13 C 68/2022 - 161

Rubrum

Okresní soud v Karlových Varech rozhodl soudcem Mgr. Oldřichem Umlaufem ve věci žalobkyně: [osobní údaje žalobkyně] zastoupená advokátem [údaje o zástupci] proti žalované: [osobní údaje žalované] zastupování státu ve věcech majetkových sídlem [adresa] pro 302 500 Kč / nemajetková újma takto:

Výrok

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 302.500 Kč s úrokem z prodlení ve výši 11,75 % p.a. z této částky od 26. 1. 2022 do zaplacení, a to do 30 dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 47 254 Kč, a to ve lhůtě 30 dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.

Odůvodnění

1. Žalobkyně se žalobou ze dne 22. 2. 2022 domáhala vydání rozhodnutí, jímž by žalované byla uložena povinnost k zaplacení částky 56.062 Kč s příslušenstvím, částky 302.500 Kč s příslušenstvím, skutkově uváděje, že usnesením Policie ČR z 21. 5. 2012 bylo zahájeno trestní stíhání žalobkyně pro podezření ze spáchání zločinu podvodu, kdy žalobkyně byla při uvedené právní kvalifikaci ohrožena trestní sazbou 2-8 let odnětí svobody, proti usnesení podala žalobkyně stížnost, kdy odmítla, že by se dopustila jakéhokoliv trestného činu, na čemž setrvala v průběhu dalšího trestního řízení, tj. až do pravomocného skončení trestního řízení rozsudkem Okresního soudu v Karlových Varech č.j. 1 T 75/2012-2048 z 11. 6. 2020, ve znění rozsudku Krajského soudu v Plzni č.j. 50 To 271/2020-2141 z 5. 5. 2021, kterým byla žalobkyně zproštěna obžaloby ve vztahu k podezření ze spáchání trestného činu pro který vůči ní bylo vedeno trestní stíhání, žalobkyně byla zproštěna obžaloby dle § 226 písm. a) trestního řádu. Vedením trestního řízení vznikla žalobkyni vyjma majetkové újmy i nemajetková újma, která spočívá zejména v psychické újmě na straně žalobkyně, kdy v důsledku protiprávně vedeného trestního stíhání došlo ke vzniku trvalé psychické újmy, neboť žalobkyně v průběhu trestního řízení skončila v invalidním důchodu z důvodu depresí, když kromě trestního stíhání žalobkyně nečelila žádnému jinému stresovému faktoru, který by ji negativně ovlivňoval. V důsledku trestního stíhání se již žalobkyně nikdy nevrátila do svého původního zaměstnání v základní umělecké škole, v důsledku psychických obtíží již žalobkyně nebyla schopna hrát na klavír, nezbylo jí než uměleckou činnost ukončit. Žalobkyni byl přiznán I. stupeň invalidity, který byl následně rozhodnutím z roku 2018 změněn na III. stupeň invalidity, na základě vypracovaného znaleckého posudku, kdy v současnosti v důsledku invalidity žalobkyně vykonává jednoduchou manuální práci, v chráněné dílně jako pomocný dělník. Žalobkyně postupem dle § 31a zák. č. 82/1998 Sb. uplatnila nárok na nemajetkovou újmu, která jí vznikla v důsledku nezákonného trestního stíhání u žalované. Ve stanovisku Ministerstva spravedlnosti z 24. 1. 2022, přes skutečnost uznání existence nezákonného rozhodnutí za něž se žalovaná omluvila, byla uplatněná nemajetková újma (její odškodnění) odmítnuta, s čímž se však žalobkyně neztotožňuje, neboť v průběhu trestního řízení došlo fakticky k profesní likvidaci žalobkyně, ke vzniku invalidity, kdy vzhledem k povaze trestní věci, tj. závažnosti trestného činu, kladeného žalobkyni za vinu, k nepřiměřené délce trestního stíhání, následkům způsobeným trestním řízením v osobnostní sféře žalobkyně, jak konkrétně specifikováno v bodě IV. žaloby, se pouhá omluva jeví nedostatečnou. Výše nemajetkové újmy vychází z rozhodovací praxe soudů, tj. při délce trestního řízení cca 9 let, částce 2.750 Kč měsíčně za každý měsíc neoprávněného trestního stíhání, výsledná částka činní 302.500 Kč, přičemž je zjevné, že v daném případě se jedná o újmu, kterou by jakákoliv jiná osoba na stejném místě pociťovala jako důvodnou. Dále žalobkyně uváděla, že trestní řízení trvalo nepřiměřenou délku, žalobkyně tak uplatnila u žalované nárok na odškodnění této nemajetkové újmy částkou 147.000 Kč, vycházeje z rozhodovací praxe soudů, konkrétně uváděje v bodě IV. žaloby, kdy žalovaná na tomto nároku uhradila částku 90.930 Kč, zbývající část nároku ve výši 56.062 Kč byla nedůvodně odmítnuta, neboť žalobkyně se svým jednáním žádným způsobem na nepřiměřené délce trestního řízení nepodílela, nebyl tak dán důvod ke krácení tohoto nároku.

2. Žalovaná s podanou žalobou nesouhlasila, uváděje, že dne 8. 10. 2021 žalobkyně z důvodů popsaných v žalobě uplatnila u žalované nárok na odškodnění dle zák. č. 82/1998 Sb. ve výši 358.562 Kč spočívající v náhradě nemajetkové újmy za trestní stíhání a náhradě nemajetkové újmy za průtahy v řízení. Žádost žalobkyně byla projednána dne 24. 1. 2022, přičemž žalovaná konstatovala, že v předmětném řízení bylo vydáno nezákonné rozhodnutí ve smyslu § 7 zák. č. 82/1998 Sb., požadovaná náhrada škody a zadostiučinění, však nebyla poskytnuta v požadované výši, kdy žalovaná poskytla žalobkyni odškodnění ve výši 90.938 Kč. Uplatněný nárok na zadostiučinění za nemajetkovou újmu byl odmítnut vzhledem k intenzitě nemajetkové újmy způsobené žalobkyni, tak i ke skutečnostem pro které došlo k jednotlivým následkům v osobnostní a profesní sféře žalobkyně, kdy nelze klást k tíži žalované skutečnost, že zřizovatel základní umělecké školy již neměl zájem, aby žalobkyně i nadále zastávala pozici zástupkyně ředitele, k medializaci docházelo v souvislosti se sporem žalobkyně o neplatnost výpovědi z pracovního poměru, tvrzení o zásahu do zdravotní sféry žalobkyně jsou pouze obecná, je otázkou, zda psychické problémy byly způsobeny primárně a jedině v důsledku trestního stíhání. Konstatování vydání nezákonného rozhodnutí a omluva se tak jeví dostatečné, kdy je spornou příčinná souvislost mezi stíháním žalobkyně a tvrzenou újmou. Pokud jde o nárok o náhradu nemajetkové újmy, z důvodu nepřiměřené délky trestního stíhání, lze celkovou délku řízení hodnotit jako nepřiměřenou, kdy při délce trvání řízení 9 let žalovaná vycházela ze základní částky 15.000 Kč za rok stíhání, žalovaná přistoupila ke snížení částky o 25 % z důvodu složitosti předmětné věci jak po stránce právní, tak skutkové, kdy po zhodnocení všech okolností, aplikaci kritérií dle § 31 a odst. 3 zák. č. 82/1998 Sb. bylo přiznáno zadostiučinění v částce 90.938 Kč.

3. Rozsudkem Krajského soudu v Plzni č. j. 18 Co 63/2023-136 byl ve výroku I. změněn rozsudek soudu 1. stupně č. j. 13 C 68/2022-107 ohledně nároku na zaplacení částky 56 062 Kč s příslušenstvím, ve výroku II byl zrušen rozsudek soudu 1. stupně č.j. 13 C 68/2022-107 ohledně nároku na zaplacení částky 302 500 Kč s příslušenstvím s tím, že v této části byl rozsudek soudu 1. stupně nepřezkoumatelný, neboť dle ustálené judikatury Nejvyššího soudu nebylo provedeno porovnání se skutkově obdobnými případy, soudu 1. stupně bylo uloženo vést žalobkyni k doplnění skutkových tvrzení ohledně přesvědčivého srovnání, dle kterého její újma z hlediska spravedlnosti není menší než újma jiná, za kterou se přiznává minimálně částka požadovaná v tomto řízení.

4. Podáním z 19. 9. 2023 žalobkyně doplnila svá skutková tvrzení ohledně provedení srovnání se skutkově obdobnými případy (v intencích uložených rozhodnutím Krajského soudu v Plzni č.j. 18 Co 63/2023-136), tj. provedla porovnání s případem, který byl předmětem řízení u Obvodního soudu pro [adresa] pod sp. zn. 11 C 42/2020 ve spojení s rozsudkem Městského soudu v Praze sp. zn. 35 Co 189/2022, tak i s případem, který byl předmětem řízení u Obvodního soudu pro [adresa] pod sp. zn. 31 C 216/2014 ve spojení s rozsudkem Městského soudu v Praze sp. zn. 20 Co 343/2015, konkrétně uváděje, jak uvedeno v podání.

5. Z nesporných shodných tvrzení soud zjistil, že vůči žalobkyni bylo vedeno neoprávněné trestní stíhání na základě usnesení Policie ČR z 21. 5. 2012, skutečnost, že žalobkyně byla zproštěna obžaloby rozsudkem Okresního soudu v Karlových Varech ve znění rozsudku Krajského soudu v Plzni, který nabyl právní moci 5. 5. 2021, tak i skutečnost, že zde je nezákonné rozhodnutí dle § 8 zák. č. 82/1998 Sb., tj. usnesení Policie ČR o zahájení trestního stíhání z 21.5.2012.

6. Z účastnického výslechu žalobkyně soud zjistil, že v období let 2006 -2010 pracovala na magistrátu města Karlovy Vary v uvolněné funkci, v předchozí době cca po dobu 38 let učila hru na klavír na Základní umělecké škole Antonína Dvořáka v Karlových Varech, kdy po skončení mandátu se měla na školu vrátit, což se nestalo, nebylo jí umožněno vrátit se na školu učit, byla jí dána výpověď pro nadbytečnost, nepřijali ji zpět jako učitelku, vedla z tohoto důvodu i soudní spor, který skončil dohodou. Po proběhlém auditu se nemohla na školu vrátit, soud začal asi rok a půl po provedeném auditu. Celá situace se dotkla jejich rodinných i pracovních vztahů, byla dehonestována, kolegové se jí vysmívali, styděla se, nevycházela z domova, chtěla, aby to co nejdříve skončilo, uvěřila, že půjde do vězení, začala navštěvovat psychiatra, brát léky, docházelo k opakovaným hospitalizacím na psychiatrii v Nemocnici v Ostrově, zdravotní stav se zhoršoval, byla u ní diagnostikována těžká úzkostná panická depresivní porucha, došlo k výraznému zhoršení jejího psychického stavu, včetně pobytu v nemocnici na psychiatrii, kdy po dlouhodobém pobytu musí i nadále chodit k psychiatrovi. V roce 2017 prodělala mozkovou příhodu, lékaři nemohli najít příčinu, bylo jí řečeno, že to mohlo být z velkého stresu. V roce 2020, kdy došlo ke zproštění z obžaloby, se zhroutila, byl to asi šok z toho, že to skončilo, snažila se z toho dostat, pracovala manuálně, ví, že už nikdy nebude učit. V roce 2013 jí z těchto psychických důvodů byla přiznána invalidita I. stupně, v roce 2017 II. stupně a v současné době byl přiznán invalidní důchod III. stupně.

7. Z usnesení Policie ČR z 21. 5. 2012 soud zjistil, že dle § 160 tr. ř. bylo zahájeno trestní stíhání [tituly před jménem] [jméno] [příjmení] a [celé jméno žalobkyně], a to u osoby [celé jméno žalobkyně] jako obviněné ze spáchání zločinu podvodu dle § 209 odst. 1, odst. 4 tr. zákoníku, spáchaného formou pomoci, kterého se měla dopustit tím, že byla aktivně nápomocna osobě obviněného [příjmení] [příjmení] ke spáchání skutku, jak konkrétně specifikováno v bodě IV. usnesení.

8. Z rozsudku Okresního soudu v Karlových Varech 1 T 75/2012-2048 ze dne 11. 6. 2020 soud zjistil, že v bodě V. výroku rozsudku byla obžalovaná [celé jméno žalobkyně] dle § 226 písm. a) tr. řádu zproštěna obžaloby Okresního státního zastupitelství v Karlových Varech sp. zn. 4 ZT 23/2012 pro pomoc ke zločinu podvodu dle § 24 odst. 1, § 209 odst. 1, odst. 4 písm. d) tr. zákoníku, kterého se měla dopustit tím, že byla aktivně nápomocna osobě obžalovaného [příjmení] [příjmení], ke spáchání skutku zde specifikovaného, neboť nebylo prokázáno, že se stal skutek, pro nějž byla stíhána.

9. Z rozsudku Krajského soudu v Plzni č.j. 50 To 271/2020-2141 z 5. 5. 2021 soud zjistil, že v bodě B) bylo rozhodnuto odvolání státní zástupkyně ve vztahu k bodu V. rozsudku OS K. Vary 1 T 75/2012-2048, týkající se obžalované [celé jméno žalobkyně], tak, že odvolání bylo dle § 256 tr. ř. zamítnuto.

10. Z uplatnění nároku na náhradu škody z 8. 10. 2021 soud zjistil, že tímto žadatelka [celé jméno žalobkyně] prostřednictvím advokáta uplatnila dle § 14 zák. č. 82/1998 Sb. u Ministerstva spravedlnosti ČR nárok na úhradu majetkové újmy specifikované v bodě II., nárok na úhradu nemajetkové újmy v částce 302.500 Kč specifikované v bodě III., nárok na úhradu nemajetkové újmy v důsledku nepřiměřené délky soudního řízení ve výši 147.000 Kč specifikované v bodě IV.

11. Ze stanoviska Ministerstva spravedlnosti ČR z 24. 1. 2022 ve věci poskytnutí odškodnění za nezákonné rozhodnutí ve věci žadatelky [celé jméno žalobkyně] soud zjistil, že zde mimo jiné bylo uvedeno, že v daném případě došlo ohledně žadatelky k vydání nezákonného rozhodnutí ve smyslu § 8 odst. 1 zák. č. 82/1998 Sb., za které lze považovat usnesení o zahájení trestního stíhání z 21. 5. 2012, za jehož vydání se úřad omlouvá. Pokud jde o nárok za zadostiučinění za nemajetkovou újmu, došlo k jeho odmítnutí s tím, že nemajetková újma musí být žadatelkou tvrzena s konkrétními následky a dostatečně prokázána, což v tomto případě Ministerstvo spravedlnosti neshledalo, neboť nelze uzavřít, že došlo v důsledku nezákonného trestního stíhání ke zvýšení stupně invalidity, je sporována příčinná souvislost mezi žadatelkou tvrzenou psychickou újmou a nezákonným stíháním. Pokud jde o nárok na náhradu nemajetkové újmy z důvodu nepřiměřené délky trestního stíhání, požadovaná částka byla dle § 31a odst. 3 zák. 82/1998 Sb. shledána nepřiměřeně vysokou, bylo přiznáno zadostiučinění ve výši 90.938 Kč.

12. Z rozhodnutí ČSSZ z 5. 3. 2018 soud zjistil, že tímto byl zvýšen stupeň invalidního důchodu paní [celé jméno žalobkyně], a to z invalidity I. stupně na stupeň III. V odůvodnění bylo mimo jiné uvedeno, že podle posudku OSSZ KV z 11. 1. 2018 byl účastník od 11. 1. 2018 uznán invalidním pro invaliditu III. stupně, neboť z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu jeho pracovní schopnost poklesla o 70 %.

13. Z posudku o invaliditě z 11. 1. 2018, vyhotoveného posuzující lékařkou MUDr. Hanou Nesybovou, ohledně posuzované [celé jméno žalobkyně] soud zjistil, že na základě skutkového zjištění dospěl orgán sociálního zabezpečení při posuzování zdravotního stavu a pracovní schopnosti pojištěnce k závěru, že došlo k poklesu míry pracovní schopnosti dnem 11. 1. 2018, a to v důsledku dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu o 70 % s tím, že doba platnosti posudku je trvalá. Jako skutkové zjištění u posuzované byla mimo jiné uvedena smíšená úzkostně depresivní porucha v těžké formě, závislost na alkoholu, analgetikách.

14. Z posudku o invaliditě z 8. 11. 2013 vyhotoveného posuzujícím lékařem MUDr. Janem Víchou ohledně posuzované [celé jméno žalobkyně] soud zjistil, že na základě skutkového zjištění dospěl orgán sociálního zabezpečení při posuzování zdravotního stavu a pracovní schopnosti pojištěnce k závěru, že došlo k poklesu míry pracovní schopnosti dnem 8. 8. 2013, a to v důsledku nepříznivého zdravotního stavu o 35 %. Jako skutkové zjištění u posuzované byla mimo jiné uvedena porucha přizpůsobení, potrahovaná depresivní reakce.

15. Vzhledem k tomu, že si jednotlivá dílčí skutková zjištění uvedená shora vzájemně neodporují, soud na ně odkazuje, jakožto na souhrnný skutkový závěr.

16. Dle ust. § 7 odst. 1 zák. č. 82/1998 Sb. právo na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím mají účastníci řízení, ve kterém bylo vydáno rozhodnutí, z něhož jim vznikla škoda.

17. Dle ust. § 8 odst. 1 zák. č. 82/1998 Sb. nárok na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím lze, není-li dále stanoveno jinak, uplatnit pouze tehdy, pokud pravomocné rozhodnutí bylo pro nezákonnost zrušeno nebo změněno příslušným orgánem. Rozhodnutím tohoto orgánu je soud rozhodující o náhradě škody vázán.

18. Dle ust. § 14 odst. 3 zák. č. 82/1998 Sb. uplatnění nároku na náhradu škody podle tohoto zákona je podmínkou pro případné uplatnění nároku na náhradu škody u soudu.

19. Dle ust. § 31a odst. 1 zák. č. 82/1998 Sb. bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje se podle tohoto zákona též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu. Dle odst. 2 zadostiučinění se poskytne v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo.

20. V souladu s citovanými zákonnými ustanoveními, na základě skutkového stavu, jak uvedeno shora, shledal soud žalobou uplatněný nárok na zaplacení částky 302 500 Kč včetně příslušenství důvodným, jak uvedeno ve výroku I. rozhodnutí, a to z následujících důvodů:

21. Z provedených důkazů, a to usnesením Policie ČR z 21.5.2012, pravomocného zprošťujícího rozsudku Okresního soudu v Karlových Varech, stanoviska Ministerstva spravedlnosti z 24.1. 2022, tak i nesporného tvrzení, se podává, že předmětné usnesení o zahájení trestního stíhání z 21.5.2012 ohledně osoby žalobkyně je nezákonným rozhodnutím ve smyslu § 8 odst. 1 zák. č. 82/1998 Sb. Dle ustálené judikatury Nejvyššího soudu (např. rozhodnutí 30 Cdo 1747/2014) soudy při stanovení formy či výše zadostiučinění vychází především z povahy trestní věci, délky trestního stíhání, dopadu trestního stíhání do osobnostní sféry poškozené osoby. Forma a případná výše zadostiučinění nesmí být v rozporu s obecně sdílenou představou spravedlnosti, tj. její přiznání nad rámec konstatování porušení práva je namístě pouze tehdy, jestliže by se z hlediska obecné slušnosti poškozenému satisfakce skutečně mělo dostat. Výše přiznaného zadostiučinění by se neměla bez zjevných a podstatných skutkových odlišností konkrétního případu podstatně odlišovat od zadostiučinění přiznaného v případě skutkově obdobném. Je tak na žalobci, aby v rámci žaloby provedl srovnání s jinými případy odškodňování nemajetkové újmy vzniklé v důsledku porušení stejných práv, a není-li jich, pak i porušení jiných práv, bude-li zřejmé, že oba případy vykazují pro rozhodnutí soudu významné množství jednotících prvků. Bez tohoto srovnání zpravidla nelze učinit závěr, že právě žalobcem požadovanou částku lze považovat za přiměřené zadostiučinění ve smyslu ustanovení § 31a odst. 2 zákona č. 82/1998 Sb. Sama existence rozhodnutí, které bylo pro nezákonnost zrušeno, zakládá vyvratitelnou domněnku, že jim byla dotčené osobě způsobena imateriální újma. V dané věci, která byla předmětem řízení, bylo na žalobkyni, aby spolu s odpovědnostním titulem (rozhodnutím zrušeným pro nezákonnost) tvrdila a prokazovala i existenci skutečností, které lze právně kvalifikovat jako porušení konkrétního práva žalobkyně (práva na rodinný život), a vznik nemajetkové újmy (představované trvalou psychickou újmou) vzniklé v příčinné souvislosti. Soud podepsaný po provedeném dokazování dospěl k závěru, že odpovědnostním titulem byla porušena konkrétní práva žalobkyně a že v důsledku toho vznikla žalobkyni nemajetková újma. Pokud jde o nárok na nemajetkovou újmu (zadostiučinění) ve výši 302.500 Kč, který zůstal předmětem řízení (vzhledem k výroku II. rozsudku Krajského soudu v Plzni č.j. 18 Co 63/2023-136), má soud podepsaný za to, že byl u žalované uplatněn v žádosti z 8.10.2021 ve smyslu § 14 odst. 3 zák. č. 82/1998 Sb., přičemž s ohledem na povahu trestní věci, délku trestního řízení, následky způsobené trestním řízením v osobnostní sféře žalobkyně, jakožto poškozené, je na místě přiznání zadostiučinění za nemajetkovou újmu v penězích ve smyslu § 31a odst. 2 zák. č. 82/1998 Sb., neboť samotné konstatování porušení práva a omluva žalované se jeví jako nedostačující. Pokud jde o kritérium povahy trestní věci, je třeba vzít v úvahu závažnost trestného činu kladeného poškozené za vinu, tj. v daném případě pomoci ke zločinu podvodu, s tím spojenou zákonnou sazbou ohrožení možného odnětí svobody (v případě odsouzení a výkonu trestu odnětí svobody v rozsahu 2-8 let), neboť ta zvyšuje intenzitu s jakou žalobkyně předmětné trestní řízení vůči ní vedené vnímala, jak vyplývá z účastnického výslechu žalobkyně. Pokud jde o kritérium délky trestního stíhání, v daném případě došlo ke způsobení kontinuálního nárůstu újmy, projevující se v osobnosti žalobkyně, jak vyplývá z jejího účastnického výslechu, zejména pokud jde o nejistotu ohledně výsledku trestního řízení, udržování osoby žalobkyně, jakožto obviněné a následně obžalované z trestné činnosti, v tomto stavu nejistoty. Pokud jde o následky způsobené trestním řízením v osobnostní sféře poškozené, z provedených důkazů, a to účastnickým výslechem žalobkyně, znaleckými posudky k posouzení invalidity, se podává, že v daném konkrétním případě došlo ke konkrétním následkům v osobnostní sféře žalobkyně, neboť trestní stíhání představovalo negativní zásah do její integrity, což žalobkyně výrazně prožívala po velmi dlouhou dobu, přičemž došlo k negativním důsledkům ve zdravotním stavu, kdy v důsledku psychickým obtíží, vyvolaných předmětným trestním stíháním, došlo ke ztrátě pracovních schopností, což vyústilo k přiznání invalidity I. a následně invalidity III. stupně. Újmu, která žalobkyni vznikla předmětným trestním stíháním, je třeba považovat objektivně za újmu, kterou by důvodně pociťovala jakákoli jiná osoba na stejném místě. Tvrzení žalobkyně ohledně konkrétních následků soud považuje za úplná, neboť byly uváděny konkrétní následky v osobnostní sféře projevující se v profesní kariéře žalobkyně, tak i v jejím zdravotním stavu. Pokud jde o námitky žalované ohledně nedostatku příčinné souvislosti mezi žalobkyní tvrzenou psychickou újmou a nezákonným trestním stíháním, tyto soud považuje za nedůvodné, kdy z provedených důkazů posudky o invaliditě žalobkyně, vzhledem k jejich časové souslednosti, vyplývá postupné zhoršování zdravotního stavu, zejména pokud jde o její psychický stav, o čemž svědčí zjištění ohledně existence smíšené úzkostně depresivní poruchy v těžké formě u žalobkyně. Z účastnického výslechu žalobkyně se podává, že právě předmětné trestní řízení mělo negativní vliv na její zdravotní stav, na stupňující se psychické problémy. Nerozhodnou je skutečnost, zda ke vzniku invalidity, zvýšení stupně invalidity, u žalobkyně došlo právě a jen v důsledku nezákonného trestního stíhání. Postačuje, že se jedná o jednu z příčin, která vedla k psychické újmě na straně žalobkyně, která vyústila v přiznání invalidity III. stupně v důsledku komplexně zjištěného zdravotního stavu. Důvodnou, nicméně nerozhodnou vzhledem k následkům na zdravotním stavu, soud shledal námitku žalované ohledně té skutečnosti, že nelze přičítat žalované k tíži tvrzenou újmu v profesním uplatnění žalobkyně jako učitelky na základní umělecké škole, kdy z účastnického výslechu se podává, že k ukončení pracovního poměru na základní umělecké škole došlo v důsledku jednání zřizovatele školy, nikoliv žalované. Pokud jde o výši přiměřeného zadostiučinění, soud zohlednil závažnost vzniklé újmy v osobnostní sféře žalobkyně, tak i okolnosti za kterých k této došlo, majíce za to, že vzhledem k délce trestního řízení cca 9 let (110 měsíců do pravomocného skončení věci) lze považovat za přiměřenou částku 2.750 Kč za každý měsíc neoprávněného trestního stíhání, tj. důvodným soud shledal zcela nárok na zaplacení částky 302.500 Kč. Přiznaná výše zadostiučinění v dané věci (v přepočtu na jeden měsíc trvání trestního stíhání) se tak podstatně neodlišuje od zadostiučinění přiznaného v případech skutkově obdobných, tj. konkrétně v případech, které byly předmětem řízení ve věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 11 C 42/2020, sp. zn. 31 C 216/2014, kdy žalobkyně v podání z 19. 9. 2023 provedla srovnání se skutkově obdobnými případy odškodňování nemajetkové újmy vzniklé v důsledku porušení stejných práv. Soud podepsaný shledal provedené porovnání relevantním, kdy ve srovnávaných případech poškozeným osobám byla přiznána nemajetková újma za nedůvodná trestní stíhání pro trestné činy podvodu (s ohrožením trestem odnětí svobody ve shodné sazbě), vedení trestního stíhání mělo negativní důsledky na psychiku poškozených (s projevy depresí, úzkostmi, nespavostí). Lze tak uzavřít, že v dané věci žalobkyní požadovaná částka je přiměřeným zadostiučiněním ve smyslu ust. § 31a odst. 2 zák. č. 82/1998 Sb., kdy přepočteno na 1 měsíc trvání trestního stíhání činí přiznaná nemajetková újma částku 2 790 Kč, což je srovnatelné s přiznanou nemajetkovou újmou v porovnávaných případech. Výši úroku z prodlení soud stanovil v zákonné výši dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb., za období prodlení dle § 1968 obč. zák., tj. dnem následujícím po sdělení stanoviska žalované z 24. 1. 2022 ve vztahu k žádosti žalobkyně o odškodnění z 8. 10. 2021 Lhůtu k plnění soud stanovil dle § 160 o.s.ř. Soud neprovedl zbývající důkazní návrhy, neboť ty směřovaly k prokázání nerozhodných skutečností, skutečností nesporných. S ohledem na shora uvedené skutečnosti rozhodnuto, jak uvedeno ve výroku I. rozhodnutí.

22. Výrok II. o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ust. § 142 odst. 3, § 142a o.s.ř., tj. žalobkyni která byla ve věci neúspěšnou toliko v nepatrné části (z předmětu řízení ve výši 358 562 Kč), přiznány náklady spočívající v soudním poplatku za řízení v částce 2000 Kč, náhradě nákladů právního zastoupení, tj. odměně advokáta za 11 úkonů právní služby dle § 11 odst. 1 advokátního tarifu (převzetí zastoupení, výzva k plnění z 8.10.2021, podání žaloby, účast u jednání soudu dne 23. 6. 2022, 10. 11. 2022, 19. 1. 2023, 12. 10. 2023, u odvolacího soudu dne 31. 5. 2023, nahlížení do spisu 25. 11. 2022, vyjádření ve věci z 19. 9. 2023, z 19. 5. 2023) po 3 100 Kč dle § 7, § 9 odst. 4 písm. a) vyhl.č. 177/1996 Sb., 11 režijních paušálů po 300 Kč dle § 13 téže vyhlášky, jakož i DPH v částce 7 854 Kč se k tomuto vztahující, celkem ve výši jak uvedeno ve výroku rozhodnutí.

Poučení