13 C 99/2015 - 223

Rubrum

Okresní soud ve Frýdku-Místku rozhodl samosoudkyní JUDr. Naděždou Foldynovou ve věci žalobkyně: [Jméno žalobkyně], IČO [IČO žalobkyně] sídlem [Adresa žalobkyně] zastoupená advokátem [Jméno advokáta A] sídlem [Adresa advokáta A] proti žalované: [Jméno žalované]., IČO [IČO žalované] sídlem [Adresa žalované] zastoupená advokátem [Jméno advokáta B] sídlem [Adresa advokáta B] o zaplacení částky 404 385,28 Kč s příslušenstvím takto:

Výrok

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 404 385,28 Kč a úrok z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 404 385,28 ode dne 25. 7. 2015 do zaplacení, to vše do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů ve výši 119 280 Kč do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.

III. Žalovaná je povinna zaplatit České republice - na účet Okresního soudu ve [adresa] na nákladech státu částku 3 872 Kč do 3 dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.

Odůvodnění

1. Žalobce se žalobou ze dne 27. 7. 2015 domáhal proti žalované 1) společnosti [právnická osoba]. a žalované 2) [právnická osoba] zaplacení částky 404 385,28 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že dle veškerých žalobci dostupných podkladů je žalovaný 1) vlastníkem vlečkové koleje, která odbočovala ze širé trati [adresa] v km 112,948 výhybkou č. B1 mezi stanicemi [adresa]. Vlečku nabyl žalovaný 1) od předchozího vlastníka [právnická osoba] ve [adresa].

2. Vlečka je dle § 3 odst.1 písm.c) zákona č. 266/1994 Sb. o drahách ve znění pozdějších předpisů jednou z kategorií železniční dráhy, která slouží vlastní potřebě provozovatele nebo jiného podnikatele, je zaústěna do celostátní nebo regionální železniční dráhy a zpravidla spojuje železniční stanici s průmyslovým objektem. Zaústění vlečky do celostátní nebo regionální dráhy je realizováno odbočnou výhybkou, která je kolejovým zařízením vlečky umožňujícím přechod vozidel z jedné koleje na druhou bez přerušení jízdy. Z technického hlediska je výhybka v rámci vlečky samostatnou konstrukcí , která se skládá zejména ze štěrkového lože, pražců, kolejnic a ocelových pohyblivých součástí, přičemž pražce, kolejnice a uspořádání ocelových pohyblivých součástí je odlišné od běžné traťové koleje v přímém směru.

3. V daném případě spojovala Vlečka průmyslový objekt žalovaného 1) s regionální dráhou mezi stanicemi [adresa]. Průmyslovým objektem žalovaného 1), k jehož zásobování Vlečka sloužila, je areál [právnická osoba]. sestávající z nemovitých věcí, jak jsou zapsány na [číslo] vedeném Katastrálním úřadem pro Moravskoslezský kraj, Katastrální pracoviště [adresa]. Napojení Vlečky na regionální dráhu bylo realizováno v km 112,948 trati [adresa] odbočnou výhybkou B1 předmětné Vlečky. Zaústění Vlečky do regionální dráhy odbočnou výhybkou B1 je viditelné na letecké fotografii areálu [právnická osoba]. včetně zobrazení hranic pozemků dle snímku MÚ [adresa] a dále na fotografii pořízené žalobcem v roce 2013 před odstraněním odbočné výhybky B1 předmětné Vlečky.

4. Jelikož žalovaný 1) nebyl držitelem potřebných oprávnění pro provozování Vlečky, byl její provoz zajišťován prostřednictvím společnosti [právnická osoba], a.s., IČ [IČO] se sídlem Michálkovická ul. č. 86/[adresa], s níž měl žalovaný 1) uzavřenou Smlouvu nepojmenovanou o provozování vlečky č.j. [č.j.]. Na základě této smlouvy zajišťovaly SMD od 1.1.2002 provoz na Vlečce pro žalovaného 1) jakožto jejího vlastníka, kdy dle odst. 2.5. předmětné smlouvy byl vlastník povinen udržovat Vlečku, aby byla zajištěna její provozuschopnost a umožněn styk se sousední dráhou. Zajištěním provozuschopnosti vlečky se přitom dle citovaného ustanovení rozumělo zabezpečovat takový technický stav Vlečky, který zaručuje bezpečné a plynulé provozování Vlečky. SMD provozovaly pro žalovaného 1) Vlečku až do 28.2.2013, kdy došlo k ukončení provozování Vlečky na základě dohody o ukončení Smlouvy nepojmenované o provozování vlečky, která byla mezi žalovaným 1) a SMD uzavřena dne 25.2.2013.

5. Vlečka byla provozována na základě úředního povolení vydaného rozhodnutím [právnická osoba] č.j [č.j.] ze dne 29.3.1996, pod evidenčním číslem [č.j.]. Úřední povolení pro provozování Vlečky evidenční číslo [č.j.] bylo zrušeno rozhodnutím [právnická osoba] ze dne 7.6.2013 č.j. [č.j.], na jehož základě byl provoz Vlečky ukončen k 10.7.2013.

6. Dle veškerých žalobci dostupných podkladů nabylo žalovaný 1) (tehdy společnost [právnická osoba] [právnická osoba].) Vlečku do svého vlastnictví od žalovaného 2) (tehdy družstva [právnická osoba]) na základě kupní smlouvy ze dne 13.12.2001, jejímž předmětem je převod nemovitostí dle čl. I smlouvy se všemi součástmi i příslušenstvím, s veškerými právy a povinnostmi s nimi spojenými za dohodnutou kupní cenu 14 000 000 Kč. Předmětnou kupní smlouvou byl na žalovaného 1) převeden v podstatě celý areál [právnická osoba] který dnes tvoří areál [právnická osoba]., kdy tento areál měl být na žalovaného 1) převeden se všemi součástmi a příslušenstvím, tj. včetně Vlečky, která sloužila právě zásobování tohoto areálu.

7. Podle ustanovení § 20 odst.1 zákona o dráhách je vlastník dráhy je povinen zajistit údržbu a opravu dráhy v rozsahu nezbytném pro její provozuschopnost a umožnit styk dráhy s jinými dráhami.

8. Dle §2 odst.2 zákona o dráhách je provozuschopností dráhy technický stav dráhy zaručující její bezpečné a plynulé provozování. Technické podmínky provozuschopnosti dráhy celostátní, regionální a vlečky stanoví v souladu s § 5 odst.3 zákona o dráhách vyhláška Ministerstva dopravy č. 177/1995 Sb., kterou se vydává stavební a technický řád drah, ve znění pozdějších předpisů.

9. Železniční dopravní cestou, s níž žalobce hospodaří, je rovněž trať regionální dráhy mezi stanicemi [adresa]. V souladu s § 20 odst.1 zákona o dráhách je tak žalobce povinen zajišťovat údržbu a opravu dráhy mezi stanicemi [adresa] v rozsahu nezbytném pro její provozuschopnost.

10. Při prohlídce regionální dráhy mezi stanicemi [adresa] dne 4.4.2011 provedené v souladu s požadavky vyhlášky č. 177/1995 Sb. byly na výhybce B1 předmětné Vlečky žalobcem zjištěny tyto skutečnosti: - začíná se projevovat špatná držebnost upevňovadel - začínající ztrouchnivělost pražců - částečné ojetí srdcovky 11. O této skutečnosti byl žalovaný 1) informován e-mailem [tituly před jménem] [jméno FO], zaměstnance žalobce, ze dne 2.6.2011. adresovaným investičnímu manažerovi žalovaného 1), panu [jméno FO]. Předmětným e-mailem ze dne 2.6.2011 [tituly před jménem] [jméno FO] oznámil žalovanému 1), že poslední prohlídka odbočné výhybky č.B1 Vlečky zjistila závažné závady, které mohou být zdrojem ohrožení bezpečnosti provozu na trati. Vzhledem ke stavu výhybky je nutné přijmout strategické rozhodnutí k dalšímu vztahu k vlečce, tj. 1. zajištění plné provozuschopností odbočné výhybky provedením opravných prací, 2. případné zrušení vlečky. Na to reagoval pan [jméno FO] reagoval e-mailem ze dne 6.6.2011 s tím, že žádal o navrhnutí schůzky k projednání postupu řešení závady na výhybce č.B1 předmětné Vlečky, na níž chtěl projednat obě navržené varianty.

12. Náklady jak na případnou opravu, tak na případné odstranění Vlečky, činily dle odhadu žalobce shodně částku ve výši cca 500 000 kč, což bylo žalovanému 1) sděleno. S ohledem na totožné vysoké náklady obou variant a s ohledem na záměr žalovaného 1) již dále v budoucnu Vlečku neprovozovat se žalovaný 1) ještě v červnu roku 2011 vyjádřil, že z nabízených variant volí zrušení a odstranění Vlečky. Ke zvolenému postupu zrušení a odstranění Vlečky byl panem [tituly před jménem] [jméno FO] zaslán panu [jméno FO] popis nutných kroků, a to e-mailem ze dne 14.6.2011. Pro účely realizace zvolené varianty zrušení a odstranění Vlečky byl dále panem [tituly před jménem] [jméno FO] zprostředkován kontakt mezi panem [jméno FO] a panem [jméno FO], jednatelem společnosti VA [právnická osoba]., IČ [IČO] se sídlem č.p. 4, [adresa], která realizuje mimo jiné stavby železnic. Žalovaný 1) se přitom se společností [právnická osoba] v květnu 2012 skutečně spojil, přičemž ji pověřil mimo jiné jednáním ve věci zjištění ocenění projektové dokumentace k zabezpečovacímu za řízení ke zrušení a odstranění Vlečky. Toto vyplývá z e-mailu ze dne 14.5.2012, jehož předmětem je žádost [jméno FO] ze společnosti VA [právnická osoba]. panu [jméno FO] ze společnosti [právnická osoba] o provedení předběžného ocenění vypracování projektové dokumentace a rozpočtu na realizaci odstranění Vlečky – zabezpečovacího zařízení.

13. Jednání ve věci stavu Vlečky a jeho řešení probíhala s žalovaným 1) kontinuálně od června 2011 až do začátku roku 2013, a to jak písemně (prostřednictvím e-mailu), tak v podobě několika osobních setkání. Žalovaný 1) přitom jak v písemném (e-mailovém) styku, tak na osobních setkáních, vystupoval jako výlučný vlastník Vlečky včetně její odbočné výhybky B1, a to až do prosince roku 2012, kdy žalovaný 1) žalobci svým dopisem ze dne 4.12.2012 oznámil, že vlastnické právo k Vlečce niky nenabyl a že tudíž není odpovědný za její stav a není povinen k její opravě či odstranění. Svůj nově zaujatý postoj spočívající v popírání vlastnického práva k Vlečce žalovaný 1) oficiálně prezentoval na jednání [právnická osoba] dne 14.2.2013, jak vyplývá z Protokolu o výkonu státního dozoru ze dne 14.2.2013 č.j. [č.j.]

14. V návaznosti na popření vlastnického práva k Vlečce ze strany žalovaného 1) proběhlo dne 21.3.2013 jednání s družstvem [právnická osoba], jakožto původním vlastníkem Vlečky, na němž se družstvo [právnická osoba] prostřednictvím svého právního zástupce vyjádřilo k vlastnictví předmětné Vlečky tak, že jejím vlastníkem není s tím, že dle veškerých podkladů je vlastníkem Vlečky žalovaný 1).

15. Stav odbočné výhybky B1 předmětné Vlečky se přitom od 4. 4. 2011 kontinuálně zhoršoval. Při komplexní prohlídce dne 12.4.2012 bylo vedle špatné držebnosti upevňovadel, ztrouchnivělosti pražců a částečného ojetí srdcovky zjištěno i blátivé mezipražcové pole.

16. Při podrobné kontrole odbočné výhybky B1 předmětné vlečky dne 22.7.2013 bylo zjištěno: - nedovolené tolerance v rozchodu a výšce koleje - svislé ojetí srdcovky 10 mm - temeno hlavy jazyka sníženo oproti opornicí 6 mm - totálně nedostatečná držebnost upevňovadel - shnilé a rozpadlé dřevěné pražce - zbahnělé kolejové lože 17. Jelikož stav odbočné výhybky B1 předmětné Vlečky vykazující uvedené závady neodpovídal požadavkům vyhlášky č. 177/1995 Sb. (viz např. § 48 odst.5) byla na regionální trati [adresa] zavedena pomalá jízda 40 km/hod. do doby nejbližší možné opravy.

18. Jelikož závažné závady Vlečky na výhybce B1 ohrožovaly bezpečnost provozu na regionální dráze [adresa], přistoupil žalobce ve dnech 30.7. a 31.7.2013 k odstranění odbočné výhybky B1 předmětné Vlečky. Žalobce tak učinil přes to, že oprava/odstranění výhybky B1 je zákonnou povinností vlastníka vlečky, jak mu tato vyplývá z § 20 odst.1 zákona o dráhách. Důvodem jednání žalobce byla skutečnost, že závadný stav dráhy byl žalobce povinen s ohledem na § 20 odst.1 zákona o dráhách měl vlastník Vlečky plnit sám. Žalobce tak jednal rovněž s pokynem [právnická osoba], který žalobci uložil, aby byla zajištěna provozuschopnost regionální dráhy a aby byl dále zjištěn vlastník Vlečka v občanskoprávním řízení.

19. Jelikož žalovaný 1) v jednáních se žalobcem před tím, než začal popírat své vlastnické právo k Vlečce, vyjádřil vůli Vlečku již dále nevyužívat a nechat ji odstranit, jakož i proto, že nebyl znám jiný vlastník, který by se po opravě odbočné výhybky B1 předmětné Vlečky o Vlečku dále náležitě staral, přistoupil žalobce k odstranění odbočné výhybky B1. K odstranění odbočné výhybky B1 předmětné Vlečky došlo ve dnech 30.7. a 31.7. 2013 v rámci plánované výluky dotčené části trati.

20. Práce spočívající v odstranění odbočné výhybky B1 předmětné Vlečky včetně zpětného uvedení kolejiště do přímého směru pro žalobce realizovala společnost [právnická osoba]. (do 31.12.2014 vystupující pod obchodní firmou Viamont [právnická osoba].) se sídlem [adresa], IČ [IČO] na základě Rámcové smlouvy o dílo ze dne 13.3.2013, reg.č. objednatele [č.j.] a dílčí objednávky č. [hodnota] (zn.[číslo]) ze dne 26.6.2013.

21. Realizace jednotlivých prací ve dnech 30.7. a 31.7.2013 je zaznamenána ve stavebním deníku na čísle listu 0017759 a 0017760. Specifikace jednotlivých nákladů za provedené práce je uvedena v Soupisu provedených prací společnosti [právnická osoba]. ze dne 31.7.2013. Z uvedeného soupisu je přitom patrné, jaké konkrétní práce byly pro účely odstranění odbočné výhybky B1 předmětné Vlečky včetně zpětného uvedení kolejiště do přímého směru realizovány, v jakém rozsahu a jaká cena za ně byla účtována.

22. Celková cena za uvedenou objednávku na realizaci odstranění odbočné výhybky B1 předmětné Vlečky včetně zpětného uvedení kolejiště do přímého směru ve výši 404.385,28 Kč byla žalobcem společnosti [právnická osoba]. uhrazena na základě faktury číslo [hodnota] ze dne 14.8.2013, která žalobci fakturovala vedle prací na odbočné výhybce B1 předmětné Vlečky rovněž práce na dalších částech trati v obvodu [adresa] v červenci 2013 dle Rámcové smlouvy o dílo ze dne 13.3.2013, reg. č. objednatele [číslo], v celkové výši 1 859 015 Kč. Fakturovanou částku ve výši 1 859 015 Kč, jež obsahovala rovněž úhradu za realizaci odstranění odbočné výhybky B1 předmětné Vlečky včetně zpětného uvedení kolejiště do přímého směru ve výši 404 385,28 Kč, uhradil žalobce společnosti [právnická osoba] dne 11.10.2013.

23. Části odbočné výhybky B1 předmětné Vlečky jsou uloženy u žalobce a připraveny k předání vlastníkovi Vlečky.

24. Z výše uvedeného dle názoru žalobce vyplývá, že žalobce na odstranění odbočné výhybky B1 předmětné Vlečky a zpětné uvedení kolejiště do přímého směru vynaložil celkové náklady ve výši 404 385,28 Kč. Jelikož odstranění odbočné výhybky B1 předmětné Vlečky a zpětné uvedení kolejiště do přímého směru provedl žalobce za vlastníka Vlečky, který tak měl učinit sám v souladu se svými povinnostmi vlastníka dráhy dle § 20 odst.1 zákona o dráhách, představují náklady vynaložené žalobcem na odstranění odbočné výhybky B1 předmětné Vlečky zpětné uvedení kolejiště do přímého směru bezdůvodné obohacení na straně vlastníka Vlečky dle § 454 o.z. ve znění pozdějších předpisů, jehož vydání se žalobce domáhá.

25. Předžalobní upomínka byla žalovanému 1) dle § 142a o.s.ř. zaslána dne 9.7.2015. Dle očekávání žalobce reagoval žalovaný 1) na tuto předžalobní upomínku dopisem ze dne 20.7.2015 s tím, že není a nikdy nebyl vlastníkem předmětné Vlečky a že se tedy žalovaný 1) ani nemohl na úkor žalobce bezdůvodně obohatit ve smyslu výše uvedeném. Jelikož lhůta k plnění byla žalobcem stanovena do 24.7.2015, přičemž předžalobní upomínka byla žalovanému 1) prokazatelně doručena, domáhá se žalobce zaplacení zákonných úroků z prodlení ve výši 8,05% ročně z částky 404 385,28 Kč ode dne 25.7.2015 do zaplacení.

26. Dále žalobce uvedl, že současně probíhá mezi žalobcem a žalovaným 1) spor o vyklizení nemovitostí a o zaplacení částky 20 457,60 Kč s příslušenstvím vedený u Okresního soudu ve [adresa] po sp.zn. [spisová značka]. V tomto sporu se domáhá žalobce po žalovaném 1) odstranění Vlečky z pozemku p.č. [číslo] celkové výměře 1968,00 m2 v k.ú. [adresa], obec [adresa], zapsaného na LV č. [hodnota] vedeném Katastrálním úřadem pro Moravskoslezský kraj, Katastrální pracoviště [adresa], na němž se předmětná Vlečka rovněž nachází a dále úhrady bezdůvodného obohacení spočívajícího v neoprávněném užívání tohoto pozemku umístěním Vlečky po skončení smlouvy o nájmu pozemku č. [hodnota] ze dne 29.3.2002, kterou žalovaný 1) vypověděl svým dopisem ze dne 24.6.2013 doručeným žalobci dne 25.6.2013. Jelikož se žalovaný 1) v tomto sporu brání tím, že není vlastníkem předmětné Vlečky, řeší soud v tomto řízení otázku vlastnictví Vlečky. Žalobce proto navrhoval přerušení tohoto řízení do pravomocného skončení řízení vedeného zdejším soudem pod sp.zn. [spisová značka].

27. Usnesením ze dne 15.7.2016 č.j. [spisová značka], které nabylo právní moci dne 9.8.2016, bylo toto řízení přerušeno do pravomocného skončení řízení vedeného Okresním soudem ve [adresa] pod sp. zn [spisová značka].

28. Usnesením ze dne 26.4.2021 č.j. [spisová značka], které nabylo právní moci 20.5.2021, bylo pak toto řízení přerušeno do rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR o dovolání žalovaného ve věci vedené u Okresního soudu ve [adresa] sp. zn. [spisová značka].

29. Usnesením ze dne 24.8.2021 č.j. [spisová značka], které nabylo právní moci dne 14.9.2021, podepsaný soud rozhodl o pokračování v tomto řízení, když ve věci vedené u zdejšího soudu pod sp.zn.[spisová značka] bylo pravomocně rozhodnuto, včetně dovolacího řízení.

30. Usnesením ze dne 19.1.2022 č.j. [spisová značka], které nabylo právní moci 15.2.2022, soud zastavil řízení proti žalované 2) [právnická osoba], když žalobce vzal žalobu proti žalovanému 2) podáním ze dne 3.1.2022 zpět. Současně byl žalobce zavázán zaplatiti žalované 2) náhradu nákladů řízení ve výši 65 136 Kč.

31. Žalovaná spol. [právnická osoba]. poté uvedla, že se žalobou nesouhlasí s odůvodněním, že označená výhybka B1 není součástí drážní vlečky, u které již bylo prokázáno, že vlastníkem je žalovaná 1) Předmětná výhybka je součástí trati, kterou provozuje žalobce a v souvislosti s touto námitkou tak žalované 1) nevzniká žádná povinnost na údržbu této výhybky a nést náklady na její případné odstranění. Žalovaná uváděla, že z tvrzení žalobce ani z jednotlivých listin nevyplývá a neprokazuje , že předmětná výhybka je součástí drážní vlečky , kdy žalovaná poukazovala na smlouvu č. 68/C2/97 o obchodních a právních podmínkách na vlečce, kdy touto smlouvou byly upraveny obchodně přepravní podmínky mezi Českými drahami a vlečkařem , kdy v této smlouvě je odkazováno na Smlouvu o styku vzájemně zaústěných drah a provozování drážní dopravy , kdy žalovaná má za to, že tato smlouva je podstatnou listinou pro uzavření otázky , zda výhybka je součástí drážní vlečky či nikoliv. Žalovaná tak předpokládá , že obdobnou smlouvu měla s ředitelstvím Českých drah uzavřená i společnosti [právnická osoba]. , kdy ale tu smlouvu žalovaná nedohledala.

32. Žalobce tuto námitku žalovaného 1) považoval za účelovou, když z logiky věci vyplývá, že výhybka je součástí drážní vlečky a nikoliv hlavní trati, kdy je zřejmé, že výhybka byla využívána jako nájezd drážní vlečky z hlavní trati. Dále žalobce poukazoval i na komunikaci mezi žalobcem a žalovanou 1) ohledně opravy, případně odstranění výhybky z důvodu špatného technického stavu , kdy ani v té době žalovaná 1) kromě námitky, že není vlastníkem nevznášela žádné námitky, že výhybka není součástí drážní vlečky. Je proto zřejmé, že tato námitka žalované 1) je zcela účelová.

33. Soud poté provedl dokazování obsahem spisu zdejšího soudu sp.zn. [spisová značka], ze kterého zjistil, že rozsudkem ze dne 13.9.2019 č.j. [spisová značka] okresní soud uložil žalované společnosti [právnická osoba]., IČO [IČO žalované] povinnost vyklidit pozemek parc. č. 7670/1 zapsaný v katastru nemovitostí u [právnická osoba] pro Moravskoslezský kraj, Katastrální pracoviště [adresa], na LV č. [hodnota] pro katastrální území [adresa], a to vyklizením vlečky, která odbočovala ze širé trati [adresa] v km 112/948, výhybkou č. B1 mezi stanicemi [adresa], a vyklizený pozemek předat žalobkyni do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok I.). Dále zavázal žalovanou zaplatit žalobkyni částku 20 457,60 Kč s úrokovým příslušenstvím (výrok II.), rozhodl o povinnosti žalované zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 126 733 Kč (výrok III.) a dále zaplatit České republice - Okresnímu soudu ve [adresa] plnou náhradu nákladů řízení, přičemž rozhodnutí o její výši si vyhradil do samostatného usnesení (výrok IV.). Usnesením ze dne 4. 11. 2019, č. j. [spisová značka], pak okresní soud výši náhrady nákladů řízení vzniklých státu, ke které žalovanou zavázal v rozsudku ze dne 13. 9. 2019, č. j. [spisová značka], stanovil na částku 30 593 Kč.

34. Z obsahu spisu se podává, že v řízení zahájeném dne 21. 2. 2014 se žalobkyně domáhala po žalované vyklizení pozemku parc. č. [číslo] zapsaného v katastru nemovitostí na LV č. [hodnota] pro k. ú. [adresa], a to odstraněním vlečky, která odbočovala ze širé trati [adresa] v km 112,948 výhybkou č. B1 mezi stanicemi [adresa], dále zaplacení smluvní pokuty ve výši 10 407,60 Kč a vydání plnění z bezdůvodného obohacení ve výši 10 050 Kč, obou peněžitých nároků spolu s úrokovým příslušenstvím. Skutkově tvrdila, že mezi jejím právním předchůdcem, společností [právnická osoba], státní organizací, a předchůdcem žalované, společností [právnická osoba] [právnická osoba]., byla dne 29. 3. 2002 uzavřena smlouva č. [hodnota] o nájmu předmětného pozemku, a to jeho části o výměře 1968 m, za účelem užívání tohoto pozemku formou umístění předmětné železniční vlečky ve vlastnictví předchůdce žalované, přičemž o vlastnictví vlečky žalovanou svědčí čestné prohlášení jejího předchůdce, společnosti [právnická osoba] [právnická osoba]. ze dne 28. 1. 2002, spolu s oznámením společnosti [právnická osoba]. zaslaným Drážnímu úřadu o změně vlastníka z téhož dne i následného rozhodnutí [právnická osoba] ze dne 7. 2. 2011. Smlouva o nájmu, ve znění dodatku č. [hodnota] ze dne 21. 2. 2007, byla uzavřena na dobu neurčitou s tříměsíční výpovědní lhůtou počínající běžet 1. dne měsíce následujícího po doručení výpovědi druhé smluvní straně. Žalovaná vypověděla nájem předmětné části pozemku dopisem ze dne 24. 6. 2013 doručeným žalobkyni následujícího dne a takto došlo k ukončení nájemního vztahu ke dni 30. 9. 2013. Dle článku 6 odst. 6 smlouvy o nájmu se nájemce zavázal vyklidit předmět nájmu k poslednímu dni nájemního vztahu a v případě nevyklizení předmětu nájmu dle smlouvy pak zaplatit pronajímateli smluvní pokutu ve výši 1/365 ročního nájemného za každý den prodlení. V článku 6 odst. 12 smlouvy se nájemce dále zavázal po skončení nájmu odstranit z pronajatého pozemku drážní zařízení nájemce, uvést pronajatý pozemek do původního stavu a zajistit na své náklady propojení kolejí, v nichž je odbočná výhybka vložena do přímého směru. Žalovaná po skončení nájemního poměru, tj. ke dni 30. 9. 2013, povinnosti uvedené v článku 6 odst. 6 a 12 nesplnila, což je důvodem podání žaloby.. K charakteru železniční vlečky žalobkyně tvrdila, že se jedná o věc movitou, jde o stavební konstrukci, která není spojena se zemí pevným základem a není jí známo, kdy a za jakých okolností byla vlečka postavena, přičemž nejstarším dokumentem, jímž disponuje, je situační výkres vlečky lidového spotřebního družstva [právnická osoba] ve [adresa] ze dne 1. 2. 1973 dokládající, že v tuto dobu již vlečka byla na dotčeném pozemku umístěna. Dále má žalobkyně v držení vlečkovou smlouvu ze dne 29. 9. 1982 o připojení vlečky [právnická osoba], spotřební družstvo [adresa], k železniční stanici [adresa] a o provozu na této vlečce, ze kterých je možno dovodit, že originárním vlastníkem železniční vlečky byla [právnická osoba], spotřební družstvo [adresa], která následně vlečku převedla do vlastnictví žalované, jež k provozování vlečky uzavřela smlouvu se [právnická osoba]. dne 28. 1. 2002, ukončenou k datu 28. 2. 2013. Z dostupných dokladů je rovněž zřejmé, že žalovaná od roku 2002 do prosince 2012 vystupovala jako vlastník vlečky jak k Drážnímu úřadu, tak ke [právnická osoba]. Toto vlastnické právo žalované nebylo žádným třetím subjektem rozporováno. Žalovaná navrhovala v tomto řízení zamítnutí žaloby, namítala, že vlečka není v jejím vlastnictví, tuto skutečnost není možno dovodit jak z vlečkové smlouvy z 29. 9. 1982, tak ani z kupní smlouvy ze dne 28. 1. 2002.

35. Okresní soud již rozsudkem ze dne 10. 10. 2016, č. j. [spisová značka], žalobě mimo požadavek na zaplacení úroku z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 13,60 Kč od 2. 7. 2014 do zaplacení vyhověl. K odvolání žalované odvolací soud usnesením ze dne 15. 11. 2017, č. j. [spisová značka], odvolání žalované proti výroku III. odmítl, rozsudek okresního soudu ve výrocích I., II., IV. a V. zrušil a věc vrátil okresnímu soudu k dalšímu řízení, když současně zrušil také usnesení okresního soudu ze dne 5. 12. 2016, č. j. [spisová značka], kterým byla stanovena výše náhrady nákladů řízení státu. Odvolací soud souhlasil se závěrem soudu okresního o tom, že právní vztah žalobkyně a žalované založený smlouvou o nájmu části pozemku parc. č. 7670/1 v k. ú. [adresa], zanikl výpovědí ze strany žalované jako nájemkyně ke dni 30. 9. 2013. Za správný považoval názor okresního soudu o tom, že vlastníkem předmětné železniční vlečky je žalovaná, jelikož posuzovanou vlečkovou kolej nabyla kupní smlouvou z 13. 12. 2001 od předchozího vlastníka [právnická osoba], spotřebního družstva ve [adresa]. Pokud jde o charakter vlečky jakožto věci v právním slova smyslu, odvolací soud uvedl, že v době, kdy vlečka splňovala parametry železniční dráhy ve smyslu právní úpravy platné do 31. 12. 1994 (§ 2 odst. 1 zák. č. 51/1964 Sb. o drahách) i současné právní úpravy (§ 2 odst. 1, § 3 odst. 1 písm. d) zák. č. 266/1994 Sb. o drahách), se z hlediska jejího stavebnětechnického provedení jednalo o stavbu movitou sestávající podle znaleckého posudku [tituly před jménem] [jméno FO] a výpovědí svědků [tituly před jménem] [jméno FO] a [tituly před jménem] [jméno FO] ze železničního spodku v podobě upraveného rostlého terénu a na něm položeného železničního lože sestávajícího ze štěrkového lože, kolejního roštu tvořeného pražci a kolejnicí s upevňovacími díly. Železniční vlečka s ohledem na popsané provedení dle názoru odvolacího soudu nepředstavuje pouze ztvárněný či zpracovaný povrch země jako součást pozemku, nýbrž stavbu jako výsledek stavební činnosti a až do roku 2013 vlečka splňovala všechny parametry železniční dráhy a byla opakovaně Drážním úřadem shledána provozuschopnou. Odvolací soud uzavřel, že vlečka až do roku 2013 tedy splňovala jako movitá stavba parametry samostatné věci. K vlastnictví vlečky pak uvedl, že tato byla zřízena nejpozději v roce 1973, ze kterého pochází nejstarší situační nákres tvořící přílohu smlouvy o provozu vlečky z roku 1982, a to spotřebním družstvem [právnická osoba]. Z téhož situačního plánu plyne, že byla zřízena ke konkrétní budově (skladištích na pozemku parc. č. [číslo]/1 opatřené rampou pro nakládku a vykládku zboží přepravovaného po vlečce) a tato budova má tedy vůči vlečce postavení věci hlavní. Vlečka jako stavba movitá představovala v podmínkách právní úpravy platné do 31. 12. 2013 příslušenství věci ve smyslu ust. § 121 odst. 1 obč. zák., konkrétně stavby skladu na pozemku parc. č. [číslo]/1, patřila vlastníkovi věci hlavní, tzn. před rokem 2001 spotřebnímu družstvu [právnická osoba] jako vlastníku celého areálu a byla tímto vlastníkem určena, aby byla spolu se skladem užívána. Vlečka vede dále k sousednímu skladu na pozemku parc. č. [číslo], tento však v situačním plánu vlečky zakreslen není. Zdůraznil, že vlastnictví vlečky [právnická osoba], spotřební družstvo [adresa], bylo deklarováno také v čestném prohlášení tohoto subjektu ze dne 17. 2. 1996, k němuž bylo doloženo, že vlečka je součástí jeho hmotného investičního majetku. Odvolací soud rovněž souhlasil s tím, že nabyla-li žalovaná kupní smlouvou ze dne 13. 12. 2001 areál sloužící spotřebnímu družstvu [právnická osoba], konkrétně také sklad na pozemku parc. č. [hodnota], a to včetně příslušenství k těmto nemovitostem náležejícím, jak výslovně kupní smlouva uvádí, byť bez další specifikace tohoto příslušenství, pak se stala rovněž vlastnicí předmětné vlečky. Také ve všech následně uzavřených právních úkonech se žalovaná (její právní předchůdkyně) za vlastníka vlečky sama považovala, a v neposlední řadě uzavřela s právní předchůdkyní žalobkyně předmětnou nájemní smlouvu. S ohledem na to, že vlečka jako stavba má odlišného vlastníka od vlastníka pozemku parc. č. [číslo] v k.ú. [adresa], nemohla se s ohledem na ust. § 3055/1 zák. č. 89/2012 Sb. stát v podmínkách právní úpravy platné od 1. 1. 2014 součástí pozemku ve smyslu ust. § 3054 stejného právního předpisu. Odvolací soud akcentoval účelovou změnu v postoji žalované k otázce vlastnictví vlečky, k čemuž došlo až v období, kdy technický stav vlečky vyžadoval její opravu či odstranění, přičemž oba způsoby řešení jsou značně finančně náročné, jak vyplývá ze žaloby ve věci vedené u Okresního soudu ve [adresa] pod sp. zn. [spisová značka], kterou se žalobkyně domáhá po žalované za odstranění výhybky B1 a uvedení koleje do přímého směru úhrady částky přesahující 400 000 Kč. Podle odvolacího soudu z hlediska požadavku žalobkyně na vyklizení předmětného pozemku i na peněžité nároky uplatněné v řízení sp. zn. [spisová značka] není rozhodné, zda vlečka vykazuje parametry samostatné věci také v současné době, zejména po odstranění výhybky B1 sloužící k napojení hlavní trasy na vlečku, zda věc jako celek již zanikla a na pozemku se nachází pouze torzo této věci. Zdůraznil, že mezi účastníky bylo nesporné, že předmětná vlečka žalovanou po ukončení nájemního vztahu ke dni 30. 9. 2013 z pronajatého pozemku odstraněna nebyla. Odvolací soud však zrušil rozsudek okresního soudu z důvodu potřeby provedení dalšího dokazování k otázce, na kterém pozemku či pozemcích se předmětná vlečka fakticky nachází, zda zcela či zčásti na pozemku žalobkyně, v konkrétně jaké části či rozsahu, či na pozemcích odlišných od pozemku uvedeného v petitu žaloby. Odvolací soud proto uložil okresnímu soudu ustanovit znalce z oboru zeměměřičství za účelem zaměření polohy vlečky.

36. Okresní soud v dalším průběhu řízení ustanovil znalce z oboru ekonomika, ceny a odhady nemovitostí, a z oboru geodezie a kartografie, [tituly před jménem] [jméno FO], kterému uložil zjistit přesnou polohu vlečku a určit, v jaké ploše se na dotčených pozemcích nachází. V rámci tohoto právního posouzení pak okresní soud dospěl k závěru, že požadavek žalobkyně na vyklizení pozemku parc. č. [číslo] v k. ú. [adresa] je důvodný. Uvedl, že vlastnicí uvedeného pozemku je Česká republika, žalobkyně má právo hospodařit s tímto majetkem a je tak ve věci aktivně legitimována. Pasivně legitimována je žalovaná, jejíž právní obranu, že není vlastnicí vlečky, okresní soud vyhodnotil jako nedůvodnou.

37. Žalovaná a její právní předchůdkyně se po celou dobu chovaly jako vlastnice předmětné vlečky, obrat nastal až dne 14. 2. 2013, kdy žalovaná poprvé své vlastnictví vlečky zpochybnila v rámci výkonu státního dozoru ve věcech drah Drážním úřadem, kdy do protokolu z uvedeného dne prostřednictvím svého právního zástupce sdělila, že vlastnictví vlečky odmítá, přitom ještě v letech 2011 a 2012, jak okresní soud uvedl, žalovaná požadovala po žalobkyni schůzku k projednání postupu řešení závady na výhybce č. B1 vlečky [Jméno žalované], na které chtěla projednat navržené varianty provedení opravných prací na odbočné výhybce nebo zrušení vlečky.

38. Z tohoto okresní soud dovozoval, že žalovaná až do února 2013 vystupovala a chovala se jako vlastník předmětné vlečky ve vztahu k Drážnímu úřadu, ve vztahu k provozovateli vlečky [právnická osoba]. i ve vztahu k žalobkyni, s jejíž právní předchůdkyní uzavřela smlouvu o nájmu části pozemku. Vlastnické právo žalované k vlečce nebylo zpochybňováno ani žádným třetím subjektem. Přestože nájem pozemku vedeného ve smlouvě ze dne 29. 3. 2002 ke dni 30. 9. 2000 skončil, tak, jak konstatoval okresní soud, žalovaná pozemek nevyklidila a na pozemku žalobkyně se tak nadále nachází vlečka, resp. její zbytky ve vlastnictví žalované, jak vyplývá ze znaleckého posudku [tituly před jménem] [jméno FO] a jeho doplnění, přičemž délka vlečky v pozemku žalobkyně parc. č. [číslo] v k. ú. [adresa] je 245,38 m a rozsah plochy vločky zasahující do tohoto pozemku je 315 m2. Okresní soud se zabýval také charakterem vlečky jako věci a dovodil, že se jedná o stavbu movitou. Při tomto závěru, shodně jako odvolací soud ve svém předchozím rozhodnutí v této věci, vyšel zejména ze znaleckého posudku a výslechu znalce pro obor stavebnictví, odvětví stavby dopravní, specializace silniční a železniční stavby a stavby inženýrské, [tituly před jménem] [jméno FO], a zdůraznil, že vlečka se nestala součástí pozemku ve smyslu ust. § 3054 o. z., neboť patří jinému vlastníkovi než pozemek, na kterém je umístěna. Dále uvedl, že žalovaná neoprávněně zasahuje do vlastnického práva žalobkyně k pozemku parc. č. [číslo] v k. ú. [adresa], od 1. 10. 2013, neboť nájemní vztah žalované k části tohoto pozemku skončil k 30. 9. 2013 a na pozemku žalobkyně se stále nachází část předmětné vlečky žalované. Z uvedeného důvodu posoudil žalobu o vyklizení pozemku jako důvodnou a vyhověl jí.

39. Krajský soud v [adresa] rozsudkem ze dne 11.8.2020 č.j. [spisová značka] změnil výše uvedený rozsudek okresního soudu ze dne 13.9.2019 č.j. [spisová značka] tak, že uložil žalované povinnost vyklidit pozemek p.č. [číslo], zapsaný v katastru nemovitostí u [právnická osoba] pro Moravskoslezský kraj, Katastrální pracoviště [adresa] na LV č. [hodnota] pro k.ú. [adresa], a to odstraněním vlečky, která odbočovala ze širé trati [adresa] v km 112,948 výhybkou č.B1 mezi stanicemi [adresa] do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. Odvolací soud doplnil dokazování o důkazy, které považoval za potřebné pro náležité zjištění skutkového stavu a jejichž existence vyplývala ze spisu již v řízení před okresním soudem.

40. Ze sdělení Magistrátu města [adresa] a kolaudačního rozhodnutí [právnická osoba] ve [adresa], odboru výstavby, ze dne 21. 6. 1977, odvolací soud zjistil, že kolaudačním rozhodnutím z 21. 6. 1977 bylo povoleno užívání stavby administrativní budovy a skladové haly v areálu podniku [právnická osoba] [adresa] na pozemku parc. č. [číslo] k. ú. [adresa]. Projektová dokumentace k této stavbě obsahuje výkres č. [číslo], na kterém je v půdoryse vyznačena železniční vlečka. Žádné jiné doklady ke kolaudacím staveb na pozemcích parc. č. [číslo] se nepodařilo dohledat, stejně jako doklady k železniční vlečce na pozemku parc. č. [Anonymizováno] v k. ú. [adresa], s tím, že působnost stavebního úřadu vykonává u staveb drah [právnická osoba]. Odvolací soud proto opětovně oslovil [právnická osoba], který ve zprávě z 9. 7. 2020 sdělil, že vlečka „[Jméno žalované]. - vlečka [adresa]“ byla provozována na základě platného úředního povolení, evidenční č. [číslo], vydaného rozhodnutím [právnická osoba] č. j. [č.j.] ze dne 29. 3. 1996, kde je jako majitel vlečky uvedena [právnická osoba] spotřební družstvo ve [adresa]. Provozovatelem vlečky byla [právnická osoba]. První změna v úředním povolení nastala oznámením ze dne 21. 5. 1997, kdy předmětem změny byla změna statutárního orgánu provozovatele vlečky. Druhá změna v úředním povolení nastala rozhodnutím [právnická osoba] č. j. [č.j.] ze dne 28. 2. 2002, předmětem změny úředního povolení byla změna statutárního orgánu provozovatele vlečky, změna vlastníka vlečky, kterým se stala obchodní firma [právnická osoba] [právnická osoba]. a změna názvu vlečky „[právnická osoba] [právnická osoba]. - vlečka [adresa]“. Ze zprávy [právnická osoba] - Krajské správy ČSÚ v Liberci, pořízené ze sítě internet, bylo zjištěno, že průměrný roční index růstu spotřebitelských cen za rok 2013 dosáhl 1,4 % a představuje průměrnou míru inflace za uvedený rok.

41. Odvolací soud uvedl stejně jako již ve svém usnesení ze dne 15. 11. 2017, č. j. [spisová značka], že souhlasí se závěrem soudu okresního, že smlouva o nájmu části pozemku parc. č. [číslo] v k. ú. [adresa] ze dne 29. 3. 2002 skončila ke dni 30. 9. 2013 výpovědí ze strany žalované ze dne 24. 6. 2013 a uplynutím tříměsíční výpovědní doby. Po skončení nájemního poměru bylo v souladu s článkem 6 odstavec 6 a 12 povinností žalované jako nájemce vyklidit předmět nájmu a odstranit z pronajatého pozemku drážní zařízení nájemce, uvést pronajatý pozemek do původního stavu a zajistit na své náklady propojení koleje, v níž je odbočná výhybka vložena, do přímého směru. Jiná dohoda účastníků o těchto otázkách nebyla zjištěna, nebyla ani tvrzena. Žalobkyně tvrdila, že žalovaná sjednané povinnosti nesplnila, když z pozemku parc. č. [číslo]/1 v k. ú. [adresa] ve zprávě žalobkyně neodstranila železniční vlečku odbočující ze širé trati [adresa] v km 112/948 výhybkou č. B1 mezi stanicemi [adresa]. Žalovaná se bránila tvrzením, že není vlastníkem předmětné vlečky. Neodstranění vlečky z dotčeného pozemku po skončení nájemního poměru bylo mezi účastníky nesporným.

42. Odvolací soud uvádí, že s mírou nejvyšší pravděpodobnosti byla vlečka vybudována subjektem, který postavil budovy opatřené rampou potřebnou pro nakládku a vykládku zboží dopravovaného po vlečce. Tímto subjektem byla [právnická osoba], lidové spotřební družstvo ve [adresa], IČO [IČO], později do svého výmazu z obchodního rejstříku v roce 2014 s názvem [právnická osoba], spotřební družstvo ve [adresa], jak vyplynulo také z kolaudačního rozhodnutí z roku 1977 ke stavbě budovy na pozemku parc. č. [číslo]. [právnická osoba], spotřební družstvo [adresa], užívala celý areál tvořící funkční celek pozemků, budov a vlečky, který z podstatné části, a to zejména s budovami na pozemku parc. č. [číslo] opatřenými rampou, převedla na předchůdkyni žalobkyně v roce 2001 kupní smlouvou ze dne 13. 12. 2001. Za původního vlastníka vlečky jakožto jejího originárního nabyvatele v důsledku výstavby proto odvolací soud považuje spotřební družstvo [právnická osoba]. Odvolací soud dodává, že ač se při pečlivé snaze nepodařilo další doklady k výstavbě vlečky opatřit, současně v řízení nevyšly najevo žádné skutečnosti, které by shora uvedené závěry jakkoliv zpochybňovaly.

43. K námitkám žalované proti závěru o tom, že železniční vlečka je příslušenstvím skladu na pozemku parc. č. [číslo] v k. ú. [adresa], když dále vlečka vede ke skladu na pozemku parc. č. [číslo] opatřeného delší a bytelnější rampou, odvolací soud uvádí, že jak vyplynulo z dokazování provedeného odvolacím soudem, byla stavba budovy na pozemku parc. č. [číslo] kolaudována až po zřízení vlečky (nejpozději v roce 1973), a to v roce 1977 přistavením budovy ke stávajícímu skladu na pozemku parc. č. [číslo]. Touto přístavbou dle názoru odvolacího soudu nemohlo dojít k narušení funkční vazby mezi vlečkou jako příslušenstvím a stavbou s rampou na pozemku parc. č. [číslo] jako věci hlavní.

44. Otázka režimu věci plnící postupně funkci příslušenství k více věcem hlavním nebyla dle poznatků odvolacího soudu dosud vyřešena v judikatuře Nejvyššího soudu (na rozdíl od režimu součástí věci), žádné rozhodnutí Nejvyššího soudu ve skutkově obdobné věci nebylo odvolacím soudem dohledáno. I kdyby však v důsledku funkčních vazeb předmětné železniční vlečky k více stavbám bylo nutno pohlížet na vlečku jako samostatnou věc a železniční vlečka výslovně neuvedená v kupní smlouvě z 13. 12. 2001 (jinak než jako příslušenství), by proto touto smlouvou na předchůdkyni žalované nepřešla, přesto by dle názoru odvolacího soudu bylo nutno žalovanou považovat za jejího vlastníka v důsledku vydržení vlastnického práva k této movité stavbě ve smyslu ust. § 134 odst. 1 obč. zák.

45. Pokud jde o samotnou držbu vlečky, žalovaná, ač v řízení namítala, že vlečku nikdy neužívala, vstupovala, stejně jako její předchůdkyně, do takových společenských vztahů, které ve smyslu shora citovaných judikaturních závěrů lze obecně považovat za projev právní moci vlastníka nad věcí, tedy za „nakládání s věcí“. Za takové nakládání s věcí je jednoznačně nutno považovat uzavření předmětné smlouvy o nájmu části pozemku parc. č. [číslo], jejímž jediným důvodem bylo umístění vlečky. Ke smlouvě bylo následně v letech 2005 až 2010 uzavřeno 5 dodatků. Ještě v roce 2013 byl k nájemní smlouvě uzavřen „splátkový kalendář“, který stanovil výši nájemného za užívání pozemku umístěním vlečky pro rok 2013. Předchůdkyně žalované dne 28. 1. 2002 uzavřela smlouvu nepojmenovanou o provozování vlečky s provozovatelem [právnická osoba]., jejímž předmětem bylo provozování předmětné vlečky, za jehož vlastníka byla ve smlouvě označena předchůdkyně žalobkyně, společnost [právnická osoba] [právnická osoba]., IČO [IČO]. Žalovaná sama pak dne 6. 1. 2011 podepsala přílohu k této smlouvě, v níž je deklarováno, že ke změně na straně vlastníka vlečky nedošlo, a posléze k datu 28. 2. 2013 tento smluvní vztah ukončila. Předchůdkyně žalované i žalovaná sama pak jednoznačně postupně vystupovaly jako vlastníci vlečky také ve vztahu k státním orgánům, konkrétně k Drážnímu úřadu, do jehož pravomoci patří udělit úřední povolení k provozování vlečky.

46. Žalovaná i její právní předchůdkyně při všech shora uvedených navazujících právních úkonech a jednáních zjevně vystupovaly v dobré víře o tom, že jim železniční vlečka patří a že jsou jejím držitelem oprávněným. Jejich vlastnické právo nebylo zpochybňováno jak ze strany právních subjektů, tak ze strany státních orgánů. Své vlastnické právo k vlečce žalovaná a její předchůdkyně odvozovaly od kupní smlouvy ze dne 13. 12. 2001, když se na tuto smlouvu předchůdkyně žalované odkazovala jako nový vlastník vlečky ve vztahu k Drážnímu úřadu, zjevně tedy v omylu (případném) o tom, že železniční vlečku nabyla od spotřebního družstva [právnická osoba] [adresa] jako příslušenství budov opatřených rampami, které zakoupila. Takovýto omyl o skutečnostech podstatných pro nabytí vlastnického práva je pak možno považovat ve světle shora citované judikatury Nejvyššího soudu za omyl omluvitelný, který nevylučuje oprávněnost držby žalované či její právní předchůdkyně. Předchůdkyně žalované sama vzhledem ke všem zjištěným skutečnostem nemohla mít ani žádné pochybnosti o tom, že [právnická osoba], spotřební družstvo ve [adresa], je jako vlastník železniční vlečky oprávněným subjektem své vlastnické právo k této movité stavbě na předchůdkyni žalované převést.

47. Odvolací soud pak ve svém rozhodnutí shrnul, že žalovanou jednoznačně považuje za vlastníka vlečky, a to ať již na základě samotné kupní smlouvy ze dne 13. 12. 2001 či v důsledku vydržení jejího vlastnického práva v roce 2004.

48. V posuzované věci uplatnil žalobce nárok na vydání bezdůvodného obohacení s odůvodněním , že žalobce vynaložil za vlastníka celkové náklady ve výši 404 385,28 Kč na odstranění odbočné výhybky B1 předmětné vlečky a zpětné uvedení kolejiště do přímého směru. Žalovaná po zahájení řízení uplatnila námitku , že není a nikdy nebyla vlastníkem výhybky B1 realizující napojení vlečky žalované na regionální dráhu [adresa] a nelze tak po ní vyžadovat vydání bezdůvodného obohacení.

49. Soud v tomto řízení provedl dokazování jednak obsahem spisu zdejšího soudu sp.zn. [spisová značka] , kdy vycházel z výše uvedených zjištění a závěrů a dalšími listinami , jako situačním výkresem vlečky [právnická osoba]“ ve [adresa] ze dne 1.2.1973, Smlouvou nepojmenovanou o provozování vlečky ze dne 28.1.2002 č.j. [č.j.], dohodou o ukončení Smlouvy nepojmenované o provozování vlečky ze dne 25.2.2003, Rozhodnutím [právnická osoba] ze dne 7.6.2013 č.j. [Anonymizováno]., kupní smlouvou ze dne 13.12.2001, čestným prohlášením [právnická osoba] ze dne [právnická osoba].1996, rozhodnutím [právnická osoba] ze dne 28.2.2002 č.j. [Anonymizováno] ev.č. [Anonymizováno] zápisem z prohlídky o měření vlečkové výhybky B1:[právnická osoba] [adresa] dne 12.4.2011, zápisem o podrobné kontrole výhybky B1 ze dne 22.7.2013 elektronickou komunikací mezi žalobkyní a žalovanou a třetími osobami z roku 2011 a 2012, ,Smlouvou č. [hodnota] o nájmu pozemku ze dne 29.3.2002 + dodatky č.[hodnota], č.[hodnota], č.[hodnota], č.[hodnota] a č.[hodnota], Žádostí o vydání úředního povolení ze dne 14.2. 1996, Vlečkovou smlouvou z roku 1982, Protokolem o výkonu státního dozoru ze dne 14.2.2013, zápisem z jednání ze dne 21.3.2013 mezi žalobcem a družstvem [právnická osoba], dále Rámcovou smlouvou o dílo ze dne 13.3.2013 reg. č. objednatele [Anonymizováno] včetně přílohy č.[hodnota] a2, objednávkou č.[hodnota], záznamem ve stavebním deníku na čísle listu 0017759 a 0017760, soupisem provedených prací společnosti [právnická osoba]. (dříve [právnická osoba] [právnická osoba].) ze dne 31.7.2013, fotodokumentací, fakturou č.[hodnota] ze dne 14.8.2013, potvrzení o úhradě ze dne 11.10.2013, předžalobní upomínkou ze dne 9.7.2015 + doklad o odeslání této upomínky, dopis právního zástupce žalovaného ze dne 20.7.2015 a dalšími listinnými důkazy.

50. Dále soud doplnil dokazování ústním doplněním znaleckého posudku zpracovaného znalcem [tituly před jménem] [jméno FO], znalcem z oboru stavebnictví – stavby dopravní – silniční a železniční, který zpracovával znalecký posudek již ve výše uvedeném řízení sp.zn. [spisová značka]. Znalec se u jednání vyjádřil k charakteru výhybky B1, kdy uvedl, že výhybka B1 v době, kdy posuzoval technickou stránku vlečky, již v hlavní traťové koleji nebyla, zůstalo tam torzo výhybky B2. Výhybka B1 sloužila k tomu, aby se z hlavní traťové koleje dalo přejet kolejovými vozidly z tratě na vlečku. Trať vedla mezi železniční stanicí [adresa] a stanicí [adresa], takže mezi těmito stanicemi byla vložena výhybka B1 tak, aby se z ní dalo dostat do areálu společnosti [právnická osoba]. Funkcí této výhybky bylo připojení vlečky na celostátní dráhu, pokud vlečka je určena pro dovoz materiálu z jiných společností a naopak vývoz výrobků někam jinam. Znamená, pokud má vlečka plnit tento účel, je nutné aby byla připojena na celostátní dráhu. Pokud by vlečka nebyla takto využívána, je pak výhybky pouze přítěží pro správu železnic, když dráha s výhybkou je složitější než přímé koleje, vyžaduje i větší náklady na údržbu na zajištění její bezvadné provozuschopnosti. Vlečku do hlavní trati lze zaústit pouze odbočnou výhybkou, kdy k zaústění odbočné výhybky je nutný souhlas provozovatele hlavní trati . Výhybka B1 neměla jinou možnost využití než k zajížděni kolejových vozidel do areálu společnosti [právnická osoba] jiné využití neměla.

51. Soud na základě závěrů soudů všech stupňů vyslovených v již zmiňovaném spisu zdejšího soudu sp.zn. [spisová značka] , dále shora uvedených zjištění a závěrů má za to, že uplatněná námitka žalované, že není a ani nikdy nebyla vlastníkem výhybky (výhybka B1 realizující napojení vlečky žalované na regionální dráhu [adresa]) a tudíž po ní nelze požadovat vydání bezdůvodného obohacení, jež je předmětem tohoto řízení (náklady na odstranění výhybky) je zcela účelová.

52. Již v řízení vedeném zdejším soudem pod sp.zn [spisová značka] bylo prokázáno, že žalovaná byla v předmětné době vlastníkem vlečky [právnická osoba] (dříve [právnická osoba]) odbočující ze širé trati [adresa]. Součástí této vlečky, příp. nejméně jejím příslušenstvím pak byla výhybka B1, která byla rovněž ve vlastnictví žalované a o kterou byla dle příslušných právních předpisů žalovaná povinna pečovat a udržovat ji v alespoň uspokojivém technickém stavu.

53. Tyto povinnosti vyplývají ze zvláštní povahy vlečky jako jedné z kategorií železničních drah (§ 3 odst.1, písm.d) zákona o drahách)

54. Podle § 120 odst. zákona č. 40/1964 občanský zákoník účinného do 31.12.2013 (dále obč. zák.) platí, že součástí věci je vše, co k ní podle její povahy náleží a nemůže být odděleno, aniž by se tím věc znehodnotila.

55. Podle § 121 odst. 1 obč. zák. – příslušenstvím věci jsou věci, které náležejí vlastníku věci hlavní a jsou jím určeny, aby byly s hlavní věcí trvale užívány.

56. Předmětná výhybka B1 byla účelově určena (a jedná se o její jediný účel) k zajištění napojení vlečky žalované na regionální dráhu [adresa]. Je zřejmé, že předmětná byla zřízena společně s vlečkou „Existence vlečky bez výhybky by znamenala absolutní nevyužitelnost vlečky a naopak samotná existence výhybky postrádá smyslu tehdy, není-li na ni napojena vlečka“ Logicky lze tak dovodit , že výhybka B1 byla zřízena společně s vlečkou a představuje její součást (výhybka nemohla být od vlečky oddělena, aniž by se tím vlečka neznehodnotila, naopak odstranění (absence) výhybky nemá na hodnotu a funkčnost regionální dráhy žádný vliv. Pokud by snad výhybka neměla být přímo součástí vlečky, pak nutně musela být jejím příslušenstvím, neboť výše uvedené platí při hodnocení otázky příslušenství obdobně.

57. Soud má za to, že z uvedeného vyplývá, že žalovaná výhybku B1 nabyla do svého vlastnictví obdobným způsobem jako nabyla předmětnou vlečku ,tedy na základě kupní smlouvy ze dne 13.12.2001, příp. prostřednictvím vydržení (viz závěry v rozsudku KS [adresa] ze dne 1.8.2020 č.j. [spisová značka]). Soud je rovněž tohoto názoru, že bylo-li ve věci vedené pod sp.zn. [spisová značka] zjištěno, že žalovaná byla vlastníkem předmětné vlečky, nepochybně to současně znamená, že byla i vlastníkem výhybky B1.

58. Navíc lze souhlasit s argumentací žalobce, že i další skutečnosti vypovídají o tom , že výhybka B1 byla součástí vlečky a tudíž žalovaná byla logicky i vlastníkem výhybky B1. Těmito skutečnostmi je: - že žalovaná uzavřela se společností [právnická osoba] a.s. ze dne 28.1.2002 smlouvu nepojmenovanou o provozování vlečky, kdy dle čl. II odst.5 této smlouvy, že „vlastník je povinen udržovat vlečku tak, aby byla zajištěna její provozuschopnost a umožněn styk se sousední dráhou …“. Žalovaná tak měla dle této smlouvy povinnost zajistit styk vlečky s regionální dráhou, a to prostřednictvím výhybky, která musela být v jejím vlastnictví. Pokud by žalovaná nebyla vlastníkem výhybky B1 a za vlastníka by se rovněž nepovažovala, nepochybně by musela existovat např. smlouva o pronájmu výhybky či jiný právní titul, na základě kterého by žalovaná výhybku užívala. Žalovaná však nic takového dosud nepředložila a ani netvrdí. - Žalovaná dále prostřednictvím elektronické komunikace v roce 2011 komunikovala se žalobkyní ohledně dalšího postupu ve věci neuspokojivého technického stavu odbočné výhybky B1, kdy obě strany, tedy jak žalobkyně, tak i žalovaná považovaly výhybku B1 za součást vlečky. Ani jedna ze stran v té době neuváděla, že by oprava výhybky B1 znamenala opravu věci ve vlastnictví žalobkyně – za vlastníka výhybky B1 byla považována za žalovanou. - Ze situačního výkresu vlečky z roku 1973 vyplývá, že vlečka začíná na stejném místě, jako je začátek výhybky. Za vlečku je tak považována právě i výhybka. Toto vyplývá i z dalších dokumentů, ve kterých je vlečka definována (např. v žádosti o vydání úředního povolení k provozování dráhy ze dne 14.2.1996, kterou podala Slezskomoravská dráha a.s.) - Ve smlouvě č.[hodnota] o nájmu pozemku ze dne 29.3.2002 je v čl.2 uvedeno, že se jedná o „vlečku odbočující ze širé trati [adresa] v km 112,948 výhybkou číslo B1 mezi stanicemi [adresa]. Takto je připojena k síti [právnická osoba]“. Z tohoto lze dovodit, že výhybka B1 není součástí sítě [právnická osoba], tedy logicky musí být součástí vlečky. - Výhybka B1 byla považována za součást vlečky již od počátku existence vlečky a výhybky B1, Tto je možno dovodit z vlečkové smlouvy z roku 1982 uzavřené mezi [právnická osoba] spotřební družstvo [adresa] a [právnická osoba]. V čl.II bodě 6 se uvádí, že „[právnická osoba] provádějí na náklad vlečkaře udržování a obnovu odbočné výhybky B1 a udržování a obnovu železničního svršku vlečky o celkové délce 328 m. Obnovu a udržování železničního spodku obstarává vlečkař dodavatelským způsobem.“ Z uvedeného je zřejmé, že za součást vlečky byl považován železniční svršek vlečky, železniční spodek vlečky a výhybka B1 a vlastníkem všech těchto částí vlečky byl právní předchůdce žalované. - Na základě šetření správního orgánu - [právnická osoba] ve věci výkonu státního dozoru ve věcech drah byl dne 14.2.2013 vyhotoven protokol, v němž je konstatován neuspokojivý technický stav vlečkové odbočné výhybky B1. V protokolu pak je výslovně uvedeno, že žalovaná „odmítá vlastnictví vlečky, včetně odbočné výhybky„. Jelikož je výhybka B1 součástí vlečky, bylo dohodnuto zahájení jednání ve věci zjištění vlastníka vlečky. Pokud by výhybka B1 byla ze strany [právnická osoba] (či kohokoliv jiného z přítomných účastníků) považována za samostatnou věc (nebo součást či příslušenství regionální dráhy), nebylo by nutné pro její opravu/odstranění zjišťovat vlastníka vlečky. Pokud tvrdí žalovaná, že není vlastníkem vlečky, pak by jediný v úvahu připadající vlastník připadala žalobkyně, kdy žalobkyně byla při výkonu státního dozoru na místě samém v roce 2013 přítomna a [právnická osoba] vůbec neuvažoval o tom, že by za vlastníka výhybky měla být považována žalobkyně jako vlastník regionální dráhy. Ani žalovaná na předmětném šetření nenamítala, že by vlastník vlečky měl být rozdílný od vlastníka výhybky. I z tohoto je zřejmé, že výhybka B1 byla součástí vlečky i přímo v roce 2013.

59. Z výše uvedených skutečností lze jednoznačně dovodit závěr, že vlastníkem výhybky B1 byla totožná osoba jako vlastník vlečky, tedy žalovaná, neboť se jednalo o součást věci . Jelikož soudy v souběžné věci jednoznačně dovodily, že žalovaná byla vlastníkem vlečky, kdy žalovaná neuvedla žádná konkrétní tvrzení k argumentaci, že sporuje své vlastnické právo, lze pouze opakovat, že její tvrzení, že není vlastníkem výhybky B1 je zcela účelové tvrzení.

60. Dle ust. § 20 odst.1 zákona č. 266/1994 Sb. o drahách je Vlastník dráhy povinen zajistit údržbu a opravu dráhy v rozsahu nezbytném pro její provozuschopnost a umožnit styk dráhy s jinými dráhami.

61. Výše uvedené ustanovení se uplatní i na vlečku, protože vlečka je jedním z druhů dráhy (viz ust.§ 3 odst.1 písm.d) zákona o drahách). Za situace, kdy bylo v řízení prokázáno, že žalovaná je vlastníkem vlečky jako dráhy, je její povinností zajistit údržbu a opravu vlečky - dráhy a umožnit tak její styk s jinými dráhami. Za situace, kdy žalovaná tuto svou povinnost neplnila, a to v takové míře, že ohrožovala také bezpečnost provozu na jiné dráze (regionální dráze ve správě žalobkyně), bylo povinností žalobkyně takové nebezpečí odstranit. Žalobkyni tak nezbylo nic jiného než výhybku B1 na své náklady odstranit, přestože se jednalo o povinnost žalované. Žalobkyně tak plnila zákonnou povinnost za žalovanou a vznikl jí tak nárok na vydání bezdůvodného obohacení.

62. Dále z provedeného dokazování vyplývá, že stav odbočné výhybky B1 předmětné vlečky se od 4.4.2011, kdy byla provedena prohlídka regionální dráhy mezi stanicemi [adresa], kdy byly již zjištěny závady na výhybce B1, se kontinuálně zhoršoval. Při podrobné kontrole odbočné výhybky B1 předmětné vlečky dne 22.7.2013 byly zjištěny závažné závady, které již ohrožovaly bezpečnost provozu na regionální dráze. Přestože bylo povinností žalované jako vlastníka výhybky B1 řešit tento špatný technický stav výhybky B1, kdy již v předcházejícím období, a to od června 2011 do začátku roku 2013 žalobkyně a žalovaná o této situaci jednali, ze strany žalované nakonec k tomuto nedošlo, když žalovaná změnila komunikaci s tím že není vlastníkem jak vlečky, tak výhybky B1. Žalobce tak zajistil odstranění odbočné výhybky B1 předmětné vlečky včetně zpětného uvedení kolejiště do přímého směru, kdy tyto práce na základě objednávky žalobce realizovala společnost [právnická osoba]. na základě Rámcové smlouvy o dílo ze dne 13.3.2013. Žalobce poté na základě provedených prací uhradil této společnosti dne 11.10.2013 částku 404 385,28 Kč.

63. V projednávané věci se tak žalobkyně domáhala po žalované zaplacení částky 404 385,28 Kč spolu s úrokem z prodlení z této částky ve výši 8,05 % ročně z uvedené částky ode dne 25.7.2015 do zaplacení z titulu vydání bezdůvodného obohacení.

64. Soud po provedeném dokazování dospěl k závěru, že žalobní nárok je zcela důvodný. Žalobkyně s ohledem na již výše uvedené okolnosti, vykonala činnost, konkrétně odstranění výhybky B1 a navazující nezbytné stavební úpravy regionální dráhy, ke kterým byla povinna žalovaná.

65. Tomuto řízení předcházelo řízení vedené u zdejšího soudu po sp.zn. [spisová značka], ve kterém se žalobkyně domáhala odstranění vlečky „[právnická osoba]“, vydání bezdůvodného obohacení za neoprávněné využívání jejího pozemku a zaplacení smluvní pokuty, kdy vzájemné vztahy vycházely ze smlouvy č. [hodnota] o nájmu pozemku, kdy touto smlouvou žalobkyně poskytovala žalované jako nájemci pozemek za účelem umístění a provozování vlečky. Z uvedeného řízení je rovněž nesporné, že tento nájemní poměr mezi účastníky v roce 2013 skončil. Přesto žalovaná vlečku z pozemku neodstranila. Žalovaná se i v řízení sp.zn. [spisová značka], stejně jako v tomto řízení, bránila tím, že tvrdila, že není a nikdy nebyla vlastníkem vlečky „[právnická osoba]“ a tudíž nemůže mít povinnost vlečku odstranit. Žalobě o vyklizení a vydání bezdůvodného obohacení bylo v podstatné části pravomocně soudy obou stupňů vyhověno včetně následného usnesení Nejvyššího soudu odmítajícího dovolání žalované, kdy žalovaná byla shledána jako vlastník vlečky, a to hned na základě několika možných a nezávislých nabývacích titulů (smlouva, vydržení..).

66. I v projednávané věci soud vyčkával rozhodnutí v řízení vedeném pod. sp. zn.[spisová značka], za tímto účelem bylo řízení přerušeno, když bylo nutné postavit najisto, kdo je vlastníkem vlečky.

67. Po skončení řízení ve výše uvedené věci, kdy soud vyčkal i dokončení dovolacího řízení bylo rozhodnuto o pokračování v řízení, kdy soud považuje za nesporné, že žalovaná je vlastníkem vlečky „[právnická osoba]“. Pak dle názoru soudu je nepochybné, že žalovaná je vlastníkem i výhybky B1, kdy náklady na odstranění této výhybky jsou předmětem tohoto řízení. Za situace, kdy soud má za to, že výhybka B1 byla součástí, popř. příslušenstvím vlečky „[právnická osoba]“, u které již bylo vlastnictví žalované prokázáno. Z výše citovaných rozhodnutí také m.j. vyplývá, že žalovaná vlastnické právo k vlečce nabyla na základě kupní smlouvy ze dne 13.12.2001, jejímž předmětem byl převod nemovitostí (areálu) včetně všech jeho součástí a příslušenství, tedy i včetně předmětné vlečky „Kanlux“. Případně, pokud by vlastnické právo k vlečce nepřešlo na žalovanou na základě této kupní smlouvy, přešlo na ni z titulu vydržení – putativním nabývacím titulem byla právě kupní smlouva. Žalovaná vlečku užívala, nakládala s ní a chovala se všech ohledech jako její vlastník a dále byla dodržena i potřebná práce pro vydržení . Soud se zcela ztotožňuje s názorem žalobkyně. že všechny uvedené způsoby nabytí vlastnického práva uplatnitelné ve vztahu k vlečce se aplikují taktéž na výhybku B1, když nelze dovodit, že výhybku B1 je možno považovat za samostatnou věc a nikoliv za součást, popř. příslušenství vlečky „[právnická osoba]“. Nad rámec důkazů prokazujících vlastnictví vlečky „[právnická osoba]“ žalovanou pak vlastnictví výhybky B1 žalovanou prokazují listiny (zejména smlouvy, správní rozhodnutí, emailová komunikace, protokoly o jednání ve věci sp.zn. [spisová značka], znalecké posudky včetně dodatků) upravující režim na vlečce a její údržbu včetně právě výhybky B1. Všechny tyto dokumenty společně prokazují vlastnictví výhybky B1 žalovanou, kdy žalovaná přes vznesenou námitku, že není vlastníkem výhybky B1, neuvedla žádné argumenty, které tuto skutečnosti rozporují. V této souvislosti žalobkyně m.j. poukazovala na vyjádření žalované k žalobě ze dne 25.9.2015, kdy sama žalovaná tvrdí, že vlastníkem výhybky B1 je vlastník vlečky. Citace: „Pokud by žalobkyně odstranila odbočnou výhybku B1 předmětné vlečky a v důsledku toho měla vynaložit za vlastníka vlečky částku ve výši 404 385.28 Kč, může se žalobkyně domáhat této částky jen proti skutečnému vlastníkovi vlečky, avšak tímto vlastníkem není a nikdy nebývala žalovaná 1) ([právnická osoba]). Sama žalobkyně tak zastávala stanovisko, že vlastník vlečky je totožný s vlastníkem výhybky B1. Později, jak již soud uváděl, bylo v řízení sp.zn. [spisová značka] jasně zjištěno, že vlastníkem vlečky je žalovaná a v kontextu s jejím výše uvedeným stanoviskem je také vlastníkem výhybky B1. Je tak nutné vycházet ze závěru, že vlastníkem výhybky B1 stejně jako v případě vlečky je žalovaná. Z tohoto titulu pak žalovanou tížila povinnost výhybku B1 vzhledem k jejímu špatnému technickému stavu odstranit, když v opačném případě hrozila na daném místě nehoda vlakové soupravy jedoucí po regionální dráze, kde z velké části jezdí vlaky osobní. Jelikož ze strany žalované nebyla poskytnuta žádná součinnost, přistoupila tak k odstranění výhybky B1 žalobkyně, a to na náklady žalované, které pak představují bezdůvodné obohacení na straně žalované.

68. Přestože žalobkyně považuje vlastnictví výhybky B1 žalovanou za nepochybné, má za potřebné zdůraznit, že na povinnost žalované vydat jí bezdůvodné obohacení by nemělo žádný vliv ani to, pokud by žalovaná vlastníkem výhybky B1 nikdy nebyla.

69. Dle ust. § 20 odst. 1 zákona č. 266/1994 Sb., o dráhách platí, že: „Vlastník dráhy je povinen zajistit údržbu a opravu dráhy v rozsahu nezbytném pro její provozuschopnost a umožnit styk dráhy s jinými dráhami.“ S ohledem na skutečnost, že výhybka B1 byla nezbytným předpokladem pro provozuschopnost vlečky (dráhy) a současně umožňovala styk s jinými dráhami (v tomto případě s dráhou regionální), uplatní se předmětné ustanovení na řešenou situaci. Žalovaná jako vlastník vlečky tak měla povinnost zajišťovat údržbu a opravu výhybky B1 a umožnit tak styk dráhy (vlečky) s jinými dráhami (regionální dráhou). Povinnost žalované k údržbě, příp. k odstranění výhybky B1 jí tak plynula přímo z právních předpisů bez dalšího.

70. Současně lze souhlasit s argumentací žalobkyně, že povinnost žalované vydat tvrzené bezdůvodné obohacení je zřejmé, i kdyby vlastníkem výhybky B1 nebyla.

71. Předně však povinnost žalované plyne ze smlouvy č. [hodnota] o nájmu pozemku, konkrétně pak z čl. 6 odst. 12, který stanoví: „po skončení nájmu se nájemce zavazuje odstranit z pronajatého pozemku drážní zařízení nájemce, uvést pronajatý pozemek do původního stavu a zajisti na své náklady propojení koleje, v níž je odbočná výhybka vložena, do přímého směru.“ Z textace uvedeného ustanovení smlouvy plyne, že vlečka včetně výhybky B1 byla ve vlastnictví nájemce (žalované), když na pozemku se nacházelo pouze drážní zařízení v podobě vlečky a jejího příslušenství. Dále předmětný článek smlouvy žalované po skončení nájmu ukládá, aby zajistila na své náklady propojení koleje, v níž je odbočná výhybka vložena, do přímého směru. Z toho tak plyne samostatná, na vlastnickém režimu vlečky a výhybky B1 naprosto nezávislá smluvní povinnost žalované provést na své náklady práce, které za ni musela provést žalobkyně a za které vydání bezdůvodného obohacení na žalované nárokuje právě v tomto řízení. Z výše uvedeného tak jednoznačně vyplývá, že povinnost žalované k odstranění výhybky B1 vyplývala ze dvou rovin, které jsou na sobě nezávislé, a to jednak z titulu žalované jako vlastníka výhybky B1 a současně z titulu uzavřené nájemní smlouvy a povinností, které účastníkům ukládala nájemní smlouva. Obrana žalované spočívající v popírání vlastnického práva k vlečce a výhybce B1, i když je zcela nedůvodná, nemá tak vliv na posouzení oprávněnosti nároku žalobkyně na vydání bezdůvodného obohacení, když tento nárok má oporu také ve smluvní povinnosti žalované, k jejímuž splnění se žalovaná dobrovolně zavázala.

72. Jelikož soud dospěl k závěru, že nárok žalobkyně na vydání bezdůvodného obohacení z důvodu odstranění výhybky B1 je dle názoru soudu zcela důvodný, zabýval se soud dále výší tohoto bezdůvodného obohacení.

73. Žalobkyně k prokázání tohoto nároku doložila řadu listinných důkazů, a to fotografie stavu před a po provedení stavebních prací, rámcovou smlouvu o dílo na provedení „Údržbové práce u správy tratí – obvod [adresa]“ včetně výkazu výměr, dílčí objednávku č. [hodnota] ze dne 26. 6. 2013 na celkovou cenu 2 514 776 Kč bez DPH, stavební deníky, resp. č. l. 0017760 a 0017759 stavebního deníku, soupis provedených prací ze dne 31. 7. 2023 podepsaný [jméno FO] za zhotovitele ([právnická osoba]) a [jméno FO] za objednatele ([právnická osoba]

74. Soud dále doplnil dokazování výslechem svědka pana [jméno FO], který u jednání dne 16. 10. 2023 uvedl, že je zaměstnancem žalobce. Vzpomíná si, že v minulosti v rámci své pracovní pozice řešil záležitosti právě se žalovanou společností [právnická osoba]. Řešili mj. špatný technický stav výhybky + přípojky. Jednalo se o připojení z traťové koleje na drážní vlečku do areálu Kanlux. Po určitou dobu byla v místě i zpomalená rychlost. Nakonec se to vyřešilo odstraněním výhybky a připojení, bylo vyměněno i kolejové pole a došlo k napřímení regionální trati. Pokud tedy byla odstraněna výhybka, muselo být vloženo kolejové pole, aby regionální trať mohla fungovat. Průběh odstranění výhybky a připojení byl zaznamenán do stavebního deníku. Do stavebního deníku se zaznamenávaly jednotlivé provedené úkony, množství, objem a z těchto položek pak bylo vycházeno při kalkulaci celkové částky za provedené práce a materiál. Ve stavebním deníku jsou zaznamenána i počty kusů, případně množství materiálu, ze kterých byla provedena výsledná kalkulace provedeného díla. Před i po odstranění výhybky a přípojky byl stále zachován provoz trati [adresa], i když si vybavuje, že zde byla zpomalená rychlosti . Průběžně se samozřejmě řešila i údržba regionální trati, stále se něco opravovalo, ale výhybka ne, protože to nebyl majetek žalobce. O výhybku byl povinen starat se vlastník drážní vlečky. Výhybka i přípojka byly již ve velmi patném technickém stavu, pražce byly téměř vyhnilé, bylo nutné situaci řešit. Pokud by se situace neřešila, výhybka se nechala tak, mohlo by dojít k tomu, že by v tomto místě vykolejil vlak nebo by se v tomto místě musela zcela zastavit doprava po této trati, což by byl problém, neboť po této trati směřují i vlaky do areálu Hyundai. Proto také po dobu prací na výhybce a přípojce, kdy byla na této trati výluka, se termín organizoval na dobu, kdy Hyundai mělo celozávodní dovolenou. Svědek ve své výpovědi dále vysvětlil postup provedených prací, jejich rozsah a konečně také nezbytnost jejich provedení. Navíc svědek také uvedl, že provedené stavební práce, za jejichž provedení se žalobkyně domáhá vydání bezdůvodného obohacení, v sobě nezahrnují všechny stavební a jiné související práce, které s odstraněním vlečky, resp. výhybky B1 souvisely.

75. Žalobkyně tak po žalované požaduje vydání bezdůvodného obohacení skutečně v minimálním rozsahu.

76. V průběhu řízení pak nevyšly najevo žádné skutečnosti o tom, že by provedené a účtované stavební práce neodpovídaly pracím skutečně realizovaným a nezbytným; kdy ani sama žalovaná nic takového v řízení nenamítala, tím méně prokazovala. Sporným činila žalovaná pouze to, zda byla vlastníkem výhybky B1, kdy soud odkazuje na závěru uvedený již výše.

77. Lze také logicky pochopit postup žalobkyně, že zvolila postup, kdy z komunikace účastníků je zřejmé, že žalovaná nebyla ochotna zajistit odstranění výhybky B1 a proto žalobkyně sama přistoupila k odstranění výhybky B1 pro její špatný technický stav, když pokud se jedná o regionální dráhu , jedná o hojně využívanou dopravní tepnu, jejíž technický stav nemůže být jiný než garantující maximální bezpečnost provozu. Žalobkyně tak po žalované požaduje vydání bezdůvodného obohacení skutečně v minimálním rozsahu.

78. Bezdůvodné obohacení představuje závazkový právní vztah, z nějž pohledávka vzniká tomu, na jehož úkor se jiný bezdůvodně obohatil, a dluh tomu, kdo obohacení získal. Bezdůvodné obohacení patří mezi nároky, u nichž není zákonnou úpravou stanovena splatnost pohledávek vzniklých z tohoto právního titulu a doba plnění je u nich obvykle vázána na výzvu věřitele podle § 563 obč.zák. Teprve výzvou k plnění se dluh stává splatným. Soud na základě provedeného dokazování a výše uvedeného shrnutí má za to, že v řízení byla prokázána oprávněnost nároku žalobkyně na vydání bezdůvodného obohacení včetně její výše a zavázal žalovanou k zaplacení částky 404 385,28 kč spolu s úrokem z prodlení v zákonné výši ode dne 27.7.2015 do zaplacení, když žalovaná byla před podáním žaloby vyzvána předžalobní upomínkou ze dne 9.7.2015 k zaplacení žalovaného nároku do 24.7.2015, kdy tato výzva dle doložených listin byla žalované prokazatelně doručena a žalovaná na tuto výzvu i reagovala. Ode dne 25.7.2015 se tak žalovaná ocitla v prodlení. Lhůtu k plnění soud stanovil v souladu s § 160 odst.1 o.s.ř., a to ve lhůtě 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

79. Výrok o nákladech řízení vychází z ust. § 142 odst.1 o.s.ř. a skutečnosti, že žalobce by l v řízení zcela úspěšný a má tak nárok na náhradu vynaložených nákladů, a to v celkové výši 190 376,18 Kč, které spočívají v těchto položkách: a) Odměna advokáta celkem ve výši 119 280 Kč bez DPH podle § 6 a násl. vyhlášky č. 177/1996 Sb. za 12 úkonů právní služby, kdy sazba mimosmluvní odměny je počítána z tarifní hodnoty 404 385,28 Kč, takže sazba mimosmluvní odměny za jeden úkon právní služby činí dle § 7 bodu 6 vyhlášky 9 940 Kč Konkrétně se jedná o tyto úkony právní služby: - převzetí a příprava právního zastoupení v dané věci; - výzva k plnění se základním skutkovým a právním rozborem ze dne 9. 7. 2015; - návrh na zahájení řízení – žaloba ze dne 27. 7. 2015 - vyjádření žalobkyně ze dne 10. 11. 2015; - návrh žalobkyně na přerušení řízení ze dne 12. 2. 2021; - účast na jednání dne 9. 5. 2022; - vyjádření žalobkyně ze dne 1. 7. 2022; - účast na jednání dne 29. 3. 2023 - vyjádření žalobkyně ze dne 26. 4. 2023; - vyjádření žalobkyně ze dne 15. 6. 2023; - účast na jednání dne 16. 10. 2023; - písemný závěrečný návrh žalobkyně společně s vyčíslením náhrady nákladů řízení b) Dále žalobkyni náleží náhrada za promeškaný čas celkem ve výši 5 000 Kč bez DPH podle § 14 odst. 1 a odst. 3 ve výši 100 Kč za každou i jen započatou půlhodinu, tj. v daném případě za 50 půlhodin. Konkrétně se jedná o následující promeškaný čas: - cesta na jednání automobilem dne 9. 5. 2022 – [adresa] a zpět (jedna cesta 3:40), celkem [hodnota] půlhodin; - cesta na jednání automobilem dne 29. 3. 2023 – [adresa] a zpět (jedna cesta 3:40), celkem [hodnota] půlhodin; - cesta na jednání hromadnou dopravou – vlakem dne 16. 10. 2023 – [adresa] a zpět (celkem [hodnota] půlhodin). strana 7/7 c) Náhrada hotových výdajů celkem ve výši 35 940,15 Kč bez DPH - paušální náhrada hotových výdajů ve výši 300 Kč podle § 13 odst. 3 a 4 vyhlášky za 12 úkonů právní služby, tj. celkem ve výši 3 600 Kč bez DPH. - základní náhrada za použití automobilu celkem ve výši 3 515,60 Kč bez DPH [adresa] a zpět dne 9. 5. 2022 (2 x 374 km x 4,70), tj. 3 515,60 Kč. - pohonné hmoty celkem ve výši 1609,55 Kč bez DPH [adresa] a zpět dne 9. 5. 2022 (2 x 374 km při průměrné spotřebě 5,8 l benzínu Natural 95 na 100 km a ceně 37,10 Kč/l), tj. 1609,55 Kč. - základní náhrada za použití automobilu celkem ve výši 3 889,60 Kč bez DPH [adresa] a zpět dne 29. 3. 2023 (2 x 374 km x 5,20), tj. 3 889,60 Kč. - pohonné hmoty celkem ve výši 1787,42 Kč bez DPH [adresa] a zpět dne 29. 3. 2023 (2 x 374 km při průměrné spotřebě 5,8 l benzínu Natural 95 na 100 km a ceně 41,20 Kč/l), tj. 1787,40 Kč. - Cestovné hromadnou dopravou na jednání dne 16. 10. 2023 – [adresa] a zpět celkem 1318 Kč (jízdenky 4x). d) zaplacený soudní poplatek 20 220 Kč. e) Dále jelikož je právní zástupce žalobkyně plátcem daně z přidané hodnoty, což doložil osvědčením registrace k DPH, byla k částce nákladů řízení ve výši 143 100,15Kč (což představuje odměnu advokáta ve výši 119 280 Kč, paušální náhradu ve výši 3600 Kč, náhradu za promeškaný čas ve výši 5000 Kč a náhradu hotových výdajů ve výši 15 720,15 Kč) připočteno DPH ve výši 21 %, které činí 30 156,03 Kč.

80. Shora vyčíslené náklady řízení je žalovaná povinna zaplatit žalobkyni do tří dnů od právní moci rozsudku (§ 160 odst.1 o.s.ř.) k rukám právního zástupce žalobkyně (§ 149 odst.1 o.s.ř).

81. Dále soud dle § 148 odst.1 o.s.ř. rozhodl o povinnosti žalované zaplatit státu vzniklé náklady státu v plné výši, tj. 3 872 Kč, kdy tato částka byla přiznána znalci [tituly před jménem] [jméno FO] v souvislosti s jeho účastí u jednání dne 29.3.2023, když soud vycházel ze závěru, že žalovaná neměla v řízení úspěch a u žalované neshledal předpoklady pro osvobození od soudních poplatků. Vyčíslené náklady státu soud uložil žalované zaplatit na účet Okresního soudu ve Frýdku-Místku do tří dnů od právní moci rozsudku (§ 160 odst.1 o.s.ř.).

Poučení