13 C 81/2022 - 222

Rubrum

Okresní soud v Táboře rozhodl v senátu složeném z předsedkyně senátu Mgr. Ing. Evy Otáhalové a přísedících Bohuslava Sýby a Mgr. Ing. Petry Nedvědové ve věci žalobce: [Jméno žalobce], narozený [Datum narození žalobce] bytem [Adresa žalobce] zastoupený advokátem [Jméno advokáta] sídlem [Adresa advokáta] proti žalované: [Jméno žalované]., IČO [IČO žalované] sídlem [Adresa žalované] zastoupená advokátkou [Jméno advokátky] sídlem [Adresa advokátky] o zaplacení nemajetkové újmy ve výši 250 000 Kč s příslušenstvím takto:

Výrok

I. Žaloba, aby žalovaná byla povinna uhradit žalobci nemajetkovou újmu ve výši 250 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně za období od 3. 5. 2016 do zaplacení, se zamítá.

II. Žalobce je povinen žalované nahradit náklady řízení v částce 81 312 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalované.

Odůvodnění

1. Žalobce se žalobou domáhá po žalované úhrady částky uvedené v předmětu tohoto řízení s příslušenstvím představující nemajetkovou újmu, která byla žalobci jako zaměstnanci způsobena žalovanou jako zaměstnavatelem během trvání pracovního poměru založeného pracovní smlouvou ze dne 26. 8. 2015. Dle žalobních tvrzení čelil žalobce ze strany žalované různým způsobům šikanování, nerovného zacházení a diskriminačním zásahům. Tato jednání se projevovala zejména po dobu působení jednatele [anonymizováno] jako důsledek zásadních a dlouhotrvajících rozporů mezi společníky a jednateli žalované. Žalobci byl znepříjemňován až znemožňován výkon pracovního zařazení a žalovaná se s ním rovněž opakovaně snažila rozvázat pracovní poměr a nabídla mu dohodu odlišnou od ostatních zaměstnanců. Kromě toho nedostával řádně a včas vyplácenou mzdu, případně mu byla krácena a rovněž došlo ke svévolnému odhlášení žalobce ze systému sociálního a zdravotního pojištění. Ze znaleckého posudku [anonymizováno] vyhotoveného v rámci řízení vedeného zdejším soudem pod sp. zn. [spisová značka] pak vyplývá, že ze strany žalované došlo k opakovanému užití pracovně právních dokumentů, které neobsahovaly pravý podpis jednatele [anonymizováno]. Žalobce všechna diskriminační jednání považuje za dlouhodobá, kontinuálně trvající s tím, že se o nich dozvídal postupně, zejména v souvislosti s probíhajícími spory. Žalobce proto již žalobou z června 2020 vedenou zdejším soudem pod sp. zn. [spisová značka] požadoval po žalované omluvu. Vzhledem k tomu, že dané řízení bylo bez projednání věci samé zastaveno, rozhodl se následně požadovat po žalované úhradu nemajetkové újmy ve výši [částka] za diskriminaci a nerovné zacházení. Žalovaná však žalobci danou částku ani přes výzvu ze dne 11. 8. 2022 žalobci neuhradila a žalobce se proto se svým nárokem obrátil na soud.

2. Podáním ze dne 27. 10. 2022 (č.l. 51 spisu) pak žalobce na výzvu soudu žalobu doplnil o konkrétní žalobní tvrzení, která jsou předmětem žaloby. Náhradu nemajetkové újmy tak požaduje za to, že mu v období od září 2015 až červen 2016 nebyla řádně vyplácena mzda a nebylo za něho hrazeno zdravotní a sociální pojištění, dále mu od ledna 2017 do března 2018 nebyly řádně vypláceny přesčasové práce a příplatky za práci v sobotu a v neděli, za období roku 2018 mu nebyla poskytnuta roční odměna a od října 2017 mu nebyla hrazena pohyblivá část mzdy. Dále byly žalobci ze strany jednatele [anonymizováno] dávány různé příkazy, kvůli kterým nemohl řádně vykonávat svou práci. V prosinci 2018 pak byla žalobci předložena dohoda o narovnání odlišná od dohod předložených jiným zaměstnancům. V prosinci 2018 mu následně byla dána výpověď z pracovního poměru a znemožněna činnost pro žalovanou, přestože dle jeho přesvědčení jeho pracovní poměr nebyl platně ukončen a nadále trvá. Od té doby nedostává mzdu a ani její náhradu. Žalovaná ani nerespektovala sjednanou délku výpovědní lhůty. V průběhu jiných řízení pak žalobce zjistil, že žalovaná užívala nepravé podpisy [anonymizováno], což dle něho lze samo o sobě považovat za nepřípustné a diskriminační. Dle žalobce se žalovaná dlouhodobě snažila žalobce zbavit.

3. Žalovaná se k věci vyjádřila tak, že žaloba se nezakládá na pravdě, neboť se vůči žalobci žádného protiprávního jednání definovaného v žalobě nedopustila, a dále namítla, že případný nárok, i kdyby měl v sobě nějakou relevantní hodnotu, je promlčený, neboť uplynula promlčecí doba podle § 629 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen o. z.). Na výzvu soudu pak žalovaná podáním ze dne 9. 4. 2024 (č.l. 148) vznesenou námitku promlčení doplnila tím, že dle žalované se žalobce blíže nezabývá skutečností, kdy konkrétně mělo k protiprávnímu jednání dojít a vymezuje jej tak, že souviselo s pracovním poměrem žalobce u žalovaného, když podle žalované se tak nemohlo stát v době po dni 26. 8. 2019, neboť v té době se již žalobce u žalované nevyskytoval. Rovněž uvedla, že žalobce již při podání žaloby vedené pod sp. zn. [spisová značka] měl a musel vědět o možnosti podat žalobu na náhradu nemajetkové újmy. Dále se vyjádřila tak (č.l. 211 spisu), že žalovaný o skutcích, jež jsou předmětem žaloby věděl, musel a měl vědět před datem 26. 8. 2019, a to zejména s ohledem na další řízení vedená žalobcem proti žalované, a proto mu dle žalované uplynula tříletá promlčecí lhůta k podání žaloby.

4. Žalobce se k vznesené námitce promlčení po poučení soudem dle ust. § 118a odst. 1 a 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), vyjádřil dne 5. 8. 2024 (č.l. 157 spisu) tak, že dle jeho přesvědčení pochybení žalované vůči žalobci trvala kontinuálně v různých podobách po celou dobu trvání pracovního poměru. Uznal, že některá pochybení přesahují obecnou tříletou promlčecí lhůtu, některá však byla zjištěna žalobcem až později. Dle žalobce rovněž není postaveno na jisto, kdy měl pracovní poměr žalobce u žalované skončit, když dle něho i nadále trvá, a proto tvrdí, že nejsou promlčeny žádné nároky žalobce vůči žalované z titulu nemajetkové újmy. Rovněž poukazoval na desetiletou, resp. patnáctiletou promlčecí lhůtu dle ust. § 636 o. z. Ve svém vyjádření odkazoval na zjištění z protokolu [Anonymizováno] ze dne 8. 10. 2020 a z výše uvedeného znaleckého posudku [anonymizováno]. Jaká konkrétní jednání z vymezených žalobních tvrzení byla z daných dokumentů žalobcem zjištěna dále konkrétně neuvedl. Odkázal pak rovněž na svá vyjádření založená v řízení vedeném zdejším soudem pod sp. zn. [spisová značka]. Ke svým tvrzením ohledně zachování promlčecí lhůty k podání žaloby v soudem stanovené lhůtě dále nenavrhl žádné důkazy.

5. Mezi účastníky byla v průběhu řízení jako nesporná tato skutková tvrzení, jež soud vzal podle ust. § 120 odst. 3 o. s. ř. za svá a s ohledem na zásadu hospodárnosti k nim nevedl dokazování:

6. Žalobce uzavřel s žalovanou dne 26. 8. 2015 pracovní smlouvu, na základě které žalobce vykonával pro žalovanou funkci vedoucího úseku stravování a vedoucího skladníka. Dnem nástupu byl den 1. 9. 2015 a tímto dnem vnikl pracovní poměr žalobce u žalované. Následně byla uzavřena dohoda o změně pracovní smlouvy ze dne 1. 9. 2015 s účinností od 1. 12. 2015, na základě které vykonával žalobce pro žalovanou funkci náměstka ředitele a vedoucího stravovacího úseku. Platnost některých ujednání obsažených v této dohodě byla mezi účastníky sporná, avšak posouzení jejich platnosti ve vztahu k promlčení daného nároku nebylo v daném řízení zásadní. Dne 19. 12. 2018 pak bylo žalobci doručeno oznámení o překážkách na straně zaměstnavatele. Dne 21. 12. 2018 byla žalobci doručena výpověď z pracovního poměru podle § 52 písm. c) zákoníku práce. Od té doby žalobci ze strany žalované nebyla přidělována práce.

7. S ohledem na vznesenou námitku promlčení ze strany žalované se soud proto v řízení zabýval tím, zda je žalobou uplatňovaný nárok promlčený. Ke zjištění skutkového stavu věci pak soud provedl tyto důkazy a učinil z nich následující skutková zjištění:

8. Z předžalobní výzvy ze dne 11. 8. 2022 (č.l. 7 spisu) má soud za prokázané, že žalobce vyzval žalovanou k úhradě nemajetkové újmy ve výši 250 000 Kč s příslušenstvím. V této výzvě žalobce odkazuje na žalobu vedenou zdejším soudem pod sp. zn. [spisová značka], ve které se po žalované domáhal omluvy za diskriminační jednání. Vzhledem k tomu, že dle žalobce nedošlo k nápravě, žalobce trvá nejen na omluvě, ale rovněž na náhradě nemajetkové újmy, jež žalobci v důsledku těchto diskriminačních jednání vznikla. Dále odkazuje na zjištění v řízeních vedených zdejším soudem pod sp. zn. [spisová značka] a [spisová značka].

9. Z e-mailu ze dne 6. 10. 2015 (č.l. 55), který k žalobě doložil žalobce, má soud za prokázané, že žalobci a stejně tak [anonymizováno] a [anonymizováno] nebyla vyplácena mzda za období 09/2015.

10. Z příkazů jednatele ze dne 23. 9. 2015 (č.l. 56), ze dne 18. 9. 2015 (č.l. 58-59), ze dne 27. 4. 2016 (č.l. 60) má soud za prokázané, že žalovaná jménem jednatele [anonymizováno] zaváděla různá opatření ke kontrole zaměstnance [jméno FO].

11. Ze storna přihlášky a odhlášky ze dne 7. 10. 2015 má soud za prokázané, že žalovaná jménem [anonymizováno] odhlásila žalobce z evidence OSSZ.

12. Ze zápisu ze dne [datum] má soud za prokázané, že žalovaná jménem [anonymizováno] zakázala vydávání personálních obědů žalobci. Tento protokol byl žalobcem podepsán téhož dne.

13. Z návrhu dohody o narovnání má soud za prokázané, že žalobci byl v prosinci 2018 ze strany žalované předložen návrh dohody o narovnání veškerých mezi nimi sporných práv a povinností vzniklých v souvislosti s neplatným rozvázáním pracovního poměru ve vztahu k výpovědi ze dne 2. 5. 2016 a rovněž k okamžitému zrušení pracovního poměru ze dne 27. 4. 2016. V tomto návrhu bylo rovněž zkonstatováno, že pracovní poměr žalobce u žalované trvá.

14. Z poznámek na č.l. 65 spisu ve spojení s e-mailem ze dne 5. 9. 2016 (č.l. 179) a e-mailem ze dne 2. 8. 2016 (č.l. 181) doručovaným mimo jiné žalobci má soud za prokázané, že žalobce byl svým tehdejším právním zástupcem seznámen se skutečností, že tehdejší jednatel [tituly před jménem] [jméno FO] a zaměstnanec žalované [tituly před jménem] [jméno FO] se snažili vykonstruovat důvody, pro které měl být žalobce propuštěn. Stejně tak byl žalobce svým právním zástupcem seznámen s dalším postupem v probíhajícím soudním sporu o neplatnost výpovědi ze dne 21. 9. 2015, kdy bylo snahou [anonymizováno] prokazovat soustavné hrubé porušování pracovní kázně panem [jméno FO] jak před 21. 9. 2015, tak poté. Rovněž má soud z obsahu daných e-mailů za prokázané, že žalobce se účastnil úzkých porad vedení ohledně probíhajících sporů mezi tehdejšími jednateli žalované a z nich vyplývajících pracovněprávních sporů (č.l. 182). Z podání ze dne 4. 4. 2015 (č.l. 183), které bylo součástí spisu sp. zn. [spisová značka], jehož účastníkem byl rovněž žalobce, doloženého spolu s výše uvedenými dokumenty, má pak soud za prokázané, že žalobce byl po svém nástupu do zaměstnání srozuměn s konfliktní situací mezi jednateli žalované, ze kterých pramenily pracovněprávní spory mezi žalovanou a jejími zaměstnanci včetně žalobce. Součástí tohoto podání měly být i poznámky (č.l. 189), ze kterých má soud za prokázané, že žalobce byl seznámen se skutečností, že se jednatel [tituly před jménem] [jméno FO] jménem žalované snažil žalobce zbavit a shromažďoval k tomu různé informace a materiály.

15. Z návrhu dohody o rozvázání pracovního poměru (č.l. 66) ve spojení s výše uvedeným návrhem dohody o narovnání má soud za prokázané, že žalovaná v prosinci 2018 nabídla žalobci zároveň s dohodou o narovnání dohodu, na základě které mělo dojít k ukončení pracovního poměru žalobce z organizačních důvodů s odstupným ve výši dvanáctinásobku sjednané základní mzdy. Z výpovědi žalobce (č.l. 206 p.v.) má pak soud za prokázané, že žalobce předmětné dohody odmítl podepsat, neboť upřednostňoval ukončení soudního sporu tzv. soudním smírem. Jako další důvod jejich neuzavření uvedl skutečnost, že měl ve své smlouvě sjednanou 24měsíční výpovědní lhůtu a že žalovaná mu rovněž v té době dlužila poměrně hodně peněz.

16. Z výpovědi z pracovního poměru ze dne 19. 12. 2018 (č.l. 67) má soud za prokázané, že žalobci byla ze strany žalované dána výpověď z pracovního poměru z organizačních důvodů, kvůli kterým již nemá žalovaná možnost žalobce nadále zaměstnávat. Daná výpověď byla podepsána [tituly před jménem] [jméno FO], tehdejším ředitelem žalované. K výpovědi bylo doloženo rozhodnutí o organizační změně ze dne 18. 12. 2018 rovněž podepsané ředitelem žalované. Předmětné dokumenty byly žalobci doručeny dne 21. 12. 2018, kdy se s jejich obsahem sám seznámil (č.l. 207).

17. Z oznámení o překážkách v práci na straně zaměstnavatele ze dne 17. 12. 2018 (č.l. 69) má soud za prokázané, že žalovaná oznámila žalobci, že s ohledem na okamžité zrušení pracovního poměru ze dne 27. 4. 2016 a výpověď z pracovního poměru ze dne 2. 5. 2016 mu nemůže nadále přidělovat práci, a to až do pravomocného rozhodnutí soudu o platnosti těchto rozvázání pracovního poměru nebo odvolání daného oznámení. Předmětné oznámení bylo také podepsáno ředitelem žalované.

18. Ze zápisů a potvrzení [Anonymizováno] ze dne 12. 4. 2016 a 27. 4. 2016 má soud za prokázané, že žalobce odmítal převzít písemnosti doručované mu jménem žalované ze strany jednatele [anonymizováno].

19. Z dohody o narovnání ze dne 6. 12. 2018 uzavřené [tituly před jménem] [jméno FO] a tehdejší jednatelkou [jméno FO] za žalovanou ve spojení s výpovědí žalobce má soud za prokázané, že předmětnou dohodu podepsal rovněž [tituly před jménem] [jméno FO], tehdejší právní zástupce žalobce (č.l. 205 p.v.), a dále že žalobce disponoval kopií této smlouvy.

20. Z protokolu o kontrole Oblastního inspektorátu práce pro Jihočeský kraj a Vysočinu ze dne 15. 12. 2015, [Anonymizováno], má soud za prokázané, že u žalované byla na základě oznámení ze dne 15. 10. 2015 zahájena dne 19. 10. 2015 kontrola, jež byla zaměřena zejména na ostatní povinnosti v oblasti pracovních vztahů a podmínek, povinnosti na úseku odměňování zaměstnanců, povinnosti na úseku ochrany osobních práv zaměstnanců, povinnosti na úseku pracovní doby, povinnosti na úseku pracovního poměru nebo dohod o pracích konaných mimo pracovní poměr a povinnosti na úseku rovného zacházení. Mezi zaměstnanci, kteří byli vybráni s ohledem na předmět kontroly, byl i žalobce. Z daného protokolu má soud za prokázané, že předmětem šetření byly mimo jiné příkazy [anonymizováno] vůči žalobci, vyplácení mzdy v roce 2015 a ukončení pracovního poměru žalobce ze dne 22. 9. 2015. Rovněž má soud za prokázané, že kontrolnímu orgánu byla ke kontrole mimo jiné předložena pracovní smlouva žalobce ze dne 26. 8. 2015 bez dohody o změně pracovní smlouvy ze dne 1. 9. 2015, o kterou žalobce mimo jiné opírá svá tvrzení. Z předmětného protokolu má pak soud za prokázané, že v té době probíhaly spory mezi jednateli žalované, kdy docházelo ke vzájemným odvoláváním souhlasů a příkazů či propouštění zaměstnanců. Ze spisu vedeného zdejším soudem pod sp. zn. [spisová značka] má pak soud za prokázané, že žalobce byl s obsahem daného protokolu seznámen minimálně od 15. 3. 2016, kdy podával repliku k vyjádření žalované v dané věci (č.l. 23 p.v. a 24 daného spisu).

21. Z vyřízení námitek nadřízeným ze dne 12. 1. 2016 má soud za prokázané, že námitky žalované proti výše uvedenému protokolu byly zamítnuty. Ze spisu vedeného zdejším soudem pod sp. zn. [spisová značka] má pak soud za prokázané, že žalobce byl s obsahem daného vyřízení námitek seznámen minimálně od 15. 3. 2016, kdy podával repliku k vyjádření žalované v dané věci (č.l. 23 p.v. a 24 daného spisu).

22. Stejně tak má ze spisu vedeného zdejším soudem pod sp. zn. [spisová značka] za prokázané, že podnět k provedení výše uvedené kontroly u žalované podal dne 30. 9. 2015 žalobce (č.l. 37 daného spisu). Z informace o výsledku kontroly ze dne 3. 2. 2016 (č.l. 37 daného spisu) má pak za prokázané, že žalobce byl seznámen s výsledky dané kontroly, a to včetně vyjádření k nevyplacené mzdě a k příkazům jednatele [anonymizováno] vůči žalobci.

23. Z protokolu o kontrole Oblastního inspektorátu práce pro Jihočeský kraj a Vysočinu ze dne 28. 8. 2020, sp. zn. [Anonymizováno] má pak soud za prokázané, že u žalované byla na základě oznámení zahájena kontrola dne 5. 3. 2020 a kontrolovaným obdobím bylo období od 01/2017 do 12/2019. Tato kontrola byla zaměřena na povinnosti na úseku dovolené, náhrad, odměňování zaměstnanců, pracovní doby a pracovního poměru nebo dohod o pracích konaných mimo pracovní poměr. Mezi vybranými zaměstnanci ke kontrole byl opět žalobce. Kontrolnímu orgánu byla při této kontrole předložena pracovní smlouva žalobce a dále dohoda o změně pracovní smlouvy ze dne 1. 9. 2015, která při minulé kontrole předložena nebyla. Při provedené kontrole byly u žalované zjištěny nedostatky v oblasti vyplácení mzdy a příplatku za práci přesčas, příplatku za práci vykonanou v sobotu a v neděli, náhrady mzdy za dovolenou, dále dodržování nepřetržitého odpočinku v týdnu u kontrolovaných zaměstnanců. Dále byl kontrolován způsob vyplácení odměn zaměstnancům, když žalobci nebyla vyplacena roční odměna za rok 2018, a rovněž způsob ukončení pracovního poměru s žalobcem výpovědí doručené žalobci dne 21. 12. 2018. Z daného protokolu má soud za prokázané, že v té době byla žalobci zúčtována náhrada mzdy za měsíc 01/2019 a 02/2019 z důvodu překážek na straně zaměstnavatele a v měsíci 02/2019 mu bylo rovněž zúčtováno odstupné při skončení pracovního poměru. Rovněž má soud za prokázané, že kontrolní orgán zkonstatoval, že na základě předložených dokladů zjistil, že u žalobce nebyla dodržena 24měsíční výpovědní doba vyplývající z výše uvedeného dodatku, přičemž inspektorát práce není orgánem oprávněným rozhodovat o platnosti či neplatnosti právních jednání.

24. Z vyřízení námitek nadřízeným ze dne 8. 10. 2020 má soud za prokázané, že námitky žalované proti kontrolnímu zjištění byly zamítnuty.

25. Z žaloby ze dne 5. 11. 2015 vedené zdejším soudem pod sp. zn. [spisová značka] má pak soud za prokázané, že žalobce podával žalobu kvůli okamžitému zrušení pracovního ze dne 21. 9. 2015 založeného na základě pracovní smlouvy ze dne 26. 8. 2015 s nástupem do zaměstnání ke dni 1. 9. 2015. Toto okamžité zrušení pracovního poměru mu uděleno ze strany tehdejšího jednatele [anonymizováno], když žalobce se bránil tak, že se žádného protiprávního jednání vůči žalované nedopustil, neboť až následně zjistil, že mezi jednateli žalované nepanuje elementární shoda v mnoha otázkách týkajících se způsobů vedení společnosti. Žalobce jednal vždy podle svého nejlepšího svědomí a nehodlal se nechat vtáhnout ze své pracovní pozice do projevů neshod mezi jednateli. Pro něho byla podstatná komunikace s tehdejší jednatelkou [jméno FO], provozním ředitelem a ředitelem celé společnosti [tituly před jménem] [jméno FO]. Tyto skutečnosti rovněž potvrdil při své účastnické výpovědi ze dne 17. 3. 2016. Z výpovědí svědků v daném řízení (č.l. 70 daného spisu) má pak soud za prokázané, že od roku 2015 probíhaly mezi tehdejšími jednateli spory, které měly dopad na chod žalované a rovněž na zaměstnance. Rovněž má z jejich výpovědí za prokázané, že žalobce byl součástí vedení společnosti a byl s danou situací po svém nástupu do zaměstnání srozuměn a podílel se rovněž aktivně na opatřeních přijímaných k řešení těchto konfliktních situací. Z dokumentů, jež jsou součástí daného spisu (č.l. 198), má soud za prokázané, že žalobce byl minimálně od [datum] seznámen s příkazy, které byly dávány ze strany [anonymizováno] i jiným vedoucím zaměstnancům žalované přijatým jednatelkou [jméno FO], tj. [Anonymizováno] a [jméno FO]. Z obsahu rozsudku zdejšího soudu ze dne 18. 9. 2017 se pak podává, že žalobce se stal jednou z obětí sporu mezi oběma jednateli žalované, kteří v dané době měli shodná oprávnění a mezi nimi kterými probíhal boj o rozhodující vliv na řízení společnosti. Pracovní smlouvu ze dne 26. 8. 2015 s ním uzavřela jednatelka [jméno FO] a druhý jednatel [tituly před jménem] [jméno FO] s jeho zaměstnáváním nesouhlasil. Žalobce pak od obou jednatelů dostával protichůdné pokyny, docházelo zde proto ke střetům, neboť žalobce objektivně nemohl být loajální vůči oběma jednatelům současně. Tak byla soudem také vysvětlena skutečnost, proč žalobce v dané době nechtěl osobně jednat s druhým jednatelem [anonymizováno], což ostatně dokládá i další žaloba podaná žalobcem dne 24. 6. 2016 týkající se opět neplatnosti výpovědi z pracovního poměru a dalšího okamžitého zrušení pracovního poměru, která mu byla dána jednatelem [anonymizováno].

26. Z žaloby ze dne 17. 6. 2020 vedené zdejším soudem pod sp. zn. [spisová značka] má soud za prokázané, že žalobce se po žalované domáhal omluvy za diskriminační jednání ze strany žalované, které považuje za dlouhodobé, kontinuálně existující a věcně provázané. V žalobě uvedl, že se žalobce těmto protiprávním jednáním přiměřeně bránil zákonem povolenými prostředky a opakovaně se proti diskriminaci ohrazoval. Požadoval omluvu za to, že mu žalovaná od roku 2015 do současnosti (tj. do podání žaloby) nevyplácela řádně a včas v plné výši mzdu a odvody za povinné zdravotní a sociální pojištění, opakovaně žalobci znemožňovala a ztěžovala výkon jeho pracovního zařazení, dávala mu opakovaně zjevně nesplnitelné příkazy, jež mnohdy odporovaly jiným pokynům ze strany žalované a navrhovala ve skutkově obdobných případech pracovněprávních vztahů žalobci jiná řešení a postupy než u jiných zaměstnanců a opakovaně vytvářela situace s cílem přimět žalobce k ukončení pracovního poměru proti jeho vůli. Z doplnění této žaloby ze dne 19. 8. 2020 (č.l. 13 daného spisu) má pak soud za prokázané, že žalobce do těchto diskriminačních jednání zahrnul nevyplácení mzdy v období od září 2015 do června 2016, odhlášení ze zdravotního a sociálního pojištění, neproplácení příplatků za přesčasy a svátky, dále užívání různých smyšlených záminek a různých příkazů ze strany jednatele [anonymizováno]. Z tohoto doplnění má dále soud za prokázané, že žalobce se účastnil porad vedení, kde byly tyto příkazy mimo jiné řešeny. Dále má soud z tohoto doplnění za prokázané, že žalobce již tehdy označoval za diskriminační i šikanózní rozvázání pracovního poměru z prosince 2018. Z dalšího doplnění žaloby ze dne 4. 9. 2020 (č.l. 17 daného spisu) má pak soud za prokázané, že žalobce věděl o tom, že zaměstnancům [Anonymizováno] a [jméno FO] byla nabídnuta dohoda, která na rozdíl od dohody nabídnuté žalobci neobsahovala podmínku rozvázání pracovního poměru. K tomu odkázal na svá tvrzení v žalobě vedené zdejším soudem pod sp. zn. [spisová značka]. K výše uvedenému podání pak doplnil listinné důkazy, jež jsou z velké části totožné s důkazy doloženými v tomto řízení. Z předávacího protokolu ze dne [datum] (č.l. 82 daného spisu) ve spojení s výpovědí žalobce v tomto řízení ze dne [datum] (č.l. 207) má soud za prokázané, že žalobce ve své kanceláři u žalované disponoval personální dokumentací žalované, interními dokumenty žalované včetně usnesení soudů, spisů jednotlivých vedoucích zaměstnanců a spisů o advokátech druhého jednatele, aj., tudíž je měl k dispozici minimálně do této doby a měl tak detailní informace o poměrech panujících u žalované.

27. Z protokolu o kontrole Oblastního inspektorátu práce pro Jihočeský kraj a Vysočinu ze dne 28. 8. 2020, sp. zn. [Anonymizováno] ve spojení s žalobou ze dne 17. 6. 2020 vedenou zdejším soudem pod sp. zn. [spisová značka] má pak soud za prokázané, že kontrola byla u žalované byla na základě oznámení zahájena dne 5. 3. 2020 a její výsledek byl hotový dne 28. 8. 2020, přičemž první žalobu týkající se diskriminace podal žalobce již 17. 6. 2020.

28. Z žaloby ze dne 9. 4. 2019 vedené zdejším soudem pod sp. zn. [spisová značka] má pak soud za prokázané, že žalobce touto žalobou brojí proti výpovědi z pracovního poměru ze dne 19. 12. 2018, kterou považuje za neplatnou mimo jiné proto, že organizační důvody uvedené ve výpovědi nejsou pravými důvody jednání žalované a že žalovaná se dopouštěla vůči žalobci v minulosti opakovaně diskriminačního jednání ve zjevné snaze zbavit se žalobce. V doplnění žaloby ze dne 2. 4. 2024 (č.l. 95 daného spisu), kdy řízení bylo přerušeno do skončení řízení o platnosti ukončení pracovního poměru žalobce sp. zn. [spisová značka], pak tyto důvody po výzvě soudem žalobce vymezuje shodně jako v žalobě, která je předmětem tohoto řízení. Z tohoto doplnění má pak soud za prokázané, že žalobci byl od [datum] zamezen přístup do kanceláře. Z obsahu daného spisu má pak soud dále za prokázané, že již v návrhu na nařízení předběžného opatření ze dne [datum] (č.l. 110 daného spisu) sepsaného tehdejším právním zástupcem žalobce [tituly před jménem] [jméno FO] a předloženým žalobcem je zmíněno zneužívání postavení jednatele [anonymizováno] vůči zaměstnancům a konkrétně je zde zmiňován bossing vůči žalobci, kterým se jej [tituly před jménem] [jméno FO] snaží zbavit, přičemž je v něm dané jednání blíže popisováno s odkazem na vyjádření samotného žalobce. Z obsahu tohoto spisu má soud dále za prokázané, že již dne 17. 6. 2019 (č.l. 230 daného spisu) si byl žalobce vědom toho, že pro něho situace jako zaměstnance žalované nebyla jednoduchá a že jednání žalované, z nichž některá konkrétně vyjmenovává (zapečetěná kancelář, pomluvy, nevyplacené peníze, zneužití postavení, aj.), považuje za ránu pod pás s tím, že měl za to, že tyto praktiky využíval pouze zemřelý jednatel [tituly před jménem] [jméno FO]. Rovněž byl rozhodnut podat žalobu proti žalované s tím, že má dostatek důkazů ve svůj prospěch. To, že organizační důvody, pro které obdržel výpověď z pracovního poměru v prosinci 2018 prostřednictvím [tituly před jménem] [jméno FO] v době, kdy jedinou jednatelkou žalované byla [jméno FO], nebyly pravými důvody rozvázání pracovního poměru a odkazuje na předmětná diskriminační jednání a nerovné zacházení, pak potvrzuje vyjádření žalobce ze dne 25. 7. 2024 (č.l. 171 daného spisu).

29. Z účastnické výpovědi žalobce ze dne 25. 9. 2024 pak ve spojení s výše uvedenými důkazy má soud za prokázané, že žalobce byl detailně seznámen se situací u žalované, která tam panovala od roku 2015, a to zejména o aktivitách tehdejšího jednatele [anonymizováno] nejen vůči jeho osobě. Rovněž má soud za prokázané, že žalobce po celou dobu spolupracoval s celou řadou advokátů, kteří mu ohledně dané situace poskytovaly rady a činili za něho podání ve vztahu k žalované. Dále má z jeho výpovědi za prokázané, že od roku 2017 a následně v roce 2018 pociťoval změnu chování a nátlak ze strany jednatelky [jméno FO] a [tituly před jménem] [jméno FO], a proto sám činil na svou ochranu různá opatření, kterými si jistil svou pozici u žalované a rovněž shromažďoval důkazy ve svůj prospěch. Ve své výpovědi také detailně popsal důvody, proč v prosinci 2018 nedošlo z jeho strany k podpisu dohody o narovnání a dohody o ukončení pracovního poměru, což koresponduje se zjištěními ze shora uvedených důkazů.

30. Ze znaleckého posudku [tituly před jménem] [adresa], jež je součástí spisu sp. zn. [spisová značka] (č.l. 373 daného spisu) naopak nebylo prokázáno, jaká konkrétní jednání, jež byla předmětem žaloby, žalobce z tohoto posudku zjistil.

31. Pro nadbytečnost a s ohledem na zásadu hospodárnosti řízení soud další dokazování neprováděl, neboť z nesporných tvrzení účastníků a provedeného dokazování měl za dostatečně zjištěný skutkový stav věci tak, aby věc bylo možno posoudit a rozhodnout.

32. Po poučení žalobce ve smyslu ust. § 118a odst. 1, 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen o. s. ř.) byly soudu při výpovědi žalobce dne 25. 9. 2024 předloženy žalobcem ještě další listinné důkazy, které měly prokazovat tvrzení obsažená v jeho výpovědi. Soud tento návrh při jednání zamítl, neboť po celou dobu vedení řízení měl žalobce dostatek času dané důkazy navrhnout a doložit, zvláště pak za situace, kdy v průběhu všech řízení vedených žalobcem jsou soudu opakovaně dokládány tytéž listiny. Soud tak měl za dostačující detailní výpověď žalobce, která v kontextu ostatních provedených důkazů poskytovala soudu dostatek podkladů pro rozhodnutí v dané věci. Žalobce byl navíc soudem při jednání konaném dne 19. 6. 2024 řádně poučen o tom, že je třeba soudu vylíčit rozhodné skutečnosti a označit důkazy k prokázání svých tvrzení s ohledem na skutečnost, že nárok tak, jak je uplatňován žalobou, promlčen není, a k tomu mu byla na jeho žádost poskytnuta dostatečná lhůta. Žalobce pak v mezidobí o její prodloužení nepožádal, soudu doložil dne 5. 8. 2024 své vyjádření, ve kterém žádné nové důkazy neoznačil a rovněž nijak konkrétně nevylíčil rozhodné skutečnosti, dle kterých má za to, že jeho nárok jako celek, popř. některé jednotlivé nároky, promlčen není, a listinné důkazy o několika desítkách stran soudu navrhl až během své účastnické výpovědi. Před soudem pak nebyl schopen uvést důvod, proč je nedoložil dříve a rovněž konkrétně neuvedl, jaké skutečnosti ve vztahu k vznesené námitce promlčení mají prokázat.

33. Po takto provedeném dokazování, kdy soud hodnotil každý důkaz jednotlivě i všechny v jejich vzájemné souvislosti, přičemž přihlédl ke všemu, co v řízení vyšlo najevo, včetně toho, co účastníci uvedli, učinil tento závěr o skutkovém stavu věci:

34. Žalobce pracoval u žalované na základě pracovní smlouvy ze dne 26. 8. 2015 na pozici vedoucího stravovacího úseku, vedoucí skladník, následně změněné dodatkem ze dne 1. 9. 2015 na pozici náměstek ředitele, vedoucí stravovacího úseku. Od [datum] pro žalovanou nevykonával žalobce žádnou práci, neboť byl žalovanou postaven na tzv. překážky a následně mu dne 21. 12. 2018 byla doručena výpověď z organizačních důvodů, kdy podle žalované měl pracovní poměr žalobce skončit po uplynutí dvouměsíční výpovědní lhůty s tím, že žalobci rovněž proplatila za toto období náhradu mzdy a rovněž příslušné odstupné. Žalovaný na svém dalším zaměstnávání u žalované trval, výpověď považoval za neplatnou z důvodu nedodržení sjednané výpovědní lhůty a rovněž z důvodu, že organizační důvody nejsou pravými důvody ukončení pracovního poměru. Žalovaná žalobci práci od doby podání výpovědi nepřidělovala. Od počátku zaměstnávání pak žalobce čelil nestandardní situaci u žalované, neboť zde docházelo ke konfliktům jejích dvou jednatelů a jejich boji o moc, čímž trpěli zejména zaměstnanci žalované. Důsledkem těchto konfliktů bylo například vzájemné odvolávání a přijímání různých příkazů, uzavírání různých typů pracovních smluv a dodatků, podávání výpovědí zaměstnancům, okamžité rušení pracovních poměrů, nevyplácení mezd, příplatků či odvodů na zdravotní a sociální pojištění, odvolávání jednatelů či podávání různých návrhů k soudu, aj. Žalobce byl součástí vedení žalované a byl do celé situace od počátku, tj. od roku 2015, detailně zasvěcen a zahrnut do interní komunikace vedení. Jelikož byl zaměstnán na základě rozhodnutí tehdejší jednatelky [jméno FO], držel se instrukcí této jednatelky, případně ředitele [tituly před jménem] [jméno FO] a provozního ředitele Mičana a aktivně se podílel na řešení nastalých situací, z čehož však plynuly konflikty s druhým jednatelem [tituly před jménem] Kratkym. Žalobce rovněž od počátku aktivně svá práva hájil před soudem, neboť s ním [tituly před jménem] [jméno FO] hned v září 2015 chtěl poprvé pracovní poměr skončit, spolupracoval proto s několika advokáty a sám byl rovněž v dané problematice dobře orientován. Veškerou dokumentaci spojenou s touto situací včetně personálních informací měl uloženou, jak v elektronické podobě, tak ve své kanceláři, kde byly shromažďovány podklady i pro případné další soudní spory. I za těchto podmínek žalobce ze své vlastní vůle pracovní poměr u žalované po celou dobu neskončil a vždy trval na svém dalším zaměstnávání u žalované, a to i poté, co začal od přelomu roku 2017/2018 pociťovat změnu v chování ze strany druhé jednatelky [jméno FO] a ředitele [tituly před jménem] [jméno FO], kteří dosud stáli na jeho straně, a kdy mu po smrti jednatele [anonymizováno] byla dána výpověď z organizačních důvodů na základě rozhodnutí žalované učiněného ředitelem [tituly před jménem] [jméno FO]. Teprve v roce 2020 se pak rozhodl požadovat po žalované omluvu za protiprávní jednání, která byla proti jeho osobě ze strany žalované činěna soustavně od roku 2015. Vzhledem k tomu, že řízení sp. zn. [spisová značka] o jeho žalobě bylo zastaveno usnesením soudu ze dne 6. 5. 2022, č. j. [spisová značka], které nabylo právní moci dne 7. 7. 2022, když po přerušení řízení nebyl soudu včas podán návrh na pokračování řízení, rozhodl se žalobce podat dne 26. 8. 2022 v podstatě identickou žalobu znovu s tím, že místo omluvy po žalované požadoval úhradu nemajetkové újmy ve výši 250 000 Kč s příslušenstvím. Žalovaná jeho nárok odmítla a označila jej rovněž za promlčený.

35. Právně byla věc posouzena dle ust. § 4 zákona č. 262/2006 Sb., zákoník práce, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákoník práce“), dle kterého se pracovněprávní vztahy řídí tímto zákonem; nelze-li použít tento zákon, řídí se občanským zákoníkem, a to vždy v souladu se základními zásadami pracovněprávních vztahů. Podle ust. § 609 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“) nebylo-li právo vykonáno v promlčecí lhůtě, promlčí se a dlužník není povinen plnit. Plnil-li však dlužník po uplynutí promlčecí lhůty, nemůže požadovat vrácení toho, co plnil. Podle ust. § 610 odst. 1 o. z. k promlčení soud přihlédne, jen namítne-li dlužník, že je právo promlčeno. Vzdá-li se někdo předem práva uplatnit námitku promlčení, nepřihlíží se k tomu. Podle ust. § 611 o. z. se promlčují všechna majetková práva s výjimkou případů stanovených zákonem. Jiná práva se promlčují, pokud to zákon stanoví. Podle ust. § 612 o. z. v případě práva na život a důstojnost, jméno, zdraví, vážnost, čest, soukromí nebo obdobného osobního práva se promlčují jen práva na odčinění újmy způsobené na těchto právech. Podle ust. § 619 odst. 1 o. z. jedná-li se o právo vymahatelné u orgánu veřejné moci, počne promlčecí lhůta běžet ode dne, kdy právo mohlo být uplatněno poprvé. Podle ust. § 619 odst. 2 o. z. právo může být uplatněno poprvé, pokud se oprávněná osoba dozvěděla o okolnostech rozhodných pro počátek běhu promlčecí lhůty, anebo kdy se o nich dozvědět měla a mohla. Podle ust. § 620 odst. 2 o. z. okolnosti rozhodné pro počátek běhu promlčecí lhůty u práva na náhradu škody zahrnují vědomost o škodě a osobě povinné k její náhradě. To platí obdobně i pro odčinění újmy. Podle ust. § 629 odst. 1 o. z. promlčecí lhůta trvá tři roky. Podle ust. § 636 odst. 1 o. z. se právo na náhradu škody nebo jiné újmy promlčí nejpozději za deset let ode dne, kdy škoda nebo újma vznikla. Podle odst. 2 daného ustanovení byla-li škoda nebo újma způsobena úmyslně, promlčí se právo na její náhradu nejpozději za patnáct let ode dne, kdy škoda nebo újma vznikla. To platí i v případě vzniku škody nebo újmy porušením povinnosti v důsledku úplatkářství spočívajícího v nabídce, slibu nebo dání úplatku jiným než poškozeným nebo v přímém či nepřímém vyžádání úplatku od poškozeného.

36. Podle ust. § 629 o. z. ustavuje zákon koncepci dvou na sobě nezávislých obecných promlčecích lhůt, jednak tříleté a zpravidla subjektivní (§ 629 odst. 1), jež je v zásadě navázána na vědomost oprávněného o existenci jeho promlčitelného práva, jednak desetileté objektivní (§ 629 odst. 2), jež plyne od dne následujícího po dni, kdy právo, jež se promlčuje, mohlo být jako dospělé uplatněno u soudu. Jestliže marně uplyne byť jediná z promlčecích lhůt, majetkové právo se promlčí, což znamená, že dlužník ztratí svoji hmotněprávní povinnost plnit (§ 609) a věřitel pozbude své aktivní legitimace k prosazení žalobního požadavku, pokud dlužník během řízení namítne promlčení (§ 610 odst. 1). Důvodnost námitky promlčení pak zkoumá soud ve vztahu k nároku uplatněnému žalobou. Není významné, jak účastníci nárok kvalifikovali po právní stránce a z jakých právních důvodů byla námitka promlčení vznesena. Z námitky promlčení musí být nepochybné, vůči jakému závazku nebo právu se námitkou brojí. Žalovaný, který námitku uplatnil, je v jejím rámci povinen rovněž tvrdit, jaké právní skutečnosti jsou základem pro uplatnění námitky promlčení. Podle ust. § 636 o. z. se právo na náhradu škody promlčuje ve tříleté subjektivní lhůtě (§ 629, § 620) avšak nejpozději uplynutím desetileté objektivní lhůty běžící ode dne, kdy škoda reálně vznikla (nikoli tedy ode dne, kdy se škoda stala splatnou, ani ode dne, kdy došlo k právní skutečnosti, která byla příčinou vzniku škody). Jde-li o škodu způsobenou úmyslně nebo vzniklou v důsledku úplatkářství, činí objektivní promlčecí lhůta patnáct let (§ 636 odst. 2). Obě promlčecí lhůty (tříletá subjektivní dle § 629 odst. 1 a desetiletá, resp. patnáctiletá objektivní lhůta podle § 636 odst. 1 a 2) počínají běžet a končí nezávisle na sobě. Nárok na náhradu škody (újmy) je třeba uplatnit v době, kdy ještě běží obě lhůty. Marným uplynutím jedné z těchto lhůt se nárok promlčuje, i když poškozenému ještě běží i druhá promlčecí lhůta. Objektivní promlčecí lhůta přitom představuje z hlediska promlčení nároku na náhradu škody počáteční i nejzazší mez, kterou nelze v žádném případě překročit (viz NS 30 Cdo 479/2010). Ust. § 619 odst. 1 o. z. sděluje, že promlčecí lhůta začíná běžet ode dne, kdy právo mohlo být objektivně u soudu uplatněno poprvé. Ustanovení § 619 odst. 2 o. z. toto pravidlo upřesňuje s tím, že právo může být uplatněno poprvé, jakmile se oprávněná osoba dozvěděla o okolnostech rozhodných pro počátek běhu promlčecí lhůty, nejpozději však ode dne, kdy se o nich dozvědět měla a mohla. Zároveň se v ust. § 619 odst. 1 o. z. předpokládá, že subjektivní promlčecí lhůta nemůže běžet dříve, než je dluh dospělý, a může tedy být uplatněn před soudem. Výjimky z této zásady stanoví zákon v případě promlčení práva na náhradu škody a na vydání bezdůvodného obohacení; z ust. § 620 a § 621 totiž plyne, že počátek promlčecí lhůty těchto práv je vázán na vědomost o nich a o odpovědné osobě, nikoli na to, že se právo na náhradu stalo splatným na základě výzvy věřitele ke splnění. Tříletá subjektivní promlčecí lhůta nároku na náhradu škody, kdy škodou se rozumí především újma na jmění, běží ode dne, kdy poškozený získal představu o výši škody a o tom, kdo za škodu odpovídá, tedy kdy se o tom dozvědět měl a mohl. Zde platí vyvratitelná právní domněnka, že osoba o určité právně významné skutečnosti ví, jestliže to lze usuzovat při zvážení všech okolností, které jí musely být v jejím postavení zřejmé. Pro počátek běhu subjektivní promlčecí lhůty postačí, že poškozený na základě jemu dostupných informací může učinit pravděpodobný úsudek o tom, jaká konkrétní škoda vznikla a kdo je konkrétně škůdcem.

37. Na základě výše uvedených skutečností soud dospěl k závěru, že nárok žalobce tak, jak je uveden v žalobě, je promlčený. Žaloba byla podána dne 26. 8. 2022, z čehož vyplývá, že pro zachování subjektivní promlčecí lhůty k podaní žaloby by žalobce okolnosti rozhodné pro počátek běhu promlčecí lhůty musel zjistit po datu 26. 8. 2019, popř. se po tomto datu staly. Žalobce byl proto soudem opakovaně vyzýván, aby ve vztahu k vznesené námitce promlčení žalovanou označil skutky vymezené v žalobním návrhu a doplnění žaloby ze dne 27. 10. 2022, které za promlčené nepovažuje a proč a k těmto tvrzením doložil důkazy k jejich prokázání. Takto však řádně neučinil ani ve stanovené lhůtě. Sám ve svém vyjádření ze dne 5. 8. 2024 uznal, že některá pochybení přesahují obecnou tříletou promlčecí lhůtu, avšak přesto v závěru uvedl, že svůj nárok nepovažuje za promlčený. Ve své účastnické výpovědi pak žalobce zcela jasně včetně uvedení přesných dat vysvětluje poměry panující u žalované od roku 2015 minimálně do roku 2018, neboť jak sám uvádí, byl součástí vedení žalované a byl účasten jednání a komunikace ohledně sporu jednatelů žalované v daných letech. Byl tak jednoznačně seznámen s poměry u žalované a rovněž ve svých sporech s žalovanou zastupován advokáty, kteří mu poskytovali právní pomoc. O diskriminaci se zmiňuje ve svých tehdejších vyjádřeních nejen on, ale také sama žalovaná (např. návrh na předběžné opatření [spisová značka]). Sám žalobce uvádí, že koncem roku 2018 měl pocit, že jednatelka a [tituly před jménem] [jméno FO] nejsou již k němu pozitivně nakloněni a měli k němu požadavky, které nebyl ochoten plnit, což deklaruje vlastními podněty k nápravě a kontrolními váženími apod. Když mu byl předložen návrh dohody o narovnání, tak mu byla známa skutečnost, že [tituly před jménem] [jméno FO] a [anonymizováno] obdrželi jiné znění dohody bez dohody o ukončení pracovního poměru. Rovněž odmítl podepsat danou dohodu s odůvodněním, že mu žalovaná dlužila poměrně hodně peněz. Sám rovněž vypověděl, že se během několika týdnů ode dne, kdy předal kancelář žalované, rozšířily fámy o jeho osobě po [adresa] (dle jeho přesvědčení pocházely od [tituly před jménem] [jméno FO]), kvůli kterým přišel o místo v dozorčí radě Vltavotýnské teplárenské společnosti a tím o příjem [částka] čistého za tříleté funkční období, z čehož dovozuje, že jeho nárok na nemajetkovou újmu je ještě podhodnocený. Z provedených důkazů pak dále bylo zjištěno, že již v roce 2016 byl na základě šetření inspektorátu práce žalobce seznámen s výsledkem kontroly, kterou sám inicioval a jejímž obsahem bylo rovněž šetření některých skutků, na které odkazuje žaloba (mzda za září 2015, příkazy jednatele [anonymizováno], výpovědi z pracovního poměru v roce 2015). O diskriminačním jednání se pak dále žalobce zmiňuje již v žalobě ze dne 15. 4. 2019 (řízení sp. zn. [spisová značka]), kdy na těchto tvrzeních staví svou obranu proti výpovědi z pracovního poměru a tato jednání označuje shodně jako v nyní podané žalobě (rovněž sám v e-mailu ze dne 17. 6. 2019 píše o diskriminačním jednání a ve své účastnické výpovědi pak uvádí, že mu rovněž nebyly vyplaceny některé mzdové nároky a odměny). Dále soud zjistil, že již při podání žaloby dne 17. 6. 2020 se žalobce domáhal po žalované omluvy za diskriminační jednání, která v sobě zahrnuje shodná tvrzení ohledně diskriminačního jednání žalované vůči žalované (zde zmiňuje, že je s ním nerovně zacházeno již od začátku zaměstnávání, tj. od roku 2015 a rovněž zmiňuje, že mu žalovaná až do podání žaloby nevyplácela řádně mzdu a odvody za povinné zdravotní a sociální pojištění), přičemž tato žaloba byla podána dříve, než byl vyhotoven protokol o kontrole inspektorátu práce ze dne 28. 8. 2020, ze kterého měl žalobce teprve zjistit některé skutečnosti týkající se nerovného zacházení a diskriminace, které sám ani konkrétně nespecifikoval.

38. Z žádných jiných předložených důkazů pak nebylo prokázáno, že by se o skutečnostech uvedených v žalobě dozvěděl, resp. získal o nich představu, později, tedy po datu 26. 8. 2019, popř. se staly po tomto datu, a ani jednotlivé skutky od sebe nijak neoddělil, vyjadřoval se o nároku jako o jednom celku.

39. V jaké podobě měla trvat diskriminace žalobce do dnešního dne, pak žalobce nijak nedotvrdil, když dne 21. 12. 2018 obdržel žalobce výpověď z pracovního poměru danou žalovanou datovanou dnem 19. 12. 2018 z důvodu § 52 písm. c) zákoníku práce, tj. organizačních důvodů, a od té doby žalobci ze strany žalované nebyla přidělována žádná práce a u žalované se nevyskytoval. K výpovědi bylo doloženo rozhodnutí zaměstnavatele o organizační změně ze dne 18. 12. 2018 a rovněž byl postaven na tzv. překážky na straně zaměstnavatele. K tomu soud zkonstatoval, že dle platné právní úpravy je volbou zaměstnavatele, zda v případě oznámení zaměstnance, že trvá na dalším zaměstnávání u zaměstnavatele, zaměstnanci bude přidělovat práci či nikoli s tím, že zaměstnanci může v případě neplatné výpovědi vzniknout, pokud bude pravomocně rozhodnuto o neplatnosti právního jednání, právo na náhradu mzdy po celou dobu trvání zaměstnání. Zaměstnavatele tudíž nelze postihovat za to, jaký postup v takovém případě zvolil. Nejistota o dalším zaměstnávání zaměstnance, popř. o jeho příjmu, panuje po celou dobu vedení řízení o neplatnosti dané výpovědi, se kterou jsou obě strany srozuměny od počátku. Spor o platnost dané výpovědi je pak veden zdejším soudem pod sp. zn. [spisová značka] a nebyl dosud pravomocně skončen. Zároveň žalobce ani přes poučení soudem neuvedl, jaké konkrétní nové skutečnosti ve vztahu k diskriminačnímu chování žalované se dozvěděl z protokolu inspektorátu práce z roku 2020, když opakovaně sám v různých svých dřívějších vyjádřeních a podáních uvedl, že si byl vědom toho, že mu žalovaná nevyplácí řádně mzdové nároky a odměny a že s ním byl rozdílně ukončen pracovní poměr (ostatně i první žalobu na omluvu za diskriminační jednání podal dříve). Nadto soud konstatuje, že pro danou žalobu nebyla zásadní přesná výše nevyplacených mzdových nároků, ale žalobcova vědomost o této skutečnosti a kdo je jejím původcem. Stejně tak konkrétně neoznačil žádné diskriminační jednání, které je předmětem žaloby a které zjistil z daného znaleckého posudku [tituly před jménem] [adresa], když obecný odkaz na fakt, že u žalované mohla být používána falsa dokumentů (navíc ve vztahu k podpisům zemřelého jednatele [tituly před jménem] Kratkeho) nenaplňuje samo o sobě znak diskriminace.

40. Ve světle všech provedených důkazů pak proto nelze než uzavřít, že žalobce se o skutečnostech, na nichž staví svůj nárok na náhradu nemajetkové újmy po žalované dozvídal (a odehrávaly se) v průběhu jeho působení u žalované od září 2015, které skončilo výpovědí doručené mu dne [datum], kdy mu žalovaná přestala přidělovat práci, u žalované se od té doby nevyskytoval a ani žalobce sám žádné později zjištěné skutečnosti neuvedl. Poslední zmínky o údajných pomluvách žalobce ze strany žalované se pak dle výpovědi žalobce vztahují ke zjištěním nejpozději z první poloviny roku 2019. Žádná pozdější zjištění ve vztahu k žalovanému nároku nebyla v daném řízení prokázána. Soud má proto nárok žalobce na náhradu nemajetkové újmy za promlčený, a proto tímto rozsudkem s odkazem na citovaná zákonná ustanovení žalobu jako celek zamítl.

41. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle ust. § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal zcela úspěšné žalované požadovaný nárok na náhradu nákladů řízení v částce [částka]. Tyto náklady sestávají z nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená podle ust. § 6 a 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, ve výši [částka] za každý ze sedmi úkonů právní služby (1. převzetí a příprava zastoupení, 2. vyjádření k žalobě [datum], 3. vyjádření k přípisu soudu [datum], 4. účast na jednání ze dne [datum], 5. účast na jednání ze dne [datum], 6. závěrečný návrh ze dne [datum], 7. účast na jednání ze dne [datum]), tj. celkem [částka], dále paušální náhrada výdajů stanovená dle ust. § 13 odst. 3 vyhlášky v částce [částka] za každý z těchto sedmi úkonů právní služby, tj. celkem [částka], a dále dle ust. § 137 odst. 3 o. s. ř. daň z přidané hodnoty v sazbě 21 % stanovená ze základu ve výši [částka] částkou [částka]. Platební místo bylo určeno dle ust. § 149 odst. 1 o. s. ř.

Poučení