13 Co 136/2025 - 243

Rubrum

Krajský soud v Plzni rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ivy Hejdukové a soudců Mgr. Jiřího Novotného a JUDr. Hany Zemanové v právní věci žalobce: [Jméno žalobce], narozený dne [Datum narození žalobce] bytem [Adresa žalobce] zastoupený advokátkou [Jméno advokátky] sídlem [Adresa advokátky] proti žalované: [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno], IČO [Anonymizováno] sídlem [Anonymizováno] [Anonymizováno]/[Anonymizováno], [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno] zastoupená advokátem [Jméno advokáta] sídlem [Adresa advokáta] o neplatnost výpovědi z pracovního poměru o odvolání žalobce proti rozsudku Okresního soudu Plzeň-město ze dne 22. 11. 2024, č. j. 20 C 110/2023-211 takto:

Výrok

I. Rozsudek soudu prvního stupně se potvrzuje.

II. Žalovaná je povinna nahradit žalobci náklady odvolacího řízení ve výši 5 021,50 Kč k rukám zástupkyně žalobce do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Odůvodnění

1. Soud prvního stupně rozhodl napadeným rozsudkem, že výpověď z pracovního poměru ze dne 22. 2. 2023, kterou udělila žalovaná žalobci z důvodu, že nemá pro žalobce jinou práci odpovídající jeho zdravotnímu stavu a kvalifikaci, je neplatná (výrok I), a žalované uložil povinnost zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku 41 268 Kč (výrok II).

2. Žalobce se svou žalobou v tomto řízení domáhá určení neplatnosti výpovědi z pracovního poměru, která mu byla dána žalovanou podle ust. § 73a odst. 2 zák. práce z důvodu nadbytečnosti poté, co se vzdal s účinností ke dni 1. 2. 2023 funkce děkana [Anonymizováno] [podezřelý výraz] [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno] v [Anonymizováno]. Výpovědní důvod vymezila dle ust. § 52 písm. c) zák. práce tak, že pro žalobce nemá jinou práci odpovídající jeho zdravotnímu stavu a kvalifikaci.

3. Soud prvního stupně žalobu nejprve rozsudkem z 12. 9. 2023, č. j. 20 C 110/2023-95, zamítl po zjištění, že žalobce byl v době výpovědi zaměstnán u žalované v dalším pracovním poměru jako akademický pracovník. Dospěl k závěru, že v takovém případě žalovaná neměla vůči žalobci povinnost nabízet mu poté, co se vzdal funkce děkana, jinou práci.

4. K odvolání žalobce Krajský soud v Plzni v pořadí první rozsudek soudu prvního stupně usnesením z 28. 5. 2024, č. j. 13Co 5/2024-131, zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení. Vyložil (v souladu s judikaturou Nejvyššího soudu, např. 21Cdo 34/2023, sp. zn. 21 Cdo 302/2023), že s ohledem na skutečnost, že žalobce vykonával funkci děkana na základě jmenování v samostatném pracovním poměru založeném pracovní smlouvou ze 14. 7. 2009 nezávisle na výkonu funkce akademického pracovníka, kterou vykonával v dalším pracovním poměru založeném pracovní smlouvou z 1.10.2020, žalovaná nabídkovou povinnost ve vztahu k žalobci měla, neboť poté, kdy se žalobce vzdal funkce děkana, jeho pracovní poměr založený pracovní smlouvou ze 14. 7. 2009 dále trval, avšak odpadl sjednaný druh práce a žalovaná byla povinna nabídnout mu podle ust. § 73a odst. 2 zák. práce jinou práci odpovídající jeho zdravotnímu stavu a kvalifikaci a až pokud by žalobce tuto práci odmítl, anebo pokud by takovou práci neměla, mohla mu dát výpověď pro nadbytečnost podle ust. 52 písm. c) zák. práce. Skutečnost, že žalobce vykonával u žalované v dalším pracovním poměru práci akademického pracovníka z titulu jiné posléze uzavřené pracovní smlouvy, byla tudíž pro závěr o existenci nabídkové povinnosti žalované podle ust. §73a odst. 2 zák. práce irelevantní. Odvolací soud uložil soudu prvního stupně v dalším průběhu řízení zaměřit pozornost na zjištění, zda žalovaná v době doručení výpovědi žalovanému měla či nikoliv volnou pracovní pozici odpovídající zdravotnímu stavu a kvalifikaci žalobce, a dále, aby se vyjádřil i k námitce žalované, že po ní nebylo možné požadovat, aby žalobci nabízela jakoukoliv práci vzhledem k podezření, že na pozici děkana fakulty manipuloval nezákonným způsobem se stipendii, z čehož byl žalobce obviněn.

5. Soud prvního stupně postupoval v intencích pokynů odvolacího soudu. Dokazování doplnil zejména o výslech prorektora Západočeské univerzity pro vnější vztahy a komunikaci [tituly před jménem] [Anonymizováno] [Anonymizováno], [tituly za jménem], který zadával výběrová řízení na obsazení technicko-hospodářských pozic na fakultě, a dále vyslechl žalobce jako účastníka řízení. Poté učinil potřebná skutková zjištění o rozsahu kvalifikace žalobce a jeho pracovních zkušenostech, zjistil, jaké pozice byly u žalované v době doručení výpovědi žalobci volné, a posuzoval, zda by žalobce dosažené vzdělání a zkušenosti mohl na těchto volných pracovních pozicích, pokud by mu je žalovaná nabídla, v převážné míře využít.

6. Mezi účastníky bylo nesporné, že žalobce vystudoval na [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno] univerzity obor informatika, následně obhájil na téže univerzitě titul [tituly před jménem] v oboru Specializace v pedagogice – informatika. Poté získal titul [tituly za jménem] v oboru Management ve zdravotnictví. V minulosti působil u žalované na pozici referent pro ekonomiku, předtím na pozici referent pro administrativní a správní práce. Funkci děkana vykonával 4 roky (2019–2023). Soud prvního stupně dospěl k závěru, že žalobce na pozici děkana osvědčil organizační a komunikační schopnosti a profesionální vystupování i to, že je schopen koordinovat práci většího počtu lidí, je znalý prostředí sociálních sítí, umí pracovat s počítačovými programy a má zároveň předpoklady k případné hlubší průpravě pro práci s analytickými nástroji. Nebyly pochybnosti ani o jeho dostatečné znalosti anglického jazyka.

7. Soud prvního stupně konstatoval, že pozici děkana se sice žádná jiná pracovní pozice na fakultě nevyrovnala náročností ani pravomocemi, avšak to nemůže vést do krajnosti, kdy by žalobce z tohoto důvodu nemohl vykonávat u žalované žádnou jinou práci. Po provedeném dokazování pak dospěl k závěru, že žalobce splňoval kvalifikační předpoklady k výkonu práce na pozicích marketingový specialista, specialista sociálních sítí a PR specialista na Fakultě aplikovaných věd, které byly u žalované v relevantní době, kdy byla žalobci doručena výpověď, volné. Zdravotní předpoklady žalobce pro práci na daných pracovních pozicích byly nesporné.

8. Žalovaná namítala nedostatek kvalifikace žalobce na pozice marketingového specialisty a specialisty sociálních sítí v zásadě pouze v tom smyslu, že žalobce neprokázal zkušenosti s event managementem a social media marketingem. Žalovaná však pro účely výběrového řízení na uvedené pozice nijak přesněji nekvantifikovala, jak dlouhé, či rozsáhle tyto zkušenosti mají být. Soud prvního stupně uzavřel, že pokud jde o pozici marketingového specialisty, kde je náplní organizace celouniverzitních akcí typu Den otevřených dveří, Den vědy a techniky a jiné, lze si stěží představit někoho s lepšími zkušenostmi, předpoklady a kvalifikací než bývalého děkana fakulty, když vedení celé fakulty je nepochybně komplikovanější než organizace podobných akcí. Pokud jde o zkušenosti se social media marketingem, dle názoru soudu prvního stupně žalobce jako děkan fakulty ze své řídící pozice s marketingem na sociálních sítích a internetu přišel do kontaktu, navíc zkušenosti v daných specifických segmentech žalobce mohl relativně snadno a rychle získat zaškolením. Soud prvního stupně dospěl k závěru, že u všech tří pracovních pozic (marketingový specialista, specialista sociálních sítí a PR specialista na Fakultě aplikovaných věd) převažují práce, u kterých může žalobce využít jím nabyté znalosti a zkušenosti. Jako výrazně nejvhodnější pro využití žalobcovy kvalifikace shledal soud prvního stupně pozici marketingového specialisty, ve které by žalobce plně využil organizační a koordinační schopnosti nabyté výkonem funkce děkana, i zkušenosti s veřejným vystupováním a prezentací.

9. K námitce žalované, že na pozice marketingového specialisty a specialisty sociálních sítí byla v době výpovědi vypsána výběrová řízení a podle judikatury vyšších soudů nelze splnit nabídkovou povinnost podle ust. § 73a odst. 2 zák. práce odkázáním zaměstnance na výběrové řízení, soud prvního stupně poukázal na mezi stranami nesporné zjištění, že na obsazení pozic technicko-hospodářských pracovníků, jimiž uvedené pracovní pozice byly, nebylo výběrové řízení povinné a bylo toliko na volné úvaze rektora, zda jej vyhlásí.

10. Soud prvního stupně se vypořádal i s argumentací žalované, že neměla povinnost nabízet žalobci žádnou práci s ohledem na to, z čeho byl obviněn, tj., že schvalovat některým studentům vysoká stipendia, z nichž část mu měli následně na základě jeho požadavku studenti vracet. Soud prvního stupně konstatoval, že posuzované pracovní pozice jsou řadovými pozicemi, žalovaný na nich nerepresentuje univerzitu směrem k vnějšímu světu, nehrozí, že by poškodil mediální obraz fakulty. Etické a morální předpoklady, nelze pokládat za ve své podstatě další vykonstruovaný kvalifikační předpoklad k výkonu práce. Vyjádřil podivení nad tím, z jakého důvodu žalovaná nevymezila uvedené jednání žalobce jako výpovědní důvod, když o něm v době podání výpovědi věděla.

11. Námitku žalobce, že výpověď je neplatná také proto, že byla udělena rektorem, nikoliv zastupujícím děkanem, posoudil soud prvního stupně jako nedůvodnou. Vyložil, že od okamžiku jeho jmenování děkanem fakulty již nemohl žalobce jako vystupovat v pracovněprávních vztazích vůči své osobě a oprávnění jednat jménem žalované v pracovněprávních záležitostech týkajících se žalobce měl rektor žalované podle § 10 odst. 1 zák. o vysokých školách. Poté, co se žalobce dne 1. 2. 2023 vzdal funkce děkana, nedošlo k žádné další dohodě o změně druhu práce žalobce a nemohlo tak dojít k tomu, aby byl žalobce zpět v pracovněprávních vztazích podřízen děkanovi fakulty, který nadto v danou dobu nebyl jmenován a jeho funkci zastával toliko pověřený proděkan. Jinými slovy ode dne jmenováním děkanem až do skončení pracovního poměru na základě výpovědi ze dne 22. 2. 2023 měl oprávnění jménem žalované jednat vůči žalobci v pracovněprávních vztazích rektor a nikoliv děkan.

12. Žalovaná napadla rozsudek soudu prvního stupně v zákonné lhůtě odvoláním. Soudu prvního stupně vytýkala, že kvalifikaci žalobce posuzoval na základě účastnické výpovědi žalobce. Poukazovala nato, že výpověď účastníka je důkaz. Podle žalované měl žalobce skutečnosti o své kvalifikaci především tvrdit, a nikoliv bez této fáze hned dokazovat účastnickou výpovědí. Soud prvního stupně podle žalované skutečnosti tvrzené žalobcem v rámci jeho účastnického výslechu nekriticky a jednostranně převzal a založil na nich prakticky veškerá svá skutková zjištění, přestože nebyly prokázány jiným způsobem i když některé informace ve výpovědi žalobce byly nepravdivé. Zopakovala, že podle ní není žalobce kvalifikován pro práci s analytickými nástroji, což bylo na technicko-hospodářských pozicích vyžadováno. Zopakovala, že pode ní vzdělání, odborné zkušenosti i dovednosti žalobce svědčí o tom, že kvalifikaci žalobce by odpovídala pouze vysoká vedoucí pozice spojená s rozsáhlými rozhodovacími pravomocemi, vedením lidí a řízením zakázek, a to v oblasti pedagogiky, informatiky nebo zdravotnictví.

13. Žalovaná dále v odvolání opakuje, že na pozici marketingového specialisty vyžadovala prokázané zkušenosti s event managementem, a na pozici specialisty sociálních sítí pak prokázané zkušenosti se social media marketingem, které žalobce neměl. Poukazovala na to, že žalobce v rámci svého účastnického výslechu netvrdil ani neprokazoval, že by měl jakékoliv zkušenosti s profesionální správou profilů na sociálních sítích. Argumentovala tím, že zaměstnankyně, kterou na pozici marketingového specialisty přijala, byla v minulosti manažerkou veletrhu nebo například organizovala soutěže [právnická osoba], a zaměstnankyně, která byla přijata na pozici specialisty sociálních sítí, v rámci své profesní kariéry vykonávala mj. činnosti spočívající v marketingu a správě sociálních sítí nebo tvorbě videoobsahu. Toto podle žalované žalobce presentovat nemohl. Zopakovala, že na obou pozicích by žalobce nevyužil v převážné míře svou kvalifikaci a dále zopakovala již zmíněnou argumentaci, že pozice byly k nabídce nevhodné z důvodu, že na ně bylo vypsáno výběrové řízení. Co se týče pozice PR specialisty na Fakultě aplikovaných věd, žalovaná namítala, že ji činí nevhodnou jednak to, že na ni postačovalo středoškolské vzdělání a dále to, že univerzita nemohla zasahovat do obsazování pracovních míst na fakultách. Dále žalovaná v odvolání zopakovala svou argumentaci, že žalobce nesplňoval požadavky pro další výkon jakékoliv práce u žalované z důvodu jednání, z něhož byl obviněn v souvislosti s manipulací se stipendii. Navrhovala změnu napadeného rozsudku soudu prvního stupně tak, aby žaloba byla zamítnuta, anebo aby byl rozsudek soudu prvního stupně zrušen a věc mu byla vrácena k dalšímu řízení.

14. Zástupkyně žalobce při odvolacím jednání navrhla potvrzení napadeného rozsudku, který shledává věcně i právně správným, kdy soud byl při posuzování platnosti výpovědi z pracovního poměru vázán výpovědním důvodem a tím byla nadbytečnost. Žalobce byl kvalifikován k výkonu pracovních pozic uvedených v napadeném rozsudku, které byly volné ke dni dání výpovědi z pracovního poměru, žalobce navíc mohl být proškolen jako jiní zaměstnanci žalované. K tvrzenému nedostatku etických předpokladů na straně žalobce k výkonu práce pro žalovanou je třeba zdůraznit, že se jedná o nepřípustné rozšiřování výpovědního důvodu, tudíž obcházení příslušných ustanovení zák. práce. Trestní řízení proti žalobci sice probíhá, ale je třeba ctít presumpci jeho neviny. Soud se řádně vypořádal i s tím, že nabídkovou povinnost měla žalovaná, nikoli Fakulta zdravotnických studií.

15. Odvolací soud přezkoumal rozsudek soudu prvního stupně včetně řízení, které mu předcházelo (ust. § 212, § 212a o. s. ř.) a dospěl k závěru, že odvolání žalované není důvodné.

16. Při přezkumu napadeného rozsudku soudu prvního stupně byl odvolací soud veden premisou, že je vázán výpovědním důvodem, který zaměstnavatel uvedl ve výpovědi, a nemůže přihlížet k jiným, ve výpovědi neuvedeným důvodům, a to ani pokud by tyto důvody pro výpověď také existovaly.

17. V posuzovaném případě vymezila žalovaná ve výpovědi výpovědní důvod odkazem na ust. § 52 písm. c) zák. práce jako nadbytečnost žalobce se zdůvodněním, že nemá pro žalobce žádnou práci odpovídající jeho zdravotnímu stavu a kvalifikaci, kterou by mu mohla nabídnout poté, co se vzdá funkce děkana [Anonymizováno] [podezřelý výraz] [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno] v [Anonymizováno].

18. Soud prvního stupně vázán výpovědním důvodem vymezeným žalovanou posuzoval právní otázku, zda žalovaná splnila vůči žalobci tzv. nabídkovou povinnost zaměstnavatele ve smyslu ust. § 73a odst. 2 zák. práce, která je hmotněprávní podmínkou platnosti výpovědi podle ust. § 52 písm. c) zák. práce z důvodu fikce nadbytečnosti zaměstnance.

19. Předpokladem fikce nadbytečnosti je absolutní nemožnost zaměstnance zaměstnávat. Nemožnost zaměstnance dále zaměstnávat znamená, že zaměstnavatel nemá pro zaměstnance žádnou práci; jde tu tedy o absolutní nemožnost zaměstnance dále zaměstnávat. Zaměstnavatel musí totiž zaměstnanci, který byl odvolán anebo se vzdal vedoucí funkce, nabídnout podle ust. § 73a odst. 2 zák. práce jakékoliv volné místo, které je k dispozici v době výpovědi, nejen místo odpovídající původní pracovní smlouvě, popřípadě kvalifikaci zaměstnance kdykoliv získané (ať před uzavřením smlouvy nebo po jejím sjednání), a to i tehdy, když toto místo vyžaduje předchozí průpravu zaměstnance (NS sp. zn. 21 Cdo 759/2014).

20. Povinnost tvrdit a prokázat, že v daném případě byly dány podmínky pro využití fikce nadbytečnosti jako důvodu pro rozvázání pracovního poměru, má zaměstnavatel, který musí prokázat, že pracovní místa, jež by byla pro zaměstnance vhodná, jsou obsazena jinými zaměstnanci, popřípadě, že neobsazená pracovní místa nejsou pro tohoto zaměstnance vhodná (NS sp. zn. 21Cdo 2355/2009).

21. Výklad žalované, že kvalifikaci žalobce poté, co se vzdal funkce děkana, odpovídá toliko vysoká vedoucí pozice spojená s rozsáhlými pravomocemi, vedením lidí a řízením zakázek, a to v oblasti pedagogiky, informatiky nebo zdravotnictví, posoudil soud prvního stupně správně jako nepřípustně extenzivní. Má-li zaměstnavatel práci, která odpovídá zdravotnímu stavu a kvalifikaci zaměstnance, který byl odvolán anebo se vzdal vedoucího pracovního místa, je zaměstnavatel v zásadě povinen ji tomuto zaměstnanci nabídnout bez ohledu na to, zda se jedná o práci vykonávanou na vedoucím pracovním místě či nikoli.

22. V projednávané věci zjištěno, že žalobce dosáhl vysokoškolského vzdělání v oboru informatika, absolvovat doktorské studium v oboru Specializace v pedagogice – informatika, následně získal titul [tituly za jménem] v oboru Management ve zdravotnictví, pracoval jako referent pro ekonomiku, předtím jako referent pro administrativní a správní práce a čtyři roky na pozici děkana fakulty nesl odpovědnost za její chod a rozvoj, zastupoval fakultu navenek a rozhodoval o zásadních otázkách jejího chodu. Dále bylo prokázáno, že ke dni 22. 2. 2023, kdy byla žalobci doručena výpověď z pracovního poměru, disponovala žalovaná volnými pracovními místy na technicko-hospodářských pozicích typu marketingový specialista, specialista sociálních sítí a PR specialista na Fakultě aplikovaných věd, pro jejichž výkon bylo vyžadováno vysokoškolské či středoškolské vzdělání bez bližší specifikace a dále předpoklady typu komunikační a organizační schopnosti a dovednosti, znalost práce s počítačem včetně uživatelské znalosti MS Office a Google Analytics, znalost anglického jazyka na komunikativní úrovni apod.

23. Odvolací soud se plně ztotožňuje se závěry soudu prvního stupně, že uvedené pracovní pozice, zejména pozice marketingový specialista anebo specialista sociálních sítí, odpovídala kvalifikaci žalobce. Žalobce při výkonu těchto pracovních pozic mohl využít získanou kvalifikaci v převážné míře, a nepřevažovaly práce, při kterých by svou kvalifikaci nemohl uplatnit. Zkušenost s řízením a organizací akcí, tj. event managementem, kterou žalovaná akcentovala na pozici marketingový specialista, prokázal žalobce bez dalšího tím, že byl schopen po dobu čtyř let výkonu funkce děkana fakulty nést odpovědnost za její chod a zastupovat fakultu navenek. Schopnosti využívat sociální sítě k propagaci fakulty, jinak schopnost k tzv. social media marketingu, kterou žalovaná požadovala na pozici specialista sociálních sítí, prokazovalo dosažené vysokoškolské i doktorské vzdělání žalobce v oboru informatika, a i povahou práce děkana fakulty je dáno, že v daném ohledu žalobce disponoval zkušenostmi. Judikatura Nejvyššího soudu navíc akceptuje ke splnění nabídkové povinnosti podle ust. § 73a odst. 2 zák. práce i místo vyžadující předchozí průpravu zaměstnance (NS sp. zn. 21 Cdo 759/2014). Minimálně po jisté průpravě byl žalobce dle přesvědčení odvolacího soudu práci na daných pracovních pozicích schopen vykonávat. Soud prvního stupně přiléhavě poukázal na zjištění, že žalovaná požadavek zkušeností s event managementem ani social media marketingem nijak nespecifikovala, nebylo požadováno např. doložit absolvování kurzu či studia daných oborů. Odvolací soud vzhledem k výše uvedenému pokládá za plně odpovídající závěr soudu prvního stupně, že žalovaná byla povinna navrhnout žalobci po jeho odvolání z pracovního místa děkana Fakulty zdravotnických studií změnu jeho dalšího pracovního zařazení minimálně na některou z uvedených pracovních pozic (marketingový specialista, specialista sociálních sítí a PR specialista na Fakultě aplikovaných věd).

24. Odvolací soud pokládá za nedůvodnou námitku žalované, že na obsazení dotčených pracovních pozic bylo vypsáno v době, kdy doručila žalobci výpověď, výběrové řízení. Podle žalované nebyly z uvedeného důvodu tyto pozice vhodné ke splnění nabídkové povinnosti dle ust. § 73a odst. 2 zák. práce. Mezi stranami bylo nesporné, že vypsání výběrového řízení na obsazení technicko-hospodářských pozic nebylo podmínkou, nýbrž bylo toliko na volné úvaze rektora, zda ho vypíše. Zaměstnavateli obecně nic nebrání, aby se rozhodl (nevyplývá-li taková povinnost přímo ze zákona), že určitá (nebo všechna) pracovní místa bude obsazovat na základě provedeného výběrového řízení. Toto oprávnění zaměstnavatele však nesmí ve svém důsledku vést k tomu, aby tím zaměstnavatel neplnil svou nabídkovou povinnost. Nevyplývá-li ze zákona povinnost takové volné pracovní místo obsazovat na základě výběrového řízení, je zaměstnavatel povinen je zaměstnanci nabídnout (NS sp. zn. 21 Cdo 5149/2009).

25. K otázce jednání za žalovanou při udělení výpovědi se odvolací soud vyjádřil již v předchozím kasačním rozhodnutí. Ani nyní nemá důvod odchýlit se od předchozího právního hodnocení, kdy pokládá za plně odpovídající argumentaci žalobce, že poté, kdy byl jmenován děkanem fakulty, přešlo oprávnění jednat jménem žalované v pracovněprávních záležitostech týkajících se jeho osoby na rektora podle ust. § 10 odst. 1 zák. o vysokých školách, což se nezměnilo ani poté, kdy se funkce děkana vzdal, neboť vzdáním se funkce děkana nastal stav, kdy žalobce neměl v pracovní smlouvě sjednán druh práce a nemohlo tak dojít k tomu, že by byl zpět v pracovněprávních vztazích podřízen děkanovi fakulty.

26. Žalované lze přisvědčit, že v obecné rovině zaměstnavatel nemá povinnost nabízet zaměstnanci výkon práce na takovém místě, na kterém by byl naplněn některý z výpovědních důvodů podle ust. § 52 zák. práce. Nesplňování požadavků zaměstnavatele pro výkon práce představuje výpovědní důvod podle ust. § 52 písm. f) zák. práce, přičemž nesplňování těchto požadavků může spočívat mimo jiné také v nesplňování vytýčených morálních kvalit zaměstnance. Žalovaná argumentovala tím, že žalobce v době, kdy mu doručila výpověď, nesplňoval její požadavky na výkon jakékoliv práce pro ni, neboť se dopustil hrubého jednání odporujícího etickému kodexu žalované tím, že na pozici děkana nezákonně nakládal se stipendii. Nesplňování požadavků zaměstnavatele v daném kontextu je třeba hodnotit k okamžiku doručení výpovědi žalobci. V té době nebyl žalobce za uvedené skutky trestně stíhán a do doby vyhlášení tohoto rozsudku mu vina nebyla prokázána pravomocným rozsudkem soudu v trestním řízení. Je tedy třeba ctít presumpci neviny žalobce. Přestože žalobce na poradě vedení univerzity dne 1. 2. 2023 uznal, že mu byla část prostředků z vyplacených stipendií vrácena zpět, je s podivem, jak konstatoval také soud prvního stupně, že spatřovala-li žalovaná v uvedeném jednání žalobce výpovědní důvod, nevyužila ho a přistoupila namísto toho k výpovědi pro nadbytečnost. Nelze odhlédnut ani od zjištění, že žalovaná nedala žalobci pro uvedené chování výpověď ani z druhého pracovního poměru, který u ní vykonával na pozici akademický pracovník, a na této pozici mu po jeho vzdání se funkce děkana dokonce rozšířila pracovní úvazek. Na pozici akademického pracovníka jsou přitom povahou věci kladeny jistě vyšší požadavky na etické chování než na technicko-hospodářských pozicích. Žalovaná neprokázala, že by v jednání žalovaného spočívajícího v jeho nakládání se stipendii, z něhož byl posléze obviněn, spatřovala výpovědní důvod podle ust. § 52 písm. f) zák. práce, a že mu nemohla z tohoto důvodu nabídnout žádnou volnou pracovní pozici. V tomto řízení nelze výpovědní důvod vymezený žalovanou jako nadbytečnost nepřípustně rozšiřovat.

27. Odvolací soud v návaznosti na výše uvedené shrnuje, že pokládá za plně odpovídající závěr soudu prvního stupně, že poté, kdy se žalobce vzdal funkce děkana, nemohla nastat fikce jeho nadbytečnosti v důsledku neexistence volné pracovní pozice u žalované odpovídající jeho zdravotnímu stavu a kvalifikaci, neboť žalovaná vhodná volná pracovní místa měla, a to minimálně na pozici marketingový specialista, specialista sociálních sítí a PR specialista na Fakultě aplikovaných věd. Tato místa odpovídala kvalifikaci žalobce a nebylo sporu, že odpovídala také jeho zdravotnímu stavu. Pakliže žalovaná žádnou z těchto volných pracovních pozic žalobci nenabídla, nedostála své zákonné povinnosti vyplývající z ust. § 73a odst. 2 zák. práce, která je předpokladem platné výpovědi z pracovního poměru pro nadbytečnost dle ust. § 52 písm. c) zák. práce. Závěr soudu prvního stupně, že výpověď z pracovního poměru, kterou žalovaná udělila žalobci dne 22. 2. 2023, je neplatná, hodnotí tudíž odvolací soud jako plně odpovídající.

28. Z vyložených důvodů odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně jako věcně správný a zákonný podle ust. § 219 o. s. ř. potvrdil včetně výroku o nákladech řízení.

29. O nákladech odvolacího řízení bylo rozhodnuto podle ust. § 224 odst. 1 ve spojení s ust. § 142 odst. 1 o. s. ř. Žalobce byl v odvolacím řízení procesně úspěšný, a proto má právo na náhradu nákladů této fáze řízení. Ty spočívají v náhradě nákladů jeho právního zastoupení na jednání před odvolacím soudem v sazbě mimosmluvní odměny dle ust. 9 odst. 3 ve spojení s ust. § 7 advokátního tarifu v částce 3 700 Kč spolu s režijním paušálem ve výši 450 Kč dle ust. § 13 odst. 4 advokátního tarifu, to vše spolu s DPH 21 %, celkem 5 021,50 Kč. Náhradu těchto nákladů uložil odvolací soud žalované uhradit k rukám zástupkyně žalobce (ust. § 149 odst. 1o. s. ř.) do tří dnů od právní moci rozsudku (ust. § 160 odst. 1 o. s. ř.).

Poučení