13 C 82/2025 - 105

Rubrum

Okresní soud v Olomouci rozhodl samosoudkyní Mgr. Zuzanou Zoratto ve věci žalobkyně: [Jméno žalobkyně]., IČO [IČO žalobkyně] sídlem [Adresa žalobkyně] zastoupená advokátkou [Jméno advokátky] sídlem [Adresa advokátky] proti žalované: [Jméno žalované], narozená [Datum narození žalované] bytem [Adresa žalované] zastoupená advokátem [Jméno advokáta] sídlem [Adresa advokáta] o zaplacení 63 800 Kč s příslušenstvím takto:

Výrok

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 63 800 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 63 800 Kč od [datum] do zaplacení, a to do tří dnů ode dne právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 55 437,31 Kč, a to do tří dnů ode dne právní moci tohoto rozsudku k rukám právní zástupkyně žalobkyně [Jméno advokátky].

Odůvodnění

1. Žalobou podanou u Okresního soudu v Olomouci dne [datum] se žalobkyně po žalované domáhala zaplacení částky 63 800 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 63 800 Kč od [datum] do zaplacení jako nezaplacené smluvní pokuty za porušení povinnosti žalované vyplývající ze smlouvy o studiu uzavřené mezi účastníky dne [datum].

2. Žalovaná se k podané žalobě vyjádřila tak, že žalobkyní uplatněný nárok neuznala a navrhla, aby byla žaloba zamítnuta. Žalovaná tvrdila, že je pravdou, že ze strany žalované dne [datum] došlo k uzavření smlouvy o studiu, avšak namítla, že jednání pověřeného zástupce žalobkyně v rámci uzavírání smlouvy bylo v rozporu se zákonem i dobrými mravy. Žalovaná dále tvrdila, že se jedná o formulářovou smlouvu, do jejíhož znění neměla žalovaná šanci jakkoli zasáhnout, přičemž tato smlouva byla uzavřena pod nátlakem na žalovanou, kdy žalovaná „neměla prakticky možnost uzavření takové smlouvy konzultovat s rodiči a došlo tak k využití neznalosti a naivity žalované s ohledem na její věk“. Samotný nátlak na žalovanou měl být dle jejího tvrzení vyvíjen pracovnicí žalobkyně [jméno FO], Dis., která je podepsána pod předmětnou smlouvou. Žalovaná dále tvrdila, že se jedná o spotřebitelskou smlouvu a žalobkyně neprokázala splnění povinností dle ust. § 1811 a násl. o. z. K samotnému uplatněnému nároku pak žalovaná uvedla, že jej považuje za nezákonný a nemravný, když výše smluvní pokuty odpovídá školnému na celý akademický rok, a příslušné ujednání smlouvy tak žalovaná považuje za neplatné pro zjevný rozpor s dobrými mravy. Žalovaná ostatně tvrdila, že smlouva se pro svoji jednostrannost celkově příčí dobrým mravům, a proto je celá neplatná. K samotnému podpisu smlouvy pak žalovaná tvrdila, že k nátlaku mělo dojít v rámci půlhodinového pohovoru, který se uskutečnil dne [datum] od 16:30 hodin, od něhož žalovaná očekávala představení studia a seznámení s jeho podmínkami, avšak podle žalované byl průběh rozhovoru zcela jiný, kdy ihned po zahájení začala [jméno FO] na žalovanou vyvíjet ústní formou nátlak s tím, že pokud smlouvu obratem nepodepíše, tak už nebude možné ji přijmout, jelikož kapacita školy je omezená. Žalovaná byla podle svého tvrzení několikrát důrazně vyzvána k podpisu smlouvy s argumenty „využívajícími nutnosti pokračovat ve studiu ze strany žalované, a tedy jisté závislosti na přijetí na vysokou školu“. Žalovaná dále tvrdila, že paní [jméno FO] opakovala, že se nemůže zavázat ke studiu, když nemá vykonanou maturitní zkoušku, avšak paní [jméno FO] na ni přesto naléhala k podpisu předložené smlouvy, a to v rámci 30 minut vyhrazených na pohovor, přičemž intenzita naléhání byla dle žalované značná a neměla tak ani prostor si řádně prostudovat předloženou formulářovou smlouvu čítající 6 stran a další 3 strany příloh. Žalovaná rovněž tvrdila, že pokud žalobkyně uzavřela se žalovanou smlouvu o studiu na vysoké školy přes vědomost absence splnění podmínky dosažení středoškolského vzdělání s maturitou žalované, je nutné takové právní jednání považovat od počátku za neplatné, když v momentě uzavření smlouvy se splnění této podmínky dle žalované jevilo jako nemožné ve smyslu § 580 odst. 2 o. z. Žalovaná rovněž tvrdila, že jí není známo, že by obdržela předžalobní výzvu, když tato jí byla zaslána na adresu jejího trvalého pobytu, na kterém se nezdržuje, což mělo být žalobkyni zřejmé, když do smlouvy uvedla doručovací adresu [adresa]. Žalobkyně se tak podle žalované nemůže dovolávat splnění podmínek ust. § 142a o.s.ř.

3. Soud po provedeném dokazování učinil následující skutková zjištění: Žalobkyně je soukromá vysoká škola dle zákona č. 111/1998 Sb. o vysokých školách a je právní nástupkyní [právnická osoba], která zanikla sloučením (fúzí) se žalobkyní. Členy představenstva žalobkyně jsou [tituly za jménem] [jméno FO] (od [datum]) a [jméno FO] (od [datum]), přičemž žalobkyni zastupují vždy dva členové představenstva společně (výpis z OR žalobkyně na č.l. 71 a výpis z veřejné části živnostenského rejstříku žalobkyně). Dne [datum] udělila žalobkyně paní [jméno FO] plnou moc do [datum] k podepisování smluv o studiu, rozhodnutí o přijetí a nepřijetí ke studiu a dohod o změně smlouvy o studiu u žalobkyně, přičemž za žalobkyni bylo udělení této plné moci podepsáno rektorkou a členkou představenstva žalobkyně [tituly za jménem] [jméno FO] a členem představenstva žalobkyně [jméno FO] (plná moc na č.l. 44). Dne [datum] podepsaly žalovaná a žalobkyně listinu označenou jako „Smlouva o studiu“ (dále rovněž jen jako „Smlouva“), přičemž za žalobkyni smlouvu podepsala [jméno FO], Dis., na základě plné moci. Předmětem smlouvy bylo zabezpečení výuky žalované v Bakalářském studijním programu Bezpečnostní management se standardní dobou studia v kombinované formě 3 roky a se zahájením studia v akademickém roce 2023/2024 (Smlouva o studiu ze dne [datum] na č.l. 11-13). Ve smlouvě je mj. uvedeno že žalovaná jako student je povinna platit školné a další poplatky spojené se studiem ve stanovených termínech (bod 3.

4. Smlouvy). Ve smlouvě je dále uvedeno, že strany mohou od smlouvy odstoupit i bez udání důvodu, a to ve lhůtě 14 dnů od jejího uzavření (bod 6.

1. Smlouvy). Pro případ nenastoupení žalované do studia byla ujednána povinnost žalované zaplatit školné za první akademický rok (bod 9.

7. Smlouvy). Pro zvolený obor bylo stanovené roční školné pro akademický rok ve výši 63 800 Kč (bod 10.

1. Smlouvy). Ve smlouvě bylo dále ujednáno, že žalovaná je povinna do 31. října daného akademického roku doložit splnění podmínek pro přijetí ke studiu, tj. v případě úspěšného složení maturitní zkoušky doložit maturitní vysvědčení, nebo v případě nesložení maturitní zkoušky doložit doklad o nesplnění podmínky dosažení středního vzdělání s maturitní zkouškou dle ust. § 48 zákona č. 111/1998 Sb., o vysokých školách, přičemž doložením potvrzení o neúspěšném složení maturitní či obdobné zkoušky ve shora uvedeném termínu zaniká tato Smlouva (rozvazovací podmínka). V těchto případech povinnost hradit školné od počátku zaniká (bod 11.

2. Smlouvy). Pro případ porušení povinnosti žalované doložit splnění podmínek pro přijetí do studia či doložení dokladu o neúspěšném složení maturitní či obdobné zkoušky si strany ujednaly povinnost žalované zaplatit žalobkyni smluvní pokutu ve výši školného za daný akademický rok (bod 11.

3. Smlouvy). Dne [datum] vystavila žalobkyně žalované fakturu č. [hodnota] na částku 63 800 Kč se splatností dne [datum], jako smluvní pokutu dle smlouvy o studiu podepsané dne [datum] (faktura na č.l. 8). Dne [datum] vydala rektorka žalobkyně rozhodnutí o nepřijetí žalované ke studiu v akademickém roce 2023/2024 pro nedoložení dokladu o úspěšném absolvování maturitní zkoušky (rozhodnutí rektorky na č.l. 10). Dne [datum] sepsala zástupkyně žalobkyně předžalobní výzvu adresovanou žalované označenou jako reakce na přípis ze dne [datum] (předžalobní upomínka na č.l. 15). Dne [datum] odeslala zástupkyně žalobkyně žalované prostřednictvím [právnická osoba]. písemnost na adresu [adresa] (podací lístek na č.l. 9). Žalovaná při svém výslechu dne [datum] uvedla, že se domluvila s kamarádkou [jméno FO], že spolu půjdou na pohovor k žalobkyni, půl hodiny po sobě půl hodiny, kdy slečna [adresa] šla první. Po pohovoru slečna [adresa] sdělila žalované, že je to super, že jsou tam poslední místa a že by to měly podepsat, aby se na školu dostaly. Když šla žalovaná na pohovor opakovala jí paní, co tam sedí v podstatě ty stejné věty jakkoli jí tvrdila, že na studium nemá finance a nemá ani maturitní zkoušku. Chtěla si smlouvu prostudovat, vzít si ji domů, to jí ale nebylo umožněno, bylo jí řečeno, že když smlouvu nepodepíše, nebude moci studovat a nebudou mi místo garantovat. Stále uváděla, že nemá finance a že nemá ani maturitní zkoušku. Smlouvu o studiu však podepsala a poté si ji brala domů, kde ji prostudovala, ale uvedla, že jí výslovně nebylo řečeno, že může do dvou týdnů od smlouvy odstoupit. Na dotaz, kdy a jak se dozvěděla, že by mohlo být proti ní vedeno řízení uvedla, že jí došel email, kde byla daná lhůta do kdy se má ozvat, ale nepamatuje si, kdy ten e-mail přišel. Dále uvedla, že smlouvu s rodiči poté konzultovala. Opětovně zdůrazňovala, že finance na školu neměla, ale rodiče jí nabídli, že jí školu zaplatí. V té době se připravovala na státní maturitní zkoušku, proto se nemohla hlásit na státní vysokou školu a vše bylo tedy domluveno s rodiči. Na e-mail, který jí byl před podáním žaloby zaslán reagovala tak, že sdělila, že na školu nastupovat nebude. Žalovaná na dotaz svého právního zástupce uvedla, že smlouvu podepsala z důvodu, že na ni byl vyvíjen nátlak s tím, že pokud by smlouvu nepodepsala neměla by na [adresa] škole místo, nikam by se nedostala, to stejné jí bylo řečeno i od její kamarádky [jméno FO], že by to dnes měly podepsat, aby se na školu dostaly. Lakonicky řečeno uvedla, že smlouvu podepsala, aby měla nějaké místo na nějaké vysoké škole.

4. Z výše uvedených skutkových zjištění učinil soud tento závěr o skutkovém stavu:

5. Žalovaná se dne [datum] dostavila do provozovny žalobkyně, kde v rámci 30 minutového představení studia byla zástupkyní žalobkyně opakovaně vyzvána k podpisu smlouvy o studiu s tím, že kapacita studia je omezená a v případě nepodepsání smlouvy není možné žalované garantovat studium na vysoké škole. Žalovaná se žalobkyní (zastoupenou [jméno FO]) podepsaly dne [datum] dokument označený jako „Smlouva o studiu“, jejímž předmětem bylo zabezpečení výuky žalované v Bakalářském studijním programu Bezpečnostní management. Ve smlouvě je mj. uvedeno, že strany mohou od smlouvy odstoupit i bez udání důvodu, a to ve lhůtě 14 dnů od jejího uzavření. Pro případ nenastoupení žalované do studia byla ujednána povinnost žalované zaplatit školné za první akademický rok ve výši 63 800 Kč. Ve smlouvě bylo ujednáno, že žalovaná je povinna do 31. října daného akademického roku doložit splnění podmínek pro přijetí ke studiu, tj. v případě úspěšného složení maturitní zkoušky doložit maturitní vysvědčení, nebo v případě nesložení maturitní zkoušky doložit doklad o nesplnění podmínky dosažení středního vzdělání s maturitní zkouškou, přičemž ve smlouvě byla sjednána rozvazovací podmínka, kdy doložením potvrzení o neúspěšném složení maturitní zkoušky ve shora uvedeném termínu smlouva zaniká bez povinnosti hradit školné. Pro případ porušení povinnosti žalované doložit splnění podmínek pro přijetí do studia či doložení dokladu o neúspěšném složení maturitní zkoušky si strany ujednaly povinnost žalované zaplatit žalobkyni smluvní pokutu ve výši školného za daný akademický rok. Dne [datum] vystavila žalobkyně žalované fakturu na částku 63 800 Kč jako ujednanou smluvní pokutu se splatností [datum]. Dne [datum] vydala rektorka žalobkyně rozhodnutí o nepřijetí žalované ke studiu v akademickém roce 2023/2024 pro nedoložení dokladu o úspěšném absolvování maturitní zkoušky. Zástupkyně žalobkyně zaslala žalované prostřednictvím [právnická osoba] předžalobní výzvu na adresu trvalého pobytu žalované [adresa].

6. Soud další důkazní návrhy účastníků (svědecká výpověď [jméno FO] [tituly za jménem] a [jméno FO]) zamítl pro nadbytečnost, neboť jejich provedení nebylo pro rozhodnutí ve věci třeba, když skutkový stav byl dostatečně zjištěn důkazy provedenými.

7. Podle § 59 zákona č. 111/1998 Sb., o vysokých školách a o změně a doplnění dalších zákonů (dále jen „zákon o vysokých školách“) si poplatky spojené se studiem na soukromých vysokých školách stanoví soukromá vysoká škola ve svém vnitřním předpisu.

8. Podle § 63 odst. 3 písm. a) zákona o vysokých školách je student povinen hradit poplatky spojené se studiem a uvést skutečnosti rozhodné pro jejich výši.

9. Podle § 419 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) spotřebitelem je každý člověk, který mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo mimo rámec samostatného výkonu svého povolání uzavírá smlouvu s podnikatelem nebo s ním jinak jedná.

10. Podle § 580 odst. 1, 2 o. z. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Neplatné je právní jednání, pokud má být podle něho plněno něco nemožného.

11. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

12. Podle § 1746 odst. 2 o. z. strany mohou uzavřít i takovou smlouvu, která není zvláště jako typ smlouvy upravena.

13. Podle § 1810 o. z. se u stanovení tohoto dílu použijí na smlouvy, které se spotřebitelem uzavírá podnikatel (dále jen „spotřebitelské smlouvy“) a na závazky z nich vzniklé.

14. Podle § 1813 odst. 1, 2 o. z., má se za to, že zakázaná jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele. To neplatí pro ujednání o předmětu plnění nebo ceně, pokud jsou spotřebiteli poskytnuty jasným a srozumitelným způsobem. Zneužívající povaha ujednání se posoudí zejména s ohledem na povahu předmětu závazku, na ostatní smluvní ujednání a na všechny okolnosti při uzavření smlouvy, i s ohledem na ujednání obsažená v jiné smlouvě, na které dané ujednání závisí.

15. Podle § 1814 odst. 1 písm. l) jsou zneužívající vždy ujednání, která ukládají spotřebiteli pro případ porušení povinnosti nepřiměřenou sankci.

16. Podle § 1815 o. z., k nepřiměřenému ujednání se nepřihlíží, ledaže se jej spotřebitel dovolá.

17. Podle § 2048 o. z., ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém.

18. Podle § 1970 o. z., po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

19. Podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů.

20. Po aplikaci výše uvedených zákonných ustanovení na zjištěný skutkový stav dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná. Smlouvu uzavřenou mezi účastníky posoudil jako inominátní smlouvu o studiu na soukromé vysoké škole, kterou se žalobkyně zavázala zabezpečit výuku žalované ve svém bakalářském studijním programu a žalovaná se za to zavázala žalobkyni zaplatit školné ve výši uvedené ve smlouvě. S ohledem na aktuální judikaturu Ústavního soudu posoudil procesní soud uvedenou smlouvu jako smlouvu spotřebitelskou (srov. nález Ústavního soudu ze dne [datum], sp. zn. IV. ÚS 2093/24). V této souvislosti se tak nejdříve zabýval námitkou žalované, že nárok uplatněný žalobkyní odporuje ustanovením o spotřebitelském právu podle ust. § 1811 a násl. o. z. Soud zejména posuzoval, zda ujednaná smluvní pokuta, jejíž zaplacení je předmětem tohoto sporu, není nepřiměřenou sankcí ve smyslu § 1814 odst. 1 písm. l) o. z.

21. Při hodnocení této otázky vycházel soud z kritérií uvedených v § 1813 o. z. V této souvislosti se soud zabýval zejména účelem, jaký sleduje předmětné ustanovení Smlouvy o smluvní pokutě, které odráží potřebu žalobkyně zabránit svévolnému nenastoupení žalované do studia u žalobkyně v situaci, kdy žalobkyně na základě Smlouvy vytvoří na své náklady podmínky pro vysokoškolské studium žalované. V této souvislosti žalobkyně správně odkazuje na usnesení Ústavního soudu ze dne [datum], sp. zn. IV. ÚS 4361/12, v němž Ústavní soud konstatuje, že „[p]otřeba soukromé vysoké školy mít v předstihu zajištěno své fungování i po ekonomické stránce je pochopitelná a smluvní ujednání zabraňující svévolnému předčasnému ukončení studia u stěžovatelky sleduje rozumný cíl.“ Předmětné smluvní ustanovení zjevně reflektuje potřebu žalobkyně zajistit financování nákladů výuky v nadcházejícím akademickém roce, kdy absence takového ujednání by snadno mohla vést k situaci, kdy budou „zájemci o studium“ se žalobkyní „nezávazně“ uzavírat smlouvy o studiu, žalobkyně na své náklady zajistí studijní podmínky pro všechny smluvní studenty, avšak tito následně bez jakékoli reparace ke studiu u žalobkyně nenastoupí. V této souvislosti soud dospěl k závěru, že předmětné ustanovení o smluvní pokutě ve výši ročního školného pro případ porušení povinností žalované a bezdůvodného nenastoupení ke studiu u žalobkyně není nepřiměřenou sankcí, když sleduje rozumný a legitimní cíl. Ze stejných důvodů se uvedené právní jednání nepříčí dobrým mravům a nelze tak na nej nahlížet jako na neplatné. Soud pak neshledal za zneužívající ani další ujednání Smlouvy, na nichž je založen nárok žalobkyně uplatněný v tomto řízení.

22. Soud se neztotožnil ani s námitkou žalované, že se Smlouva celkově příčí dobrým mravům pro svoji jednostrannost, když neumožňuje žalované „exit“ ze smlouvy, který umožňuje výlučně žalobkyni. Soud tento žalovanou tvrzený rozpor s dobrými mravy neshledal, když žalobkyně se Smlouvou zavázala vytvořit pro žalovanou studijní podmínky pro vysokoškolské studium v žalovanou zvoleném oboru, přičemž žalovaná se zavázala žalobkyni doložit splnění zákonných podmínek pro studium na vysoké školy a zaplatit žalobkyni školné v ujednané výši. Co se týká možností stran odstoupit od smlouvy, jsou tyto stanoveny v bodě 5. Smlouvy, kdy obě strany mají možnost od smlouvy odstoupit ve lhůtě 14 dnů od jejího uzavření i bez udání důvodu a žalobkyně si navíc vyhradila právo neotevřít první ročník studia v případě nenaplnění minimální kapacity přijatých studentů, přičemž i takové ujednání jednoznačně sleduje rozumný cíl a není možné jej hodnotit jako rozporné s dobrými mravy.

23. Co se týká žalovanou tvrzené neplatnosti Smlouvy pro absenci vůle žalované zavázat se ke studiu pro nesplnění podmínky úspěšného složení maturitní zkoušky, pak tuto soud považuje za zjevně účelovou. Ze skutečnosti, zda žalovaná (ne)měla v době podpisu Smlouvy úspěšně složenou maturitní zkoušku, nelze dovozovat (ne)existence její vůle studovat na vysoké škole nadto za situace, kdy žalovaná u jednání opakovaně uvedla, že si chtěla místo na jakékoliv vysoké škole zajistit, což bylo jejím primárním cílem. Tento argument žalované dovedený ad absurdum by vedl k situaci, kdy do doby úspěšného složení maturitní zkoušky nemůže žádný student závazně projevit vůli o studium na vysoké škole, ať již formou podpisu smlouvy o studiu či formou podání přihlášky ke studiu na vysoké škole. Dovozuje-li pak žalovaná z nesplnění podmínky úspěšného složení maturitní zkoušky v době podpisu Smlouvy svůj závazek k nemožnému plnění, pak ani tento argument neshledal soud relevantním, když úspěšné splnění maturitní zkoušky jistě nelze považovat za nemožné a pro případ neúspěšného splnění maturitní zkoušky v řádném i opravném termínu je ve Smlouvě sjednána rozvazovací podmínka, kterou Smlouva zaniká bez povinnosti žalované hradit žalobkyni školné či sjednanou smluvní pokutu. V této souvislosti je třeba zdůraznit, že povinnost žalované zaplatit žalobkyni smluvní pokutu uplatněnou v tomto řízení nevznikla na základě neúspěšného složení maturitní zkoušky, ale na základě pasivity žalované a porušení její povinnosti doložit žalobkyni výsledek maturitní zkoušky.

24. V neposlední řadě se soud zabýval žalovanou tvrzeným nátlakem při podpisu Smlouvy. Žalovaná uvedla, že nátlak na její osobu měl spočívat v tom, že během cca půlhodinového pohovoru byla žalovaná zástupkyní žalobkyně opakovaně důrazně vyzývána k podpisu smlouvy s tím, že pokud smlouvu obratem nepodepíše, tak už nebude možné žalovanou přijmout, jelikož kapacita školy je omezená. Z toho žalovaná dovozuje, že zástupkyně žalobkyně využívala nutnosti žalované pokračovat ve studiu, a tedy jisté závislosti na jejím přijetí na vysokou školu. Podle soudu však takové jednání bez dalšího nelze posoudit jako vyvíjení nepřípustného nátlaku na žalovanou, když omezení kapacity vysokoškolského studia je objektivní okolností nejen u soukromých, ale rovněž i u veřejných vysokých škol, a včasný podpis smlouvy o studiu je tak rozumným požadavkem pro zajištění vyhovujících studijních podmínek a garantování místa ve studijním programu.

25. Žalovaná dále tvrdila, že neměla prakticky možnost uzavření Smlouvy konzultovat s rodiči a došlo tak k využití její neznalosti a naivity s ohledem na její věk, kdy v rámci 30 minut vyhrazených na pohovor neměla ani prostor si řádně prostudovat předloženou formulářovou smlouvu čítající 6 stran a další 3 strany příloh. Rovněž tuto námitku žalované soud shledal jako účelovou, když z bodu 6.

1. Smlouvy se jasně podává, že žalovaná měla možnost od Smlouvy odstoupit bez udání důvodu ve lhůtě 14 dnů od jejího uzavření, kdy během této doby měla nepochybně dostatek času si smlouvu řádně prostudovat a zkonzultovat její obsah s rodiči, což ostatně i učinila, jak sama u jednání v rámci svého účastnického výslechu potvrdila. Pokud by žalovaná nesouhlasila se zněním Smlouvy, mohla od ní bez udání důvodu odstoupit. Žalovaná však nic takového neučinila, od Smlouvy ve stanovené lhůtě neodstoupila, přičemž nedostatek vůle při uzavření Smlouvy začala namítat až v době po porušení svých povinností vyplývajících ze Smlouvy, když byla žalobkyní vyzvána k úhradě ujednané smluvní pokuty.

26. K námitce žalované, že se jí zástupkyně žalobkyně v době podpisu Smlouvy neprokázala plnou mocí udělenou k podpisu Smlouvy lze snad jen poznamenat, že udělení příslušné plné moci bylo v řízení prokázáno a jeho předložení při podpisu smlouvy není podmínkou platnosti smlouvy, zvláště v situaci, kdy k podpisu smlouvy došlo v provozovně žalobkyně a žalovaná tak neměla žádný rozumný důvod pochybovat o zmocnění zástupkyně žalobkyně (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka]).

27. S ohledem na výše uvedené soud shledal smlouvu uzavřenou mezi účastníky řízení jako platnou, neodporující zákonným ustanovením a výrokem I. tohoto rozsudku zavázal žalovanou k úhradě sjednané smluvní pokuty ve výši 63 800 Kč, když v řízení nebylo prokázáno splnění povinnosti žalované vyplývající z bodu. 11.

3. Smlouvy. Soud žalovanou dále zavázal k úhradě zákonného úroku z prodlení z dlužné částky uplatněného v žalobě, když výši úroku z prodlení i počátek doby prodlení shledal soud souladnou se zněním zákona, citovaného nařízení vlády, jakož i se skutkovými zjištěními soudu.

28. K námitce žalované, že jí není známo, že by obdržela předžalobní výzvu, když tato jí byla zaslána na adresu jejího trvalého pobytu, a to přesto, že jako korespondenční adresu uvedla ve Smlouvě adresou jinou, soud podotýká, že účelem ustanovení § 142a o. s. ř. je snaha vyloučit případy, kdy dlužník je „překvapen“ podáním žaloby, a docílit toho, aby dlužník ještě před zahájením řízení nabyl vědomost o tom, že řízení proti němu bude iniciováno tak, aby případně mohl svůj dluh uhradit bez samotného zahájení soudního sporu. Z obsahu spisu, a především výpovědi žalované se však podává, že žalovaná měla vědomost o tom, že po ní žalobkyně požaduje uhrazení smluvní pokuty, které je ochotna se domáhat i soudní cestou. Z procesního postoje žalované je pak zřejmé, že žalobou uplatněný nárok neuhradila ani po podání žaloby, a otázka adresy, na kterou jí byla doručena předžalobní výzva je tak zcela irelevantní (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka], usnesení Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka] či usnesení Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka]).

29. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jenž byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 55 437,31 Kč. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 2 552 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 63 800 Kč sestávající z částky 3 660 Kč za každý ze sedmi úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. včetně sedmi paušálních náhrad výdajů dle § 13 odst. 4 a. t. v účinném znění ke dni úkonu, (tj. 3 x po 350 Kč a 4 x po 450 Kč). Soud nepřiznal žalobkyni požadované 2 úkony právní služby (vyjádření žalobkyně ze dne [datum] a [datum]) s ohledem na to, že obě tato vyjádření mohla (a v podstatě byla) žalobkyní prezentována u následujícího jednání. Cestovní náhrada byla přiznána v celkové výši 11 489,76 Kč, a to v souvislosti s cestou realizovanou dne [datum] náhrada 3 829,92 Kč za 546 ujetých km (34,70 Kč za litr paliva dle vyhlášky č. 475/2024 Sb., ve znění pozdějších předpisů, při průměrné spotřebě 3,5 l/100 km a 5,80 Kč/km za amortizaci vozidla dle vyhlášky č. 475/2024 Sb., ve znění pozdějších předpisů) podle § 13 a. t., v souvislosti s cestou realizovanou dne [datum] náhrada 3 829,92 Kč za 546 ujetých km (34,70 Kč za litr paliva dle vyhlášky č. 475/2024 Sb., ve znění pozdějších předpisů, při průměrné spotřebě 3,5 l/100 km a 5,80 Kč/km za amortizaci vozidla dle vyhlášky č. 475/2024 Sb., ve znění pozdějších předpisů) podle § 13 a. t. a v souvislosti s cestou realizovanou dne [datum] náhrada 3 829,92 Kč za 546 ujetých km (34,70 Kč za litr paliva dle vyhlášky č. 475/2024 Sb., ve znění pozdějších předpisů, při průměrné spotřebě 3,5 l/100 km a 5,80 Kč/km za amortizaci vozidla dle vyhlášky č. 475/2024 Sb., ve znění pozdějších předpisů) podle § 13 a. t.. dále pak náklady řízení tvoří náhrada za promeškaný čas dle § 14 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb. za 3 x 12 půlhodiny po 150 Kč při každí cestě k jednání v celkové výši 5 400 Kč. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 43 359,76 Kč ve výši 9 525,55 Kč. Žalovaná je tedy povinna zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení celkovou částku 55 437,31 Kč, a to v obecné třídenní pariční lhůtě k rukám právního zástupce žalobkyně (§ 149 odst. 1 o.s.ř. a § 160 odst. 1 věta před středníkem o. s. ř.).