20 C 205/2023 - 111

Rubrum

Obvodní soud pro Prahu 2 rozhodl soudkyní Mgr. Irenou Městeckou ve věci žalobce: [Jméno zainteresované osoby 0/0][Datum narození zainteresované osoby 0/0] [Adresa zainteresované osoby 0/0] [Anonymizováno] [Jméno zástupce zainteresované osoby 0/0] sídlem [Adresa zástupce zainteresované osoby 0/0] proti žalované: [Anonymizováno] [IČO zainteresované společnosti 0/0] [Anonymizováno] [Adresa zainteresované společnosti 0/1] [Anonymizováno] [Adresa zainteresované společnosti 0/0] o zaplacení 111 248,16 Kč s příslušenstvím takto:

Výrok

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 81 391,50 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z této částky od 24. 11. 2023 do zaplacení do 15 dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba na uložení povinnosti žalované zaplatit žalobci částku [částka] spolu s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z této částky od 22. 11. 2023 do zaplacení a úrok z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 81 391,50 Kč od 22. 11. 2023 do 23. 11. 2023 se zamítá.

III. Žalovaná je povinna nahradit žalobci náklady řízení ve výši 20 454,50 Kč do 15 dnů od právní moci rozsudku k rukám právní zástupkyně žalobce.

Odůvodnění

1. Žalobce se žalobou po žalované domáhal zaplacení částky ve výši 111 248,16 Kč s příslušenstvím jako náhrady škody a nemajetkové újmy vzniklé v souvislosti s nezákonným trestním stíháním žalobce, které bylo zahájeno usnesením policejního orgánu ze dne 8. 12. 2020, kdy byl žalobce stíhán pro podezření ze spáchání zločinu podvodu dle § 209 odst. 1, 4 písm. d) trestního zákoníku. Rozsudkem [Anonymizováno] v [adresa] ze dne 5. 1. 2023, sp. zn. [spisová značka] byl žalobce obžaloby zproštěn. Žalobce poukázal na chronologii trestní věci, kdy nejprve policejní orgán vedl šetření a trestně stíhal zaměstnance žalobce, kteří byli následně uznáni vinnými jako členové organizované skupiny, žalobce v této trestní věci vystupoval jako svědek a po dalších 9,5 letech došel policejní orgán k závěru, že i žalobce se měl dopustit trestné činnosti a zahájil jeho trestní stíhání. Žalobce je přesvědčen, že kdyby jeho trestní stíhání bylo důvodné, bylo by zahájeno spolu s trestním stíháním jeho zaměstnanců. Žalobci v souvislosti s nezákonným trestním stíháním vznikla škoda v podobě nákladů vynaložených na svou obhajobu za zastupování obhájcem v celkové výši 85 503,44 Kč, jednotlivé úkony jsou žalobcem blíže v žalobě specifikovány. V souvislosti s nezákonným trestním stíháním došlo k negativním dopadům do rodinné a osobní sféry a ke vzniku nemajetkové újmy, kterou žalobce vyčíslil na částku 100 000 Kč. Žalobce trpěl psychickými problémy v důsledku hrozby vysokého trestu odnětí svobody, špatně spal a jeho stav se zhoršoval v souvislostech s blížícími úkony trestního řízení. Řízení trvalo více než 2 roky. Stres se promítl rovněž do zdraví žalobce, který měl v té době problémy se srdcem. Rovněž došlo k negativnímu vlivu na vztahy s obchodními partnery, žalobce byl nucen ukončit svou účast ve společnosti [právnická osoba]. a aktuálně vede soudní spor o platnost okamžitého zrušení pracovního poměru ze strany zaměstnavatele u [adresa]. K dopadům do obchodních vztahů žalobce konkrétně doplnil, že byl společníkem ve společnosti [právnická osoba] a tato byla společníkem společnosti [právnická osoba]., s podílem 51 % byla ovládající osobou. Společnost [právnická osoba]. si potřebovala vzít úvěr na zajištění provozních nákladů, s ohledem na interní předpisy bank, které neposkytují úvěry subjektům, pokud je v jejich struktuře majetkově zapojena osoba, která je trestně stíhána, nebylo možno hradit provozní náklady prostřednictvím úvěru, o tento nebylo ani žádáno, neboť by žádný bankovní ústav úvěr neposkytl. Situace vyvrcholila konfliktem s druhým společníkem, panem [tituly před jménem] [Anonymizováno], kdy společnost [právnická osoba] následně prodala obchodní podíl ve společnosti [právnická osoba]. Po prodeji obchodního podílu žalobce spolu se svou manželkou dostaly okamžité zrušení pracovního poměru bez udání důvodu, do dnešního dne vedou v souvislosti s neplatností zrušení těchto pracovních poměrů soudní spory se společností [právnická osoba]. Žalobce spolu s manželkou tak přišli o své příjmy, kdy v případě žalobce se jedná zhruba o částku tři čtvrtě milionu korun ročně. Po zveřejnění žalobcova jména na úřední desce trestního soudu se žalobci ozývali přátelé a známí s dotazy na stav věci, žalobce byl nucen svou situaci vysvětlovat, což uškodilo jeho pověsti. Trestní stíhání způsobilo v rodině žalobce nervozitu a vztahy vyhrotilo, žalobce se z důvodu svého psychického rozpoložení a pod tlakem trestního stíhání nemohl věnovat své dceři [Anonymizováno], které bylo v té době 27 let, došlo k utlumení komunikace a přerušení kontaktů, kdy dcera si následně našla z důvodu ztráty vzoru v osobě žalobce staršího partnera vysokého věku, s tímto vztahem žalobce nesouhlasí a v současné době spolu s dcerou téměř nekomunikují. Manželka žalobce se psychicky zhroutila, špatně nesla trestní stíhání žalobce, došlo k narušení komunikace mezi manželi, k hádkám, manželka začala navštěvovat psychiatra a v souvislosti s dalšími spory, které vede o neplatnost zrušení pracovního poměru, bere léky na uklidnění. Žalobci se v souvislosti s trestním stíháním obnovily negativní prožitky z trestního stíhání, které bylo vedeno v roce 2002 v souvislosti s jeho podnikáním, kdy byl obvinění rovněž zproštěn. Žalobce své nároky u žalované uplatnil dne 23. 5. 2023, žalovaná žádosti vyhověla pouze částečně a poskytla žalobci částku 74 255,28 Kč na náhradě majetkové škody a nemajetkovou újmu odškodnila písemnou omluvou a konstatováním porušení práva žalobce. Poskytnuté odškodnění žalobce nepovažuje za dostačující, ohrazuje se proti posouzení žalované, která ho označuje za recidivistu. Ohledně úkonu ze dne 5. 11. 2020 účast na podání vysvětlení žalobce zdůraznil, že byl osobou podezřelou, což považuje za nesprávný postup, a úkon měl přímou souvislost s trestním stíháním, neboť již při něm byl ústně vyšetřovatelem obviněn ze spáchání trestného činu. Podle § 158 trestního řádu přitom žalobci za tento úkon náhrada nenáležela. Úkon ze dne 28. 11. 2022 sepis závěrečné řeči byl realizován k výzvě soudu, proto za něj žalobci rovněž náleží odměna. Za úkon 28. 12. 2020 sepis stížnosti proti usnesení o zahájení trestního stíhání a za úkon ze dne 5. 1. 2023 účast u hlavního líčení dle žalobce náleží odměna plná, a nikoliv ve výši , jednalo se o podání ve věci a o běžné hlavní líčení.

2. Žalovaná ve vyjádření k žalobě uvedla, že žalobce dne 23. 5. 2023 uplatnil své nároky u žalované, k projednávání žádosti žalobce došlo stanoviskem ze dne 14. 11. 2023, na základě kterého byla žalobci vyplacena částka 74 255,28 Kč na náhradě majetkové škody a nemajetkovou újmu žalovaná odškodnila písemnou omluvou a konstatováním porušení práva žalobce. Žalovaná učinila nesporným existenci odpovědnostního titulu v podobě usnesení o zahájení trestního stíhání ze dne 8. 12. 2020, neboť s právní mocí ke dni 31. 1. 2023 došlo ke zproštění obžaloby rozsudkem [Anonymizováno] [adresa] ze dne [datum]. Žalovaná nepřiznala žalobci náhradu za úkon ze dne [datum] účast na podání vysvětlení (realizován před zahájením [podezřelý výraz] stíhání) a za úkon ze dne [datum] sepis závěrečné řeči (není úkonem dle advokátního tarifu). Za úkon [datum] sepis stížnosti proti usnesení o zahájení [podezřelý výraz] stíhání a za úkon ze dne [datum] účast u hlavního líčení žalovaná přiznala odměnu pouze ve výši , neboť se jedná o úkony podle § 11 odst. 2 advokátního tarifu a při hlavním líčení došlo pouze k vyhlášení rozsudku. Na náhradě cestovného a promeškaného času žalovaná žalobci přiznala 14 268 Kč. Konkrétně za úkon ze dne 5. 11. 2020 nebylo žalobci přiznáno ničeho, byla žalobci přiznána částka 3x 1 774 Kč v souvislosti s úkonem ze dne 4. 1. 2021, 26. 5. 2021 a 11. 11. 2021, v souvislosti s úkonem ze dne 17. 2. 2022 částka 1 930 Kč, v souvislosti s úkony ze dne [datum] a [datum] byla přiznána částka 2x 2 322 Kč a v souvislosti s úkonem ze dne 5. 1. 2023 byla přiznána částka 2 372 Kč Žalovaná vycházela ze vzdálenosti 99,22 km a času 1:22 hod. Na nároku na náhradu nemajetkové újmy byla žalobci přiznána morální satisfakce z důvodu neprokázání konkrétních dopadů. Trestní řízení bylo vedeno důvodně na podkladě svědeckých výpovědí, za které následně byli svědci odsouzeni. Soud zjišťoval případnou vinu žalobce, k čemuž bylo nezbytné vést řízení. Žalovaná poukázala na to, že žalobce má záznam v opisu rejstříku trestů a byl již v minulosti trestně stíhán a odsouzen. Poskytnuté odškodnění žalovaná považuje za dostačující, proto navrhla žalobu zamítnout.

3. Mezi účastníky nebylo sporu o tom, že k předběžnému uplatnění nároků žalobce u žalované došlo dne 23. 5. 2023. Žalovaná po projednání nároku stanoviskem ze dne 14. 11. 2023 nároky žalobce částečně odškodnila, poskytla na obhajném částku 74 255,28 Kč dne 16. 11. 2023 a na odškodnění nemajetkové újmy poskytla omluvu a konstatovala porušení práva žalobce. Dále je mezi účastníky nesporný průběh trestního řízení, kdy došlo k tomu, že usnesením ze dne 8. 12. 2020 bylo zahájeno trestní stíhání žalobce pro účastenství ve formě pomoci ke spáchání trestného činu podvodu podle § 209 odst. 1, 4 písm. d) tr. z., usnesení bylo napadeno stížností, která byla zamítnuta, následně státní zástupce podal dne 2. 8. 2021 obžalobu, po podání obžaloby byl vedeno trestní řízení u [adresa]. [spisová značka], které bylo ukončeno zprošťujícím rozsudkem na č. l. 609 ze dne 5. 1. 2023 ve smyslu § 226 písm. c) tr. ř., rozsudek nabyl právní moci 31. 1. 2023. Dále je mezi účastníky nesporné vykonání úkonů, za které žalobce požaduje obhajné (žalovaná tyto úkony neuznává z důvodu jiného právního posouzení).

4. Z blanketní stížnosti ze dne 28. 12. 2020 a odůvodnění stížnosti ze dne 6. 1. 2021 soud zjistil, že žalobce prostřednictvím obhájce napadl usnesení o zahájení trestního stíhání.

5. Z rozsudku [adresa] ze dne [datum], č. j. [spisová značka] soud zjistil, že došlo ke zproštění obžaloby žalobce, neboť nebylo prokázáno, že skutek spáchal žalobce. Soud v odůvodnění uvedl, že stíhaný skutek se stal téměř 10 let předtím, než bylo zahájeno trestní stíhání žalobce, čímž bylo značně komplikováno dokazování. Bylo provedeno rozsáhlé dokazování, obžaloba vycházela v přípravném řízení zejména ze skutečností, které uvedl svědek [Anonymizováno], soud však hodnotil výpověď klíčového svědka [Anonymizováno] v kontextu dalších provedených důkazů za značně nevěrohodnou. Skutek, který byl žalobci kladen za vinu, se dle soudu nepochybně stal, je trestným činem a za jeho spáchání byli svědci [Anonymizováno] shledáni vinnými jako za dílčí útok rozsáhlé trestné činnosti.

6. Z faktury č. [hodnota] ze dne 31. 12. 2021, faktury č. [hodnota] ze dne 31. 12. 2022 a potvrzení [právnická osoba] o provedení úhrad soud zjistil, že obhájce žalobci vyfakturoval k úhradě za poskytnuté právní služby 82 280 Kč a 80 094,70 Kč, žalobce obě faktury uhradil.

7. Z technického průkazu vozidla obhájce žalobce registrační značky [SPZ] (užíváno k jízdám od března 2022) soud zjistil, že spotřeba NM činí 8,3 l/100 km.

8. Z technického průkazu vozidla obhájce žalobce registrační značky [SPZ] (užíváno k jízdám do března 2022) soud zjistil, že spotřeba NM činí 5,4 l/100 km.

9. Z doručenky od datové zprávy ze dne 14. 11. 2023 soud zjistil, že žalovaná zaslala první zástupkyni stanovisko k uplatněným nárokům dne 14. 11. 2023, které bylo doručeno dne 21. 11. 2023.

10. Z trestního spisu [adresa] [spisová značka] soud dále zjistil, že dne [datum] proběhlo hlavní líčení v čase 12:30 až 12:50 hod., kdy byl přítomen žalobce i jeho obhájce a podle § 219 odst. 3 tr. ř. byl zopakován dosavadní průběh řízení a byl vyhlášen rozsudek. Při hlavním líčení dne [datum] nebyl žalobce soudem vyzván k předložení písemné závěrečné řeči, kterou předložil dne [datum]. Dne [datum] podal žalobce vysvětlení u policejního orgánu za účasti svého obhájce a vyšetřovatele [tituly před jménem] [jméno FO], kdy v úředním záznamu o podaném vysvětlení jsou zachyceny otázky a odpovědi žalobce. Dle opisu evidence [Anonymizováno] k osobě žalobce pořízeného dne [datum] rozhodnutím ze dne [datum] [adresa]. [spisová značka] byl žalobce uznán vinným podle § 132 odst. 1 písm. c) zákona č. 140/1961 Sb. za spáchání trestného činu rozkrádání majetku v socialistickém vlastnictví, za což mu byl uložen podmíněný trest odnětí svobody s tím, že žalobce se již osvědčil, zkušební doba byla stanovena do 4. 5. 1988, dále byl uložen peněžitý trest, který byl zaplacen 17. 2. 1987, a došlo ze zákona k zahlazení.

11. Z lékařské zprávy ze dne 8. 3. 2021 [podezřelý výraz] [právnická osoba].

12. Z žaloby ze dne [datum] podané [Anonymizováno] [adresa] o neplatnost okamžitého zrušení pracovního poměru proti žalované společnosti [Anonymizováno] soud zjistil, že žalobce napadl okamžité zrušení pracovního poměru ze strany zaměstnavatele v říjnu 2022.

13. Z účastnického výslechu žalobce soud zjistil, že pod vlivem [podezřelý výraz] stíhání docházelo v rodině k hádkám s manželkou, manželka se téměř psychicky zhroutila, na což měl vliv rovněž její soudní spor o platnost okamžitého zrušení pracovního poměru, a manželství bylo na hraně rozvodu. Manželka věřila v nevinu žalobce, ale situaci vnímala úkorně, neustále věc s žalobcem probírala a docházelo k nepříjemným diskuzím a konfliktům. Žalobce byl jednou na Vánoce úplně sám, manželé spolu nedokázali být. Žalobce byl nervózní, frustrovaný, negativní a neustále myslel na své trestní stíhání. Trpěl nespavostí, byl vzteklý a podrážděný. Zahájení trestního stíhání po 9,5 letech od spáchání skutku způsobilo žalobci šok, žalobce nechápal, jak může být trestně stíhán za něco, za co již byli odsouzeni jiní viníci v trestní věci, v níž žalobce vypovídal jako svědek. Žalobce se léčí se srdcem, pod vlivem stresu z trestního stíhání docházelo k navýšení jeho medikace. Psychologickou pomoc žalobce nevyhledal, cítil, že by to měl zvládnout sám. V době trestního stíhání dcera žalobce dokončila studium na vysoké škole a rodina řešila její budoucnost. Dcera začala hledat klid a zázemí jinde, vnímala krizi v manželství rodičů, žalobce na ni neměl čas, neboť řešil svou obhajobu, komunikace postupně ustala a následně dcera odešla ze společné domácnosti do [Anonymizováno] za partnerem, který je o [Anonymizováno]. Žalobce vztah neschvaluje, vůči partnerovi dcery má výhrady, což je další příčinou, proč je vztah s dcerou na bodě mrazu. O trestním stíhání žalobce se dozvěděla rodina i okolí, žalobce musel situaci vysvětlovat, cítil, že je na něco nazíráno skrz prsty a situace mu byla nepříjemná. Své dřívější odsouzení žalobce považuje za komunistickou šikanu a úkorně vnímá označení žalované za recidivistu, jiné trestní stíhání své osoby si nevybavil. Žalobce byl zaměstnán cca od roku 2018 na pozici krizového manažera u společnosti [právnická osoba]., společnost potřebovala nové financování, které nebyli schopni zajistit, žalobce by z důvodu trestního stíhání nedostal od banky úvěr, proto se hledal nový investor, který odkoupil obchodní podíl společnosti žalobce [Anonymizováno] [právnická osoba]. Mezi společníky [právnická osoba]. vznikl z důvodu problémů s financováním chodu spor, druhý společník začal dělat naschvály, a nakonec se dohodli, že se najde nový investor a žalobce, resp. [právnická osoba] svůj obchodní podíl prodá. Následně žalobce i jeho manželka obdrželi okamžité zrušení pracovního poměru a cca 1,5 roku již vedou soudní řízení o neplatnost zrušení poměrů.

14. Z výslechu svědka [Anonymizováno], [Anonymizováno], soud zjistil, že svědek zná žalobce cca po dobu 12 let a v roce 2020-2021 se od kamaráda dozvěděl o [podezřelý výraz] stíhání žalobce, proto se žalobce začala vyptávat, oč běží. Rodina nevěděla, co se děje, a došlo k určitému odloučení a narušení vztahů. Dříve se žalobce s rodinou své sestry pravidelně scházeli a navštěvovali, po dobu trestního stíhání došlo jen k jednomu setkání, rodina sestry s žalobcem přerušila kontakt. Sestra si s žalobcem pouze občas telefonovala. Vztahy se obnovily po skončení trestního stíhání žalobce. Žalobce byl z trestního stíhání zkroušený, bez nálady, nechtěl komunikovat, ale chtěl bojovat, protože se cítil nevinný. Manželka žalobce situaci těžce nesla. O vztahu žalobce s dcerou [Anonymizováno], nesouhlasu žalobce s její volbou partnera a profesním životě žalobce svědek ničeho bližšího nevěděl, je to interní věc rodiny a žalobce.

15. Soud ve věci učinil závěr o skutkovém stavu, korespondující se skutkovými zjištěnými popsanými výše, zejm. pokud jde o průběh trestního řízení a o zásahy do osobnostní sféry žalobce, které soud blíže shrnuje níže v rámci posouzení nároku na náhradu nemajetkové újmy způsobené vydáním nezákonného rozhodnutí. Ve stručnosti lze shrnout, že stíhání vůči žalobci probíhalo v období prosince 2020 až ledna 2023, trvalo cca 2 roky a 1 měsíc a žalobce byl pravomocně obžaloby zproštěn. Žalobce byl trestně stíhán za spáchání trestného činu podvodu a hrozil mu trest odnětí svobody v délce 2-8 let. Žalobce byl v trestním řízení zastupován [tituly před jménem] a vznikl mu vůči němu dluh za účelné úkony obhajoby. Trestní stíhání žalobce zasáhlo zejména v jeho soukromém a rodinném životě.

16. Z důkazů v řízení provedených byla učiněna skutková zjištění pro posouzení důvodnosti žalobou uplatněného nároku, jak jej soud níže podává, plně postačující – z téhož důvodu soud v odůvodnění rozsudku nerozvádí dílčí skutková zjištění učiněná z těch provedených důkazů, o něž rozhodnutí o věci samé posléze neopřel. Soud neprovedl důkazy týkající se nesporných skutečností (vztahující se k uplatnění nároku), duplicitní důkazy k [podezřelý výraz] spisu a zbylé důkazy ([podezřelý výraz] rozhodnutí ve věci obžalovaného [Anonymizováno], lékařské zprávy manželky žalobce o neschopnosti jejího výslechu, výslech vyšetřovatele [jméno FO], výslech obhájce k úkonu ze dne [datum], výslech sestry žalobce, rozhodnutí v [podezřelý výraz] věci žalobce z roku 2004 vedené u [Anonymizováno] [adresa]) z důvodu, že učinil dostatečná zjištění a další dokazování by bylo již nadbytečné.

17. Podle ustanovení § 1 zákona č. 82/1998 Sb. (dále rovněž jen „OdpŠk), stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu způsobenou při výkonu státní moci.

18. Podle ustanovení § 5 zákona č. 82/1998 Sb., stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu, která byla způsobena a) rozhodnutím, jež bylo vydáno v občanském soudním řízení, ve správním řízení, v řízení podle soudního řádu správního nebo v řízení trestním, b) nesprávným úředním postupem.

19. Podle ustanovení § 7 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb. právo na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím mají účastníci řízení, ve kterém bylo vydáno rozhodnutí, z něhož jim vznikla škoda.

20. Podle § 8 odst. 1 zák. č. 82/1998 Sb., nárok na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím lze, není-li dále stanoveno jinak, uplatnit pouze tehdy, pokud pravomocné rozhodnutí bylo pro nezákonnost zrušeno nebo změněno příslušným orgánem. Rozhodnutím tohoto orgánu je soud rozhodující o náhradě škody vázán.

21. Podle § 31 odstavec 1 zákona č. 82/1998 Sb., náhrada škody zahrnuje takové náklady řízení, které byly poškozeným účelně vynaloženy na zrušení nebo změnu nezákonného rozhodnutí nebo na nápravu nesprávného úředního postupu. Podle odst. 3 téhož ustanovení náklady zastoupení jsou součástí nákladů řízení. Zahrnují účelně vynaložené hotové výdaje a odměnu za zastupování. Výše této odměny se určí podle ustanovení zvláštního právního předpisu o mimosmluvní odměně.

22. Podle § 31a odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb. bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje se podle tohoto zákona též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu. Podle odst. 2 téhož ustanovení zadostiučinění se poskytne v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo.

23. V řízení bylo prokázáno, že žalobce svůj nárok u žalované předběžně uplatnil ve smyslu § 14 odst. 1, 3 OdpŠk, proto věc může být projednána před soudem (§ 15 odst. 2 OdpŠk).

24. Předpokladem odpovědnosti státu za škodu je splnění tří podmínek: 1) existence nezákonného rozhodnutí nebo nesprávného úředního postupu, 2) vznik škody a 3) příčinná souvislost mezi nesprávným úředním postupem nebo nezákonným rozhodnutím a vznikem škody. Nezákonné rozhodnutí nebo nesprávný úřední postup a vznik škody tudíž musí být ve vzájemném poměru příčiny a následku.

25. S ohledem na shora citovaná zákonná ustanovení a po zhodnocení důkazů provedených v tomto řízení ve vzájemných souvislostech dospěl soud k závěru, že žaloba v této věci byla v částečném rozsahu podána důvodně.

26. V této souvislosti soud uvádí, že mezi účastníky nebylo ve svém důsledku sporu o tom, že v rámci trestního řízení zahájeného vůči žalobci usnesením policejního orgánu vydaným dne 8. 12. 2020 a následně vedeného u [Anonymizováno] [adresa] pod sp. zn. [spisová značka] bylo vydáno ve vztahu k žalobci nezákonné rozhodnutí, za které je v důsledku zproštění obžaloby rozsudkem ze dne 5. 1. 2023 nutno považovat právě shora uvedené usnesení [Anonymizováno] ze dne [datum], jímž bylo žalobci sděleno obvinění ze spáchání trestného činu podvodu, když nezákonnost tohoto rozhodnutí byla deklarována právě shora uvedeným pravomocným rozsudkem.

27. Výše uvedený závěr soudu pak vyplývá již i z konstantní judikatury navazující na rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 23. 2. 1990, sp. zn. 1 Cz 6/90, z níž vyplývá, že nárok na náhradu škody způsobené zahájením trestního stíhání, jež neskončilo pravomocným odsouzením, je na místě v určitých případech posoudit jako nárok na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím. Proto tedy soud i v tomto případě dospěl k závěru (a ze strany žalované toto nebylo ani sporováno), že zde existuje odpovědnostní titul.

28. Ve vztahu k požadavku na náhradu majetkové škody představující vynaložené náklady na právní zastoupení, který byl žalobou uplatněn v celkové výši 11 248,16 Kč, soud shledal žalobu za částečně důvodnou.

29. Podle § 10 odst. 3 písm. c) vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (dále „a.t.“) se za tarifní hodnotu u trestní sazby, která hrozila žalobci, považuje částka 30 000 Kč, čemuž dle § 7 advokátního tarifu odpovídá sazba mimosmluvní odměny v částce 2 300 Kč za jeden úkon právní služby. Podle § 13 a.t. nedohodl-li se advokát s klientem na jiné paušální částce jako náhradě výdajů na vnitrostátní poštovné, místní hovorné a přepravné, činí tato částka 300 Kč na jeden úkon právní služby.

30. Pokud jde o jednotlivé úkony právních služeb požadované žalobcem má soud z trestního spisu a z nesporných tvrzení účastníků za prokázané, že všechny žalobcem požadované úkony byly vykonány.

31. Žalobce konkrétně požadoval náhradu nákladů za následující úkony právních služeb, které vykonal [tituly před jménem] [Anonymizováno]: - 5. 11. 2020 účast na podání vysvětlení (1 úkon, žalovanou neproplaceno) - 28. 12. 2020 (+ 6. 1. 2021) stížnost proti usnesení o zahájení trestního stíhání vč. odůvodnění (1 úkon, žalovanou proplaceno ve výši ) - 28. 11. 2022 sepis závěrečné řeči (1 úkon, žalovanou neproplaceno) - 5. 1. 2023 účast u hlavního líčení (1 úkon, žalovanou proplaceno ve výši ).

32. Soud přiznal žalobci náhradu shora uvedených účelně vynaložených nákladů obhajoby dle žaloby v souladu s § 11 odst. 1 písm. g) a.t. za úkon 5. 1. 2023 účast u hlavního líčení, neboť z dokazování vyplynulo, že u hlavního líčení byl zopakován dosavadní průběh řízení a následně došlo k vyhlášení rozsudku. Nejednalo se tak o úkon dle § 11 odst. 2 písm. f) a.t. a žalobci náleží rozdíl ve výši úkonu a související náhrada 21% DPH (1 150 Kč + 241,50 Kč). U zbylých žalobcem požadovaných úkonů soud dospěl k závěru, že žalovaná postupovala správně a žalobci další náhrada nenáleží. Úkon ze dne 5. 11. 2020 byl realizován před zahájením trestního stíhání a nelze jej považovat za úkon, který směřoval k odklizení odpovědnostního titulu. Odpovědnostním titulem v této věci je usnesení o zahájení trestního stíhání ze dne 8. 12. 2020, které je vydáno vůči konkrétní osobě z konkrétních důvodů, a na uvedeném závěru nemůže nic změnit ani tvrzení žalobce, že již při podání vysvětlení dne 5. 11. 2020 mu bylo vyšetřovatelem sděleno, že bude obviněn. Úkon ze dne 28. 12. 2020 stížnost proti usnesení o zahájení trestního stíhání vč. odůvodnění představuje úkon ve smyslu § 11 odst. 2 písm. d), odst. 3 a. t. (viz. usnesení Ústavního soudu ze dne 22.5.2018, sp. zn. I. ÚS 534/18) a úkon ze dne[Anonymizováno]28. 11. 2022 sepis závěrečného návrhu nelze považovat za účelný úkon ve smyslu a.t., neboť závěrečná řeč byla přednesena ústně při hlavním líčení a nebylo prokázáno, že by soud vyzval žalobce k jejímu písemnému vyhotovení.

33. Celkem soud přiznal žalobci náhradu za úkonu právní služby, úkon po 2 300 Kč, a za související náhradu 21% DPH ve výši 1 391,50 Kč. V této výši soud uložil výrokem I. povinnost žalované k úhradě žalobci a ve zbylém rozsahu žalobu pro nedůvodnost výrokem II. zamítl.

34. Žalobce dále uplatnil u žalované nárok na cestovné a náhradu za promeškaný čas ve výši 16 064 Kč, žalovaná plnila 14 268 Kč a zbylé části se žalobce domáhal žalobou. Jedna se o cesty ze sídla kanceláře obhájce do [adresa] a zpět dne 5. 11. 2020, 4. 1. 2021, 26. 5. 2021, 11. 11. 2021, 17. 2. 2022, 27. 9. 2022, 29. 11. 2022 a 5. 1. 2023; každá cesta účtovaná žalobcem v délce 2x 100 km.

35. Žalovaná uznala tento nárok co do základu důvodným, když uznala důvodnost cest a jejich realizaci, vyjma cesty k úkonu ze dne 5. 11. 2020, který byl realizován před zahájením trestního stíhání žalobce. Soud se již shora ztotožnil s hodnocením tohoto úkonu, proto cestovné a náhrada za promeškaný čas v souvislosti s tímto úkonem žalobci nenáleží. Pokud jde o výpočet nákladů na cestu, pak žalovaná vyšla ze vzdálenosti 99,22 km a času na cestu 1:22 hod. Náhradu za promeškaný čas žalovaná žalobci vyplatila v jím požadované výši 4 200 Kč (tj. v délce 3 půlhodin za 1 cestu).

36. Ohledně výše cestovních výdajů pak žalovaná postupovala správně, když vyšla při určení spotřeby vozidla ze spotřeby kombinované (v TP je kombinovaná spotřeba uvedena již dle normy 93/116/ES, tedy se vychází z této a nikoli aritmetického průměru všech tří údajů ohledně spotřeby), což je v souladu s 13 odst. 4 AT a § 158 odst. 4 zákoníku práce, dle nichž se pro účely stanovení náhrady výdajů za spotřebované pohonné hmoty použije údaj o spotřebě pro kombinovaný provoz podle norem EU uvedený v technickém průkazu vozidla. Tato kombinovaná spotřeba u vozidla [Anonymizováno] [SPZ] činí 5,4l NM/100 km (užito na cesty do března 2022) a u vozidla [Anonymizováno][Anonymizováno][SPZ] činí 8,3l NM/100 km (užito na cesty od března 2022).

37. V souladu s tehdy aktuálními vyhláškovými cenami pohonných hmot (NM) a výší náhrad za používání vozidla a délkou trasy dle [Anonymizováno] (100 km) náleží žalobci za cesty vykonané dne 4. 1. 2021, 26. 5. 2021 a 11. 11. 2021 náhrada za každou cestu za 200 km při spotřebě 5,4 litrů NM/100 km, v ceně 27,20 Kč/1 l, náhrada ve výši 4,40 Kč/1 km – v celkové výši 1 174 Kč. Za cestu vykonanou dne 17. 2. 2022 náleží náhrada za 200 km při spotřebě 5,4 litrů NM/100 km, v ceně 36,10 Kč/1 l, náhrada ve výši 4,70 Kč/1 km – v celkové výši 1 330 Kč. Za cesty vykonané dne 27. 9. 2022 a 29. 11. 2022 náleží náhrada za každou cestu za 200 km při spotřebě 8,3 litrů NM/100 km, v ceně 47,10 Kč/1 l, náhrada ve výši 4,70 Kč/1 km – v celkové výši 1 722 Kč. Za cestu vykonanou dne 5. 1. 2023 náleží náhrada za 200 km při spotřebě 8,3 litrů NM/100 km, v ceně 44,10 Kč/1 l, náhrada ve výši 5,20 Kč/1 km – v celkové výši 1 772 Kč. Celkem činí náhrada cestovného 10 068 Kč.

38. Jelikož žalovaná při svém výpočtu postupovala správně, když žalobci před podáním žaloby vyplatila částku 10 068 Kč (a částku 4 200 Kč na náhradě za promeškaný čas), soud žalobu ve zbývající části na náhradě cestovních výdajů pro nedůvodnost zamítl (výrok II.).

39. Ve vztahu k požadavku na náhradu nemajetkové škody způsobené nezákonným trestním stíháním, který byl žalobou uplatněn v celkové výši 100 000 Kč, soud uvádí, že v tomto rozsahu shledal žalobu za částečně důvodnou. Mezi účastníky řízení byla sporná pouze forma odškodnění, tedy zda žalobci náleží finanční zadostiučinění či nikoliv.

40. V případě vydání nezákonného rozhodnutí, které bylo pro nezákonnost zrušeno, není dána vyvratitelná domněnka, že jím byla dotčené osobě způsobena i nemateriální újma. Naopak, v řízení je na žalobci, aby spolu s odpovědnostním titulem tvrdil a prokazoval i existenci skutečností, které lze právně kvalifikovat jako porušení konkrétního práva žalobce, a vznik nemajetkové újmy vzniklé v příčinné souvislosti s danými skutečnostmi. Teprve dojde-li soud po provedeném dokazování k závěru, že odpovědnostním titulem byla porušena konkrétní práva žalobce a že v důsledku toho vznikla žalobci nemajetková újma, může se zabývat otázkami formy a případné výše zadostiučinění podle § 31a odst. 1 a 2 OdpŠk [k tomu srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 16. 9. 2015, sp. zn. 30 Cdo 1747/2014, uveřejněný pod číslem 67/2016 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek].

41. Soud se tak dále zabýval tím, zda je dostačujícím zadostiučiněním konstatování nezákonnosti rozhodnutí nebo zda žalobci náleží zadostiučinění v penězích (§ 31a odst. 2 OdpŠk). Při stanovení formy či výše zadostiučinění soud vychází především z povahy trestní věci, z délky trestního řízení a následků způsobených trestním řízením v osobnostní sféře poškozeného, přičemž přihlédne i k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo. Kritéria uvedená v § 31a odst. 3 OdpŠk se nepoužijí, neboť se týkají výlučně stanovení odškodnění v případě nesprávného úředního postupu spočívajícího v porušení práva na projednání věci v přiměřené lhůtě (k tomu srov. např. rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 27. 6. 2012, sp. zn. 30 Cdo 2813/2011 nebo ze dne 21. 8. 2012, sp. zn. 30 Cdo 2256/2011). Forma a případná výše zadostiučinění nesmí být v rozporu s obecně sdílenou představou spravedlnosti, tj. její přiznání je nad rámec konstatování porušení práva namístě pouze tehdy, jestliže by se z hlediska obecné slušnosti poškozenému satisfakce skutečně mělo dostat (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. 6. 2012, sp. zn. 30 Cdo 2813/2011, uveřejněný pod číslem 122/2012 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).

42. Následky způsobené trestním řízením v osobnostní sféře poškozené osoby zohledňují individuálních následky trestního stíhání v osobnostní sféře poškozené osoby, jež mohou být umocněny či zmírněny v důsledku objektivních skutečností daného případu formulovaných výše. Jinými slovy řečeno, negativní dopady zahájeného trestního stíhání do osobnosti člověka – morální narušení osobnosti (integrity) poškozeného v době trestního stíhání a narušení její profesní, soukromé, rodinné, popřípadě i jiné sféry života (viz výše) - mohou být zvýrazněny či naopak potlačeny podle intenzity naplnění prvních dvou kritérií. Které konkrétní složky osobnosti mohou být zahájením a vedením trestního stíhání v konkrétním případě narušeny, nelze předem taxativně stanovit.

43. Obecně lze říci, že každé trestní řízení negativně ovlivňuje osobní život trestně stíhaného, na kterého je sice do okamžiku právní moci meritorního rozhodnutí třeba pohlížet jako na nevinného, avšak samotný fakt trestního stíhání je zátěží pro každého obviněného (k tomu srov. např. nález Ústavního soudu ze dne 31. 3. 2005, sp. zn. I. ÚS 554/04). Již samotné trestní stíhání výrazně zasahuje do soukromého a osobního života jednotlivce, do jeho cti a dobré pověsti, a to tím spíše, jedná-li se o obvinění „liché“, což je posléze pravomocně stvrzeno zprošťujícím rozsudkem soudu, podle něhož se skutek, z něhož byl jednotlivec obviněn a obžalován, nestal, případně nebyl trestným činem (k tomu srov. nález Ústavního soudu ze dne 17. 6. 2008, sp. zn. II. ÚS 590/08). Toto samo je však (bohužel) průvodním jevem každého takového trestního stíhání, tedy nelze pouze z těchto skutečností dovozovat nárok na zadostiučinění každého poškozeného za tvrzenou nemajetkovou újmu, ale právě naopak je třeba konkrétně u každého poškozeného individuálně zkoumat zásahy do jeho osobnostní sféry a jejich konkrétní projevy.

44. Pokud jde o povahu trestní věci, žalobce byl stíhán za trestný čin podvodu. Za tento trestný čin žalobci hrozila trestní sazba trestu odnětí svobody v trvání 2 léta až 8 let. Žalobce měl již předchozí zkušenost s trestním stíháním, avšak se značným časovým odstupem, proto soud nemá za to, že nyní odškodňované trestní stíhání na žalobce působilo méně intenzivně, když v roce 1985 byl uznán vinným ze spáchání trestného činu rozkrádání majetku v socialistickém vlastnictví, následně byl trestně stíhán ještě v roce 2002 v souvislosti s podnikáním, kdy byl obvinění zproštěn. Žalobce nebyl trestně stíhán pro závažnější trestný čin jako by tomu bylo např. u trestných činů sexuálních nebo proti životu a zdraví, které jsou spojeny s vyšším morálním odsouzením a dehonestací obviněného ze strany společnosti, s ohledem na hrozící trest však lze hodnotit trestní stíhání žalobce za závažné. Pokud jde o délku trestního řízení, toto trvalo po dobu 2 let a 1 měsíce, což lze považovat za délku přiměřenou. Důvody pro zahájení trestního stíhání ve věci byly dány, prověřování žalobce a jeho následné trestní stíhání bylo založeno na výpovědi svědka [Anonymizováno], která byla v rámci dokazování před soudem vyvrácena a byla prokázána nevěrohodnost svědka. Soud nedospěl k závěru o tom, že by orgány činné v trestním řízení ve věci žalobce postupovaly účelově, důkazy opatřené v přípravném řízení odůvodňovaly postavení žalobce před soud, neboť těžiště dokazování spočívá v řízení před soudem a teprve po jeho provedení mohl soud dospět k závěru, že nebylo prokázáno, že skutek spáchal žalobce. Pokud jde o následky způsobené trestním řízením v osobnostní sféře poškozené osoby, tyto byly následně zjišťovány z účastnické výpovědi samotného žalobce, výpovědi svědka a z listinných důkazů. Soud dále tato kritéria zhodnotil tím, že vyšel při porovnání z trestních stíhání, které byly vedeny pro stejné trestné činy, nebo pro trestné činy obdobné se stejnou sazbou, délkou a dopady.

45. Soud uvěřil žalobci, že zahájení trestního stíhání souvisejícího s trestní kauzou, v níž vystupoval jako svědek a která již pravomocně skončila, bylo pro žalobce šokem. Žalobce jej nechápal, byl přesvědčen o své nevině. V průběhu trestního stíhání žalobce trpěl stresem, nespavostí, nervozitou a podrážděností a bylo mu nepříjemné, že ačkoliv se ničeho nedopustil, musí celou věc vysvětlovat okolí. Došlo ke změně chování žalobce v rodině, manželé se hádali, manželka nesla situaci úkorně a manželství se dostalo na hranici rozvodu. Žalobce se nevěnoval dceři, neustále myslel na své trestní stíhání, přestával komunikovat a omezil volnočasové aktivity a společenský život, kdy přestal trávit čas s širší rodinou, která probíhající trestní stíhání žalobce nedokázala pochopit. Okolí se na žalobce dívalo skrz prsty. Trestní stíhání mělo nepříznivý vliv na psychiku žalobce. Obecně je známo, že dlouhodobý stres působí negativně na fyzické zdraví a psychiku i zdravého člověka. Další konkrétní dopady do zdraví (poškození zdraví) žalobce v souvislosti s trestním stíháním prokázány nebyly, žalobce problémy se srdcem trpěl již před zahájením trestního stíhání.

46. Co se týká dopadů do profesní sféry, tyto soud nemá za prokázané. Soud uvěřil, že rodina se nacházela ve složité situaci, k prodeji obchodního podílu společnosti [právnická osoba] ve společnosti [Anonymizováno] však došlo na základě rozhodnutí žalobce a dohody s druhým společníkem za situace, kdy mezi nimi panovaly neshody ohledně zajištění finančních prostředků na chod společnosti. Společnost si našla nového investora. K následnému okamžitému ukončení pracovního poměru žalobce a jeho manželky nedošlo z důvodu trestního stíhání žalobce, ale pro chování zaměstnavatele, které bylo ovlivněno novým investorem ve společnosti [Anonymizováno]. Soudní spor o neplatnost okamžitého zrušení pracovního poměru žalobce byl zahájen v období končícího trestního stíhání (10/2022).

47. Co se týká narušení vztahu žalobce s dcerou [Anonymizováno], z provedeného dokazování má soud za to, že vztah dcery a žalobce je komplikován zejména jeho nesouhlasem s výběrem jejího partnera, a nikoliv z důvodu trestního stíhání žalobce. Ačkoliv lze postoj žalobce chápat, nelze toto dávat žalované k tíži.

48. Soud tak uzavírá, že trestní stíhání žalobce mělo negativní dopady do jeho soukromého života a rodinné sféry a poškodilo jeho pověst v okolí.

49. S ohledem na shora uvedené soud dospěl k závěru, že adekvátní formou odškodnění je rovněž s ohledem na úctu státu k životu a soukromí žalobce (viz nález Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 4293/18) odškodnění finanční, neboť trestní stíhání mělo vliv na kvalitu života žalobce a nefinanční odškodnění náleží dle názoru soudu každé nezákonně trestně stíhané osobě, tj. i osobě, která žádné zásahy do osobnostní sféry (na rozdíl od žalobce) neprokázala.

50. Nejvyšší soud v rozhodnutí R 67/2016 uzavřel, že „Výše zadostiučinění přiznaného podle § 31a odst. 2 zákona č. 82/1998 Sb. (ve znění pozdějších předpisů) na náhradě nemajetkové újmy způsobené trestním stíháním, které skončilo zproštěním obžaloby nebo zastavením, musí odpovídat výši zadostiučinění přiznaného v případech, které se s projednávanou věcí v podstatných znacích shodují; významnější odchylka je možná jen tehdy, bude-li soudem řádně a přesvědčivě zdůvodněna. Nelze-li nalézt takový případ, který by se v podstatných znacích shodoval s projednávanou věcí, je třeba provést srovnání s jinými případy náhrad nemajetkové újmy (např. z titulu odpovědnosti státu za nezákonné omezení osobní svobody, nepřiměřenou délku řízení, náhrady nemajetkové újmy na zdraví ve formě bolestného nebo ztížení společenského uplatnění, újmy na osobnostních právech v rámci ochrany osobnosti, újmy z titulu porušení zákazu diskriminace podle obecné úpravy i v pracovněprávních vztazích apod.). Soud přitom neopomene uvést podstatné společné a rozdílné znaky a v odůvodnění svého rozhodnutí vysvětlit, jakým způsobem se tyto společné a rozdílné znaky promítly do výše stanoveného zadostiučinění, tj. z jakého důvodu je přiznané zadostiučinění přiměřené ve srovnání s jiným zadostiučiněním přiznaným z jiného právního důvodu.“ 51. Pro účely porovnání přiznané výše finančního zadostiučinění soud vyšel z následujících rozhodnutí.

52. Ve věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 19 C 218/2018 (u Městského soudu v Praze vedeno pod sp. zn. 22 Co 256/2019) trvalo trestní stíhání cca 3 roky a 2 měsíce, poškozený byl stíhán pro trestný čin podvodu a hrozil mu totožný trest jako žalobci. Trestná činnosti stejně jako v případě žalobce souvisela s výkonem povolání. Byly prokázány dopady do osobní sféry poškozeného v podobě poškození pověsti revírníka, kdy po skončení trestního stíhání bylo ztíženo opětovné zapojení poškozeného do daného oboru, v podobě stresu a nejistoty ohledně výsledku trestního stíhání. Zdravotní dopady prokázány nebyly. Poškozený byl stejně jako žalobce zproštěn obžaloby soudem prvního stupně. Poškozenému bylo přiznáno finanční odškodnění ve výši 100 000 Kč. Případ je tak srovnatelný povahou trestného činu, hrozbou trestu a poškozením pověsti v okolí. Délka srovnávaného případu je cca o 1/3 delší, dopad do oboru poškozeného je závažnější. Oproti tomu soud u žalobce shledal rodinné dopady. Soud dopady žalobce hodnotí jako méně závažnější a porovnáním s tímto případem dospěl soud k závěru, že adekvátním odškodněním ve vztahu k žalobci je odškodnění ve výši cca 4/5.

53. Soud dále provedl srovnání s případy označenými žalobcem, a to věcí vedenou u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 10 C 26/2020 (u Městského soudu v Praze vedeno pod sp. zn. 16 Co 251/2021), která trvala 3 roky a 10 měsíců. Poškozený byl stíhán pro trestný čin podvodu a hrozil mu vyšší trest než žalobci (5-10 let). V průběhu trestní stíhání byla poškozenému odňata bezpečnostní prověrka NBÚ, která mu byla po 4 měsících vrácena. Trestní věc byla okrajově medializována. Trestní stíhání poškozeného stresovalo, změnil své chování v rodině k partnerce a k dětem, omezil předchozí volnočasové aktivity a v souvislosti s nimi došlo i k poškození dobré pověsti poškozeného. Okolí o trestním stíhání poškozeného vědělo, část se od něho odvrátila. Profesní dopady prokázány nebyly. Poškozenému bylo přiznáno finanční odškodnění ve výši 100 000 Kč. Případ je tak srovnatelný povahou trestného činu, dopady do rodinné sféry a soukromého života. Délka srovnávaného případu je téměř 2x delší, poškozenému hrozil vyšší trest odnětí svobody než žalobci a dopady do sféry poškozeného v podobě poškození pověsti poškozeného v souvislosti s volnočasovými aktivitami, které omezil, a odnětí prověrky NBÚ jsou závažnější. Soud dopady žalobce hodnotí jako méně závažnější a porovnáním s tímto případem dospěl soud k závěru, že adekvátním odškodněním ve vztahu k žalobci je odškodnění ve výši cca 4/5.

54. Soud dále provedl srovnání s případy označenými žalobcem, a to věcí vedenou u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 11 C 42/2020 (u Městského soudu v Praze vedeno pod sp. zn. 35 Co 189/2022), která trvala 1 rok a 3 měsíce. Poškozený byl stíhán pro trestný čin podvodu a hrozil mu stejný trest jako žalobci. Poškozený již měl s trestním řízením zkušenost, vykonával trest odnětí svobody. Ve věci byly dány důvody trestního stíhání výpovědí svědka, který však následně v průběhu řízení výpověď změnil. V důsledku trestního stíhání se u poškozeného výrazně zhoršily podmínky výkonu trestu odnětí svobody, kdy poškozený si příkladným výkonem trestu vydobyl řadu výhod, o které po zahájení trestního stíhání přišel. V důsledku vydobytých výhod se začaly narovnávat vztahy poškozeného s rodinou, přáteli a obchodními partnery, do těchto vztahů bylo zahájením trestního stíhání opět zasaženo. U některých osob pak vyvolalo definitivní ztrátu důvěru v poškozeného. Poškozený dále trestní stíhání vnímal jako okolnost, která může zmařit jeho podmíněné propuštění z výkonu trestu, k němuž se upínal. Uvedené poškozeného silně psychicky zasáhlo, trpěl stresem, úzkostí, obavami o budoucnost rodiny, nespavostí. Poškozenému bylo přiznáno finanční odškodnění ve výši 50 000 Kč. Případ je tak srovnatelný povahou trestného činu, délkou i hrozícím trestem. Výrazným odlišením je skutečnost, že poškozený se nacházel ve výkonu trestu odnětí svobody a s tím souvisely dopady do jeho sféry. Skutečnost, že již byl trestně stíhán a pravomocně odsouzen snížila intenzitu újmy poškozeného. Soud dopady žalobce hodnotí jako závažnější, ke snížení jeho újmy z důvodu odsouzení v roce 1985 nedošlo. Porovnáním s tímto případem dospěl soud k závěru, že adekvátním odškodněním ve vztahu k žalobci je odškodnění ve výši cca o vyšší.

55. S ohledem na výše citovanou judikaturu tak soud dospěl k závěru, že žalobci náleží nárok na finanční zadostiučinění ve výši 80 000 Kč, které odpovídá srovnatelným případům. Žalovaná žalobci neposkytla žádné finanční zadostiučinění, proto jí soud uložil zaplatit žalobci tuto částku výrokem I. a ve zbylém rozsahu soud žalobu jako nedůvodnou výrokem II. zamítl.

56. Úrok z prodlení je odůvodněn § 1968, § 1970 a § 605 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. a stanoviskem občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu České republiky ze dne 13. 4. 2011, sp. zn. Cpjn 206/2010, dle kterého má poškozený právo na úrok z prodlení ode dne následujícího po uplynutí lhůty šesti měsíců poté, kdy nárok na náhradu škody uplatnil postupem podle § 14 zákona. Úroky z prodlení pak soud přiznal výrokem I. v žalobcem požadované výši za období od 24. 11. 2023 do zaplacení z částek odškodnění, které soud shledal za důvodné, neboť žalovaná se ocitla v prodlení až po uplynutí 6měsíční lhůty k předběžnému projednání nároku (uplatněno[Anonymizováno]dne 23. 5. 2023). Ve zbylém rozsahu, kdy žalobce požadoval úrok z prodlení za dobu, kdy žalovaná v prodlení nebyla, soud žalobu výrokem II. zamítl.

57. Výrok III. o nákladech řízení je odůvodněn podle § 142 odst. 2 o.s.ř., podle kterého jestliže účastník měl ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí. Žalobce požadoval po žalované zaplacení 2 nároků. Ohledně nároku na náhradu nemajetkové újmy způsobené nezákonným usnesením o zahájení trestního stíhání (tarifní hodnota 50 000) byl žalobce plně úspěšný, žalovaná nároky neodškodnila poté, co uplynula 6měsíční lhůta k předběžnému projednání nároku podle § 15 odst. 1 OdpŠk, žalobci bylo odškodnění přiznáno soudem.

58. Ohledně nároku na náhradu majetkové škody byl žalobce úspěšný v rozsahu částky 1 391,50 Kč, žalovaná nároky neodškodnila poté, co uplynula 6měsíční lhůta k předběžnému projednání nároku podle § 15 odst. 1 OdpŠk, žalobci bylo odškodnění přiznáno soudem. Ve zbývajícím rozsahu, tj. v částce 9 856,66 Kč byl žalobce neúspěšný a zavinil tak vedení řízení v tomto rozsahu. Při určování úspěchu či neúspěchu účastníka, který vedle nároku (nároků) na zadostiučinění za nemajetkovou újmu v řízení uplatnil rovněž nárok (nároky) na peněžité plnění (objektivní kumulace) je třeba vycházet ze vzájemného poměru tarifních hodnot takto uplatněných nároků, jež se stanoví podle § 8 a násl. advokátního tarifu (srovnej rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 30 Cdo 1435/2015). S ohledem na uvedené lze uzavřít, že žalobce měl procesní úspěch co do tarifní hodnoty 51 391,50, a tedy z 83,9 %, a žalovaná co do tarifní hodnoty 9 856,66, a tedy z 16,1 %. Žalovaná je proto povinna nahradit žalobci náklady řízení v rozsahu 67,8 % (odečtení úspěchu a neúspěchu žalobce).

59. Náhrada nákladů řízení je představována náklady za soudní poplatek ve výši 2 000 Kč a náklady právního zastoupení - odměna advokáta podle § 7 bod 5, § 11 odst. 1 písm. a), d), f), g) AT za 6 úkonů právní služby, každý po 3 580 Kč (z tarifní hodnoty 61 248,16; převzetí a příprava zastoupení, podání žaloby, účast na jednání dne 6. 5. 2024 – v délce 2 úkonů, nahlížení do spisu dne 25. 7. 2024, účast u jednání dne 31. 7. 2024) paušální náhrada hotových výdajů ve výši 1 800 Kč podle § 13 odst. 1, 4 advokátního tarifu za 6 úkonů právní služby, každý po 300 Kč, a 21% náhrada DPH ve výši 4 888,80 Kč. Celkem činí náklady právního zastoupení částku 30 168,80 Kč. Zaplacení v rozsahu 67,8 %, tj. v částce 20 454,50 Kč, uložil soud neúspěšné žalované k rukám právní zástupkyně žalobce podle § 149 odst. 1 o.s.ř.

60. Soud nepřiznal náhradu za založení důkazů a upřesnění tvrzení ze dne 18. 6. 2024, neboť se jedná o neúčelný úkon, který žalobce mohl učinit při jednání, a za uplatnění nároku u žalované ze dne 23. 5. 2023, neboť tato náhrada podle § 31 odst. 4 OdpŠk žalobci nenáleží.

61. O lhůtě k plnění bylo rozhodnuto podle § 160 odst. 1 část věty za středníkem o.s.ř.; takto prodloužená pariční lhůta odpovídá podmínkám čerpání finančních prostředků ze státního rozpočtu, jimiž se žalovaná při výplatě peněžních plnění řídí, přičemž soudu současně nejsou známy okolnosti, pro něž by bylo důvodné se domnívat, že stanovení delší lhůty k plnění oproti třídenní lhůtě zákonné může způsobit žalobci jakoukoliv újmu.

Poučení