71 Co 134/2025 - 108

Rubrum

Krajský soud v Ostravě rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Radmily Baďurové a soudců Mgr. Šárky Bokůvkové a Mgr. Tomáše Ožany ve věci žalobkyně: [Jméno žalobkyně], narozená dne [Datum narození žalobkyně] bytem [Adresa žalobkyně] zastoupená advokátkou [Jméno advokátky] sídlem [Adresa advokátky] proti žalované: [Jméno žalované]., IČO [IČO žalované] sídlem [Adresa žalované] zastoupená advokátem [Jméno advokáta] sídlem [Adresa advokáta] o určení vlastnického práva k odvolání žalobkyně proti rozsudku Okresního soudu ve Vsetíně – pobočky ve Valašském Meziříčí ze dne 20. 3. 2025, č. j. 13 C 60/2024-70, takto:

Výrok

I. Rozsudek okresního soudu se potvrzuje.

II. Žalobkyně je povinna nahradit žalované náklady odvolacího řízení 26 858,40 Kč do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalované.

Odůvodnění

1. Okresní soud výše uvedeným rozsudkem výrokem I. zamítl žalobu na určení, že žalobkyně byla ke dni 14. 2. 1995 podílovou spoluvlastnicí k ideální pozemku p. č. [Anonymizováno] ostatní plochy o výměře 89 m (ostatní komunikace) v k. ú. [adresa], obec [adresa], zapsáno v katastru nemovitostí vedeném Katastrálním úřadem pro [Anonymizováno] kraj, Katastrální pracoviště [adresa] tak, jak je vyznačen v geometrickém plánu pro rozdělení pozemku č. [hodnota] vyhotoveném a ověřeném úředně oprávněným zeměměřičským [tituly před jménem] [jméno FO] dne 30. 5. 2023 (dále i jen pozemek), rovněž výrokem II. zamítl žalobu, že [jméno FO], r. č. [RČ] byla ke dni 13. 11. 1997 podílovou spoluvlastnicí k ideální pozemku. Uložil žalobkyni povinnost k náhradě nákladů řízení 28 192 Kč. Vyšel ze zjištění, že žalobkyně a [tituly před jménem] [jméno FO] jsou podílovými spoluvlastníky pozemku p. č. St. [Anonymizováno], jehož součástí je stavba č. p. [Anonymizováno], rodinný dům, dále p. č. [Anonymizováno], orná půda a [Anonymizováno] ostatní plocha. Vlastnictví sousedního pozemku p. č. [Anonymizováno] je zapsáno v katastru nemovitostí pro žalovanou. Část pozemku žalované p. č. [Anonymizováno], označená p. č. [Anonymizováno] v Geometrickém plánu číslo [číslo], který vyhotovil [tituly před jménem] [jméno FO] dne 30. 5. 2023, měla být dle tvrzení žalobkyně připlocena, od padesátých let užívána a posléze vydržena žalobkyní a její rodinou. Po právní stránce pak okresní soud uzavřel, že pokud žalobkyně požaduje určení vlastnictví ke konkrétnímu datu v minulosti, pak na takové žalobě není ve smyslu § 80 o. s. ř. dán naléhavý právní zájem, neboť petit žaloby není způsobilý sjednat pevný základ pro právní vztahy procesních stran, neboť se v podstatě jedná o žalobu na určení existence právní skutečnosti – data, od kterého žalobkyně dovozuje datum vydržení svého spoluvlastnického práva k nemovitosti. Žaloba na určení není zpravidla opodstatněna tehdy, má-li požadované určení jen povahu předběžné otázky ve vztahu k posouzení, zda tu je či není právní vztah nebo právo, a to zejména tehdy, jestliže taková předběžná otázka neřeší nebo nemůže (objektivně vzato) řešit celý obsah nebo dosah sporného právního vztahu nebo práva. Žaloba na určení právní skutečnosti (okamžik vydržení) nemůže být naléhavá, neboť je pouhou předběžnou otázkou vlastnického práva žalobkyně. Pokud jde o určení spoluvlastnického práva [jméno FO], pak na tom nemá rovněž žalobkyně naléhavý právní zájem, neboť [jméno FO] ještě za svého života, a to dne 18. 12. 2012, převedla svůj podíl na nemovitostech (p. č. St. [Anonymizováno], jehož součástí je rodinný dům č. p. [Anonymizováno], dále p. č. [Anonymizováno] a [Anonymizováno]) na svého vnuka [tituly před jménem] [jméno FO]. Je tedy otázkou, na základě jakých právních skutečností dovodila žalobkyně své oprávnění podat uvedenou žalobu i za svou matku za situace, kdy právním nástupcem ve vztahu k vlastněným nemovitostem po [jméno FO] je [tituly před jménem] [jméno FO]. Tedy žalobkyně není aktivně legitimována k podání žaloby na určení vlastnictví zesnulé a řízení se ani neúčastní všichni spoluvlastníci, tj. osoby, o jejichž práva či povinnosti v řízení jde.

2. Proti rozsudku podala žalobkyně odvolání, které odůvodnila tím, že okresní soud podle § 118a o. s. ř. nepoučil žalobkyni o tom, že neshledává na podané žalobě naléhavý právní zájem a nepoučil ji, aby jej dotvrdila a prokázala. Pokud okresní soud žalobu rovnou zamítl, jde o procesní vadu, která vede ke zrušení napadeného rozsudku. Obdobně jde o vadu, pokud bez poučení dle § 118a o. s. ř. pro nedostatek aktivní legitimace okresní soud zamítl žalobu na určení vlastnictví právní předchůdkyně žalobkyně. Naléhavý právní zájem žalobkyně spatřuje v tom, že ji žalovaný vyzval k odstranění plotu z předmětného pozemku, neboť má žalovaný za to, že jde o neoprávněnou stavbu. Žalovaný hodlá stavět auto-myčku a plot žalobkyně nechat odstranit, proti čemuž se 19 osob brání žádostí o přezkum stavebního povolení. Rovněž chce žalobkyně dosáhnout zápisu jejího vlastnického práva do katastru nemovitostí. Žalobkyně je jedinou dědičkou zesnulé [jméno FO] a má právní zájem na určení vlastnického práva zesnulé ke dni jejího úmrtí. Nelze dovozovat smluvní přímus zesnulé převést na vnuka i spornou část pozemku. Nelze dovodit, že by vnuk zesnulé byl jejím dědicem. Nemůže tedy, když není dědicem, vystupovat na straně žalobců, tj. dědiců, jak uvádí okresní soud. Okresní soud rovněž nesprávně protokoloval vyjádření, které zástupkyně žalobkyně u jednání nikdy nepronesla, konkrétně, že plot byl zbudován dědečkem žalobkyně. Desetiminutové vyjádření žalobkyně pak neprotokoloval vůbec. Došlo tedy k zásahu do práva na spravedlivý proces. Navrhla zrušení napadeného rozsudku a vrácení věci okresnímu soudu.

3. Žalovaná se k odvolání vyjádřila tak, že žalobkyně od počátku uváděla naléhavý právní zájem spočívající v tom, že rozhodnutí soudu určující její vlastnické právo bude zaznamenáno v katastru nemovitostí, uvedla to i při jednání. Okresní soud však naléhavý zájem neshledává, pokud má být vlastnické právo určováno zpětně k nějakému datu. Formulace petitu žaloby tak neumožňuje jejímu vyhovění, což není důvodem poučení dle § 118a o. s. ř. Ani poukaz žalobkyně na správní řízení týkající se stavebního povolení nemůže odůvodnit její naléhavý právní zájem, nadto nejsou tyto důkazy v odvolacím řízení přípustné, neboť o nich žalobkyně věděla a nenavrhla je před vyhlášením napadeného rozhodnutí. Pokud jde o aktivní legitimaci k žalobě na určení vlastnictví [jméno FO], pak [tituly před jménem] [jméno FO] se soudně neúspěšně již domáhal určení jeho vlastnického práva jako nástupce [jméno FO]. Pokud by snad žalobkyně tvrdila, že předmětný pozemek nebyl užíván v souvislosti s rodinným domem, ale jako samostatný pozemek, zcela by popírala základ žaloby, že předmětný pozemek užívala její rodina od 50. let jako součást domu se zahradou. Zamítnutí žaloby vůči [jméno FO] nyní žalobkyně obchází snahou o určení vlastnického práva zůstavitelky. Pokud žalobkyně tvrdí, že je jedinou dědičkou, má žalovat na určení vlastnického práva k celému pozemku. Poučovat žalobce o tom, koho má žalovat nebo o nerozlučném účastenství nepřísluší soudu ani podle § 118a o. s. ř. Soudu není uloženo, aby sděloval, jak hodlá věc rozhodnout, aby s nimi věc konzultoval a umožnil jim uplatnit něco jiného. Proti protokolaci žalobkyně nevznesla po obdržení písemného protokolu námitky, nadto nesprávná protokolace neměla dopad na důvody zamítnutí žaloby. Navrhla potvrzení rozsudku jako věcně správného.

4. Z podnětu včasného odvolání žalobkyně přezkoumal odvolací soud rozsudek postupem dle § 212 odst. 1 věta prvá a § 212a odst. 1 a 5 o. s. ř. včetně řízení, které předcházelo jeho vydání, se závěrem, že odvolání není důvodné.

5. S ohledem na právní závěry, ke kterým okresní soud i odvolací soud dospěli, byla skutková zjištění okresního soudu řádná a dostatečná ve smyslu § 132 o. s. ř. Okresním soudem zjištěný skutkový stav odvolací soud přejímá. Další navržené důkazy pak byly s ohledem na právní závěry uvedené níže skutečně nadbytečné a jejich neprovedením okresní soud nepochybil. Odvolací soud neprovedl žalobkyní navržené důkazy v odvolacím řízení, protože mohly být uplatněny již v řízení před okresním soudem a dále pro nadbytečnost, neboť s ohledem na právní závěry uvedené níže nejsou potřeba pro zjištění skutkového stavu a rozhodnutí ve věci.

6. Podle § 985 zákona č. 89/2012 Sb. občanského zákoníku (o. z.) není-li stav zapsaný ve veřejném seznamu v souladu se skutečným právním stavem, může se osoba, jejíž věcné právo je dotčeno, domáhat odstranění nesouladu; prokáže-li, že své právo uplatnila, zapíše se to na její žádost do veřejného seznamu. Rozhodnutí vydané o jejím věcném právu působí vůči každému, jehož právo bylo zapsáno do veřejného seznamu poté, co dotčená osoba o zápis požádala.

7. Podle § 1479 o. z. dědické právo vzniká smrtí zůstavitele. Kdo zemře před zůstavitelem, nebo současně s ním, nedědí.

8. Podle § 80 zákona č. 99/1963 Sb. občanského soudního řádu (o. s. ř.) určení, zda tu právní poměr nebo právo je či není, se lze žalobou domáhat jen tehdy, je-li na tom naléhavý právní zájem.

9. Pokud jde o odvolací námitku nesprávné protokolace jednání před okresním soudem, pak okolnost, kdo a kdy plot postavil, byť by došlo k nesprávné protokolaci vyjádření zástupkyně žalobkyně, nebyla pro rozhodnutí v této věci podstatná, neboť se okresní soud věcí samou (a tedy ani tvrzenou dobrou vírou žalobkyně, jejích předchůdců či spoluvlastníků v umístění plotu na hranici pozemků, a tedy dobrou vírou o rozsahu jejich vlastnického práva) vůbec nezabýval. Obdobně ne-protokolace části řízení, kdy soudkyně přebírala u jednání předložené fotografie a ujasňovala si k čemu je důkaz navržen a co má být na nich zachyceno, není nutno podrobně protokolovat (protokol není doslovným přepisem jednání, ale zachycení podstatných skutečností), zvlášť pokud důkaz fotografiemi posléze proveden okresním soudem byl a žalobkyně se k fotografiím provedeným k důkazu mohla vyjádřit. Opět, jelikož okolnosti zachycené na fotografiích nebyly podstatné pro posouzení naléhavého právního zájmu samotné žaloby, nemůže mít namítaná ne-protokolace části jednání ani vliv na správnost napadeného rozsudku. Tedy v odvolání namítaná nesprávná protokolace neměla dopad na spravedlivý proces, nijak nekrátila práva žalobkyně se k věci a k důkazům vyjádřit a neměla ani vliv na věcnou správnost napadeného rozsudku.

10. Pokud jde o námitku absence poučení okresního soudu dle § 118a o. s. ř. k otázce naléhavého právního zájmu, není důvodná. V případě sporu o existenci vlastnického práva osoby neevidované v katastru nemovitostí, jde o spor dle § 985 zákona č. 89/2012 Sb. občanského zákoníku, kdy zápis v evidenci nemovitostí dle žalobkyně neodpovídá skutečnému právnímu stavu v důsledku nabytí vlastnictví vydržením. Vydržení je totiž právní skutečností, která nastává přímo ze zákona a katastr nemovitostí ji nemůže bez dalšího zapsat, ale musí tak učinit formou vkladu dle § 11 odst. 1 písmeno a) zákona č. 256/2013 Sb. o katastru nemovitostí, a to buď na základě návrhu doloženého souhlasným prohlášením účastníků nebo případně na základě rozsudku soudu dle § 14 odst. 2 uvedeného zákona. Ustanovení § 985 o. z. pak v procesní rovině odpovídá určovací žaloba dle § 80 o. s. ř., která ovšem u určovacích žalob vyžaduje pro její úspěšnost další podmínku, a to existenci naléhavého právního zájmu.

11. Je povinností žalobce již v žalobě naléhavý právní zájem na určovací žalobě ve smyslu § 80 o. s. ř. tvrdit, a to zejména skutkovými okolnostmi. To, zda zájem dán je nebo není, je pak již právním posouzením soudu. Pouze pokud žalobkyně naléhavý právní zájem vůbec v určovací žalobě netvrdí, tj. neuvádí, jak je ohroženo její právo, nebo jaká újma ji bez určení práva hrozí, je namístě poučení soudu učinit dle § 118a o. s. ř. V případě, že naléhavý právní zájem žalobkyně tvrdí, soud se tvrzeným zájmem zabývá a nemá důvod žalobkyni poučovat dle § 118a o. s. ř., neboť nezamítá žalobu pro neunesení břemene tvrzení (o existenci naléhavého zájmu), ale zamítá ji proto, že tvrzený naléhavý právní zájem na určovací žalobě není dle závěru soudu v daném případě dán. Žalobkyně již v žalobě a posléze u jednání uvedla, že naléhavý právní zájem shledává v tom, že na základě rozhodnutí soudu, bude její vlastnické právo zapsáno do katastru nemovitostí. Tedy žalobkyně splnila povinnost tvrzení o naléhavosti právního zájmu a absence poučení okresního soudu dle § 118a o. s. ř. tedy není vadou řízení, neboť poučení nebylo třeba v projednávané věci vůbec učinit. Ad absurdum by opačný přístup vedl k tomu, že by soudy konstatovaly, že dosud uvedený naléhavý právní zájem není dán, poučovaly by a vyzývaly opakovaně žalobce, aby tvrdil další a další naléhavé právní zájmy až do okamžiku, kdy už žalobce žádné důvody neuvede, a pak by žalobu teprve zamítaly, a to ještě pro neunesení břemen tvrzení.

12. K poučovací povinnosti dle §118a o. s. ř. u naléhavého právního zájmu viz například rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 19. června 2012, sp. zn. 29 Cdo 2616/2010, kdy odvolací soud neshledal oproti prvostupňovému soudu naléhavý právní zájem na určení vlastnictví k součásti nemovitosti a i přes odlišný právní závěr odvolacího soudu nebylo nutno žalobce odvolacím soudem poučovat dle § 118a o. s. ř., aby dotvrzoval naléhavý právní zájem, protože všechna skutková tvrzení již v řízení uvedena byla - Z výše uvedeného vyplývá, že namítanou vadou řízení před odvolacím soudem netrpí. Jak je zřejmé z ustanovení § 118a odst. 2 o. s. ř. i ustálené judikatury Nejvyššího soudu (srov. např. rozhodnutí Nejvyššího soudu České republiky z 27. června 2003, sp. zn. 21 Cdo 121/2003, z 25. května 2006, sp. zn. 22 Cdo 2335/2005, či z 15. března 2007, sp. zn. 21 Cdo 194/2006), postačujíli v řízení poskytnutá tvrzení pro objasnění skutkové stránky věci i při případném jiném právním názoru soudu, není třeba k poučení podle § 118a odst. 2 o. s. ř. přistupovat. Tak tomu bylo i v projednávané věci, kdy odlišný právní názor odvolacího soudu nevedl k potřebě doplnit skutková tvrzení (ostatně ani dovolatelé netvrdí, jaké skutečnosti by doplnili, jestliže by jim byl znám právní názor odvolacího soudu).

13. Dále nutno zohlednit znění petitu žaloby, zejména konkrétní datum určení vlastnického práva, neboť by případné poučení soudu ani nemohlo směřovat k přeformulování žalobního petitu, neboť takové poučení by bylo (v rozporu s principem zakotveným v ustanovení § 5 o. s. ř.) poučením o hmotném právu (o tom, jakého konkrétního práva se může žalobou domáhat). K tomu např. závěry Nejvyššího soudu v usnesení ze dne 27. 11. 2019, sp. zn. 22 Cdo 2786/2019, kde vadný petit na určení neplatnosti smlouvy, na němž nebyl dán naléhavý právní zájem (namísto petitu na určení vlastnického práva), nemohl být opraven skrze poučování o neexistenci naléhavého zájmu původního petitu, ale vedl k zamítnutí žaloby – Obdobnou problematiku řešil Nejvyšší soud např. v rozsudku ze dne 30. 10. 2002, sp. zn. 22 Cdo 320/2001. Konstatoval, že nesplnění povinnosti poskytnout účastníkům poučení o jejich procesních právech a povinnostech je vadou řízení, která může mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci (§ 242 odst. 3 o. s. ř.) - k tomu srov. obdobně rozsudek Nejvyššího soudu z 21. 4. 1998, sp. zn. 26 Cdo 732/98, publikovaný pod R 35/1999 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, a rozsudek Nejvyššího soudu z 28. 11. 2001, sp. zn. 20 Cdo 450/2000). Avšak poučení o tom, jak je třeba formulovat petit žaloby, aby byl dán naléhavý právní zájem, přesahuje meze poučovací povinnosti, stanovené v § 5 o. s. ř. (k tomu srovnej nález Ústavního soudu ČR z 25. 6. 1997, sp. zn. I. ÚS 63/96, publikovaný pod č. 82/svazek 8 Sbírky nálezů a usnesení a rozsudek Nejvyššího soudu z 28. 3. 2002, sp. zn. 30 Cdo 143/2002). Pokud soud dospěje k závěru, že ve věci není dán naléhavý právní zájem, není jeho povinností poučovat žalobce o tom, jak je třeba nárok uplatnit. Nejde o vadu podání, kterou by bylo možno odstranit postupem podle § 43 odst. 1 o. s. ř., popřípadě podle § 5 o. s. ř. Taková žaloba není z procesního hlediska vadná, což ostatně vyplývá i ze skutečnosti, že řízení v takovém případě nelze zastavit podle § 43 odst. 2 o. s. ř., ale že je třeba takovou žalobu zamítnout. Nelze tedy dovodit, že by neposkytnutí poučení o nutnosti upravit petit tak, aby namísto určení, že je smlouva neplatná, bylo žádáno o určení vlastnictví, bylo nesplněním poučovací povinnosti soudu a představovalo tak vadu řízení, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci.

14. Pokud jde o námitku existence naléhavého právní zájmu žalobkyně (ať již z důvodu dosažení souladu zápisu v katastru nemovitostí nebo obavou z odstranění plotu zdůrazněnou v odvolání), je důležité uvést, že u některých typů žalob je dán naléhavý právní zájem z povahy věci či znění samotného zákona. Podle ustálené judikatury je dán z povahy věci naléhavý právní zájem (nyní od 1. 1. 2014 i dle znění § 985 o. z. je dán naléhavý právní zájem výslovně i ze zákona) i na určení vlastnického práva zapsaného v katastru nemovitostí (viz například bod 11 odůvodnění usnesení Nejvyššího soudu ze dne 16. 4. 2025, sp. zn. 26 Cdo 2600/2024, odkazující na ustálenou judikaturu - navrhuje-li žalobce určení svého vlastnického práva k nemovitosti nebo jiného práva, které se zapisuje do katastru nemovitostí (totéž platí obdobně i pro právo věcného břemene či spoluvlastnické právo), je na požadovaném určení vždy naléhavý právní zájem, má-li být soudní rozhodnutí určující právo zaznamenáno do katastru nemovitostí, a tímto způsobem dosaženo shody mezi stavem právním a stavem zapsaným v katastru nemovitostí, pokud žalobce tvrdí nesoulad zápisu vlastnického práva v katastru nemovitostí s právním stavem a domáhá se změny zápisu v katastru nemovitostí).

15. Obecně tedy na určovací žalobě, jež má být podkladem pro zápis do katastru nemovitostí, naléhavý právní zájem dán ze zákona je. Žalobce musí tvrdit jen skutkové okolnosti o zájmu svědčícím. Podstatný ovšem je i petit podané určovací žaloby. Okresní soud uzavřel, že nemůže být dán naléhavý právní zájem na určení, že konkrétně ke dni 14. 2. 1995 byla žalobkyně spoluvlastnicí, protože takovéto rozhodnutí nemůže být podkladem pro vklad do katastru nemovitostí. Svou formulací, jde totiž o žalobu na určení právní skutečnosti (vydržení), nikoli na určení existujícího právního vztahu vlastnického. S tímto závěrem je nutno souhlasit. Katastr nemovitostí by měl dle odvolacího soudu odrážet reálný právní, současný stav a zachycovat řetězec změn vlastnického práva (byť nelze zcela zabránit rozporu mezi evidovaným a právním stavem v důsledku různých zpravidla zákonných skutečností – promlčení věcných břemen, vydržení apod.). Je nutno uvést, že vlastnické právo se vkládá do katastru nemovitostí vždy od data návrhu vkladu (či doručení rozsudku) do budoucna, nemění se nikdy záznamy o evidovaných vlastnících v katastru zpětně. V této souvislosti dále nutno uvést, že pokud by mělo být teoreticky určováno právo pro katastrální zápis zpětně, tak ke dni 14. 2. 1995 byl evidován jako vlastník předmětného pozemku žalované jiný subjekt než nynější žalovaná. Pro tento třetí subjekt by výrok tohoto rozsudku (protože není účastníkem řízení), nebyl závazný. Rovněž by neodpovídaly při zpětném zápisu údaje v rozsudku s údaji o vlastníkovi evidovanými v katastru nemovitostí ke dni 14. 2. 1995. Katastr by evidoval ke dni 14. 2. 1995 jako vlastníka osobu A, a přišel by mu rozsudek, že mezi osobou B a C je určeno, že vlastníkem ke dni 14. 2. 1995 je osoba C. Jak by katastr mohl vymazat vlastnické právo osoby A, jíž se rozsudek vůbec nedotýká, a jak by vymazal vlastnické právo osoby B, která v evidenci vůbec k tomuto datu evidována není?

16. Pro vyhovění určovací žalobě, jež je podkladem pro vklad vlastnického práva, je podstatné, že ke dni soudního rozhodnutí požadovaný právní vztah trvá. Jak správně poukazuje okresní soud vydržení a jeho konkrétní okamžik jsou pouze předběžnou otázkou pro závěr soudu, zda vlastnické právo žalobkyně vzniklo a trvá. Předběžnou otázku pak nelze určovací žalobou požadovat, pokud lze žalovat na určení existence samotného právního vztahu (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 24. května 2011, sp. zn. 32 Cdo 2578/2009 - Žaloba o určení ve smyslu § 80 písm. c) o. s. ř. není opodstatněna rovněž tehdy, má-li požadované určení jen povahu předběžné otázky ve vztahu k posouzení, zda tu je či není právní vztah nebo právo, a to zejména tehdy, jestliže taková předběžná otázka neřeší nebo nemůže řešit celý obsah nebo dosah sporného právního vztahu nebo práva. Stav ohrožení práva žalobce nebo nejistota v jeho právním postavení se totiž v takovém případě neodstraní toliko tím, že bude vyřešena předběžná otázka, z níž bez dalšího právní vztah (právo) významný pro právní poměr účastníků ještě nevyplývá, ale až určením, zda tu právní vztah nebo právo je či není.

17. Z těchto výše uvedených důvodů není dán naléhavý právní zájem žalobkyně na určení vlastnického práva k určitému konkrétnímu minulému datu, tedy k okamžiku vydržení. Naléhavý právní zájem by mohl být dán, pokud by se vlastnické právo určovalo ke dni soudního rozhodnutí, aby mohl být rozsudek podkladem po zápis do katastru nemovitostí a došlo k souladu existujícího a evidovaného stavu.

18. Pokud jde o námitku existence naléhavého právního zájmu žalobkyně na určení spoluvlastnického práva zůstavitelky ([jméno FO]), pak určitou výjimkou, kdy lze připustit určování vlastnického či spoluvlastnického vztahu zpětně ke konkrétnímu datu, je určování vlastnictví zesnulého zpětně ke dni jeho úmrtí. Ovšem toto vychází ze závěru judikatury, že bez projednání majetku v dědickém řízení se dědic nemůže domáhat určení svého vlastnického práva přímo, a to ani tehdy, pokud je jediným dědicem zůstavitele (viz například bod 16 a 19 odůvodnění rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 5. 2. 2025, sp. zn. 24 Cdo 1891/2024, či podle předchozí úpravy zákona č. 40/1964 Sb. občanského zákoníku rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 30 Cdo 3368/2010, ze dne 27. 4. 2011). Nabývacím titulem vlastnického práva žalobce je pak dědění a teprve po projednání majetku v dodatečném dědickém řízení může dojít dle judikatury k zápisu vlastnického práva dědiců. Pokud je spor o to, zda zůstavitel vlastnil ke dni úmrtí určitou nemovitost, pak dědicové jakožto nástupci zůstavitele mohou žalovat na určení vlastnického práva náležejícího zůstaviteli, neboť mají naléhavý zájem na tomto určení v podobě možného nabytí dědictví. V tomto druhu sporů však není určovací rozsudek soudu samostatným podkladem pro vklad pro katastru nemovitostí. Tímto podkladem je potvrzení nabytí dědictví notářem (ovšem ve spojení s předcházejícím rozsudkem soudu, který svým výrokem defacto pro dědice a evidovaného vlastníka závazně určí, zda majetek do dědictví spadá či nikoli), a teprve na základě rozhodnutí notáře je proveden vklad vlastnického práva dědiců.

19. Žalobkyně pak požaduje určení, že její právní předchůdkyně byla ke dni 13. 11. 1997 spoluvlastnicí předmětného pozemku. Opět je zde výše uvedený problém s konkrétním datem, ke kterému má být vlastnictví určeno. Za situace, kdy žalobkyně tvrdí, že je dědičkou zesnulé [jméno FO], má žalobkyně případně naléhavý právní zájem pouze na určení toho, že ke dni smrti zůstavitelky, byla zůstavitelka spoluvlastnicí předmětného pozemku. Naléhavý právní zájem na určení ke dni úmrtí je dán tím, že okamžikem smrti nabývají dle zákona majetek dědicové. Pouze pokud soud má určovat vlastnictví ke dni smrti, a tedy zabývat se věcí samou, se pak může případně zabývat i dalšími okolnostmi, kterými se okresní soud v odůvodnění krátce zabýval, tedy zda za života zůstavitelka vydržený majetek nepozbyla. Konkrétně v této věci, by se soudy zabývaly tím, zda v roce 2012 zůstavitelka převedla či nepřevedla na vnuka i spoluvlastnický podíl na tvrzeném vydrženém pozemku. V této souvislosti by pak bylo nutno posoudit, zda darování nemovitostí zůstavitelkou vnukovi zahrnovalo i vydrženou část pozemku či nikoli. Bylo by nutno posoudit, zda dárce, který je v omluvitelném omylu a dobré víře, že vlastní „větší pozemek“, projevuje logicky vůli tento pozemek včetně části, kterou mylně považuje za vlastní, převést. Pokud by vydržovanou část výslovně převádět nechtěl, mohlo by to zpochybňovat jeho dobrou víru v jeho vlastnické právo k vydržené části.

20. Pokud jde o aktivní legitimaci dědice k určení vlastnictví zesnulého, pak žalobu může podat kterýkoli z dědiců a judikatura dovozuje, že dědicové takto žalovat mohou, neboť na tom právě mají naléhavý právní zájem. Koneckonců dle zákona sice na dědice majetek přechází dnem úmrtí, avšak z důvodu nutnosti potvrzení nabytí dědictví soudem se musí absolvovat určovací žaloba na určení, že věc spadala do dědictví, aby ji bylo možno v dědickém řízení následně projednat.

21. Pokud se tedy žalobkyně domáhá určení, že ke konkrétnímu datu, které není datem úmrtí, její právní předchůdkyně byla spoluvlastnicí pozemku, nemá na tomto určení naléhavý právní zájem, neboť pro dědice je rozhodný okamžik smrti zůstavitele.

22. Proto odvolací soud potvrdil napadený rozsudek jako věcně správný dle § 219 o. s. ř.

23. O náhradě nákladů odvolacího řízení odvolací soud rozhodl podle § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 o. s. ř. Žalovaná byla v odvolacím řízení zcela úspěšná, má tedy právo na náhradu nákladů odvolacího řízení, sestávající z odměny 11 100 Kč za poradu s klientem, vyjádření k odvolání a účast u odvolacího jednání podle § 9 odst. 3 písmeno a) a § 9 odst. 4 písmeno a) vyhlášky č. 177/1996 Sb. advokátního tarifu, ve výši požadované žalovanou tj. 3 700 Kč za úkon; náhrady hotových výdajů za tři úkony právní služby 1 350 Kč dle § 13 advokátního tarifu; cestovného ve výši 7 047 Kč (ujeto 760 km vozem se spotřebou 9,7 l/100 km, náhradě 5,80 Kč za km a ceně nafty 35,80 Kč/l dle vyhlášky č. 475/2024 Sb.); náhrady 2 700 Kč za zmeškaný čas cestou k jednání celkem 18 půlhodin, tj. 18 × 150 Kč dle § 14 advokátního tarifu; dále z náhrady za DPH 4 661,40 Kč (21 % z 22 197 Kč). Celkem je tedy žalobkyně povinna zaplatit žalované náhradu nákladů odvolacího řízení 26 858,40 Kč.

Poučení