69 Co 251/2025-154

Plný text

Krajský soud v Ostravě – pobočka v Olomouci rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Jaromíra Synka a soudkyň JUDr. Karly Musilové a Mgr. Martiny Telcové ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky proti žalované: Jméno žalované , narozená Datum narození žalované bytem Adresa žalované zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta o zaplacení 63.800 Kč s příslušenstvím, k odvolání žalované proti rozsudku Okresního soudu v Olomouci ze dne 20. 10. 2025, č. j. 13 C 82/2025-105,

I. Rozsudek okresního soudu se ve výroku I. mění takto:„Žaloba o uložení povinnosti žalované zaplatit žalobkyni částku 63.800 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 63.800 Kč od 23. 11. 2023 do zaplacení se zamítá.“II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované na náhradu nákladů řízení před soudem prvého stupně částku 29.839 Kč ve lhůtě tří dnů od právní moci rozsudku k rukám , Jméno advokáta, , advokáta.

III. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované na náhradu nákladů odvolacího řízení částku 17.320 Kč ve lhůtě tří dnů od právní moci rozsudku k rukám , Jméno advokáta, , advokáta.

1. Okresní soud uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni částku 63.800 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 63.800 Kč od 23. 11. 2023 do zaplacení do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok I.). Žalované uložil povinnost zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 55.437,31 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám právní zástupkyně žalobkyně , Jméno advokátky, (výrok II.).

2. Proti tomto rozsudku podala odvolání žalovaná. V důvodech podaného odvolání uvedla, že soud svým rozsudkem zasáhl do ústavně garantovaných práv žalované na ochranu vlastnictví (čl. 11 odst. 1 Listiny) a na spravedlivý proces (čl. 35 odst. 1 Listiny) nedostatečným a nesprávným zjištěním skutkového stavu a následným nesprávným právním hodnocením ve vazbě na nesprávnou aplikaci předpisů podústavního práva. Soud opomněl, že vzájemný právní vztah „uchazeč – student – vysoká soukromá škola“ vychází z veřejnoprávních předpisů, zákona č. 111/1998 Sb. o vysokých školách (dále jen ZVŠ), kdy uzavření jakéhokoliv soukromoprávního vztahu před splněním podmínek kogentního ustanovení tohoto právního předpisu pro vznik právního statusu „student“ vysoké školy je stavem protiprávním. Jakékoliv uzavírání soukromoprávních vztahů mezi žalobkyní a „uchazečem – studentem“ je ve své podstatě účelovou snahou žalobkyně zajistit si pro své podnikání v oblasti vysokoškolského vzdělávání příjmy nelegálním způsobem, které nemá v ZVŠ jakoukoliv oporu. Jednání žalobkyně je jednoznačně účelové ve smyslu touhy po co největší míře zisku a je nezákonné. Hlavním cílem je především získat co největší počet studentů a je tak otázkou, jak je naplňována její klíčová úloha ve smyslu zákona o vysokých školách. Žalovaná poukázala na nesprávně zjištěný skutkový stav věci, že nikdy vůči žalobkyni neučinila jednání ve smyslu § 50 odst. 1 ZVŠ, nepodala přihlášku ke studiu u žalobkyně, a tudíž s ní žalobkyně nikdy nemohla zahájit přijímací řízení. To je z pohledu rozhodnutí ta nejvýznamnější právní skutečnost, která v rámci zjištění skutkového stavu nebyla jako důkaz provedena, byť žalobkyně sama ve svém stanovisku k vyjádření k žalobě na tuto přihlášku odkazuje a má pro posuzovanou věc zásadní význam ve všech souvislostech. Soud neprovedením tohoto důkazu zásadně pochybil, protože by zjistil jeho neexistenci, že přijímací řízení s žalovanou bylo zahájeno v rozporu se zákonem a následné rozhodnutí rektorky ze dne 23. 11. 2023 o nepřijetí ke studiu je zcela irelevantním právním aktem. Soudy se měly dále zabývat otázkou, jestli nesplnění základní podmínky pro přijetí ke studiu, jímž ve smyslu ustanovení § 48 odst. 1 ZVŠ je dosažení středního vzdělání s maturitní zkouškou, může být podmínkou pro rozhodnutí o přijetí či nepřijetí. Pokud totiž vysoká škola zjistí, že podmínka podle § 48 odst. 1 ZVŠ není vůbec splněna, pak nemůže být uchazeč adresátem meritorního rozhodnutí o přijetí či nepřijetí, protože nesplňuje základní předpoklady v účasti o přijetí. Pokud není splněna základní zákonná podmínka, uchazeč pak není způsobilý být posuzován jako kandidát přijetí, nemá právní status uchazeče, o němž lze rozhodovat o přijetí či nepřijetí. To je základní rozdíl mezi uchazečem, který splnil základní podmínku, ale nebyl přijat kvůli omezené kapacitě nebo výsledkům přijímacího řízení oproti osobě, která základní podmínky vůbec nesplnila, a tedy není způsobilá k meritornímu rozhodnutí. Vysoká škola nemá pravomoc rozhodovat o „nepřijetí“ někoho, kdo nesplňuje ani zákonnou podmínku účasti v řízení. Žalovaná k datu 26. 5. 2023 nebyla de iure uchazečem o studium u žalobkyně a nemohla pak být studentem žalobkyně. Uchazečem o studium by byla, pokud by podala přihlášku ke studiu, což nikdy neučinila, proto žalobkyně nemohla s žalovanou jednat ve smyslu uzavření smlouvy o studiu, neboť soukromoprávní akt nemůže nahrazovat jednání v souladu s kogentními ustanoveními veřejnoprávního předpisu, které by vedly k legálnímu vzniku právního vztahu mezi žalobkyní a žalovanou. , jméno FO, , pracovnice zákaznického centra žalobkyně jako její zástupkyně musela vědět, že k datu podpisu smlouvy žalovaná přihlášku ke studiu nepodala a nebyla v postavení studenta ani uchazeče o studium. Žalovaná předložila emailovou komunikaci mezi žalobkyní a žalovanou ze dne 29. 5. 2023 a 5. 6. 2023, kde se mimo jiné uvádí „do 14 dnů vám založíme do studentského informačního systému , Anonymizováno, elektronickou přihlášku, přihlašovací údaje vám zašleme“ a následně dne 5. 6. 2023 „bez aktivace nebude možné vaši přihlášku podat. Na základě dodání maturitního vysvědčení vám bude do přihlášky nahráno rozhodnutí o přijetí.“ Žalovaná žádala, aby žalobkyně jako důkaz předložila přihlášku žalované ke studiu. Okresní soud v rámci skutkového zjištění dospěl k závěru, že žalovaná byla dne 26. 5. 2023 v rámci 30minutového představení studia vyzvána k podpisu smlouvy, přičemž takový stav nelze považovat za přijímací řízení ve smyslu ZVŠ. Dospěl-li soud k závěru, že smlouvu o studiu posoudil jako inominátní smlouvu, ve které se žalobkyně zavázala zabezpečit výuku žalované, pak otázkou je proč se žalobkyně takové povinnosti smluvně zavazuje s odkazem na podstatu vysokoškolského vzdělávání, jak vyjadřují právní předpisy. Jestliže se soud vyjádřil k potřebě soukromé vysoké školy zabránit svévolnému nenastoupení žalované ke studiu, když žalobkyně vytvoří na své náklady podmínky pro vysokoškolské studium, pak je třeba konstatovat, že soud neuvedl, co považuje „za svévolné nenastoupení ke studiu“ dle právních předpisů. Jestliže se soud prvého stupně odvolává na usnesení Ústavního soudu sp. zn. 4361/2012, pak pro danou věc je toto rozhodnutí zcela nepoužitelné, neboť neřeší obdobnou problematiku jako v posuzované věci. Je nepřípustné, aby bylo na studenty přenášeno podnikatelské riziko poskytovatele vzdělání a důsledky nesplnění zákonem vyžadovaných podmínek, protože žalobkyně podmínky stanovené ZVŠ zásadně porušila. Pokud je žalobkyně akciovou společností zřízenou za účelem zisku, pak by měl soud ponechat čistě a jen na její odpovědnosti, jak na základě své podnikatelské činnosti své povinnosti vůči zákonně přijatým studentům zajistí. Žalovanou jako fyzickou osobu nemůže nikdo nutit, aby za situace, kdy se nestala uchazečem ani studentem signovala soukromoprávní akt, který nemá jakýkoliv význam. Hodnocení soudu, že předmětné smluvní ustanovení zjevně reflektuje potřebu žalobkyně zajistit financování nákladů … avšak, tito následně bez jakékoliv reparace ke studiu žalobkyně nenastoupí, pak by se měl soud ve svých úvahách opřít o konkrétní zákonnou úpravu, což neučinil. Právní závěr soudu v tom smyslu, že nikoliv student ale uchazeč o studium může učinit projev vůle o studium na vysoké škole formou podpisu smlouvy o studiu, ačkoliv to zákon neumožňuje, je nesprávný. Žalovaná se domáhala změny napadeného rozsudku tak, aby soud žalobu zamítl.

3. K odvolání žalované se písemně vyjádřila žalobkyně. Žalovaná uvádí, že k datu 26. 5. 2023 (tj. k datu uzavření smlouvy o studiu) nebyla de iure uchazečem o studium u žalobkyně, o to více nemohla pak být studentem žalobkyně. Uchazečem o studium by byla, pokud by vůči žalobkyni učinila jednání ve smyslu ustanovení § 50 odst. 1 ZVŠ, což nejenže žalovaná neučinila k datu 23. 5. 2023, ale ani nikdy do minulosti ani pro futurum a proto s žalovanou nikdy nemohla žalobkyně jednat ve smyslu uzavření „Smlouvy o studiu“, neboť takovýto soukromoprávní akt nemůže nahrazovat jednání v souladu s kogentními ustanoveními veřejnoprávního předpisu, tedy ZVŠ, jež by vedly k legálnímu vzniku právního vztahu mezi žalobkyní a žalovanou ve smyslu student - vysoká škola. Žalovaná tedy navrhuje, aby žalobkyně jako důkaz předložila přihlášku žalované ke studiu ve smyslu ustanovení § 50 odst. 1 ZVŠ, kdy lze dle žalované konstatovat, že takovou „její přihlášku“ žalobkyně předložit nemůže, protože neexistuje. Žalobkyně na základě této odvolací argumentace předložila přihlášku žalované ke studiu u žalobkyně. K tomu uvedla, že si lze jen stěží představit situaci, kdy by se žalovaná dostavila na pohovor k žalobkyni, na kterém by podepsala smlouvu o studiu, bez toho, aby předtím sama podala přihlášku ke studiu. Tato námitka žalované je tak zcela účelová s cílem vyhnout se hrazení jejích závazků vůči žalobkyni. Dle ust. § 50 odst. 1 ZVŠ se přijímací řízení zahajuje doručením přihlášky ke studiu na vysoké škole nebo její součásti, která uskutečňuje příslušný studijní program. V přihlášce uchazeč vždy uvede jméno, popřípadě jména, příjmení, rodné číslo, bylo-li přiděleno, a adresu místa trvalého pobytu na území České republiky, popřípadě bydliště mimo území České republiky; cizinec uvede též datum narození, pohlaví, bydliště v České republice a státní občanství. Účastníkem přijímacího řízení je pouze uchazeč, o jehož přihlášku ke studiu jde. Dle ustanovení § 48 odst. 1 ZVŠ je podmínkou přijetí ke studiu v bakalářském nebo v magisterském studijním programu dosažení středního vzdělání s maturitní zkouškou. Žalobkyně blíže specifikuje svá tvrzení ohledně přihlášky žalované ke studiu takto: - žalovaná podala webovou přihlášku ke studiu u žalobkyně dne 21. 5. 2023 (prostřednictvím webového formuláře), - dne 26. 5. 2023 proběhl prezenční pohovor v sídle žalobkyně (tuto skutečnost mj. potvrdila sama žalovaná při svém účastnickém výslechu), při kterém došlo zároveň k podpisu smlouvy o studiu a k vyplnění „2. části přihlášky“. Uchazeči vyplňují přihlášku ve dvou částech - 1. část přihlášky - webový formulář (žalovaná vyplnila dne 21. 5. 2023), slouží jako „pozvánka“ na přijímací pohovor. Na základě této části dostanou uchazeči termín pohovoru; - 2. část přihlášky - tato část je přihláškou dle ZVŠ a zahajuje se přijímací řízení. Tuto „2. část“ přihlášky vyplnila žalovaná dne 26. 5. 2023 při přijímacím pohovoru, při kterém zároveň podepsala smlouvu o studiu. Součástí přijímacího řízení je přijímací pohovor, který je orientován na diskusi o studiu a perspektivách uplatnění absolventů v praxi, na profesní zájmy uchazeče, motivaci ke studiu a seznámení s podmínkami přijetí na AMBIS VŠ. Přijímací pohovory probíhají průběžně. Konkrétní termín je domluven s uchazečem individuálně, případně si ho uchazeč vybere sám prostřednictvím rezervačního formuláře https://www.ambis.cz/form-termin-prijimaciho-pohovoru. Přijímací pohovory jsou uskutečňovány buď osobně na pobočkách, telefonicky nebo on-line. Při uzavírání smlouvy o studiu identifikovala žalobkyně žalovanou dle jí poskytnutých osobních údajů v přihlášce (rodné číslo, ukončená střední škola, číslo občanského průkazu atd.). Žalobkyně se pak zcela ztotožňuje s názorem soudu prvního stupně, který smlouvu uzavřenou mezi účastníky posoudil jako inominátní smlouvu o studiu na soukromé vysoké škole, kterou se žalobkyně zavázala zabezpečit výuku žalované ve svém bakalářském studijním programu a žalovaná se za to zavázala žalobkyni zaplatit školné ve výši uvedené ve smlouvě. S ohledem na aktuální judikaturu Ústavního soudu posoudil soud prvního stupně jako smlouvu spotřebitelskou, přičemž v této souvislosti posuzoval, zda ujednaná smluvní pokuta, jejíž zaplacení je předmětem tohoto sporu, není nepřiměřenou sankcí ve smyslu § 1814 odst. 1 písm. l) o. z. Soud prvního stupně pak správně uvedl, že je zde potřeba žalobkyně zajistit financování nákladů výuky v nadcházejícím akademickém roce, kdy absence takového ujednání by snadno mohla vést k situaci, kdy budou „zájemci o studium“ se žalobkyní „nezávazně“ uzavírat smlouvy o studiu, žalobkyně na své náklady zajistí studijní podmínky pro všechny smluvní studenty, avšak tito následně bez jakékoli reparace ke studiu u žalobkyně nenastoupí. V této souvislosti pak soud prvního stupně dospěl k závěru, že předmětné ustanovení o smluvní pokutě ve výši ročního školného pro případ porušení povinností žalované a bezdůvodného nenastoupení ke studiu u žalobkyně není nepřiměřenou sankcí, když sleduje rozumný a legitimní cíl. Ze stejných důvodů se uvedené právní jednání nepříčí dobrým mravům a nelze tak na nej nahlížet jako na neplatné. Soud pak neshledal za zneužívající ani další ujednání Smlouvy, na nichž je založen nárok žalobkyně uplatněný v tomto řízení. Soud prvního stupně pak neshledal ani rozpor s dobrými mravy, když žalobkyně se Smlouvou zavázala vytvořit pro žalovanou studijní podmínky pro vysokoškolské studium v žalovanou zvoleném oboru, přičemž žalovaná se zavázala žalobkyni doložit splnění zákonných podmínek pro studium na vysoké školy a zaplatit žalobkyni školné v ujednané výši. Žalobkyně opakovaně podotýká, že se v případě žalované jednalo o uchazečku, která chtěla studovat vysokou školu a v tomto smyslu odkazuje i na ust. § 4 o. z. Žalobkyně je přesvědčena o tom, že smluvní ujednání o povinnosti uchazeče zaplatit vysoké škole smluvní pokutu v případě porušení povinnosti doložit maturitní vysvědčení, v souladu s uzavřenou smlouvou o studiu, nezpůsobuje v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu v právech a povinnostech stran. Právě proto, že se v případě uchazečů jedná o dospělé, svéprávné osoby, ucházející se o studium na vysoké škole, je nutno předpokládat odpovídající rozumovou úroveň těchto osob a jelikož ke studiu na konkrétní vysoké škole může být přijat jen ten, kdo se ke studiu přihlásí, přihlášení se ke studiu na konkrétní vysoké škole, a tím i volba pravděpodobného budoucího povolání, by měla být vždy výsledkem důkladného zvažování uchazeče o studium, nikoliv projevem jeho lehkovážného a nezodpovědného jednání. Není zakázáno, aby i v rámci spotřebitelského práva nemohla být sjednána smluvní pokuta. Pokud je sjednána, musí se posoudit v rámci aspektů, zda se jedná o přiměřenou (a tedy dovolenou) smluvní pokutu či nikoliv. Teprve po posouzení, zda se jedná v daném případě ve světle všech skutkových okolností o smluvní pokutu přiměřenou či nepřiměřenou je možné dovodit, zda se jedná v případě u nepřiměřené smluvní pokuty o zakázané (a tedy neplatné) ujednání. Je tedy vždy nutné přiměřenost zkoumat a není možné již z titulu, že se na straně žalované jedná o spotřebitele bez dalšího dovodit, že se jedná o zakázané jednání. Je nutné zkoumat, jakou funkci měla má smluvní pokuta plnit a je třeba zkoumat kritérium hodnoty a významu zajišťované povinnosti a okolnosti, které tu byly při porušení povinnosti. Teprve zkoumáním a prokázáním těchto kritérií je možné dospět k závěru, zda se jedná i v rámci spotřebitelských vztahů o nepřiměřenou smluvní pokutu, a tedy o zakázané ujednání. Závěr o tom, zda smluvní pokuta je nepřiměřená závisí na posouzení individuálních okolností každého konkrétního případu. V daném případě jsou zcela jasně splněny požadavky nepřekvapivosti, čitelnosti, srozumitelnosti, seznámení se s obsahem, resp. znalosti ujednání o smluvní pokutě a její přiměřenosti. V daném případě nemůže být pochyb o tom, že sjednaná smluvní pokuta není v rozporu s požadavkem přiměřenosti, a nemůže být ani řeči o tom, že by její sjednání zakládalo významnou nerovnováhu. Věc je třeba posuzovat s ohledem na to, jakým způsobem a za jakých okolností nastalo porušení smluvní povinnosti utvrzené smluvní pokutou a v jaké míře se dotklo zájmů věřitele, které měly být sjednáním smluvní pokuty chráněny. Je tedy nutné přihlížet k tomu, jaký závazek se smluvní pokutou zajišťuje a z jakých důvodů se závazek zajišťuje. Žalobkyně zdůrazňuje, že je soukromou vysokou školou s řadou povinností vyplývající z právních předpisů, zejména ze ZVŠ a její povinností je mimo jiné i dle ust. § 40 ZVŠ povinnost zajistit si zdroj finančních příjmů. Žalobkyně musí před získáním akreditace konkrétního studijního programu deklarovat (a zajistit) veškeré zabezpečení tohoto studijního programu a toto zabezpečení musí garantovat po celou dobu trvání akreditace, které činí zpravidla 5 až 10 let. Před začátkem každého semestru musí žalobkyně zajistit dostatečný počet pedagogických pracovníků splňujících akreditační standardy tak, aby mohla přijatým studentům poskytnout vzdělávání v rozsahu stanoveném akreditací. Těmto pedagogickým pracovníkům (profesorům, docentům, odborným asistentům s doktorským vzděláním a odpovídající vědeckou a publikační aktivitou) musí žalobkyně garantovat jistotu příjmu, pedagogického a vědeckého působení na delší dobu. Dále musí zajistit dostatečné prostory pro výuku studentů – studenti musí mít zabezpečený prostor pro přednášky a cvičení (přičemž na každý typ vzdělávací aktivity jsou rozdělováni na jiný počet), což klade značné nároky na plánování a zabezpečování těchto prostor. Většinu nákladů k zabezpečení výuky po materiální i personální stránce přitom musí žalobkyně zajistit ještě před započetím výuky a vychází při jejich kalkulaci z počtu přihlášených uchazečů, a tedy oprávněně předpokládá, že uchazeč, který podepsal smlouvu o studiu, po jejím řádném prostudování má zájem tuto školu studovat, kdy s tím jde ruku v ruce i shora uvedené, tj. plnění povinností ze strany žalobkyně. Většinu nákladů k zabezpečení výuky po materiální i personální stránce musí žalobkyně zajistit s předstihem na další období a vychází při jejich kalkulaci z důvodně očekávaného počtu studentů, z uzavřených smluv o studiu. Žalobkyně svoji hlavní činnost – poskytování vysokoškolského vzdělávání - financuje výhradně ze školného hrazeného studenty. Žalobkyně musí při sestavování rozpočtu a následné realizaci všech svých činností garantovat pro studenty jistotu jejich dostudování, pro zaměstnance jistotu pracovního místa a měsíčního výdělku i s perspektivou rozvoje školy – veškerý rozvoj, obnovy vybavení, zajištění kvality akademického prostředí, získání dalších akreditací je hrazeno ze školného stávajících studentů. Smlouva se soukromou školou je soukromoprávní vztah uzavřený jako inominátní smlouva dle OZ, která jednak musí reflektovat specifika vzdělávání na vysoké škole dle ZVŠ, ale také i to, že se jedná o soukromou vysokou školu, a to v celé šíři problematiky. Tím, že na straně jedné žalovaná nedoložila doklad o tom, že ukončila středoškolské vzdělání, nemohla být ke studiu přijata, ačkoliv po předložení dokladu o ukončeném středoškolském vzdělání by přijata a zapsána do studia byla, se všemi právy a povinnosti s tím souvisejícími, včetně hrazení školného, jako podílu na nákladech vzdělávací, vývojovou, vědeckou či provozní činnost soukromé vysoké školy. Na základě podané přihlášky a zahájení přijímacího řízení a uzavření smlouvy o studiu byla nucena žalobkyně plnit a zajistit shora uvedené tak, aby dostála svým povinnostem vyplývajícím jednak ze smlouvy o studiu, ale i ZVŠ. Z výše uvedeného je tedy zcela zřejmé, že žalobkyně v případě, že s ní uchazeč uzavře smlouvu o studiu, je povinna dopředu uvedené zajistit, toto propočítat, a není možné se tak vyhnout, resp. defacto „obejít“ smlouvu tím, že uchazeč nesplní veškeré požadavky na přijímací řízení, kam patří právě ukončené středoškolské vzdělání, při vědomí, že „pak se nestane studentem a nemusí tak hradit školné“ na soukromé vysoké škole. Protože je počet uchazečů vyplývající z počtu uzavřených smluv pro soukromou vysokou školu naprosto zásadní a klíčový, aby mohla plnit své zákonné povinnosti včetně povinnosti garantovat i finančně výuku v akreditovaném programu ve všech souvislostech, zajistila si splnění povinnosti uchazeče po podpisu smlouvy o studiu do 31. 10. daného akademického roku smluvní pokutou. Kdyby pak žalovaná tuto povinnost splnila, musela by hradit školné na akademický rok jako příspěvek na provozní náklady školy, kdy žalobkyně na základě uzavřené smlouvy a zahájení přijímacího řízení s žalovanou byla připravena v kontextu shora uvedeném plnit veškeré své povinnosti vyplývající jak ze smlouvy o studiu, tak především se ZVŠ. Žalobkyně nevystupuje ve vztahu ke studentům jako podnikatel, dodavatel služby, v případě školného se nejedná o protiplnění za poskytnutou službu.

4. Žalovaná doplnila své vyjádření, v němž uvedla, že jedinou základní podmínkou přijetí ke studiu je dosažení středního vzdělání s maturitní zkouškou. Přijímací řízení se tak zahajuje doručením přihlášky, kdy o přijetí se rozhoduje rozhodnutím, a nabytím právní moci tohoto rozhodnutí pak úspěšnému uchazeči vzniká jeho právo na zápis ke studiu, který může či nemusí uplatnit jako svůj svobodný projev vůle vůči vysoké škole a studentem se tak stát může či nemusí. Žalobkyně zahájila přijímací řízení s žalovanou, ačkoliv žalovaná přihlášku nepodala a přes tento nedostatek bylo v řízení pokračováno, když žalobkyně nutně věděla, že do doby jejího rozhodnutí o přijetí neměla ověřeno, že žalovaná má dosaženo střední vzdělání s maturitní zkouškou, což je paradoxně podmínka zahájení a dalšího průběhu přijímacího řízení, respektive základní podmínka pro možnost vydání rozhodnutí o přijetí či nepřijetí. Žalobkyně vědomě předložila žalované v okamžiku, kdy u ní žalovaná absolvovala prezenční pohovor k podpisu soukromoprávní smlouvu za situace vědomosti žalobkyně, že vznik statusu studenta vzniká na základě svobodného projevu vůle žalované k zápisu do studia dle ustanovení § 51 odst. 1 a 2 ZVŠ a kdy tento právní stav tedy vzniknout vůbec nemusí. Rozhodnutí o nepřijetí žalované ke studiu ke dni 21. 11. 2023 je třeba vnímat jako právní exces, neboť žalobkyně váže nesplnění podmínek přijímacího řízení na splnění podmínky doložení maturitního vysvědčení, ačkoliv si byla vědoma, že naopak dosažení středního vzdělání s maturitní zkouškou je podmínkou pro zahájení a průběh přijímacího řízení. Žalobkyně si musela být vědoma, že žalovaná z pohledu ZVŠ není studentem, který by se mohl k nějakým závazkům ohledně studia ve chvíli podpisu soukromoprávní smlouvě zavazovat. Uzavření jakékoliv soukromoprávní smlouvy ve vazbě na přijímací řízení ZVŠ nepředpokládá, že ve svých důsledcích jde o jednání, jež má žalobkyně zajistit neoprávněný majetkový prospěch. Listiny předložené žalobkyně se nazývají „zprávy z formuláře na webu“ domněle odeslané z e-mailové adresy , e-mail, ze dne 21. 5. 2023 a 26. 5. 2023, kdy tyto listiny nelze s jakýmkoliv projevem vůle žalované „podat přihlášku“ jakkoliv spojovat. Žalobkyně si v rámci svého vyjádření sama protiřečí, když uvádí, že listina 21. 5. 2023 je pouze „vyplněný webový formulář“ a ne tedy první část přihlášky a „přihláškou“ nazývá listinu z 25. 6. 2023, kterou však vyhotovila sama žalobkyně.

5. Odvolání žalované je přípustné, bylo podáno osobou k tomuto úkonu oprávněnou a včas, obsahuje i způsobilé odvolací důvody, proto krajský soud přezkoumal rozsudek okresního soudu v celém rozsahu, jak byl podaným odvoláním k přezkumu otevřen (ust. § 206 a § 212 o. s. ř.) a po provedení odvolacího řízení v režimu neúplné apelace dospěl k závěru, že odvolání žalované je důvodné.

6. Předmětem řízení je spor o zaplacení smluvní pokuty ve výši školného na daný akademický rok za nesplnění povinnosti žalované, ke které se zavázala smlouvou o studiu ze dne 26. 5. 2023, aby nejpozději do 31. 10. daného akademického roku, v němž měla být zapsána ke studiu, doložila splnění podmínek pro přijetí do studia – předložit maturitní vysvědčení, či doklad o neúspěšném složení maturitní zkoušky.

7. Okresní soud po provedeném důkazním řízení dospěl ke skutkovému závěru, že žalovaná se dne 26. 5. 2023 dostavila do provozovny žalobkyně, kde v rámci 30minutového představení studia byla zástupkyní žalobkyně opakovaně vyzvána k podpisu smlouvy o studiu s tím, že kapacita studia je omezená a v případě nepodepsání smlouvy není možné žalované garantovat studium na vysoké škole. Žalovaná se žalobkyní (zastoupenou , jméno FO, ) podepsaly dne 26. 5. 2023 dokument označený jako „Smlouva o studiu“, jejímž předmětem bylo zabezpečení výuky žalované v Bakalářském studijním programu Bezpečnostní management. Ve smlouvě je mj. uvedeno, že strany mohou od smlouvy odstoupit i bez udání důvodu, a to ve lhůtě 14 dnů od jejího uzavření. Pro případ nenastoupení žalované do studia byla ujednána povinnost žalované zaplatit školné za první akademický rok ve výši 63.800 Kč. Ve smlouvě bylo ujednáno, že žalovaná je povinna do 31. října daného akademického roku doložit splnění podmínek pro přijetí ke studiu, tj. v případě úspěšného složení maturitní zkoušky doložit maturitní vysvědčení, nebo v případě nesložení maturitní zkoušky doložit doklad o nesplnění podmínky dosažení středního vzdělání s maturitní zkouškou. Smlouva obsahuje rozvazovací podmínku, kdy doložením potvrzení o neúspěšném složení maturitní zkoušky ve shora uvedeném termínu smlouva zaniká bez povinnosti hradit školné. Pro případ porušení povinnosti žalované doložit splnění podmínek pro přijetí do studia či doložení dokladu o neúspěšném složení maturitní zkoušky si strany ujednaly povinnost žalované zaplatit žalobkyni smluvní pokutu ve výši školného za daný akademický rok. Dne 8. 11. 2023 vystavila žalobkyně žalované fakturu na částku 63.800 Kč jako ujednanou smluvní pokutu se splatností 22. 11. 2023. Dne 21. 11. 2023 vydala rektorka žalobkyně rozhodnutí o nepřijetí žalované ke studiu v akademickém roce 2023/2024 pro nedoložení dokladu o úspěšném absolvování maturitní zkoušky. Zástupkyně žalobkyně zaslala žalované prostřednictvím , právnická osoba, předžalobní výzvu na adresu trvalého pobytu žalované , adresa, .

8. Na základě takto zjištěného skutkového stavu okresní soud po právní stránce posoudil účastníky uzavřenou smlouvu jako inominátní smlouvu o studiu na soukromé vysoké škole s tím, že jde o smlouvu spotřebitelskou. Soud se dále zabýval posouzením, zda smluvní pokuta, kterou účastníci sjednali, není zneužívajícím ujednáním, které by zakládalo v rozporu s požadavkem poctivosti významnou nerovnováhu práv a povinností stran v neprospěch spotřebitele v rámci kritérií uvedených v ust. § 1813 a § 1814 odst. 1 písm. l) o. z. Okresní soud pak odkázal na usnesení Ústavního soudu sp. zn. IV ÚS 4361/12, v němž Ústavní soud konstatoval, že „potřeba soukromé vysoké školy mít v předstihu zajištěno své fungování i po ekonomické stránce je pochopitelná a smluvní ujednání zabraňující svévolnému předčasnému ukončení studia u stěžovatelky sleduje rozumný cíl“. Dle závěru soudu prvého stupně předmětné smluvní ustanovení zjevně reflektuje potřebu žalobkyně zajistit financování nákladů výuky v nadcházejícím akademickém roce, kdy absence takového ujednání by snadno mohla vést k situaci, kdy budou „zájemci o studium“ se žalobkyní „nezávazně“ uzavírat smlouvy o studiu, žalobkyně na své náklady zajistí studijní podmínky pro všechny smluvní studenty, avšak tito následně bez jakékoli reparace ke studiu u žalobkyně nenastoupí. V této souvislosti soud dospěl k závěru, že předmětné ustanovení o smluvní pokutě ve výši ročního školného pro případ porušení povinností žalované a bezdůvodného nenastoupení ke studiu u žalobkyně není nepřiměřenou sankcí, když sleduje rozumný a legitimní cíl. Ze stejných důvodů se uvedené právní jednání nepříčí dobrým mravům a nelze tak na nej nahlížet jako na neplatné. Soud pak neshledal za zneužívající ani další ujednání Smlouvy, na nichž je založen nárok žalobkyně uplatněný v tomto řízení.

9. Okresní soud se také vypořádal s námitkou, že žalovaná neměla v době podpisu Smlouvy úspěšně složenou maturitní zkoušku a uvedl, že nelze z toho dovozovat neexistence její vůle studovat na vysoké škole. Poukázal v této souvislosti na vyjádření žalované, že si chtěla místo na jakékoliv vysoké škole zajistit, což bylo jejím primárním cílem. Tento argument žalované dovedený ad absurdum by dle soudu prvého stupně vedl k situaci, kdy do doby úspěšného složení maturitní zkoušky nemůže žádný student závazně projevit vůli o studium na vysoké škole, ať již formou podpisu smlouvy o studiu či formou podání přihlášky ke studiu na vysoké škole. Ve Smlouvě byla sjednána rozvazovací podmínka, podle které Smlouva zaniká bez povinnosti žalované hradit žalobkyni školné či sjednanou smluvní pokutu. Soud prvého stupně dále uvedl, že důvodem vzniku povinnosti žalované zaplatit smluvní pokutu není neúspěšné složení maturitní zkoušky, ale pasivita žalované a porušení její povinnosti doložit žalobkyni výsledek maturitní zkoušky.

10. Odvolací soud přisvědčuje závěru soudu prvého stupně, že smlouva o studiu, kterou účastníci písemně uzavřeli, je svou povahou soukromoprávní závazkový vztah uzavřený v režimu spotřebitelské smlouvy (srov. Nález Ústavního soudu sp. zn. IV. ÚS 2093/24 a rozsudek NS ČR sp. zn. 31 Cdo 1737/2025). Smlouva svým obsahem a účelem nenaplňuje žádný z důvodů neplatnosti v jejich výčtu dle ust. § 580 o. z., tím méně přichází v úvahu, že by se jednalo o zdánlivé právní jednání, jak žalovaná v odvolání namítá.

11. Právní úprava klasifikuje jako zdánlivá právní jednání a stanoví, že se k nim nepřihlíží, taková právní jednání, u nichž absentuje vůle jednajícího, nebo když vůle jednajícího není zjevně vážná, nebo nelze obsah právního jednání pro jeho neurčitost nebo nesrozumitelnost zjistit ani výkladem. To však v daném případě podle prokázaných okolností nepřichází v úvahu.

12. Naopak závěry, které žalovaná v podaném odvolání obsáhle odůvodňuje, jsou ve svém důsledku v rozporu s právem na svobodné jednání dle čl. 2 odst. 3 Listiny základních práv a svobod a z něj odvozeným principem ochrany autonomie vůle a smluvní svobody.

13. Zákon o vysokých školách stanoví v zásadě jedinou hmotněprávní podmínku přijetí ke studiu, jíž je dosažení středního vzdělání s maturitní zkouškou (ust. § 48 odst. 1 věta prvá ZVŠ). Tuto zákonem danou podmínku žalobkyně v rámci podmínek smlouvy o studiu plně respektovala a nedoložení dokladu o úspěšném složení maturitní zkoušky je též důvodem rozhodnutí rektora o nepřijetí ke studiu ze dne 21. 11. 2023.

14. Žalovaná se podle provedených důkazů o studium na soukromé vysoké škole žalobkyně zajímala a splnila podmínku uchazeče o studium, který nesplnil podmínky pro přijetí dle bodu 11.1 smlouvy o studiu, jako osoba, která podala přihlášku, podepsala smlouvu o studiu, ale nesplnila veškeré podmínky pro přijetí ke studiu včetně podmínek definovaných v ust. § 48 ZVŠ. Žalovaná podle důkazů provedených v odvolacím řízení, jejichž přípustnost je daná podle ust. § 205a písm. d) o. s. ř., podala nezávaznou přihlášku tím, že vyplnila příslušný formulář uveřejněný na webových stránkách této vysoké školy, podaný prostřednictvím elektronického informačního systému školy a uvedla všechny požadované údaje o své osobě. Dále žalovaná postupovala přesně podle vyhlášených podmínek přijímacího řízení, když si zvolila termín přijímacího pohovoru, jehož se následně též účastnila a doplnila další konkrétní údaje o své osobě pro účely přihlášky v jejich výčtu uvedeném v ust. § 50 odst. 1 věta druhá ZVŠ (rodné číslo, číslo občanského průkazu, občanství, trvalou adresu). To vše ve svém souhrnu svědčí o tom, že smlouvu o studiu uzavřela v postavení uchazeče o studium a přijímací řízení dle ust. § 50 odst. 1 věta prvá ZVŠ tak bylo zahájeno. Účastníkem řízení je uchazeč o studium, tedy osoba, která o přijetí ke studiu žádá, a pro případ, že bude žádosti vyhověno, jí vznikne právo se do studia zapsat, a tak teprve získat postavení studenta. Rozhodnutí vydaná v přijímacím řízení se dotýkají právní sféry „nestudenta“. Počátek lhůty pro vydání rozhodnutí v přijímacím řízení běží teprve od ověření stanovených podmínek pro přijetí ke studiu (ust. § 50 odst. 4 ZVŠ). Žalovaná se studentem žalobkyně nestala z důvodu, že nedoložila ve stanovené lhůtě dle smlouvy o studiu doklad o úspěšném složení maturitní zkoušky. Nesplnění této smluvní povinnosti je též důvodem uplatnění nároku na zaplacení smluvní pokuty.

15. Smlouva o studiu nemůže být shledána neplatnou z toho důvodu, že se žalovaná nestala studentem žalobkyně, že se ke studiu nezapsala (ust. § 61 odst. 1 věta před středníkem ZVŠ). Smlouva o studiu mohla být nepochybně uzavřena i s žalovanou, která byla teprve v pozici uchazeče o studium, jestliže smlouva současně reflektovala podmínky zákona o vysokých školách, týkající se hmotněprávní podmínky přijetí ke studiu a nabytí statusu studenta. Smlouva obsahovala i rozvazovací podmínku, pokud by žalovaná v dohodnutém termínu doložila, že podmínku přijetí ke studiu nesplnila. Tuto podmínku ovšem žalovaná logicky doložit objektivně nemohla, neboť v odvolacím řízení vyšlo najevo, že maturitní zkoušku úspěšně složila, avšak ke studiu se zapsala na jiné vysoké škole.

16. Z článku , Anonymizováno, , Anonymizováno, . , Anonymizováno, směrnice , Anonymizováno, , Anonymizováno, /, Anonymizováno, /, Anonymizováno, z , Anonymizováno, . , Anonymizováno, . , Anonymizováno, o nepřiměřených podmínkách ve spotřebitelských smlouvách vyplývá povinnost členských států stanovit, nepřiměřené podmínky použité ve smlouvě uzavřené prodávajícím nebo poskytovatelem se spotřebitelem nejsou podle jejich vnitrostátních právních předpisů pro spotřebitele závazné a že smlouva zůstává pro strany závaznou za stejných podmínek, může-li nadále existovat bez dotyčných nepřiměřených podmínek. V navazující judikatuře Soudní dvůr EU dovodil, že soudy jsou povinné přezkoumávat přiměřenost smluvních podmínek z moci úřední.

17. To sice okresní soud podle odůvodnění napadeného rozsudku učinil, ale s jeho závěry se odvolací soud neztotožnil.

18. Žalobkyni je třeba přisvědčit v názoru, že není vyloučeno sjednat v rámci smlouvy povahou spotřebitelské k utvrzení závazku spotřebitele smluvní pokutu. Je však současně zapotřebí v první řadě posoudit rovnováhu práv a povinností smluvních stran. Pokud půjde o značnou nerovnováhu, je třeba zkoumat, zda jde o nerovnováhu v neprospěch spotřebitele (ust. § 1813 - § 1815 o. z.). Pokud jde o otázku, za jakých okolností je způsobena taková významná nerovnováha, je třeba ověřit, zda podnikatel, který jedná se spotřebitelem poctivě a přiměřeně, mohl rozumně očekávat, že by spotřebitel s takovou klauzulí souhlasil v rámci individuálního vyjednávání o obsahu smlouvy (srov. rozsudek NS ČR sp. zn. 33 Cdo 382/2018). Toto posouzení musí být provedeno s ohledem na povahu služeb, pro které byla smlouva uzavřena, a s odvoláním na dobu uzavření smlouvy též s ohledem na všechny okolnosti, které provázely uzavření smlouvy.

19. Smluvní pokuta se rovná výši školného za daný akademický rok. Smluvní pokuta byla sjednána k utvrzení závazku žalované v termínu do 31. 10. daného akademického roku předložit žalobkyni maturitní vysvědčení nebo doložit, že nesložila maturitní zkoušku v řádném či opravném termínu. Ve výčtu zneužívajících ujednání je v ust. § 1814 odst. 1 písm. 1) o. z. uvedeno ujednání, které ukládá spotřebiteli pro případ porušení povinnosti nepřiměřenou sankci. Výše smluvní pokuty za porušení takto sjednané povinnosti žalované v postavení toliko uchazeče o studium, je s ohledem na povahu veřejné služby v oblasti vzdělávání a ustanovení zákona o vysokých školách zneužívající. I kdyby žalovaná podmínku splnila a doklad o úspěšném složení maturitní zkoušky doložila a v rámci procesu přijímacího řízení bylo rozhodnuto o přijetí na školu žalobkyně, neznamená to, že by žalovaná byla současně povinna se ke studiu na škole žalobkyně zapsat a stát se tak studentem (ust. § 61 odst. 1 ZVŠ). Je tak třeba přisvědčit odvolací námitce žalované, že je na její svobodné vůli, zda se ke studiu na vysokou školu po splnění všech podmínek vskutku zapíše a nabude tak statusu studenta. Žalovaná je ve svém důsledku obsahem uzavřené smlouvy, při tomto porušení povinnosti povinna plnit bez nároku na jakéhokoliv protiplnění. Naopak žalobkyně by zaplacením smluvní pokuty získala plnění odpovídající nároku za školné při nerealizovaném studiu, o které se žalovaná jen ucházela. Žalovaná by jistě s takovou klauzulí o výši smluvní pokuty v rámci individuálního vyjednávání obsahu smlouvy a se znalostí všech okolností nesouhlasila.

20. Závěry učiněné okresním soudem, který posoudil smluvní pokutu sjednanou v rovnováze práv a povinností smluvních stran, nejsou dle odvolacího soudu správné. Rozhodně nelze chápat smluvní pokutu v poměrech uzavřené smlouvy o studiu jako ujednání „zabraňující svévolnému předčasnému ukončení studia…“, neboť žalovaná statusu studenta ve stadiu teprve zahájeného příjímacího řízení, nemohla nabýt a na této škole studovat.

21. Odvolací soud nesouhlasí s argumentací žalobkyně v rámci vyjádření k odvolání, neboť tímto způsobem, jak žalobkyně činí, si nelze obstarávat prostředky k zabezpečení výuky a vycházet při své kalkulaci z počtu přihlášených uchazečů. Přihláška uchazeče o studium při úspěšném splnění podmínky přijetí ke studiu dle ust. § 48 odst. 1 věta prvá ZVŠ neznamená, že se uchazeč stane studentem a součástí akademické obce žalobkyně (ust. § 61 odst. 1 ZVŠ). Je podnikatelským rizikem žalobkyně, že smlouvu o studiu uzavírá již v raném stadiu procesu zahájení přijímacího řízení, bez jakékoliv jistoty, že uchazeč se ke studiu na vysoké škole žalobkyně, o které zatím projevil jen zájem, vskutku zapíše. Nad rámec uvedeného vyplývá ze zjištěných skutkových okolností, že žalobkyně má kapacitu studia omezenou. Právě na tuto okolnost byla žalovaná ze strany osoby jednající za žalobkyni při proběhlém pohovoru upozorněna, že bez podepsání smlouvy o studiu není možné žalované studium na této škole garantovat.

22. Smluvní pokuta ve výši 63.800 Kč pro porušení utvrzené povinnosti je nepřiměřenou sankcí dle ust. § 1814 odst. 1 písm. l o. z. Jde tak o zneužívající ujednání, ke kterému se dle ust. § 1815 o. z. nepřihlíží. Proto krajský soud změnil podle ust. § 220 o. s. ř. rozsudek okresního soudu ve výroku I. a žalobu v meritu věci zamítl.

23. Odvolací soud při tomto výsledku odvolacího řízení nově rozhodoval o nákladech řízení před soudem prvého stupně podle procesního výsledku sporu (ust. § 224 odst. 2 o. s. ř.). V řízení plně úspěšnou účastnicí je žalovaná, které náleží náhrada účelných nákladů, které vynaložila. Žalovaná byla zastoupena advokátem, jemuž náleží odměna za úkony právní služby – převzetí a příprava zastoupení, písemné vyjádření ze dne 30. 5. 2025, ze dne 28. 7. 2025, dále účast na jednání dne 28. 7. 2025, 8. 9. 2025, 16. 10. 2025 vypočítaná z částky 63.800 Kč jako tarifní hodnoty předmětu sporu a za úkon odměna činí částku 3.660 Kč x 6 = 21.960 Kč. K tomu 6x 450 Kč režijní paušál = 2.700 Kč. Celkem odměna + režijní paušál činí částku 24.660 Kč, to vše zvýšeno o 21 % DPH = 29.839 Kč. Tuto částku je žalobkyně povinna zaplatit žalované na náhradu nákladů řízení před soudem prvého stupně k rukám právního zástupce žalované , Jméno advokáta, , advokáta (ust. § 149 odst. 1 a § 160 odst. 1 o. s. ř.).

24. Žalovaná je procesně úspěšná i v odvolacím řízení a náleží jí odměna za právní zastoupení za úkony právní služby odvolání ze dne 3. 11. 2025, replika k vyjádření žalobkyně ze dne 27. 2. 2026, účast na odvolacím jednání dne 16. 3. 2026, tj. celkem 3 úkony x 3.660 Kč = 10.980 Kč. K tomu 3x 450 Kč režijní paušál = 1.350 Kč. Odměna + režijní paušál = 12.336 Kč. Dále náhrada za ztrátu času cestou , adresa, a zpět, celkem 12 zameškaných půlhodin po 150 Kč = 1.800 Kč. Celkem jde o částku 14.130 Kč a k tomu zaplacený soudní poplatek 3.190 Kč. Celkem je žalobkyně povinna zaplatit žalované na náhradu nákladů odvolacího řízení částku 17.320 Kč k rukám právního zástupce žalované , Jméno advokáta, , advokáta (ust. § 149 odst. 1 a § 160 odst. 1 ve spojení s § 211 o. s. ř.).