13 C 73/2019 - 534

Rubrum

Okresní soud v Táboře rozhodl v senátu složeném z předsedkyně senátu Mgr. Ing. Evy Otáhalové a přísedících JUDr. Ireny Volfové a Evy Bystřické ve věci žalobce: [Jméno žalobce], narozený [Datum narození žalobce] bytem [Adresa žalobce] zastoupený advokátem [Jméno advokáta] sídlem [Adresa advokáta] proti žalované: [Jméno žalované]., IČO [IČO žalované] sídlem [Adresa žalované] zastoupená advokátkou [Jméno advokátky] sídlem [Adresa advokátky] o určení neplatnosti výpovědi z pracovního poměru takto:

Výrok

I. Žaloba, aby bylo určeno, že výpověď z pracovního poměru ze dne 19. 12. 2018 předaná žalobci žalovanou dne 21. 12. 2018 je neplatná, se zamítá.

II. Žalobce je povinen žalované nahradit náklady řízení v částce 80 961 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalované.

Odůvodnění

1. Žalobce se žalobou domáhá určení, že výpověď z pracovního poměru ze dne 19. 12. 2018, kterou žalobce obdržel dne 21. 12. 2018 a na základě které žalovaná s žalobcem ukončila pracovní poměr z důvodu organizačních změn ve smyslu ust. § 52 písm. c) zákona č. 262/2006 Sb., zákoník práce (dále jen zákoník práce), je neplatná. Žalobce pracoval u žalované na základě pracovní smlouvy ze dne 26. 8. 2015 na pozici vedoucí úseku stravování, vedoucí skladník. Na základě dohody o změně pracovní smlouvy ze dne 1. 9. 2015 došlo ke změně jeho pracovního zařazení na vedoucího úseku stravování, náměstka ředitele společnosti a byla mu rovněž prodloužena výpovědní doba z původních dvou měsíců na 24 měsíců. Dle žalobce je daná výpověď neplatná, neboť nerespektuje sjednanou 24měsíční výpovědní dobu. Žalobce je dále rovněž přesvědčen, že organizační důvody uvedené ve výpovědi nebyly pravým důvodem jednání žalované vůči žalobci a že žalovaná se dopouštěla v minulosti opakovaně diskriminačního jednání ve zjevné snaze zbavit se žalobce. Žalobce považuje danou výpověď dále za neplatnou s ohledem na její rozpor s dobrými mravy a dle něho se na její platnost má nahlížet v kontextu všech skutečností, které se mezi účastníky staly.

2. Žalovaná se k věci vyjádřila tak, že žaloba dle jejího přesvědčení není důvodná, neboť uvedení výpovědní doby 2 měsíce ve výpovědi nemůže být důvodem její neplatnosti. Rovněž namítá, že mezi žalobcem a žalovanou nebyla a ani nemohla být sjednána výpovědní doba v délce 24 měsíců, když takovou výpovědní dobu nemá sjednanou ani nejvyšší management společnosti. Rovněž uvedla, že došlo ke zrušení pracovní pozice náměstek ředitele, která má být vykonávána provozním ředitelem a fakticky jím byla vykonávána již před podáním výpovědi, a stejně tak byla zrušena pracovní pozice vedoucí stravovacího úseku. Co se týče pracovní pozice vedoucí skladník, tak ta u žalované nebyla ve skutečnosti nikdy fakticky vykonávána. Žalovaná nabídla žalobci dohodu o rozvázání pracovního poměru s odstupným ve výši dvanáctinásobku sjednané základní mzdy, žalovaný však její podpis odmítl. Dle žalované tak zneužívá formální chyby ve sjednání výpovědní doby.

3. Žalobce svá tvrzení doplnil podáním ze dne 2. 4. 2024 (č.l. 95 spisu) o důvody, pro které považuje danou výpověď za neplatnou. Uvedl, že mu v období od září 2015 až červen 2016 nebyla řádně vyplácena mzda a nebylo za něho hrazeno zdravotní a sociální pojištění, dále mu od ledna 2017 do března 2018 nebyly řádně vypláceny přesčasové práce a příplatky za práci v sobotu a v neděli, za období roku 2018 mu nebyla poskytnuta roční odměna a od října 2017 mu nebyla hrazena pohyblivá část mzdy. Dále byly žalobci ze strany jednatele [tituly před jménem] [Anonymizováno] dávány různé příkazy, kvůli kterým nemohl řádně vykonávat svou práci. V prosinci 2018 pak byla žalobci předložena dohoda o narovnání odlišná od dohod předložených jiným zaměstnancům. V prosinci 2018 mu následně byla dána výpověď z pracovního poměru a znemožněna činnost pro žalovanou, přestože dle jeho přesvědčení jeho pracovní poměr nebyl platně ukončen a nadále trvá. Od té doby nedostává mzdu a ani její náhradu. Žalovaná ani nerespektovala sjednanou délku výpovědní lhůty. V průběhu jiných řízení pak žalobce zjistil, že žalovaná užívala nepravé podpisy [tituly před jménem], což dle něho lze samo o sobě považovat za nepřípustné a diskriminační. Je proto přesvědčen, že žalovaná se žalobce snažila dlouhodobě zbavit. Dle něho rovněž rozhodně nešlo o formální chybu ve sjednání 24měsíční výpovědní doby a také není pravdivé tvrzení žalované, že provozní ředitel vykonával pracovní náplně náměstka ředitele i před udělením výpovědi žalobci.

4. Žalovaná svá tvrzení ohledně platnosti dané výpovědi doplnila podáním ze dne 24. 7. 2024 (č.l. 164 spisu). Uvedla, že rozhodnutí o přijetí dané organizační změny bylo přijato ředitelem společnosti, který byl k tomuto zmocněn ústně jednatelkou a rovněž vnitřním předpisem ze dne 1. 6. 2015. Dále doplnila, že žalobce se reálně věnoval pouze výkonu pracovní pozice vedoucí stravovacího úseku. Funkci náměstka ředitele již v období před podáním výpovědi vykonával provozní ředitel žalované [tituly před jménem] [jméno FO], který byl k výkonu dané funkce mnohem lépe kvalifikovaný. Pozice vedoucího skladníka nebyla u žalované vůbec potřebná a nebyla nikdy vykonávána, když skladové hospodářství spadalo pod společnost [právnická osoba] Funkci vedoucího stravovacího úseku se pak žalovaná rozhodla za účelem snížení provozních nákladů a zvýšení efektivity práce převést na provozního ředitele. Došlo tak ke kumulaci náplně práce více pracovních pozic do jedné. Žalovaná má tak za to, že mezi rozhodnutím o organizační změně a nadbytečností žalobce je příčinná souvislost a byly tak naplněny důvody pro podání výpovědi z pracovního poměru podle ust. § 52 písm. c) zákoníku práce.

5. Mezi účastníky byla v průběhu řízení jako nesporná tato skutková tvrzení, jež soud vzal podle ust. § 120 odst. 3 o. s. ř. za svá a s ohledem na zásadu hospodárnosti k nim nevedl dokazování:

6. Žalobce uzavřel s žalovanou dne 26. 8. 2015 pracovní smlouvu, ve které byl sjednán druh práce vedoucí úseku stravování a vedoucí skladník. Dnem nástupu byl den 1. 9. 2015 a tímto dnem vnikl pracovní poměr žalobce u žalované. Následně byla dne 1. 9. 2015 uzavřena dohoda o změně pracovní smlouvy ze dne 26. 8. 2015 s účinností od 1. 12. 2015, ve které byl sjednán druh práce náměstek ředitele a vedoucí stravovacího úseku. Platnost ujednání o délce výpovědní doby v této dohodě a okolnosti sepisu daného dodatku byly mezi účastníky spornými. Dne 19. 12. 2018 pak bylo žalobci doručeno oznámení o překážkách na straně zaměstnavatele. Dne 21. 12. 2018 byla žalobci doručena výpověď z pracovního poměru podle § 52 písm. c) zákoníku práce ze dne 19. 12. 2018 spolu s rozhodnutím o organizační změně ze dne 18. 12. 2018 učiněným ředitelem žalované, [tituly před jménem] [jméno FO]. Od té doby žalobci ze strany žalované nebyla přidělována práce.

7. Ke zjištění skutkového stavu věci pak soud provedl tyto důkazy a učinil z nich následující skutková zjištění:

8. Z rozhodnutí o organizační změně ze dne 18. 12. 2018 ve spojení s výpověďmi svědka [tituly před jménem] [jméno FO] (č.l. 188), jednatelky [jméno FO] (č.l. 286), [tituly za jménem] [jméno FO] (č.l. 504) a žalobce (č.l. 511 a 513 p.v.) má soud za prokázané, že žalovaná rozhodla o organizační změně s účinností od 19. 12. 2018, kdy zrušila pracovní pozice náměstek ředitele a vedoucí úseku stravování, jejichž pracovní náplň bude vykonávána provozním ředitelem. Bez náhrady pak byla rovněž zrušena pracovní pozice vedoucí skladník, která u žalované nebyla nikdy fakticky vykonávána. Rozhodnutí bylo přijato ředitelem společnosti [tituly před jménem] [jméno FO] na základě pověření jednatelky [jméno FO].

9. Z výpovědi z pracovního poměru ze dne 19. 12. 2018 má soud za prokázané, že žalovaná dala na základě rozhodnutí ze dne 18. 12. 2018 žalobci výpověď, neboť se pro ni stal nadbytečným. Ve výpovědi žalovaná počítala s ukončením pracovního poměru ke dni 28. 2. 2019, tj. s dvouměsíční výpovědní dobou. Výpověď za žalovanou učinil ředitel [tituly před jménem] [jméno FO].

10. Z dohody o změně pracovní smlouvy ze dne 30. 10. 2017 má soud za prokázané, že s účinností od 1. 10. 2017 došlo ke změně pracovní smlouvy ze dne 26. 8. 2015 ve znění pozdějších změn, a to ve vztahu k výši základní mzdy a výkonnostní odměny žalobce. Předmětná dohoda byla v zastoupení jednatelky [jméno FO] podepsána ředitelem žalované [jméno FO].

11. Z podmínek vyplácení výkonnostní odměny ze dne 1. 9. 2015 má soud za prokázané, že žalovaná a žalobce se dohodli na podmínkách výplaty výkonnostní odměny dle dohody o změně pracovní smlouvy ze dne 1. 9. 2015. Podmínky za žalovanou podepsala jednatelka [jméno FO].

12. Z dohody o změně pracovní smlouvy ze dne 26. 8. 2015 uzavřené dne 1. 9. 2015 ve spojení s výpovědí jednatelky [jméno FO] (č.l. 289) a žalobce má soud za prokázané, že mezi žalovanou a žalobcem byla uzavřena dohoda o změně pracovní smlouvy s účinností od 1. 12. 2015, ve které byl sjednán nový druh práce žalobce – náměstek ředitele a vedoucí stravovacího úseku. Změněno bylo rovněž odměňování žalobce a dále zde byla sjednána výpovědní doba v délce 24 měsíců. Předmětnou dohodu za žalovanou podepsala jednatelka [jméno FO], což potvrdila ve své svědecké výpovědi. Z výpovědí svědků [jméno FO] a provozního ředitele [tituly za jménem] [jméno FO] (č.l. 289 a č.l. 496 p.v.) má pak soud za prokázané, že předmětná dohoda s takto dlouhou výpovědní dobou byla mezi účastníky sepsána účelově na obranu před druhým jednatelem [anonymizováno], aby byl chod společnosti chráněn před opakujícími se výpověďmi z pracovního poměru vedoucích zaměstnanců žalované z jeho strany.

13. Z pracovní smlouvy ze dne 26. 8. 2015 má soud za prokázané, že žalobce nastoupil do zaměstnání dne 1. 9. 2015 se sjednaným druhem práce vedoucí stravovacího úseku, vedoucí skladník. V pracovní smlouvě byla mimo jiné sjednána výpovědní doba v délce 2 měsíce. Smlouvu s žalobcem uzavřela za žalovanou jednatelka [jméno FO].

14. Z návrhu dohody o narovnání (č.l. 100) ve spojení s výpovědí svědků [jméno FO], [jméno FO] a žalobce má soud za prokázané, že žalobci byl v prosinci 2018 ze strany žalované předložen návrh dohody o narovnání veškerých mezi nimi sporných práv a povinností vzniklých v souvislosti s neplatným rozvázáním pracovního poměru ve vztahu k výpovědi ze dne 2. 5. 2016 a rovněž k okamžitému zrušení pracovního poměru ze dne 27. 4. 2016. V tomto návrhu bylo rovněž zkonstatováno, že pracovní poměr žalobce u žalované trvá.

15. Z návrhu dohody o rozvázání pracovního poměru (č.l. 105) ve spojení s výše uvedeným návrhem dohody o narovnání má soud za prokázané, že žalovaná v prosinci 2018 nabídla žalobci zároveň s dohodou o narovnání dohodu, na základě které mělo dojít k ukončení pracovního poměru žalobce z organizačních důvodů s odstupným ve výši dvanáctinásobku sjednané základní mzdy. Z vyjádření žalobce ve spojení s e-mailovou komunikací (č.l. 102-104) a výpovědí žalobce a svědka [jméno FO] má pak soud za prokázané, že žalobce předmětné dohody odmítl podepsat, neboť upřednostňoval ukončení soudního sporu tzv. soudním smírem. Jako další důvod jejich neuzavření uvedl skutečnost, že měl ve své smlouvě sjednanou 24měsíční výpovědní lhůtu a že žalovaná mu rovněž v té době dlužila poměrně hodně peněz. Komunikaci ohledně podpisu těchto dohod vedl za žalovanou ředitel [jméno FO] na základě pověření jednatelky [jméno FO].

16. Z oznámení o překážkách v práci na straně zaměstnavatele ze dne 17. 12. 2018 (č.l. 108) má soud za prokázané, že žalovaná oznámila žalobci, že s ohledem na okamžité zrušení pracovního poměru ze dne 27. 4. 2016 a výpověď z pracovního poměru ze dne 2. 5. 2016 mu nemůže nadále přidělovat práci, a to až do pravomocného rozhodnutí soudu o platnosti těchto rozvázání pracovního poměru nebo odvolání daného oznámení. Předmětné oznámení bylo podepsáno ředitelem žalované [tituly před jménem] [jméno FO].

17. Z dokladu o pracovní neschopnosti [jméno FO] má soud za prokázané, že byl v dlouhodobé pracovní neschopnosti od 5. 12. 2018 do 31. 1. 2019, přičemž dle své výpovědi (č.l. 494) se do práce z vlastní vůle vrátil již dne 16. 1. 2019, aby zajistil řádný chod společnosti, když byl v danou chvíli jedinou osobou, která v době nepřítomnosti ředitele a po zrušení pracovních pozic vedoucí stravovacího úseku a náměstek ředitele měla vše na starost.

18. Z pracovní smlouvy [jméno FO] ze dne 2. 5. 2017 ve spojení s její výpovědí (č.l. 294) má soud za prokázané, že s účinností od 1. 5. 2017 pracovala u žalované jako administrativní pracovnice, úklidové práce a byla přímo podřízena dietní sestře. Ve smlouvě byla mimo jiné sjednána výpovědní doba v délce 2 měsíce. Z dohody o změně pracovní smlouvy ze dne 25. 10. 2017 má pak soud za prokázané, že jí byl změněn druh práce na vnitřní auditor stravovací s přímým podřízením vedení společnosti. Z dohody o změně pracovní smlouvy č. 2 ze dne 20. 12. 2018 má pak soud za prokázané, že jí byl změněn druh práce na auditora stravovacího úseku s účinností od 1. 1. 2019 s přímým podřízením vedení společnosti. Veškeré dohody za žalovanou podepsal ředitel [tituly před jménem] [jméno FO].

19. Z pracovní smlouvy ze dne 21. 4. 2015 (č.l. 168) má soud za prokázané, že [tituly před jménem] [jméno FO] byl u žalované zaměstnán na pozici ředitele společnosti. Sjednaná délka výpovědní doby činila šest měsíců.

20. Z výpisu z obchodního rejstříku (č.l. 167) má soud za prokázané, že žalobce je jediným společníkem a jednatelem společnosti [právnická osoba]., IČO [IČO], a to od 21. 11. 1996.

21. Z informace o výsledku kontroly ze dne 3. 2. 2016 (č.l. 117) ve spojení s protokolem o kontrole (č.l. 119) má soud za prokázané, že při kontrole nebyl inspektorátu práce předložen žádný vnitřní předpis žalované ze dne 1. 6. 2015. Dále bylo zjištěno, že u žalované byla na základě oznámení zahájena kontrola dne 5. 3. 2020 a kontrolovaným obdobím bylo období od 01/2017 do 12/2019. Tato kontrola byla zaměřena na povinnosti na úseku dovolené, náhrad, odměňování zaměstnanců, pracovní doby a pracovního poměru nebo dohod o pracích konaných mimo pracovní poměr. Mezi vybranými zaměstnanci ke kontrole byl mimo jiné žalobce. Kontrolnímu orgánu byla při této kontrole předložena pracovní smlouva žalobce a dále dohoda o změně pracovní smlouvy ze dne 1. 9. 2015, která při minulé kontrole předložena nebyla. Při provedené kontrole byly u žalované zjištěny nedostatky v oblasti vyplácení mzdy a příplatku za práci přesčas, příplatku za práci vykonanou v sobotu a v neděli, náhrady mzdy za dovolenou, dále dodržování nepřetržitého odpočinku v týdnu u kontrolovaných zaměstnanců. Dále byl kontrolován způsob vyplácení odměn zaměstnancům, když žalobci nebyla vyplacena roční odměna za rok 2018, a rovněž způsob ukončení pracovního poměru s žalobcem výpovědí doručené žalobci dne 21. 12. 2018. Z daného protokolu má soud za prokázané, že v té době byla žalobci zúčtována náhrada mzdy za měsíc 01/2019 a 02/2019 z důvodu překážek na straně zaměstnavatele a v měsíci 02/2019 mu bylo rovněž zúčtováno odstupné při skončení pracovního poměru. Rovněž má soud za prokázané, že kontrolní orgán zkonstatoval, že na základě předložených dokladů zjistil, že u žalobce nebyla dodržena 24měsíční výpovědní doba vyplývající z výše uvedeného dodatku, přičemž inspektorát práce není orgánem oprávněným rozhodovat o platnosti či neplatnosti právních jednání.

22. Z žaloby ze dne 5. 11. 2015 vedené zdejším soudem pod sp. zn. 7 C 49/2015 má pak soud za prokázané, že žalobce podával žalobu kvůli okamžitému zrušení pracovního ze dne 21. 9. 2015 založeného na základě pracovní smlouvy ze dne 26. 8. 2015 s nástupem do zaměstnání ke dni 1. 9. 2015. Toto okamžité zrušení pracovního poměru mu uděleno ze strany tehdejšího jednatele [tituly před jménem] Kratkeho, když žalobce se bránil tak, že se žádného protiprávního jednání vůči žalované nedopustil, neboť až následně zjistil, že mezi jednateli žalované nepanuje elementární shoda v mnoha otázkách týkajících se způsobů vedení společnosti. Žalobce jednal vždy podle svého nejlepšího svědomí a nehodlal se nechat vtáhnout ze své pracovní pozice do projevů neshod mezi jednateli. Pro něho byla podstatná komunikace s tehdejší jednatelkou [jméno FO], provozním ředitelem a ředitelem celé společnosti [tituly před jménem] [jméno FO]. Tyto skutečnosti rovněž potvrdil při své účastnické výpovědi ze dne 17. 3. 2016. Z výpovědí svědků v daném řízení (č.l. 70 daného spisu) má pak soud za prokázané, že od roku 2015 probíhaly mezi tehdejšími jednateli spory, které měly dopad na chod žalované a rovněž na zaměstnance. Rovněž má z jejich výpovědí za prokázané, že žalobce byl součástí vedení společnosti a byl s danou situací po svém nástupu do zaměstnání srozuměn a podílel se rovněž aktivně na opatřeních přijímaných k řešení těchto konfliktních situací. Z dokumentů, jež jsou součástí daného spisu (č.l. 198), má soud za prokázané, že žalobce byl minimálně od 22. 8. 2017 seznámen s příkazy, které byly dávány ze strany [anonymizováno] i jiným vedoucím zaměstnancům žalované přijatým jednatelkou [jméno FO], tj. panu [jméno FO] a [jméno FO]. Z obsahu rozsudku zdejšího soudu ze dne 18. 9. 2017 se pak podává, že žalobce se stal jednou z obětí sporu mezi oběma jednateli žalované, kteří v dané době měli shodná oprávnění a mezi nimi kterými probíhal boj o rozhodující vliv na řízení společnosti. Pracovní smlouvu ze dne 26. 8. 2015 s ním uzavřela jednatelka [jméno FO] a druhý jednatel [tituly před jménem] [jméno FO] s jeho zaměstnáváním nesouhlasil. Žalobce pak od obou jednatelů dostával protichůdné pokyny, docházelo zde proto ke střetům, neboť žalobce objektivně nemohl být loajální vůči oběma jednatelům současně. Tak byla soudem také vysvětlena skutečnost, proč žalobce v dané době nechtěl osobně jednat s druhým jednatelem [anonymizováno], což ostatně dokládá i další žaloba podaná žalobcem dne 24. 6. 2016 týkající se opět neplatnosti výpovědi z pracovního poměru a dalšího okamžitého zrušení pracovního poměru, která mu byla dána jednatelem [anonymizováno].

23. Ze zápisu o seznámení společníka společností [právnická osoba] a [právnická osoba] (č.l. 178) má soud za prokázané, že žalobce se účastnil jednání vedení žalované a byl titulován jako náměstek ředitele.

24. Z rozsudku Okresního soudu v Táboře ze dne 27. 3. 2023, č. j. 7 C 8/2016-520, ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 16. 11. 2023, č. j. 15 Co 231/2023-584 a 15 Co 232/2023-584 má [anonymizováno] [Anonymizováno]. Pracovní poměr žalobce u žalované tak trval i nadále. Dále má soud za prokázané, že žalovaná jménem jednatelky [jméno FO] souhlasila dne [datum] po podání výše uvedené výpovědi žalobci s tím, aby pokračoval v práci pro žalovanou. Žalovaná však nebyla povinna dále žalobci přidělovat práci, když v době vyhlášení daného rozhodnutí již byla žalobci dána ze strany žalované jménem ředitele [tituly před jménem] [jméno FO] výpověď z pracovního poměru, jež je předmětem tohoto sporu.

25. Ze spisu vedeného zdejším soudem pod sp. zn. 7 C 49/2015 má pak soud za prokázané, že žalobce se bránil žalobou proti ukončení pracovního poměru okamžitým zrušením daným mu žalovanou prostřednictvím jednatele [anonymizováno]. Žalobce poukazoval na skutečnost, že mezi jednateli žalované nepanuje elementární shoda v otázkách vedení a že pro něho je zásadní komunikace s jednatelkou [jméno FO] a ředitelem [jméno FO]. Z tohoto spisu má soud za prokázané, že až do vyhlášení rozhodnutí dne 18. 9. 2017 nebyla předložena dohoda o změně pracovní smlouvy ze dne 1. 9. 2015. Z výpovědí žalobce (č.l. 40 daného spisu) a svědků (č.l. 70 daného spisu) v daném řízení má pak soud za prokázané, že žalobce spolupracoval s jednatelkou [jméno FO], ředitelem [jméno FO] a provozním ředitelem [jméno FO]. Rovněž má soud z jejich výpovědí za prokázané, že žalobce vykonával u žalované vedle pracovní pozice vedoucí stravovacího úseku také pracovní pozici náměstek ředitele. Mezi těmito osobami panovala v té době shoda a k výkonu práce žalobce nebyly žádné připomínky. Dále má soud za prokázané, že pracovní poměr žalobce předmětným okamžitým zrušením nebyl ukončen platně.

26. Ze spisu vedeného zdejším soudem pod sp. zn. 7 C 8/2016 má pak soud za prokázané, že žalobce se žalobou bránil proti další výpovědi a okamžitému zrušení pracovního poměru ze strany žalované jménem [anonymizováno]. Z daného spisu má soud za prokázané, že se zde poprvé (č.l. 31 daného spisu) objevuje dohoda o změně pracovní smlouvy ze dne 1. 9. 2015, která byla mzdové účtárně žalované předložena žalobcem dne 12. 7. 2016. Sám žalobce ostatně při své výpovědi potvrdil, že s plněním dle daného dodatku bylo započato až později a mzda mu byla dorovnávána zpětně. Dále má soud z tehdejší výpovědi žalobce (č.l. 105 daného spisu) za prokázané, že veškeré aktivity pro žalovanou vykonával po dohodě s [tituly před jménem] [jméno FO] a paní [jméno FO], případně [tituly za jménem] [jméno FO], kteří mu dávali pokyny. Dále je z daného spisu prokázáno, že po úmrtí druhého jednatele [anonymizováno] se situace u žalované vyjasnila a ze strany žalované byl žalobci nabídnut určitý návrh dohody na ukončení vedených sporů s žalovanou, se kterým žalobce nesouhlasil. Z výpovědí tehdejších svědků má soud za prokázané, že jednatel [tituly před jménem] [jméno FO] nebyl nikdy spokojen s žalobcem (č.l. 223) a že podobné chování měl i vůči [tituly před jménem] [jméno FO] a [tituly za jménem] [jméno FO]. Dále má soud za prokázané, že [tituly před jménem] [jméno FO] převzal kancelář po žalobci v lednu 2019 a náplní jeho práce byla správa nemovitostí (č.l. 222 daného spisu). Z tehdejší výpovědi žalobce se pak podává, že se začal cítit nepohodlným ze strany jednatelky [jméno FO] a ředitele [jméno FO] zhruba od listopadu 2017, kdy přebírali iniciativu nad [anonymizováno]. Důvody těchto pocitů nerozvádí.

27. Ze spisu vedeného zdejším soudem pod sp. zn. 13 C 81/2022 má pak soud za prokázané, že žalobce žalobou požadoval po žalované náhradu nemajetkové újmy z důvodu diskriminace, kterou odůvodňoval shodně jako v doplnění této žaloby (č.l. 95). Z tehdejší výpovědi žalobce (č.l. 202 daného spisu) má soud za prokázané, že žalobce se ocitl v konfliktu dvou jednatelů žalované a nemohl tak být loajální vůči oběma zároveň. Spolupracoval s týmem jednatelky [jméno FO]. Od úmrtí jednatele [Anonymizováno] však začal pociťovat změnu postoje vůči své osobě ze strany jednatelky [jméno FO], která na něho měla požadavky, se nimiž on nesouhlasil, a rovněž pociťoval tlak na svou osobu ze strany ředitele [jméno FO]. Konkrétní skutečnosti podložené důkazy v daném řízení uvedeny nebyly. Z dané výpovědi má rovněž soud za prokázané, že v kanceláři žalobce se nacházely veškeré materiály vztahující se k soudním sporům vzniklým z boje o vedení mezi jednateli.

28. Z výpovědi svědka [tituly před jménem] [jméno FO] má soud za prokázané, že tento vykonával funkci ředitele společnosti žalované a byl přímo podřízen jednatelce [jméno FO], se kterou spolupracoval. Ve spojení s výpověďmi ostatních svědků má soud za prokázané, že ředitel [jméno FO] měl na starost mimo jiné personální záležitosti u žalované. Stejně jako žalobce byl i on terčem útoků ze strany druhého jednatele žalované, [tituly před jménem] [Anonymizováno]. Z jeho výpovědi má soud za prokázané, že fungování ve společnosti vykazovalo určité animozity vzhledem k „válce“ jednatelů, která tam panovala. Žalobce byl přijat na pracovní pozici vedoucí stravovacího úseku, který byl podřízen provoznímu řediteli. Vedoucího skladníka žalovaná fakticky neměla, neboť sklad patřil pod společnost [právnická osoba], která vlastnila budovy. Z jeho výpovědi má soud za prokázané, že žalobce se účastnil porad vedení, tj. s jednatelkou [jméno FO], [tituly před jménem] [jméno FO] a [tituly za jménem] [jméno FO], a na těch mu byly přidělovány různé úkoly. Dále má soud za prokázané, že po dohodě s jednatelkou [jméno FO] měl svědek narovnat spory, které s žalobcem byly vedeny a ukončit s ním následně pracovní poměr dohodou s odstupným, neboť jeho pracovní pozice již nebyla pro žalovanou potřebná a její zrušení představovalo pro žalovanou úsporu finančních prostředků. Svědek projevoval svůj nesouhlas s dodatkem ze dne 1. 9. 2015 sepsaným s žalobcem jednatelkou [jméno FO], ale z jeho vyjádření v předchozích řízeních ve spojení s ostatními důkazy má soud za prokázané, že žalobce se na vedení společnosti jako náměstek ředitele podílel a byl dle toho odměňován. Rovněž je v jeho výpovědi uvedeno, že provozní ředitel měl na starosti všechno a po žalobci měl převzít pracovní činnost žalobce.

29. Z výpovědi svědkyně [jméno FO] má soud za prokázané, že o organizační změně rozhodla společně s ředitelem [jméno FO] a dala mu pokyn, aby vše vyřídil. Dále má soud z její výpovědi za prokázané, že stravovací úsek byl podřízen provoznímu řediteli, který byl rovněž zástupcem ředitele. V situaci, kdy u žalované byly problémy mezi společníky a jednateli, se přijímala různá opatření na ochranu vedoucích zaměstnanců, neboť ze strany obou jednatelů byly vzájemně podávány výpovědi a byl tak ohrožen provoz lázní. Z její výpovědi je pak rovněž prokázáno, že personální záležitosti měl na starost ředitel, který měl její plnou důvěru. Po propuštění žalobce měl jeho pracovní náplň převzít provozní ředitel.

30. Z výpovědi svědkyně [jméno FO] ve spojení s její pracovní dokumentací má soud za prokázané, že tato byla u žalované zaměstnána od května roku 2017 jako asistentka dietní sestry. Ještě v roce 2017 jí byla pozice změněna na asistentku auditora a v roce 2019 na pozici auditora stravovacího úseku. V polovině roku 2019 nastupovala na dlouhodobou pracovní neschopnost, v roce 2020 se vrátila na poloviční úvazek. Její pracovní poměr skončil dohodou v roce 2021. Na její pracovní místo byl kvůli jejím zdravotním problémům přijat v roce [adresa]. Ona sama nevěděla nic o probíhajících sporech mezi jednateli. Jejím nadřízeným byl ředitel [jméno FO], se kterým vše řešila a rovněž s ním podepisovala smlouvy. [tituly za jménem] [jméno FO] byl provozní ředitel. Slyšela něco o sporech ohledně zrušeného pracovního místa vedoucího stravovacího úseku, ale nebyla součástí vedení, a tudíž k tomu neměla žádné bližší informace. Do její pracovní náplně nespadalo podepisování odpisů, finální schvalování odměn či podpisy propustek zaměstnanců spadajících do stravovacího úseku. Její hlavní pracovní náplní byly měsíční inventury a jejich vyhodnocování. Sklad dle svědkyně u žalované nebyl, ten spadal pod jinou společnost.

31. Z výpovědi svědka [tituly před jménem] [jméno FO] má soud za prokázané, že byl u žalované od 25. 6. 2015 do 28. 2. 2021 zaměstnán jako provozní ředitel. Byl přímo podřízený řediteli a jednatelům společnosti. Byl srozuměn s tím, že v době, kdy nastupoval k žalované, zde probíhala „válka“ mezi jednateli. Patřil do týmu kolem jednatelky [jméno FO] a i on čelil atakům ze strany druhého jednatele [tituly před jménem] [Anonymizováno]. Provoznímu řediteli byl od počátku podřízen celý stravovací úsek, tedy i vedoucí stravovacího úseku. Dle svědka měl žalobce ještě na starost shromažďování veškerých právních dokumentů týkajících se sporů žalované spojených s neshodami mezi jednateli. Byl náměstkem ředitele, a tedy součástí vedení společnosti. Po celou dobu až do úmrtí jednatele [Anonymizováno] dne 24. 10. 2018 považoval ten tým vedení žalované spojený jednatelkou [jméno FO] za kompaktní a jednotný. Kompetence jednotlivých pracovních pozic a jednotlivé úkoly byly rozdělovány na poradě vedení, které se pravidelně účastnila jednatelka [jméno FO], ředitel [jméno FO], svědek a také žalobce. Svědek nebo žalobce rovněž ředitele zastupovali v době jeho nepřítomnosti. U žalované nebyla žádná náplň práce jasně upravena a vymezena. Jemu samotnému o okolnostech ukončení pracovního poměru s žalobcem není nic známo. Byl pouze seznámen s tím, že mu byl ukončen pracovní poměr z organizačních důvodů a že převezme pod sebe stravovací úsek, který měl od té doby kompletně na starost. Pracovní pozice vedoucího stravovacího úseku se pak alternovala mezi ostatní zaměstnance. Koncem roku 2019 byl přijat pan [jméno FO]. Sklad spadal pod jinou společnost. Pozice náměstka ředitele, která dle svědka nebyla součástí organizační struktury žalované představovala zejména zastupování ředitele společně s provozním ředitelem a ono shromažďování právních dokumentů. Tato náplň práce vztahující se k právním dokumentům nebyla dle jeho názoru nikým přebírána. Dle svědka byly vztahy žalobce s jednatelkou [jméno FO] velice vřelé a co se mezi nimi mohlo udát v prosinci 2018, netuší. Pracovní smlouvy ve společnosti uzavíral ředitel. 24měsíční výpovědní dobu pak měl sjednanou stejně jako ředitel [jméno FO] a žalobce na svou ochranu před druhým jednatelem [tituly před jménem] [Anonymizováno]. Po jeho úmrtí byla po dohodě zkrácena na 8 měsíců.

32. Z účastnické výpovědi žalobce ze dne 29. 1. 2025 pak ve spojení s výše uvedenými důkazy má soud za prokázané, že žalobce byl detailně seznámen se situací u žalované, která tam panovala od roku 2015, a to zejména o aktivitách tehdejšího jednatele [tituly před jménem] [Anonymizováno] nejen vůči jeho osobě. Dle jeho vyjádření mu byla pracovní náplň změněna na náměstka ředitele s účinností od 1. 12. 2015 na základě dodatku sepsaného dne 1. 9. 2015, tedy prvního dne jeho nástupu do práce. Doplatek zvýšené mzdy za tuto změnu práce mu však byl vyplácen až zpětně. Okolnosti podpisu daného dodatku dne 1. 9. 2015 nebyl schopen zcela jasně objasnit. Uvedl, že po celou dobu bylo vedení v čele s jednatelkou [jméno FO] dobrou partou. Podařilo se jim dosáhnout dobrých výsledků. Dle něho ho do funkce náměstka ředitele uvedl ředitel [jméno FO], který toto ostatně potvrdil v řízení sp. zn. [spisová značka]. Rovněž ve své účastnické výpovědi ohledně délky sjednané výpovědní doby potvrdil, že u žalované dennodenně hrozilo, že bude někomu vystěhována kancelář apod. Byli pod neustálým tlakem [tituly před jménem] [Anonymizováno]. V druhé polovině roku 2018 začal pociťovat změny v chování vůči němu ze strany jednatelky [jméno FO] a [tituly před jménem] [jméno FO]. Vše probíhalo v rovině ústní. Dohodu o narovnání nepodepsal zejména z důvodu, že byl přesvědčen, že má sjednanou 24měsíční výpovědní dobu a že chtěl probíhající spory vyřešit soudním smírem, nikoli zpětvzetím žaloby. Rovněž svědek potvrdil, že do náplně práce náměstka ředitele patřilo shromažďování právních dokumentů a zastupování ředitele v jeho nepřítomnosti. Rozdělení kompetencí vedení bylo řešeno ad hoc mezi provozního ředitele a náměstka ředitele, popř. vedoucího stravovacího úseku.

33. Co se týče provedeného důkazu – vnitřní předpis – přijímání organizačních změn ze dne 1. 5. 2015 (č.l. 201), tak v průběhu řízení nebylo prokázáno, že by tento vnitřní předpis u žalované skutečně existoval od data jeho vydání, a proto o něj soud své rozhodnutí neopíral, když z ostatních důkazů měl dostatek podkladů pro rozhodnutí.

34. Z listin doložených žalobcem dne 18. 10. 2024 (č.l. 213-245) pak bylo pouze prokázáno, že žalobce se skutečně podílel na komunikaci s právníky, kteří žalovanou zastupovali v době „boje“ jednatelů, a dále že mezi ním a novým vedením proběhla komunikace ohledně možnosti smírného vyřešení sporu.

35. Po poučení žalobce ve smyslu ust. § 118a odst. 1, 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen o. s. ř.) bylo soudu dne 19. 12. 2024 předloženo žalobcem ještě další vyjádření a listinné důkazy, které měly prokazovat tvrzení obsažená v jeho vyjádření. Soud tyto listiny provedl (č.l. 339 – č.l. 490) jako důkaz. Z těchto má za prokázané, že žalobce vykonával pracovní činnost týkající se skladu pro společnost [právnická osoba], kterou rovněž zastupoval jako zástupce ředitele. V e-mailu ze dne 15. 1. 2019 (č.l. 341) mu pak provozní ředitel potvrdil, že mu je stravovací úsek podřízen a není novým vedoucím stravovacího úseku. Doložil, že jednatelka [jméno FO] se jej v roce 2016 a v roce 2017 (č.l. 359, 360) zastávala jako zaměstnance a jeho výkon práce vedoucího stravovacího úseku, vedoucího skladníka a na základě dodatku ze dne 1. 9. 2015 od 1. 12. 2015 náměstka ředitele hodnotila jako řádný. Z listin (č.l. 374-383) ve spojení s výše uvedenými důkazy pak má soud za prokázané, že žalobce byl součástí vedení žalované a byl titulován jako vedoucí stravovacího úseku, popř. náměstek ředitele. Z e-mailu ze dne 24. 8. 2016 (č.l. 401) pak má soud za prokázané, že žalobce komunikoval s právním zástupcem ohledně sepisu daného dodatku ke svojí smlouvě. Dále soud z těchto důkazů nedovodil žádné relevantní skutečnosti vztahující se k žalobcovu tvrzení, že organizační důvody nebyly pravými důvody dané výpovědi a že v období od konce roku 2017 a v roce 2018 došlo ke změně postoje ze strany jednatelky [jméno FO] a ředitele [tituly před jménem] [jméno FO] vůči žalobci. Žalobce ani přes poučení, že je třeba soudu vylíčit rozhodné skutečnosti a označit konkrétní důkazy k prokázání těchto tvrzení opakovaně nesplnil, když sice předložil velké množství listin a obsáhlá vyjádření, která však nijak výše uvedená tvrzení neprokazovala. Byla často pouhými úvahami žalobce či popisem událostí, které se z pohledu žalobce ve společnosti děly zejména v době, kdy zde byl konflikt mezi jednateli o vedení společnosti a o nichž žalobce shromažďoval informace. Pokud se jedná o období od zhruba podzimu 2017, tak pak žalobce předložil pouze jednostranné požadavky či opatření, které měl sám sepsat, a dále e-mailovou komunikaci ohledně mimosoudního řešení sporu, která pouze dokládá, že k dohodě mezi nimi nedošlo, což ostatně bylo prokázáno výše. Pokud chtěl žalobce poukázat na to, že s ním byl ukončen pracovní poměr právě proto, tak soud podotýká, že již v předmětném návrhu dohody o ukončení pracovního poměru žalovaná uvádí, že důvodem ukončení pracovního poměru žalobce jsou organizační důvody.

36. Pro nadbytečnost a s ohledem na zásadu hospodárnosti řízení soud další dokazování neprováděl, neboť z nesporných tvrzení účastníků a provedeného dokazování měl za dostatečně zjištěný skutkový stav věci tak, aby věc bylo možno posoudit a rozhodnout.

37. Po takto provedeném dokazování, kdy soud hodnotil každý důkaz jednotlivě i všechny v jejich vzájemné souvislosti, přičemž přihlédl ke všemu, co v řízení vyšlo najevo, včetně toho, co účastníci uvedli, učinil tento závěr o skutkovém stavu věci:

38. Žalobce pracoval u žalované na základě pracovní smlouvy ze dne 26. 8. 2015 ode dne 1. 9. 2015 na pozici vedoucího stravovacího úseku, vedoucí skladník, následně změněné dodatkem ze dne 1. 9. 2015 na pozici náměstek ředitele, vedoucí stravovacího úseku. Od 18. 12. 2018 pro žalovanou nevykonával žalobce žádnou práci, neboť byl žalovanou postaven na tzv. překážky a následně mu dne 21. 12. 2018 byla doručena výpověď z organizačních důvodů ze dne 19. 12. 2018, kdy podle žalované měl pracovní poměr žalobce skončit po uplynutí dvouměsíční výpovědní lhůty s tím, že žalobci rovněž proplatila za toto období náhradu mzdy a rovněž příslušné odstupné. Žalovaný na svém dalším zaměstnávání u žalované trval, výpověď považoval za neplatnou z důvodu nedodržení sjednané výpovědní lhůty a rovněž z důvodu, že organizační důvody nejsou pravými důvody ukončení pracovního poměru. Žalovaná žalobci práci od doby podání výpovědi nepřidělovala, neboť byl na tzv. překážkách z důvodu neskončeného soudního řízení sp. zn. 7 C 8/2016. Od počátku zaměstnávání žalobce čelil nestandardní situaci u žalované, neboť zde docházelo ke konfliktům jejích dvou jednatelů a jejich boji o moc, čímž trpěli zejména zaměstnanci žalované. Důsledkem těchto konfliktů bylo například vzájemné odvolávání a přijímání různých příkazů, uzavírání různých typů pracovních smluv a dodatků, podávání výpovědí zaměstnancům, okamžité rušení pracovních poměrů, nevyplácení mezd, příplatků či odvodů na zdravotní a sociální pojištění, odvolávání jednatelů či podávání různých návrhů k soudu, aj. Této situaci rovněž odpovídalo nakládání s písemnostmi u žalované a jejich vyhotovování. Zásadní je pro danou věc proto z pohledu soudu faktické fungování ve společnosti. Žalobce byl součástí vedení žalované a byl do celé situace od počátku, tj. od roku 2015, detailně zasvěcen a zahrnut do interní komunikace vedení. Jelikož byl u žalované zaměstnán na základě rozhodnutí tehdejší jednatelky [jméno FO], držel se instrukcí této jednatelky, případně ředitele [tituly před jménem] [jméno FO] a provozního ředitele [jméno FO] a aktivně se podílel na řešení nastalých situací, z čehož však plynuly konflikty s druhým jednatelem [tituly před jménem][Anonymizováno][Anonymizováno]. Žalobce rovněž od počátku aktivně svá práva hájil před soudem, neboť s ním [tituly před jménem] [jméno FO] hned v září 2015 chtěl poprvé pracovní poměr skončit, spolupracoval proto s několika advokáty a sám byl rovněž v dané problematice dobře orientován. Veškerou dokumentaci spojenou s touto situací včetně personálních informací měl uloženou, jak v elektronické podobě, tak ve své kanceláři, kde byly shromažďovány podklady i pro případné další soudní spory. I za těchto podmínek žalobce ze své vlastní vůle pracovní poměr u žalované po celou dobu neskončil a vždy trval na svém dalším zaměstnávání u žalované, a to i poté, co začal od přelomu roku 2017/2018 pociťovat změnu v chování ze strany druhé jednatelky [jméno FO] a ředitele [tituly před jménem] [jméno FO], kteří dosud stáli na jeho straně, a kdy mu po smrti jednatele [tituly před jménem] [Anonymizováno] byla dána výpověď z organizačních důvodů na základě rozhodnutí žalované učiněné ředitelem [tituly před jménem] [jméno FO]. Ve výpovědi bylo uvedeno, že se ruší pracovní pozice náměstka ředitele a vedoucího stravovacího úseku, jejichž pracovní náplň bude vykonávána provozním ředitelem společnosti, a pracovní pozice vedoucí skladník, když tato u žalované nebyla nikdy fakticky vykonávána. Z tohoto důvodu se žalobce pro žalovanou stal nadbytečným. Žalobce tuto výpověď považuje za neplatnou, neboť organizační důvody nebyly pravými důvody pro její podání. Uvedl, že žalovaná se dopouštěla vůči žalobci v minulosti opakovaně diskriminačního jednání ve zjevné snaze zbavit se žalobce a ani nerespektovala délku sjednané výpovědní doby.

39. Právně byla věc posouzena dle ust. § 52 písm. c) zákona č. 262/2006 Sb., zákoník práce, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákoník práce“), dle kterého zaměstnavatel může dát zaměstnanci výpověď stane-li se zaměstnanec nadbytečným vzhledem k rozhodnutí zaměstnavatele nebo příslušného orgánu o změně jeho úkolů, technického vybavení, o snížení stavu zaměstnanců za účelem zvýšení efektivnosti práce nebo o jiných organizačních změnách. Dle ust. § 50 odst. 1 zákoníku práce výpověď z pracovního poměru musí být písemná. Podle odst. 2 uvedeného ustanovení zaměstnavatel může dát zaměstnanci výpověď jen z důvodu výslovně stanoveného v § 52. Podle odst. 4 uvedeného ustanovení dá-li zaměstnavatel zaměstnanci výpověď, musí důvod ve výpovědi skutkově vymezit tak, aby jej nebylo možno zaměnit s jiným důvodem. Důvod výpovědi nesmí být dodatečně měněn. Podle ust. § 69 odst. 1 zákoníku práce dal-li zaměstnavatel zaměstnanci neplatnou výpověď a oznámil-li zaměstnanec zaměstnavateli bez zbytečného odkladu písemně, že trvá na tom, aby ho dále zaměstnával, jeho pracovní poměr trvá i nadále a zaměstnavatel je povinen poskytnout mu náhradu mzdy nebo platu. Dle ust. § 72 zákoníku práce neplatnost rozvázání pracovního poměru výpovědí, okamžitým zrušením, zrušením ve zkušební době nebo dohodou může jak zaměstnavatel, tak i zaměstnanec uplatnit u soudu nejpozději ve lhůtě 2 měsíců ode dne, kdy měl pracovní poměr skončit tímto rozvázáním.

40. Soudní praxe (např. rozhodnutí NS ČR 21 Cdo 3338/2006, 21 Cdo 276/2021, 21 Cdo 3103/2010, rozhodnutí ÚS ČR II. ÚS 2592/23) dlouhodobě zastává názor, že o výběru zaměstnance, který je nadbytečným, rozhoduje výlučně zaměstnavatel. Soud není oprávněn v tomto směru [Anonymizováno] zaměstnavatele přezkoumávat. Soud se může zabývat jen tím, zda rozhodnutí zaměstnavatele o snížení stavu zaměstnanců bylo skutečně přijato a zda je učinil zaměstnavatel. Pro dané rozhodnutí je zásadní, zda sledovalo snížení stavu zaměstnanců za účelem zvýšení efektivnosti práce či jinou organizační změnu, a to platí i tehdy, nebyl-li organizační změnou efekt později dosažen. Povinnost tvrzení a důkazní, že příslušný orgán přijal rozhodnutí a že se konkrétní zaměstnanec stal nadbytečným, má zaměstnavatel. Jedná se o organizační změny, na základě nichž se konkrétní zaměstnanec stal nadbytečným a mezi rozhodnutím zaměstnavatele a nadbytečností zaměstnance je příčinná souvislost. Zákon uvedeným způsobem zaměstnavateli umožňuje, aby reguloval počet svých zaměstnanců a jejich kvalifikační složení tak, aby zaměstnával takový počet zaměstnanců a v takovém kvalifikačním složení, jaké odpovídá jeho potřebám. To platí i tehdy, nebyl-li organizační změnou sledovaný efekt později dosažen nebo ukázala-li se přijatá organizační změna posléze neúčinná. Pokud pak zaměstnanec s danou výpovědí nesouhlasí a trvá na dalším zaměstnávání u zaměstnavatele, musí mu toto písemně oznámit, když dostačující je učinit tak při podání žaloby k soudu. Dle platné právní úpravy je pak volbou zaměstnavatele, zda v případě oznámení zaměstnance, že trvá na dalším zaměstnávání u zaměstnavatele, zaměstnanci bude přidělovat práci či nikoli s tím, že zaměstnanci může v případě neplatné výpovědi vzniknout právo na náhradu mzdy po celou dobu trvání zaměstnání. Zaměstnavatele tudíž nelze postihovat za to, jaký postup v takovém případě zvolil. Nejistota o dalším zaměstnávání zaměstnance, popř. jeho příjmu panuje po celou dobu vedení řízení o neplatnosti dané výpovědi, se kterou jsou obě strany srozuměny od počátku.

41. Nejprve se soud zaobíral tím, zda jsou splněny podmínky pro podání žaloby v této věci. V řízení nebylo mezi účastníky sporné ani uzavření pracovního poměru, ani podání výpovědi a její doručení. Výpověď obsahuje veškeré náležitosti dle ust. § 50 zákoníku práce a dále dvouměsíční výpovědní dobu, počínaje prvním dnem následujícího měsíce po doručení výpovědi, tedy s ukončením pracovního poměru ke dni 28. 2. 2019. Vzhledem k tomu, že žaloba byla podána dne 15. 4. 2019 a pracovní poměr měl žalobci skončit dne 28. 2. 2019, byla dodržena dvouměsíční lhůta stanovená v ust. § 72 zákoníku práce. V žalobě rovněž žalobce oznámil, že trvá na dalším zaměstnávání u žalované.

42. Žalovaná jako zaměstnavatel a žalobce jako zaměstnanec uzavřeli dne 26. 8. 2015 platnou pracovní smlouvu, na základě které od 1. 9. 2015 vykonával žalobce pracovní pozici vedoucí stravovacího úseku. Pracovní pozici vedoucí skladník uvedenou v dané smlouvě žalobce fakticky nikdy nevykonával, když skladové hospodářství u žalované spadalo pod jinou společnost ([právnická osoba]) a tato pracovní pozice proto byla smluvně sjednávána s danou společností. Co se týče změny pracovní pozice na náměstka ředitele, tak soud má z provedených důkazů za prokázané, že tuto žalobce pro žalovanou fakticky vykonával a byl za ni odměňován dle dodatku ze dne 1. 9. 2015. Byla to funkce, jejíž náplň byla stanovována ad hoc a nebyla nijak přesně vymezena v organizačním řádu žalované. Předmětem tohoto řízení je platnost výpovědi dané zaměstnavatelem zaměstnanci z organizačních důvodů dle § 52 písm. c) zákoníku práce v prosinci 2018 a tudíž se soud v tomto řízení zabýval pouze tím, zda došlo v daném období k naplnění podmínek pro výpověď zaměstnance z těchto důvodů. Na tyto důvody nemá vliv zjišťování platnosti či neplatnosti ujednání o délce výpovědní doby mezi účastníky v dohodě o změně smlouvy ze dne 1. 9. 2015, když neuvedení délky výpovědní doby ve výpovědi nebo uvedení nesprávné délky výpovědní doby nemá za následek neplatnost samotné výpovědi. Pokud pak žalobce tvrdil, že organizační důvody nebyly pravými důvody pro výpověď, tak bylo na něm, aby své tvrzení konkrétně označil a prokázal konkrétními důkazy. Soud zároveň upozorňuje, že v dané věci vycházel ze všech provedených důkazů, a to nejen listinných, a že je hodnotil, jak jednotlivě, tak ve vzájemné souvislosti. V dané věci je zřejmé, že v mezidobí panovala u žalované naprosto nestandardní situace, a to minimálně do úmrtí jednoho z jednatelů, [tituly před jménem] [Anonymizováno]. A této situaci rovněž odpovídalo nakládání s písemnostmi a jejich vyhotovování. Zásadní je pro danou věc proto z pohledu soudu faktické fungování ve společnosti a výpovědi svědků, kteří se na chodu společnosti podíleli a jejichž výpovědi nebyly ve vzájemném rozporu, naopak se doplňovaly a věrohodně dokreslovaly situaci, která u žalované panovala. Obzvláště pak výpověď svědkyně [jméno FO], která nebyla součástí vedení žalované, pak jen podtrhovala fakt, že „řadoví“ zaměstnanci žalované nebyli bojem jednatelů nijak dotčeni a řídili se pokyny vedení, které pro ně představoval zejména ředitel [tituly před jménem] [jméno FO]. [právnická osoba] řízení pak bylo naopak nehospodárné, zahlcování soudu listinami, které se vázaly ke sporům mezi účastníky již soudem vyřešeným, když nebylo ani konkrétně uvedeno, jakou souvislost mají s tímto řízením a jaká konkrétní tvrzení prokazují.

43. Soud se proto v daném řízení zaměřil na skutečnost, zda byly naplněny důvody pro výpověď z organizačních důvodů ze strany zaměstnavatele – žalované, a to v souladu s ustálenou judikaturou.

44. Z provedených důkazů má soud za prokázané, že rozhodnutí o organizační změně ze dne 18. 12. 2018 bylo přijato osobou za žalovanou oprávněnou, neboť výpovědi všech svědků včetně žalobce jsou v souladu, že [tituly před jménem] [jméno FO] měl v kompetenci personální záležitosti a na základě pokynu jednatelky [jméno FO] mohl takové rozhodnutí přijmout, zejména pokud se jednalo o vedoucího zaměstnance. Ve výpovědi bylo rovněž konkrétně vymezeno, proč je konkrétní zaměstnanec nadbytečný. Pracovní pozice vedoucí stravovacího úseku byla zrušena, přičemž stravovací úsek od počátku spadal pod provozního ředitele, který po zrušení této vedoucí pozice celý úsek převzal opět pod sebe a následně byly některé části dané pracovní náplně rozděleny mezi stávající zaměstnance, nikoli však na vedoucích pozicích. Zrušena byla rovněž pracovní pozice náměstek ředitele, která nikdy nebyla ani v organizační struktuře žalované zanesena, přičemž tato pracovní pozice spadala přímo pod ředitele a její pracovní náplň byla ve společnosti vykonávána ad hoc, jak potvrdil žalobce i ostatní svědci. Dle svědeckých výpovědí se náplň práce zástupce ředitele žalované fakticky dělila mezi náměstka ředitele a provozního ředitele dle pokynů vedení, tyto funkce se tak beze sporu prolínaly. Písemně nebyla vymezena žádná konkrétní náplň. Zejména souvisela s vedením právní dokumentace ohledně sporů s druhým jednatelem, když po jeho smrti se tato činnost jeví pro společnost jako nadbytečná a je tak zřejmé, že tuto ani nemusel nikdo bezprostředně přebírat. Dále dle provedeného dokazovaní představovala reprezentaci společnosti a některé provozní činnosti, což bylo opět fakticky děleno mezi provozního ředitele a náměstka ředitele. Sám žalobce pak potvrdil, že mu postupně tyto kompetence byly odebírány ředitelem, popř. jednatelkou [jméno FO], což bylo s ohledem na vztah podřízenosti a nadřízenosti možné, stejně tak jako tomu bylo v případě přidělování kompetencí. Provoznímu řediteli pak bez pochyby byl od počátku podřízen celý provoz včetně zastupování ředitele. Dále bylo v řízení prokázáno, že k dělení kompetencí docházelo na poradách vedení dle aktuálních potřeb žalované, u čehož byl žalobce vždy přítomen. Z provedených důkazů má pak soud za prokázané, že provozní ředitel po provedené organizační změně převzal celý stravovací úsek s tím, že část náplně práce vedoucího stravovacího úseku následně vykonával auditor stravovacího úseku (výpověď svědků), který však nebyl vedoucím zaměstnancem a jeho náplň práce byla pouze výsečí náplně práce vedoucího stravovacího úseku. Co se týče pana [Anonymizováno], který měl dle žalobce nastoupit do funkce vedoucího stravovacího úseku, tak z výpovědí svědků má soud za prokázané, že tento k žalované nastoupil až v souvislosti s onemocněním a následným odchodem [jméno FO] zejména na její pracovní pozici. Co se týče pracovní pozice vedoucí skladník, tak bylo v řízení prokázáno, že pozice skladníka fakticky pro danou společnost vykonávána ze strany žalobce nebyla od samého počátku, když záležitosti skladu spadaly pod jinou společnost a s tou měl žalobce samostatnou smlouvu. Fakt, že byla uvedena ve výpovědi pouze dokresluje skutečnost, že písemnosti z dob, kdy u žalované probíhaly spory mezi jednateli, často neodpovídaly faktickému fungování ve společnosti, s čímž byl žalobce od počátku jako jeden z členů vedení rovněž seznámen. Co se týče [tituly před jménem] [jméno FO] – právníka, který původně „stál na straně“ jednatele [tituly před jménem] [Anonymizováno], tak ten se pak dle tvrzení svědků a provedeného dokazování v předchozích řízeních následně ujal správy nemovitostí a právních záležitostí společnosti, ke kterým má na rozdíl od žalovaného příslušné vzdělání.

45. Soud proto dospěl na základě provedeného dokazování k závěru, že danou organizační změnou, tak bez pochyby došlo ke snížení počtu členů nejvyššího vedení společnosti, kdy se vedení zúžilo o dvě vedoucí pracovní pozice vykonávané jednou osobou – žalobcem. Ve vedení tak zůstal ředitel a provozní ředitel, pod kterého spadalo jak zastupování ředitele, tak celý stravovací úsek. Z provedených důkazů naopak nebylo prokázáno, že by na dané pozice byl přijat jiný zaměstnanec či je fakticky vykonával někdo jiný, než byl provozní ředitel ve spojení s ředitelem společnosti a dalšími podřízenými zaměstnanci. Výběr osoby zaměstnance, se kterou bude pracovní poměr ukončen, je volbou zaměstnavatele. Zaměstnanec je nadbytečný tehdy, jestliže jeho práce, kterou je povinen konat podle pracovní smlouvy v rámci sjednaného druhu práce pro zaměstnavatele, není na základě rozhodnutí zaměstnavatele v dosavadním rozsahu potřebná. Dle rozhodnutí žalované to byla právě práce žalobce. Nadbytečnost žalobce je pak dána tím, že z důvodu zrušení pracovní pozice náměstek ředitele a vedoucí stravovacího úseku provedeným rozhodnutím již práce žalobce, tak jak vyplynula z pracovní smlouvy, nebyla pro žalovanou potřebná, když tato náplň přešla na provozního ředitele, stávajícího zaměstnance žalované. Organizační struktura po odchodu žalobce tak nezůstala stejná, skutečně došlo ke zrušení jednoho stupně řízení (pozice žalobce) a dále k rozdělení některých funkcí mezi členy daného úseku, jinými slovy nedošlo toliko k výměně osoby žalobce na zrušovaných pozicích. Ani argument, že daná pozice je pro žalovanou potřebná, není sám o sobě způsobilý odůvodnit neplatnost výpovědi, neboť právo regulovat počet zaměstnanců má výlučně zaměstnavatel, pokud tedy výkon tohoto práva nevykazuje znaky nepřípustné libovůle a účelovosti, což v daném řízení prokázáno nebylo. Byť není pochyb, že se v určité části náplně práce překrývají, nejsou totožné, neboť došlo postupně k jejímu rozložení mezi další zaměstnance. Soud nevylučuje, že mezi členy vedení společnosti mohlo dojít k nějakým rozporům, které mohly být motivem či pohnutkou k přijetí daného organizačního opatření, nicméně tato skutečnost sama o sobě neznamená, že jejím jediným smyslem bylo žalobce poškodit. Obzvláště pak za situace, kdy mu z organizačních důvodů nabízela žalovaná nejprve dohodu o ukončení pracovního poměru z organizačních důvodů s 12měsíčním odstupným. Opačný názor by znamenal, že nastanou-li v právnické osobě spory či neshody mezi osobami podílejícími se na řízení společnosti, je v tomto případě vyloučeno přijmout organizační a personální opatření, které by umožnilo další efektivní a bezporuchovou činnost společnosti. Pokud žalobce argumentoval tím, že snahou žalované bylo vyhnout se sjednané výpovědní době 24 měsíců, pak z provedených důkazů bylo zjištěno, z jakých důvodů měla být mezi všemi vedoucími pracovníky takto dlouhá výpovědní doba sjednávána a že všem ostatním byla následně po dohodě výpovědní doba zkrácena, s čímž byl seznámen i žalobce. Sám ani nedokázal řádně objasnit okolnosti podpisu daného dodatku k pracovní smlouvě právě dne 1. 9. 2015.

46. V řízení naopak nebylo prokázáno, že by důvodem snižování počtu zaměstnanců a reorganizace byla jiná skutečnost, ani že by se jednalo o účelové jednání žalované zbavit se nepohodlného zaměstnance v době, kdy již nedocházelo ke svárům mezi jednateli žalované. V řízení žalobce i přes opakované poučení ze strany soudu dostatečně netvrdil skutečnosti týkající se toho, že se jej žalovaná snažila dlouhodobě zbavit, když svá tvrzení opíral zejména právě o období, kdy u žalované probíhala „válka“ mezi dvěma jednateli a žalobce patřil do týmu jednatelky [jméno FO], jak ostatně potvrdili všichni svědci včetně žalobce, která se jej po celou dobu zastávala a před ataky od druhého jednatele [tituly před jménem] [Anonymizováno] jej chránila. Pokud pak v roce 2018 došlo ke změně postoje k žalobci ze strany tohoto týmu, tak soudu nebylo sděleno žádné konkrétní tvrzení doložené relevantním důkazem ohledně diskriminace či jiného znevýhodňovaného zacházení, když ze strany žalobce bylo vše řečeno v obecné rovině, na základě jeho vnitřních pocitů a bylo doloženo důkazy, ze kterých soud nemohl žádná tvrzení dovozovat a které samy o sobě nic takového neprokazovaly. Ačkoli byl žalobce opakovaně vyzýván k tomu, aby vylíčil konkrétní tvrzení a k nim označil konkrétní důkazy, podle nichž má za to, že organizační důvody v dané výpovědi nebyly pravými důvody, tak takto řádně neučinil. Pokud žalobce namítá, že soud neprovedl všechny důkazy, které žalobce navrhoval, tak soud upozorňuje, že žalobce je povinen nejprve tvrdit konkrétní tvrzení a k jejich prokázání navrhnout konkrétní důkaz. Skutečnost, že žalobce dokládá velké množství listinných důkazů, které s předmětem věci ani přímo nesouvisí nebo z nich není zřejmé, jaká tvrzení prokazují, nelze bez dalšího považovat za splnění jeho povinnosti.

47. Co se týče listin vztahujících se k právní zástupkyni žalované (č.l. 396-431), tak z těchto soud nedovodil žádné skutečnosti, které by měly podstatný význam pro toto řízení, když zástupkyně žalované od počátku vystupovala, ať jako advokátní koncipient či samostatný advokát, jako právní zástupce žalované s pověřením „týmu“ jednatelky [jméno FO] a nezastupovala přímo žalobce. To, že s žalobcem přišla v průběhu let do kontaktu pouze potvrzuje skutečnost, že žalobce byl osobou, která za žalovanou s právními zástupci komunikovala a která shromažďovala právní dokumentaci v období konfliktů mezi jednateli a s nimi souvisejícími pracovními spory.

48. S ohledem na shora uvedené skutečnosti má proto soud za to, že pracovní poměr žalobce u žalované byl ukončen platně shora uvedenou výpovědí ze dne 19. 12. 2018 a jeho žalobu jako celek proto zamítl tak, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku.

49. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle ust. § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal zcela úspěšné žalované nárok na náhradu nákladů řízení v částce 80 961 Kč. Tyto náklady sestávají z nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená podle ust. § 6 a 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, ve znění účinném do 31. 12. 2024, ve výši 2 500 Kč za každý z jedenácti úkonů právní služby (1. převzetí a příprava zastoupení, 2. vyjádření k žalobě 3. 6. 2019, 3. odvolání ze dne 9. 8. 2023, 4. vyjádření ze dne 23. 4. 2024, 5. účast na jednání ze dne 31. 5. 2024 v rozsahu dvou úkonů, 6. doplnění tvrzení a důkazů 24. 7. 2024, 7. účast na jednání ze dne 25. 9. 2024 v rozsahu dvou úkonů, 8. účast na jednání ze dne 13. 11. 2024 v rozsahu dvou úkonů), tj. celkem 27 500 Kč, dále paušální náhrada výdajů stanovená dle ust. § 13 odst. 3 vyhlášky v částce 300 Kč za každý z těchto jedenácti úkonů právní služby, tj. celkem 3 300 Kč. Dále advokátovi náleží odměna stanovená podle ust. § 6 a 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, ve znění účinném od 1. 1. 2025, ve výši 3 700 Kč za každý z šesti úkonů právní služby (1. účast na jednání 29. 1. 2025 v rozsahu 4 úkonů, 2. závěrečné vyjádření 22. 3. 2025, 3. účast na jednání 28. 3. 2025), tj. celkem 22 200 Kč, dále paušální náhrada výdajů stanovená dle ust. § 13 odst. 3 vyhlášky v částce 450 Kč[Anonymizováno]za každý z těchto šesti úkonů právní služby, tj. celkem 2 700 Kč. Dále dle ust. § 137 odst. 3 o. s. ř. k byla k odměně připočtena daň z přidané hodnoty v sazbě 21 % stanovená ze základu ve výši 55 700 Kč částkou 11 697 Kč. Dále má advokát dle ust. § 13 a.t. nárok na náhradu cestovních výdajů v požadované výši 1 421 Kč za ujetých 154 km na jednání k soudu dne 31. 5. 2024, když ta dle vyhlášky č. 398/2023 Sb. činí 5,60 Kč za 1 km, při ceně benzínu 38,20 Kč za 1 litr a průměrné spotřebě vozidla dle TP 5,3 l na 100 km, dále v požadované výši 2 996 Kč za dvakrát ujetých 154 km na jednání k soudu dne 25. 9. 2024 a dne 13. 11. 2024, když ta dle vyhlášky č. 398/2023 Sb. činí 5,60 Kč za 1 km, při ceně benzínu 38,20 Kč za 1 litr a průměrné spotřebě vozidla dle TP 5,3 l na 100 km, a dále ve výši 2 976 Kč za dvakrát ujetých 154 km na jednání k soudu dne 28. 1. 2025 a 28. 3. 2025, když ta dle vyhlášky č. 475/2024 Sb. činí 5,80 Kč za 1 km, při ceně benzínu 34,70 Kč za 1 litr a průměrné spotřebě vozidla dle TP 5,3 l na 100 km. Dále má advokát nárok dle ust. § 14 odst. 1 uvedené vyhlášky na náhradu za promeškaný čas za celkem 30 započatých půlhodin v celkové výši 3 000 Kč, tj. 3 630 Kč vč. DPH. Za vyjádření ze dne 28. 1. 2025 soud žalované náhradu nákladů řízení nepřiznal, když toto vyjádření soud po žalované nevyžadoval. Platební místo bylo určeno dle ust. § 149 odst. 1 o. s. ř.