11 C 42/2020-127

Rubrum

Obvodní soud pro Prahu 2 rozhodl samosoudcem Mgr. Martinem Trepkou ve věci žalobce: [osobní údaje žalobce] zastoupený advokátem [údaje o zástupci] proti žalovanému: [osobní údaje žalovaného] [anonymizováno 5 slov] sídlem [adresa] o zaplacení 100 000 Kč s příslušenstvím a omluvu takto:

Výrok

I. Řízení se v části, ve které žalobce požadoval poskytnutí omluvy ve formě omluvného úředního dopisu opatřeného podpisem ministra spravedlnosti, popřípadě vedoucího odboru odškodňování, doručeného k rukám žalobce, ve znění: „ Omluva panu [celé jméno žalobce] za nemajetkovou újmu způsobenou nezákonným trestním stíháním Česká republika – Ministerstvo spravedlnosti se omlouvá panu [celé jméno žalobce], [datum narození], neboť v trestním řízení vedeném nejprve u [stát. instituce], [stát. instituce] [obec a číslo], [anonymizováno 10 slov], pod sp. zn. [anonymizováno] [číslo], a posléze u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. [spisová značka], došlo vůči jeho osobě dne 26. února 2018 k vydání nezákonného rozhodnutí o zahájení trestního stíhání, v důsledku čehož mu vznikla nemajetková újma.“ zastavuje.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 50 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 50 000 Kč od 16. 5. 2020 do zaplacení, to vše do patnácti dnů od právní moci tohoto rozsudku.

III. Žaloba se v části, ve které žalobce požadoval zaplacení částky 50 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 50 000 Kč od 16. 5. 2020 do zaplacení, zamítá.

IV. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku 39 026 Kč, a to do patnácti dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám [anonymizováno] [jméno] [příjmení], [anonymizováno], advokáta, sídlem [adresa].

Odůvodnění

1. Žalobce se žalobou došlou soudu dne 15. 5. 2020 domáhal na žalovaném zaplacení částky 100 000 Kč s příslušenstvím a poskytnutí omluvy jako náhrady nemajetkové újmy způsobené nezákonným trestním stíháním.

2. Žalobce uvedl, že usnesením Policie ČR ze dne 26. 2. 2018, [číslo jednací], bylo zahájeno jeho trestní stíhání jednak pro pokračující trestný čin podvodu dle § 209 odst. 1, odst. 4 písm. d) tr. zákoníku, jednak pro trestný čin podvodu dle § 209 odst. 1, odst. 4 písm. d) tr. zákoníku. Proti tomuto usnesení podal žalobce stížnost, kterou odůvodnil zejména tím, že policejní orgán v rozsahu nutném pro zahájení trestního stíhání neprokázal naplnění zákonných znaků skutkové podstaty stíhaných trestných činů. Stížnost byla usnesením státního zástupce ze dne 25. 4. 2018 jako nedůvodná zamítnuta. Dne 20. 11. 2018 byla na žalobce podána pro obžaloba, a to pro skutky kvalifikované jako v usnesení o zahájení trestního stíhání. Obvodní soud pro Prahu 1 (dále jen„ OS Praha 1“) rozhodl rozsudkem ze dne 30. 4. 2019 tak, že žalobce byl dle § 226 písm. b) tr. řádu zproštěn obžaloby, neboť v žalobním návrhu označený skutek nebyl trestným činem. Proti tomuto rozsudku nepodal žalobce, ani státní zástupce odvolání, a rozsudek tak nabyl právní moci dne 18. 5. 2019. V důsledku takto vymezeného nezákonného trestního stíhání vznikla žalobci nemajetková újma, když trestním stíháním bylo významným způsobem zasaženo do jeho osobnostní integrity, zejména do morální, zdravotní, rodinné, jakož i do pracovně-ekonomické sféry osobnosti.

3. V důsledku vydání nezákonného rozhodnutí o zahájení trestního stíhání, jakož i navazujícího řízení, žalobce zcela ztratil důvěru v Policii ČR a státní zastupitelství. Toto přesvědčení nabyl žalobce zejména z toho důvodu, že těmito orgány byly zamítány důvodné stížnosti či žádosti, které brojily proti účelovosti samotného trestního stíhání vedeného proti žalobci. Žalobce tedy neměl úplnou možnost se k věci před zahájením, ale i v průběhu trestního stíhání, vyjádřit a uvést tak vše na pravou míru. Jednání orgánů činných v přípravném řízení pak svým způsobem podtrhává i postup [anonymizováno 5 slov] projednání přezkumu postupu policejního orgánu. Žalobce měl v důsledku vedení trestního stíhání rovněž velkou obavu o svou budoucnost a budoucnost své rodiny, a to právě v souvislosti s tím, jak bude ve věci dále postupováno. V průběhu trestního řízení cítil tlak na to, aby byl za každou cenu vyšetřován. Tuto myšlenku v jeho očích potvrzovala neochota, jakož i lhostejnost vůči němu, od orgánů činných v trestním řízení, a to zejména v přípravném řízení. Samo zahájení trestního stíhání a způsob jeho vedení bral přitom žalobce zcela osobně, a to i z toho důvodu, že byl přesvědčen o své nevině a o svém polepšení poté, co již byl jednou trestán. Přitom aktivně pociťoval, že na něho ostatní lidé nahlíží jako již znovu odsouzeného, byť proti němu bylo pouze zahájeno trestní stíhání. Žalobce považoval trestní řízení vůči své osobě jako zjevně nespravedlivé, neboť v dané věci jednal podle svého nejlepšího vědomí a svědomí. Během trvání svého prvního a zároveň posledního trestu se choval řádně a vytvářel si podmínky pro návrat do společnosti, avšak předmětné usnesení o zahájení trestního stíhání mu tuto cestu velmi ztížilo. Ve výkonu trestu odnětí svobody tak došlo ke zhoršení jeho pověsti jako odsouzeného, který systematicky pracuje na své nápravě. V průběhu výkonu trestu odnětí svobody, konkrétně v období po vydání usnesení o zahájení trestního stíhání, začal žalobce vnímat, že se jeho vybudované postavení, resp. pověst, ve věznici zhoršuje, a to i přes to, že neměl žádné kárné prohřešky. Tato skutečnost se projevovala zejména zrušením vycházek, volnočasových aktivit a dokonce zaměstnání, ve kterém v průběhu výkonu trestu pracoval. Poškození pověsti žalobce, i když v průběhu trestního řízení platí presumpce neviny, a kdy byl v konečném důsledku pravomocně zproštěn obžaloby, trvá doposud a je v podstatě nevratné. Obrovskou satisfakcí za snahy žalobce o své polepšení bylo vydání usnesení Obvodního soudu pro Prahu 4 (dále jen„ OS„ Praha 4“) ze dne 18. 7. 2018, kterým byl žalobce podmíněně propuštěn z výkonu trestu odnětí svobody. Institut podmíněného propuštění je vázán na splnění hned několika podmínek, a může se tak jevit pro některé odsouzené jako nedosažitelný. Žalobce si však převážně svým chováním, a tedy polepšením, podmíněné propuštění zasloužil, což deklaroval i OS Praha 4 ve svém usnesení. Zahájení a vedení trestního stíhání se velmi negativním způsobem podepsalo taktéž na zdravotním stavu žalobce. Žalobce trpěl v průběhu trestního stíhání velkým stresem, nespavostí, častými nenadálými změnami nálad, nechutenstvím, celkovou apatií, silnými pocity beznaděje a úzkosti. V důsledku prožitého velkého stresu byl nucen hledat lékařskou pomoc. Té se však žalobci nedostávalo, a to z důvodu výkonu trestu odnětí svobody. Samotný pocit beznaděje se tak z tohoto důvodu rapidně prohluboval. Zároveň se v průběhu trestního stíhání žalobci vrátily některé zdravotní problémy, které jej sužovaly v době tří let před zahájením předmětného trestního stíhání. Trestní stíhání působilo žalobci i velmi silné rodinné komplikace. Velmi na něj doléhala skutečnost, že se v důsledku jeho trestního stíhání trápí jeho blízcí a přátelé, kdy si tuto skutečnost dával často za vinu, byť byl o své trestněprávní nevině vždy přesvědčen. V průběhu trestního stíhání se taktéž velmi odcizil se svými dětmi, se kterými v průběhu předmětného trestního řízení ztratil kontakt. Vedením trestního řízení se také zhoršily vztahy mezi žalobcem a ostatními rodinnými příslušníky, jakož i přáteli, které tak byly nenávratně narušeny, a to i přes to, že žalobce vynaložil veškeré úsilí k tomu, aby dobré vztahy udržel. Tyto vztahy se však narušily až zahájením předmětného trestního řízení, nikoliv předchozím odsouzením, neboť žalobce vnímal, že ve výkonu trestu odnětí svobody, ještě před vydáním předmětného usnesení o zahájení trestního stíhání, měl oporu ve své rodině a přátelích, protože vnímali předchozí odsouzení žalobce jako„ přešlap“ s předpokladem, že se výkonem trestu poučí. Nicméně vydání usnesení o zahájení dalšího trestního stíhání už pro ně bylo příliš, a tak se od žalobce odloučili. Nenávratné narušení vztahů s těmito osobami nezměnilo ani vydání zprošťujícího rozsudku v předmětném trestním řízení. Z hlediska pracovně-ekonomického došlo v průběhu trestního stíhání žalobce k okamžitému zrušení jeho zaměstnání, které vykonával ve výkonu trestu odnětí svobody. Byla mu tak prakticky bezdůvodně upřena možnost získat alespoň nějaký výdělek, kterým by hradil výkon trestu ve věznici, jakož i výživné na své nezletilé děti. V průběhu vedení předmětného trestního řízení se policejní orgán obracel na předchozí klienty žalobce s dotazem na jeho osobnost, a to v souvislosti s předmětným trestním řízením. Na základě takto nepříjemných dotazů se tak tito klienti od žalobce stranili a straní dodnes. Jednání policejního orgánu v důsledku vydání nezákonného rozhodnutí tak zanechalo následky i v pracovně-ekonomické sféře osoby žalobce, neboť ty mu do dneška znesnadňují jeho další pracovní postup.

4. Na náhradu takto vymezené nemajetkové újmy žalobce požadoval poskytnutí písemné omluvy ve znění uvedeném ve výroku č. I. tohoto rozsudku a zaplacení částky 100 000 Kč (50 000 Kč za každý započatý rok vedení trestního stíhání). Nároky žalobce uplatnil u žalovaného žádostí ze dne 15. 11. 2019, žalovaný však žádost dosud nijak nevyřídil. Podanou žalobou se tak žalobce domáhal poskytnutí shora specifikované omluvy a zaplacení částky 100 000 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení od 16. 5. 2020 do zaplacení.

5. Žalovaný žalobou uplatněný nárok neuznal a navrhl zamítnutí žaloby. Žalovaný potvrdil, že u něho žalobce uplatnil předmětný nárok dne 15. 11. 2019. K projednání žádosti došlo dne 1. 6. 2020. Žalovaný konstatoval, že v předmětném řízení bylo vydáno nezákonné rozhodnutí, a žalobci se omluvil, ve zbytku byla jeho žádost zamítnuta. Po stručném shrnutí průběhu posuzovaného řízení (stejně jako žalobce) žalovaný uvedl, že v souladu s konstantní judikaturou je možno uzavřít, že v daném případě došlo ohledně žalobce k vydání nezákonného rozhodnutí, za které lze považovat s ohledem na výsledek trestního řízení usnesení o zahájení trestního stíhání. Pokud pak jde o náhradu vzniklé nemajetkové újmy, žalovaný zdůraznil, že intenzitu nemajetkové újmy (vedoucí ke stanovení přiměřené formy zadostiučinění) je třeba tvrdit a prokázat. Byť stát v zásadě odpovídá osobám, které trestně stíhal a vůči nimž trestní stíhání neskončilo odsuzujícím rozsudkem, nelze uzavřít, že by rovněž každou takovou osobu v každém případě musel zásadně odškodnit penězi. K odčinění této újmy postačují jiné než peněžní formy odškodnění. Výjimečně pak může trestněprávní minulost poškozeného jako jedna z posuzovaných okolností při stanovení formy a výše zadostiučinění při jejich úplném posouzení ovlivnit výsledný konkrétní závěr o neprokázání větší než nepatrné vzniklé újmy. Pro osobu, jež byla trestně stíhaná, nebyla odsouzena a utrpěla v tomto důsledku závažnější újmu, by v zásadě nemělo být problematickým tvrdit a prokázat, že jí způsobené příkoří překročilo míru, kterou bylo možno odčinit jinak než penězi. Proti žalobci bylo zahájeno trestní stíhání ze spáchání pokračujícího zločinu podvodu dle § 209 odst. 1, 4 d) tr. zákoníku a zločinu podvodu dle § 209 odst. 1, 4, d) tr. zákoníku. Z opisu rejstříku trestů fyzických osob vyplývá, že žalobce má zde uveden záznam o trestné činnosti, za niž byl pravomocně odsouzen. Z uvedeného vyplývá, že se žalobce opakovaně dopouští trestné činnosti a situace probíhajícího trestního stíhání je mu známá. Neboli jinak lze nahlížet na nemajetkovou újmu vzniknuvší osobě, která se prvně dostala pod tíhu trestního stíhání, a jinak je nutno posuzovat situaci osoby, která se opakovaně tlaku trestního stíhání vystavuje sama. Co se týče délky trestního stíhání, tato trvala celkem 1 rok a 3 měsíce. Délku řízení nelze shledat jako nepřiměřenou, neboť orgány činné v trestním řízení postupovaly plynule. Co se týče následků trestního stíhání ve sféře žalobce, tento v žalobě uvádí, že trestní stíhání mělo důsledky na rodinný život a dále na jeho zdraví a psychiku. K těmto uváděným tvrzením však nebylo v žádosti ničeho doloženo. Co se týče samotného trestního řízení, svědci se ve svých výpovědích zmínili o tíživé finanční situaci žalobce, který měl několikamilionové dluhy, i když vystupoval a prezentoval se jako majetný člověk. Proti žalobci bylo vedeno také několik exekucí. V přípravném řízení žalobce odmítl vypovídat a dne 19. 2. 2019 se nedostavil k hlavnímu líčení bez řádné omluvy. Je třeba také poukázat na to, že v průběhu hlavního líčení došlo k podstatné změně důkazní situace, když poškozený změnil svou výpověď a vypovídal ve prospěch žalobce. Ke zproštění obžaloby došlo pouze z důvodu změny výpovědi poškozeného. Žalovaný tedy konstatoval, že v trestním řízení vedeném proti žalobci došlo v přípravném řízení k vydání nezákonného rozhodnutí, a rovněž vyslovil žalobci omluvu za nezákonný postup orgánů činných v trestním řízení, v jehož důsledku bylo vydáno nezákonné rozhodnutí o zahájení jeho trestního stíhání. Vyslovenou omluvu považuje žalovaný i nadále za dostačující zadostiučinění vzniklé nemajetkové újmy. Ani v žalobě žalobce neuvádí takové skutečnosti, pro které by mělo být přistoupeno k peněžité satisfakci.

6. Následně žalovaný svou obranu doplnil tak, že k zahájení trestního stíhání žalobce došlo zejména na základě výpovědi jeho známého [anonymizováno]. [příjmení]. S [anonymizováno]. [příjmení] uzavřel žalobce dne 10. 10. 2018 dohodu o narovnání, ve které uznal svůj dluh vůči [anonymizováno]. [příjmení] ve výši 6 mil. Kč s tím, že zaplatil ihned částku ve výši 1 mil. Kč a zbytek dluhu se zavázal zaplatit ve splátkách po 100 tis. Kč. Teprve po uzavření této dohody [anonymizováno]. [příjmení] svou výpověď změnil a na základě právě změny výpovědi [anonymizováno]. [příjmení] pak byl žalobce zproštěn obžaloby. Pokud tedy mohl ztratit žalobce v někoho důvěru v důsledku zahájeného trestního stíhání, takto mohl být pouze [anonymizováno]. [příjmení] a nikoliv Policie ČR či státní zastupitelství, které postupovaly zcela podle zákona. Dále žalovaný nesouhlasil s tím, že by v důsledku předmětného trestního stíhání mělo dojít ke zhoršení pověsti žalobce ve věznici jako odsouzeného, který pracuje systematicky na své nápravě. Trestných činů, které byly předmětem posuzovaného trestního stíhání, se měl žalobce dopustit v letech 2014 a 2015, tedy v době, která nemůže být ani hypoteticky relevantní pro posouzení, zda žalobce pracoval ve věznici v roce 2018 na své nápravě. Rovněž na základě usnesení OS Praha 4 ze dne 18. 7. 2018 byl žalobce podmíněně propuštěn na svobodu, což by jistě nebylo možné, pokud by soud nectil presumpci neviny a pokud by posuzované trestní stíhání mělo mít nějaký vliv právě na posouzení, zda se žalobce snaží ve věznici napravit. Konečně sám žalobce ve své žalobě tímto rozhodnutím o podmíněném rozhodnutí argumentuje s tím, že si žalobce svým chováním ve věznici, a tedy polepšením, podmíněné propuštění zasloužil, jak deklaroval i OS Praha 4 ve svém usnesení. Tedy žalobce sám popírá své tvrzení o negativním dopadu posuzovaného trestního stíhání na hodnocení jeho chování ve věznici. Pokud žalobce argumentuje tím, že posuzované trestní stíhání mělo negativní dopad na jeho zdravotní stav s tím, že trpěl nespavostí, velkým stresem, změnami nálad apod., namítl žalovaný, že tyto zdravotní potíže mohly pramenit též ze samé skutečnosti, že se žalobce nacházel ve výkonu trestu odnětí svobody, minimálně tedy na počátku trestního stíhání. Pokud jde o tvrzení o dopadu trestního stíhání do rodinné sféry žalobce, považoval žalovaný až za absurdní tvrzení žalobce, že předchozí pravomocné odsouzení nemělo do jeho sféry žádný dopad a následné posuzované trestní stíhání způsobilo nenávratné poškození jeho vztahu s jeho rodinnými příslušníky a přáteli. K tvrzeným dopadům trestního stíhání do pracovně ekonomické sféry žalobce žalovaný namítl neprokázání, že by zaměstnání ve věznici žalobce ztratil právě z důvodu posuzovaného trestního stíhání. Pokud pak klienti žalobce odmítají se žalobcem nyní spolupracovat, namítl žalovaný, že se tito klienti mohli od žalobce spíš odvrátit v důsledku toho, že se dozvěděli o jeho pravomocném odsouzení, a následné posuzované trestní stíhání již na jejich pohledu na žalobce ničeho nezměnilo.

7. Žalobce následně doplnil, že v průběhu trestního stíhání trpěl velkým stresem, který byl způsoben tím, že v průběhu výkonu trestu se žalobci díky plnění svých povinností a řádným výkonem trestu podařilo dosáhnout umožnění vycházek a návštěv, kdy díky tomu opět získal kontakt se svými rodiči a dětmi. Zároveň byl žalobce dobře pracovně zařazen. Následkem vydání usnesení o zahájení trestního stíhání však došlo v podstatě okamžitě ke změně pracovního zařazení žalobce a k okamžitému zrušení všech výsad, které si svým příkladným chováním žalobce získal. Jediná výsada, která žalobci zůstala, byla možnost pěti minut telefonního kontaktu denně. V důsledku tohoto náhlého zásahu do žalobcovy snahy o sebereflexi a nápravu ve výkonu trestu se u žalobce začalo projevovat depresivní chování, nespavost, časté nenadálé změny nálad, nechutenství, celková apatie, silné pocity beznaděje a úzkosti. Žalobcova úzkost pramenila z obavy o to, že je možné, že již nikdy neuvidí své nemocné rodiče a že po dobu následujícího roku neuvidí své děti. Žalobce měl zároveň obavu o to, že následkem probíhajícího trestního stíhání mu nebude umožněno podmínečné propuštění. V důsledku zažívaného stresu se žalobce pokoušel vyhledat odbornou lékařskou pomoc, které se však žalobci v důsledku výkonu trestu odnětí svobody nedostávalo, a žalobcův zdravotní stav se tak v důsledku absence této lékařské pomoci pouze dále prohluboval. Žalobcovu nespavost nebylo možné řešit medikací, kterou by žalobce mimo výkon trestu normálně užíval, a tak byl v jednom případě vzhůru dokonce šest dní v řadě. U žalobce zároveň došlo k opětovnému propuknutí některých zdravotních komplikací, které se u něj projevily již v období trestnímu stíhání předcházející.

8. Žalovaný pak k doplněným tvrzením žalobce namítl, že stres, deprese a úzkost jsou jedny z nejčastějších problémů u vězeňské populace. Uváděné zdravotní potíže tedy nepochybně mohou pramenit ze samé skutečnosti, že žalobce se již v době zahájení trestního stíhání nacházel ve věznici, když byl pravomocně odsouzen za trestný čin. Dle žalovaného je též absurdní tvrzení žalobce, že ve věznici se pokoušel vyhledat odbornou lékařskou pomoc, které se mu údajně ve věznici nedostalo. V každé věznici je pro vězně k dispozici vězeňský psycholog, speciální pedagog, terapeut či sociální pracovník. Žalobce nijak neprokázal, že by odbornou psychologickou pomoc ve věznici vyhledal a že mu tato byla odmítnuta. Pokud jde o tvrzení o nespavosti, žalovaný namítl, že je obecně známo, že příčiny nespavosti spočívají ve stresu, úzkosti, nevhodném či rušivém prostředí pro spánek apod. Žalobce byl ve věznici a stres či pocity úzkosti mohly být vyvolány právě samotným pobytem ve věznici. Věznici též nelze považovat za vhodné a nerušivé prostředí pro klidný spánek. Pokud žalobce uvádí, že by svou nespavost řešil na svobodě pomocí medikamentů, namítl žalovaný, že ve věznici se žalobce nacházel na základě pravomocného odsouzení za spáchání trestného činu, a nikoliv v důsledku nezákonného trestního stíhání. Konečně pokud ve výkonu trestu odnětí svobody nemohl žalobce užívat léky na spaní je sporné, zda se jedná o pozitivní či negativní skutečnost pro zdravotní stav žalobce, neboť je obecně známo, že většina léků na spaní má nežádoucí vedlejší účinky, případně vyvolává závislost. Pokud žalobce uvádí, že měl obavu z toho, že v důsledku nezákonného trestního stíhání mu nebude umožněno podmíněné propuštění na svobodu, je tato úvaha dle žalovaného zcela lichá. Soud musí vždy ctít presumpci neviny a probíhající trestní stíhání nemohlo mít vliv na jeho rozhodnutí o podmíněném propuštění, v opačném případě by se jednalo o nezákonný důvod zamítnutí návrhu na podmíněné propuštění. Na základě usnesení OS Praha 4 ze dne 18. 7. 2018 pak byl žalobce podmíněně propuštěn na svobodu, což by jistě nebylo možné, pokud by soud nectil presumpci neviny a pokud by posuzované trestní stíhání mělo mít nějaký vliv právě na posouzení, zda se žalobce snažil ve věznici napravit. Pokud žalobce uvádí, že mu v důsledku nezákonného trestního stíhání byly odňaty výhody ve věznici jako vycházky a návštěvy, když mu zůstal pouze telefonický kontakt 5 minut denně, v důsledku čehož měl údajně obavy, zda ještě někdy uvidí svého nemocného otce a že třeba další rok neuvidí své děti, žalovaný namítl, že rozhodnutí o povolení opustit věznici není nárokové a rozhodnutí o něm je plně v kompetenci ředitele věznice. Jedná se o motivační odměnu pro vězně (stejně tak povolení návštěvy). Podle názoru žalovaného není dána příčinná souvislost mezi nezákonným trestním stíháním žalobce a neumožněním návštěv a neudělení povolení opustit věznici. Nelze tedy na jisto postavit, zda by žalobce, nebýt nezákonného trestního stíhání, dosáhl vydání rozhodnutí o povolení opustit věznici či zda by mu byly umožněny návštěvy. Dále žalovaný namítl, že tvrzení žalobce v žalobě, kde uvedl, že v důsledku nezákonného trestního stíhání bylo zrušeno jeho zaměstnání ve věznici, se v průběhu provedeného dokazování ukázalo nepravdivým, když ve skutečnosti byl žalobce pouze přeřazen z práce mimo věznici na práci ve věznici. Tudíž došlo pouze ke změně místa a druhu práce a nikoliv k ukončení jeho pracovní činnosti ve věznici. Žalobce sice toto tvrzení ve svém následném doplnění koriguje v tom směru, že došlo ke změně jeho pracovního zařazení, nicméně žalovaný má za to, že toto nepravdivé tvrzení má vliv na věrohodnost jeho dalších tvrzení. Zůstává pak otázkou, jaký byl skutečný důvod tohoto přeřazení. Zda to bylo vedení nezákonného trestního stíhání proti žalobci nebo jiná skutečnost. Závěry žalobce jsou čistě spekulativní.

9. Konečně pak žalobce doplnil srovnání svého případu s jinými případy odškodňování nemajetkové újmy. Žalobce tak odkázal na rozsudek Městského soudu v Praze (dále jen„ MS Praha“) ze dne 11. 11. 2015, č. j. 55 Co 2296/2015-313, kdy v tomto srovnávacím případě byl žalobce stíhán pro podezření ze spáchání úvěrového podvodu, padělání a pozměňování veřejné listiny. Trestní stíhání trvalo tři roky, žalobce byl v jeho průběhu po určitou dobu i ve vazbě, kde se u něj projevily psychické komplikace, u tamního žalobce také došlo k projevu komplikací v rodinné sféře s příbuznými a k nenapravitelnému rozpadu manželství. Dále žalobce odkázal na rozsudek Krajského soudu v Ostravě (dále jen„ KS Ostrava“) ze dne 21. 3. 2013, č. j. 71 Co 301/2011-143, kdy v tomto srovnávacím případě byl žalobce v průběhu trestního řízení stíhán pro podezření ze spáchání úvěrového podvodu. Trestní stíhání trvalo 1 rok, na žalobce mělo negativní psychické dopady, zpráva o jeho trestním stíhání se rozšířila na jeho pracovišti, v důsledku čehož u něj došlo i k přeřazení na jinou práci.

10. Při jednání konaném dne 26. 1. 2022 vzal žalobce svou žalobu v rozsahu požadavku na poskytnutí omluvy zpět, když omluva již byla žalobci poskytnuta. Žalovaný s částečným zpětvzetím žaloby souhlasil.

11. Na základě provedeného dokazování učinil soud následující skutková zjištění:

12. Usnesením ze dne 26. 2. 2018, doručeným žalobci téhož dne, bylo zahájeno trestní stíhání žalobce pro spáchání pokračujícího zločinu podvodu dle § 209 odst. 1, odst. 4 písm. d) tr. zákoníku a pro spáchání zločinu podvodu dle § 209 odst. 1, odst. 4 písm. d) tr. zákoníku, kterých se měl dopustit tím, že (stručně řečeno) si v úmyslu sebe obohatit vypůjčil v průběhu let 2014 a 2015 od [anonymizováno]. [příjmení] částky 1 500 000 Kč, 1 800 000 Kč a 1 200 000 Kč (za účelem investice do podnikání) a částku 1 500 000 Kč (za účelem vyplacení dluhu na nemovitosti), přičemž již od počátku si musel být vědom, že vzhledem ke své životní situaci nebude moci půjčky vrátit, což lze dovozovat mj. ze skutečnosti, že v době půjček byl postižen exekucemi, peníze nevrátil a ponechal si je pro svou potřebu, čímž způsobil [anonymizováno]. [příjmení] škodu v celkové výši 6 000 000 Kč. Usnesení vycházelo mj. z vysvětlení podaného [anonymizováno]. [příjmení], který uvedl, že žalobci půjčky poskytl v domnění, že se jedná o movitého člověka. Půjčky mu však nevrátil, ale dále spolu komunikovali až do doby, kdy žalobce zatkla policie a začal se dozvídat podrobnosti o žalobcově životě. Podal pak návrh na exekuci a dozvěděl, se že žalobce má na svou osobu exekucí více. Podáním svého obhájce ze dne 1. 3. 2018, doplněným podáním ze dne 6. 3. 2018, podal žalobce proti usnesení stížnost, ve které zejména sporoval naplnění znaků skutkové podstaty trestného činu podvodu. Nesporoval, že [anonymizováno]. [příjmení] peníze nevrátil, popíral však podvodný úmysl a uváděl, že k nevrácení došlo jen z důvodu nástupu do výkonu trestu (který byl pro žalobce z tam uváděných důvodů překvapivý, když měl za to, že bylo vyhověno žádosti o odklad nástupu výkonu trestu či že byl odsuzující rozsudek zrušen, o čem ho nepravdivě informoval jeho tehdejší domnělý právní zástupce), nikoliv z důvodu nemajetnosti. Vykazované exekuce již nebyly aktivní, žalobce měl dostatek majetku na vrácení půjček. Po propuštění z výkonu trestu odnětí svobody bude žalobce situaci řešit. Žalobce též namítal porušení zásady subsidiarity trestní represe. Stejnou argumentaci žalobce sděloval policejnímu orgánu již před zahájením trestního stíhání v podání svého obhájce ze dne 12. 12. 2017. Dne 6. 3. 2018 proběhl výslech žalobce jako obviněného, žalobce využil svého práva a nevypovídal, když mu teprve tohoto dne byly dodány poklady ze spisu, se kterými se chce seznámit. Stížnost proti usnesení o zahájení trestního stíhání byla usnesením státního zástupce ze dne 25. 4. 2018 jako nedůvodná zamítnuta. Dne 25. 4. 2018 udělil státní zástupce policejnímu orgánu pokyny k doplnění vyšetřování (mj. vytěžení [anonymizováno]. [příjmení], [anonymizováno]. [příjmení], [anonymizováno]. [příjmení] a [anonymizováno]. [příjmení]) a prodloužil a lhůtu k vyšetřování do 30. 6. 2018 [anonymizováno]. [příjmení] podával vysvětlení dne 24. 5. 2018, [anonymizováno]. [příjmení] podávala vysvětlení dne 29. 5. 2018, [anonymizováno]. [příjmení] podával vysvětlení dne 4. 6. 2018, [anonymizováno]. [příjmení] podával vysvětlení dne 11. 6. 2018. V podání svého obhájce ze dne 1. 6. 2018 sděloval žalobce s výhradou omezeného přístupu k potřebným dokladům, na co použil částky od [anonymizováno]. [příjmení] (nákup tam uvedených vozidel). Dále uváděl, jaká další vozidla a jaký další majetek (zboží pro podnikání) vlastnil on či jeho společnost před nástupem do výkonu trestu, kdy tento majetek měl být krátce po jeho nástupu do výkonu trestu bez jeho vědomí rozebrán věřiteli. Toto vyjádření žalobce doplňoval podáním svého obhájce ze dne 28. 6. 2018 a deklaroval, že měl dostatek majetku, aby mohl [anonymizováno]. [příjmení] v případě výzvy zapůjčené prostředky vrátit. V dalším podání svého obhájce ze dne 12. 7. 2018 žalobce sděloval, že usiluje o získání dalších podkladů, kterými by svá předchozí vyjádření doplnil, což je s ohledem na vykonávaný trest odnětí svobody obtížné. Další údaje k vozidlům pak žalobce sděloval podáním svého obhájce ze dne 23. 8. 2018. Osobním dopisem ze dne 27. 6. 2018 žádal žalobce státního zástupce, aby byla věc řádně prošetřena a aby byly zajištěny podklady, o které žádal, když jeho možnosti ve výkonu trestu jsou omezené. Namítal, že na jeho žádosti není brán zřetel, nemohl se účastnit výslechů svědků a klást jim otázky, sám nemohl vypovídat, když v den výslechu ještě neznal obsah spisu. Vyjadřoval přesvědčení, že je schopen vše doložit a prokázat, že svého kamaráda nepodvedl. Uváděl rovněž, že po sdělení obvinění byl ve výkonu trestu stažen z práce, vzali mu možnost vycházek za rodinou, byl mu omezen venkovní pohyb. V dalším osobním dopisu ze dne 3. 7. 2018 adresovaném státním zástupci se žalobce vyjadřoval k provedeným výslechům (shora uvedeným podáním vysvětlení), kdy namítal nedostatečné či nesprávně pokládané dotazy a opětovně žádal o poskytnutí součinnosti při zajišťování potřebných podkladů a provedení svého výslechu. Rozsudkem MS Praha ze dne 3. 10. 2013, sp. zn. [spisová značka], ve spojení s rozsudkem Vrchního soudu v Praze ze dne 11. 4. 2014, sp. zn. [spisová značka], byl žalobce uznán vinným ze spáchání pokusu zločinu zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby dle § 21 odst. 1 tr. zákoníku k § 240 odst. 1, odst. 3 tr. zákoníku a byl mu uložen nepodmíněný trest odnětí svobody v trvání 5 let, pro jehož výkon byl zařazen do věznice s dozorem, a peněžitý trest ve výši 200 000 Kč s náhradním trestem odnětí svobody v trvání 4 měsíců. Do výkonu trestu odnětí svobody byl žalobce dodán dne 7. 1. 2016 Policií ČR na základě příkazu k dodání do výkonu trestu ze dne 23. 10. 2015. Usnesením OS Praha 4 ze dne 18. 7. 2018, sp. zn. [spisová značka], které nabylo právní moci dne 20. 7. 2018, byl žalobce z výkonu trestu podmíněně propuštěn za současného přijetí záruky za dovršení jeho nápravy podané spolkem [příjmení] [anonymizována tři slova] a byla mu stanovena zkušební doba v trvání 7 let za současného vyslovení dohledu. V odůvodnění usnesení soud konstatoval, že žalobce splňuje všechny tři zákonné podmínky § 88 odst. 1 tr. zákoníku pro podmíněné propuštění za současného přijetí záruky za dovršení jeho nápravy. Žádné další odsouzení neměl žalobce v evidenci rejstříku trestů zaznamenáno. Dne 27. 8. 2018 prostudoval obhájce žalobce spis při skončení vyšetřování (žalobce byl omluven s tím, že žádal o stanovení jiného termínu) a předal policejnímu orgánu návrhy na doplnění vyšetřování a návrh na zastavení trestního stíhání žalobce. V návrzích na doplnění vyšetřování žalobce navrhoval provedení svého výslechu, provedení výslechů celé řady svědků, včetně poškozeného [příjmení]. [příjmení], zajištění výpisů z účtů, z registru vozidel, zajištění odborného vyjádření k hodnotě vozidel, zajištění částí dokumentace z výkonu trestu odnětí svobody. V návrhu na zastavení trestního stíhání žalobce navrhoval trestní stíhání zastavit z důvodu, že nebylo prokázáno, že by se stal skutek, pro který se trestní stíhání vede. Návrhy na doplnění vyšetřování byly policejním orgánem dne 28. 8. 2018 zamítnuty a vyšetřování bylo téhož dne ukončeno s návrhem na podání obžaloby pro stejné skutky se stejnou právní kvalifikací, jak bylo uvedeno v usnesení o zahájení trestního stíhání. Spis byl dne 3. 9. 2018 předložen státnímu zástupci. Dalším osobním dopisem ze dne 1. 9. 2018 se žalobce obracel na státního zástupce a stěžoval si, že nebyl proveden jeho výslech, přestože mu to bylo vyšetřovatelem i státním zástupcem přislíbeno, nebyli vyslechnuti žádní z požadovaných svědků, zejména [anonymizováno]. [příjmení], nebyly zajištěny žádné z požadovaných podkladů. Namísto toho proběhlo prostudování spisu, návrhy na doplnění vyšetřování byly zamítnuty a vyšetřování je ukončeno. Žalobce tak žádal státního zástupce, aby spis nebyl uzavírán a byla mu poskytnuta možnost obstarat podklady a vše vysvětlit, když jeho možnosti jsou nyní po propuštění z výkonu trestu podstatně lepší, zejména pak trval na provedení svého výslechu a výslechu [anonymizováno]. [příjmení]. Dne 2. 10. 2018 byl spis státním zástupcem vrácen policejnímu orgánu s pokynem umožnit poškozenému prostudování spisu a učinění návrhů na doplnění vyšetřování, když toto právo bylo poškozenému upřeno, s tím, že doplněný vyšetřovací spis má být předložen nejpozději do 30. 10. 2018. Dne 17. 10. 2018 prostudoval spis zmocněnec poškozeného [anonymizováno]. [příjmení], který do spisu založil dohodu o narovnání mezi žalobcem a [anonymizováno]. [příjmení] s tím, že dodatečně bude do spisu ještě založeno prohlášení [anonymizováno]. [příjmení]. V předložené dohodě o narovnání ze dne 10. 10. 2018 žalobce uznal svůj dluh vůči [anonymizováno]. [příjmení] ve výši 6 000 000 Kč, který se zavázal uhradit, tak že částka 1 050 000 Kč byla již složena do advokátní úschovy a zbylých 4 950 000 Kč mělo být uhrazeno v měsíčních splátkách ve výši 100 000 Kč (poslední ve výši 50 000 Kč). V podání ze dne 17. 10. 2018 žalobce prostřednictvím svého obhájce navrhoval doplnění vyšetřování o svůj výslech a dále navrhoval zastavení trestního stíhání z důvodu, že skutek není trestným činem, přičemž odkazoval na připojené prohlášení [anonymizováno]. [příjmení]. [anonymizováno]. [příjmení] v nedatovaném prohlášení uvedl, že trestní oznámení na žalobce podal poté, co se se žalobcem nemohl ve výkonu trestu spojit (jeho návštěvy byly zamítnuty), viděl, že mizí žalobcova auta, pokoušel se marně věc projednat se žalobcovým otcem (ten s ním přestal komunikovat, [anonymizováno]. [příjmení] nevěděl, že onemocněl [anonymizováno]) a od pana [příjmení] dostal informaci, že žalobce spáchal stamilionové podvody, dluží obrovské částky různým lidem, a proto se musí jeho majetek rychle prodat. Žalobce [anonymizováno]. [příjmení] po svém propuštění z výkonu trestu ihned vyhledal, vysvětlil mu, že informace od pana [příjmení] nebyly správné, dohledává svůj majetek a dohodli se na narovnání vztahů a splacení dluhu. [anonymizováno]. [příjmení] tak uzavřel, že trestní oznámení podal pod vlivem nesprávných či lživých informací. Nyní ví, že jej žalobce nikdy nechtěl podvést, celá situace vznikla tím, že po žalobcově uvěznění se skupina kolem pana [příjmení] zmocnila aut bez zaplacení. Vztahy mezi [anonymizováno]. [příjmení] a žalobcem jsou nyní narovnány a [anonymizováno]. [příjmení] se necítí být poškozen. Návrh na doplnění vyšetřování byl policejním orgánem dne 18. 10. 2018 zamítnut a vyšetřování bylo téhož dne ukončeno opět s návrhem na podání obžaloby pro stejné skutky se stejnou právní kvalifikací, jak bylo uvedeno v usnesení o zahájení trestního stíhání. Spis byl dne 24. 10. 2018 předložen státnímu zástupci. Obžaloba pro mírně upravené skutky, avšak se stejnou právní kvalifikací, byla podána k OS Praha 1 dne 23. 11. 2018. Žalobce podal dne 26. 11. 2018 prostřednictvím svého obhájce podnět k předběžnému projednání obžaloby, když jsou dány okolnosti odůvodňující zastavení trestního stíhání, přípravné řízení nebylo provedeno dle zákona, když byla zejména závažným způsobem porušena ustanovení procesních předpisů zajišťující právo obhajoby, a ve věci nejsou v potřebném rozsahu objasněny základní skutkové okolnosti, bez kterých není možné ve věci rozhodnout. Žalobce neměl v opisu z evidence rejstříku trestů žádný další záznam. Dne 18. 2. 2019 došlo soudu podání zmocněnce poškozeného [anonymizováno]. [příjmení], ve kterém uváděl, že trestnou činností žalobce mu byla způsobena škoda ve výši 6 000 000 Kč, na základě uzavřené dohody o narovnání bylo žalobcem již zaplaceno 1 562 000 Kč, a navrhoval tak, aby v odsuzujícím rozsudku bylo žalobci uloženo nahradit mu způsobenou škodu ve výši 4 438 000 Kč. K hlavnímu líčení konanému dne 19. 2. 2019 se žalobce nedostavil, soud jeho omluvu se zdravotních důvodů neuznal za důvodnou, když v potvrzení o pracovní neschopnosti měl stanovené vycházky. Hlavní líčení bylo odročeno na den 30. 4. 2019. Při hlavním líčení konaném dne 30. 4. 2019 byli vyslechnuti žalobce a [anonymizována tři slova]. [příjmení] vypovídal obdobně jako v dříve založeném prohlášení s tím rozdílem, že on žádné trestní oznámení nepodával, pouze podával vysvětlení na policii. Po předložení trestního oznámení popřel, že by se jednalo o jeho podpis. Potvrdil, že se žalobcem uzavřeli dohodu, že mu žalobce již vrátil 1,5 mil. Kč, a uvedl, že žádnou náhradu škody nepožaduje. Následně probíhala obsáhlá diskuse předsedy senátu, státního zástupce, obhájců, žalobce a poškozeného, kdy bylo namítáno, že žalobce nebyl seznámen se spisem, že nebyl vyslechnut, ačkoliv mu to státní zástupce přislíbil, poškozený namítal, že sám se u vyšetřovatele domáhal, aby byl vyslechnut jako svědek, ale bylo to odmítnuto. Byly diskutovány další vytýkané vady přípravného řízení, státní zástupce zvažoval i zpětvzetí obžaloby, k čemuž nakonec nedošlo. Žalobce mj. uváděl, že podávat vysvětlení chodil k vyšetřovateli v době svých vycházek, že vyšetřovatele žádal, aby za ním do věznice nechodil, protože tam měl dobrou práci, o kterou by mohl přijít a mohli by mu zrušit i vycházky a návštěvy rodiny. Místo toho vyšetřovatel zaslal usnesení o zahájení trestního stíhání, takže žalobci okamžitě zatrhli vycházky a stáhli ho z práce. Následně bylo provedeno dokazování listinami ze spisu, návrhy na výslechy svědků byly zamítnuty a po přednesu závěrečných řečí byl vyhlášen rozsudek, kterým byl žalobce zproštěn obžaloby dle § 226 písm. b) tr. řádu, neboť v žalobním návrhu označený skutek není trestným činem. Proti rozsudku nebylo podáno odvolání a tento nabyl právní moci dne 18. 5. 2019 (zjištěno ze spisu OS Praha 1 sp. zn. [spisová značka]).

13. Přípisem svého obhájce ze dne 31. 8. 2018 žádal žalobce státního zástupce o přezkoumání postupu policejního orgánu. Namítal, že všechny„ vyslýchané“ osoby pouze podávaly vysvětlení a nebyly vyslechnuty jako svědci, tj. vypovídaly bez přítomnosti obhajoby, která jim nemohla klást otázky, navíc některým (např. poškozený [anonymizováno]. [příjmení]) byly předestírány skutečnosti uváděné žalobcem. Dále namítal, že dosud nebyl vyslechnut, přestože mu to bylo státním zástupcem výslovně přislíbeno, avšak vyšetřovatel to odmítl, stejně jako paušálně odmítl všechny návrhy žalobce na doplnění vyšetřování. Konečně pak namítl, že mu dosud nebylo umožněno prostudovat spis, když z termínu dne 27. 8. 2018 se omluvil a nový termín mu byl odmítnut. Žalobce tak žádal o zjednání nápravy, in eventum navrhoval zastavení trestního stíhání. Žádost byla státním zástupcem s omluvou za prodlení vzniklé organizačními opatřeními na státním zastupitelství vyřízena až dne 16. 11. 2018 (poté, co si žalobce prostřednictvím svého obhájce stěžoval na průtahy u nadřízeného státního zastupitelství), a to tak, že všechny námitky žalobce byly odmítnuty, včetně požadavku na jeho výslech, když žalobce měl možnost se k věci vyjádřit po převzetí usnesení o zahájení trestního stíhání, čehož nevyužil. S takovýmto vyřízením žalobce nesouhlasil a přípisem svého obhájce ze dne 22. 11. 2018 žádal o vykonání dohledu [anonymizována čtyři slova] [obec]. S ohledem na podání obžaloby bylo toto podání postoupenou soudu jako součást obhajoby žalobce (založeno na č. l. 849 trestního spisu) (zjištěno z žádosti o přezkoumání postupu policejního orgánu ze dne 31. 8. 2018, vyrozumění o postoupení podání ze dne 6. 11. 2018, vyřízení přezkoumání postupu policejního orgánu ze dne 16. 11. 20018, podnětu k výkonu dohledu ze dne 22. 11. 2018).

14. V dotazníku při nástupu výkonu trestu žalobce uvedl, že má 4 děti, jako osobu, se kterou chce po dobu výkonu trestu udržovat kontakt, uvedl družku [anonymizováno]. [příjmení]. Dále uvedl, že je závislý na výdělku, výživné mu bylo uloženo platit u jednoho z dětí, a to ve výši 10 000 Kč (zjištěno z dotazníku při nástupu výkonu trestu odnětí svobody z osobního spisu žalobce z VTOS).

15. Rozhodnutími ředitele [stát. instituce] (dále jen„ [anonymizováno] [obec]“) ze dnů 1. 7. a 29. 12. 2016 bylo žalobci povoleno rozšíření telefonního a návštěvního kontaktu na tetu a sestřenici, naopak žádosti o povolení návštěvy [anonymizováno]. [příjmení] nebyly rozhodnutími ředitele [anonymizováno] [obec] ze dnů 6. 4. a 27. 9. 2016 povoleny (zjištěno z rozhodnutí ředitele [anonymizováno] [obec] z osobního spisu žalobce z VTOS).

16. Rozhodnutím ředitele [anonymizováno] [obec] ze dne 3. 4. 2018 byla žalobci povolena návštěva otce dne 8. 4. 2018, a to v návštěvní místnosti pro obviněné – mimo dělící přepážku z důvodu, že otec žalobce se pro výrazně narušenou imunitu po prodělané chemoterapeutické léčbě není schopen zúčastnit běžných návštěv jako součást větší skupiny lidí (zjištěno z rozhodnutí ředitele [anonymizováno] [obec] z osobního spisu žalobce z VTOS).

17. Při rozhovoru s psychologem po nástupu výkonu trestu dne 8. 1. 2016 žalobce uvedl, že byl hospitalizován na [anonymizována tři slova] [obec] [anonymizována tři slova] (zjištěno ze schéma rozhovoru s nově přijatým odsouzeným z osobního spisu žalobce z VTOS).

18. Rozhodnutím ředitele [anonymizováno] [obec] ze dne 24. 2. 2016 byl žalobce zařazen v rámci vnitřní diferenciace do skupiny II. typu věznice s dozorem. Z důvodu, že svým chováním a jednáním projevoval odpovědný přístup k plnění stanovených povinností, dlouhodobě úspěšně plnil program standardního zacházení a spolupracoval při naplňování účelu výkonu trestu, byl zařazen na pracovišti [anonymizována dvě slova], za dobu výkonu trestu byl 2x odměněn pochvalou, a to za příkladnou práci na pracovišti, a neměl žádný kázeňský trest, byl žalobce rozhodnutím ředitele [anonymizováno] [obec] ze dne 1. 2. 2017 přeřazen v rámci vnitřní diferenciace do skupiny I. typu věznice s dozorem (zjištěno z rozhodnutí o zařazení/přeřazení odsouzeného z osobního spisu žalobce z VTOS).

19. Na podkladě doporučení příslušné komise vystavil ředitel [anonymizováno] [obec] dne 3. 4. 2017 kladné hodnocení a stanovisko pro OS Praha 4 k přeřazení žalobce do mírnějšího typu věznice. V rámci tohoto hodnocení mj. uvedl, že po absolvování přijímacího a nástupního oddělení [anonymizováno] [obec], kde dodržoval stanovené povinnosti vyplývající ze zákonných norem upravujících VTOS a vnitřního řádu věznice, byl žalobce dne 16. 2. 2016 umístěn do standardního oddělení VTOS mezi nepracující odsouzené. Pracovně zařazen byl dne 14. 3. 2016 na střežené pracoviště [anonymizována čtyři slova]. Dne 17. 8. 2016 byl z tohoto pracoviště přeřazen na pracoviště [anonymizována dvě slova] s povolením volného pohybu uvnitř vazební věznice při plnění pracovních úkolů. Z organizačních důvodů byl dne 2. 3. 2017 z tohoto pracoviště přeřazen na pracoviště [anonymizováno] [obec] s povolením volného pohybu mimo vazební věznici při plnění pracovních úkolů. Jeho pracovní morálka je hodnocena kladně, pracuje nad rámec běžných povinností. OS Praha 4 adresoval dne 2. 5. 2017 [anonymizováno] [obec] příkaz k přeřazení žalobce do z věznice s dozorem do věznice s dohledem, o čemž bylo rozhodnuto usnesením z téhož dne. Rozhodnutím ředitele [anonymizováno] [obec] ze dne 10. 5. 2017 byl žalobce zařazen v rámci vnitřní diferenciace do skupiny I. typu věznice s dohledem (zjištěno z hodnocení k přeřazení do mírnějšího typu věznice s dohledem, příkazu k přeřazení, rozhodnutí o zařazení odsouzeného z osobního spisu žalobce z VTOS).

20. S ohledem na kladné hodnocení byl žalobci rozhodnutím ředitele [anonymizováno] [obec] ze dne 1. 10. 2017 změněn stupeň zabezpečení ze středního na nízký, kdy odsouzení zařazení k trestu odnětí svobody do věznice s dohledem a do věznice s dozorem byli ode dne nabytí účinnosti zákona č. 58/2017 Sb. zařazeni do věznice s ostrahou (zjištěno z rozhodnutí o umístění do oddělení ve věznici s ostrahou z osobního spisu žalobce z VTOS).

21. Dne 11. 7. 2018 zpracoval ředitel [anonymizováno] [obec] kladné hodnocení pro OS Praha 4 k žádosti žalobce o podmíněné propuštění. Dříve uvedené údaje o pracovním zařazení doplnil tak, že dne 7. 3. 2018 byl žalobce přeřazen opět na pracoviště [anonymizována dvě slova] a dne 19. 4. 2018 byl přeřazen na pracoviště [anonymizována dvě slova] s udělením volného pohybu uvnitř vazební věznice. Za dobu výkonu trestu byl žalobce 9x odměněn (2x pochvalou, 2x mimořádným zvýšením doby trvání návštěv během jednoho kalendářního měsíce na 4,5 hod., 2x opuštěním věznice v souvislosti s návštěvou a 3x přerušením výkonu trestu), vše za práce ve prospěch věznice a příkladnou práci. Mimo tyto odměny bylo žalobci ředitelem vazební věznice 7x povoleno opustit věznici. Kázeňsky trestán nebyl. Na doporučení příslušných pracovníků věznice se však ředitel [anonymizováno] [obec] nepřipojil k žádosti žalobce o podmíněné propuštění, důvodem takovéhoto stanoviska přes kladné hodnocení žalobce bylo, že žalobce byl do výkonu trestu dodán Policií ČR a že je vůči němu vedeno další trestní stíhání (zjištěno z hodnocení k žádosti o podmíněné propuštění, stanovisek z osobního spisu žalobce z VTOS).

22. Stran udělených odměn a pracovního zařazení žalobce ve věznici a jeho změn jsou v osobním spisu žalobce z VTOS založena příslušná rozhodnutí vychovatele či ředitele [anonymizováno] [obec]. S účinností od 2. 3. 2017 byla žalobci stanovena odměna ve výši 4 500 Kč měsíčně. Návrh na přeřazení žalobce z pracoviště [anonymizováno] [obec] s udělením volného pohybu mimo vazební věznici na pracoviště [anonymizována dvě slova] s udělením volného pohybu ve vazební věznici ze dne 6. 3. 2018, schválený ředitelem [anonymizováno] [obec] dne 7. 3. 2018, byl odůvodněn dalším trestním stíháním žalobce. Odměna stanovená žalobci s účinností od 7. 3. 2018 činila stále 4 500 Kč měsíčně, s účinností od 1. 4. 2018 pak byla tato odměna navýšena na 5 500 Kč měsíčně. Návrh na přeřazení žalobce z pracoviště [anonymizována dvě slova] na pracoviště [anonymizována dvě slova] s udělením volného pohybu ve vazební věznici ze dne 17. 4. 2018, schválený ředitelem [anonymizováno] [obec] dne 18. 4. 2018, byl odůvodněn organizačními důvody (zjištěno z rozhodnutí vychovatele a ředitele [anonymizováno] [obec] o udělení odměny a o pracovním zařazení žalobce, potvrzení o výši pracovní odměny ze dne 1. 3. 2017, návrhu na přeřazení odsouzeného ze dne 6. 3. 2018, potvrzení o výši pracovní odměny ze dnů 6. 3. a 29. 3. 2018, návrhu na přeřazení odsouzeného ze dne 17. 4. 2018 z osobního spisu žalobce z VTOS).

23. Poslední z odměn, a to mimořádné zvýšení doby trvání návštěv během jednoho kalendářního měsíce na 4,5 hodiny, byla žalobci udělena až po zahájení předmětného trestního stíhání, a to dne 18. 4. 2018 (zjištěno z rozhodnutí o udělení odměny).

24. Rozhodnutími ředitele [anonymizováno] [obec] bylo žalobci povoleno opustit věznici v souvislosti s návštěvou - dne 8. 4. 2017 v době od 10.00 hod. do 13.00 hod. - dne 8. 5. 2017 v době od 9.00 hod. do 17.00 hod. - od 17.00 hod. dne 9. 6. 2017 do 17.00 hod. dne 10. 6. 2017 - od 17.00 hod. dne 5. 8. 2017 do 17.00 hod. dne 6. 8. 2017 - od 17.00 hod. dne 1. 9. 2017 do 17.00 hod. dne 2. 9. 2017 - od 17.00 hod. dne 29. 9. 2017 do 17.00 hod. dne 30. 9. 2017 - od 17.00 hod. dne 1. 12. 2017 do 17.00 hod. dne 2. 12. 2017 - od 14.00 hod. dne 27. 12. 2017 do 14.00 hod. dne 28. 12. 2017 - od 17.00 hod. dne 23. 1. 2018 do 17.00 hod. dne 24. 1. 2018 (zjištěno z rozhodnutí ředitele [anonymizováno] [obec] v osobním spisu žalobce z VTOS).

25. Rozhodnutími ředitele [anonymizováno] [obec] byl žalobci přerušen výkon trestu odnětí svobody - od 17.00 hod. dne 5. 7. 2017 do 17.00 hod. dne 9. 7. 2017 - od 17.00 hod. dne 27. 10. 2017 do 17.00 hod. dne 1. 11. 2017 - od 17.00 hod. dne 20. 2. 2018 do 17.00 hod. dne 24. 2. 2018 (zjištěno z rozhodnutí ředitele [anonymizováno] [obec] v osobním spisu žalobce z VTOS).

26. Přípisem došlým [anonymizováno] [obec] dne 9. 5. 2017 se MS Praha v řízení sp. zn. [spisová značka], tj. v řízení, ve kterém byl žalobce odsouzen a vykonával trest odnětí svobody, dotázal, zda je žalobce ve výkonu trestu pracovně zařazen a případě že ano, proč mu nejsou strhávány částky na zaplacení uloženého peněžitého trestu. K tomu [anonymizováno] [obec] sdělila soudu přípisem ze dne 12. 5. 2017, že žalobce je zařazen na pracovišti [anonymizována dvě slova] s udělením volného pohybu mimo vazební věznici, a zaslala přehled výdělků žalobce, ze kterých jsou sráženy jiné přednostní pohledávky (náhrada výkonu trestu, výživné, jiné exekvované pohledávky), na peněžitý trest není dosud ničeho sráženo. Dále [anonymizováno] [obec] sdělila, že z důvodu dalšího trestního řízení sp. zn. [spisová značka] byl žalobci pozastaven volný pohyb mimo věznici v rámci pracovního zařazení dle § 12 odst. 3 písm. b) NGŘ č. 45/ 2015, a žádala o sdělení, kdy toto trestní řízení bude ukončeno, aby případně zvážila opětovné pracovní zařazení žalobce. K tomu MS Praha sdělil přípisem ze dne 15. 5. 2017, že se žádné další trestní řízení nevede, soud se pouze dotazoval, zda (a případně proč ne) jsou žalobci sráženy částky na zaplacení peněžitého trestu (zjištěno z korespondence MS Praha s [anonymizováno] [obec] v osobním spisu žalobce z VTOS).

27. Žalobce ve své účastnické výpovědi uvedl, že jeho zatčením a dodáním do výkonu trestu, což byl pro něho šok, protože věřil panu [příjmení], že je řešena obnova řízení a že je vše na dobré cestě, a ani nevěděl o nařízení nástupu výkonu trestu, byly silně narušeny vztahy se členy rodiny, přáteli i obchodními partnery, kteří ani o tom, že žalobce byl odsouzen, nevěděli. Žalobce opustila jeho přítelkyně [anonymizováno]. [příjmení], se kterou má žalobce dceru, společně ale vychovávali i dvě starší děti [anonymizováno]. [příjmení]. Vztahy s dětmi [anonymizováno]. [příjmení] se zcela rozpady, jejich společnou dceru mu odmítala vodit na návštěvy, a tak ji rok neviděl. Stejně tak rok neviděl svou starší dceru z předchozího manželství. Žalobce podporovali jen jeho rodiče a teta se strýcem, kteří mu platili právní zastoupení. Jak žalobce ve věznici získal práci, dostával pochvaly a odměny a byl pouštěn na stále delší vycházky, tak se narušené vztahy postupně zlepšovaly. Žalobce se opět pravidelně vídal s dcerami, s rodiči, obnovoval vztahy s širší rodinou, přáteli i obchodními partnery, se kterými se v době vycházek scházel a kteří jej příležitostně i finančně podpořili. Žalobce se silně upínal k tomu, že bude po vykonání poloviny trestu podmíněně propuštěn, plánoval, že s partnery obnoví podnikatelskou činnost, s přáteli bude opět cestovat, že všechno bude jako před jeho uvězněním. Okolí žalobce uvěřilo, že jeho trestná činnost byl jen přešlap, za který dostal lekci. Když bylo zahájeno jeho další (předmětné) trestní stíhání, o všechny výhody ve věznici přišel. Neměl již žádné vycházky, žádné rozšířené návštěvy, zůstala mu jen možnost krátkých telefonátů a návštěv v zákonném rozsahu. Když se o dalším trestním stíhání dozvědělo žalobcovo okolí (žalobce se nedostavil na již domluvené schůzky, namísto toho posílal jen dopisy), tak se od něho někteří bratranci, někteří přátelé či obchodní partneři odvrátili. Přestali žalobci věřit, měli za to, že se situace opakuje a žalobce bude znovu odsouzen. Přestali žalobci odpovídat na dopisy a nechtěli s ním obnovit kontakty ani poté, co byl z vězení podmíněně propuštěn (někteří mu to dali najevo přímo, o některých se to dozvěděl zprostředkovaně), a moc se to nezlepšilo ani, když byl obžaloby zproštěn. Žalobci zůstala jen podpora rodičů a strýce s tetou, kteří mu platili právní zastoupení i v této nové trestní věci, a posléze i nové přítelkyně. Žalobce se bál, že mu trestní stíhání zmaří možnost podmíněného propuštění, že bude muset vykonat celý uložený trest, resp. že mu tento bude navýšen o nové odsouzení, a že se opět několik let neuvidí s dcerami, rodiči. U otce měl strach, že jej neuvidí již vůbec, neboť byl v dané době vážně nemocen. Nakonec ředitel věznice po několika měsících povolil návštěvu otce ve zvláštním režimu, žalobce viděl i dcery, když je matka (opět po několika měsících) přivedla na návštěvu. Dále žalobce uvedl, že od nějakých 25, 30 let věku má problémy s nespavostí, když se mu nahromadí stres. Hodně se mu to rozjelo v době předchozího trestního řízení, ve kterém byl odsouzen, v letech 2014 2015 byl na docela silné medikaci a několikrát byl i hospitalizován na psychiatrii, aby jej tam dali dohromady. Když byl vzat do výkonu trestu, tak absolvoval vyšetření u psychiatra, neboť měl v dokladech, že se léčil na psychiatrii, ale dal na radu osob, které měly s výkonem trestu zkušenosti, a nenechal si napsat žádnou medikaci. Bylo mu řečeno, že když si léky nechá předepsat, tak bude jednat podezřelý, že s nimi chce obchodovat, jednak nedostane žádnou lepší práci, rozhodně ne venku, což žalobce nechtěl dopustit. Tak se rozhodl to vydržet bez medikace, protrápil se tím, ale díky předepsanému vězeňskému režimu a absenci ruchů vnějšího světa, kdy tento režim byl v podstatě podobný režimu na psychiatrické klinice, se po nějakých třech měsících zklidnil a spal lépe než kdykoliv před tím. Po zahájení předmětného trestního stíhání, kdy se mu všechno zhroutilo jak domeček z karet, přišel o práci a všechny výhody, vrátil se v podstatě do situace, v jaké byl po uvěznění, a dolehly na něho všechny popisované obavy, že nebude podmíněně propuštěn, že bude odsouzen, že se neuvidí s dcerami a rodiči atd., se mu tyto psychické problémy vrátily ještě s větší intenzitou. Žalobce navštívil ve věznici psychologa, tam se však na něho dívali podezřívavě, zda nesimuluje, když před tím léky nepotřeboval, a vědom si rad, které dostal při nástupu do vězení, tak k psychiatrovi pak ani nešel, žádnou medikaci si nevyžádal a rozhodl se to vydržet. Úplně mu to ale rozhodilo psychiku, nemohl spát, byl ze všeho zoufalý a trvalo to až do podmíněného propuštění. Pak si žalobce vzal léky na spaní, které měl doma ještě z doby před uvězněním, a po nějakých čtrnácti dnech se zklidnil a srovnal. V dnešní době se mu při stresových situacích přitíží, ale na svobodě je schopen se s tím srovnat, žádnou medikaci neužívá. Pokud jde o zaměstnání ve věznici, žalobce uvedl, že z pravidel věznice vyplývá, že jakmile přijde usnesení o zahájení trestního stíhání, je odsouzený ihned stažen z práce. Takto bylo i v jeho případě. Poté byl žalobce přeřazen na jinou práci uvnitř věznice a následně byla vytvořena nová pracovní pozice úklid-cestář, kdy prováděl úklid a údržbu cest venku a současně uklízel prostory i uvnitř věznice. Na této pozici byl zařazen až do propuštění. K samotnému trestnímu stíhání pak žalobce uvedl, že [anonymizováno]. [příjmení] je jeho dlouholetý kamarád, se kterým léta obchodoval. Žalobce s ním chtěl udržovat kontakt i po uvěznění, ale ředitel věznice to nepovolil, a tak jim zbyl jen písemný kontakt, který byl málo. Trestní oznámení na žalobce podal [anonymizováno]. [příjmení], který pak [anonymizováno]. [příjmení] navykládal spoustu lží tak, že byl na žalobce naštvaný, že ho vodí za nos, a proto proti žalobci vypovídal na policii. Když se žalobce dostal z vězení a mohl se [anonymizováno]. [příjmení] setkat, tak si vše vysvětlili a [anonymizováno]. [příjmení] si ověřil, že co mu vykládal [anonymizováno]. [příjmení], nebyla pravda. Dluh už žalobce [anonymizováno]. [příjmení] splatil, stále jsou přátelé a nadále spolu obchodují, ale jejich vztah už není zcela takový, jaký byl před trestním stíháním, kdy mezi nimi vše probíhalo na podkladě absolutní důvěry. K činnosti orgánů činných v trestním řízení žalobce uvedl, že se s nimi snažil od samého počátku maximálně spolupracovat a dodávat maximum možných podkladů. S policisty se domluvil, že k podávání vysvětlení bude chodit v době svých vycházek, neboť vychovatelé neradi viděli, když za odsouzenými docházela policie na výslechy, a mohlo by to ohrozit poskytování vycházek do budoucna. Taková dohoda fungovala, pak ale vyšetřoval po jedné z vycházek, při které u něho žalobce byl, poslal do vězení usnesení o zahájení trestního stíhání, které už v době návštěvy musel mít připravené. Bylo to po narozeninách žalobce a žalobce to chápe jako schválnost. Vyšetřovatele vůbec nic z toho, co žalobce uváděl, nezajímalo, nechtěl žalobce ani vyslechnout, neměl vůbec snahu žalobci pomoct a zjistit skutečnosti v jeho prospěch, naopak neustále hledal jen věci, aby mu přitížil. Stejné pak platí i pro státního zástupce, kterému žalobce opakovaně psal, ale ani od něho se nedočkal žádné vstřícnosti. Z uvedených důvodů tak byl žalobce ke všem orgánům, se kterými přišel do styku, skeptický.

28. Svědek [anonymizována čtyři slova], otec žalobce, uvedl, že zahájení předmětného trestního stíhání mělo na žalobce silné dopady. Než bylo stíhání zahájeno, dostal se žalobce ve výkonu trestu už do relativní pohody, bavila ho práce mimo věznici, měl vycházky. Po zahájení trestního stíhání byl zdrcený, nervózní, jeho nálada se velice zhoršila, dostal se do určité deprese. Měl veliké obavy z toho, že přijde o výhody, které během výkonu trestu získal, což se pak potvrdilo. Byl přeřazen na práci uvnitř věznice, byly mu omezeny návštěvy, přišel o vycházky. Celkově byl ten režim ve věznici přísnější. Svědek nedokázal posoudit, zda tyto změny souvisely přímo s předmětným trestním stíháním, ale před jeho zahájením tyto výhody žalobce měl a souvislost s trestním stíháním nakonec vyplývala i z korespondence, kterou se žalobcem vedli. Dále měl žalobce obavy, že to bude mít dopad na jeho eventuální podmíněné propuštění a na jeho kontakt s rodinou, hlavně s jeho dcerami. Když měl před tím vycházky, tak rodiče pravidelně navštěvoval, po zahájení trestního stíhání vycházky nedostával. Psychický stav se projevil i na zevnějšku žalobce, kdy zešedivěl a celkově se jeho fyzický stav změnil. Bylo na něm vidět, že rovnováha, kterou během výkonu trestu postupně získal, se zhoršila. Svědek si nebyl vědom, že byl měl žalobce před zahájením předmětného trestního stíhání či před uvězněním nějaké závažnější zdravotní problémy, že by se žalobce léčil na psychiatrii, svědek nevěděl. Svědek, stejně jako jeho manželka, matka žalobce, sdíleli se žalobcem obavy o narušení vzájemných kontaktů. U svědka to v té době bylo o to podstatnější, neboť byl sám vážně nemocen, léčil se s [anonymizováno]. Měli strach, aby nové trestní stíhání žalobci neprodloužilo výkon trestu. Jinak se ale jejich vztah k žalobci nezměnil, žalobce podporovali, vedli s ním obsáhlou korespondenci a když pak byly možné návštěvy, tak jej navštěvovali a snažili se jej psychicky povzbudit. Obdobné to bylo i u sestry žalobce a jeho tety a strýce, který žalobce i finančně podporoval. Svědkovi nebylo známo, že by někdo v příbuzenstvu reagoval na žalobcovo stíhání negativně. Jediný, kdo reagoval negativně, byla bývalá partnerka žalobce, svědek však nedokázal určit, zda se tak stalo již po žalobcově uvěznění, nebo až po zahájení předmětného trestního stíhání. V okruhu přátel, obchodních partnerů žalobce se o stíhání dle svědka určitě vědělo, jak na to ale reagovali, svědek nevěděl, neboť s nimi nepřichází příliš do styku.

29. Svědkyně [anonymizováno] [jméno] [příjmení], matka žalobce, popsala změny, které u žalobce nastaly po zahájení trestního stíhání velmi podobně jako její manžel. Uvedla, že podmínky výkonu trestu se žalobci radikálně změnily, okamžitě přišel o svou práci, přišel o vycházky, změnily se i podmínky návštěv ve věznici, kdy tyto nebyly po několik měsíců vůbec umožněny, pak byly povoleny v menším rozsahu a v úplně jiném prostředí než dříve. Žalobce ztratil všechny postupně nabyté výhody, ztratil veškerou perspektivu, doléhala na něho bezvýchodnost situace. Bylo na něm vidět, že je pro něho pobyt ve vězení mnohem těžší než před zahájením trestního stíhání. Svědkyni bylo známo, že žalobce před nástupem výkonu trestu několikrát vyhledal pomoc psychiatra, ale detaily neznala, žalobce je tím nechtěl zatěžovat, neprobírali to spolu. Rovněž svědkyně stejně jako její manžel uvedla, že rodina žalobce podporovala, nikdo z rodiny žalobce nezavrhl. Od žalobce pak svědkyně věděla, že někteří přátelé se k němu otočili zády, že mu přestali věřit, zlámali nad ním hůl, detaily jí však známy nebyly. Dle svědkyně se to však netýkalo nikoho z rodiny.

30. Žádostí ze dne 15. 11. 2019, došlou žalovanému téhož dne, uplatnil žalobce u žalovaného z důvodů následně uvedených v podané žalobě požadavek na poskytnutí omluvy a zaplacení částky 100 000 Kč jako náhrady nemajetkové újmy způsobené předmětným trestním stíháním. Žalovaný žádost vyřídil stanoviskem ze dne 1. 6. 2020, kterým z důvodů následně uvedených ve vyjádření k žalobě konstatoval vydání nezákonného rozhodnutí a poskytl žalobci omluvu ve znění:„ Vážený pane [celé jméno žalobce], omlouváme se Vám za nezákonné trestní stíhání Vaší osoby za trestný čin podvodu dle § 209 odst. 1,4, d) trestního zákoníku, které trvalo ode dne 26.2.2018 do 18.5.2019. Tohoto trestného činu jste se měl dopustit tím, že po přechozí dohodě s poškozeným v úmyslu sebe obohatit, jste si měl od poškozeného zapůjčit hotovost, přičemž již od počátku jste si musel být vědom, že vzhledem k Vaší životní situaci nebudete moci půjčku vrátit. Za zásahy způsobené nezákonným trestním stíháním se omlouváme.“ (zjištěno ze žádosti, potvrzení přijetí, stanoviska).

31. Takto zjištěný skutkový stav soud posoudil dle následujících ustanovení právních předpisů:

32. Dle § 96 odst. 1 o. s. ř. může žalobce vzít za řízení zpět návrh na jeho zahájení, a to zčásti nebo zcela. Dle § 96 odst. 2 o. s. ř., je-li návrh vzat zpět, soud řízení zcela, popřípadě v rozsahu zpětvzetí návrhu, zastaví.

33. Dle § 96 odst. 3 o. s. ř., jestliže ostatní účastníci se zpětvzetím návrhu z vážných důvodů nesouhlasí, soud rozhodne, že zpětvzetí návrhu není účinné. Nebylo-li dosud o věci rozhodnuto, pokračuje soud po právní moci usnesení v řízení. Ustanovení odstavce 3 neplatí, dojde-li ke zpětvzetí návrhu dříve, než začalo jednání (§ 96 odst. 4 o. s. ř.).

34. V předmětné věci vzal žalobce svou žalobu částečně zpět až po zahájení projednávání věci samé, žalovaný však vůči částečnému zpětvzetí ničeho nenamítal, proto soud rozhodl v souladu s § 96 odst. 2 o. s. ř. a řízení v rozsahu zpětvzetí zastavil.

35. Dle § 5 zákona 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ OdpŠk“), stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu, která byla způsobena rozhodnutím, jež bylo vydáno v občanském soudním řízení, ve správním řízení, v řízení podle soudního řádu správního nebo v řízení trestním, nebo nesprávným úředním postupem.

36. Dle §§ 14, 15 OdpŠk se nárok na náhradu škody se uplatňuje u úřadu uvedeného v § 6, uplatnění nároku na náhradu škody podle tohoto zákona je podmínkou pro případné uplatnění nároku na náhradu škody u soudu. Domáhat se náhrady škody u soudu může poškozený pouze tehdy, pokud do šesti měsíců ode dne uplatnění nebyl jeho nárok plně uspokojen.

37. Žalobce splnil podmínku pro soudní uplatnění nároku na náhradu nemajetkové újmy způsobené nezákonným rozhodnutím či nesprávným úředním postupem, představovanou předběžným uplatněním nároku u příslušného orgánu.

38. Dle § 8 odst. 1 OdpŠk lze nárok na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím, není-li dále stanoveno jinak, uplatnit pouze tehdy, pokud pravomocné rozhodnutí bylo pro nezákonnost zrušeno nebo změněno příslušným orgánem. Rozhodnutím tohoto orgánu je soud rozhodující o náhradě škody vázán.

39. Dle ustálené judikatury stát odpovídá i za škodu (újmu) způsobenou zahájením trestního stíhání, které neskončilo pravomocným odsuzujícím rozhodnutím trestního soudu, a to na základě extenzivního výkladu § 8 odst. 1 OdpŠk, tedy že se jedná o škodu (újmu) způsobenou nezákonným rozhodnutím.

40. V řízení bylo prokázáno, že trestní stíhání žalobce neskončilo pravomocným odsuzujícím rozsudkem, a je zde tedy dán odpovědnostní titul v podobě nezákonného rozhodnutí, za které je s ohledem na výsledek trestního stíhání považováno usnesení o zahájení trestního stíhání. To ostatně nebylo mezi účastníky ani sporné.

41. Dle § 31a odst. 1, 2 OdpŠk se bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje podle tohoto zákona též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu. Zadostiučinění se poskytne v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo.

42. Dle ustálené judikatury (viz např. rozsudek NSČR sp. zn. 30 Cdo 2813/2011 či nález Ústavního soudu sp. zn. IV. ÚS 3193/10) i„ při důsledném respektování presumpce neviny představuje každé trestní řízení významný zásah do soukromého a osobního života trestně stíhaného a negativně se dotýká jeho cti a dobré pověsti. Takový zásah je o to intenzivnější, prokáže-li se následně, že se skutek, z něhož byl jednotlivec obviněn a obžalován, nestal, případně nebyl trestným činem“. Vznik nemajetkové újmy při nezákonném trestním stíhání se tedy v určitém základním (obecném) rozsahu presumuje. Na poškozeném pak je, aby v řízení tvrdil a prokázal konkrétní formu a intenzitu takové újmy.

43. Pokud jde o kritéria, která je při posuzování nemajetkové újmy a stanovení formy či výše zadostiučinění nutno zejména zvažovat (definovaná v již odkazovaném rozsudku NSČR sp. zn. 30 Cdo 2813/2011), tj. povaha trestní věci, délka trestního stíhání, a především dopady trestního stíhání do osobnostní sféry poškozené osoby, vyplynulo z provedeného dokazování, že žalobce byl stíhán pro pokračující zločin podvodu dle § 209 odst. 1, odst. 4 písm. d) trestního zákoníku, za který mu hrozilo uložení trestu odnětí svobody ve výměře 2 až 8 let, a pro zločin podvodu dle § 209 odst. 1, odst. 4 písm. d) trestního zákoníku, za který mu hrozilo rovněž uložení trestu odnětí svobody ve výměře 2 až 8 let. Žalobce již byl soudně trestán, v době zahájení trestního stíhání vykonával trest odnětí svobody, ze kterého byl následně podmíněně propuštěn. V případě odsouzení mu tak zřejmě reálně hrozilo uložení dalšího nepodmíněného trestu odnětí svobody. Obžaloby pak byl žalobce zproštěn z důvodu, že stíhaný skutek vůbec není trestným činem. To jsou všechno okolnosti, které vzniklou nemajetkovou újmu umocňují. Oproti tomu byl žalobce stíhán pro majetkovou trestnou činnost, kdy s takovým trestním stíháním bývá obecně spojeno nižší společenské odsouzení než např. v případě trestné činnosti proti životu a zdraví či lidské důstojnosti. Navíc žalobce měl s trestním řízením zkušenost, když to nebylo jeho první trestní stíhání, dokonce vykonával (z části vykonal) trest odnětí svobody, a tak samotná skutečnost, že bylo zahájeno jeho trestní stíhání, na něho musela působit méně intenzivně než na osobu, která se do kontaktu s orgány činnými v trestním řízení dostává poprvé. To jsou naopak okolnosti, které intenzitu vzniklé nemajetkové újmy snižují.

44. Pokud jde o délku trestního stíhání, toto bylo zahájeno usnesením ze dne 26. 2. 2018, doručeným žalobci téhož dne, a skončeno bylo právní mocí zprošťujícího rozsudku dne 18. 5. 2019 Trestní stíhání tedy trvalo 1 rok a téměř 3 měsíce, tj. téměř 15 měsíců. S ohledem na shora učiněná skutková zjištění má soud za to, že uvedenou dobu je možné považovat za přiměřenou skutkové a procesní složitosti věci a povaze projednávaného skutku. Při hodnocení újmy vzniklé z nezákonného trestního stíhání je však více než přiměřenost délky, kdy újma plynoucí z nesprávného úředního postupu v podobě nepřiměřené délky řízení by mohla být předmětem samostatného nároku, rozhodná délka trestního stíhání jako taková. Dobu jednoho roku a třech měsíců, po které předmětné trestní stíhání trvalo a po kterou mohlo na žalobce negativně působit, nelze celkově označit za příliš dlouhou, a délku trestního stíhání tak není možné považovat za kritérium, které by mělo intenzitu nemajetkové újmy zvyšovat.

45. Z provedených důkazů nevyplynulo, že by trestní stíhání mělo být vůči němu zahájeno a dále vedeno svévolně či dokonce šikanózně. Orgány činné v trestním řízení měly důvody trestní stíhání žalobce vést, situace se pak zásadně změnila poté, co [anonymizováno]. [příjmení] změnil svou výpověď. Z provedeného dokazování však vyplynulo, že přípravné řízení zřejmě neproběhlo zcela standardně, na což žalobce v jeho průběhu opakovaně upozorňoval a domáhal se vykonání dozoru či dohledu nad činností jednotlivých orgánů činných v trestním řízení. Způsob provedení přípravného řízení a jeho případné vady pak byly i předmětem obsáhlé diskuse v rámci proběhlého hlavního líčení, jak vyplývá z obsahu protokolu. Přestože tedy provedení přípravného řízení nakonec obstálo, když soud věc nevrátil státnímu zástupci k došetření a obžalobu věcně projednal, přisvědčil soud stanovisku žalobce, že způsob, jakým bylo přípravné řízení prováděno, přispěl k intenzitě nemajetkové újmy, která byla žalobci trestním stíháním způsobena.

46. Pokud jde o dopady trestního stíhání do osobnostní sféry žalobce, vzal soud z provedeného dokazování za prokázané, že v důsledku zahájení předmětného trestního stíhání se žalobci podstatným způsobem, a to k horšímu, změnily podmínky výkonu trestu odnětí svobody. Žalobce si příkladným výkonem trestu v předchozí době vydobyl řadu výhod (od pracovního zařazení na pracoviště mimo věznici, přes prodlužování a lepší podmínky návštěv ve věznici až po stále se prodlužující doby, na které mu bylo povoleno věznici opustit), o které po zahájení trestního stíhání přišel. To bylo prokázáno výpověďmi žalobce a slyšených svědků, podporovanými obsahem osobního spisu žalobce z VTOS, ze kterého mj. vyplývá, že poslední přerušení výkonu trestu bylo žalobci povoleno krátce před zahájením trestního stíhání (od 20. 2. do 24. 2. 2018), poté již žalobci opuštění věznice nebylo nikdy povoleno, a že krátce po zahájení trestního stíhání byl žalobce s odvoláním právě na zahájení trestního stíhání přeřazen na pracoviště uvnitř věznice. Tvrzení žalobce, že obecně uplatňovaným postupem při výkonu trestu odnětí svobody je, že při zahájení trestního stíhání je odsouzený tzv.„ stažen“ z práce, je podporováno i korespondencí [anonymizováno] [obec] s MS Praha, ze které vyplývá, že žalobce byl„ stažen“ z práce ihned, jakmile vězeňská služba nabyla dojmu (byť nesprávného), že je vůči žalobci vedeno další trestní řízení. Dále vzal soud z výpovědí za prokázané, že v důsledku výhod vydobytých v průběhu výkonu trestu se začaly narovnávat a vracet k normálu vztahy žalobce jak s členy jeho rodiny, tak s přáteli a obchodními partnery, které byly narušeny předchozím nástupem, resp. dodáním žalobce do výkonu trestu odnětí svobody. Do těchto vztahů pak bylo v důsledku zahájení trestního stíhání žalobce opětovně zasaženo. Žalobce ztratil, resp. byla podstatným způsobem omezena možnost udržovat, osobní kontakt s jeho blízkými, přáteli, obchodními partnery. U členů rodiny tento zásah způsobil„ jen“ ono dočasné přerušení kontaktů (což zejména u otce žalobce vnímal velmi úkorně, když otec byl vážně nemocen a žalobce měl obavu, že se s ním již možná nikdy neuvidí), jinak členové rodiny žalobce podporovali, byť do značné míry sdíleli žalobcovy obavy z další budoucnosti („ zavržení“ ze strany bratranců nevzal soud za prokázané, když slyšení svědci takovou situaci popřeli). Avšak u některých přátel a obchodních partnerů vyvolalo další trestní stíhání žalobce spojené se ztrátou osobního kontaktu definitivní ztrátu důvěry, kterou si žalobce po předchozím uvěznění postupně opět (vy) budoval, a tyto osoby nad žalobcem tzv. zlomily hůl. Jejich vztahy byly narušeny či zpřetrhány, na čemž pak nic nezměnilo ani žalobcovo podmíněné propuštění z výkonu trestu, ani jeho zproštění obžaloby. Rovněž tak vzal soud z výpovědí za prokázané, že zahájení dalšího trestního stíhání žalobce vnímal jako okolnost, která může zmařit jeho podmíněné propuštění z výkonu trestu, ke kterému se žalobce upínal. Všechny tyto okolnosti žalobce psychicky silně zasáhly. Z výpovědi žalobce (podporované výpovědí jeho matky) vzal soud za prokázané, že již v době před uvězněním trpěl psychickými problémy spojenými s nespavostí, pro které se opakovaně též léčil na psychiatrii. Ostatně skutečnost, že byl psychiatricky léčen, žalobce uváděl i v rámci pohovoru po nástupu do věznice, jak vyplývá z obsahu jeho osobního spisu. Za přesvědčivé pak soud považoval vysvětlení žalobce, proč po nástupu do výkonu trestu nepokračoval v psychiatrické léčbě a rozhodl se problémy překonat sám, stejně jako vysvětlení, proč se jeho psychický stav a problémy se spánkem v průběhu výkonu trestu stabilizovaly. Stres, úzkost, pocity beznaděje a obavy o budoucnost svou i své rodiny vyvolané zahájením trestního stíhání a s ním spojenou změnou režimu výkonu trestu odnětí svobody pak způsobily, že se žalobci předchozí psychické problémy a nespavost vrátily. Vysvětlení žalobce, proč ani v této situaci nevyhledal pomoc psychiatra, považoval soud opět za přesvědčivé. Tyto reaktivované psychické problémy pak u žalobce přetrvaly až do jeho podmíněného propuštění z výkonu trestu. Oproti uvedenému však soud z provedeného dokazování nevzal za prokázané, že by žalobce v důsledku zahájení trestního stíhání přišel o zaměstnání ve věznici, a že by tak přišel o výdělek, ze kterého hradil náklady výkonu trestu a výživné. Z obsahu osobního spisu z VTOS vyplynulo a žalobce v tomto směru následně upravil i svou žalobní argumentaci, že žalobce byl po zahájení trestního stíhání pouze přeřazen na jiné pracoviště. I po tomto přeřazení zůstala jeho pracovní odměna stejná, dokonce byla v následném průběhu výkonu trestu navýšena. Stejně tak soud nevzal za prokázané, že by pro žalobce neměla být ve věznici dostupná psychiatrická léčba. Nevyužít této léčby bylo rozhodnutím žalobce, byť se ze žalobcem popsaných důvodů jednalo o volbu menšího zla.

47. Na základě všech uvedených skutečností, které mají nemajetkovou újmu umocňovat či naopak snižovat, vzal soud za prokázané, že v důsledku trestního stíhání vznikla žalobci nezanedbatelná nemajetková újma. Vznik nemajetkové újmy jako takové nesporoval ani žalovaný, když tuto (dle svého přesvědčení dostatečně) odškodnil. Dle názoru soudu je však újmu vzniklou žalobci nutno nahradit v penězích, když pouhé konstatování porušení práva a omluva nejsou dostatečné. Žalobce prokázal, že zahájením trestního stíhání bylo výrazně zasaženo do jednotlivých sfér jeho života, a to ve chvíli, kdy se usilovnou pílí snažil napravit následky svého předchozího jednání, za které byl po právu potrestán. Výsledky tohoto úsilí byly zahájením trestního stíhání pošlapány, ne-li přímo zmařeny. Dle názoru soudu nelze újmu vzniklou žalobci bagatelizovat pouhým odkazem na jeho trestní minulost a fakt, že se nacházel ve výkonu trestu odnětí svobody.

48. Případ žalobce pak soud porovnal s následujícími věcmi: věc vedená u zdejšího soudu pod sp. zn. 31 C 216/2014 a následně u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 20 Co 343/2015 V této věci byl poškozený stíhán pro trestný čin pojistného podvodu dle 210 odst. 1 písm. b), c), odst. 5 písm. c) tr. zákoníku ve stadiu pokusu a byl ohrožen trestem odnětí svobody ve výměře 2 až 8 let, tedy pro typově stejnou trestnou činnost se stejnou trestní sazbou. Trestní stíhání trvalo obdobně dlouho jako v případě žalobce, trvalo 1 rok a 2 měsíce. Obdobně jako žalobce trpěl poškozený v porovnávané věci stresem, frustrací, nejistotou z budoucnosti, nespavostí a depresemi. Obdobně jako žalobce bral antidepresiva, ale jen lehká a jen do zproštění obžaloby. Trestní stíhání se dotklo rodinných vztahů poškozeného v porovnávané věci (nemohl se věnovat manželce, nezletilému synovi), došlo k omezení styku s přáteli, dočasnému zanechání některých koníčků (motorismus, lyžování, jachting). Stíhání se dotklo jeho podnikatelské činnosti, neměl o podnikání zájem, vše musel táhnout druhý společník a jeho společnost se přechodně dostala do ztráty. Na rozdíl od žalobce byl poškozený v porovnávané věci dosud bezúhonný, a tak mu nehrozil nepodmíněný trest odnětí svobody, jeho trestní stíhání skončilo zproštěním obžaloby z důvodu, že se stíhaný skutek nestal, tedy z důvodu příznivějšího než v případě žalobce. Nebyl prokázán žádný závadný postup orgánů činných v trestním řízení. V porovnávané věci nebyly dotčeny dobrá pověst a dobré jméno poškozeného, jeho trestní stíhání nevešlo ve známost. Na rozdíl od žalobce poškozený v porovnávané věci ke stíhání svým chováním částečně přispěl. Soud shledal za adekvátní odškodnění ve výši 30 000 Kč. věc vedená u zdejšího soudu pod sp. zn. 14 C 217/2017 a následně u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 13 Co 127/2019 V této věci byl poškozený stíhán pro trestný čin podvodu dle 209 odst. 1, odst. 4 písm. d) tr. zákoníku a byl ohrožen trestem odnětí svobody ve výměře 2 až 8 let, tedy pro obdobnou trestnou činnost se stejnou trestní sazbou. Stejně jako žalobci hrozilo poškozenému v porovnávané věci uložení povinnosti k náhradě vysoké škody v případě odsouzení. Trestní stíhání trvalo obdobně dlouho jako v případě žalobce, trvalo 1 rok a 2 měsíce. Obdobně jako žalobce trpěl poškozený v porovnávané věci depresemi, obavami z dopadu stíhání na rodinu, kdy byl živitelem rodiny se třemi dětmi. Trestní stíhání poškozeného v porovnávané věci vešlo ve známost, poškozený byl bývalý policista, jeho bývalí kolegové se na něho koukali skrz prsty. Na rozdíl od žalobce byl poškozený v porovnávané věci dosud bezúhonný, a tak mu nehrozil nepodmíněný trest odnětí svobody, jeho trestní stíhání bylo zastaveno státním zástupcem z důvodu, že nebylo prokázáno, že skutek spáchal obviněný. Nebyl prokázán žádný závadný postup orgánů činných v trestním řízení. Soud shledal za adekvátní odškodnění ve výši 25 000 Kč.

49. Po zohlednění shora učiněných zjištění a porovnání případu žalobce s uvedenými případy, má soud za to, že u žalobce došlo k výraznějším následkům než v porovnávaných věcech, když žalobci reálně hrozil nepodmíněný trest odnětí svobody, jeho trestní stíhání bylo provázeno ne příliš kvalitní prací orgánu činných v trestním řízení a současně k trestnímu stíhání nijak nepřispěl. Soud tak považoval za přiměřenou výši zadostiučinění částku 50 000 Kč, když současně zohlednil, že se žalobci dostalo též konstatování porušení práva a omluvy. Jelikož žalobce na náhradu této nemajetkové újmy dosud stran finančního zadostiučinění ničeho neobdržel, soud žalobě jako důvodné vyhověl do částky 50 000 Kč a do zbylých 50 000 Kč ji jako nedůvodnou zamítl.

50. Případy navržené k porovnání žalobcem soud za vhodné srovnání nepovažoval. Ve věci vedené u zdejšího soudu pod sp. zn. 31 C 208/2013 a následně u MS Praha pod sp. zn. 55 Co 296/2015, ve které byly poškozenému přiznány částka 225 000 Kč a omluva, byl sice poškozený stíhán pro obdobnou trestnou činnost (pokus úvěrového podvodu, příprava úvěrového podvodu, padělání a pozměňování veřejné listiny ve spolupachatelství), jednalo se však o více trestných činů než u žalobce, za které poškozenému hrozil trest odnětí svobody ve výměře 5 až 12 let. Poškozený v porovnávané věci strávil též 211 dnů ve vazbě, což nelze srovnávat s tím, že žalobce byl v době zahájení trestního stíhání ve výkonu trestu. Trestní stíhání v porovnávané věci probíhalo po podstatně delší dobu 3 let a 1 měsíce. Trestní stíhání mělo na poškozeného v porovnávané věci těžší dopady, kdy výrazně zhubl, byl zde výrazný dopad na psychiku, s čímž byl poškozený dlouhodobě léčen, rozpadlo se mu manželství. Věc vedená u Okresního soudu v Karviné - pobočka v Havířově pod sp. zn. 110 C 75/2010 a následně u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. 71 Co 301/2011, ve které byla poškozenému přiznána částka 150 000 Kč, sice vykazuje s případem žalobce větší množství shodných znaků - obdobná trestná činnost organizátorství pojistného podvodu dle § 250a odst. 1 tr. zákona, za kterou však hrozil trest odnětí svobody ve výměře pouze 2 let, obdobná doba trestního stíhání 1 rok a 1 měsíc, obdobné dopady na psychiku, o stíhání se vědělo na pracovišti i mezi příbuznými, kamarády, došlo k dotčení pracovní sféry, kdy poškozený byl přeřazen na horší pozici, byla mu omezena pracovní oprávnění, přítelkyně poškozeného byla v době stíhání těhotná, avšak částka 150 000 Kč byla poškozenému přiznána zcela na základě volné úvahy soudu při absenci jakéhokoliv srovnání s jinými obdobnými případy.

51. Pokud jde o požadované příslušenství, žalovaný se nezaplacením předmětné částky do dne splatnosti dostal do prodlení, a vznikla mu tak povinnost platit vedle jistiny též úroky z prodlení, a to ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb. Žalovaný se dostal do prodlení uplynutím 6 měsíců od uplatnění nároku, kdy dle § 15 odst. 1 OdpŠk přizná-li ústřední orgán náhradu škody, je třeba nahradit škodu do šesti měsíců od uplatnění nároku. S ohledem na znění citovaného ustanovení stojí soudní judikatura na konstantním závěru, že stát se ocitá v prodlení s náhradou škody způsobené nesprávným úředním postupem či nezákonným rozhodnutím teprve marným uplynutím šestiměsíční lhůty určené k předběžnému projednání nároku, jež začíná běžet ode dne uplatnění nároku poškozeným u příslušného úřadu. Teprve ode dne následujícího po uplynutí této lhůty jej stíhá povinnost zaplatit úrok z prodlení, kdy uplatněním je okamžik doručení žádosti žalobce o náhradu škody (újmy) žalovanému. Žádost žalobce byla doručena žalovanému dne 15. 11. 2019 a lhůta 6 měsíců skončila dne 15. 5. 2020. Soud tak považoval požadavek žalobce na zaplacení úroku z prodlení od 16. 5. 2020 za důvodný, a požadované právo na zaplacení úroku z prodlení od tohoto data tedy žalobci přiznal.

52. O nákladech řízení bylo rozhodnuto dle § 142 odst. 1 o. s. ř., když s ohledem na výsledek řízení, kdy žalobce dosáhl satisfakce uložením povinnosti žalovanému nahradit mu nemateriální újmu, lze na něho ve smyslu zásad úspěchu ve věci pohlížet obdobně, jako by byl plně úspěšný, byť mu nebylo přiznáno jím požadované plnění v plné výši (viz např. usnesení NSČR sp. zn. 30 Cdo 2707/2013). Žalobci, který byl v řízení právně zastoupen, přiznal soud náhradu nákladů řízení v celkové výši 39 026 Kč, která je tvořena - zaplaceným soudním poplatkem dle položky č. 8a Sazebníku soudních poplatků ve výši 2 000 Kč, - 9x odměnou právního zástupce žalobce za devět úkonů právní služby (převzetí zastoupení, sepis žaloby, 2x účast u jednání soudu, které trvalo více než 2 hodiny, dne 21. 7. 2021, další porada přesahující jednu hodinu dne 5. 10. 2021, 2x účast u jednání soudu, které trvalo více než 2 hodiny, dne 6. 10. 2021, další porada přesahující jednu hodinu dne 25. 1. 2022, účast na jednání soudu dne 26. 1. 2022) dle § 7 bodu 5. advokátního tarifu v celkové výši 27 900 Kč (9x 3 100 Kč), když za tarifní hodnotu byla dle § 9 odst. 4 písm. a) advokátního tarifu vzata částka 50 000 Kč, - paušální náhradou hotových výdajů právního zástupce žalobce za devět úkonů právní služby dle § 13 odst. 4 advokátního tarifu v celkové výši 2 700 Kč (9x 300 Kč). - DPH ve výši 21 % z odměny a náhrady hotových výdajů právní zástupce ve výši 6 426 Kč.

53. Požadovanou náhradu nákladů právního zastoupení za další poradu konanou dne 19. 7. 2021 soud žalobci nepřiznal, když dle předloženého vyúčtování netrvala předmětná porada více než 1 hodinu, a nejedná se tak o úkon právní služby dle § 11 odst. 1 písm. c) advokátního tarifu.

54. Lhůta k plnění byla stanovena v souladu s § 160 odst. 1 částí věty za středníkem o. s. ř., když soudu je z jeho činnosti známo, že uvedená lhůta odpovídá technickoorganizačním podmínkám čerpání peněžních prostředků ze státního rozpočtu, jimiž se organizační složka státu vystupující v řízení za žalovaného řídí.