10 C 26/2020-384

Rubrum

Obvodní soud pro Prahu 2 rozhodl soudcem JUDr. Tomášem Bělohlávkem ve věci žalobce: [osobní údaje žalobce] zastoupený advokátem [údaje o zástupci] proti žalované: [osobní údaje žalované] jednající Úřadem pro zastupování státu ve věcech majetkových, [IČO], sídlem [adresa] o zaplacení 300 000 Kč s příslušenstvím takto:

Výrok

I. Žalovaná je povinna uhradit žalobci 100 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení z této částky ve výši 10% p.a. od 17. 2. 2020 do zaplacení, a to do 15 dnů od právní moci rozsudku.

II. Zamítá se žaloba ve zbývajícím žalobním požadavku na zaplacení 200 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení z této částky od 17. 2. 2020 do zaplacení.

III. Žalovaná je povinna uhradit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 43 836,45 Kč k rukám právního zástupce žalobce do 15 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

IV. Žalovaná je povinna nahradit náklady státu České republice – Obvodnímu soudu pro Prahu 2 ve výši 1 232 Kč do 15 dnů od právní moci rozsudku na účet tohoto soudu.

Odůvodnění

1. Žalobce se podanou žalobou domáhá po žalované úhrady finančního zadostiučinění ve výši 300 000 Kč za nemajetkovou újmu způsobenou žalobci vydáním nezákonného rozhodnutí. Žalobce uvádí, že proti němu bylo usnesením ze [datum] zahájeno trestní stíhání pro podezření ze spáchání zločinu podvodu podle § 209 odst. 1, 5 písm. a) trestního zákoníku, z části dokonaného a z části ve stádiu pokusu. Předmětem trestního stíhání bylo podezření, že žalobce se podílel na podvodu souvisejícím se zapojením fotovoltaické elektrárny do provozu, když o tomto měl být, pro tyto účely, sepsán nepravdivý notářský zápis. Žalobce uvádí, že trestní řízení trvalo 3 roky a 10 měsíců a že bylo ukončeno rozsudkem Krajského soudu v [obec] ze dne [datum], který byl žalobci doručen 12. 6. 2019, a kterým byl žalobce obžaloby zproštěn podle § 226 písm. b) trestního řádu. Pokud jde o způsobenou újmu, pak žalobce uvádí, že trestní řízení pro něj bylo zcela zásadně devastační a že byl do té doby zcela bezúhonný, byl považován za spolehlivého a čestného člověka. Trestní řízení trvalo 3 roky a 10 měsíců, což mělo vliv na způsobenou nemajetkovou újmu. Vzniklou újmu žalobce specifikuje tak, že došlo k újmě na psychickém stavu, zdraví a životní pohodě, což se projevovalo zejména jeho nervozitou a stresem souvisejícím s obavami ohledně výsledku trestního řízení, když mu hrozilo odnětí svobody až na 10 let, a povinnost nahradit velmi vysokou škodu. Žalobce dále poukazuje na to, že je vlastníkem tvrze [obec], a rovněž je předsedou spolku, který se zabývá ochranou této tvrze. Žalobce tak byl vystaven obavám, že by v případě odsouzení nemohl o tuto tvrz pečovat. Žalobce dále uvádí, že je rovněž význačnou osobou, minimálně na krajské úrovni, a že trestní stíhání vešlo ve známost díky jeho medializaci, čímž byla zasažena jeho čest a důstojnost. Žalobce dále uvádí, že kauza byla medializována, zejména v souvislosti s hlavním obviněným, panem [příjmení], nicméně žalobce byl v rámci této medializace rovněž zmiňován. Žalobce dále uvádí, že se medializace obával i z důvodu, že předmětem medializace byla jeho osoba právě i v souvislosti s péčí o předmětnou tvrz, když zde přijímal významné návštěvy, což pro něj bylo rovněž nepříjemné za situace, kdy je trestně stíhán, a kdy se z tohoto důvodu obává negativních spojení ve vztahu ke své osobě. Žalobce uvádí, že byl v roce [rok] nominován na osobnost roku ve [územní celek] a kdy se rovněž obával, že najevo jeho trestní stíhání. Pokud jde o postup orgánů činných v trestním řízení, pak těmto žalobce vytýká, že hodnotily důkazy pouze v jeho neprospěch a stíhání založily na jediném důkazu, když jeho námitky nebyly vyslyšeny, resp. až soud ve zprošťujícím rozsudku rozhodl v jeho prospěch. Žalobce uvádí, že stát odpovídá za medializaci trestního řízení, když si musí být vědom toho, že začne-li někoho stíhat, pak nese odpovědnost i za vyvolanou medializaci. Žalobce dále popisuje újmu v rámci profesního života, když popisuje, že trestní stíhání pro něj znamenalo nemožnost jakéhokoli postupu v zaměstnání či jeho změny. Dále žalobce popisuje újmu na osobním a rodinném životě, která se projevovala v důsledku způsobeného stresu, zhoršením partnerského soužití s jeho partnerkou, a dále v tom, že přestal vykonávat svůj koníček, což je historický šerm. Žalobce dále uvádí, že byla ohrožena jeho držba zbraní, tyto mu však nakonec odebrány nebyly, a dále uvádí, že v roce 2016 mu byla odebrána bezpečnostní prověrka, tato mu však po jeho ingerenci byla zpět vrácena, nicméně musel tuto skutečnost vysvětlovat, a jeho pověst je u [anonymizováno] pošramocena. Žalobce dále uvádí, že založil [právnická osoba] [anonymizována dvě slova], která v důsledku jeho trestního stíhání nezačala nikdy vyvíjet žádnou činnost. Dále žalobce popisuje, že si v důsledku finanční situace vyvolané trestním stíháním byl nucen od rodičů půjčit 200 000 Kč, zejména na náklady své obhajoby. V souhrnu těchto zásahů pak žalobce uzavírá, že konstatování porušení práva je zjevně nedostatečným, a požaduje finanční zadostiučinění ve výši 300 000 Kč s příslušenstvím.

2. Žalovaný se k žalobě vyjádřil podáním ze 14. 8. 2020, ve kterém uvedl, že mu nebyl zapůjčen přílohový spis, proto se blíže vyjádřit nemůže, a tak z opatrnosti sporuje veškeré podmínky vzniku odpovědnosti státu za tvrzenou nemajetkovou újmu. Podáním ze dne 21. 5. 2020 pak žalovaný potvrdil, že žalobce nárok u něj předběžně uplatnil, a to dne 16. 8. 2019.

3. Ze shodných tvrzení účastníků má soud za prokázané, že žalobce žalobou uplatněný nárok u žalované předběžně uplatnil, a to dne 16. 8. 2019.

4. Ze spisu vedeného Krajským soudem v [obec] pod sp. zn. [spisová značka] soud zjistil následující. Usnesením Policie ČR, [anonymizována tři slova] a [anonymizována tři slova] ze [datum rozhodnutí], [číslo jednací] bylo ve smyslu § 160 odst. 1 trestního řádu zahájeno trestní stíhání, mimo jiné, žalobce, tj. [celé jméno žalobce], [datum narození], jako obviněného pro zvlášť závažný zločin podvodu podle § 209 odst. 1, 5 písm. a) trestního zákoníku ve spolupachatelství podle § 23 trestního zákoníku, přičemž u [celé jméno žalobce] se jedná o z části dokonaný čin a z části nedokonaný čin ukončený ve stádiu pokusu. Rozsudkem Krajského soudu v [obec] ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], tento soud rozhodl (mimo jiné) tak, že [celé jméno žalobce] se podle § 226 písm. b) trestního řádu zprošťuje obžaloby. Rozsudek nabyl ve vztahu k žalobci právní moci 23. 5. 2019.

5. Z přípisu agentury [právnická osoba] z 15. 4. 2019 a přiložené nominace z 29. 4. 2019 má soud za prokázané, že žalobce byl osobou na regionální úrovni známou a že samotný fakt trestního řízení proto vnímal úkorněji, neboť byl právě osobou veřejně známou na lokální úrovni.

6. Z výpisu z účtu [obec] spořitelny za listopad 2017 má soud za prokázané, že matka žalobce tomuto poskytla dne 3. 11. 2017 finanční prostředky ve výši 200 000 Kč.

7. Z výpisu [právnická osoba] [anonymizována dvě slova] soud zjistil, že žalobce byl od 16. 6. 2015 členem správní rady této společnosti. V kombinaci s účastnickou výpovědí žalobce má soud za prokázané, že se žalobce i podílel na vlastnické struktuře této společnosti.

8. Z výpisu z LV pro k. ú. [obec] soud v kombinaci s účastnickým výslechem žalobce a svědeckými výpověďmi všech svědků zjistil, že žalobce je vlastníkem [anonymizováno] [obec]. Dále v kombinaci s články a výpověďmi svědků a účastníka soud zjistil, že jeho volnočasové aktivity zahrnovaly právě péči a rozvoj této [anonymizováno]. Toto se podává i z výpisu spolkového rejstříku ohledně občanského sdružení [anonymizováno] [obec].

9. Z emailu žalobce, adresovaného [jméno] [příjmení] z Policie ČR soud neučinil žádná relevantní zjištění, když z tohoto se pouze podává, že žalobce této pracovnici policie zaslal sadu dokumentů, týkající se jeho trestního stíhání.

10. Z výzvy k pohovoru [anonymizováno] z 8. 10. 2018 a dále z rozhodnutí [anonymizováno] z 13. 6. 2016 a dále ze dne 17. 10. 2016 soud zjistil, že probíhající trestní řízení mělo vliv na bezpečnostní prověrku žalobce, která mu byla vydána 27. 5. 2015 a která mu byla odňata rozhodnutím z 13. 6. 2016, a poté mu tato byla navrácena až k podanému rozkladu rozhodnutím právě ze dne 17. 10. 2016. Z obsahu těchto listin se podává, že důvodem pro odnětí prověrky byla skutečnost, že proti žalobci bylo zahájeno předmětné trestní řízení. Důvodem pro zrušení odnětí této prověrky byla skutečnost, že rozkladová komise vyhodnotila průběh trestního řízení tak, že z tohoto se ještě nelze dobrat závěru, že žalobce skutečně není osobou bezúhonnou, neboť ve věci doposud nebylo rozhodnuto, a činnosti, která je mu kladena za vinu, se měl účastnit pouze okrajově. V kombinaci s ostatními důkazy, zejména s účastnickou výpovědí žalobce a výpověďmi svědků tak lze mít z těchto dokladů za prokázané, že trestní řízení zvyšovalo obavu žalobce právě v souvislosti s tím, aby mu nebyla bezpečnostní prověrka definitivně odebrána.

11. Z článků, týkajících se [anonymizováno] [obec] soud zjistil, že se jedná o regionálně známou památku a že v souvislosti s péčí o tuto [anonymizováno] je znám i žalobce na regionální úrovni. Z těchto článků nebylo možno učinit závěr, že by pověst žalobce byla ve vztahu k této volnočasové aktivitě trestním řízením nějak ovlivněna. Konkrétně se toto týká zjištění, učiněných z článků s těmito názvy:„ Oprava [anonymizováno] potrvá 100 let“;„ [anonymizováno] obdivoval hebrejský nápis“,„ Brigádníkům [anonymizováno] v [obec] roste pod rukama“,„ Oprava [anonymizována dvě slova] potrvá 100 let, říká [celé jméno žalobce]“,„ [anonymizováno] [obec] stále patří mezi ohrožené památky, čeká ji ještě spousta oprav“,„ Kdo byl ravi [anonymizováno]“,„ Festival ukáže fotky, které viděl málokdo“,„ Odhalení unikátního hebrejského nápisu se ujal [anonymizována dvě slova]“,„ Objekt hebrejského nápisu v [obec]“,„ Na [anonymizováno] našli pod omítkou stovky let starý vzkaz židovského uprchlíka“,„ Nález hebrejských nápisů na zdi v [anonymizována dvě slova]“,„ V [obec], na [anonymizováno] objevili dělníci při opravě tvrze unikátní hebrejský nápis“,„ Středoevropský unikát na [anonymizováno] v [obec] odhalil židovský nápis ze 17. století“,„ Hrad [obec] ukrýval židovský nápis ze 17 století“,„ [anonymizována dvě slova] odhalil nově objevený židovský nápis v [anonymizována dvě slova]“.

12. Z reportáží ze dne [datum], vysílaných v Události v Regionech na ČT1, dále v Událostech na ČT24 a dále zprávách na ČT24 soud zjistil, že předmětem této medializace bylo trestní řízení jako takové, zejména ve vztahu k panu [příjmení]. Žalobce v tomto zmiňován není, na obrazových záznamech krátce vidět je. Soud z tohoto tak zjistil, že trestní řízení, jako celek, bylo předmětem medializace. Z tohoto důkazu se však nepodává, že by se orgány činné v trestním řízení vyjadřovaly k trestnímu stíhání žalobce excesivně, nebo medializaci iniciovaly.

13. Z článku z [datum] na serveru [webová adresa] s názvem„ [příjmení] [příjmení] nemůže kvůli zdraví k soudu v kauze solárů, případ se projedná zvlášť“, dále z článku ze dne 6. 5. 2019 ze serveru [webová adresa] s názvem„ Soud trestal další solární byznys [anonymizováno] [příjmení]“, a dále z článku ze dne [datum] s názvem„ [příjmení] [příjmení] je obžalován ze solárního podvodu, hrozí mu až 10 let“, zveřejněného na serveru [webová adresa], a dále z tří reportáží z [datum], které byly vysílány na ČT1, v Události v regionech a na ČT24 v Událostech a dále v pořadu Zprávy, soud zjistil, že tato média obecně informovala o předmětném trestním stíhání. V těchto článcích, resp. reportážích se vyjadřuje i státní zástupce, nicméně soud nezjistil, že by se tento vyjadřoval nějak excesivně, či tuto medializaci inicioval. Vyjádření státního zástupce směřuje pouze obecně k popisu trestné činnosti, která je obžalovaným připisována, přičemž se primárně soustředí na pana [příjmení] a jeho syny, kteří již byli za obdobnou trestnou činnost odsouzeni. Z těchto důkazů, které žalobce označil k prokázání, že medializaci lze přičítat k tíži státu pro negativní vyjádření ze strany orgánů činných v trestním řízení, pak soud nezjistil, že by se orgány činné v trestním řízení vyjadřovaly k trestnímu stíhání žalobce v rozporu s presumpcí neviny, nebo v rozporu s trestním řádem, a ani nezjistil, že by tuto medializaci orgány činné v trestním řízení iniciovaly.

14. I z ostatních článků, konkrétně s názvem„ [anonymizována dvě slova] stane před soudem kvůli obvinění ze solárních podvodů“,„ Solární tunel, policie obvinila z podvodu majitele [anonymizováno] [příjmení] [jméno]“,„ V kauze solární elektrárny [anonymizováno] byli obžalováni 4 lidé, včetně [anonymizováno] [příjmení]“ a z článku„ Verdikt soudu, 7 a půl roku natvrdo v kauze [anonymizována dvě slova]“, soud zjistil pouze, že média v obecné rovině informovala o průběhu tohoto trestního řízení, rovněž primárně ve vztahu k panu [příjmení] a jeho synům, kteří byli za obdobnou trestnou činnost již odsouzeni. Z těchto článků tak bylo možno pouze učinit obecný závěr, že kauza byla předmětem informování ze strany médií, nicméně ve vztahu k žalobci nebyly zjištěny ze strany orgánů činných v trestním řízení, vyjádření, která by byla v rozporu s trestními předpisy, nebo které by medializaci iniciovaly.

15. Z účastnické výpovědi žalobce soud zjistil následující. V důsledku trestního stíhání došlo u žalobce k výraznému omezení jeho volnočasových aktivit a dále aktivit rodinných, to vše v souvislosti s tím, že byl časově vytížen záležitostmi, které se týkaly jeho obhajoby. Soud má za zjištěné, že žalobce výrazně omezil aktivity, které souvisely s péčí o [anonymizováno] [obec], a dále v souvislosti s provozování serveru [webová adresa]. Soud má rovněž za prokázané, že žalobce byl více podrážděný, obtížně se soustředil na cokoliv jiného, co nesouviselo s trestním stíháním, a nemohl se jako v dosavadní míře věnovat svým ostatním aktivitám. Soud má za zjištěné, že došlo i částečně k zásahu ve sféře pracovní, což souviselo rovněž s tím, že žalobce byl fixován na řešení své trestní kauzy a docházelo k poklesu jeho výkonosti v rámci zaměstnání. Soud má rovněž za potvrzený zásah způsobený tím, že mu [anonymizováno] dočasně odebralo prověrku, která mu však byla navrácena, což pro žalobce znamenalo i s ohledem na jeho volnočasové aktivity další zatížení a obavy. Soud uvěřil žalobci i v tom směru, že došlo ke zhoršení vztahu s jeho partnerkou, a to zejména z důvodu konfliktů ohledně řešení výchovy dětí, když žalobce byl více netrpělivý, a to obecně právě v souvislosti s vytížeností žalobce trestní kauzou a neschopností se soustředit relevantně na cokoliv jiného. Za zásadní shledává soud zásah v oblasti finanční, kdy i s ohledem na skutečnost, že žalobcovy poměry jsou pravidelně zjišťovány v rámci prověrky [anonymizováno], lze mít za prokázané, že žalobce vynaložil na svou obhajobu velké množství finančních prostředků, které by jinak nevynaložil, což negativně ovlivnilo dále jeho rodinný život, a to nejen po stránce ekonomické, ale i po stránce té, že ekonomický chod rodiny zajišťovala nadále spíše manželka. Soud má dále za zjištěné, že žalobce úkorně vnímal skutečnost, že kauza je medializována, zejména pak v souvislosti s panem [příjmení] a jeho syny, a rovněž soud uvěřil tomu, že sociální prostředí žalobce, zejména jeho kamarádi, vnímali jeho osobu, která musela něco spáchat a že tedy došlo k poškození jeho cti, dobrého jména a důstojnosti. Soud naopak z výpovědi účastníka nezjistil, že by mu ušla nějaká konkrétní příležitost ke změně zaměstnání, a pokud jde o podnikání společnosti [právnická osoba], pak soud zjistil, že trestní řízení bylo motivem, pro který společník žalobce upustil od dalšího společného podnikání, nicméně nebylo zjištěno, že by to byl přímý důsledek toho, že bylo vydáno usnesení o zahájení trestního stíhání. Rovněž nebyla prokázána tvrzení, které by se týkala omezení volnočasové aktivity ve vztahu k šermířskému spolku.

16. Z výpovědi svědků [příjmení] [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení] soud učinil následující závěry. Oba svědci byli se žalobcem v kontaktu v souvislosti s volnočasovými aktivitami, konkrétně s péčí o historické kulturní památky. Z výpovědi obou těchto svědků soud zjistil, že trestní stíhání mělo zprostředkovaně negativní dopad na fungování společně provozovaného serveru [webová adresa], když žalobce byl tím, kdo měl chod tohoto serveru zajišťovat po technické stránce a v důsledku trestního stíhání toto nečinil, neboť veškerou svou aktivitu napínal k tomuto trestnímu řízení. Z výpovědi obou svědků lze mít za prokázané, že žalobce trpěl obavami ohledně výsledku trestního řízení a že zanedbával veškeré ostatní volnočasové i rodinné aktivity. Rovněž z výpovědi obou svědků má soud za potvrzené, že v důsledku trestního stíhání žalobce nevěnoval tolik péče renovaci [anonymizováno] [obec], což dříve činil. Z výpovědi svědka [jméno] [příjmení] soud dále zjistil, že v době vedení trestního řízení v jeho očích žalobce ztratil na cti a důstojnosti, když nevěřil v jeho nevinnu, a to zejména v souvislosti s tím, že byli odsouzeni synové pana [příjmení], kteří byli rovněž obžalováni společně s žalobcem. Z výpovědi svědka [příjmení] [jméno] [příjmení] soud dále zjistil, že došlo k omezení i dalších z volnočasových aktivit, a to plánované expozice na [anonymizováno] [obec], která souvisela s husitským opevněním, které se vyskytuje na [anonymizováno] a které mělo být touto formou prezentováno v tvrzi provozované žalobcem. Dále z výpovědi tohoto svědka soud zjistil, že v jeho očích žalobce na cti a důstojnosti neutrpěl, když tento věřil, že je člověkem morálním.

17. Z výpovědi svědkyně [jméno] [příjmení] soud zjistil následující. Svědkyně je partnerkou žalobce, se kterou tento žije od roku 2000 a mají společně dva potomky, kterým bylo v době zahájení trestního stíhání zhruba sedm a devět let. Z výpovědi této svědkyně má soud za zjištěné, že trestní stíhání negativně ovlivnilo vztah žalobce k jeho dětem a vzhledem k množícím se konfliktům ohledně výchovy dětí i vztah se svědkyni jakožto jeho partnerce. Intenzita narušení rodinného soužití nedosáhla potřeby tyto řešit prostřednictvím odborníků, nicméně soud má za zjištěné, že negativně rodinné vztahy ovlivněny byly, a to právě tím, že žalobce se věnoval a myslel na trestní stíhání a nebyl schopen tolik času a úsilí věnovat rodině ani své partnerce. Rovněž z výpovědi této svědkyně má soud za zjištěné, že došlo k zásadnímu zásahu do finanční sféry, konkrétně spočívajícímu v tom, že velká část rodinných financí byla využita na obhajobu žalobce a že finanční zajištění (oproti předchozímu chodu rodiny) zajišťovala namísto žalobce právě svědkyně.

18. Soud ve věci učinil závěr o skutkovém stavu, který koresponduje s popsanými skutkovými zjištěními. Toto se týká zejm. průběhu trestního řízení a úkonů v něm učiněných. Dále pokud jde o zásahy do osobnostní sféry žalobce, které soud rozebírá podrobněji níže. Z důkazů v řízení provedených byla učiněna skutková zjištění pro posouzení důvodnosti žalobou uplatněného nároku, jak jej soud níže podává, plně postačující – z téhož důvodu soud v odůvodnění rozsudku nerozvádí dílčí skutková zjištění učiněná z těch provedených důkazů, o něž rozhodnutí ve věci samé posléze neopřel. Soud ve věci nehodnotil následující důkazy. Soud nehodnotil duplicitně listiny dokládající průběh trestního řízení, když ve věci provedl v relevantním rozsahu důkaz samotným trestním spisem. Soud dále nehodnotil čestné prohlášení [jméno] [příjmení] z 25. 5. 2019, ani čestné prohlášení žalobce z téhož dne, když vyšel z jejich výslechu, který soud realizoval a kde bylo možno informace bezprostředně získat relevantnějším způsobem. Soud dále nehodnotil fakturaci úkonů právní služby ve věci obhajoby žalobce v předmětném trestním řízení, vystavenou Mgr. [jméno] [příjmení] žalobci, a to včetně přehledu poskytnutých úkonů právní služby, které byly k jednotlivým fakturám zakládány, a rovněž soud nehodnotil fakturaci právních služeb JUDr. [jméno] [příjmení] za úkony právní služby ve věci obhajoby žalobce v předmětném trestním řízení, včetně přehledu poskytnutých úkonů právní služby tímto obhájcem, to vše z důvodu, že žalobce tyto listinné důkazy navrhoval k prokázání rozsahu trestního řízení a související vytíženosti žalobce tímto trestním řízením, když rozsah trestního řízení a rozsah jeho vedení ve vztahu k žalobci bylo možno relevantněji zjistit z trestního spisu, který byl proveden k důkazu a z účastnické výpovědi samotného žalobce a jeho partnerky.

19. Soud posoudil věc po právní stránce podle těchto ustanovení: Podle § 1 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona [obec] národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), v účinném znění (dále i jen„ OdpŠk“), stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu způsobenou při výkonu státní moci. Podle § 2 cit. zák. odpovědnosti za škodu podle tohoto zákona se nelze zprostit. Podle § 5 OdpŠk stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu, která byla způsobena a) rozhodnutím, jež bylo vydáno v občanském soudním řízení, ve správním řízení, v řízení podle soudního řádu správního nebo v řízení trestním, b) nesprávným úředním postupem. Podle § 7 odst. 1 OdpŠk právo na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím mají účastníci řízení, ve kterém bylo vydáno rozhodnutí, z něhož jim vznikla škoda. Podle § 8 odst. 1 OdpŠk nárok na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím lze, není-li dále stanoveno jinak, uplatnit pouze tehdy, pokud pravomocné rozhodnutí bylo pro nezákonnost zrušeno nebo změněno příslušným orgánem. Rozhodnutím tohoto orgánu je soud rozhodující o náhradě škody vázán. Podle § 12 odst. 1 OdpŠk nemá právo na náhradu škody ten: a) kdo si vazbu, odsouzení nebo uložení ochranného opatření zavinil sám; nebo b) kdo byl zproštěn obžaloby nebo bylo proti němu trestní stíhání zastaveno jen proto, že není za spáchaný trestný čin trestně odpovědný nebo že mu byla udělena milost anebo že trestný čin byl amnestován. Podle ust. § 31a odst. 1 zákona bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje se podle tohoto zákona též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu. Podle odst. 2 cit. ust. se zadostiučinění poskytne v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo. Podle § 26 OdpŠk, pokud není stanoveno jinak, řídí se právní vztahy upravené v zákoně občanským zákoníkem ("o.z."). Podle § 14 odst. 1 OdpŠk se nárok na náhradu škody uplatňuje u úřadu uvedeného v § 6, přičemž podle ust. odst. 3 cit. § je uplatnění nároku na náhradu škody podle tohoto zákona podmínkou pro případné uplatnění nároku na náhradu škody u soudu. Ust. § 15 odst. 2 OdpŠk pak stanoví, že poškozený se může domáhat náhrady škody u soudu pouze tehdy, pokud do šesti měsíců ode dne uplatnění nebyl jeho nárok plně uspokojen.

20. V řízení bylo prokázáno, že žalobce svůj nárok u žalované předběžně uplatnil ve smyslu § 14 odst. 1, 3 OdpŠk, proto věc může být projednána před soudem (§ 15 odst. 2 OdpŠk).

21. Předpokladem odpovědnosti státu za škodu je splnění tří podmínek: 1) existence nezákonného rozhodnutí nebo nesprávného úředního postupu, 2) vznik škody a 3) příčinná souvislost mezi nesprávným úředním postupem nebo nezákonným rozhodnutím a vznikem škody. Nezákonné rozhodnutí nebo nesprávný úřední postup a vznik škody tudíž musí být ve vzájemném poměru příčiny a následku.

22. Usnesení o zahájení trestního stíhání je nutno považovat pro svou povahu nikoli za nesprávný úřední postup, ale za nezákonné rozhodnutí ve smyslu § 8 odst. 1 OdpŠk v případě, kdy trestní stíhání neskončí pravomocným odsouzením (k tomu obecně srov. např. závěry Nejvyššího soudu ve věci sp. zn. 25 Cdo 1487/2001). V daném případě trestní stíhání žalobce neskončilo pravomocným odsouzením. Je tak naplněn předpoklad odpovědnostního titulu z důvodu vydání nezákonného rozhodnutí, kterým je usnesení o zahájení trestního stíhání ze dne [datum rozhodnutí] vydané Policií ČR, [číslo jednací], neboť toto bylo v posledku odklizeno rozsudkem Krajského soudu v [obec] ze dne [datum rozhodnutí], č.j. [číslo jednací], kterým byl žalobce obžaloby dle § 226 písm. b) t.ř. zproštěn a který nabyl právní moci ve vztahu k žalobci dne 23.5.2019. Je tak splněna podmínka existence odpovědnostního titulu.

23. Soud se neztotožnil s námitkou žalované, vznesenou ve smyslu § 12 odškodňovacího zákona v tom směru, že žalobce nemá nárok na náhradu způsobené újmy z toho důvodu, že v přípravném řízení nevypovídal, tedy si trestní stíhání zavinil sám. Institut § 12 odst. 1 písm. a) odškodňovacího zákona je dle ustáleného výkladu použitelný i ve vztahu k nárokům na náhradu újmy, způsobené zahájením, resp. vedením trestního stíhání, které neskončilo pravomocným odsouzením. Obecně lze postoj obviněného, spočívající ve využití ústavně garantovaného práva nevypovídat, posuzovat jako zavinění si trestního stíhání v tomto smyslu, avšak nikoliv bez dalšího; tedy bylo by nutné, aby existovaly i další okolnosti, které v kombinaci s tímto postojem poškozeného povedou k tomu, že nebýt využití tohoto práva, nebylo by trestní stíhání zahájeno, případně by v tomto nebylo pokračováno (srov. například NS 25Cdo 2/2007). Z provedeného dokazování se však nepodává, že by to byl případ žalobce. Základním dokumentem, na základě kterého byl žalobce stíhán, byl předmětný notářský zápis, a čistě z jeho obsahu se podává, nakolik se činnost žalobce v tomto promítla či nikoliv. Pokud by se žalobce identicky v tomto směru již například v přípravném řízení vyjádřil, pak nelze mít za to, že by toto vedlo ke změně dalšího průběhu trestního řízení, buď v tom směru, že by trestní stíhání nebylo vůči žalobci zahájeno nebo, že by bylo zastaveno dříve. Soud tedy má za to, že z provedeného dokazování se nepodává, že by si žalobce ve smyslu § 12 trestní stíhání sám zavinil a byla tím vyloučena odpovědnost na straně státu.

24. Žalobce žalobou požaduje finanční zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou vydáním nezákonného rozhodnutí ve výši 300 000 Kč s přísl.

25. V případě vydání nezákonného rozhodnutí, které bylo pro nezákonnost zrušeno, není dána vyvratitelná domněnka, že jím byla dotčené osobě způsobena imateriální újma. Naopak, v řízení je na žalobci, aby spolu s odpovědnostním titulem tvrdil a prokazoval i existenci skutečností, které lze právně kvalifikovat jako porušení konkrétního práva žalobce, a vznik nemajetkové újmy vzniklé v příčinné souvislosti s danými skutečnostmi. Teprve dojde-li soud po provedeném dokazování k závěru, že odpovědnostním titulem byla porušena konkrétní práva žalobce a že v důsledku toho vznikla žalobci nemajetková újma, může se zabývat otázkami formy a případné výše zadostiučinění podle § 31a odst. 1 a 2 OdpŠk (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 16. 9. 2015, sp. zn. 30 Cdo 1747/2014, uveřejněný pod číslem 67/ 2016 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).

26. Obecně lze říci, že každé trestní řízení negativně ovlivňuje osobní život trestně stíhaného, na kterého je sice do okamžiku právní moci meritorního rozhodnutí třeba pohlížet jako na nevinného, avšak samotný fakt trestního stíhání je zátěží pro každého obviněného (k tomu srov. např. nález Ústavního soudu ze dne 31. 3. 2005, sp. zn. I. ÚS 554/04). Již samotné trestní stíhání výrazně zasahuje do soukromého a osobního života jednotlivce, do jeho cti a dobré pověsti, a to tím spíše, jedná-li se o obvinění„ liché“, což je posléze pravomocně stvrzeno zprošťujícím rozsudkem soudu, podle něhož se skutek, z něhož byl jednotlivec obviněn a obžalován, nestal, případně nebyl trestným činem (k tomu srov. nález Ústavního soudu ze dne 17. 6. 2008, sp. zn. II. ÚS 590/08).

27. Soud dospěl k závěru, že trestním stíháním byla zasažena čest, důstojnost a dobré jméno žalobce, dále částečně rodinný život, dále došlo k zásahu v oblasti volnočasových aktivit a došlo ke změně v chování žalobce a dále má soud za prokázané zásahy v ekonomické sféře a v nutnosti řešit prověrku s [anonymizováno].

28. Soud se tak zabýval tím, zda je dostačujícím zadostiučiněním konstatování nezákonnosti rozhodnutí nebo zda žalobci náleží zadostiučinění v penězích (§ 31a odst. 2 OdpŠk). Při stanovení formy či výše zadostiučinění soud vychází především z povahy trestní věci, z délky trestního řízení a následků způsobených trestním řízením v osobnostní sféře poškozeného, přičemž přihlédne i k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo. Kritéria uvedená v § 31a odst. 3 OdpŠk se nepoužijí, neboť se týkají výlučně stanovení odškodnění v případě nesprávného úředního postupu spočívajícího v porušení práva na projednání věci v přiměřené lhůtě (k tomu srov. např. rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 27. 6. 2012, sp. zn. 30 Cdo 2813/2011 nebo ze dne 21. 8. 2012, sp. zn. 30 Cdo 2256/2011). Forma a případná výše zadostiučinění nesmí být v rozporu s obecně sdílenou představou spravedlnosti, tj. její přiznání je nad rámec konstatování porušení práva namístě pouze tehdy, jestliže by se z hlediska obecné slušnosti poškozenému satisfakce skutečně mělo dostat (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. 6. 2012, sp. zn. 30 Cdo 2813/2011, uveřejněný pod číslem 122/2012 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).

29. Žalobce byl stíhán pro zločin podvodu podle § 209 odst. 1, 5 písm. a) t. z., tedy za majetkovou trestnou činnost, která nezpůsobuje zvýšené společenské odsouzení jako je tomu u trestných činů násilných nebo trestných činů se sexuálním motivem, apod. Soud kritérium povahy trestné činnosti zohlednil v tom směru, že vycházel v rámci porovnání poskytnutého zadostiučinění z řízení, jejichž předmětem byla stejná nebo typově obdobná trestná činnost.

30. Délka trestního řízení vedeného vůči žalobci činila tři roky a devět měsíců, když toto bylo zahájeno usnesením ze [datum] a ukončeno pravomocně ke dni [datum]. Kritérium délky trestního řízení soud zohlednil tím, že vyšel při porovnání z trestních řízení, která se konala obdobně dlouhou dobu, příp. výši odškodnění pro délku zdejšího trestního řízení modifikoval způsobem, který soud uvádí níže.

31. Pokud jde o zásahy v osobnostní sféře žalobce vyvolané nezákonným rozhodnutím, pak žalobce po skutkové stránce tvrdil tyto zásahy. Žalobce byl zasažen na své cti a důstojnosti, neboť trestní stíhání vešlo ve známost a vědělo o něm nejbližší okolí žalobce, a na toto byl žalobce dotazován, rovněž tak o tomto věděli i jeho kamarádi. Žalobce v tomto směru k poučení soudu, kterého se mu dostalo na jednání konaném dne 7. 12. 2020, bližší specifikaci tohoto zásahu neuváděl, pouze, že zásah do cti a důstojnosti byl o to větší, že žalobce byl nominován na osobnost roku ve [územní celek] za rok [rok]. Žalobce byl dále v této sféře zasažen tím, že jeho trestní kauza byla medializována. Rovněž se cítí zasažen na cti a důstojnosti tím, že orgány činné v trestním řízení postupovaly vůči němu bez jakýchkoli relevantních podkladů, což nakonec potvrdil trestní soud. Žalobce dále uváděl, že byl zasažen jeho profesní život, neboť mu trestní stíhání znemožnilo učinit karierní postup v rámci stávajícího zaměstnání, nebo toto zaměstnání změnit, nicméně k poučení soudu blíže tento zásah nekonkretizoval. Dále žalobce tvrdil, že nedošlo k zahájení podnikání jeho [právnická osoba] [anonymizována dvě slova], a blíže toto specifikoval pouze tím, že trestním řízením byl natolik časově vytížen, že na rozvoj aktivit této společnosti neměl čas. Pokud jde o zásahy do sociální sféry, pak žalobce opakovaně uváděl, že o trestním řízení věděli jeho kamarádi, a dále uváděl, že byla zasažena tato sféra tím, že se obával o budoucí péči o [anonymizováno] [obec]; konkrétně toto specifikoval tak, že činnost spolku, který o tuto [anonymizováno] pečuje, byla ovlivněna tím, že žalobce neměl pro časové vytížení způsobené trestním řízením čas na péči o tuto [anonymizováno] a pro tento spolek, a rovněž ostatní členové spolku, vzhledem k trestnímu stíhání žalobce, tuto činnosti nikterak nerozvíjeli; bližší informace k tomuto žalobce neuváděl. Žalobce dále uváděl, že došlo k omezení jeho aktivity v rámci šermířského spolku, když se pro časové vytížení způsobené trestním stíháním nemohl účastnit této činnosti jako doposud, a rovněž tato jeho absence měla způsobit to, že došlo obecně k poklesu počtu členů tohoto spolku. Pokud jde o rodinnou sféru, pak žalobce uváděl, že došlo k hádkám, a jeho vztah s partnerkou, se kterou má 2 děti, se ocitl na pokraji rozchodu. Pokud jde o zbývající zásahy, pak tyto žalobce specifikoval jako zásahy do psychického stavu a pohody, které popisoval jakožto obavu o výsledek trestního řízení, obavu z hrozícího trestu a obavu o finanční zajištění sebe a své rodiny. Žalobce dále specifikoval, že jeho osobnostní sféra byla zasažena tím, že mu hrozilo odebrání prověrky [anonymizováno], čemuž jen vlastní aktivitou nakonec zabránil, a dále v tom směru, že mu hrozilo odebrání licence pro zbrojní činnost, když tato je nezbytná pro muzejní činnost v rámci dané tvrze.

32. Soud má za prokázané následující zásahy do osobnostní sféry žalobce. U žalobce byla zasažena trestním stíháním jeho čest, důstojnost a dobré jméno, a to zejména v souvislosti s tím, že o trestním stíhání vědělo širší okolí, toto bylo v obecné rovině medializováno a byl na toto okolím dotazován, když byl dáván do souvislosti se známějším podnikatelem panem [příjmení], jehož synové byli za obdobnou trestnou činnost skutečně odsouzeni. Soud má dále za prokázané zásahy ve sféře rodinné, když trestní stíhání negativně ovlivnilo vztahy s dětmi, kterým se žalobce nemohl naplno věnovat a rovněž vztahy s jeho partnerkou. Dále má soud za zjištěné zásahy vyvolané trestním stíháním v tom směru, že žalobce se své obhajobě naplno věnoval co do svého času a úsilí, což negativně ovlivnilo vedle vztahu v rodině i rozvoj jeho volnočasových aktivit, kterým se dříve naplno věnoval, což souvisí zejména s provozováním serveru [webová adresa] a opravou a provozováním [anonymizováno] [obec]. Soud má rovněž za zjištěné zásahy ve sféře finanční, když velká část rodinných financí byla použita právě na obhajobu žalobce a když v době trestního stíhání musela finanční chod rodiny zajišťovat partnerka žalobce. Toto potvrzuje i poskytnutí finančních prostředků žalobci jeho matkou ve výši 200 00 Kč. Soud naopak nemá za prokázané zásadní zásahy ve sféře profesní, když žalobce neuváděl konkrétní pracovní pozice, o které se nemohl ucházet. Rovněž nemá soud za prokázané, že společnost [právnická osoba] skutečně nezačala vyvíjet svou podnikatelskou aktivitu pouze v důsledku trestního stíhání, když z provedeného dokazování se podává, že se jednalo o rozhodnutí druhého ze společníků, který již se žalobcem nechtěl spolupracovat, což je však rozhodnutí tohoto společníka, které nelze přičítat k tíži státu. Soud dále nemá za prokázané zásahy vyvolané medializací trestní kauzy přičitatelné státu, neboť z provedeného dokazování se nepodává, že by orgány činné v trestním řízení informovaly o průběhu trestního řízení v rozporu s trestním řádem či porušily presumpci neviny nebo se vyjadřovaly jiným nevhodným způsobem (žalobce v podání ze dne 4.12.2020 popisuje medializaci přičitatelnou státu, nicméně jak soud uvádí v hodnocení důkazů výše, ze žalobcem označených článků a reportáží nemá soud za toto prokázané). Soud má za zjištěné, že v o celé kauze bylo informováno médii, avšak toto je důsledkem veřejnosti trestního stíhání. Žalobcem nebyly prokázány zásahy tvrzené ve vztahu k obavě o odebrání zbrojních oprávnění. Soud má však za prokázaný zásah v tom směru, že žalobce se důvodně obával o bezpečnostní prověrku udělovanou [anonymizováno], když tato mu byla i odňata a až následně k jeho urgencím vrácena a když trestní stíhání jej staví do obtížnější pozice při opětovném získání této prověrky vzhledem k nutnosti toto věrohodně vysvětlovat.

33. Žádné další, jiné zvláštní okolnosti, které by měl soud zohlednit, v tomto případě soudem shledány nebyly, a proto tyto soud nehodnotí.

34. Pro zásahy do osobnostní sféry má soud za to, že adekvátní formou odškodnění je odškodnění finanční.

35. Nejvyšší soud v rozhodnutí R 67/2016 uzavřel, že„ Výše zadostiučinění přiznaného podle § 31a odst. 2 zákona č. 82/1998 Sb. (ve znění pozdějších předpisů) na náhradě nemajetkové újmy způsobené trestním stíháním, které skončilo zproštěním obžaloby nebo zastavením, musí odpovídat výši zadostiučinění přiznaného v případech, které se s projednávanou věcí v podstatných znacích shodují; významnější odchylka je možná jen tehdy, bude-li soudem řádně a přesvědčivě zdůvodněna. Nelze-li nalézt takový případ, který by se v podstatných znacích shodoval s projednávanou věcí, je třeba provést srovnání s jinými případy náhrad nemajetkové újmy (např. z titulu odpovědnosti státu za nezákonné omezení osobní svobody, nepřiměřenou délku řízení, náhrady nemajetkové újmy na zdraví ve formě bolestného nebo ztížení společenského uplatnění, újmy na osobnostních právech v rámci ochrany osobnosti, újmy z titulu porušení zákazu diskriminace podle obecné úpravy i v pracovněprávních vztazích apod.). Soud přitom neopomene uvést podstatné společné a rozdílné znaky a v odůvodnění svého rozhodnutí vysvětlit, jakým způsobem se tyto společné a rozdílné znaky promítly do výše stanoveného zadostiučinění, tj. z jakého důvodu je přiznané zadostiučinění přiměřené ve srovnání s jiným zadostiučiněním přiznaným z jiného právního důvodu.“.

36. Soud uzavírá, že shledal odůvodněným zadostiučinění na nemajetkovou újmu vyvolanou trestním stíháním ve výši 100 000 Kč, a to z důvodů níže uvedených.

37. Soud vyšel v rámci porovnání výše zadostiučinění, kterého by se žalobci mělo dostat za nemajetkovou újmu způsobenou vydáním nezákonného rozhodnutí z následujících rozhodnutí.

38. Soud vyšel z rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 2 ve věci sp. zn. 31 C 617/2014, když tamní řízení bylo vedeno pro trestný čin podvodu dle § 209 odst. 1 a 4 t. z., trvalo dva roky a sedm měsíců a u tamní poškozené došlo k tomu, že byla nucena ukončit svoji stávající podnikatelskou činnost právě pro probíhající trestní řízení a tamní poškozená trpěla psychickými obtížemi a poruchami vyvolanými trestním řízením. Byl prokázán zásah do ochrany soukromého života a dobré pověsti a jména a soud rovněž zohledňoval vyšší věk žalobkyně. V posuzovaném případě bylo poskytnuto odškodnění v celkové výši 50 000 Kč. Shodně s posuzovaným případem pak byl žalobce rovněž stíhán pro trestný čin podvodu, avšak trestním stíhání žalobce bylo zhruba o jeden rok a dva měsíce delší. Shodně i u tamní poškozené došlo k zásahu do způsobu chování poškozené a rovněž tato se uzavřela do sebe a řešila pouze otázky související s trestním řízením. I zde byly shledány zásahy do dobrého jména a pověsti, naopak byl zohledněn vyšší věk žalobkyně a skutečnost, že došlo k ukončení podnikatelské činnosti v souvislosti s negativním renomé vyvolaným trestním stíháním. U žalobce došlo rozdílně navíc k zásahu do rodinného života, zásadním zásahům do sféry finanční a volnočasových aktivit a rovněž byla ohrožena jeho prověrka u [anonymizováno] Tyto odlišnosti spolu s tím, že trestní stíhání žalobce trvalo o jeden rok a dva měsíce déle odůvodňují, aby žalobci bylo poskytnuto zadostiučinění vyšší, a to zhruba ve dvojnásobné výši, tj. v částce 100 000 Kč.

39. Soud dále vyšel z rozsudku Obvodního soudu sp. zn. 19 C 270/2016. I v tomto případě se jednalo o trestní stíhání ve věci podvodu, avšak pouze podle odst. 1, trestní stíhání trvalo dva a půl roku a tamní poškozenému byl zamítnut statut dlouhodobě pobývajícího rezidenta. I u tohoto poškozeného byly vyvolány zásahy související se stresem a ovlivněním jeho chování a tamní poškozený byl dokonce pravomocně odsouzen na deset měsíců, byl mu uložen peněžitý trest a náhrada škody. Rozhodnutí bylo potvrzeno i soudem dovolacím a byl zproštěn až na základě rozhodnutí Ústavního soudu. Tamnímu poškozenému bylo poskytnuto odškodnění ve výši 56 000 Kč. Shodně jako v případě žalobce se tedy tak jednalo o stejný druh trestné činnosti, trestní řízení však trvalo u žalobce o jeden rok a čtyři měsíce déle. I u tamního poškozeného došlo k ovlivnění jeho chování a k zásahům do jeho psychického stavu, navíc došlo k zásahu nepřiznáním pozice rezidenta. Dalším zásadním zásahem na straně tamního poškozeného, který u žalobce shledán nebyl, je pravomocné odsouzení na deset měsíců s podmínkou, s tím, že tento byl zproštěn až na základě nálezu Ústavního soudu. I v tomto případě má soud za to, že u žalobce byly shledány širší zásahy do osobnostní sféry, zejména pokud jde o zásahy rodinné, finanční, volnočasové a související s prověrkou u [anonymizováno]. Soud tak zohlednil vyšší míru těchto zásahů do osobnostní sféry žalobce i to, že trestní řízení trvalo o jeden rok a čtyři měsíce déle, a dále i to, že se u žalobce jednalo o podezření ze spáchání podvodu v pátém odstavci. Tedy rovněž tak tento judikát odůvodňuje přiznání zadostiučinění ve výši 100 000 Kč.

40. Pro úplnost soud provedl srovnání i s dalším rozhodnutím Obvodního soudu pro Prahu 2 ve věci sp. zn. 22 C 260/2016. Tamnímu poškozenému bylo poskytnuto zadostiučinění ve výši 15 000 Kč, byl stíhán pro trestný čin podvodu v odstavci třetím, avšak trestní stíhání trvalo pouze deset měsíců. U tamního poškozeného byly shledány zásahy spočívající v tom, že se uzavřel do sebe, ztratil zájem o práci a utlumil veškeré pracovní aktivity, rovněž došlo k narušení vztahů s rodinou a tamní poškozený začal pít a kouřit. Jedná se tedy o zásahy, které jsou shodné i u žalobce. Zde poskytnuté zadostiučinění ve výši 15 000 Kč dle závěru soudu odůvodňuje to, že soudem shledaná částka 100 000 Kč není nepřiměřeně nízkou, když v tomto jiném obdobném případě byl poškozený odškodněn částkou výrazně nižší, k čemuž soud dodává, že v případě žalobce navýšení na přiznaných 100 000 Kč odůvodňuje výrazně vyšší míra zásahu do osobnostní sféry, zejména pokud jde o výrazné finanční problémy a prověrku [anonymizováno], a dále zejména v souvislosti s tím, že trestní řízení se ve vztahu k žalobci vedlo o necelé tři roky déle, což je třeba zohlednit právě soudem učiněným navýšením.

41. Žalobce ve svém podání ze dne 4. 12. 2020 uvádí srovnávací judikaturu, která však není pro posouzení výše odškodnění ve vztahu k žalobci přiléhavá.

42. Žalobce označil ke srovnání případ řešený prvoinstančně Obvodním soudem pro Prahu 2 pod sp. zn. 10 C 93/2014 a Městským soudem v Praze pod sp. zn. 69 Co 302/2016. Tamnímu poškozenému bylo poskytnuto zadostiučinění ve výši 875 000 Kč. Soudy v tomto případě však zohlednily zejména skutečnost, že trestní řízení se vedlo ještě výrazně delší dobu, a to konkrétně pět let a deset měsíců a dále zohlednily významné postavení tamního poškozeného, pokud jde o výkon jeho povolání, neboť byl vojákem z povolání, který v hierarchii [ulice] České republiky dosáhl nejvyšší důstojnické hodnosti, a trestním stíháním mu jednoznačně zmařilo další kariérní postup. Soud rovněž zohledňoval masivní celostátní medializaci s opakovaným zmiňováním jména žalobce a rovněž bylo zohledněno i to, že došlo k vážnému narušení rodinných, pracovních a osobních vztahů a společenského života. Tento případ není pro posuzovaný případ žalobce co do srovnání použitelným zejména z důvodu, že tamní soudy takto vysokou částkou odškodnění zohlednily zejména skutečnost, že tamní poškozený byl kariérní voják, s vysoce pravděpodobným dalším hodnostním i kariérním růstem a nezákonné trestní stíhání tento služební růst přeťalo a nenávratně narušilo hodnověrnost [anonymizována dvě slova] [ulice] [anonymizováno] v tamního poškozeného a žalobce jako vojáka. Jakkoliv nechce soud marginalizovat postavení žalobce či jeho povolání, pak z provedeného dokazování se podává, že žalobce vykonával z hlediska svého pracovního zařazení běžnou činnost na manažerské pozici projektového manažera, tedy nejednalo se o osobu s takto významným společenským a profesním postavením jako byl daný poškozený. Navíc u žalobce v rozporu s tamním poškozeným nebylo ani prokázáno, že by byl u něj dán předpoklad dalšího kariérního či služebního růstu až na obdobný vrchol profesní struktury, jako tomu bylo u tamního poškozeného v rámci [ulice] [anonymizováno], který by byl v důsledku trestního stíhání nenávratně zmařen - a to právě i s ohledem na hodnoty jako jsou čest a důstojnost, které v rámci vojenských složek požívají mnohem většího významu. Jelikož u žalobce soud neshledal zásahy v profesní sféře vlastně žádné, pak lze uzavřít, že vzhledem k tomu, že tento případ je vystaven právě na zcela dominantních a základních zásazích ve sféře profesní, nelze tento pro porovnání použít.

43. Žalobce dále označil k porovnání případ řešený Obvodním soudem pro Prahu 2 pod sp. zn. 29 C 174/2016 a následně Městským soudem v Praze pod sp. zn. 70 Co 340/2019. Tamnímu poškozenému bylo poskytnuto zadostiučinění ve výši 460 000 Kč Ani tento případ není pro porovnání s případem žalobce použitelný. Důvodem je zejména skutečnost, že se jednalo o trestný čin přijímání úplatku a porušování povinnosti při správě cizího majetku, tedy o trestnou činnost, která svou povahou vzbuzuje výrazně vyšší odsouzení v očích veřejnosti, neboť je spojena s úplatkářstvím. Rovněž u tamního poškozeného se jednalo o osobu se zásadně významnějším pracovním zařazením, než tomu bylo u žalobce. Konkrétně tamní poškozený pracoval v pozici generálního ředitele [anonymizována dvě slova] a [anonymizováno], tedy byl ve vedení velké státní organizace, zřízené přímo Ministerstvem dopravy a byl stíhán v souvislosti s touto funkcí. Tamní soudy proto v tomto případě rovněž zohlednily významné pracovní zařazení žalobce, rovněž zohledňovaly vliv na nemožnost a potenciál dalšího kariérního růstu v této oblasti u tamního poškozeného, a to i právě s ohledem na jiný charakter trestné činnosti, tedy přijímání úplatku, což tamního poškozeného finálně diskvalifikovalo v návaznosti na činnost, kterou v rámci příspěvkových organizací doposud vykonával. Vzhledem k tomu, že i v tomto případě byly dominantními kritérii pro tamní soudy zásahy ve sféře pracovní a naopak u žalobce tyto shledány nebyly a vzhledem k tomu, že se jedná o jiný typ trestné činnosti, pak má soud za to, že z tohoto případu vycházet nelze.

44. Žalobce dále označil k porovnání případ řešený Obvodním soudem pro Prahu 2 pod sp. zn. 10 C 284/2011 a následně Městským soudem v Praze pod sp. zn. 72 Co 6/2016. Tamnímu poškozenému bylo poskytnuto zadostiučinění ve výši 500 000 Kč, pokud jde o nemajetkovou újmu způsobenou samotným trestním stíháním, avšak ani tento případ není vhodný pro srovnání s případem žalobce. Tamní trestní řízení se vedlo pro trestný čin poškozování věřitele a trestní řízení trvalo výrazně delší dobu, konkrétně devět let a sedm měsíců. Zásadně odlišnou skutečností je však opět fakt, že soud přistoupil k tomuto vyššímu odškodnění z důvodu, že tamní poškozený byl advokátem, který provozoval prosperující advokátní kancelář, která progresivně rostla, a zároveň byl akademicky činný. V důsledku trestního stíhání pak došlo k úplnému ekonomickému úpadku jeho do té doby prosperující advokátní kanceláře a poškozenému a jeho společníkovi bylo navíc po dobu dvou let zakázáno vykonávat advokátní činnost. Fakticky tak došlo k totální devastaci podnikání tamního poškozeného. I zde tak soud uzavírá, že jelikož u žalobce nebyly shledány zásahy v profesní sféře, naopak v posuzovaném případě jsou tyto zcela dominantním kritériem, pro které soud k přiznanému odškodnění přistoupil, není tento případ s případem žalobce porovnatelným. K tomu přistupuje i skutečnost, že se jedná o jiný typ trestné činnosti.

45. S ohledem na výše uvedené porovnání s jinými srovnatelnými případy pak soud uzavírá, že shledává odůvodněným požadavek na finanční zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou nezákonným rozhodnutím ve výši 100 000 Kč. V této části proto soud žalobě vyhověl a ve zbytku žalobu zamítl.

46. Úrok z prodlení je odůvodněn § 1968 a § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále i jen „o. z.“), § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. a stanoviskem občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu České republiky ze dne 13. 4. 2011, sp. zn. Cpjn 206/2010, dle kterého má poškozený právo na úrok z prodlení ode dne následujícího po uplynutí lhůty šesti měsíců poté, kdy nárok na náhradu přiměřeného zadostiučinění uplatnil postupem podle § 14 OdpŠk. Žalobce svůj nárok na náhradu škody a nemajetkové újmy uplatnil u žalované způsobem a v datech uvedených výše (§ 605 odst. 2 o. z.). Soud proto žalobci přiznal úrok z prodlení z částek, které shledal důvodnými.

47. O lhůtě k plnění bylo rozhodnuto podle § 160 odst. 1 část věty za středníkem o.s.ř.; takto prodloužená pariční lhůta odpovídá podmínkám čerpání finančních prostředků ze státního rozpočtu, jimiž se žalovaná při výplatě peněžních plnění řídí, přičemž soudu současně nejsou známy okolnosti, pro něž by bylo důvodné se domnívat, že stanovení delší lhůty k plnění oproti třídenní lhůtě zákonné může způsobit žalobkyni jakoukoliv újmu.

48. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 a § 151 odst. 1 o. s. ř., podle kterého účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl.

49. V souzeném případě byl žalobce zcela úspěšný, proto má proti žalované právo na náhradu nákladů řízení, v plné výši, neboť výsledek řízení projevující se tím, že poškozený dosáhne satisfakce uložením povinnosti škůdce nahradit mu nemateriální újmu, lze hodnotit ve smyslu zásad úspěchu ve věci obdobně jako plný úspěch, byť poškozenému nebylo přiznáno jím požadované plnění v celé jeho výši (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 30 Cdo 2707/2013, uveřejněný ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 40/2014).

50. Žalobci, který byl v řízení právně zastoupen, vznikly v řízení náklady v celkové výši 43 836,45 Kč, které jsou tvořeny: -) soudní poplatek ve výši 2.000 Kč; -) 7x odměna právního zástupce za úkon právní služby á 3.100 Kč bez DPH (převzetí zastoupení; žaloba; 3x účast na soudním jednání; za podání ze dne 4.12.2020 a 14.1.2021), tj. 26 257 Kč s DPH (dle § 6,7, 9/4a), 11/1a),d),g) AT); tarifní hodnota 50 000 Kč dle usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 30 Cdo 3378/2013); -) 7x paušální náhrada hotových výdajů právního zástupce za úkony právní služby dle § 13 odst. 4 advokátního tarifu á 300 Kč, tj. celkem 2 541 Kč s DPH; -) 1x náhrada cestovného za cestu vozidlem ze sídla právního zástupce do sídla soudu a zpět v roce 2020; vždy za 2 x 207 km (cesta tam a zpět dle www.mapy.cz), při spotřebě 6,6 litrů BA/100 km + náhrada za promeškaný čas za každou cestu k soudu a zpět (tj. vždy 10x hod.; dle www.mapy.cz) po 100 Kč dle § 14 advokátního tarifu – v celkové výši 4 371,93 Kč s DPH; -) 2x náhrada cestovného za cestu vozidlem ze sídla právního zástupce do sídla soudu a zpět v roce 2021; vždy za 2 x 207 km (cesta tam a zpět dle www.mapy.cz), při spotřebě 6,6 litrů BA/100 km + náhrada za promeškaný čas za každou cestu k soudu a zpět (tj. vždy 10x hod.; dle www.mapy.cz) po 100 Kč dle § 14 advokátního tarifu – v celkové výši na obě cesty 8 666,52 Kč s DPH 51. Podle § 148 odst. 1 a § 151 odst. 1 o. s. ř. má stát podle výsledků řízení proti účastníkům právo na náhradu nákladů řízení, které platil, pokud u nich nejsou předpoklady pro osvobození od soudních poplatků; u žádného z účastníků tyto předpoklady splněny nejsou. Žalovaná byla v řízení zcela neúspěšná, proto ji soud zavázal k placení nákladů státu v plném rozsahu. Usnesením Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 2. 2. 2021, č.j. 10C 26/2020-324 bylo přiznáno svědečné ve výši 1 232 Kč a toto je hrazeno z rozpočtových prostředků. Celkově tak náklady státu činí právě tuto částku, kterou je neúspěšná žalovaná povinná státu uhradit.