13 C 66/2020-263

Rubrum

Okresní soud v Rychnově nad Kněžnou rozhodl samosoudcem Mgr. Stanislavem Findejsem ve věci žalobkyně: [osobní údaje žalobkyně] zastoupená advokátem [údaje o zástupci] proti žalovanému: [osobní údaje žalovaného] o určení vlastnictví k nemovitosti takto:

Výrok

I. Žaloba, kterou se žalobkyně domáhá určení, že [jméno] [příjmení], [rodné číslo], naposledy bytem [adresa žalobkyně], byl ke dni 17. 12. 1999 vlastníkem pozemku označeného jako pozemková parcela [číslo] nacházejícímu se v katastrálním území [obec] a obci [obec], zapsanému na listu vlastnictví [číslo] vedeném Katastrálním úřadem pro Královéhradecký kraj, Katastrální pracoviště Rychnov nad Kněžnou, se zamítá.

II. Žaloba, kterou se žalobkyně domáhá určení, že žalobkyně je vlastníkem pozemku označeného jako pozemková parcela [číslo] nacházejícímu se v katastrálním území [obec] a obci [obec], zapsanému na listu vlastnictví [číslo] vedeném Katastrálním úřadem pro Královéhradecký kraj, Katastrální pracoviště Rychnov nad Kněžnou, se zamítá.

III. Žalobkyně je povinna zaplatit žalovanému na náhradě nákladů řízení částku 8 120,18 Kč a to do tří dnů od právní moci rozsudku.

Odůvodnění

1. Žalobkyně se domáhala určení, že buď ona, nebo její právní předchůdce [jméno] [příjmení] jsou či byli vlastníky pozemkové parcely [číslo] nacházející se v katastrálním území [obec] a obci [obec] zapsané na LV [číslo] vedeném Katastrálním úřadem pro Královéhradecký kraj, Katastrální pracoviště Rychnov nad Kněžnou. Žalobu odůvodnila tvrzením, že pozemek nabyl její právní předchůdce, její otec [jméno] [příjmení]. Pozemek do dispozice [jméno] [příjmení] přešel faktickým předáním od právního předchůdce žalovaného dne 28. 7. 1993 poté, co byl dne 1. 9. 1992 ukončen nájemní vztah právního předchůdce žalovaného k uvedenému pozemku. Nedošlo však ke geometrickému zaměření pozemku, když právě geometrické zaměření bylo podmínkou pro zápis vlastnického práva ve prospěch právního předchůdce žalobkyně do katastru nemovitostí. Právní předchůdce žalobkyně na pozemku hospodařil. Dne 17. 12. 1998 právní předchůdce žalobkyně zemřel. Žalobkyně tvrdí, že se stala právní nástupkyní [jméno] [příjmení] na základě rozhodnutí Okresního soudu v Rychnově nad Kněžnou sp. zn. [spisová značka] ze dne 12. 4. 2000. Žalobkyně se obrátila na žalovaného se žádostí o napravení vzniklého stavu, avšak žalovaný sdělil, že předmětný pozemek byl směněn již v roce 1950. Žalobkyně namítá, že směna pozemků je neplatná, případně ke směně vůbec nedošlo. Dále žalobkyně uváděla, že pokud by byla směna platná, poté došlo k vydržení vlastnického práva ke spornému pozemku. Předmětný pozemek byl odevzdán do držby právního předchůdce žalobkyně dne 1. 9. 1992 a ke skutečnému předání pozemků došlo 28. 7. 1993. Vydržecí lhůta tedy podle názoru žalobkyně uplynula nejpozději 28. 7. 2003, přičemž byla splněna podmínka nepřetržité držby v délce 10 let. Podle názoru žalobkyně k prvnímu zpochybnění oprávněnosti držby došlo dne 1. 8. 2003 na základě dopisu žalovaného.

2. Rozsudkem ze dne 1. října 2020, č. j. 13 C 66/2020-168 rozhodl Okresní soud v Rychnově nad Kněžnou tak, že žalobu o určení vlastnictví k nemovitosti zamítl.

3. O odvolání žalobkyně rozhodl Krajský soud v Hradci Králové usnesením ze dne 8. března 2021 tak, že rozsudek Okresního soudu v Rychnově nad Kněžnou zrušil a vrátil věc k dalšímu řízení. Svým usnesením Krajský soud v Hradci Králové vyslovil právní názor, že ke vzniku dobré víry žalobkyně, že pozemek nabyla děděním, nebylo bezpodmínečně třeba, aby pozemek byl v dědickém řízení uveden, respektive formálně označen tak, jaké je nyní označen v katastru nemovitostí. Protože však okresní soud dospěl k závěru, že žalobkyně nemohla být v dobré víře proto, že tento pozemek nebyl v dědickém řízení projednán ani k němu nebyl nikdy vypracován geometrický plán, na jehož základě by byl zaměřen, uložil Krajský soud v Hradci Králové Okresnímu soudu v Rychnově nad Kněžnou zabývat se existencí podmínek pro vydržení vlastnického práva k pozemku žalovanou se zohledněním doby, po kterou měl pozemek v oprávněné držbě její předchůdce. Krajský soud zároveň vyslovil názor, že bude na žalobkyni, aby tvrdila skutečnosti významné pro vydržení vlastnického práva a aby o nich označila důkazy, když v tomto případě žalobkyně zcela nese důkazní břemeno.

4. V návaznosti na v čl. 3 rozsudku zmíněné usnesení Krajského soudu v Hradci Králové změnila žalobkyně svůj žalobní návrh tak, že se domáhala určení, že [jméno] [příjmení], [rodné číslo], naposledy bytem [adresa žalobkyně], byl ke dni 17. 12. 1999 vlastníkem pozemku označeného jako pozemková parcela [číslo] nacházejícímu se v katastrálním území [obec] a obci [obec], zapsanému na listu vlastnictví [číslo] vedeném Katastrálním úřadem pro Královéhradecký kraj, Katastrální pracoviště Rychnov nad Kněžnou. Zároveň se žalobkyně domáhala alternativního rozhodnutí pro případ, že by se neprokázalo, že [jméno] [příjmení], [rodné číslo], naposledy bytem [adresa žalobkyně], byl ke dni 17.12.1999 vlastníkem pozemku označeného jako pozemková parcela [číslo] nacházejícímu se v katastrálním území [obec] a obci [obec], zapsanému na listu vlastnictví [číslo] vedeném Katastrálním úřadem pro Královéhradecký kraj, Katastrální pracoviště Rychnov nad Kněžnou. Pro tento případ se žalobkyně domáhala určení, že je ona vlastníkem pozemku označeného jako pozemková parcela [číslo] nacházejícímu se v katastrálním území [obec] a obci [obec], zapsanému na listu vlastnictví [číslo] vedeném Katastrálním úřadem pro Královéhradecký kraj, Katastrální pracoviště Rychnov nad Kněžnou.

5. Soud změnu žaloby připustil.

6. Žalovaný navrhl opětovné zamítnutí žaloby. Žalovaný tvrdil, že žalobkyně neprokázala shodnost předmětu držby se sporným pozemkem [číslo] v katastrálním území [obec]. Podle názoru žalovaného není možné vydržení pozemku, pokud přetrvávají nejasnosti a pochybnosti o předmětu držby. Shodnost předmětu držby se předmětem žalobního nároku musí být jednoznačná. Žalovaný sporoval dobrou vírou žalobkyně s ohledem na průběh dědického řízení i na to, že byl-li vůbec pozemek v rámci dědického řízení ve znaleckém posudku zmiňován, pak se jednalo o zmínku natolik nekonkrétní, že žalobkyně nemohla být v dobré víře. Stejně tak žalovaný sporoval to, že by předmět fyzického předání, tedy lesní pozemek na pozemkové parc. [číslo] v katastrálním území [obec] s uvedením výměry 0,3 hektaru, bylo možno bez jakýchkoliv pochyb identifikován jako pozemek [parcelní číslo] v katastrálním území [obec].

7. Z informace o pozemku ze dne 24. 2. 2020 má soud za prokázané, že jako vlastník pozemku [číslo] zapsaného na [list vlastnictví] pro obec a katastrální území [obec] je zapsána Česká republika. Právo hospodařit s majetkem státu svědčí [právnická osoba] [obec], tedy žalovanému.

8. Z vypovězení nájemního vztahu ze dne 9. 6. 1993 má soud za prokázané, že právní předchůdce žalovaného sdělil právnímu předchůdci žalobkyně, [jméno] [příjmení], že dne 1. 9. 1992 zanikl nájemní vztah k části pozemku parc. [číslo] – části katastrální parc. [číslo] v [obec]. Z této listiny nelze dovodit, o jaký konkrétní pozemek se jedná.

9. Z rozpisu výrobních úkolů na rok 1995 má soud za prokázané, že právní předchůdce žalovaného uložil právnímu předchůdci žalobkyně úkoly spočívající v úpravě lesního porostu o výměře 0,3 hektaru. Z této listiny nelze dovodit, o jaký lesní pozemek se jedná.

10. Z dopisu právního předchůdce žalovaného ze dne 28. 4. 1995 má soud za prokázané, že právní předchůdce žalovaného sdělil právnímu předchůdci žalobkyně, že hranice předávaného lesního majetku nejsou zřetelné, že je třeba provést jejich zaměření a že toto zaměření by měl provést na své náklady pozemkový úřad.

11. Z dopisu Okresního pozemkového úřadu ze dne 22. 6. 1995 má soud za prokázané, že dne 7. 6. 1995 požádal právní předchůdce žalobkyně o vytyčení lesního pozemku a že pozemkový úřad sdělil právnímu předchůdci žalobkyně skutečnost, že vytyčení hranic lesního pozemku není možné pro vysoký počet zakázek na geometrické vyměření.

12. Z usnesení Okresního soudu v Rychnově nad Kněžnou č. j. [spisová značka] ze dne 12. 6. 2000 má soud za prokázané, že žalobkyně nabyla do svého vlastnictví k nemovitosti v k.ú. [obec] zapsané na [list vlastnictví]. Ve výčtu těchto nemovitostí není uveden pozemek, který je předmětem tohoto řízení a to ani pod [číslo] ani pod označením [číslo] či [číslo].

13. Z dopisu žalovaného ze dne 1. 8. 2003 má soud za prokázané, že žalovaný sdělil žalobkyni skutečnost, že podklady z roku 1993 nesouhlasí s údaji v katastru nemovitostí, a to v otázce výměr.

14. Z dopisu žalobkyně ze dne 31. 7. 2006 má soud za prokázané, že žalobkyně žádala žalovaného o řešení přepsání pozemku [číslo] v katastrálním území [obec] na její list vlastnický.

15. Z dopisu žalovaného ze dne 10. 10. 2006 má soud za prokázané, že žalovaný sdělil žalobkyni, že dle sdělení katastrálního úřadu žalobkyně žádný lesní pozemek [číslo] nevlastní.

16. Ze sdělení Katastrálního úřadu pro Královéhradecký Katastrální pracoviště Rychnov nad Kněžnou ze dne 4. 10. 2006 má soud za prokázané, že katastrální úřad sdělil, že vlastnické právo k parcele GP [číslo] o výměře [číslo] m v k.ú. [obec] svědčí žalovanému, a to podle přídělu [číslo]. Dále katastrální úřad sdělil, že žalobkyni patří zbytek parcely PK [číslo] o výměře [číslo] m. Parcela GP [číslo], která byla součástí PK [číslo] byla směněna v roce 1950.

17. Z dopisu žalovaného žalobkyni ze dne 31. 7. 2006 má soud za prokázané, že žalovaný sdělil skutečnosti uvedené v odst. 12 tohoto rozsudku žalobkyni.

18. Z dopisu žalovaného ze dne 7. 9. 2017 má soud za prokázané, že žalovaný sdělil žalobkyni, že spornou parcelou GP [číslo], která vznikla oddělením geometrickým plánem od PK [číslo] získal právní předchůdce žalovaného směnou, a to na základě přídělové listiny [číslo jednací] – [spisová značka] ze dne 11. 3. 1950 v přídělu grafického přídělového plánu označeném [číslo].

19. Pro přehlednost soud připojuje provedené důkazy dotýkající se i historického vývoje pozemku, když závěry, které v této důkazní situaci učinil.

20. Z protokolu o pozemkových úpravách ze dne 18. prosince 1946 má soud za prokázané, že [jméno] [příjmení], právní předchůdkyně žalobkyně, postoupila národnímu Pozemkovému fondu, mimo jiné, i část katastrální parc. [číslo] o výměře [číslo] m, a to ke dni 18. prosince 1946 Národní Pozemkový fond při ministerstvu zemědělství odevzdal směnou v náhradu paní [jméno] [příjmení] nemovitosti zkonfiskované podle dekretu prezidenta republiky ze dne 21. června 1945 - parcelu parcelní číslo st. [číslo] s domem [č.p.] v [obec] o výměře [číslo] m a dále louku [parcelní číslo] o výměře [číslo] m.

21. Z výpisu z pozemkové vložky [číslo] má soud za prokázané, že paní [jméno] [příjmení] byla mimo jiné vlastnicí pozemku číslo katastrální [číslo] v [obec].

22. Z návrhu přídělu ze dne 26. srpna 1949 má soud za prokázané, že právnímu předchůdci žalovaného byl navrhován příděl, jehož součástí byl mimo jiné i pozemek [číslo] o výměře [číslo] m. Den převzetí přídělu byl určen na 15. 6. 1949. Toto datum vyplývá z bodu 4 Návrhu přídělu, který odkazuje na sloupec poznámka, kde je uvedeno zmíněné datum. Z Výkazu změn pro osídlovací úsek [obec] pak vyplývá, že oproti části pozemku [číslo] o výměře [výměra] a části role [číslo] o výměře [výměra], které nabízí ke směně [jméno] [příjmení] budou přiděleny náhradní pozemky ze zkonfiskovaného majetku i směny sestávající se z stavební parc. [číslo] domu [adresa] a louky [číslo] v [obec].

23. Z přídělové listiny ze dne 11. března 1950 má soud za prokázané, že paní [jméno] [příjmení] obdržela přídělem usedlost [adresa] o výměře asi [číslo] ha. Právní předchůdce žalovaného obdržel příděl označený v grafickém přídělovém plánu č. poř [číslo] o výměře asi [číslo] ha. Přídělová listina byla zaknihována podle usnesení Okresního soudu v Dobrušce pobočka v Novém Městě nad Metují dne 20. 3. 1950 č. d. [číslo] dne 23. 3. 1950.

24. Ze smlouvy o postoupení ze dne 28. září 1949 má soud za prokázané, že paní [jméno] [příjmení] postoupila panu [jméno] [příjmení] nemovitosti v katastrálním území [obec], když mimo jiných nemovitostí byla součástí převodu též pozemková parcela [číslo] role a také stavební parcela číslo katastrální [číslo] s chalupou [adresa] v [obec] s poznámkou, že tato stavební parcela a dále louka číslo katastrální [číslo] připadly [jméno] [příjmení] konfiskátem nemovitostí patřící [jméno] [příjmení] a dosud jí nebyly knihovně připsány. Pozemek [číslo] součástí předmětu smlouvy nebyl.

25. Z výpisu z pozemkové knihy číslo knihovní vložky [číslo] pro katastrální [obec] má soud za prokázané, že paní [jméno] [příjmení] převedla postupní smlouvou ze dne 28. září 1949 vlastnické právo ve prospěch [jméno] [příjmení]. Jedním z pozemků, který byl převáděn, byl pozemek [číslo]. Z výpisu dále soud zjistil, že dne 27. května 1959 bylo zapsáno vlastnické právo právnímu předchůdci žalobkyně [jméno] [příjmení].

26. Z notářského zápisu ze dne 13. května 1957 má soud za prokázané, že právní předchůdce žalobkyně [jméno] [příjmení] nabyl na základě kupní smlouvy vlastnické právo nemovitostem zapsaných ve vložce [číslo] pozemkové knihy pro katastrální území [obec] od pana [jméno] [příjmení]. Soud zjistil, že mezi převáděnými pozemky figuruje pouze parcela [číslo] role, mezi převáděnými pozemky pak není uvedena ani parcela [číslo] ani parcela [číslo].

27. Z notářského zápisu ze dne 25. ledna 1966 má soud za prokázané, že právní předchůdce žalobkyně, [jméno] [příjmení], prodal chalupu [adresa] [obec] se stavební parcelou číslo katastrální [číslo] zapsané ve vložce [číslo] pozemkové knihy pro katastrální území [obec] manželům [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení].

28. Z darovací smlouvy ze dne 11. 2. 1998 má soud za prokázané, že paní [jméno] [příjmení] a pan [jméno] [příjmení] darovali pozemek a stavbu na stavební parc. [číslo] v katastrálním území [obec] paní [jméno] [příjmení].

29. Dodatkem ke smlouvě darovací ze dne 16. 3. 1998 má soud za prokázané, že účastníci této darovací smlouvy upravili předmět darování tak, že je jím objekt [adresa] se stavební parc. [číslo] v obci [obec].

30. Ze srovnávacího sestavení parcel ze dne 7. 2. 2003 má soud za prokázané, že dříve v evidenci vedená pozemková parcela [číslo] o výměře [číslo] m byla následně částí pozemkové parc. [číslo] a částí pozemkové parcely [číslo] zapsaných na čísle [list vlastnictví] pro k.ú. [obec]. Tato parcela byla součástí přídělu [číslo].

31. Ze srovnávacího sestavení parcel ze dne 24. 10. 2016 má soud za prokázané, že původní parcela [číslo] o výměře [číslo] m vedená ve zjednodušené evidenci dle přídělového plánu nebo jiného podkladu je v současné době vedená na [list vlastnictví] jako pozemková parc. [číslo] o výměře [číslo] m.

32. Z ohlášení změny práva k nemovitosti ze dne 2. 4. 2013 má soud za prokázané, že žalovaný požádal o zápis do katastru nemovitostí, a to o změnu práva hospodařit s majetkem státu. Jedním z pozemků, kterého se změna dotýká, byl i pozemek GP [číslo] v [obec].

33. Ze žádosti o zápis změny práva nakládání se státním majetkem ze dne 31. 8. 2017 má soud za prokázané, že žalobce požádal o zápis změny práva nakládání se státním majetkem a součástí této žádosti byla parcela vedená ve zjednodušené evidenci dle přídělového plánu nebo jiného podkladu (GP) [číslo].

34. Z informace o parcelách ve zjednodušené evidenci na čísle listu [číslo] spisu má soud za prokázané, že ve zjednodušené evidenci byla vedena parc. [číslo] o výměře [číslo] m. [příjmení] této parcely byla Česká republika, právo hospodaření pak svědčilo Východočeským státním lesům, právnímu předchůdci žalovaného.

35. Ze znaleckého posudku [jméno] [příjmení] ze dne 28. 3. 2000 má soud za prokázané, že tento znalec pro účely dědického řízení ocenil mimo jiné také parc. [číslo] – lesní pozemek o výměře [číslo] m.

36. Ze sdělení Katastrálního úřadu pro Královéhradecký kraj, Katastrálního pracoviště Rychnov nad Kněžnou ze dne 29. 4. 2020 má soud za prokázané, že pozemková parc. [číslo] v katastrálním území [obec] byla zapsána na základě obnovy katastrálního operátu přepracováním analogové katastrální mapy do katastrální mapy digitalizované. Došlo k přečíslování pozemku zapsaného ve zjednodušené evidenci – parcela vedená ve zjednodušené evidenci dle přídělového plánu nebo jiného podkladu (GP) [číslo] zapsané na LV [číslo] kdy vlastníkem byla Česká republika s právem hospodařit s majetkem státu pro [právnická osoba] [země], [obec]. Obnova operátu nastala dne 31. 10. 2016. Parcela vedená ve zjednodušené evidenci dle přídělového plánu nebo jiného podkladu (GP) [číslo] v katastrálním území [obec] byla zapsána v části pozemkové parc. [číslo] na LV [číslo] s vlastnickým právem pro Českou republikou se příslušností hospodařit s majetkem státu pro [právnická osoba] [obec] v údajích katastru nemovitostí v roce 1993.

37. Z výpisu z katastru nemovitostí ze dne 29. 4. 2020 má soud za prokázané, že jako vlastník pozemkové parc. [číslo] o výměře [číslo] m, lesní pozemek, je vedena Česká republika s právem hospodaření s majetkem státu pro [právnická osoba] [země] Nabývacím titulem je potom přídělová listina [číslo jednací] – [spisová značka] ze dne 11. 3. 1950, č. d. [číslo] [rok]

38. Z výpisu z katastru nemovitostí ze dne 4. 9. 2001 má soud za prokázané, že k uvedenému datu byla na [list vlastnictví] pro katastrální území [obec], na kterém byly zapsány nemovitosti ve vlastnictví žalobkyně, uvedena také pozemková parc. [číslo] o výměře 17 360 m.

39. Ze zprávy Katastrálního úřadu pro Královéhradecký kraj ze dne 2. 7. 2020 má soud za prokázané, že k datu 24. 6. 1991 byly vlastníky domu [adresa] se stavební parc. [číslo] v k obci a k. ú. [obec] manželé [jméno] a [jméno] [příjmení], kteří nemovitosti nabyli na základě kupní smlouvy ze dne 25. 1. 1966. Následně se vlastníkem této nemovitosti stala paní [jméno] [příjmení].

40. Z výslechu svědka [jméno] [příjmení] soud zjistil, že právní předchůdce žalobkyně a žalobkyně samotná na předmětném pozemku hospodařili od roku 1993 O skutečnosti, že les není dosud předán, se svědek dozvěděl ve chvíli, kdy právní předchůdce žalobkyně, pan [jméno] [příjmení], zemřel. Skutečnost vyplynula v průběhu dědického řízení. Žalobkyně k pozemku přistupovala, jako by byl její vlastní. Svědek se žalobkyní opakovaně vyzýval žalovaného, aby byla věc formálně dokončená a pozemek byl zapsán na LV žalobkyně. Svědkovi i žalobkyni bylo známo, že sporný pozemek byl očíslován pouze [číslo]. K současnému označení došlo v průběhu digitalizace pozemků. Žalobkyně v lese hospodařila až do roku 2013 nebo 2014. Ke změně došlo ve chvíli, kdy nastoupil nový lesník. Tehdy došlo k problémům ohledně těžby dřeva a v průběhu řešení tohoto problému se lesník vyjádřil tak, že pozemek je ve vlastnictví státu. Svědek dovozoval, že předmětný les je součástí dědického řízení, protože byl oceněn ve znaleckém posudku. Vycházel ze skutečnosti, že obsah znaleckého posudku odpovídal dědickému rozhodnutí. Proto se také domníval, že se stal vlastnictvím žalobkyně. V rozhodné době nebyly hranice pozemku řádně vytyčeny. V roce 1993 byl les právnímu předchůdci žalobkyně vydán v provozní výměře.

41. Z výslechu svědka [jméno] [příjmení] soud zjistil, že tento svědek pracoval jako revírník, pod jehož správu spadaly i dotčené pozemky. Nastupoval v roce 1995, kdy na pozemcích hospodařil pan [jméno] [příjmení]. Svědek panu [jméno] [příjmení] také zadával zbytkové úkoly lesního hospodářského plánu. Svědek byl přítomen vyměření sporné hranice pro potřeby zákona o půdě v roce 1996. Svědek řešil s [jméno] [příjmení] otázky těžby v lese. Svědek dotčený pozemek identifikoval jako čtvercovou parcelu, která se nacházela na hranici katastrálních území [obec], když les začínal při pohledu z domu žalobkyně vlevo.

42. Okresní soud v Rychnově nad Kněžnou veden právními závěry Krajského soudu v Hradci Králové nejprve vyzval žalovanou k doplnění skutkových tvrzení a důkazních návrhů, za účelem prokázání, jakým způsobem byl vydán sporný pozemek, který pozemek byl skutečně právním předchůdci žalobkyně vydán. Dále byla žalobkyně vyzvána, aby doplnila údaje týkající se průběhu hospodaření s uvedeným pozemkem, projevy dobré víry ve vztahu k tomuto pozemku. Na základě této výzvy žalobkyně doplnila svá skutková tvrzení v tom, že podle jejího názoru došlo k uplynutí vydržecí doby 28. 7. 2003, tedy po uplynutí desetileté vydržecí doby, která počala běžet 28. 7. 1993 na základě zápisu o fyzickém předání pozemků vlastníkům. Žalobkyně zdůraznila, že k fyzickému předání došlo po předchozím vypovězení nájemního vztahu, ke kterému došlo 1. 9. 1992. Výpověď byla potvrzena dopisem žalovaného ze dne 9. 6. 1993. Prokázání totožnosti sporného pozemku se předmětem vydržení žalobkyně odkázala na srovnávací sestavení parcel ze dne 7. 7. 2003, které bylo soudu předloženo již v prvním řízení před okresním soudem. Žalobkyně k důkazu odkázala na výslech svědků [příjmení] naším tak k důkazu předložila výpis z LV [číslo] snímek pozemkové mapy. Prokázání dobré víry žalobkyně pak žalobkyně odkázala na znalecký posudek [číslo] ze dne 28. 3. 2000, který byl soudu taktéž předložen a který sloužil pro účely dědického řízení po právním předchůdci žalobkyně. Žalobkyně také odkazovala na průběh dědického řízení i usnesení z něj vzešlá zejména na skutečnost, že hodnota předmětného pozemku měla být v rámci dědického řízení oceněna a do dědictví zahrnuta.

43. Z výpisu z katastru nemovitostí ze dne 1. 6. 2001 má soud za prokázáné, že k tomuto datu byl ve vlastnictví žalovaného na [list vlastnictví] veden pozemek [číslo] o výměře [číslo] m.

44. Z kopie mapy bývalého Pozemkového katastru, a to ze dne 5. 8. 2021 soud zjistil pouze polohu pozemku [číslo].

45. Po provedení shora uvedeného dokazování na jednání dne 14. 9. 2021 soud poučil žalobkyni ve smyslu § 118 a odst. 3 o. s. ř. o tom, že je třeba doplnit dokazování je prokázání dobré víry žalobkyně, případně jejich právních předchůdců. Opětovně byla žalobkyně poučena o tom, aby doplnila dokazování v tom smyslu, kdy, jak a jakým způsobem byl pozemek žalobkyně či jejím právním předchůdci předán a jaký konkrétní pozemek se jednalo.

46. V návaznosti na tuto výzvu žalobkyně odkázala na rozhodnutí Okresního úřadu v [obec] ze dne 28. 3. 1991, snímek pozemkové mapy ze dne 22. 5. 1990, a odkázala na své vyjádření ze dne 10. 8. 2021.

47. Ze snímku pozemkové mapy na čísle listu [číslo] soud zjistil, že sporný pozemek se nacházejí mezi pozemky dnes označenými jako [číslo] a [číslo], přičemž na snímku pozemkové mapy je také znázorněn č. kat. [číslo], jehož byl sporný pozemek také součástí.

48. Po provedeném dokazování má soud za prokázaný následující skutkový stav, Když soud opětovně připomíná, že v rámci skutkové věty znovu opakuje i svá skutková zjištění týkající se historického vývoje předmětného pozemku i hospodaření s ním.

49. Právní předchůdkyně žalobkyně, paní [jméno] [příjmení], byla vlastnicí pozemku [číslo] o výměře [číslo] m v [obec]. Tento pozemek paní [jméno] [příjmení] směnila s Československou republikou, a to formou přídělu, kdy jí byla oproti shora uvedenému pozemku přidělena usedlost [adresa] v [obec]. Vlastnické právo této usedlosti paní [jméno] [příjmení] nabyla a tuto usedlost dále převedla na svého právního nástupce pana [jméno] [příjmení], který dále usedlost převedl na právního předchůdce žalobkyně pana [jméno] [příjmení]. Předmětem převodu však nebyl pozemek [číslo]. [jméno] [příjmení] následně usedlost prodal manželům [příjmení]. Pozemek [číslo] [obec] vlastnila Česká republika, když právo hospodaření svědčilo právnímu předchůdci žalovaného, následně žalovanému. Česká republika nabyla vlastnictví k pozemku [číslo] na základě přídělové listiny, která přidělila České republice příděl označený [číslo]. V průběhu digitalizace katastru došlo k přečíslování pozemku [číslo] [obec] (či následně jako část [číslo] a část [číslo]) na [číslo]. Tento pozemek byl veden jako pozemek ve vlastnictví České republiky s právem hospodaření žalovaného.

50. Právní předchůdce žalobkyně vypověděl nájemní právo k části pozemku parc. [číslo] to části katastrální parc. [číslo] v [obec]. Soud, jak je rozebráno níže, nemá za zjištěné a prokázané, jak vypovězené právo nájmu vzniklo a zdali vzniklo vůbec. Také nemá za prokázané, že byl vypovězen nájem ke spornému pozemku. Právní předchůdce žalovaného fakticky vydal k užívání právnímu předchůdci žalobkyně pozemek, který je v současné době označen [číslo] v [obec]. K vyměření pozemku však nikdy nedošlo, protože pozemkový úřad nevypracoval geometrický plán, kterým by byly stanoveny hranice vydávaného pozemku. Soud z dokazování zjistil, že poté, co došlo k faktickému předání pozemku, tento pozemek právní předchůdce žalobkyně pan [jméno] [příjmení] a následně žalobkyně užívali. Poté co v roce 1999 právní předchůdce žalobkyně pan [jméno] [příjmení] zemřel, proběhlo dědické řízení, avšak pozemek, který je předmětem tohoto sporu, projednán nebyl. V této době byl již pozemek označen [číslo]. K označení pozemku [číslo] došlo později v důsledku digitalizace katastru nemovitostí. V rámci dědického řízení byl vypracován znalecký posudek na ocenění zemědělských pozemků a lesních pozemků. V tomto znaleckém posudku jsou mimo jiné oceněny také pozemky [číslo] o výměře [číslo] [anonymizováno] m – louka a pozemek [číslo] – lesní pozemek o výměře [číslo] m. Z dědického řízení, zejména usnesení Okresního soudu v Rychnově nad Kněžnou, kterým byla schválena dohoda o vypořádání dědictví, vyplývá, že součástí tohoto dědické rozhodnutí byl také pozemek ve zjednodušené evidenci – parcela původ pozemkový katastr [číslo]. Dědické rozhodnutí o pozemkové parc. [číslo] nehovoří. Ze srovnávacího sestavení parcel vyplývá, že pozemková parc. [číslo] [obec] o výměře [číslo] m se stala součástí dvou parcel, a to parc. [číslo] a parc. [číslo] [obec]. Ze srovnávacího sestavení také vyplývá, že se jednalo o příděl [číslo]. Ze shora uvedeného učinil soud závěr, že neexistuje žádná listina, že které by bylo možné dovodit dobrou víru žalobkyně, že je pozemek [číslo] v jejím vlastnictví či že byl ve vlastnictví jejího právního předchůdce.

51. Podle § 5 odst. 2) Dekretu Presidenta republiky ze dne 20. července 1945 o osídlení zemědělské půdy Němců, Maďarů a jiných nepřátel státu českými, slovenskými a jinými slovanskými zemědělci. Přidělená půda přechází dnem převzetí držby do vlastnictví přídělce. Přídělce je povinen na přidělené půdě osobně hospodařiti. Smí ji zciziti, dáti do nájmu (pachtu) nebo do jiného užívání jen výjimečně ve zvláště odůvodněných případech a jen se souhlasem Národního pozemkového fondu. Přidělená půda nesmí býti zatížena bez svolení Národního pozemkového fondu, který může zatížení povoliti jen v případech hodných zvláštního zřetele.

52. Podle § 5 odst 1) Dekretu Presidenta republiky ze dne 20. července 1945 o osídlení zemědělské půdy Němců, Maďarů a jiných nepřátel státu českými, slovenskými a jinými slovanskými zemědělci je přídělce je povinen ujmouti se držby toho dne, který bude stanoven v rozhodnutí o přídělu půdy.

53. Podle § 134 odst. 1) z.č. 40/1964 Sb. občanského zákoníku, platného v době, kdy mělo dojít k vydržení, se oprávněný držitel stává vlastníkem věci, má-li ji nepřetržitě v držbě po dobu tří let, jde-li o movitost, a po dobu deseti let, jde-li o nemovitost.

54. Žaloba není důvodná.

55. Soud nejprve opakuje závěry týkající se otázky historického vývoje převodu vlastnických práv k nemovitostem. Soud má za prokázané, že mezi Československou republikou a právní předchůdkyni žalobkyně došlo ke směně pozemků, formou přídělu, kdy právní předchůdkyni žalobkyně byla do jejího vlastnictví přidělena zemědělská usedlost [adresa] v [obec], oproti které byla směněna pozemková parc. [číslo] o výměře [číslo] m. Právní předchůdkyně žalobkyně usedlost [adresa] v [obec] převzala do své držby a následně je převedla na právní předchůdce žalobkyně. Soud nemá pochybnosti o platnosti přídělu a o přechodu vlastnictví tak, jak je popsáno výše. Přídělci, tedy jak stát tak i právní předchůdkyně žalobkyně, pozemky do držby převzali, čímž se stali vlastníky přidělených nemovitostí. O této skutečnosti svědčí i fakt, že právní předchůdkyně žalobkyně i její další právní předchůdci se zmíněnými nemovitostmi disponovali a převáděli je mezi sebou a následně je prodali třetím osobám. Takový postup by bezesporu nebyl možný, kdyby nedošlo k platné směně mezi účastníky. Soud neshledal neplatnost přídělové listiny, když připomíná, že je sice pravdou, že žalobkyně předložila soudu přídělovou listinu s poznámkou„ koncept“, avšak žalovaný soudu předložil několik opisů přídělové listiny, ze kterých vyplývá, že příděl byl platně proveden a následně byla také vlastnická práva k přidělovaným nemovitostem zapsána do pozemkové knihy, vždy do vložky, která svědčila jednotlivým vlastníkům.

56. Pokud se soud zabýval, veden právním názorem Krajského soudu v Hradci Králové, otázkou vydržení pozemků a v této souvislosti též dobrou vírou žalobkyně či jejího právního předchůdce, tak dospěl k následujícím závěrům.

57. Listina ze dne 9. 6. 1993 nazvaná vypovězení nájemního vztahu dle zákona 229/91 Sb. vypovídá o tom, že žalobce vypověděl nájemní vztah ve smyslu § 22. zákona o půdě, o vzniku tohoto nájmu však žalobkyně netvrdila nic. Nájemní vztah mohl podle zákona o půdě vzniknout buď tak, že pozemek byl ve vlastnictví právního předchůdce žalobkyně a stát tento pozemek užíval dle § 1 zákona č. 123/1975 Sb., nebo tak, že žalobce uplatnil svůj nárok ve smyslu Části druhé z.č. 229/91 Sb. a zároveň se nedohodl s právním předchůdcem žalovaného jinak. Možnost uzavření nájemní smlouvy soud pomíjí, neboť takovou možnost žalobkyně nikdy netvrdila a neprokazovala.

58. Ze shora uvedeného plyne, že aby právní předchůdce žalobkyně mohl být v dobré víře, musel být buď evidován jako vlastník pozemku v evidenci nemovitostí, případně po 1.1.1993 v katastru nemovitostí, což nebyl, nebo musel požádat jako oprávněná osoba právního předchůdce žalovaného, jako osobu povinnou o vydání předmětné nemovitosti, což však nepožádal. Z textu listiny plyne, že žalobce výpověď podal podle § 22 zákona o půdě a tedy v jednom ze dvou uvedených režimů. Protože ve vztahu k pozemku o mnoho let později označeného jako [číslo] nebylo prokázáno, že o jeho vydání právní předchůdce žalobkyně požádal, nebo byl již v době výpovědi jeho vlastníkem, činí soud závěr, že k tomuto pozemku výpověď uplatněna nebyla, ani být uplatněna nemohla.

59. Z uvedeného zároveň vyplývá i závěr o dobré víře, protože nastolení dobré víru nemůže soud spatřovat pouze v existence listiny - výpovědi z nájmu podle § 22 zákona o půdě za situace, kdy není zřejmé, jakého pozemku se výpověď fakticky týká, přičemž je zjevné, že nájemní vztah nikdy ke spornému pozemku nevznikl, protože nebyly splněny základní zákonné podmínky pro vznik takového nájemního vtahu. Uvedená skutečnost pak vzbuzuje zásadní pochybnosti o oprávněnosti držby pozemku.

60. Z logiky věci plyne, že protože právní předchůdce žalobkyně nebyl evidován jako vlastník v evidenci nemovitostí či veden jako vlastník v katastru nemovitostí a musel tedy před podáním výpovědi z nájmu učinit úkon směřující k vydání pozemku ve smyslu § 9 zákona o půdě, tedy nárok uplatnit jako oprávněná osoba u pozemkového úřadu a zároveň vyzvat povinnou osobu k vydání nemovitosti. Pokud právní předchůdce žalobkyně nárok neuplatnil u Pozemkového úřadu a právního předchůdce žalovaného nevyzval, nemohl nikdy vzniknout nájemní vztah k předmětnému pozemku, nikdy nemohl být tento vztah vypovězen. Právní předchůdce žalobkyně tak nikdy nemohl být v dobré víře, že je pozemek v jeho vlastnictví, neboť neučinil žádný krok k jeho navrácení.

61. Ze zápisu o fyzickém předání pozemku soud nemůže dovodit dobrou víru právního předchůdce žalobkyně, neboť o jaký konkrétní pozemek byl předán, prokázáno nebylo. I kdyby se jednalo o sporný pozemek, bez jakéhokoliv jiného podkladu shora popsaného nemůže být na základě pouhého fyzického předání dobrá víra nastolena. Pro vrácení nemovitosti byl zákonem určený postup, který ani náznakem naplněn nebyl, přičemž se jednalo o postup všeobecně známý a jeho absence musela u právního předchůdce žalobkyně vyvolat důvodné pochybností, že vlastníkem pozemku není.

62. Soud uzavírá, že právní předchůdce žalobkyně neužíval předmětný pozemek v dobré víře a na věci nemění nic skutečnost, že právní předchůdce žalobkyně na pozemku hospodařil. [příjmení] vědět, že mu chybí jakýkoliv právní titul pro užívání pozemku v dobré víře, že je jeho vlastníkem. Soud ani nemá za to, že by mohla být aplikovatelná judikatura zabývající se otázkou drobných přestavků či záboru malé části pozemku, například při zhotovení oplocení a podobně. Soud připomíná, že výměra pozemku činí 3 300 m2, což je plocha, která vylučuje dobrou víru, že je sporný pozemek součásti pozemku jiného.

63. Soud znovu odkazuje na rozhodnutí Nejvyššího soudu České republiky 22 Cdo 2298/2018 kde právní věta zní:“ Při hodnocení dobré víry je vždy třeba brát v úvahu, zda držitel při běžné (normální) opatrnosti, kterou lze s ohledem na okolnosti a povahu daného případu po každém požadovat, neměl, resp. nemohl mít, po celou vydržecí dobu důvodné pochybnosti o tom, že mu věc nebo právo patří. Dobrá víra zaniká v okamžiku, kdy se držitel seznámil se skutečnostmi, které objektivně musely vyvolat pochybnost o tom, že mu věc po právu patří anebo že je subjektem práva, jehož obsah vykonává. Není přitom rozhodné, zda vlastník, případně jiná osoba informující držitele o skutečném vlastnictví svá tvrzení doloží. Postačí, že jeho ingerence je způsobilá vyvolat u držitele pochybnosti o oprávněnosti držby.“ Skutečnosti popsané v předchozích odstavcích takové pochybnosti vyvolat musely.

64. Stejný závěr pak činí soud i k tvrzené dobré víře žalobkyně, když má za to, že její dobrá víra zanikla nejpozději v okamžiku, když se seznámila s obsahem dědického rozhodnutí. Dědické rozhodnutí muselo objektivně vyvolat u žalobkyně pochybnost o tom, zdali je či není vlastnicí předmětného pozemku. Soud připomíná, že žalobkyni zmiňovaný znalecký posudek oceňuje pozemek [číslo] louka o výměře 17 360 m a také lesní pozemek [číslo] o výměře [číslo] m. Pokud se tedy pozemek sporný pozemek tehdy již označený [číslo] případně pozemek [číslo] (uvedený v posudku) v dědickém rozhodnutí neobjevil, musela tato skutečnost při vynaložení minimální pozornosti u žalobkyně vyvolat pochybnost o tom, zda jí věc patří či nikoliv. Jinými slovy fakt, že pozemek [číslo], případně [číslo] nebyl zahrnut do dědického rozhodnutí byl takového charakteru, že žalobkyně byla schopna s obvyklou mírou opatrnosti seznat, že její vlastnictví k uvedenému pozemku je pochybné. Soud nemá za to, že naděje vyvolaná znaleckým posudkem (zadaným žalobkyní) je dostatečným průkazem pro dobrou víru, zejména pak za situace, když závěry znaleckého posudku jsou konfrontovány s dědickým rozhodnutím. I kdyby tomu tak nebylo, stejně by soud nemohl uzavřít, že by žalobkyně nemovitost nabyla vydržením, neboť nebyla naplněna doba držby v dobré víře. Soud do doby užívání v dobré víře, na základě shora uvedeného, nezahrnul období, po které nemovitost využíval právní předchůdce žalobkyně. Tento zemřel 17. 12. 1999 a první pochybnost vycházející z korespondence mezi účastníky byla nastolena dopisem ze dne 1. 8. 2003.

65. Soud připomíná, že žalovanou opakovaně poučil o nutnosti doplnit dokazování v otázce dobré víry, jak její, tak jejího právního zástupce předchůdce. Protože žalobkyně své důkazní břemeno neunesla a tedy neprokázala, že by ona či její právní předchůdci drželi předmětnou nemovitost v dobré víře po dobu delší deseti let, nezbylo soudu než žalobu zamítnout.

66. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) tak, že přiznal žalobci, jenž byl v řízení zcela úspěšný, nárok na náhradu nákladů řízení v částce za prvé projednání u Okresního soudu ve výši 5 886,12 Kč Tyto náklady sestávají z nákladů řízení uplatněných v souladu s § 151 odst. 3 o. s. ř. za použití vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 254/2015 Sb., dle které účastníkovi řízení, jenž nebyl zastoupen zástupcem podle § 151 odst. 3 o. s. ř. a nedoložil výši hotových výdajů, náleží částka 3 000 Kč představující 300 Kč za každý z deseti úkonů dle § 2 odst. 3 uvedené vyhlášky, nákladů na zajištění důkazů v částce 1 800 Kč. Cestovní náhrada činí za jízdu automobilem za 4 jízdy po 50 km, při průměrné spotřebě 3,87 litrů na 100km a ceně paliva za litr 31,8 Kč činí: 271,53 Kč za jednu jízdu, celkem tedy 1 086,12 Kč. Za odvolací řízení soud přiznal žalované jeden úkon za 300 - Kč a v souvislosti s cestou realizovanou dne 24. 2. 2021 náhrada 478,16 Kč za 88 ujetých km (27,20 Kč za litr paliva dle vyhlášky č. 589/2020 Sb. při průměrné spotřebě 3,8 l /100 km a 4,40 Kč/km za amortizaci vozidla dle vyhlášky č. 589/2020 Sb.) podle § 13 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) O náhradě nákladů dalšího řízení u okresního soudu rozhodl soud podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) tak, že přiznal žalobci, jenž byl v řízení zcela úspěšný, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 900 Kč Tyto náklady sestávají z nákladů řízení uplatněných v souladu s § 151 odst. 3 o. s. ř. za použití vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 254/2015 Sb., dle které účastníkovi řízení, jenž nebyl zastoupen zástupcem podle § 151 odst. 3 o. s. ř. a nedoložil výši hotových výdajů, náleží částka 900 Kč představující 300 Kč za každý ze tří úkonů dle § 2 odst. 3 uvedené vyhlášky. Dále soud přiznal cestovní náhradu v celkové výši 555,90 Kč, a to v souvislosti s cestou realizovanou dne 14. 9. 2021 náhrada 271,68 Kč za 50 ujetých km (27,20 Kč za litr paliva dle vyhlášky č. 589/2020 Sb. při průměrné spotřebě 3,8 l /100 km a 4,40 Kč/km za amortizaci vozidla dle vyhlášky č. 589/2020 Sb.) podle § 13 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) a náhrada 284,22 Kč za 50 ujetých km (33,80 Kč za litr paliva dle vyhlášky č. 375/2021 Sb. při průměrné spotřebě 3,8 l /100 km a 4,40 Kč/km za amortizaci vozidla dle vyhlášky č. 375/2021 Sb.) podle § 13 a. t.

Poučení