pozemku žalované oproti všem ostatním plotům kolem hranice. Žalovaný se dále vypořádává s tvrzením žalobkyně, že vydržecí lhůta měla začít s právní mocí rozhodnutí v dědickém řízení dne 4. 2. 1985, k vydržení mělo dojít 4. 2. 1995. Žalovaný podotýká, že nelze z ničeho dovodit, že by tvrzený počátek běhu začal již v roce 1985, když k tomuto datu neexistuje žádný podklad, že by oplocení existovalo, nebo podklad, který by užívání části pozemku žalovaného žalobkyní prokazoval.

3. Žalobce soudu doložil geometrický plán pro rozdělení pozemku vyhotovitele [tituly před jménem] [jméno FO], geodetické práce, číslo plánu [Anonymizováno] ze dne 30. 5. 2023, kterým dochází k vydělení [Číslo parcely 1] o výměře 89 m, a to z původní [Číslo parcely 1] o výměře 2275 m. Geometrický plán následně vyděluje z pozemku [Anonymizováno] o výměře 1286 m – ostatní plocha, ostatní komunikace i pozemek [hodnota] o výměře 18 m.

4. Z listinných důkazů bylo zjištěno: - Z rozhodnutí státního notářství ve [adresa] – pracoviště [adresa], č. j. 2 [Anonymizováno] ze dne 18. 12. 1984 ve věci projednání dědictví po [jméno FO], narozené [datum], zemřelé dne [datum] že tímto byla schválena dědická dohoda, na základě které veškerý majetek zanechaný zemřelou sestávající z ideální rodinného domu č. p. [hodnota] s dřevěnou kůlnou, oplocením, studnou, venkovními úpravami, porosty a pozemky [Číslo parcely 3] stavební plocha, [Anonymizováno] orná, zapsaných v LV číslo [hodnota], katastrální území [adresa] a dále ideální [Číslo parcely 1] ostatní plocha zapsané na LV č. [hodnota], katastrální území [adresa] v hodnotě 55 158 Kč převezme zůstavitelčina vnučka [Jméno žalobkyně], rodné číslo [RČ], bytem [adresa], oproti tomu, že uhradí zbytek pohřebních nákladů. Zůstavitelčin manžel [jméno FO] a synové [jméno FO] a [tituly před jménem] [jméno FO] podle této dohody z dědictví neobdrží žádný podíl. Z odůvodnění se podává, že zůstavitelka zemřela bez zanechání závěti a podle zákona dědí rovným dílem manžel [právnická osoba] [jméno FO], [tituly před jménem] [jméno FO] a [jméno FO], přičemž [jméno FO], jako dcera zůstavitelky, dědictví ze zákona odmítla, na její dědický podíl nastoupila její jediná dcera [Jméno žalobkyně], která dědictví neodmítla, ostatní zákonní dědici rovněž dědictví neodmítli. Uvedené rozhodnutí nabylo právní moci dne 14. 2. 1985. - Z rozhodnutí Státního notářství ve [adresa] – pracoviště [adresa], č. j. [Anonymizováno] ze dne 26. 10. 1987 ve věci projednání dědictví po [jméno FO] narozeném [datum], zemřelém dne [datum], že byla schválena dědická dohoda, podle níž veškerý majetek zanechaný zemřelým sestávající z ideální jedné poloviny rodinného domu č. p. [hodnota] s oplocením, studnou, dřevěnou kůlnou, venkovními úpravami, porosty a pozemky [Číslo parcely 1] ostatní plocha, [Anonymizováno] stavební plocha, [Anonymizováno] orná v užívání vlastníka a [Anonymizováno] v užívání socialistické organizace, zapsané na LV č. [hodnota], obec [adresa], katastrální území [adresa] v ceně 138 598 Kč, bezcenný radiopřijímač a vařič, převezme dcera zůstavitele [jméno FO], narozená [datum] bytem [adresa] [hodnota], rodné číslo [RČ], oproti tomu, že uhradí pohřební výlohy. Zůstavitelovi synové [tituly před jménem] [jméno FO] a [jméno FO] podle této dohody neobdrží z dědictví žádný podíl. Z odůvodnění se podává, že zůstavitel zemřel bez zanechání závěti, podle zákona dědí v první dědické skupině zůstavitelovy děti [jméno FO], [tituly před jménem] [jméno FO] a [jméno FO], každý s nárokem na 1/3. Uvedené rozhodnutí nabylo právní moci dne 13. 11. 1987. - Z fotokopie LV č. [číslo LV], evidenční list č. [Anonymizováno], že právními nástupci po [jméno FO], narozenému [datum] a [jméno FO], narozené [datum] jsou [Jméno žalobkyně] v podílu a [jméno FO] v podílu , a to k parcele [Číslo parcely 3] a p. č. St. [Anonymizováno] s č. p. [hodnota]. - Skutečnost, že vlastnictví k [Číslo parcely 3] v k. ú. [adresa], obec [adresa] o výměře 2275 m svědčí žalovanému, vyplývá z informace o pozemku ze dne 2. 5. 2024. - Z výpisu z katastru nemovitostí prokazující stav evidovaný k datu 9. 3. 2023 k LV č. [číslo LV] pro k. ú. [adresa], obec [adresa], a to p. č. St. [Anonymizováno], jehož součástí je stavba č. p. [hodnota] rodinný dům, dále [Číslo parcely 3] orná půda a [Anonymizováno]/[Anonymizováno] ostatní plocha jsou ve vlastnictví k ideální [tituly před jménem] [jméno FO] a k [Jméno žalobkyně]. - U jednání soudu dne 11. 3. 2025 byly žalovaným předloženy fotografie (nyní se nacházející na č. l. 37–44 spisu) a které mají zachycovat vystavěný plot mezi rodinným domem žalobkyně a pozemkem žalovaného. Na fotografiích je zachycen vyzděný podezdívkový plot a poněkud neudržované prostranství před rodinným domem žalobkyně. Z fotografií je rovněž patrné, že plot je značně poničen, z fotografií je také patrno, že drátěný plot je umístěn o cca 1 m před ostatní ploty v sousedních liniích. - Na č. l. 45 je fotografie zachycující čtyřletého syna žalobkyně, který je na zahradě, v pozadí je znatelný vystavěný plot. Z dalších fotografií předložených žalobkyní, u které sama uvádí datum pořízení červen 1987 a zachycující starší ženu a malé dítě, není zcela zřejmé, na jakém konkrétním pozemku se osoby mají nacházet. - Z výměru datovaného 24. 5. 1954 sp. zn. [Anonymizováno]., že pozemek na stavbu rodinného domku manželů a [Anonymizováno]. a [Anonymizováno]. [Anonymizováno] byl vyvlastněn pro [jméno FO] v katastrálním území [adresa]. Ve prospěch [jméno FO] byla vyvlastněna část pozemku [Číslo parcely 3] role zapsaná ne ve vl. č. [hodnota], katastrální území [adresa] o výměře 794 m, jehož knihovními vlastníky jsou manželé [Anonymizováno] a [jméno FO]. Předmětem vyvlastnění je jihovýchodní část tohoto pozemku nově označená [Číslo parcely 3], přilehlá k veřejné komunikaci ulice „[Anonymizováno] [Anonymizováno]“ a k sousednímu pozemku [Číslo parcely 3] jak je to přesně vymezeno v předloženém geometrickém plánu ze dne 20. 5. 1954 vyhotoveného Oblastním ústavem geodezie a kartografie, Okresní měřičské středisko ve [Anonymizováno] [adresa]. Tímto rozhodnutím o vyvlastnění získal [jméno FO] vlastnické právo k nově utvořené [Číslo parcely 1].

5. Vzhledem ke skutečnosti, že rozhodnutí o dědictví Státního notářství ve [adresa], pracoviště [adresa] č. j. [Anonymizováno] nabylo právní moci až 14. 2. 1985 (což bylo zjištěno z originálu listiny), přičemž žalobkyně poté změnila tvrzení, že vydrženo žalobkyní bylo ke dni 14. 2. 1995 (namísto dosavadního tvrzení, že vydrženo bylo již ke dni 4. 2. 1995) a v tomto směru žalobkyně navrhla změnu žalobního petitu, byl tento žalobní petit připuštěn u soudního jednání.

6. Žalobkyně požádala o lhůtu k předložení leteckých snímků z rozhodného období, které měly prokazovat, že plot tak, jak je umístěn dnes, byl umístěn od padesátých let minulého století. Žalobkyně dále navrhla, aby soud jel na místo samé a „ohlédl“ situaci, aby bylo v terénu postaveno najisto, že některé pozemky, které jsou na fotografiích předložených žalovaným, vůbec nejsou předmětem žaloby. Dále navrhla výslech svědků [jméno FO], [jméno FO], [jméno FO] (sousedé) k tomu, že stávající oplocení pozemku [jméno FO] navazovalo na oplocení pozemku paní [jméno FO], případně zda si svědci pamatují, že tomu tak nikdy nebylo – tyto návrhy na provedení důkazů byly zamítnuty jako nadbytečné (z důvodu procesní ekonomie), a to zjm. s ohledem na (níže uvedené) právní posouzení věci.

7. Rozsudkem zdejšího soudu č.j. 18 C 59/2023-133 ze dne 26. 2. 2024 bylo ve věci žalobců a) [Jméno žalobkyně], narozené [Datum narození žalobkyně] a b) [tituly před jménem] [jméno FO], narozeného [datum] proti [Jméno žalované]., IČO [IČO žalované] o určení vlastnického práva rozhodnuto tak, že žaloba, aby bylo určeno, že bezpodílovými spoluvlastníky pozemku [Číslo parcely 1], ostatní plocha, o výměře 89 m (ostatní komunikace) v k. ú. [adresa], obec [adresa], zapsaného v katastru nemovitostí vedeném Katastrálním úřadem pro [Anonymizováno] kraj, Katastrální pracoviště [adresa], tak jak je vyznačen v geometrickém plánu pro rozdělení pozemku č. [hodnota] vyhotoveném a ověřeném úředně oprávněným zeměměřickým inženýrem [tituly před jménem] [jméno FO] dne 30. 5. 2023, č. úředního oprávnění [Anonymizováno], byli ke dni 20. 7. 1984 manželé [jméno FO], narozený [datum], a [jméno FO], narozená [datum], oba posledně bytem [adresa], [Anonymizováno]. [adresa] [hodnota], byla zamítnuta. V rámci odůvodnění byl soudem zjištěn následující skutkový stav - [jméno FO] nabyl vlastnické právo k pozemku [Číslo parcely 1] na základě vyvlastňovacího výměru z 24. 5. 1954 a souvisejícího geometrického plánu, přičemž předchozími vlastníky byli manželé [jméno FO]. Okamžik ani způsob nabytí vlastnického práva paní [jméno FO] doloženy nebyly, je však zřejmé, že k nabytí vlastnického práva nemohlo dojít dříve, a to s ohledem na doložené předchozí vlastnictví manželů [Anonymizováno], jejichž pozemek byl vyvlastněn. Následně došlo na pozemku ke stavbě rodinného domu, přičemž podle tvrzení žalobkyně a) došlo k oplocení jižní části pozemku, která sousedí s pozemkem [Číslo parcely 1], až koncem 70. let, což odpovídá žádosti o povolení z roku 1978. Přesný okamžik, kdy mělo dojít k započetí tvrzené oprávněné držby dotčené části pozemku [Číslo parcely 1] nebyl zjištěn, nicméně je zřejmé, že k tomu nemohlo dojít dříve, než se stal pan [jméno FO] vlastníkem pozemku [Číslo parcely 1], tj. nejdříve v květnu 1954; podle žalobních tvrzení k tomu navíc mělo dojít až v roce 1956. [jméno FO] zemřela v roce 1984 a pan [jméno FO] následně v roce 1986, přičemž jejich právními nástupci byly žalobkyně a) a paní [jméno FO], která v roce 2012 darovala svůj podíl žalobci b). Zásadní otázkou pro rozhodnutí v předmětné věci bylo posouzení, zda mohli manželé [jméno FO] nabýt vlastnické právo k dotčené části pozemku [Číslo parcely 1] (označené jako [Anonymizováno]) na základě vydržení v období do roku 1984, a to s odkazem na počátek oprávněné držby v roce 1956 (což odpovídá žalobnímu tvrzení), případně dokonce již v květnu 1954, kdy byl vydán vyvlastňovací výměr. Počátek oprávněné držby ze strany manželů [jméno FO] prokázán nebyl. Manželé [jméno FO] nemohli předmětnou část pozemku [Číslo parcely 1] vydržet, neboť až do 1. 1. 1992 nebyly pozemky způsobilým předmětem vydržení. Manželé [jméno FO] by proto mohli nabýt vlastnické právo k předmětnému pozemku na základě vydržení (při splnění dalších podmínek) nejdříve k 1. 1. 1992, k čemuž však nedošlo, neboť oba zemřeli před tímto dnem, a to v roce 1984 resp. 1986, přičemž od své smrti již nemohli být subjektem práv a povinností (nemohli tedy ani vykonávat držbu a sami vydržet vlastnické právo). Již na základě tohoto posouzení dospěl soud k závěru o nedůvodnosti žaloby. Uvedené rozhodnutí zdejšího soudu nabylo právní moci dne 28.3.2024.

8. Z připojeného spisu 18 C 59/2023 byly na žádost procesních stran provedeny následující listinné důkazy: - Z geometrického polohopisného plánu č. [Anonymizováno] měřeného dne 23. 5. 1957, že dle výkazu výměr je [Číslo parcely 3] role o výměře 794 m zapsána pro [jméno FO]. - Z dopisu rady Městského národního výboru [adresa] datovaného 16.8. 1962 adresovaného [jméno FO] a [jméno FO] ve věci rozhodnutí o uvedení do trvalého užívání – novostavba rodinného domku č. p. [hodnota], že je zapotřebí mj. provést – uliční oplocení s podezdívkou a pletivem do rámů. - [jméno FO] dne 20. 3. 1978 požádal Městský národní výbor, Odbor výstavby [adresa] o povolení k postavení plotu i s podezdívkou u rodinného domku č. [hodnota] v ulici [jméno FO] ve [Anonymizováno] [adresa]; dle odpovědi úřadu datované dne 11. 5. 1978 bylo [jméno FO] sděleno, že žádost o výstavbu plotu je třeba doplnit o dva situační snímky se zakreslením oplocení a doklad o vlastnictví rodinného domku. - Ze znaleckého posudku č. [hodnota] z 20.5.1987 na rodinný dům č. p. [hodnota] [adresa], který zpracoval znalec z oboru ekonomika, ceny a odhady nemovitostí [jméno FO], že předmětem posudku je určení ceny rodinného domu č. p. [hodnota] ve [Anonymizováno] [adresa], jehož vlastníkem je [jméno FO] a [Jméno žalobkyně]. Oceněn byl rodinný dům č.p. [hodnota], ploty, studna, dřevěná kůlna, venkovní úpravy, ovocné stromy. U plotu je uvedeno, že jednak se jedná o plot od ulice s betonovou podezdívkou a cihelných tvárnic, včetně brány a branky z roku 1980 a dále plot od dálnice a mezi sousedem z ocelových sloupků a drátěného pletiva z roku 1956. - Ze záznamu podrobného měření změn firmy [Anonymizováno] [Anonymizováno] [tituly před jménem] [jméno FO] č. záznamu [Anonymizováno] ze dne 27. 2. 2001, že tyto byly provedeny na základě objednavatelky [jméno FO], šlo o vytyčení části hranice [Číslo parcely 3]. [jméno FO] se vytyčení hranic zúčastnila, k vytyčeným hranicím pozemků neměl nikdo připomínky. - Z darovací smlouvy a smlouvy o zřízení věcného břemene datované 18. 12. 2012, že [jméno FO] jako dárkyně a oprávněná z věcného břemene, [tituly před jménem] [jméno FO] jako obdarovaný a povinný z věcného břemene, [tituly před jménem] [Jméno žalobkyně] jako povinná z věcného břemene uzavřeli uvedenou smlouvu, na základě které [jméno FO] daruje svůj spoluvlastnický podíl na nemovitostech – ideální rodinného domu č. p. [hodnota] na p. č. St. [Anonymizováno] část obce [adresa] s příslušenstvím a ideální pozemku p. č. St. [Anonymizováno] zastavěná plocha a nádvoří, [Anonymizováno][Anonymizováno]3 orná půda a [Anonymizováno]/[Anonymizováno] ostatní plocha – nemovitosti zapsány na LV č. [číslo LV] pro obec [adresa] a katastrální území [adresa] - [tituly před jménem] [jméno FO], který dar přijal. [jméno FO] si vyhradila vůči [Jméno žalobkyně] a [tituly před jménem] [jméno FO] věcné břemeno – právo doživotního bezplatného bydlení a užívání celého rodinného domu, včetně užívání uvedených pozemků – tj. bylo zřízeno věcné břemeno. - Z protokolu o vytyčení hranice pozemku sepsaného [Anonymizováno] – [tituly před jménem] [jméno FO] a [tituly před jménem] [jméno FO] [Anonymizováno].[Anonymizováno].[Anonymizováno]., že dne 24. 10. 2013 byly na žádost p. [jméno FO] vytyčeny (blíže konkretizované body) na vlastnické hranici mezi pozemky [Číslo parcely 3]…..[Anonymizováno]…. v k. ú. [adresa], obec [adresa]. U vytyčovacích prací byli přítomni mj. [Jméno žalobkyně] jako vlastník [Číslo parcely 3]. - Ze zaměření části oplocení na pozemku objednavatele [jméno FO] ze dne 22. 3. 2023 bylo zjištěno, že plot zaměřený v roce 2013 a v roce 2023 je shodný (dnešní plot mezi body 101 a 1001 se shoduje s původním plotem).

9. Podle § 80 o.s.ř. určení, zda tu právní poměr nebo právo je či není, se lze žalobou domáhat jen tehdy, je-li na tom naléhavý právní zájem. 10. [jméno FO] provedeném dokazování vzal soud za prokázané, že aktuálními spoluvlastníky nemovitostí v podílu id. zapsaných na LV č. [číslo LV] pro k. ú. [adresa] a obec [adresa], a to p. č. St. [Anonymizováno], jehož součástí je stavba č. p. [hodnota], rodinný dům, dále [Číslo parcely 3], orná půda a [Anonymizováno] ostatní plocha, jsou [tituly před jménem] [jméno FO] a [Jméno žalobkyně]. Vlastnictví sousedního pozemku [Číslo parcely 3] je zapsáno v katastru nemovitostí pro žalovaného. V rámci uvedené žaloby se žalobkyně domáhala určení, že je podílovou spoluvlastnicí části pozemku [Číslo parcely 3], a to [Číslo parcely 3], kdy k rozdělení pozemku [Číslo parcely 3] došlo geometrickým plánem číslo [hodnota], který vyhotovil [tituly před jménem] [jméno FO] dne 30. 5. 2023. Na základě předloženého geometrického plánu došlo k vytvoření pozemku [Číslo parcely 3] o výměře 89 m. Žalobkyně v rámci žalobních tvrzení uváděla, že vydržela spoluvlastnické právo k části pozemku [Číslo parcely 3] s tím, že odkazovala na oplocení, u kterého tvrdila, že na stejném místě stojí nejméně od padesátých let minulého století. Soud však předtím, než mohl věcně posuzovat nárok žalobkyně, vyhodnocoval, zdali má žalobkyně naléhavý právní zájem na určení dle § 80 o. s. ř., že žalobkyně je podílovou spoluvlastnictví k ideální pozemku [Číslo parcely 3], a to k 14. 2. 1995 (před připuštěním změny žaloby se žalobkyně domáhala určení, že byla podílovou spoluvlastnictví již ke dni 4. 2. 1995). Uvedené datum 14. 2. 1995 žalobkyně odvozovala od okamžiku nabytí svého spoluvlastnictví, a to na základě rozhodnutí Státního notářství ve [adresa], pracoviště [adresa] č. j. 2 [Anonymizováno] ze dne 18. 12. 1984, kdy v rámci schválené dědické dohody nabyla veškerý majetek (v rozsahu ideální ) zanechaný zůstavitelkou [jméno FO], narozenou 10. 2. 1904, zemřelou 20. 7. 1984. Žalobkyně pak k uvedenému datu právní moci tohoto rozhodnutí připočetla vydržecí lhůtu 10 let (aniž by pro vydržení uváděla další podstatné skutečnosti) a uzavřela, že ke dni 14. 2. 1995 se stala na základě vydržení spoluvlastnicí uvedeného pozemku. Jak je již shora uvedeno, soud předtím, než věc mohl projednat po skutkové i právní stránce věcně, nejprve vyhodnocoval, zda tedy má žalobkyně naléhavý právní zájem na určení svého spoluvlastnictví k uvedenému datu, když toto datum 14. 2. 1995 žalobkyně výslovně zmiňuje v žalobním petitu. V tomto směru soud uzavřel, že uvedený žalobní petit není způsobilý sjednat pevný základ pro právní vztahy procesních stran, neboť se jedná o žalobu na určení existence právní skutečnosti – data, od kterého žalobkyně dovozuje datum vydržení svého spoluvlastnického práva k nemovitosti. Vzhledem ke skutečnosti, že soudem nebyl shledán naléhavý právní zájem na určení uvedené právní skutečnosti – konkrétního data, ke kterému žalobkyně vztahuje vydržení vlastnického práva k nemovitosti, soud nárok žalobkyně pod bodem I. výroku tohoto rozsudku zamítl, neboť uvedené rozhodnutí by nemohlo být ani podkladem pro následný zápis do katastru nemovitostí.

11. Pokud se jedná o zamítnutí výroku II., kterým se žalobkyně domáhala určení, že druhou podílovou spoluvlastnicí k ideální pozemku [Číslo parcely 3] je [jméno FO], a to rovněž ke konkrétnímu datu – 13. 11. 1997, soud uvádí shodné závěry, jako u odůvodnění výroku I. Žalobkyně opět odvozuje nabytí spoluvlastnického práva [jméno FO] od počátku nabytí jejího spoluvlastnického podílu dle rozhodnutí Státního notářství ve [adresa], pracoviště [adresa], č. j. [Anonymizováno] ze dne 26. 10. 1987, a to ve věci projednání dědictví po [jméno FO], narozeném [datum], zemřelém [datum]. Soud odkazuje na shodné závěry týkající se absence naléhavého právního zájmu za situace, kdy žalobní petit zní u [jméno FO] rovněž na určení právní skutečnosti ke konkrétnímu datu. Dalším, a to prioritním důvodem zamítnutí návrhu pod bodem II. je však závěr soudu o nedostatku aktivní věcné legitimace žalobkyně [Jméno žalobkyně] k podání žalobního návrhu, kterým se domáhá toho, že vlastnicí ideální sporného pozemku měla být [jméno FO]. Z žádné relevantní skutečnosti ani provedeného důkazu v předmětném sporu neplyne, že by žalobkyně měla legitimaci podat žalobu za [jméno FO]. [jméno FO] - matka žalobkyně, jak je již shora uvedeno, se stala podílovou spoluvlastnicí na základě rozhodnutí státního notářství č. j. [Anonymizováno] ze dne 26. 10. 1987. Nelze však přehlédnout, že ještě za svého života, a to dne 18. 12. 2012, převedla [jméno FO] svůj podíl na nemovitostech (p. č. St. [Anonymizováno], jehož součástí je rodinný dům č. p. [hodnota], dále [Číslo parcely 3] a [Anonymizováno] na svého vnuka [tituly před jménem] [jméno FO]. Je tedy otázkou, na základě jakých právních skutečností dovodila žalobkyně své oprávnění podat uvedenou žalobu i za svou matku za situace, kdy právním nástupcem ve vztahu k vlastněným nemovitostem po [jméno FO] je [tituly před jménem] [jméno FO]. Soud proto uzavřel, že žalobkyně nemá aktivní věcnou legitimaci k podání uvedené žaloby za [jméno FO], a proto nárok žalobkyně uvedený pod bodem II. výroku zamítl jako nedůvodný.

12. Pokud se jedná o detailnější rozbor právních závěrů soudu ve vztahu k naléhavému právnímu zájmu, resp. jeho absenci – pokud se týká určení právní skutečnosti, sděluje soud následující. Existence naléhavého právního zájmu na žádaném určení podle § 80 o. s. ř. je u určovací žaloby nezbytnou podmínkou její přípustnosti. O naléhavý právní zájem může zásadně jít jen tehdy, jestliže by bez soudem vysloveného určení, že právní vztah nebo právo existuje, bylo buď ohroženo právo žalobce nebo by se jeho právní postavení stalo nejistým. To znamená, že u žalobce musí jít buď o právní vztah (právo) již existující nebo o takovou procesní, případně hmotněprávní situaci, v níž by objektivně v již existujícím právním vztahu mohl být ohrožen, případně pro své nejisté postavení by mohl být vystaven konkrétní újmě. Určovací žaloby musí sloužit potřebám praktického života a být vhodným procesním prostředkem (nástrojem), jenž bude sloužit k minimalizaci dalších soudních sporů, a nikoliv iniciovat další soudní spory.

13. Pokud se jedná o právní vyhodnocení uvedeného sporu, lze odkázat na rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR, např. sp. zn. 26 Cdo 1391/2004, které uvádí:

14. Existence naléhavého právního zájmu na požadovaném určení podle § 80 písm. c) o. s. ř. je u určovací žaloby nezbytnou podmínkou její přípustnosti. O naléhavý právní zájem může zásadně jít jen tehdy, jestliže by bez soudem vysloveného určení, že právní vztah nebo právo existuje, bylo buď ohroženo právo žalobce nebo by se jeho právní postavení stalo nejistým. To znamená, že u žalobce musí jít buď o právní vztah (právo) již existující nebo o takovou procesní, případně hmotněprávní situaci, v níž by objektivně v již existujícím právním vztahu mohl být ohrožen, případně pro své nejisté postavení by mohl být vystaven konkrétní újmě.

15. Závěr soudu o absenci naléhavého právního zájmu žalobkyně ve vztahu k určení pouhé právní skutečnosti (data, kdy měla dle žalobních tvrzení žalobkyně nabýt spoluvlastnictví ke sporné nemovitosti), pak lze opřít o rozhodnutí NS ČR sp. zn. 30 Cdo 3378/2009, které mj. uvádí:

16. Naléhavý právní zájem na určení, zda tu právní vztah nebo právo je či není, je dán zejména tam, kde by bez tohoto určení bylo ohroženo právo žalobce nebo kde by se bez tohoto určení jeho právní postavení stalo nejistým. Naléhavý právní zájem na určení však může být dán i v případě, kdy by bylo možno žalovat na plnění, jestliže se určovací žalobou vytváří pevný právní základ pro právní vztahy účastníků a předejde-li se tak případně dalším sporům o plnění, nebo jestliže žalobou na plnění nelze řešit celý obsah a dosah sporného právního vztahu nebo práva. Žaloba o určení ve smyslu ust. § 80 písm. c) o. s. ř. není zpravidla opodstatněna tehdy, má-li požadované určení jen povahu předběžné otázky ve vztahu k posouzení, zda tu je či není právní vztah nebo právo, a to zejména tehdy, jestliže taková předběžná otázka neřeší nebo nemůže (objektivně vzato) řešit celý obsah nebo dosah sporného právního vztahu nebo práva. Stav ohrožení práva žalobce nebo nejistota v jeho právním postavení se totiž v takovém případě neodstraní toliko tím, že bude vyřešena předběžná otázka, z níž bez dalšího právní vztah (právo) významný pro právní poměr účastníků ještě nevyplývá, ale až určením, zda tu právní vztah nebo právo je či není. Jestliže například právní otázka platnosti či neplatnosti smlouvy má povahu předběžné otázky ve vztahu k existenci práva nebo právního vztahu (například vlastnictví), není zpravidla dán naléhavý právní zájem na určení této předběžné otázky, lze-li žalovat přímo o určení existence práva nebo právního vztahu.

17. S otázkou věcné legitimace souvisí, že účastníky řízení o určení právního poměru nebo práva musí být všichni ti, o jejichž práva či povinnosti v řízení jde. V případě určení vlastnického práva k nemovité věci to znamená, že žaloba musí směřovat proti všem osobám (resp. musí být podána všemi spoluvlastníky), které jsou jako vlastníci zapsáni v katastru nemovitostí.

18. Následně lze zmínit i další rozhodnutí NS ČR, která se věnují otázce naléhavého právního zájmu, jako např. 30 Cdo 2027/2008, popř. sp. zn. 23 Cdo 5054/2008, sp. zn. 32 Cdo 2578/2009, sp. zn. 32 Cdo 1814/2018.

19. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 1 o. s. ř., když žalovaný měl ve věci plný úspěch. Na nákladech právního zastoupení bylo žalovanému přiznáno: 2 úkony právní pomoci po 3 100 Kč dle advokátního tarifu ve znění platném a účinném do 31. 12. 2024 Kč, a to za přípravu a převzetí zastoupení a vyjádření žalovaného k žalobě, dále 2 úkony právní pomoci dle advokátního tarifu ve znění platném a účinem od 1. 1. 2025, tj. 1 úkon po 3 700 Kč, a to za účast u jednání dne 11. 3. 2025, když jednání přesáhlo dvě hodiny; dále 2 režijní paušály po 300 Kč dle advokátního tarifu ve znění platném a účinem do 31. 12. 2024 a dále 2 režijní paušály po 450 Kč dle advokátního tarifu ve znění platném a účinném od 1. 1. 2025. Dále náklady řízení žalovaného sestávají z nákladů na promeškaný čas – 12 půl hodin v rámci cesty k soudnímu jednání z [adresa] a zpět ve výši 1 800 Kč, jízdného k soudnímu jednání dne 11. 3. 2025 z [adresa] a zpět 690 km osobním automobilem značky [Anonymizováno] s průměrnou spotřebou dle velkého TP 9,7 l na 100 km a náhradě 5,20 Kč na 1 km, tj. 6 399 Kč, DPH je v částce 4 893 Kč. Celkové náklady řízení v částce 28 192 Kč je žalobkyně povinna uhradit žalovanému na účet jeho právního zástupce do tří dnů právní moci tohoto rozsudku.

Poučení