15 Co 129/2024 - 271

Rubrum

Krajský soud v Ostravě rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu Mgr. Dagmar Gottwaldové a soudců Mgr. Jana Rýznara a Mgr. Karly Nekolové ve věci žalobkyně: [Anonymizováno], IČO [IČO zainteresované společnosti 0/0] sídlem [Adresa zainteresované společnosti 0/1] zastoupená advokátem [Anonymizováno] sídlem [adresa] proti žalované: [Anonymizováno], IČO [Anonymizováno] sídlem [Adresa zainteresované společnosti 0/0] zastoupená advokátem [Anonymizováno] sídlem [Adresa zástupce zainteresované společnosti 0/0] o zaplacení 404 385,28 Kč s příslušenstvím, k odvolání žalované proti rozsudku Okresního soudu ve Frýdku-Místku ze dne 25. 10. 2023, č. j. 13 C 99/2015-223, takto:

Výrok

I. Rozsudek okresního soudu se ve výroku I. potvrzuje.

II. Rozsudek okresního soudu se ve výroku II. mění následovně: Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na plnou náhradu nákladů řízení částku 171 218 Kč k rukám zástupce žalobkyně do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

III. Žalovaná je povinna zaplatit České republice na účet Okresního soudu ve Frýdku-Místku na náhradě nákladů řízení částku 3 872 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

IV. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na plnou náhradu nákladů odvolacího řízení částku 27 822 Kč k rukám zástupce žalobkyně do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Odůvodnění

1. Napadeným rozsudkem okresní soud zavázal žalovanou zaplatit žalobkyni částku 404 385,28 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z této částky od 25. 7. 2015 do zaplacení (výrok I.), zavázal žalovanou zaplatit žalobkyni na náhradu nákladů řízení částku 119 280 Kč (výrok II.) a jí uložil povinnost zaplatit České republice na účet Okresnímu soudu ve Frýdku-Místku náhradu nákladů řízení v částce 3 872 Kč (výrok III.). Žalobkyně se svého nároku (původně jak po žalované, tak po [Anonymizováno]) domáhala na základě tvrzení, že žalovaná je vlastníkem vlečkové koleje, která odbočovala ze širé trati [Anonymizováno] - [Anonymizováno] v km [Anonymizováno] výhybkou č. [Anonymizováno] mezi stanicemi [Anonymizováno] a [Anonymizováno] (dále jen „vlečka“). Vlečku nabyla žalovaná od předchozího vlastníka [Anonymizováno]. [Anonymizováno] žalobkyně jako žalovaného označila pouze z opatrnosti, přičemž následně, co bylo dle jejího mínění prokázáno vlastnické právo žalované k předmětné vlečce, vzala žalobu proti [Anonymizováno] zpět a řízení bylo v tomto rozsahu okresním soudem zastaveno. Žalobkyně měla za to, že podle § 20 odst. 1 zákona č. 266/1994 Sb., o dráhách (dále jen „ZoD“), je vlastník dráhy povinen zajistit údržbu a opravu dráhy v rozsahu nezbytném pro její provozuschopnost a umožnit styk dráhy s jinými dráhami, přičemž provozuschopností dráhy se dle § 2 odst. 2 ZoD rozumí technický stav dráhy zaručující její bezpečné a plynulé provozování. Žalobkyně pak byla povinna zajišťovat údržbu a opravu dráhy mezi stanicemi [Anonymizováno] – [Anonymizováno] a žalovaná tak měla činit na dráze v podobě vlečky. Při prohlídce regionální dráhy mezi stanicemi [Anonymizováno] - [Anonymizováno] dne 4. 4. 2011 bylo na výhybce [Anonymizováno] (spojující vlečku s dráhou ve vlastnictví žalobkyně) zjištěno, že se začíná projevovat špatná držebnost upevňovadel, začínají ztrouchnivět pražce a dochází k částečnému ojetí srdcovky. O této skutečnosti byla žalovaná informována e-mailovou zprávou ze dne 2. 6. 2011 s tím, že při kontrole výhybky [Anonymizováno] byly zjištěny závady, které mohou být zdrojem ohrožení bezpečnosti provozu na trati. Vzhledem ke stavu výhybky bylo nutné přijmout strategické rozhodnutí, a to buď zajištěním plné provozuschopnosti odbočné výhybky provedením opravných prací nebo zrušením vlečky. Na to žalovaná reagovala e-mailovou zprávou ze dne 6. 6. 2011 s tím, že žádala o navrhnutí schůzky k projednání postupu řešení. Náklady jak na opravu, tak na odstranění vlečky činily dle odhadu žalobkyně shodně částku zhruba 500 000 Kč, což bylo žalované také sděleno. S ohledem na totožné náklady obou variant a s ohledem na záměr žalované již dále v budoucnu vlečku neprovozovat se žalovaná ještě v červnu 2011 vyjádřila, že z nabízených variant volí zrušení a odstranění vlečky, k čemuž byl žalované žalobkyní zaslán e-mailovou zprávou ze dne 14. 6. 2011 popis nutných kroků. Jednání ve věci stavu vlečky a jeho řešení probíhala mezi žalobkyní a žalovanou od června 2011 do začátku roku 2013, přičemž až v prosinci 2012 žalovaná žalobkyni poprvé oznámila, že nikdy nenabyla vlastnické právo k vlečce, a že tudíž není odpovědná za její stav a není povinna zajistit její opravu či odstranění. Stav výhybky [Anonymizováno] se přitom dále kontinuálně zhoršoval a při komplexní prohlídce dne 12. 4. 2012 bylo vedle špatné držebnosti upevňovadel, ztrouchnivělosti pražců a částečného ojetí srdcovky zjištěno i blátivé mezipražcové pole. Při podrobné kontrole výhybky [Anonymizováno] dne 22. 7. 2013 byla zjištěna nedovolená tolerance v rozchodu a výšce koleje, svislé ojetí srdcovky 10 mm, snížení temene hlavy jazyka oproti opornici o 6 mm, totálně nedostatečná držebnost upevňovadel, shnilé a rozpadlé dřevěné pražce a zbahnělé kolejové lože. Z tohoto důvodu pak byla na regionální dráze [Anonymizováno] - [Anonymizováno] zavedena pomalá jízda 40 km/hod. do doby nejbližší možné opravy. A protože závady na výhybce [Anonymizováno] ohrožovaly bezpečnost provozu na regionální dráze, přistoupila žalobkyně ve dnech 30. 7. a 31. 7. 2013 k odstranění této výhybky [Anonymizováno]. Práce pro žalobkyni realizovala společnost [právnická osoba] na základě Rámcové smlouvy o dílo ze dne 13. 3. 2013 a dílčí objednávky č. 4 ze dne 26. 6. 2013. Specifikace jednotlivých nákladů za provedené práce pak byla uvedena v soupisu provedených prací a za provedené práce žalobkyně zaplatila na základě faktury číslo [Anonymizováno] ze dne 14. 8. 2013 částku 404 385,28 Kč dne 11. 10. 2013. Tuto částku tedy žalobkyně vynaložila na odstranění výhybky [Anonymizováno], a to i s ohledem na smluvní ujednání, podle něhož měla žalovaná po skončení nájmu odstranit z pozemku své drážní zařízení, uvést pozemek do původního stavu a zajistit na své náklady propojení koleje, v níž je odbočná výhybka vložena, do přímého směru.

2. Žalovaná v prvostupňovém řízení navrhovala zamítnutí žaloby s tím, že výhybka [Anonymizováno] není součástí vlečky, ale je součástí dráhy, kterou provozuje žalobkyně. Proto žalované nevznikla žádná povinnost k údržbě této výhybky a nemusí nést ani náklady na její odstranění.

3. Okresní soud po provedeném dokazování dospěl s ohledem na předchozí řízení vedené u něj pod sp. zn. 12 C 50/2014 (ohledně vyklizení pozemku žalobkyně, na němž se vlečka nacházela) k závěru, že vlastníkem vlečky je žalovaná. Současně pak dovodil, že výhybka [Anonymizováno] je ve smyslu § 120 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník (dále jen „obč. z.“), součástí vlečky, neboť byla účelově určena k zajištění napojení vlečky žalované na regionální dráhu a byla zřízena společně s vlečkou a bez ní nemá žádný význam a samostatnou funkci. A pokud tedy žalovaná nabyla do svého vlastnictví vlečku, nabyla tak do vlastnictví i výhybku [Anonymizováno]. Povinností žalované, jakožto vlastníka vlečky i výhybky [Anonymizováno] pak bylo, aby zajistila bezpečnost provozu na vlečce zajištěním její údržby a oprav. Žalovaná však tuto svou povinnost neplnila a na výhybce [Anonymizováno] se začaly objevovat závady, které bránily jejímu bezpečnému provozu, a to již od roku 2011, přičemž se postupně zhoršovaly až do roku 2013. Závady pak ohrožovaly i bezpečnost provozu na jiné dráze, a to regionální dráze ve vlastnictví žalobkyně. Ta pak byla povinna toto nebezpečí odstranit, což také učinila v podobě odstranění výhybky [Anonymizováno]. Žalovanou dále vázala i smluvní povinnost k odstranění výhybky, a to v čl. 6.12. smlouvy č. [Anonymizováno] o nájmu pozemku (uzavřené mezi právními předchůdci žalobkyně a žalované), kterou žalovaná také porušila. V důsledku porušení obou povinností pak vznikla žalobkyni škoda, a to v částce 404 385,28 Kč, kterou žalobkyně za odstranění výhybky zaplatila dne 11. 10. 2013 společnosti [právnická osoba] (nyní pod obchodní firmou [právnická osoba]). Tato částka byla zaplacena za práce provedené na základě rámcové smlouvy a objednávky č. 4, které jsou současně uvedeny v soupisu prací a potvrzené zápisy ve stavebním deníku a rovněž i výslechem svědka [jméno FO]. Okresní soud tak považoval nárok žalobkyně uplatněný žalobou za zcela důvodný, a proto žalobě vyhověl v celém rozsahu. Současně pak přiznal žalobkyni vůči žalované nárok na náhradu nákladů řízení v částce 119 280 Kč, přičemž v odůvodnění svého rozhodnutí uvedl, že žalobkyni náleží nárok na náhradu nákladů řízení v celkové částce 190 376,18 Kč sestávající z odměny advokáta zastupujícího žalobkyni ve výši 119 280 Kč, z náhrady za promeškaný čas v částce 5 000 Kč, z paušální náhrady výdajů v částce 3 600 Kč, z náhrady cestovních výdajů v částce 12 120,15 Kč, z náhrady za 21% DPH v částce 30 156,03 Kč a ze soudního poplatku zaplaceného za podání žaloby v částce 20 220 Kč. Okresní soud pak žalovanou zavázal zaplatit státu náhradu nákladů v částce 3 872 Kč, které stát předtím vyplatil znalci [tituly před jménem][Anonymizováno][jméno FO] za účast u jednání okresního soudu.

4. Proti tomuto rozsudku si žalovaná podala včasné odvolání, jímž se domáhala jeho změny tak, že žaloba bude v celém rozsahu zamítnuta. Žalovaná namítala, že ze smlouvy č. [Anonymizováno] o nájmu pozemku ze dne 29. 3. 2002 uzavřené mezi právními předchůdci účastníků (dále jen „nájemní smlouva“) plynou jediné povinnosti žalované v souvislosti se skončením nájmu, a to odstranit z pronajatého pozemku drážní zařízení nájemce, uvést pronajatý pozemek do původního stavu a zajistit na své náklady propojení koleje, v níž je odbočná výhybka vložena, do přímého směru. V rámci soudního řízení pak nebylo zjištěno, jaký byl „původní stav“ a co se jím rozumí. Za situace, kdy z provedeného dokazování vyplynulo, že v době uzavření nájemní smlouvy, již byla vlečka do širé trati zaústěna, je nutno tento stav považovat za stav původní. Původní stav je tak totožný se stavem k okamžiku skončení nájmu. Pokud pak jde o povinnost zajistit propojení koleje, v níž je výhybka vložena, do přímého směru, pak z uvedené formulace bez dalšího nelze rozsah povinnosti žalované dovodit. Výhybka totiž umožňuje propojit koleje do přímého směru svým pouhým nastavením, bez nutnosti odstranění výhybky. Pokud by totiž bylo záměrem pronajímatele, aby po skončení nájmu byla výhybka odstraněna a místo ní instalována přímá kolej, pak měl takovou formulaci do smlouvy uvést výslovně. Bez ohledu na tyto skutečnosti pak žalovaná neměla za situace, kdy byla výhybka ve vlastnictví žalobkyně, jakoukoliv možnost do dráhy ve vlastnictví žalobkyně zasáhnout, tedy demontovat výhybku a provést instalaci přímé koleje. K tomu by jí totiž žalobkyně musela poskytnout dostatečnou součinnost např. ve formě zaslání sdělení, ve kterých termínech lze práce provést, což ovšem nebylo ani tvrzeno, ani prokázáno.

5. Okresní soud pak dle žalované nesprávně aplikoval příslušná ustanovení právního řádu, a to zejména § 20 odst. 1 ZoD, podle něhož je vlastník dráhy povinen zajistit údržbu a opravu dráhy v rozsahu nezbytném pro její provozuschopnost a umožnit styk dráhy s jinými dráhami. Dále se jedná o § 70 písm. b) vyhlášky č. 173/1995 Sb., kterou se vydává dopravní řád drah, podle něhož při styku drah musí provozovatelé drah vzájemně zaústěných zajistit vymezení místa styku drah a místa určeného pro vzájemnou předávku drážních vozidel nebo vlaků. Okresní soud pak dle žalované nesprávně aplikoval i § 8 odst. 1 vyhlášky č. 177/1995 Sb., kterou se vydává stavební a technický řád drah, podle něhož se styk drah uskutečňuje vzájemným propojením drah, jestliže tomu nebrání technické uspořádání drah a je umožněn plynulý přechod drážních vozidel z jedné dráhy na druhou bez zvláštního technického zařízení, a není-li ohrožena bezpečnost osob a bezpečné provozování dráhy a drážní dopravy, a také § 8 odst. 2 výše naposledy zmíněné vyhlášky, podle něhož styk železničních drah se uskutečňuje propojením kolejí drah, případně trakčního vedení drah, zejména ve stanicích. V důsledku nesprávné aplikace práva pak byly i nesprávně vyloženy jednotlivé povinnosti stran nájemní smlouvy. Pokud by tomu tak bylo, musel by soud zjišťovat zejména, jak byl ujednán styk regionální dráhy a vlečky, tedy ve kterém místě byla vlečka do dráhy zaústěna a jaké povinnosti měl vlastník dráhy v souvislosti se zaústěním vlečky. Z provedeného dokazování pak vyplynulo, že vlečka byla do dráhy zaústěna v místě tzv. námezníku, jímž tedy vlečka končí a dále pokračuje výhybka ve vlastnictví žalobkyně. Námezníkem se přitom rozumí nepřenosné, neproměnné návěstidlo, které se umísťuje mezi dvě sbíhající se koleje a které upozorňuje na nejzazší vzdálenost, ve které mohou vozidla stát, aby nedošlo k ohrožení jízdy vozidel po sousední koleji. Zjednodušeně tak lze říci, že za námezníkem ve směru do regionální dráhy (nikoli do vlečky) již není směr přímý, ale obloukem ve výhybce jako technickém zařízení určeném ke změně směru jízdy se začínají koleje sbíhat. Od námezníku tak již není možno mluvit o vlečce, ale o výhybce jako součástí regionální dráhy. Nedostatečný stav výhybky je tak důsledkem nedostatečné údržby regionální dráhy, kterou měla v souladu s § 20 odst. 1 ZoD provádět žalobkyně. Pokud by tato při údržbě postupovala řádně, nebyly-by jí požadované náklady vznikly. V době skončení nájmu tak žalované svědčila povinnost odstranit své zařízení, tj. vlečku (což žalovaná provedla), dále povinnost uvést pozemek do původního stavu (tento stav byl stejný jako při zahájení nájmu, takže se o žádnou faktickou povinnost nejedná) a také povinnost propojit koleje do přímého směru, což bylo realizováno i prostřednictvím výhybky ve vlastnictví žalobkyně. Žaloba je tak zjevně nedůvodná a měla být zamítnuta.

6. Žalobkyně ve svém vyjádření k odvolání žalované navrhovala potvrzení rozsudku okresního soudu jako věcně zcela správného s tím, že se v něm soud vypořádal se všemi námitkami žalované, které žalovaná ve svém odvolání pouze opakuje. Povinnost, kterou byla žalobkyně nucena splnit za žalovanou, tížila žalovanou ze dvou autonomních důvodů. Za prvé z titulu vlastnictví výhybky [Anonymizováno] a za druhé z titulu smluvní povinnosti v případě ukončení nájemní smlouvy. Aktuálnímu řízení předcházelo řízení vedené u okresního soudu pod sp. zn. 12 C 50/2014, v němž se žalovaná bránila žalobě o vyklizení obdobně jako v tomto řízení, tj. zejména tím, že nikdy nebyla vlastníkem vlečky, a nemůže tak mít povinnost tuto vlečku (včetně výhybky [Anonymizováno]) odstranit. Žalobě o vyklizení bylo v podstatné části soudy obou stupňů (a také v dovolacím řízení) pravomocně vyhověno, přičemž žalovaná byla shledána vlastníkem vlečky, a to hned na základě několika možných a na sobě nezávislých nabývacích titulů. V aktuálním řízení pak nevyšly najevo žádné skutečnosti, které by závěry o vlastnictví vlečky žalovanou jakkoli zpochybnily.

7. Pokud je tedy možno vyjít z toho, že žalovaná byla vlastníkem vlečky, je zřejmé, že byla i vlastníkem výhybky [Anonymizováno]. Tato je buď součástí nebo příslušenstvím vlečky, jelikož existence vlečky bez výhybky umožňující její napojení na hlavní trať postrádá jakýkoliv smysl. Na nabytí vlastnického práva k výhybce [Anonymizováno] se pak prosadí totožná skutková zjištění a právní závěry jako v případě posuzování vlastnického práva k samotné vlečce. Je tak možno jednoznačně uzavřít, že vlastníkem výhybky [Anonymizováno] byla v rozhodném okamžiku žalovaná. Žalobkyně pak nepovažuje za relevantní argumentaci žalované týkající se námezníku, neboť se jedná pouze o návěstidlo stanovující nejzazší vzdálenost, ve které mohou vozidla stát, aby nedošlo k ohrožení jízdy vozidel po sousední koleji. Námezník tak nemá pro řešení otázky vlastnického žádný význam, neboť od sebe neodděluje jednotlivé dráhy a nevypovídá tak nic o jejich vlastnickém režimu.

8. Žalobkyně pak zcela odmítá, že by žalované znemožnila provést odstranění výhybky [Anonymizováno], jelikož byla po celou dobu připravena se žalovanou jednat, a to i o termínech pro provedení prací nutných k odstranění výhybky [Anonymizováno]. Měla to být naopak žalovaná, kdo se měl obrátit na žalobkyni s výzvou k součinnosti včetně výzvy ke sdělení možných termínů pro provedení prací. Žalovaná ale nikdy nic takového neučinila a přenášení této povinnosti na žalobkyni je tak možno považovat za absurdní. Protože žalovaná byla vlastníkem výhybky [Anonymizováno], která z důvodu svého špatného technického stavu představovala nebezpečí pro provoz na regionální dráze, bylo povinností žalované zajistit nápravu. To však žalovaná neučinila (ani přes výzvy ze strany žalobkyně) a žalobkyně tak byla nucena (a povinna) učinit opatření k zabezpečení provozu na jí vlastněné regionální dráze. Žalobkyně se rozhodla výhybku [Anonymizováno] co nejrychleji odstranit, přičemž tato povinnost jí plynula z prevenční povinnosti formulované v § 2903 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“). I kdyby však žalovaná vlastníkem výhybky [Anonymizováno] nebyla, i tak by byla povinna výhybku [Anonymizováno] odstranit. Dle § 20 odst. 1 ZoD je vlastník dráhy povinen zajistit údržbu a opravu dráhy v rozsahu nezbytném pro její provozuschopnost a umožnit styk dráhy s jinými dráhami. Jelikož výhybka [Anonymizováno] byla nezbytným předpokladem pro provozuschopnost vlečky (jakožto dráhy) a současně také její existence umožňovala styk vlečky s jinými dráhami (s dráhou regionální ve vlastnictví žalobkyně), uplatní se toto ustanovení také na řešenou situaci. Žalovaná jako vlastník vlečky měla povinnost zajišťovat údržbu a opravu výhybky [Anonymizováno] a umožnit tak styk vlečky s regionální dráhou. Povinnost žalované k údržbě, příp. k odstranění výhybky [Anonymizováno], jí proto plynula přímo z právních předpisů. Povinnost žalované odstranit výhybku [Anonymizováno] a zajistit na své náklady propojení koleje do přímého směru pak plyne také z čl. 6.12. nájemní smlouvy, podle nějž se nájemce po skončení nájmu zavazuje odstranit z pronajatého pozemku drážní zařízení nájemce, uvést pronajatý pozemek do původního stavu a zajistit na své náklady propojení koleje, v níž je odbočná výhybka vložena, do přímého směru. Z toho tak plyne samostatná, na vlastnickém režimu vlečky a výhybky [Anonymizováno] naprosto nezávislá smluvní povinnost žalované provést na své náklady práce, které za ni nakonec musela provést žalobkyně. V tomto kontextu neobstojí argumentace žalované, že toto ujednání ukládá neurčitou povinnost, resp. že by taková povinnost mohla být splněna také vhodným nastavením výhybky [Anonymizováno]. Smlouva totiž stanoví, že žalovaná má odstranit drážní zařízení, tedy povinnost odstranit také výhybku [Anonymizováno], která je zjevně drážním zařízením, a to v jejím vlastnictví. V kontextu výkladu dotčeného ujednání nemůže být uvažováno jinak, než že obě smluvní strany měly na mysli provedení stavebních úprav spojených s úplným odstraněním vlečky společně s výhybkou a úpravy kolejí do přímého směru. Tento závěr je potvrzován i tím, že propojení koleje do přímého směru mělo být provedeno žalovanou na její vlastní náklady, takže splnění takové povinnosti logicky nebylo a nemohlo být zamýšleno pouhým nastavením výhybky [Anonymizováno] do přímého směru, navíc za situace, kdy ji měla žalovaná navíc za povinnost odstranit.

9. Odvolací soud přezkoumal napadený rozsudek okresního soudu v celém rozsahu (neboť takto byl odvolacímu přezkumu odvoláním žalované otevřen), a to včetně řízení jeho vydání předcházejícího, ve smyslu § 212a odst. 1, 2, 3 a 5 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“). Odvolací soud neshledal v řízení žádné vady uvedené v § 212a odst. 5 o. s. ř., ty ostatně ani nebyly žádným z účastníků řízení namítány. Odvolací soud pak dospěl k závěru, že odvolání žalované je zcela nedůvodné.

10. Odvolací soud v prvé řadě uvádí, že okresní soud při posouzení věci vycházel ze skutkových zjištění učiněných soudem v řízení vedeném u Okresního soudu ve Frýdku-Místku pod sp. zn. 12 C 50/2014 (včetně odvolacího řízení vedeného u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. 15 Co 45/2020). Odvolací soud má však za to, že s ohledem na zásadu přímosti je však možno vycházet při činění skutkových zjištění pouze z důkazů, které soud sám v daném řízení provedl. Proto odvolací soud považoval za nutné provést dokazování, které bylo provedeno v rámci výše uvedeného prvostupňového a odvolacího řízení. Z tohoto důvodu tedy odvolací soud při svém rozhodování vycházel pouze ze skutkových zjištění učiněných okresním soudem z výslechu znalce [tituly před jménem] [jméno FO] a svědka [jméno FO], jak jsou popsány v odstavcích 50. a 74. odůvodnění rozsudku okresního soudu.

11. Odvolací soud tak s ohledem na výše uvedené skutečnosti považoval za nutné provést doplnění dokazování o následující listiny. Z nich sice zjistil skutečnosti, které ve svém rozsudku uváděl okresní soud, nicméně učinil tak procesně korektním způsobem. Odvolací soud tak především provedl dokazování listinami založenými ve spise Okresního soudu ve Frýdku-Místku sp. zn. 12 C 50/2014. Odvolací soud tak: - ze znaleckého posudku [tituly před jménem] [jméno FO] ze dne 21. 7. 2018 a jeho doplnění ze dne 1. 2. 2019 zjistil, že v současné platné katastrální mapě není pozemek předmětné železniční vlečky samostatně evidován a nachází se v prostoru pozemků vedených v katastru nemovitostí pod parc. č. [Anonymizováno], [Anonymizováno], [Anonymizováno], [Anonymizováno], [Anonymizováno], [Anonymizováno] a [Anonymizováno] v k. ú. [Anonymizováno], přičemž pozemky parc. č. [Anonymizováno], [Anonymizováno] a [Anonymizováno] jsou ve vlastnictví žalované a pozemek parc. č. [Anonymizováno] je ve vlastnictví žalobkyně s délkou vlečky v pozemku 245,38 m. Koleje v blízkosti výhybky byly přerušeny (odstraněny), v úseku cca 4 m zůstaly pouze železniční pražce a vlečka tak není napojena na souběžnou železniční trať, - ze znaleckého posudku [tituly před jménem] [jméno FO] ze dne 18. 5. 2016 zjistil, že vlečka na železniční trati [Anonymizováno] - [Anonymizováno] není připojena na hlavní trať, neboť výhybka [Anonymizováno] byla včetně kolejové spojky do výhybky [Anonymizováno] odstraněna v roce 2013 a koleje tak nemohou plnit funkci vlečky, délka vlečky odpovídá rozměrům podle Situačního výkresu vlečky [Anonymizováno] ve [Anonymizováno] ze dne 1. 2. 1973, dále že těleso dráhy se skládá ze železničního spodku (jehož úkolem je nesení železničního svršku a základní složkou železničního spodku je zemní těleso obvykle doplněné konstrukční vrstvou ze štěrkopísku, dále odvodněním, popř. dalším zpevněním) a železničního svršku (který tvoří jízdní dráhu, která vozidlo nese a vede, jeho základními součástmi jsou kolejnice, výhybky, upevňovadla, pražce – tyto části tvoří dohromady koleje a dále kolejové lože tvořené štěrkem, železniční svršek leží na pláni tělesa železničního spodku), přičemž základní součástí železničního svršku konvenční trati je kolejové lože a materiálem je zpravidla štěrk frakce 32/63 a železniční svršek jako celek nelze bez jeho porušení od země oddělit, - z rozhodnutí Drážního úřadu ze dne 15. 2. 2006 zjistil, že tímto rozhodnutím došlo ke změně úředního povolení k provozování železniční dráhy – vlečky „[právnická osoba] - vlečka [Anonymizováno]“ tak, že obchodní jméno a sídlo vlastníka dráhy je [právnická osoba], [Anonymizováno] a označení dráhy je „[právnická osoba] - vlečka [Anonymizováno]“, - z listiny ze dne 6. 1. 2011 nazvané Příloha ke smlouvě nepojmenované o provozování vlečky ze dne 28. 1. 2002 zjistil, že v rámci smluvní dokumentace došlo ke změně na straně vlastníka vlečky, kterým je [právnická osoba], IČO [IČO], přičemž listina je opatřena podpisy vlastníka a provozovatele, - z rozhodnutí Drážního úřadu ze dne 7. 2. 2011 zjistil, že tímto rozhodnutím došlo ke změně úředního povolení k provozování železniční dráhy – vlečky „[právnická osoba] – vlečka [Anonymizováno]“, ev. č. [Anonymizováno] vydaného dne 29. 3. 1996 s tím, že nové IČO vlastníka dráhy [právnická osoba] je [IČO], které bylo toto rozhodnutí doručeno, - z dopisu žalované žalobkyni ze dne 24. 6. 2013 zjistil, že žalovaná tímto dopisem vypovídá nájem části pozemku parc. č. [Anonymizováno] v k. ú. [Anonymizováno] podle smlouvy č. [Anonymizováno] o nájmu ze dne 29. 3. 2002, přičemž tento dopis byl žalobkyni doručen dne 25. 6. 2013, - z kolaudačního rozhodnutí [právnická osoba] ve [Anonymizováno], [Anonymizováno], ze dne 21. 6. 1977 na č. l. 456 zjistil, že tímto rozhodnutím bylo povoleno užívání stavby administrativní budovy a skladové haly v areálu podniku [Anonymizováno] na pozemku parc. č. [Anonymizováno] v k. ú. [Anonymizováno], dále že projektová dokumentace k této stavbě obsahuje výkres č. [Anonymizováno], na kterém je v půdoryse vyznačena železniční vlečka, - ze sdělení Magistrátu města [Anonymizováno] ze dne 15. 4. 2020 na č. l. 457 zjistil, že žádné jiné doklady ke kolaudacím staveb na pozemcích parc. č. [Anonymizováno] a [Anonymizováno] (kromě kolaudačního rozhodnutí ze dne 21. 6. 1977) se nepodařilo dohledat, stejně jako doklady k železniční vlečce na pozemku parc. č. [Anonymizováno] v k. ú. [Anonymizováno], s tím, že působnost stavebního úřadu vykonává u staveb drah Drážní úřad, - ze sdělení Drážního úřadu ze dne 9. 7. 2020 na č. l. 462 zjistil, že tento úřad sdělil Krajskému soudu v Ostravě, že vlečka „[právnická osoba] - vlečka [Anonymizováno]“ byla provozována na základě platného úředního povolení, evidenční č. [Anonymizováno], vydaného rozhodnutím Drážního úřadu ze dne 29. 3. 1996, č. j. [Anonymizováno], v němž je jako majitel vlečky uvedena [Anonymizováno] (dále jen „družstvo JEDNOTA“). Provozovatelem vlečky byla [právnická osoba], dále že první změna v úředním povolení nastala oznámením ze dne 21. 5. 1997, kdy předmětem změny byla změna statutárního orgánu provozovatele vlečky, druhá změna v úředním povolení nastala rozhodnutím Drážního úřadu ze dne 28. 2. 2002, [Anonymizováno], předmětem změny úředního povolení byla změna statutárního orgánu provozovatele vlečky, změna vlastníka vlečky, kterým se stala obchodní firma [právnická osoba], a změna názvu vlečky na „[právnická osoba] - vlečka [Anonymizováno]“.

12. Odvolací soud dále provedl dokazování listinami založenými v tomto procesním spise, přičemž již v tomto okamžiku považuje za nutné uvést, že ze zápisu z jednání ze dne 21. 3. 2013 mezi žalobkyní a družstvem [Anonymizováno] nezjistil žádné skutečnosti, které by mohly mít vliv na jeho rozhodnutí o věci samé. Odvolací soud pak: - ze situačního výkresu vlečky Lidového spotřebního družstva „[Anonymizováno]“ ve [Anonymizováno] ze dne 1. 2. 1973 zjistil, že vlečka byla zřízena k budově (skladišti) stojící na pozemku dnes parc. č. [Anonymizováno] a byla opatřena rampou pro nakládku a vykládku zboží, dále že vlečka začíná na km 112,9479, přičemž začátek vlečky je na výkresu zakreslen na místě začátku výhybky [Anonymizováno] na hlavní trati ze směru od [Anonymizováno], a je takto i slovně označen, dále že vlečka vede ke skladišti s rampou sloužící k vykládce nákladu, - ze smlouvy nepojmenované o provozování vlečky ze dne 12. 2. 1996 zjistil, že družstvo [Anonymizováno] jako vlastník uzavřela dne 12. 2. 1996 nepojmenovanou smlouvu o provozování vlečky se společností [právnická osoba] na dobu neurčitou, přičemž ve smlouvě je uvedeno, že vlastnictví majetku družstva [Anonymizováno] není touto smlouvou dotčeno, a vlečka a její příslušenství nadále zůstává jejím majetkem, - z úředního povolení k provozování dráhy Drážního úřadu ze dne 29. 3. 1996 zjistil, že téhož dne vydal Drážní úřad úřední povolení k provozování vlečky s tím, že vlastníkem vlečky je družstvo [Anonymizováno] a jejím provozovatelem je [právnická osoba], - ze smlouvy nepojmenované o provozování vlečky ze dne 28. 1. 2002, č. j. [Anonymizováno] zjistil, že téhož dne byla uzavřena smlouva o provozování vlečky mezi vlastníkem [právnická osoba], a provozovatelem [právnická osoba], přičemž vlečka je označena „[právnická osoba] – vlečka [Anonymizováno]“, - z listiny s označením Změna na straně vlastníka ze dne 28. 1. 2002 zjistil, že téhož dne oznámila [právnická osoba] Drážnímu úřadu, že u vlečky vlastníka družstva [Anonymizováno] došlo ke změně vlastníka a názvu vlečky, přičemž nová identifikace se vztahuje k vydanému úřednímu povolení ev. č. [Anonymizováno] s tím, že novým vlastníkem je [právnická osoba], a název vlečky je „[právnická osoba] - vlečka [Anonymizováno]“, dále že součástí oznámení bylo čestné prohlášení společnosti [právnická osoba], ze dne 28. 1. 2002, - z čestného prohlášení žalované ze dne 28. 1. 2002 zjistil, že se jedná o čestné prohlášení společnosti [právnická osoba], ze dne 28. 1. 2002 o tom, že je vlastníkem vlečky „[právnická osoba] - vlečka [Anonymizováno]“, přičemž k tomuto čestnému prohlášení byla přiložena část kupní smlouvy ze dne 13. 12. 2001, - z dohody o ukončení smlouvy nepojmenované o provozování vlečky ze dne 25. 2. 2013 zjistil, že téhož dne byla mezi společností [právnická osoba], IČO [IČO] a společností [právnická osoba] uzavřena dohoda o ukončení smlouvy nepojmenované o provozování vlečky ze dne 28. 1. 2002, v níž společnost [právnická osoba] prohlásila, že je právním nástupcem společnosti [právnická osoba], neboť zápisem v obchodním rejstříku bylo ke dni 10. 1. 2006 změněno označení společnosti [právnická osoba], na [právnická osoba], IČO [IČO], a následně byla společnost [právnická osoba], IČO [IČO], zrušena a zanikla bez likvidace s právním nástupcem v důsledku vnitrostátní fúze sloučením se společností [Anonymizováno], IČO [IČO], jakožto nástupnickou společností, na níž přešlo veškeré jmění společnosti [právnická osoba], IČO [IČO], a ke dni 31. 12. 2010 byla společnost [Anonymizováno] přejmenována na [právnická osoba], IČO [IČO], dále že si v dohodě smluvní strany sjednaly, že jejich smluvní vztah bude ukončen ke dni 25. 2. 2013, - z rozhodnutí Drážního úřadu ze dne 7. 6. 2013, č. j. [Anonymizováno] zjistil, že téhož dne vydal Drážní úřad rozhodnutí, jímž zrušil úřední povolení k provozu dráhy „[právnická osoba] – vlečka [Anonymizováno]“ s tím, že provozování vlečky bude ukončeno ke dni 10. 7. 2013, - z kupní smlouvy ze dne 13. 12. 2001 zjistil, že družstvo [Anonymizováno] převedla touto smlouvou na společnost [právnická osoba], tj. právní předchůdkyni žalované, vlastnictví k pozemkům a budovám ve smlouvě specifikovaným (stavba občanské vybavenosti č. p. [Anonymizováno] na pozemku parc. č. [Anonymizováno], stavba občanské vybavenosti – sklad bez č. p. na pozemku parc. č. [Anonymizováno], stavba občanské vybavenosti – sklad bez č. p. na pozemku parc. č. [Anonymizováno], stavba občanské vybavenosti – sklad bez č. p. na pozemcích parc. č. [Anonymizováno], [Anonymizováno] a [Anonymizováno], stavba občanské vybavenosti – sklad bez č. p. na pozemku parc. č. [Anonymizováno] a [Anonymizováno] a dále pozemky parc. č. [Anonymizováno], [Anonymizováno], [Anonymizováno], [Anonymizováno], [Anonymizováno], [Anonymizováno] a [Anonymizováno]) včetně součástí a příslušenství a práv a povinností s nimi spojených v rozsahu, jak prodávající tyto sám vlastnil a užíval, - z čestného prohlášení [Anonymizováno] ze dne 12. 2. 1996 zjistil, že téhož dne družstvo [Anonymizováno] čestně prohlásilo, že je vlastníkem vlečky [Anonymizováno], která odbočuje z celostátní dráhy ČD, s. o., mezi železničními stanicemi [Anonymizováno] a [Anonymizováno], - z rozhodnutí Drážního úřadu ze dne 28.2.2002, [Anonymizováno], ev.č. [Anonymizováno] zjistil, že tímto rozhodnutím došlo ke změně úředního povolení k provozování dráhy (železniční vlečky) vydané Drážním úřadem dne 29. 3. 1996 tak, že vlastníkem dráhy je společnost s obchodní firmou [právnická osoba], IČO [IČO], a označení dráhy je „[právnická osoba] – vlečka [Anonymizováno]“, přičemž ke změně úředního povolení došlo na základě oznámení provozovatele dráhy [právnická osoba] z důvodu změny vlastníka dráhy, přičemž ve stanovené lhůtě nebyla vznesena žádná námitka ani připomínka účastníků správního řízení proti změně úředního povolení, - ze zápisu z prohlídky o měření vlečkové výhybky [Anonymizováno]:[Anonymizováno] dne 12. 4. 2011 zjistil, že dne 12. 4. 2011 proběhla prohlídka výhybky [Anonymizováno] na vlečce [Anonymizováno], kterou provedl [jméno FO], který zjistil špatnou držebnost upevňovadel, ztrouchnivělost pražců, částečné ojetí srdcovky a blátivá mezipražcová pole, přičemž jako opatření byla doporučena zvýšená pozornost při měsíčních revizích a pokud se projeví zhoršující se stav, bude nutné provést opatření v podobě pomalé jízdy v obvodu výhybky [Anonymizováno], - ze zápisu o podrobné kontrole výhybky [Anonymizováno] ze dne 22. 7. 2013 zjistil, že dne 22. 7. 2013 proběhla prohlídka výhybky [Anonymizováno] na vlečce [Anonymizováno], kterou provedl [jméno FO], který zjistil nedovolenou toleranci v rozchodu a výšce koleje, svislé ojetí srdcovky 10 mm, snížení temene hlavy jazyka oproti opornici o 6 mm, totálně nedostatečnou držebnost upevňovadel, shnilé a rozpadlé dřevěné pražce, zbahnělé kolejové lože s tím, že stav výhybky neodpovídá předpisu [Anonymizováno]. Na základě této prohlídky byla zavedena pomalá jízda 40 km/h do doby nejbližší možné opravy, přičemž s ohledem na okolnost, že výhybka není v majetku [Anonymizováno] a majitel není znám, po domluvě s vedoucím technického odboru náměstka ředitel bude tato výhybka nahrazena kolejovým polem. Vyzískaný materiál bude deponován u [Anonymizováno] a bude podle aktuálního výsledku sporu předán určenému vlastníku vlečky, - z e-mailové zprávy žalobkyně adresované žalované ze dne 2. 6. 2011 zjistil, že dne 2. 6. 2011 sdělila žalobkyně žalované, že jako provozovatel regionální dráze [adresa] - [Anonymizováno] při poslední prohlídce této trati zjistila, že odbočná výhybka [Anonymizováno][Anonymizováno]vlečky žalované trpí závažnými závadami, které mohou být zdrojem ohrožení bezpečnosti provozu na trati, přičemž k tomuto stavu výhybky je nutné přijmout strategické rozhodnutí týkající se této vlečky, tj. buď zajištění plné provozuschopnosti odbočné výhybky provedením opravných prací nebo zrušení vlečky, - z e-mailové zprávy žalované adresované žalobkyni ze dne 6. 6. 2011 zjistil, že dne 6. 6. 2011 reagovala žalovaná na e-mailovou zprávu žalobkyně ze dne 2. 6. 2011 s tím, že žádá o navrhnutí schůzky k projednání postupu a řešení závady na výhybce [Anonymizováno] vlečky [Anonymizováno], kde by došlo k projednání obou navrhovaných variant, - z e-mailové zprávy žalobkyně adresované žalované ze dne 14. 6. 2011 zjistil, že žalobkyně zaslala žalované dne 14. 6. 2011 e-mailovou zprávu, v níž jí sděluje, že prvním krokem ke zrušení vlečky je podání návrhu s přílohami na Drážní úřad s tím, že dále je sdělován konkrétní postup a nutnost doložení konkrétních údajů, - z e-mailové zprávy žalobkyně adresované žalované ze dne 3. 5. 2012 zjistil, že žalobkyně zaslala dne 3. 5. 2012 žalované a [jméno FO] ze společnosti [právnická osoba] e-mailovou zprávu, v níž žádá [jméno FO] o kontaktování žalované za účelem projednání nabídky na rušení vlečky [Anonymizováno] ve Frýdku-Místku s tím, že projekt rušení vlečky je již vypracován, přičemž stav výhybky [Anonymizováno] vyžaduje co nejrychlejší řešení, neboť dochází k ohrožení bezpečnosti železničního provozu, - z e-mailové zprávy ze dne 14. 5. 2012 zjistil, že dne 14. 5. 2012 zaslal [jméno FO] ze společnosti [právnická osoba] e-mailovou zprávu [jméno FO], žalobkyni a žalované, v níž sděluje, že na základě pověření žalované si dovoluje požádat o předběžné nacenění vypracování projektové dokumentace a rozpočtu na realizaci zakázky odstranění vlečkového kolejiště železniční vlečky [Anonymizováno] Frýdek-Místek, - ze smlouvy č. [Anonymizováno] o nájmu pozemku ze dne 29. 3. 2002 spolu s dodatky č. 1 až č. 5 zjistil, že tato smlouva byla dne 29. 3. 2002 uzavřena mezi pronajímatelem [právnická osoba], a nájemkyní [právnická osoba], IČO [IČO]. Podle čl. 2 odst. 1, 2 smlouvy je jejím předmětem úprava právních vztahů při pronájmu části pozemku parc. č. [Anonymizováno] o výměře 1968 m2 v k. ú. [Anonymizováno], na němž se nachází vlečka odbočující ze širé trati [Anonymizováno] – [Anonymizováno] v km 112,948 výhybkou [Anonymizováno] mezi stanicemi [Anonymizováno] – [Anonymizováno], jejímž prostřednictvím je připojena k síti [Anonymizováno]. Předmět nájmu je vyznačen v kopii situačního plánu vlečky v příloze č. 2 smlouvy (v příloze č. 2 je situační plán vlečky, dle nějž je celá vlečka na pozemku ČSD a délka vlečky je 328 m). Podle čl. 3 odst. 1 smlouvy pronajímatel přenechal nájemkyni pozemek uvedený v čl. 2 smlouvy za účelem existence stavby vlečky a provozování vlečky. Podle čl. 4 odst. 1 smlouva byla uzavřena na dobu určitou od 1. 4. 2002 do 31. 3. 2007. Podle čl. 6 odst. 12 smlouvy se nájemkyně po skončení nájmu zavazuje odstranit z pozemku drážní zařízení nájemkyně, uvést pronajatý pozemek do původního stavu a zajistit na své náklady propojení koleje, v níž je odbočná výhybka vložena, do přímého směru. Smlouva byla měněna dodatkem č. 1 ze dne 10. 2. 2005, dodatkem č. 2 ze dne 10. 2. 2006, dodatkem č. 3 ze dne 21. 2. 2007, dodatkem č. 4 ze dne 30. 1. 2009 a dodatkem č. 5 ze dne 31. 12. 2010, přičemž součástí dodatků byly splátkové kalendáře. Dodatkem č. 3 dále došlo ke změně doby nájmu na dobu neurčitou s tříměsíční výpovědní lhůtou, která počne běžet prvního dne měsíce následujícího po doručení výpovědi druhé smluvní straně. Dodatkem č. 5 byly dále změněny a nahrazeny identifikační údaje na straně nájemkyně v důsledku fúze, nájemkyně je zde označena [právnická osoba], IČO [IČO], - ze žádosti o vydání úředního povolení ze dne 14. 2. 1996 zjistil, že družstvo [Anonymizováno] jako vlastník dráhy požádalo žádostí došlou Drážnímu úřadu dne 1. 3. 1996 o provozování dráhy, která odbočuje z celostátní dráhy na trati [Anonymizováno] - [Anonymizováno] mezi stanicemi [Anonymizováno] a [Anonymizováno] v km 112,948 výhybkou [Anonymizováno], - z vlečkové smlouvy ze dne 29. 9. 1982 zjistil, že družstvo [Anonymizováno] dne 29. 9. 1982 uzavřelo vlečkovou smlouvu s ČSD o připojení vlečky [Anonymizováno], k železniční trati [Anonymizováno] - [Anonymizováno] a o provozu na této vlečce s tím, že smlouva byla uzavřena na dobu od 1. 11. 1982 do 31. 10. 1987, přičemž její přílohou je situační výkres vlečky [Anonymizováno] ze dne 1. 2. 1973, - ze smlouvy nepojmenované o styku vzájemně zaústěných drah a provozování drážní dopravy ze dne 16. 10. 1996 včetně dodatků č. 1 až č. 7 zjistil, že dne 16. 10. 1996 uzavřely [právnická osoba], a [právnická osoba] smlouvu č. j. [Anonymizováno] a č. j. [Anonymizováno], v níž je upraven styk drah provozovaných oběma těmito provozovateli, přičemž v čl. 1.2 je uvedeno, že konkrétní dráhy a jejich provozovatelé jsou uvedeni v příloze č. 2 této smlouvy, kde je uvedeno i vzájemné zaústění obou drah, - z přípojového provozního řádu OPŘ Ostrava zjistil, že se jedná o přílohu č. 2 ke smlouvě č. j. [Anonymizováno] a č. j. [Anonymizováno], v jejímž čl. 7. je uveden popis vlečky [právnická osoba] – vlečka [Anonymizováno], která odbočuje z regionální dráhy mezi stanicemi [Anonymizováno] a [Anonymizováno] v km 112,948 výhybkou [Anonymizováno], přičemž začátek vlečky tvoří začátek výhybky B1 v km 0,000 vlečkové koleje, - ze smlouvy o styku vzájemně zaústěných drah ze dne 28. 2. 2011 zjistil, že dne 28. 2. 2011 uzavřela [Anonymizováno], jako provozovatel dráhy regionální a [právnická osoba] jako provozovatel vlečky smlouvu o úpravě vzájemných vztahů mezi provozovateli vzájemně zaústěných drah, přičemž dle čl. III. je vlečka zaústěna do regionální dráhy na širé trati výhybkou [Anonymizováno] v km 112,948, dále že mezníkem rozdělujícím obvody odpovědnosti za zabezpečení jízdy drážních vozidel na styku drah je námezník výhybky [Anonymizováno], přičemž místem určeným pro vzájemnou předávku drážních vozidel z hlediska provozování dráhy je stanoveno hranicí v souladu s předchozím ustanovením, - z protokolu o výkonu státního dozoru ze dne 14. 2. 2013 zjistil, že v souladu se zákonem o drahách Drážní úřad vykonal uvedeného dne státní dozor na dráze regionální dráhy [adresa] - [Anonymizováno], a to ohledně výhybky [Anonymizováno] v km 112,948 (odbočná výhybka vlečky [právnická osoba], IČO [IČO]) se zaměřením na plnění povinností vlastníka dráhy, provozovatele dráhy a dodržování podmínek stanovených právními předpisy, přičemž bylo zjištěno, že stav výhybky vyžaduje provedení udržovacích prací, a že žalovaná odmítá vlastnictví vlečky včetně odbočné výhybky. Drážní úřad navrhl ukončení nepojmenované smlouvy o provozování vlečky ze dne 28. 1. 2002 ve znění dodatku ze dne 6. 1. 2011 a zahájení správní řízení o zrušení drážního povolení ev. č. [Anonymizováno], - z rámcové smlouvy o dílo ze dne 13. 3. 2013, číslo [Anonymizováno], včetně příloh č. 1 a č. 2 zjistil, že dne 13. 3. 2013 uzavřela tuto smlouvu žalobkyně jako objednatel a sdružení s označením [Anonymizováno], jehož vedoucím účastníkem je společnost [právnická osoba]., IČO [IČO], a dalším účastníkem je společnost [právnická osoba], IČO [IČO], přičemž jejím předmětem je závazek zhotovitele provádět pro objednatele běžnou údržbu železničního svršku (kolejí, výhybek apod.) a spodku v obvodu Frýdek-Místek a Frenštát, a to dle jednotlivých objednávek zadaných objednatelem, a závazek objednatele řádně provedené dílo převzít a zaplatit za něj cenu dle čl. IV. této smlouvy. V čl. IV. této smlouvy bylo dále najednáno, že cena díla je stanovena na základě dohody jako cena smluvní a je dána jednotkovými cenami rozpočtu dle nabídky, která je přílohou této smlouvy, a v níž je mimo jiné uvedena cena za souvislé doplnění stezky kamenivem M ve výši 899,10 Kč/m3, odstranění kolejového lože ve výši 399,60 Kč/m3, nové zřízení kolejového lože M ve výši 969 Kč/m3, za zřízení žlábku pod patou kolejnice ve výhybce nebo konstrukci ručně ve výši 30 Kč/m, za montáž KR v ose koleje tv. S49 „d“ nebo „u“ pražce vystrojené betonové ve výši 324 675 Kč/km, za dělení kolejnic řezáním nebo rozbroušením tv. S49, T, A ve výši 250 Kč/ks, za dělení kolejnic všech tvarů kyslíkem ve výši 150 Kč/ks, za vrtání otvorů do stojiny kolejnice otvor o průměru více než 18 mm ve výši 69,90 Kč/ks, za demontáž kolejnicových spojek na styku kolejnic všech tvarů ve výši 125 Kč/ks, za montáž kolejnicových spojek na styku kolejnic všech tvarů ve výši 145 Kč/ks, za úpravu směrového a výškového uspořádání krátkých úseků koleje ve výši 80 000 Kč/km, za jednotlivý svar termitem v koleji tv. S49, T, A standard, spára, plný předehřev, ve výši 4 695,30 Kč/ks, za organizační zajištění prací při zřizování a udržování BK koleje ve výši 2,50 Kč/m, za umožnění dilatace kolejnic bez kluzných podložek „d“ nebo „u“ včetně uvolnění upevňovadel ve výši 13 Kč/m, za demontáž jednoduché výhybky tv. S49, dřevěné pražce, ve výši 479,50 Kč/m, za přepravu volně loženého materiálu ze zásob objednatele ve výši 100 Kč/tkm, za přepravu materiálu objednatele na místo regenerace ve výši 50 Kč/tkm, za pražec betonový příčný tv. SB 8 P vystrojený ve výši 1 611 Kč/ks, za kroužek pružný dvojitý ve výši 7 Kč/ks, vrtule R1(145) ve výši 35 Kč/ks a za komplet ŽS 4 (svěrka ŽS4, šroub RS1, matice M24, podložka Fe6) ve výši 80 Kč/ks, - z objednávky č. 4 žalobkyně ze dne 26. 6. 2013 zjistil, že dne 26. 6. 2013 objednala žalobkyně u společnosti [právnická osoba], IČO [IČO], mimo jiné také práce v oblasti Frýdek-Místek, a to souvislé doplnění stezky kamenivem M v rozsahu 15 m3 po 899,10 Kč/m3 (tedy v celkové ceně 13 486,50 Kč), odstranění kolejového lože v rozsahu 70 m3 po 399,60 Kč/m3 (tedy v celkové ceně 27 972 Kč), nové zřízení kolejového lože M v rozsahu 70 m3 po 969 Kč/m3 (tedy v celkové ceně 67 830 Kč), zřízení žlábku pod patou kolejnice ve výhybce nebo konstrukci ručně v rozsahu 140 m po 30 Kč/m (tedy v celkové ceně 4 200 Kč), montáž KR v ose koleje tv. S49 „d“ nebo „u“ pražce vystrojené betonové v rozsahu 0,045 km po 324 675 Kč/km (tedy v celkové ceně 14 610,38 Kč), dělení kolejnic řezáním nebo rozbroušením tv. S49, T, A v rozsahu 12 ks po 250 Kč/ks (tedy v celkové ceně 3 000 Kč), dělení kolejnic všech tvarů kyslíkem v rozsahu 30 ks po 150 Kč/ks (tedy v celkové ceně 4 500 Kč), vrtání otvorů do stojiny kolejnice otvor o průměru více než 18 mm v rozsahu 10 ks po 69,90 Kč/ks (tedy v celkové ceně 699 Kč), demontáž kolejnicových spojek na styku kolejnic všech tvarů v rozsahu 30 ks po 125 Kč/ks (tedy v celkové ceně 3 750 Kč), montáž kolejnicových spojek na styku kolejnic všech tvarů v rozsahu 10 ks po 145 Kč/ks (tedy v celkové ceně 1 450 Kč), úprava směrového a výškového uspořádání krátkých úseků koleje v rozsahu 0,2 km po 80 000 Kč/km (tedy v celkové ceně 16 000 Kč), jednotlivý svar termitem v koleji tv. S49, T, A standard, spára, plný předehřev, v rozsahu 8 ks po 4 695,30 Kč/ks (tedy v celkové ceně 37 562,40 Kč), organizační zajištění prací při zřizování a udržování BK koleje v rozsahu 200 m po 2,50 Kč/m (tedy v celkové ceně 500 Kč), umožnění dilatace kolejnic bez kluzných podložek „d“ nebo „u“ včetně uvolnění upevňovadel v rozsahu 200 m po 13 Kč/m (tedy v celkové ceně 2 600 Kč), demontáž jednoduché výhybky tv. S49, dřevěné pražce, v rozsahu 70 m po 479,50 Kč/m (tedy v celkové ceně 33 565 Kč), přeprava volně loženého materiálu ze zásob objednatele v rozsahu 25 tkm po 100 Kč (tedy v celkové ceně 2 500 Kč), přeprava materiálu objednatele na místo regenerace v rozsahu 200 tkm po 50 Kč (tedy v celkové ceně 10 000 Kč), pražec betonový příčný tv. SB 8 P vystrojený v rozsahu 70 ks po 1 611 Kč/ks (tedy v celkové ceně 112 770 Kč), kroužek pružný dvojitý v rozsahu 1 700 ks po 7 Kč/ks (tedy v celkové ceně 11 900 Kč), vrtule R1(145) v rozsahu 1 700 ks po 35 Kč/ks (tedy v celkové ceně 59 500 Kč) a komplet ŽS 4 (svěrka ŽS4, šroub RS1, matice M24, podložka Fe6) v rozsahu 344 ks po 80 Kč/ks (tedy v celkové ceně 27 520 Kč), a další práce a materiál v celkové objednané ceně 2 514 776 Kč s termínem provedením červenec a srpen 2013, - ze záznamů ve stavebním deníku na čísle listu [Anonymizováno] a [Anonymizováno] zjistil, že dne 30. 7. 2013 bylo provedeno řezání kolejnic kyslíkem, demontáž výhybky ST s dřevěnými pražci o délce 70 m, demontáž kolejnicových styků v počtu 30 ks, odstranění kolejového lože v rozsahu 70 m3, nové zřízení kolejového lože v rozsahu 70 m3, dovoz betonových pražců SB 8 a jejich složení na pracovišti, odvoz výtěžku na skládku v rozsahu 70 m3, dále že dne 31. 7. 2013 byla provedena montáž koleje v ose SB 8 v rozsahu 45 m, vrtání otvoru do kolejnice v počtu 10 ks, řezání kolejnice S49 v počtu 12 ks, montáž kolejového styku v počtu 10 ks, souvislé doplnění stezky v rozsahu 15 m3, směrová a výšková úprava koleje v délce 0,2 km, umožnění dilatace kolejnic v délce 200 m, jednotlivý svar termitem v počtu 8 ks, organizační zajištění prací při zřizování a udržování BK koleje v rozsahu 200 m, zřízení žlábku pod patou koleje v délce 140 m, - ze soupisu provedených prací společnosti [právnická osoba] ze dne 31. 7. 2013 zjistil, že bylo provedeno souvislé doplnění stezky kamenivem M v rozsahu 15 m3 po 899,10 Kč/m3 (tedy v celkové ceně 13 486,50 Kč), odstranění kolejového lože v rozsahu 70 m3 po 399,60 Kč/m3 (tedy v celkové ceně 27 972 Kč), nové zřízení kolejového lože M v rozsahu 70 m3 po 969 Kč/m3 (tedy v celkové ceně 67 830 Kč), zřízení žlábku pod patou kolejnice ve výhybce nebo konstrukci ručně v rozsahu 140 m po 30 Kč/m (tedy v celkové ceně 4 200 Kč), montáž KR v ose koleje tv. S49 „d“ nebo „u“ pražce vystrojené betonové v rozsahu 0,045 km po 324 675 Kč/km (tedy v celkové ceně 14 610,38 Kč), dělení kolejnic řezáním nebo rozbroušením tv. S49, T, A v rozsahu 12 ks po 250 Kč/ks (tedy v celkové ceně 3 000 Kč), dělení kolejnic všech tvarů kyslíkem v rozsahu 30 ks po 150 Kč/ks (tedy v celkové ceně 4 500 Kč), vrtání otvorů do stojiny kolejnice otvor o průměru více než 18 mm v rozsahu 10 ks po 69,90 Kč/ks (tedy v celkové ceně 699 Kč), demontáž kolejnicových spojek na styku kolejnic všech tvarů v rozsahu 30 ks po 125 Kč/ks (tedy v celkové ceně 3 750 Kč), montáž kolejnicových spojek na styku kolejnic všech tvarů v rozsahu 10 ks po 145 Kč/ks (tedy v celkové ceně 1 450 Kč), úprava směrového a výškového uspořádání krátkých úseků koleje v rozsahu 0,2 km po 80 000 Kč/km (tedy v celkové ceně 16 000 Kč), jednotlivý svar termitem v koleji tv. S49, T, A standard, spára, plný předehřev, v rozsahu 8 ks po 4 695,30 Kč/ks (tedy v celkové ceně 37 562,40 Kč), organizační zajištění prací při zřizování a udržování BK koleje v rozsahu 200 m po 2,50 Kč/m (tedy v celkové ceně 500 Kč), umožnění dilatace kolejnic bez kluzných podložek „d“ nebo „u“ včetně uvolnění upevňovadel v rozsahu 200 m po 13 Kč/m (tedy v celkové ceně 2 600 Kč), demontáž jednoduché výhybky tv. S49, dřevěné pražce, v rozsahu 70 m po 479,50 Kč/m (tedy v celkové ceně 33 565 Kč), přeprava volně loženého materiálu ze zásob objednatele v rozsahu 25 tkm po 100 Kč (tedy v celkové ceně 2 500 Kč), přeprava materiálu objednatele na místo regenerace v rozsahu 200 tkm po 50 Kč (tedy v celkové ceně 10 000 Kč), pražec betonový příčný tv. SB 8 P vystrojený v rozsahu 90 ks po 1 611 Kč/ks (tedy v celkové ceně 144 990 Kč), kroužek pružný dvojitý v rozsahu 1 890 ks po 7 Kč/ks (tedy v celkové ceně 13 230 Kč), vrtule R1(145) v rozsahu 1 680 ks po 35 Kč/ks (tedy v celkové ceně 58 800 Kč) a komplet ŽS 4 (svěrka ŽS4, šroub RS1, matice M24, podložka Fe6) v rozsahu 280 ks po 80 Kč/ks (tedy v celkové ceně 22 400 Kč), tedy práce a materiál v celkové ceně 404 385,28 Kč, - z fotodokumentace stavu před a po odstranění výhybky [Anonymizováno] zjistil, že na první fotografii se nachází výhybka z širé trati na vlečku s dřevěnými pražci a na druhé fotografii je již tato výhybka odstraněna, kolej s betonovými pražci narovnána do přímého směru, a to za použití nového kolejového lože v podobě kameniva, - z faktury č. [hodnota] ze dne 14. 8. 2013 zjistil, že společnost [právnická osoba], IČO [IČO], touto fakturou vyúčtovala žalobkyni práce dokončené dne 31. 7. 2013 dle smlouvy o dílo č. [Anonymizováno] a dílčí objednávky č. 4 v celkové částce 1 859 015 Kč se splatností do 16. 10. 2013 na účet č. [č. účtu], - z výpisu z účtu žalobkyně ze dne 11. 10. 2013 zjistil, že žalobkyně zaplatila dne 11. 10. 2013 na účet č. [č. účtu] částku 1 859 015 Kč s variabilním symbolem [var. symbol], - z předžalobní upomínky ze dne 9. 7. 2015 včetně dokladu o jejím odeslání zjistil, že žalobkyně vyzvala žalovanou k zaplacení částky 404 385,28 Kč za odstranění výhybky [Anonymizováno] na vlečce do 24. 7. 2015, přičemž tato výzva byla žalované odeslána prostřednictvím České pošty, s. p., dne 9. 7. 2015, - z dopisu právního zástupce žalované ze dne 20. 7. 2015 zjistil, že dne 20. 7. 2015 reagovala žalovaná na výzvu žalobkyně ze dne 9. 7. 2015 k zaplacení částky 404 385,28 Kč.

13. Odvolací soud pak s ohledem na výše uvedená skutková zjištění zcela přejímá veškeré skutkové závěry okresního soudu, jak je uvedl ve svém rozsudku. Na jejich základě pak odvolací soud ve shodě se soudem okresním dovodil důvodnost nároku žalobkyně. V prvé řadě pak považuje odvolací soud za nutné zmínit, že okresní soud zcela správně dovodil, že žalovaná je vlastníkem vlečky. Z tohoto pohledu bylo klíčové posoudit, zda a jakým způsobem žalovaná nabyla vlastnické právo k vlečce, přičemž odvolací soud souhlasí se soudem okresním v tom, že se tak stalo na základě kupní smlouvy ze dne 13. 12. 2001. I kdyby k tomu však nedošlo, stala se žalovaná vlastníkem vlečky vydržením.

14. V tomto ohledu bylo potřeba vyjít především ze zjištění, že vlečka byla zřízena družstvem [Anonymizováno] nejpozději v roce 1973, neboť z toho roku pochází její nejstarší zakreslení (situační výkres vlečky [Anonymizováno] ze dne 1. 2. 1973), který tvořil přílohu smlouvy o provozu vlečky z roku 1982. S mírou nejvyšší pravděpodobnosti je možno dovodit, že vlečka byla vybudována subjektem, který postavil budovy opatřené rampou potřebnou pro nakládku a vykládku zboží dopravovaného po vlečce. Tímto subjektem bylo družstvo [Anonymizováno], jak vyplynulo také z kolaudačního rozhodnutí z roku 1977 ke stavbě budovy na pozemku parc. č. [Anonymizováno] v k. ú. [Anonymizováno], které užívalo celý areál tvořící funkční celek pozemků, budov a vlečky. Za původního vlastníka vlečky jakožto jejího originárního nabyvatele v důsledku výstavby proto odvolací soud považuje družstvo [Anonymizováno]. Odvolací soud dodává, že ač se při pečlivé snaze nepodařilo další doklady k výstavbě vlečky opatřit, současně v řízení nevyšly najevo žádné skutečnosti, které by shora uvedené závěry jakkoliv zpochybňovaly. Je přitom notorietou, že bez řádné dokumentace a příslušných úředních povolení bylo v 50. až 70. letech minulého století vybudováno mnoho staveb, které dodnes plní své účely. K výše uvedenému odvolací soud dále poukazuje na judikaturu Ústavního soudu i Nejvyššího soudu. Podle Ústavního soudu nemusí v civilním řízení nepřímé důkazy tvořit zcela uzavřenou soustavu, která nepřipouští jiný skutkový závěr než ten, k němuž soud dospěl, nýbrž dostačuje, jestliže nepřímé důkazy s velkou mírou pravděpodobnosti k tomuto závěru (na rozdíl od možných závěrů jiných) vedou (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 2. 12. 2004, sp. zn. II. ÚS 66/03). Obdobně i Nejvyšší soud ve svém rozsudku ze dne 26. 6. 2014, sp. zn. 21 Cdo 2682/2013 (publikovaném ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu pod č. 93/2014) dovodil, že skutečnost prokazovanou pouze nepřímými důkazy lze mít za prokázanou, jestliže na základě výsledků hodnocení těchto důkazů lze bez rozumných pochybností nabýt jistoty (přesvědčení) o tom, že se tato skutečnost opravdu stala (že je pravdivá); nestačí, lze-li usuzovat pouze na možnost její pravdivosti (na její pravděpodobnost).

15. Odvolací soud se dále zabýval charakterem vlečky jakožto věci v právním smyslu. V době, kdy vlečka splňovala parametry železniční dráhy ve smyslu právní úpravy platné do 31. 12. 1994 (§ 2 odst. 1 ZoD) i současné právní úpravy (§ 2 odst. 1, § 3 odst. 1 písm. d) ZoD), se z hlediska jejího stavebnětechnického provedení jednalo o stavbu movitou sestávající podle znaleckého posudku [tituly před jménem][Anonymizováno][jméno FO] ze železničního spodku (v podobě upraveného rostlého terénu) a ze železničního svršku (v podobě železničního lože sestávajícího ze štěrkového lože a kolejního roštu tvořeného pražci a kolejnicemi s upevňovacími díly). Železniční vlečka s ohledem na popsané provedení dle názoru odvolacího soudu nepředstavuje pouze ztvárněný či zpracovaný povrch země jako součást pozemku, nýbrž stavbu jako výsledek stavební činnosti. Vlečka pak až do 10. 7. 2013 (v důsledku rozhodnutí Drážního úřadu ze dne 7. 6. 2013, jímž bylo zrušeno úřední povolení k provozu vlečky) splňovala všechny parametry železniční dráhy a byla do té doby Drážním úřadem shledána provozuschopnou (viz úřední povolení k provozování dráhy ze dne 29. 3. 1996). Je tak možno uzavřít, že až do 10. 7. 2013 vlečka splňovala jako movitá stavba parametry samostatné věci.

16. Odvolací soud se dále zaměřil na posouzení, zda se vlečka stala příslušenstvím skladiště na pozemku parc. č. [Anonymizováno] v k. ú. [Anonymizováno]. V této souvislosti je možno poukázat na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 11. 8. 2009, sp. zn. 21 Cdo 2366/2008, podle nějž příslušenství věci předpokládá, že existují dvě (nebo více) fakticky (nikoli právně) samostatné věci, a to věc hlavní a příslušenství. Na rozdíl od součásti věci u příslušenství věci nejde o vzájemnou spojitost obou (nebo více) věcí, nýbrž o spojitost právně volní, při jejímž posouzení dominuje – na rozdíl od součásti věci – vůle vlastníka obou (nebo více) věcí. Aby se určitá věc stala příslušenstvím věci jiné (hlavní), musí se jednat o soubor nejméně dvou věcí (jedna je věcí hlavní, druhá příslušenstvím) vlastnicky náležejících témuž subjektu, přičemž příslušenství musí být vlastníkem věci hlavní určeno ke společnému (trvalému) užívání spolu s věcí hlavní. Dočasné oddělení příslušenství (např. při zapůjčení jiné osobě) povahu příslušenství nemění. Věc ztrácí povahu příslušenství, je-li právně účinně oddělen vlastnický režim věci hlavní a příslušenství (např. při prodeji nebo darování příslušenství jinému subjektu).

17. Ze situačního výkresu vlečky [Anonymizováno] ze dne 1. 2. 1973 pak plyne, že vlečka byla zřízena ke konkrétní budově, a to skladišti na pozemku parc. č. [Anonymizováno] v k. ú. [Anonymizováno] opatřenému rampou pro nakládku a vykládku zboží přepravovaného po vlečce. Jiné skladiště (např. na pozemku parc. č. [Anonymizováno] v k. ú. [Anonymizováno]) v předmětném situačním výkresu zakresleno není. Jak pak rovněž vyplynulo z dokazování, byla stavba budovy na pozemku parc. č. [Anonymizováno] v k. ú. [Anonymizováno] kolaudována (v roce 1977) až po zřízení vlečky, a to jako přístavba ke stávajícímu skladu na pozemku parc. č. [Anonymizováno] v k. ú. [Anonymizováno]. Touto přístavbou nemohlo dojít k narušení funkční vazby mezi vlečkou jako příslušenstvím a stavbou s rampou na pozemku parc. č. [Anonymizováno] v k. ú. [Anonymizováno] jako věci hlavní. Samotná skutečnost, že vlečka mohla být později (poté, co se již stala příslušenstvím jiné věci téhož vlastníka) využívána také k obsluze skladu na pozemku par. č. [Anonymizováno] v k. ú. [Anonymizováno], ještě neznamená, že se musela stát i jeho příslušenstvím, popřípadě samostatnou věcí.

18. Odvolací soud tak má za to, že v průběhu řízení bylo prokázáno původní užívání vlečky v zásadě pouze k obsluze skladiště na pozemku p. č. [Anonymizováno] v k. ú. [Anonymizováno]. Je tak zjevné, že k takovému užívání byla vlastníkem (jak skladiště, tak i vlečky) tato vlečka určena. Budova skladiště na pozemku p. č. [Anonymizováno] v k. ú. [Anonymizováno] tak má vůči vlečce postavení věci hlavní a vlečka jako stavba movitá představovala v podmínkách právní úpravy platné do 31. 12. 2013 příslušenství věci ve smyslu § 121 odst. 1 obč. z., konkrétně stavby skladiště na pozemku parc. č. [Anonymizováno] v k. ú. [Anonymizováno]. Budova skladiště má postavení věci hlavní ve vztahu k vlečce, která je jejím příslušenstvím, neboť byla vlastníkem skladiště logicky určena k tomu, aby byla užívána spolu se skladištěm jako jeho příslušenství. Je tak možno uzavřít, že vlečka byla ve vlastnictví vlastníka věci hlavní (skladiště na pozemku p. č. [Anonymizováno] v k. ú. [Anonymizováno]).

19. Odvolací soud tak shrnuje, že souhlasí se soudem okresním v tom, že původním vlastníkem vlečky bylo družstvo [Anonymizováno], o čemž svědčí nad rámec výše uvedeného také vlečková smlouva ze dne 29. 9. 1982, smlouva o provozování vlečky ze dne 12. 2. 1996 a povolení Drážního úřadu k provozování vlečky ze dne 29. 3. 1996. Ve všech těchto listinách totiž družstvo [Anonymizováno] jako vlastník vlečky také samo vystupuje. Nelze rovněž přehlédnout, že vlastnictví vlečky družstvem [Anonymizováno] bylo deklarováno také v jeho čestném prohlášení ze dne 12. 2. 1996, k němuž bylo doloženo, že vlečka je součástí jeho hmotného investičního majetku.

20. Nemovitosti tvořící areál družstva [Anonymizováno] (včetně pozemků, na nichž se nachází vlečka) pak nabyla společnost [právnická osoba], IČO [IČO] (dále jen „[Anonymizováno]“), na základě kupní smlouvy ze dne 13. 12. 2001, uzavřené s družstvem [Anonymizováno]. Předmětem převodu v rámci této kupní smlouvy byl dle čl. I této smlouvy převod nemovitostí tam uvedených (stavba občanské vybavenosti č. p. [Anonymizováno] na pozemku parc. č. [Anonymizováno], stavba občanské vybavenosti – sklad bez č. p. na pozemku parc. č. [Anonymizováno], stavba občanské vybavenosti – sklad bez č. p. na pozemku parc. č. [Anonymizováno], stavba občanské vybavenosti – sklad bez č. p. na pozemcích parc. č. [Anonymizováno], [Anonymizováno] a [Anonymizováno], stavba občanské vybavenosti – sklad bez č. p. na pozemku parc. č. [Anonymizováno] a [Anonymizováno] a dále pozemky parc. č. [Anonymizováno], [Anonymizováno], [Anonymizováno], [Anonymizováno], [Anonymizováno], [Anonymizováno] a [Anonymizováno]), a to se všemi součástmi i příslušenstvím a s veškerými právy a povinnostmi s nimi spojenými a v rozsahu, jak prodávající toto sám vlastnil a užíval. Výše zmíněnou kupní smlouvou tak byl převeden v podstatě celý areál družstva [Anonymizováno], a to se všemi součástmi a příslušenstvím, tj. včetně vlečky, která sloužila právě a jen k zásobování tohoto areálu (skladiště).

21. V tomto kontextu pak odvolací soud zmiňuje, že v konečném důsledku není až tak rozhodující, zda byla vlečka příslušenstvím skladiště na pozemku parc. č. [Anonymizováno] v k. ú. [Anonymizováno], či jiného skladiště nacházejícího se na pozemcích družstva [Anonymizováno], či příslušenstvím celého areálu družstva [Anonymizováno] jako věci hromadné. Ani v jednom z těchto případů by to totiž nemělo žádný vliv na právní závěry zásadní pro rozhodnutí o věci. Klíčové je totiž pouze to, zda právní předchůdkyně žalované nabyla vlečku na základě kupní smlouvy ze dne 13. 12. 2001 jako příslušenství některé z převáděných nemovitostí. Z toho hlediska je pak pouze podstatné, že vlečka byla funkčně a hospodářsky úzce spojena s areálem právní předchůdkyně žalované, přičemž pozemky a budovy se převáděly se všemi součástmi a příslušenstvím, s veškerými právy a povinnostmi s nimi spojenými v rozsahu, jak je sama prodávající vlastnila a užívala. Tedy jako jednotný hospodářský celek. Úzká funkční a hospodářská vazba mezi vlečkou a převáděnými nemovitostmi potom prakticky vylučuje možnost, že nešlo o příslušenství. Jinak řečeno, ať už by šlo o příslušenství jedné nebo více převáděných věcí, případně o příslušenství věci hromadné, platí závěr, že žalovaná nabyla vlečku kupní smlouvou spolu se zbytkem převáděných věcí (v podrobnostech viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. 4. 2021, sp. zn. 22 Cdo 136/2021, vydané v rámci řízení vedeném u Okresního soudu ve Frýdku-Místku pod sp. zn. 12 C 50/2014). Vlečka tak byla logicky na společnost [Anonymizováno] převedena jako příslušenství, a to bez ohledu na to, zda jako příslušenství skladiště na pozemku parc. č. [Anonymizováno] v k. ú. [Anonymizováno], či jiného skladiště umístěného na pozemcích družstva [Anonymizováno], či jako příslušenství celého areálu družstva [Anonymizováno].

22. Odvolací soud tak souhlasí také se závěrem okresního soudu, že nabyla-li společnost [Anonymizováno] kupní smlouvou ze dne 13. 12. 2001 areál sloužící družstvu [Anonymizováno] (i skladiště na pozemku parc. č. [Anonymizováno] v k. ú. [Anonymizováno]), a to včetně příslušenství k těmto nemovitostem náležejícím (jak uvádí výslovně kupní smlouva), byť bez další specifikace tohoto příslušenství, pak se stala rovněž vlastníkem vlečky.

23. Ve věci je nutno dle odvolacího soudu nutno také zdůraznit, že právní předchůdkyně žalované se ve všech následně uzavřených právních úkonech za vlastníka vlečky sama označovala. Dne 29. 3. 2002 společnost [Anonymizováno] uzavřela s právní předchůdkyní žalobkyně nájemní smlouvu z důvodu existence stavby vlečky a provozování vlečky a následně pak v letech 2005 až 2010 ještě dodatky č. 1 až 5 k této smlouvě. Dne 28. 1. 2002 společnost [Anonymizováno] také uzavřela smlouvu o provozování vlečky se společností [právnická osoba], která dne 28. 1. 2002 změnu vlastnictví vlečky nahlásila Drážnímu úřadu. Téhož dne společnost [Anonymizováno] písemně čestně prohlásila, že je vlastnicí vlečky a v souvislosti s tím předložila Drážnímu úřadu také část kupní smlouvy ze dne 13. 12. 2001 uzavřené s družstvem [Anonymizováno]. Všechny tyto kroky se také promítly do rozhodování Drážního úřadu, který postupně rozhodnutími ze dne 28. 2. 2002, 15. 2. 2006 a 7. 2. 2011 změnil úřední povolení k provozování vlečky s ohledem na změny vlastnictví vlečky a také s ohledem na změny obchodní firmy na straně vlastníka vlečky (tedy na straně žalované či jejích právních předchůdců). Dne 6. 1. 2011 dále žalovaná uzavřela přílohu ke smlouvě o provozování vlečky ze dne 28. 1. 2002.

24. Mezi účastníky pak také nebylo žádného sporu o tom, že žalovaná je právním nástupcem společnosti [Anonymizováno] s tím, že ke dni 10. 1. 2006 byla změněna obchodní firma [právnická osoba], na [právnická osoba] Následně byla společnost [právnická osoba], IČO [IČO], ke dni 31. 12. 2010 zrušena a zanikla bez likvidace s právním nástupcem v důsledku vnitrostátní fúze sloučením se společností [Anonymizováno], IČO [IČO], jakožto nástupnickou společností, na níž přešlo veškeré jmění společnosti [právnická osoba], IČO [IČO]. Současně pak došlo ke dni 31. 12. 2010 ke změně obchodní firmy z [Anonymizováno] na [právnická osoba]

25. Odvolací soud tak dovodil, že žalovaná (či její právní předchůdkyně) po celou dobu vystupovala a chovala se jako vlastník vlečky, a to jak ve vztahu k Drážnímu úřadu, tak ve vztahu k provozovateli vlečky [právnická osoba], a také ve vztahu k žalobkyni, s jejíž právní předchůdkyní uzavřela smlouvu o nájmu části pozemku. Vlastnické právo žalované k vlečce pak nebylo zpochybňováno ani žádným třetím subjektem. Obrat v postoji žalované nastal až dne 14. 2. 2013, kdy žalovaná poprvé své vlastnictví vlečky zpochybnila v rámci výkonu státního dozoru ve věcech drah prováděného Drážním úřadem. Tehdy do protokolu sdělila, že vlastnictví vlečky odmítá. Přitom však ještě v letech 2011 a 2012 (jak vyplynulo z e-mailové korespondence mezi žalobkyní a žalovanou z tohoto období) žalovaná požadovala po žalobkyni schůzku k projednání postupu řešení závady na výhybce [Anonymizováno] vlečky, na které chtěla projednat navržené varianty v podobě opravy výhybky či zrušení vlečky. Odvolací soud tak akcentuje tuto změnu v postoji žalované k otázce vlastnictví vlečky jako ryze účelovou, neboť k ní došlo až v období, kdy technický stav vlečky vyžadoval její opravu či odstranění, přičemž oba způsoby řešení jsou značně finančně náročné.

26. V této souvislosti je pak dále nutno doplnit, že s ohledem na okolnost, že vlečka jako stavba má odlišného vlastníka od vlastníka pozemku parc. č. [Anonymizováno] v k. ú. [Anonymizováno] (jehož vlastníkem je Česká republika a právo hospodařit s ním má žalobkyně, o čemž rovněž nebylo mezi účastníky jakéhokoliv sporu), nemohla se s ohledem na § 3055 odst. 1 o. z. stát v podmínkách právní úpravy platné od 1. 1. 2014 (§ 3054 o. z.) součástí pozemku parc. č. [Anonymizováno] v k. ú. [Anonymizováno].

27. Odvolací soud tak ve shodě se soudem okresním uzavírá, že žalovaná se stala vlastníkem vlečky na základě kupní smlouvy uzavřené její právní předchůdkyní dne 13. 12. 2001. I kdyby však vlastnické právo k vlečce nepřešlo na právní předchůdkyni žalované v důsledku této kupní smlouvy, přesto by bylo nutno žalovanou považovat za vlastníka vlečky, a to v důsledku vydržení vlastnického práva k této movité stavbě ve smyslu § 134 odst. 1 obč. z. Podmínky vydržení vlastnického práva včetně oprávněné držby je pak nutno ve smyslu § 3028 odst. 2 o. z. posuzovat podle dosavadní právní úpravy, tedy podle § 129 odst. 1, § 130 odst. 1 věta první a § 134 odst. 1 obč. z., neboť k nabytí vlastnického práva uvedeným originárním způsobem mělo dojít před datem 1. 1. 2014 (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 26. 1. 2016, sp. zn. 22 Cdo 3872/2015).

28. Podle § 134 odst. 1 obč. z. se oprávněný držitel stává vlastníkem věci, má-li ji nepřetržitě v držbě po dobu 3 let, jde-li o movitost, a po dobu 10 let, jde-li o nemovitost. Podle odst. 3 téhož ustanovení se do doby podle odst. 1 započte i doba, po kterou měl věc v oprávněné držbě právní předchůdce. V tomto ohledu je možno odkázat na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 3. 2018, sp. zn. 22 Cdo 234/2018, podle nějž držba věci předpokládá držební vůli (animus possidendi) a skutečné, faktické ovládání věci (corpus possessionis), přičemž oba tyto prvky musí být splněny současně. Držební vůle je vůle držet věc pro sebe a svým jménem, tedy nakládat s ní jako s vlastní, a corpus possessionis představuje nakládání s věcí. Podstata tohoto nakládání (corpus) není jen v jejím fyzickém ovládání. Corpus possessionis má ten, kdo vstupuje ohledně věci do takových společenských vztahů, které jsou obecně považovány za projev právní moci nad věcí, tedy za nakládání s věcí. To je samozřejmě ten, kdo věc fyzicky ovládá a má ji pro sebe. Fyzické ovládání je však jen jedním z možných způsobů nakládání s věcí, a to již proto, že některé věci (např. nemovitosti) prostě fyzicky držet nelze. Záleží tedy na objektivním společenském posouzení, zda někdo – s ohledem na zvyklosti, zkušenosti a obecné názory – nakládá s věcí.

29. Držitelem věci je tedy ten, kdo s věcí nakládá jako s vlastní nebo kdo vykonává právo pro sebe. Je-li držitel se zřetelem ke všem okolnostem v dobré víře o tom, že mu věc nebo právo patří, je držitelem oprávněným. Posouzení, zda je držitel v dobré víře, je třeba vždy hodnotit objektivně, a nikoliv pouze ze subjektivního hlediska (z hlediska osobního přesvědčení) samotného držitele. O dobré víře lze uvažovat tam, kde držitel věc drží v omylu, že mu věc patří a jde přitom o omyl omluvitelný, tedy takový, k němuž došlo, přestože mýlící se postupoval s obvyklou mírou opatrnosti, kterou lze s ohledem na okolnosti a povahu konkrétního případu po každém požadovat. Je proto nezbytné vždy brát v úvahu, zda držitel neměl, resp. nemohl mít po celou vydržecí dobu důvodné pochybnosti o tom, že mu věc po právu patří (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. 2. 2018, sp. zn. 22 Cdo 170/2018).

30. Pokud jde o samotnou držbu vlečky, žalovaná vstupovala, stejně jako její právní předchůdkyně, do takových společenských vztahů, které lze ve smyslu shora citovaných judikaturních závěrů obecně považovat za projev právní moci vlastníka nad věcí, tedy za nakládání s věcí. Žalovaná se přitom (jako právní nástupkyně původního vlastníka vlečky) po celou dobu od uzavření kupní smlouvy dne 13. 12. 2001 sama jako vlastník vlečky chovala a vlečku fakticky ovládala. Především pak za účelem provozování vlečky uzavřela nájemní smlouvu k části pozemku parc. č. [Anonymizováno] v k. ú. [Anonymizováno], na kterém se vlečka nachází. Skutečnost, že vlečka se nenachází výhradně na tomto pozemku, ale z menší části také na pozemcích parc. č. [Anonymizováno], [Anonymizováno] a [Anonymizováno] v k. ú. [Anonymizováno] (ve vlastnictví třetích osob), vyšla najevo až mnohem později. V nájemní smlouvě ze dne 29. 3. 2002 je uvedeno, že celá vlečka se nachází na pozemku parc. č. [Anonymizováno] v k. ú. [Anonymizováno], přičemž žalovaná zjevně jednala v dobré víře, že tomu tak skutečně je.

31. Právní předchůdkyně žalované pak také dne 28. 1. 2002 uzavřela smlouvu nepojmenovanou o provozování vlečky s provozovatelem [právnická osoba], jejímž předmětem bylo provozování předmětné vlečky, za jehož vlastníka byla ve smlouvě označena předchůdkyně žalované (společnost [Anonymizováno]). Žalovaná sama pak dne 6. 1. 2011 podepsala přílohu k této smlouvě, v níž je deklarováno, že ke změně na straně vlastníka vlečky nedošlo, a posléze k datu 28. 2. 2013 tento smluvní vztah také sama žalovaná ukončila. Předchůdkyně žalované i žalovaná sama pak jednoznačně postupně vystupovaly jako vlastníci vlečky také ve vztahu ke státním orgánům, a to především ke Drážnímu úřadu, do jehož pravomoci patří udělit úřední povolení k provozování vlečky.

32. Žalovaná i její právní předchůdkyně při všech shora uvedených navazujících právních úkonech a jednáních zjevně vystupovaly v dobré víře o tom, že jim železniční vlečka patří a že jsou jejím držitelem oprávněným. Jejich vlastnické právo nebylo zpochybňováno ani ze strany třetích právních subjektů ani ze strany státních orgánů. Své vlastnické právo k vlečce žalovaná a její předchůdkyně odvozovaly od kupní smlouvy ze dne 13. 12. 2001, když na tuto smlouvu také odkazovala předchůdkyně žalované jako nový vlastník vlečky ve vztahu k Drážnímu úřadu, zjevně tedy v (případném) omylu o tom, že vlečku nabyla od družstva [Anonymizováno] jako příslušenství budov opatřených rampami, které zakoupila. Takovýto omyl o skutečnostech podstatných pro nabytí vlastnického práva je pak možno považovat za omyl omluvitelný, který nevylučuje oprávněnost držby žalované či její právní předchůdkyně. Předchůdkyně žalované sama vzhledem ke všem zjištěným skutečnostem nemohla mít ani žádné pochybnosti o tom, že družstvo [Anonymizováno] je jako vlastník vlečky oprávněným subjektem své vlastnické právo k této movité stavbě na předchůdkyni žalované převést.

33. V průběhu řízení pak nebylo ani tvrzeno, ani prokázáno, že by se držby vlečky chopila třetí osoba. Nebylo tak zjištěno, že by právní předchůdkyně žalované vlečku v rozhodné době 3 let od uzavření kupní smlouvy (tedy do 14. 12. 2004) fakticky neovládala. K tomuto datu se tedy vlastníkem předmětné vlečky stala ve smyslu § 134 odst. 1 obč. z. společnost [Anonymizováno]. Následně pak spolu s jejím majetkem přešla vlečka v roce 2006 do majetku žalované jakožto právní nástupkyně této společnosti. Odvolací soud tak shrnuje, že žalovanou jednoznačně považuje za vlastníka vlečky (ve shodě se soudem okresním), a to ať již na základě samotné kupní smlouvy ze dne 13. 12. 2001 či v důsledku vydržení jejího vlastnického práva ke dni 14. 12. 2004.

34. S ohledem na závěr o vlastnictví vlečky žalovanou bylo dále nutno posoudit, zda výhybka [Anonymizováno] byla součástí této vlečky. Dle § 120 odst. 1 obč. z. je součástí věci vše, co k ní podle její povahy náleží a nemůže být odděleno, aniž by se tím věc znehodnotila. Jak pak vyplývá z rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 31. 1. 1990, sp. zn. 3 Cz 3/90, publikovaného ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu pod č. 4/1992, je zákonným předpokladem součásti věci její neoddělitelnost bez současného znehodnocení věci hlavní. Znehodnocení věci pak nelze chápat pouze v úzkém slova smyslu, tedy jako zničení či alespoň podstatné poškození věci hlavní při oddělení součásti. Znehodnocení je nutno chápat také ve smyslu snížení hodnoty, a tedy zpravidla i ceny věci. Znehodnocení pak může znamenat i to, že věc bude plnit svoji funkci na nižší úrovni (znehodnocení funkční), a konečně lze uvažovat o znehodnocení z hlediska vzhledu věci (znehodnocení estetické).

35. Odvolací soud má v tomto konkrétním případě za to, že výhybku [Anonymizováno] je nutno vnímat jako součást vlečky, neboť bez ní by neměla vlečka jakékoliv reálné využití a bez této výhybky by došlo ke zjevnému znehodnocení vlečky. Výhybka[Anonymizováno][Anonymizováno] totiž zajišťovala spojení vlečky s regionální dráhou, po níž bylo možno do areálu žalované dovézt požadované zboží. Při odstranění této výhybky by pak vlečka ztratila jakýkoliv smysluplný význam. Naopak výhybku [Anonymizováno] nelze považovat za součást regionální dráhy, neboť i bez ní (po jejím odstranění) by tato regionální dráha i nadále bez problémů fungovala (a evidentně i funguje). Odvolací soud tedy sdílí i tento závěr okresního soudu. A pokud je tedy žalovaná vlastníkem vlečky, je pak logicky i vlastníkem výhybky [Anonymizováno], která je součástí této vlečky. V tomto ohledu je pak potřeba rovněž zdůraznit, že součást věci sdílí to, co se po právní stránce týká věci hlavní.

36. Pokud žalovaná ve svém odvolání namítala, že pro určení vlastnického práva k výhybce [Anonymizováno] bylo potřeba zjišťovat úpravu styku dvou sousedících drah (vlečky ve vlastnictví žalované a regionální dráhy ve vlastnictví žalobkyně), pak tento názor odvolací soud nesdílí. Úprava styku dvou drah (jako je tomu např. ve smlouvě o styku vzájemně zaústěných drah ze dne 28. 2. 2011) totiž vymezuje místa určená pro vzájemnou předávku drážních vozidel, a to ve vztahu mezi provozovateli drah, a nikoliv mezi jejich vlastníky. Ve smlouvě o styku vzájemně zaústěných drah ze dne 28. 2. 2011 je pak vymezeno, že tzv. námezník je mezníkem rozdělujícím obvody odpovědnosti za zabezpečení jízdy drážních vozidel na styku drah se dvěma různými provozovateli. Tomu ostatně odpovídá i definice námezníku zmiňovaná žalovanou, podle níž je námezníkem nepřenosné, neproměnné návěstidlo, které se umísťuje mezi dvě sbíhající se koleje a které upozorňuje na nejzazší vzdálenost, ve které mohou vozidla stát, aby nedošlo k ohrožení jízdy vozidel po sousední koleji. Je tak evidentní, že i z pohledu žalované je námezníkem vymezeno místo, které vymezuje určitou oblast pouze z pohledu bezpečnosti provozu. Je tak evidentní, že námezník nemá jakýkoliv význam z pohledu určení vlastnického práva k jednotlivým drahám. Obdobně pak není možno jakkoliv dovodit, že by styk drah upravený v § 70 písm. b) vyhlášky č. 173/1995 Sb., kterou se vydává dopravní řád drah, a v § 8 odst. 1 a 2 vyhlášky č. 177/1995 Sb., kterou se vydává stavební a technický řád drah, které zmiňovala žalovaná ve svém odvolání, měl jakýkoliv význam pro posouzení otázky vlastnického právo k dráze. Ani tuto odvolací argumentaci žalované tak nepovažuje odvolací soud za důvodnou.

37. Odvolací soud tedy sdílí závěr okresního soudu, že žalovaná je vlastníkem výhybky [Anonymizováno] jako součásti vlečky. V souladu s ním pak bylo možno dospět k závěru, že v souladu s čl. 6.12. nájemní smlouvy vázala žalovanou povinnost k jejímu odstranění. Podle tohoto ujednání má totiž žalovaná jako nájemce po skončení nájmu odstranit z pronajatého pozemku své drážní zařízení, uvést pronajatý pozemek do původního stavu a zajistit na své náklady propojení koleje, v níž je odbočná výhybka vložena, do přímého směru. Toto ujednání pak bylo potřeba aplikovat v době po 30. 9. 2013, k němuž zanikl nájemní vztah vyplývající ze shora uvedené smlouvy, a to v důsledku výpovědi učiněné žalovanou dopisem ze dne 24. 6. 2013 doručeným žalobkyni dne 25. 6. 2013. V souladu s čl. 4 nájemní smlouvy (k jehož změně došlo dodatkem č. 3 této smlouvy) pak počala prvním dnem měsíce následujícího po doručení výpovědi (tedy dnem 1. 7. 2013) běžet tříměsíční výpovědní lhůta, která tak skončila ke dni 30. 9. 2013. Tímto dnem pak došlo ke skončení nájemního vztahu vyplývajícího z předmětné nájemní smlouvy a žalovaná měla následně splnit povinnosti uvedené v čl. 6.12. nájemní smlouvy.

38. Z tohoto smluvního ujednání pak žalované plyne povinnost provést po skončení nájemního vztahu odstranění jejího drážního zařízení z pozemku parc. č. [Anonymizováno] v k. ú. [Anonymizováno], uvést pronajatý pozemek do původního stavu a zajistit propojení koleje, v níž je výhybka [Anonymizováno] vložena, do přímého směru. Žalovaná tak měla zcela zřejmě odstranit své drážní zařízení z pozemku žalobkyně, přičemž za takové drážní zařízení je nutno považovat také výhybku [Anonymizováno], která je dle výše uvedených závěrů ve vlastnictví žalované (jedná se tedy o drážní zařízení žalované). Pokud pak mělo dojít k odstranění výhybky [Anonymizováno], je nutno mít rovněž za to, že propojením koleje do přímého směru se má na mysli narovnání koleje regionální dráhy, a nikoliv jen přepnutí výhybky [Anonymizováno] do přímého směru, jak uváděla žalovaná. Pokud totiž má žalovaná povinnost odstranit výhybku [Anonymizováno], zcela evidentně pak její přepnutí do přímého směru již logicky ani nemůže přicházet do úvahy. V této souvislosti pak odvolací soud podotýká, že nebylo jakéhokoliv důvodu, aby byl soudem zjišťován původní stav pronajatého pozemku, neboť povinnost k odstranění výhybky [Anonymizováno] vyplývá pro žalovanou ze smluvního ujednání čl. 6.12. i bez zjištění tohoto původního stavu pozemku. Odvolací soud tak uzavírá, že ve shodě se soudem okresním dospěl rovněž k závěru o povinnosti žalované k odstranění výhybky [Anonymizováno] v souladu s čl. 12.6. nájemní smlouvy.

39. Žalovaná však tuto povinnost porušila a výhybku [Anonymizováno] neodstranila. Žalobkyni přitom vázala povinnost stanovená v § 20 odst. 1 ZoD zajistit údržbu a opravu dráhy v rozsahu nezbytném pro její provozuschopnost. Tou se dle § 2 odst. 2 ZoD má na mysli technický stav dráhy zaručující její bezpečné a plynulé provozování. Tato povinnost vázala žalobkyni ve vztahu k regionální dráze, do níž byla vlečka zaústěna právě výhybkou [Anonymizováno]. Jak pak vyplynulo z dokazování, na výhybce [Anonymizováno] vázly od roku 2011 závady, které zcela zjevně bránily jejímu bezpečnému provozu. Při prohlídce regionální dráhy dne 4. 4. 2011 totiž bylo zjištěno, že se na výhybce [Anonymizováno] začíná projevovat špatná držebnost upevňovadel, začínají ztrouchnivět pražce a dochází k částečnému ojetí srdcovky. Tento stav se dále zhoršoval a při prohlídce výhybky [Anonymizováno] dne 12. 4. 2012 bylo vedle výše zmíněných závad dále zjištěno i blátivé mezipražcové pole. Při podrobné kontrole výhybky [Anonymizováno] dne 22. 7. 2013 pak byla navíc zjištěna nedovolená tolerance v rozchodu a výšce koleje, svislé ojetí srdcovky 10 mm, snížení temene hlavy jazyka oproti opornici o 6 mm, totálně nedostatečná držebnost upevňovadel, shnilé a rozpadlé dřevěné pražce a zbahnělé kolejové lože. Z tohoto důvodu pak byla na regionální dráze zavedena pomalá jízda 40 km/hod. do doby nejbližší možné opravy. Jak navíc vyplynulo z výpovědi svědka [jméno FO], pokud by se situace neřešila a výhybka [Anonymizováno] by se ponechala ve stávajícím stavu, mohlo dojít až k vykolejení vlaku či úplnému zastavení dopravy na regionální dráze. Je tedy evidentní, že tyto závady bránily bezpečnému provozu výhybky [Anonymizováno], a tím i bezpečnému provozu nejen vlečky, ale také regionální dráhy, na níž muselo dojít v důsledku závad na výhybce [Anonymizováno] ke zpomalení jízdy (a následně na ní hrozilo i vykolejení vlaku či zastavení dopravy). Pokud tedy měla žalobkyně splnit svou povinnost vyplývající jí z § 20 odst. 1 ZoD, musela jednat tak, aby stav výhybky [Anonymizováno] neohrožoval provoz na jí vlastněné regionální dráze. Pokud tedy z tohoto důvodu přistoupila k odstranění výhybky [Anonymizováno], postupovala zcela v souladu se svou zákonem stanovenou povinností.

40. K obdobnému závěru je pak možno dospět i s ohledem na okolnost, že také žalovaná, jakožto vlastník vlečky (a tedy i vlastník výhybky [Anonymizováno]), pak měla v souladu s § 20 odst. 1 ZoD povinnost zajistit údržbu a opravu dráhy (vlečky) v rozsahu nezbytném pro její provozuschopnost. A jelikož tak nečinila a zhoršující se stav výhybky ohrožoval provoz regionální dráhy ve vlastnictví žalobkyně, musela žalobkyně plnit svou povinnost vyplývající jí z § 20 odst. 1 ZoD také v důsledku porušení povinnosti žalované, které jí vyplývalo z téhož ustanovení.

41. V této souvislosti považuje odvolací soud za nutné zmínit, že je sice pravdou, že žalobkyni by případně vázala povinnost poskytnout žalované součinnost k odstranění výhybky [Anonymizováno]. Avšak současně nelze přehlédnout, že samotnou iniciativu k odstranění výhybky [Anonymizováno] měla prvořadě vyvinout žalovaná. A teprve následně mohla k jednotlivým krokům směřujícím k odstranění výhybky [Anonymizováno] požadovat součinnost ze strany žalobkyně, nikoliv naopak. Nadto nelze odhlédnout od toho, že žalobkyně minimálně v rámci e-mailové komunikace mezi účastníky, jak byla v průběhu řízení zjištěna, upozorňovala žalovanou na závady na výhybce [Anonymizováno], sdělila jí popis kroků nutných ke zrušení vlečky a rovněž jí zprostředkovala kontakt na společnost zabývající se danou problematikou za účelem vypracování projektu na odstranění vlečky. Argumentaci žalované, že jí v odstranění výhybky [Anonymizováno] snad měl bránit nedostatek součinnosti ze strany žalobkyně, je tak nutno považovat za zcela účelovou. Ostatně ani sama žalovaná v průběhu řízení nikdy konkrétně netvrdila, v čem by neposkytnutí součinnosti ze strany žalobkyně mělo spočívat, či kdy a jak se poskytnutí této součinnosti u žalobkyně domáhala.

42. Náklady vynaložené na odstranění výhybky [Anonymizováno] je pak možno ve smyslu § 380 zákona č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník (dále jen „obch. z.“), považovat za škodu na straně žalobkyně, neboť jí vznikla tím, že musela vynaložit náklady v důsledku porušení povinnosti žalované. V tomto ohledu tedy odvolací soud nesdílí závěr soudu okresního, že se jednalo o bezdůvodné obohacení na straně žalované na úkor žalobkyně, a to zejména s ohledem na okolnost, že ke škodě došlo právě a jen v důsledku porušení povinnosti ze strany žalované. V této souvislosti pak odvolací soud pouze doplňuje, že s ohledem na to, že škoda žalobkyni vznikla v důsledku porušení smlouvy, posuzoval odvolací soud věc ve smyslu § 3028 odst. 3 o. z. v souladu s právní úpravou účinnou do 31. 12. 2013, tedy zejména dle obč. z. a obch. z. Ke shodnému závěru je pak možno dojít i s ohledem na porušení zákonné povinnosti žalované, a to dle § 3079 odst. 1 o. z., neboť k porušení povinnosti žalovanou došlo před 1. 1. 2014.

43. Odvolací soud se dále zabýval výší škody, která žalobkyni vznikla. V průběhu řízení bylo prokázáno, že žalobkyně zaplatila dne 11. 10. 2013 společnosti [právnická osoba] částku 1 859 015 Kč s variabilním symbolem faktury, kterou tato společnost žalobkyni vystavila dne 14. 8. 2013 právě na tuto částku. Ve faktuře byly mimo jiné vyúčtovány práce dokončené dne 31. 7. 2013 a provedené společností [právnická osoba] dle rámcové smlouvy č. [Anonymizováno] uzavřené mezi žalobkyní a sdružením, jehož členem byla společnost [právnická osoba] Práce a materiál účtované ve faktuře byly popsány jak v objednávce žalobkyně č. 4 ze dne 26. 6. 2013, tak také v soupisu provedených prací společnosti [právnická osoba] ze dne 31. 7. 2013. Jednalo se mimo jiné o práce a materiál v celkové ceně 404 385,28 Kč, které byly dle stavebního deníku ze dne 30. 7. 2013 a 31. 7. 2013 provedeny při odstranění výhybky [Anonymizováno]. Přitom účtované jednotkové ceny zcela odpovídají cenám uvedeným v rámcové smlouvě č. [Anonymizováno]. V bližších podrobnostech pak odvolací soud odkazuje na podrobná skutková zjištění uvedená výše v odstavci 12. odůvodnění tohoto rozsudku. Provedení těchto prací ve dnech 30. 7. 2013 a 31. 7. 2013 (tedy dokončených dne 31. 7. 2013) pak bylo potvrzeno také zápisy ve stavebním deníku z těchto dnů a rovněž i výpovědí svědka [jméno FO]. Okolnost, že skutečně došlo k odstranění výhybky [Anonymizováno], pak vyplynula také z fotodokumentace předložené žalobkyní z doby před jejím odstraněním a z doby po něm.

44. Odvolací soud tedy uzavírá, že souhlasí s okresním soudem také v závěru, že žalobkyně zaplatila dne 11. 10. 2013 společnosti [právnická osoba] částku 404 385,28 Kč za odstranění výhybky [Anonymizováno]. Žalovaná pak v průběhu celého řízení nevznášela jakékoliv námitky v tom směru, že by snad oprava výhybky [Anonymizováno] měla být méně finančně náročná než její odstranění. Dle odvolacího soudu bylo přitom na žalované, aby takovou námitku případně v průběhu řízení vznesla, přičemž pokud tak neučinila, je možno mít dle odvolacího soudu za to, že odstranění výhybky [Anonymizováno] bylo provedeno účelně a nebylo namístě provést její opravu. Stejný závěr je pak možno uvést také ohledně jednotlivých prací a materiálu použitého při odstraňování výhybky [Anonymizováno]. Ze strany žalované nebyla v průběhu řízení vznesena jakákoliv námitka ohledně neúčelnosti rozsahu prací a použitého materiálu či jejich nikoliv obvyklé výše a takové skutečnosti pak ani jinak nevyšly najevo v průběhu řízení. Za takové situace, a pokud bylo současně prokázáno zaplacení výše uvedené částky žalobkyní za odstranění výhybky [Anonymizováno], tak odvolací soud neviděl jakéhokoliv důvodu se touto otázkou zabývat z vlastní iniciativy.

45. V této souvislosti pak odvolací soud považuje za nutné rovněž zmínit, že žalovaná v průběhu řízení poukazovala na skutečnost, že by jí měla žalobkyně buď vydat odstraněnou výhybku, či snížit požadovanou částku o její cenu. Odvolací soud však má za to, že tímto způsobem žalovaná v průběhu řízení nevznesla žádný konkrétní nárok týkající se snížení její povinnosti zaplatit žalobkyni náklady na odstranění výhybky [Anonymizováno]. Žalovaná pouze obecně argumentovala, že by snad žalobkyni měla stíhat povinnost vydat jí předmětnou výhybku [Anonymizováno] či vydat bezdůvodné obohacení získané materiálem tvořícím výhybku [Anonymizováno],[Anonymizováno]nicméně v této souvislosti nevznesla řádný konkrétní nárok, a to ani formou určitého započtení, ani formou určitého vzájemného návrhu, jímž by se domáhala uložení konkrétní povinnosti žalobkyni. Z tohoto důvodu tak odvolací soud nepovažoval za nutné se touto obecnou argumentací ze strany žalované jakkoliv zabývat.

46. Za této situace je proto možno považovat za správný závěr okresního soudu, že žalovaná je povinna nahradit žalobkyni částku 404 385,28 Kč, a to spolu s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z této částky od 25. 7. 2015 do zaplacení (na odůvodnění výše a počátku prodlení uvedené v rozsudku okresního soudu pak odvolací soud pro zestručnění plně odkazuje). Pokud tedy okresní soud žalobě vyhověl, je možno jeho rozhodnutí považovat za věcně zcela správné. Odvolací soud proto ve smyslu § 219 o. s. ř. výrokem I. tohoto rozsudku potvrdil meritorní výrok I. rozsudku okresního soudu.

47. Odvolací soud se dále zabýval přezkumem nákladového výroku II. rozsudku okresního soudu. Zcela souhlasí se závěrem okresního soudu, že žalovaná je povinna nahradit žalobkyni dle § 142 odst. 1 o. s. ř. veškeré účelně vynaložené náklady, které jí v souvislosti s prvostupňovým řízením vznikly. Odvolací soud pak souhlasí i s vyčíslením výše této náhrady učiněné okresním soudem, přičemž vycházel z toho, že okresní soud učinil ve svém výroku II. zcela zjevnou písařskou chybu. Okresní soud zavázal výrokem II. svého rozsudku žalovanou k náhradě nákladů řízení v částce 119 280 Kč, ačkoliv z odůvodnění rozsudku jednoznačně vyplývá, že okresní soud měl v úmyslu přiznat žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 190 376,18 Kč. Odvolací soud však nesouhlasí s touto výší náhrady nákladů řízení, neboť nepovažuje za účelně učiněný úkon právní služby v podobě sepisu závěrečného návrhu žalobkyně. Odvolací soud má za to, že zástupce žalobkyně mohl tento závěrečný návrh učinit v průběh jednání okresního soudu konaného dne 16. 10. 2023. Pokud tak učinil až následně, nelze mu v tom samozřejmě jakkoliv bránit, nicméně nelze takto samostatně učiněný úkon právní služby považovat za učiněný účelně, a tudíž za honorovatelný v rámci náhrady nákladů řízení. Odvolací soud má dále za to, že za úkon právní služby spočívající v sepisu návrhu žalobkyně na přerušení řízení ze dne 12. 2. 2021 není možné zástupci žalobkyni přiznat odměnu v plné výši (dle § 11 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif – dále jen „advokátní tarif“), neboť se jedná o úkon právní služby dle § 11 odst. 3 ve spojení s § 11 odst. 2 advokátního tarifu. Odvolací soud považuje návrh na přerušení řízení za úkon právní služby nejbližší úkonu právní služby uvedenému v § 11 odst. 2 písm. d) advokátního tarifu, tedy za sepis návrhu ve věci, ve které se rozhoduje ve veřejném zasedání. Za takový úkon pak náleží zástupci žalobkyně odměna ve výši plné odměny, tedy částka 4 970 Kč. Odvolací soud tak má na rozdíl od okresního soudu za to, že zástupci žalobkyně náleží za zastupování žalobkyně v řízení před okresním soudem odměna za celkem 10 úkonů právní služby v plné výši (tedy v celkové výši 99 400 Kč) a odměna za jeden úkon právní služby v poloviční výši, tedy v částce 4 970 Kč. Celková odměna zástupce žalobkyně pak činí částku 104 370 Kč. V souvislosti s těmito 11 úkon právní služby pak zástupci žalobkyně náleží nárok na paušální náhradu ve výši 300 Kč za každý z těchto úkonů, tedy celkem na částku 3 300 Kč. Odvolací soud pak souhlasí s tím, že žalobkyně má dále nárok na náhradu za promeškaný čas v částce 5 000 Kč, přičemž v tomto ohledu pro zestručnění plně odkazuje na příslušnou pasáž odůvodnění rozsudku okresního soudu, stejně jako u náhrady cestovních výdajů v celkové výši 12 121 Kč a u soudního poplatku v částce 20 220 Kč. Odvolací soud má dále za to, že zástupce žalobkyně má dále ve smyslu § 137 odst. 3 o. s. ř. nárok na náhradu za 21% DPH z výše uvedených částek (s výjimkou soudního poplatku) v celkové výši 124 791 Kč v částce 26 207 Kč. Celková výše účelně vynaložených nákladů žalobkyně v prvostupňovém řízení tak dle odvolacího soudu činí částku 171 218 Kč. A protože okresní soud měl v úmyslu zavázat žalovanou k nahrazení nákladů řízení před okresním soudem žalobkyni v částce 190 376,18 Kč, změnil odvolací soud výrokem II. tohoto rozsudku dle § 220 o. s. ř. výrok II. rozsudku okresního soudu a zavázal žalovanou k nahrazení nákladů řízení žalobkyni v částce 171 218 Kč.

48. Ve smyslu § 224 odst. 2 ve spojení s § 148 odst. 1 o. s. ř. rozhodl odvolací soud výrokem III. nově také o náhradě nákladů státu, čímž došlo k nahrazení výroku III. rozsudku okresního soudu, který tím pozbyl účinku. Odvolací soud má za to, že žalovaná, která byla v řízení před okresním soudem plně procesně neúspěšná, má povinnost nahradit státu veškeré náklady, které v průběhu řízení platil, a to na účet okresního soudu. Jedná se o náklady vyplacené za výslech znalce [tituly před jménem] [jméno FO] v rámci jednání okresního soudu dne 29. 3. 2023 ve výši 3 872 Kč.

49. O náhradě nákladů odvolacího řízení bylo rozhodnuto dle § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 o. s. ř. s tím, že žalobkyně byla plně procesně úspěšná i v rámci odvolacího řízení a má tak vůči žalované nárok i na plnou náhradu nákladů odvolacího řízení. Žalobkyni vznikly v odvolacím řízení náklady, které sestávají z odměny jejího právního zástupce za 2 úkony právní služby, a to za sepis vyjádření k odvolání žalované (§ 11 odst. 1 písm. k) advokátního tarifu) a za účast u jednání odvolacího soudu (§ 11 odst. 1 písm. g) advokátního tarifu), po 9 940 Kč dle § 8 odst. 1 ve spojení s § 7 bod 6. advokátního tarifu při tarifní hodnotě 404 385,28 Kč. Do nákladů žalobkyně je dále nutno započítat náhradu paušálních výdajů jejího zástupce k výše zmíněným dvěma úkonům právní služby po 300 Kč (dle § 13 odst. 4 advokátního tarifu), náhradu za ztrátu času strávenou na cestě k jednání odvolacího soudu vlakem z [Anonymizováno] do Ostravy a zpět v rozsahu 16 započatých půlhodin po 100 Kč (§ 14 odst. 3 advokátního tarifu), tedy celkem 1 600 Kč, náhradu cestovních výdajů zástupce žalobkyně vlakem z [Anonymizováno] do Ostravy a zpět ve výši 1 105 Kč. Dále žalobkyni náleží ve smyslu § 137 odst. 3 o. s. ř. nárok na náhradu za 21% DPH z výše uvedených částek (s výjimkou cestovních náhrad, z nichž žalobkyně náhradu za DPH výslovně nepožadovala) v celkové výši 22 080 Kč v částce 4 637 Kč. Tyto náklady odvolacího řízení žalobkyně v celkové výši 27 822 Kč pak byla žalovaná zavázána nahradit výrokem IV. tohoto rozsudku.

50. Lhůty k plnění byly v souladu s § 160 o. s. ř. stanoveny v délce 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku, neboť odvolací soud neshledal žádné důvody pro stanovení lhůty delší, či povolení splátek.

Poučení