13 Co 169/2023 - 905

Rubrum

Krajský soud v Brně rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Jiřího Horáka a soudců Mgr. Evy Mildeové a Mgr. Přemysla Klase ve věci žalobců: a) [Jméno žalobce], narozená dne [Datum narození žalobce] bytem [Adresa žalobce] zastoupená advokátem [jméno advokáta] sídlem [adresa advokáta] b) [jméno žalobce], narozená dne [datum narození žalobce] bytem [adresa žalobce] zastoupená advokátem [jméno advokáta] sídlem [adresa advokáta] c) [jméno žalobce], narozená [datum narození žalobce] bytem Sazená 40, 273 24 Sazená zastoupená advokátem [jméno advokáta] sídlem [adresa advokáta] d) [adresa žalobce], narozená [datum narození žalobce] bytem [adresa žalobce] zastoupená advokátem [jméno advokáta] sídlem [adresa advokáta] e) [jméno žalobce] narozený dne [datum narození žalobce] bytem [adresa žalobce] zastoupený advokátem [jméno advokáta] sídlem [adresa advokáta] f) [jméno žalobce], narozený dne [datum narození žalobce] bytem [adresa žalobce] zastoupený advokátem [jméno advokáta] sídlem [adresa advokáta] g) [jméno žalobce], narozený dne [datum narození žalobce] bytem [adresa žalobce] zastoupený advokátem [jméno advokáta] sídlem [adresa advokáta] proti žalované: Česká republika – [orgán veřejné správy], IČO [číslo] sídlem [Adresa žalované] zastoupená advokátem [jméno advokáta] sídlem [adresa advokáta] o převodu zemědělského pozemku oprávněné osobě o odvolání žalované proti rozsudku Okresního soudu Brno-venkov (dále jen „soud prvního stupně“) ze dne 13. 6. 2023, č. j. 43 C 45/2022-767 takto:

Výrok

I. Rozsudek soudu prvního stupně se ve výroku I. potvrzuje.

II. Rozsudek soudu prvního stupně se ve výroku II. mění takto: a) žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni a) náhradu nákladů řízení ve výši [částka] Kč k rukám zástupce žalobkyně a) do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. b) žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni b) náhradu nákladů řízení ve výši [částka] Kč k rukám zástupce žalobkyně b) do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. c) žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni c) náhradu nákladů řízení ve výši [částka] Kč k rukám zástupce žalobkyně c) do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. d) žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni d) náhradu nákladů řízení ve výši [částka] Kč k rukám zástupce žalobkyně d) do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. e) žalovaná je povinna zaplatit žalobci e) náhradu nákladů řízení ve výši [částka] Kč k rukám zástupce žalobce e) do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. f) žalovaná je povinna zaplatit žalobci f) náhradu nákladů řízení ve výši [částka] Kč k rukám zástupce žalobkyně f) do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. g) žalovaná je povinna zaplatit žalobci g) náhradu nákladů řízení ve výši [částka] Kč k rukám zástupce žalobce g) do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni a) náhradu nákladů odvolacího řízení ve výši [částka] Kč k rukám zástupce žalobkyně a) do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

IV. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni b) náhradu nákladů odvolacího řízení ve výši [částka] Kč k rukám zástupce žalobkyně b) do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

V. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni c) náhradu nákladů odvolacího řízení ve výši [částka] Kč k rukám zástupce žalobkyně c) do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

VI. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni d) náhradu nákladů odvolacího řízení ve výši [částka] Kč k rukám zástupce žalobkyně d) do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

VII. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci e) náhradu nákladů odvolacího řízení ve výši [částka] Kč k rukám zástupce žalobce e) do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

VIII. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci f) náhradu nákladů odvolacího řízení ve výši [částka] Kč k rukám zástupce žalobce f) do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

IX. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci g) náhradu nákladů odvolacího řízení ve výši [částka] Kč k rukám zástupce žalobce g) do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Odůvodnění

1. Dosavadní průběh řízení:

2. Výše uvedeným rozsudkem soud prvního stupně vyhověl žalobě tak, že nahradil projev vůle žalované uzavřít s žalobci dohodu o převodu pozemků p.č. [číslo] p.č. [číslo], p.č. [číslo], p.č. [číslo], p.č. [číslo], p.č. [číslo], p.č. [číslo], p.č. [číslo] v katastrálním území [adresa] (dále jen „náhradní pozemky“) ve znění uvedeném v odvoláním napadeném rozsudku (výrok I.). A také uložil žalované povinnost nahradit žalobcům náklady řízení ve výši [částka] Kč (výrok II.).

3. Takto soud prvního stupně rozhodl o žalobě, kterou se žalobci domáhali po žalované nahrazení projevu vůle žalované uzavřít s žalobci smlouvu o bezúplatném převodu pozemků jako náhradních pozemků za pozemky v katastrálním území [adresa], které nelze vydat žalobcům coby oprávněným osobám ve smyslu § 4 odst. 4 zákona č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku (dále jen „zákon o půdě“). Dospěl k závěru, že žalobci, kteří jsou právními nástupci [jméno FO], [jméno FO] a [jméno FO], mají coby oprávněné osoby podle § 11a odst. 2 zákona o půdě nárok na převod náhradních pozemků za nevydané pozemky, přičemž hodnota nevypořádaných restitučních nároků žalobců, evidovaných u žalované, v celkové výši [číslo] Kč je vyšší než hodnota náhradních pozemků, jejichž převodu se žalobci žalobou domáhají, v celkové výši [číslo] Kč, zjištěné znaleckým posudkem. Postup žalované ohledně splnění její povinnosti převést žalobcům náhradní pozemky vyhodnotil jako liknavý, protože ačkoliv již na základě rozhodnutí [orgán veřejné správy] ze dne [datum] byl třem právním předchůdcům žalobců přiznán nárok na poskytnutí náhradních pozemků, žalovaná nebyla po dobu dalších 18 let schopna restituční nárok žalobců vypořádat. V této souvislosti také zohlednil, že žalobci i jejich právní předchůdci se aktivně účastnili veřejných nabídek náhradních pozemků, ovšem přesto nedošlo k úplnému uspokojení jejich restitučního nároku. A přijal závěr, že další účast ve veřejných nabídkách po nich nelze spravedlivě požadovat, jelikož za situace, kdy žalovaná dlouhodobě odmítá žádosti žalobců o přecenění odňatých pozemků ze zemědělských na stavební, nebyla by takováto účast efektivní. Žalobci i žalovaná se totiž výrazně rozcházejí ohledně stanovení výše hodnoty restitučního nároku, a žalobci by se tak mohli veřejných nabídek účastnit v podstatně nižším rozsahu, než který jim přísluší. Neshledal za důvodnou námitku promlčení restitučního nároku vznesenou žalovanou, neboť předmětem řízení je vlastnické právo, které se na rozdíl od majetkového práva podle § 614 zákona č. 89/2012, občanský zákoník (dále jen „o. z.“) nepromlčuje. Pokud jde o charakter odňatých pozemků, dospěl k závěru, že se jedná o stavební pozemky, protože tvoří součást Dostihového závodiště v [adresa] a na stát přešly za účelem výstavby a rozšíření tohoto závodiště. Zohlednil, že i nezastavěné části těchto pozemků je nutné považovat za stavební, jelikož funkčně souvisí se stavbami závodiště a jsou potřebné k jeho provozu a obsluze. Představují proto souvislý celek a vzájemně funkčně provázaný soubor staveb a pozemků. Z těchto důvodů bylo na místě odňaté pozemky ocenit jako stavební. Dále neshledal žádné důvody pro aplikaci srážek z ceny odňatých pozemků ve smyslu přílohy 7 vyhlášky č. 182/1988 Sb., o cenách pozemků a úhradách za zřízení práva osobního užívání pozemků (dále jen „vyhláška o cenách pozemků“). Podmínky pro uplatnění srážky ve výši 60 % z titulu, že se v případě hlavního města Prahy jedná o samostatné sídlo nebo část obce, která není s obcí stavebně srostlá, nejsou naplněny, neboť právě zvláštní vlastnosti pozemků (rovinatost a nesrostlost s okolní zástavbou) byly důvodem pro jejich odnětí. Nejsou naplněny ani podmínky pro srážky v rozsahu 5 % a v rozsahu 7 % z důvodů, že v daném místě není možnost napojení na veřejný vodovod a na veřejnou kanalizaci, protože je třeba vyjít z povahy a funkčnosti dostihového areálu, který byl napojen na veřejný vodovod již v roce 1928. Ověřil, že není třeba porovnávat nárok žalobců s případnými konkurenčními nároky jiných žalobců v rámci zkoumání tzv. lepšího práva, jelikož žádný z žalovaných náhradních pozemků není předmětem nějakého jiného soudního řízení. Co se týče ostatních soudních řízení vedených mezi žalobci a žalovanou u jiných soudů, zjistil, že žádné z nich není pravomocně skončeno, a tudíž je nelze brát v potaz z hlediska posouzení případného částečného uspokojení nároku žalobců. Žalované náhradní pozemky vyhodnotil jako vhodné k převodu, neboť jejich převodu nebrání žádné zákonné výluky stanovené v § 11 odst. 1 zákona o půdě a v § 6 odst. 1 zákona č. 503/2012 Sb., o Státním pozemkovém úřadu (dále jen „zákon o Státním pozemkovém úřadu“). Zdůraznil, že pachtovní smlouva a nájemní smlouva, které jsou k pozemkům uzavřeny, nepředstavují žádnou zákonnou překážku, která by mohla bránit jejich převodu na žalobce. Rozhodnutí o náhradě nákladů řízení mezi účastníky řízení pak odůvodnil s poukazem na § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), právem žalobců na plnou náhradu nákladů řízení, jelikož ve věci byli plně úspěšní.

4. Odvolání a vyjádření k odvolání:

5. Proti rozsudku soudu prvního stupně podala odvolání žalovaná. Poukazuje na to, že soud prvního stupně nesprávně posoudil odňaté pozemky z hlediska jejich ocenění jako stavební, ačkoliv se jedná o zemědělské pozemky, a tudíž jejich hodnota činí částku [částka] Kč. V okamžiku jejich odnětí v roce 1949 se totiž nejednalo o stavební pozemky, protože k zastavění byly určeny až na základě rozhodnutí z let 1953-1957. Pokud by přesto odňaté pozemky měly být oceněny jako stavební, tak bylo na místě aplikovat srážky z jejich ceny ve výši 5 % a ve výši 7 % podle přílohy 7 vyhlášky o cenách pozemků z důvodu nemožnosti jejich napojení na veřejný vodovod a veřejnou kanalizaci, jelikož areál závodiště nebyl v roce 1949 napojen na veřejný vodovod a na veřejnou kanalizaci. To potom znamená, že cena pozemků by měla činit částku [částka] Kč, nikoliv částku [částka] Kč. Dále rozporuje, zda ze strany žalobců jsou splněny předpoklady k vydání náhradních pozemků dovozené judikaturou Ústavního soudu a Nejvyššího soudu. Zejména není naplněna podmínka aktivního přístupu žalobců, co se týče jejich účasti ve veřejných nabídkách, které představují jediný zákonem upravený způsob uspokojování restitučního nároku oprávněných osob. Rovněž argumentuje tím, že nebylo prokázáno, že by žalovaná vůči žalobcům nebo jejich právním předchůdcům postupovala liknavě či svévolně. Připomíná, že je nutno ve vztahu ke konkrétnímu případu každého konkrétního žalobce prokázat okolnosti, na jejichž podkladě lze postup žalované kvalifikovat jako liknavý, svévolný či diskriminační, a kdy se zároveň oprávněná osoba přes svůj aktivní přístup nemůže dlouhodobě domoci svých práv, k čemuž ovšem v řízení nedošlo. Liknavost žalované nelze dovozovat pouze ze samotné délky řízení, a to s přihlédnutím k rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 14. 1. 2015, sp. zn. 28 Cdo 1807/2013. Také namítá, že se soud prvního stupně nesprávně vypořádal s námitkou promlčení, kterou v řízení uplatnila. Restituční nároky totiž mají soukromoprávní povahu, a proto podléhají promlčení. Nárok žalobců byl oceněn již dne [datum], a tudíž žalobci od tohoto data mohli vykonávat své právo a zároveň od tohoto okamžiku počala plynout tříletá promlčecí doba, jejímž uplynutím došlo k promlčení nároku žalobců. Poukazovala i na to, že soud prvního stupně vydal žalobcům předmětné pozemky coby náhradní pozemky, přestože k vydání nejsou vhodné, neboť nejsou zařaditelné do veřejné nabídky. Žalované pozemky tvoří jeden funkční celek s pěti sousedními pozemky ve vlastnictví společnosti [právnická osoba]., když jsou společně využívány jako pole. Z rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 10. 9. 2018, sp. zn. 28 Cdo 2729/2018, plyne, že funkční souvislost může být dána nejenom mezi pozemkem a stavbou ale i mezi pozemky. Žalovaná navrhla, aby rozsudek soudu prvního stupně byl změněn tak, že žaloba bude zamítnuta, a aby žalované byla přiznána náhrada nákladů řízení před soudy obou stupňů.

6. K odvolání žalované se žalobci vyjádřili tak, že považují odvolací námitky žalované za nesprávné, a navrhli potvrzení rozsudku soudu prvního stupně.

7. Projednání odvolání:

8. Krajský soud v Brně (dále jen „odvolací soud“ - § 10 odst. 1 o. s. ř.) po zjištění, že odvolání bylo podáno osobou k tomu oprávněnou (§ 201 o. s. ř.), že směřuje proti rozhodnutí, proti němuž je přípustné (§ 201, § 202 a contrario o. s. ř.), a že bylo podáno včas (§ 204 o. s. ř.), v souladu s § 212 a § 212a o. s. ř. přezkoumal rozsudek soudu prvního stupně, řízení jeho vydání předcházející, správnost skutkových zjištění a jejich právního posouzení, nařídil k projednání odvolání jednání (§ 214 odst. 1 o. s. ř.), zopakoval a doplnil dokazování (§ 213 odst. 2, odst. 3, odst. 4 o. s. ř.) a dospěl k závěru, že jsou dány důvody pro jeho potvrzení výroku I. rozsudku soudu prvního stupně a důvody pro změnu výroku II. rozsudku soudu prvního stupně.

9. Skutková zjištění:

10. Odvolací soud podle § 213 odst. 2, odst. 3, odst. 4 o. s. ř. zopakoval a doplnil dokazování a učinil z něj následující skutková zjištění: a) Okresní soud v [adresa] rozsudkem ze dne [datum], č. j. [Anonymizováno], vyhověl žalobě žalobkyň a), b) a c) ohledně téhož restitučního nároku na převod jiných náhradních pozemků a nahradil projev vůle žalované uzavřít s těmito žalobkyněmi dohodu o převodu dvou pozemků v katastrálním území [adresa] v celkové ceně [částka] Kč. Tento rozsudek byl k odvolání žalované ve věci samé potvrzen rozsudkem Krajského soudu v Brně ze dne [datum], č. j. [Anonymizováno], který nabyl právní moci dne [datum]. Dovolání žalované proti tomuto rozsudku Krajského soudu v Brně bylo odmítnuto usnesením Nejvyššího soudu ze dne [datum], č. j. [Anonymizováno], jenž nabylo právní moci dne [datum]. Tyto skutečnosti byly zjištěny z uvedených soudních rozhodnutí. b) Okresní soud v [adresa] rozsudkem ze dne [datum], č. j. [Anonymizováno] vyhověl žalobě všech sedmi žalobců ohledně téhož restitučního nároku na převod jiného náhradního pozemku a nahradil projev vůle žalované uzavřít s žalobci dohodu o převodu pozemku v katastrálním území [adresa] v ceně [částka] Kč. Tento rozsudek byl k odvolání žalované ve věci samé potvrzen rozsudkem Krajského soudu v Brně ze dne [datum], č. j. [Anonymizováno], jenž nabyl právní moci dne [datum]. Tyto skutečnosti byly zjištěny z uvedených soudních rozhodnutí. c) Další dvě soudní řízení zahájená stejnými žalobci ohledně téhož restitučního nároku na převod jiných náhradních pozemků, která jsou vedena u Okresního soudu ve [adresa] pod spisovými značkami [Anonymizováno], nejsou doposud pravomocně skončena. Tyto skutečnosti byly zjištěny z veřejně přístupného elektronického informačního systému českého soudnictví provozovaného Ministerstvem spravedlnosti. d) V katastru nemovitostí je jako vlastník všech náhradních pozemků zapsána Česká republika s příslušností hospodařit s majetkem státu ve prospěch [právnická osoba]. Coby druh pozemku je ve všech osmi případech uvedeno, že se jedná o ornou půdu. Tyto skutečnosti byly zjištěny z výpisu z katastru nemovitostí z listu vlastnictví č. 10002 pro katastrální území [adresa] ze dne [datum]. e) Náhradní pozemky spolu navzájem sousedí, nejsou zastavěny, jsou zemědělsky obhospodařovány, sousedí také s pěti pozemky ve vlastnictví společnosti [právnická osoba]. a jsou přístupné ze zpevněné komunikace, případně přes sebe navzájem. Tyto skutečnosti byly zjištěny z katastrální mapy ze dne [datum], z ortofotomapy ze dne [datum] a ze seznamu nemovitostí na listu vlastnictví č. [Anonymizováno] pro katastrální území [adresa] ze dne [datum]. f) Žalovaná coby propachtovatel na základě pachtovní smlouvy ze dne [datum] přenechala náhradní pozemky p.č. [číslo], p.č. [číslo], p.č. [číslo], p.č. [číslo], p.č. [číslo] a p.č. [číslo] v katastrálním území [adresa] do užívání za účelem provozování zemědělské výroby pachtýři [jméno FO], a to na dobu neurčitou. Tyto skutečnosti byly zjištěny z pachtovní smlouvy ze dne [datum]. g) Žalovaná coby pronajímatel na základě nájemní smlouvy ze dne [datum] přenechala náhradní pozemky p.č. [číslo] a p.č. [číslo] v katastrálním území [adresa] do užívání za účelem provozování zemědělské výroby nájemci [právnická osoba]., a to na dobu neurčitou. Tyto skutečnosti byly zjištěny z nájemní smlouvy ze dne [datum] a z přílohy č. 1 této smlouvy.

11. Skutková zjištění soudu prvního stupně: a) Právním předchůdcům žalobců ([jméno FO], [jméno FO] a [jméno FO]) coby oprávněným osobám nebyly žalovanou na základě jejich žádosti podané v souladu se zákonem o půdě vydány pozemky v katastrálním území [adresa] v obci [adresa], které dříve přešly do vlastnictví státu, a byly jim přiznány náhrady za tyto nevydané pozemky, a to podle pravomocného rozhodnutí [orgán veřejné správy] [adresa] ze dne [datum], č. j. [Anonymizováno], které bylo nahrazeno rozsudkem [Anonymizováno] ze dne [datum], č. j. [Anonymizováno], jímž byl změněn rozsudek Obvodního soudu pro [adresa] ze dne [datum], č. j. [Anonymizováno], a na základě něhož jim část pozemků vydána byla. Tyto skutečnosti byly zjištěny z uvedených rozhodnutí. b) Nevydané pozemky jsou součástí areálu Dostihového závodiště v [adresa] a nachází se na nich dráhy, vnitřek dráhy, odstupové plochy a komunikace. Tyto skutečnosti byly zjištěny ze shora uvedeného rozhodnutí pozemkového úřadu, z identifikace PK parcel a ortofotomapy ze dne [datum]. c) Nevydané pozemky byly původně žalovanou oceněny jako nestavební v celkové ceně [částka] Kč. Podle dodatku č.1 znaleckého posudku [tituly před jménem] [jméno FO] ze dne [datum], č. [Anonymizováno], činila cena nevydaných pozemků (po odečtení ceny za vydané pozemky) částku [částka] Kč. Tyto skutečnosti byly zjištěny z uvedeného dodatku znaleckého posudku. d) V lokalitě katastrálního území [adresa] byl zřízen místní vodovodní řad již v roce 1928 u pozemku PK p.č. [číslo] v katastrálním území [adresa] je evidován veřejný vodovod s rokem výstavby 1928. Tyto skutečnosti byly zjištěny ze sdělení [právnická osoba]. ze dne [datum] a ze dne [datum]. e) Všichni žalobci se žádostmi podanými u žalované v letech 2020–2021 domáhali uspokojení svých restitučních nároků prostřednictvím veřejných nabídek pozemků. Tyto skutečnosti byly zjištěny z jednotlivých seznamů žádostí klientů do veřejných nabídek pozemků a přehledu úspěšnosti podaných žádostí podle stavu ke dni [datum] vyhotovených žalovanou. f) Podle znaleckého posudku [tituly před jménem] [jméno FO] ze dne [datum], č. [Anonymizováno], činí cena náhradních pozemků celkovou částku [částka] Kč. Tyto skutečnosti byly zjištěny z uvedeného znaleckého posudku. g) Žalovaná neeviduje žádnou zákonnou překážku bránící převodu náhradních pozemků ve smyslu § 6 odst. 1 zákona o Státním pozemkovém úřadu a ani žádnou žádost obce či kraje o bezúplatný převod těchto pozemků podle § 7 téhož zákona. Tyto skutečnosti byly zjištěny ze sdělení žalované ze dne [datum].

12. Pokud jde o skutkovou stránku věci, soud prvního stupně ve zbývajícím rozsahu správně a přesvědčivě popsal (vymezil), které skutečnosti má za prokázané a které nikoli, a o jaké důkazy opřel svá skutková zjištění.

13. Právní posouzení:

14. Všichni žalobci jsou coby právní nástupci svých právních předchůdců oprávněnými osobami podle § 4 zákona o půdě, kteří v rámci restituce uplatnili své nároky, a vzniklo jim právo na převod náhradních pozemků za pozemky, které jim nebylo možné vydat. Toto právo lze realizovat i prostřednictvím žaloby na vydání konkrétního náhradního pozemku (rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 13. 12. 2007, sp. zn. 28 Cdo 4180/2007). Nárok oprávněné osoby na náhradní pozemek je právem, jehož splnění musí být vynutitelné; jde tedy o právo soudem chráněné a lze jej realizovat uložením povinnosti žalované uzavřít smlouvu o převodu pozemku (rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 4. 11. 2009, sp. zn. 28 Cdo 3453/2007).

15. Předpokladem úspěchu žaloby na poskytnutí náhradních pozemků je pak podle ustálené rozhodovací praxe kromě liknavosti, svévole či diskriminace ze strany [orgán veřejné správy], resp. dříve [orgán veřejné správy] ČR (srov. např. rozsudek velkého senátu občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 9. 12. 2009, sp. zn. 31 Cdo 3767/2009, uveřejněný pod číslem 62/2010 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 28. 6. 2016, sp. zn. 28 Cdo 2772/2015, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 13. 9. 2017, sp. zn. 28 Cdo 2040/2017), aktivního přístupu oprávněné osoby (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 7. 5. 2018, sp. zn. 28 Cdo 5721/2017, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 7. 2016, sp. zn. 28 Cdo 4078/2015), vhodnosti požadovaných pozemků (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 7. 5. 2018, sp. zn. 28 Cdo 5721/2017, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 31. 1. 2018, sp. zn. 28 Cdo 2430/2016), též ekvivalentnost nároku žalobce a ceny požadovaného pozemku (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 28. 11. 2017, sp. zn. 28 Cdo 2844/2017).

16. K liknavosti a svévoli ze strany [orgán veřejné správy], resp. dříve [orgán veřejné správy] ČR, a k přístupu oprávněných osob:

17. Odvolací soud má za to, že postup žalované při uspokojování restitučního nároku žalobců byl (a dosud je) liknavý a svévolný. Žalobci proto mohou svůj restituční nárok úspěšně uplatnit u soudu žalobou na převod konkrétního vhodného pozemku, aniž by důvodnost žaloby bylo nutno vázat na podmínku zahrnutí pozemku do veřejné nabídky, přičemž takový postup žalobců (jenž je výrazem zásady vigilantibus iura scripta sunt) nelze vůči ostatním oprávněným osobám pokládat za diskriminující. Zmíněné předpoklady uplatnění restitučního nároku žalobou jsou konstantně zastávány judikaturou Nejvyššího soudu, vycházející již z rozsudku ze dne 9. 12. 2009, sp. zn. 31 Cdo 3767/2009, uveřejněného pod č. 62/2010 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek (z novějších rozhodnutí Nejvyššího soudu srov. např. usnesení ze dne 15. 4. 2020, sp. zn. 28 Cdo 887/2020).

18. Je třeba zdůraznit, že: a) Rozhodování žalované o restitučním nároku oprávněných osob je značně zdlouhavé, neboť restituční nárok byl uplatněn již v roce 1992, první rozhodnutí o něm však bylo vydáno až v roce 2005, které bylo později v roce 2011 nahrazeno rozsudkem soudu. b) Žalovaná ocenila odňaté pozemky jako nestavební a na tomto svém nesprávném postupu mnoho dalších let nadále setrvává. Ani v průběhu tohoto soudního řízení nepřistoupila k přehodnocení svého postupu a pozemky nepřecenila coby stavební, přestože z předchozích pravomocně skončených soudních řízení je jí známo, že soudy opakovaně posoudily a ocenily pozemky jako stavební. Z tohoto důvodu existuje výrazný nepoměr v hodnotě restitučního nároku žalobců evidovaného žalovanou ve výši [částka] Kč a požadovaného žalobci ve výši [částka] Kč, což představuje rozdíl 24násobku. Trvání na nesprávně nízkém ocenění restitučního nároku je právě jedním z typických projevů liknavosti žalované. c) Žalobci se aktivně účastnili veřejných nabídek, avšak úspěšní byli jen částečně. Navíc za situace, kdy žalovaná mnoho let eviduje hodnotu restitučního nároku žalobců v mnohem nižší výši, tak tím velmi omezovala a ztěžovala možnosti žalobců účastnit se veřejných nabídek, protože ti mohli při své případné účasti ve veřejných nabídkách vycházet jen z nízké hodnoty svého restitučního nároku.

19. Na podporu správnosti závěru o liknavém a svévolném postupu žalované při uspokojování restitučního nároku žalobců odvolací soud dále uvádí, že ke stejným závěrům dospěly odvolací soudy i v jiných pravomocně skončených řízeních zahájených týmiž žalobci ohledně převodu jiných náhradních pozemků na základě stejného restitučního nároku, a že jejich hodnotící závěry označil Nejvyšší soud v příslušném dovolacím řízení za nikoliv nepřiměřené zjištěnému skutkovému stavu věci.

20. Jedná se o rozsudek Krajského soudu v [Anonymizováno] ze dne [datum], č. j. [Anonymizováno], vydaný v odvolacím řízení ve věci vedené u Okresního soudu v [adresa] pod sp. zn. [Anonymizováno], a o usnesení Nejvyššího soudu ze dne 9. 7. 2024, sp. zn. 28 Cdo 1233/2024-671, vydané v dovolacím řízení vedeném ohledně tohoto rozsudku, v němž Nejvyšší soud uvedl, že odvolacím soudem učiněný závěr, že si žalovaná ve vztahu k restitučnímu nároku žalobců počínala liknavě a svévolně, nelze považovat s ohledem na zjištěné okolnosti za nepřiměřený. A dále o rozsudek Krajského soudu v [Anonymizováno] ze dne [datum], č. j. [Anonymizováno], vydaný v odvolacím řízení ve věci vedené u Okresního v [adresa] pod sp. zn. [Anonymizováno]. Všechna tato soudní rozhodnutí také vychází z charakteru odňatých pozemků coby stavebních a z jejich ceny určené na základě výše uvedeného znaleckého posudku [tituly před jménem] [jméno FO] ze dne [datum].

21. Odvolací soud uzavírá, že soud prvního stupně správně komplexně vyhodnotil všechny zjištěné okolnosti ohledně přístupu žalované k uspokojování restitučního nároku žalobců a odvolací námitky žalované nejsou opodstatněné. Restituční nárok žalobců není žalovanou uspokojen od roku 1992. Žalobci se aktivně účastnili v nabídkových řízeních, ale nevedlo to k uspokojení jejich restitučních nároků. A ani vést nemohlo kvůli nesprávnému ocenění jejich restitučního nároku žalovanou. Ta restituční nárok žalobců dlouhodobě eviduje v nesprávné výši a stále setrvává na jeho nesprávném ohodnocení navzdory předchozím pravomocným rozhodnutím soudů, které se týkají téhož restitučního nároku. Za takovýchto okolností byly naplněny všechny předpoklady dovozené judikaturou, aby se žalobci uspokojení svých restitučních nároků domáhali mimo rámec veřejné nabídky. Výše restitučního nároku žalobců pak zjevně převyšuje hodnotu žalobcům převáděných pozemků, k jejichž ocenění ostatně žalovaná nevznesla žádných námitek.

22. K výši restitučního nároku žalobců a k ekvivalentnosti jeho hodnoty s cenami náhradních pozemků:

23. Odvolací soud dospěl k závěru, že výše restitučního nároku žalobců činí celkem částku [částka] Kč, která odpovídá závěrům znaleckého posudku [tituly před jménem] [jméno FO] ohledně určení ceny nevydaných pozemků. Tato částka vychází ze stavebního charakteru nevydaných pozemků, přičemž zcela správně nebyla snížena o srážku ve výši 60 % z důvodu, že by se pozemky měly nacházet v samostatném sídle či v části obce [adresa], které není s touto obcí stavebně srostlé, a ani o srážky ve výši 5 % a 7 % z důvodů, že by pozemky neměly možnost napojení na veřejný vodovod a na veřejnou kanalizaci.

24. Závěr soudu prvního stupně o tom, že nevydané pozemky mají stavební charakter, je zcela správný. Ke stejnému závěru ostatně dospěly i soudy v předchozích pravomocně skončených soudních řízeních týkajících se téhož restitučního nároku žalobců (viz bod 21. odůvodnění tohoto rozsudku). Odvolací námitky žalované nejsou důvodné. Charakterem pozemků odňatých za účelem rozšíření dostihového závodiště ve [adresa] se opakovaně zabýval Nejvyšší soud. A ve svém usnesení ze dne 27. 3. 2014, sp. zn. 28 Cdo 893/2014, dovodil, že v době odnětí zemědělské pozemky, které přešly na stát za účelem výstavby (byly zařazeny do stavebních obvodů a účelem jejich odnětí státem byla výstavba a rozšíření závodního dostihového areálu v [adresa]), jenž byla následně též realizována, se oceňují jako pozemky stavební, přičemž za zastavěné je nutno v daných souvislostech považovat i ty pozemky, na nichž sice bezprostředně stavba umístěna není, avšak se stavbou bezprostředně souvisí a jsou potřebné k jejímu provozu a obsluze, případně vykazují se stavbou funkční souvislost jako přilehlé pozemky tvořící se zastavěnými pozemky souvislý celek bez přerušení. Tento závěr je zcela na místě aplikovat i na posouzení charakteru pozemků odňatých právním předchůdcům žalobců. Ostatně i příslušný pozemkový úřad ve svém shora uvedeném rozhodnutí ze dne [datum] při posuzování restitučního nároku právních předchůdců žalobců vyšel z toho, že na odňatých pozemcích bylo zřízeno tělovýchovné a sportovní zařízení, což brání jejich vydání. A naopak Městský soud v [Anonymizováno] ve svém shora citovaném rozsudku ze dne [datum], kterým fakticky změnil rozhodnutí pozemkového úřadu, došel k závěru, že u některých odňatých pozemků takováto překážka dána není a žalobcům je vydal. To znamená, že nevydané pozemky je třeba považovat za stavební.

25. Žalovaná sice již ve svém odvolání nesetrvala na argumentaci, že by z důvodu nesroslosti odňatých pozemků s okolní zástavbou měla být aplikována srážka 60 % z jejich ceny. Odvolací soud však považuje za potřebné konstatovat, že soud prvního stupně se správně vypořádal i s touto otázkou z hlediska dopadu na ocenění pozemků (možné snížení ceny o 60 %), když dospěl k závěru, že důvod pro aplikaci takovéto srážky z jejich ceny není dán. Jestliže byly pozemky odňaty za účelem rozšíření dostihového areálu, pak se tak stalo právě také kvůli jejich požadovaným specifickým vlastnostem spočívajícím v rovinatosti a nesrostlosti pozemků s okolní zástavbou. Tyto zvláštní kvality pozemků tedy nelze považovat za nevýhodu, která by měla být k tíži při oceňování pozemků, neboť byly právě jedním z důvodů pro jejich odnětí, a proto není na místě aplikovat příslušnou srážku.

26. Co se týče dalších možných srážek z ceny odňatých pozemků ve výši 5 % a 7 % kvůli údajné nemožnosti napojení odňatých pozemků na veřejný vodovod a na veřejnou kanalizaci, tak i v tomto případě jsou odvolací námitky žalované nedůvodné a soud prvního stupně postupoval správně, když takovéto srážky neaplikoval. Odvolací soud zdůrazňuje, že podmínkou pro aplikaci takovýchto srážek vycházeje ze znění vyhlášky o cenách pozemků není ta okolnost, že předmětný pozemek není napojen na veřejný vodovod či na veřejnou kanalizaci, nýbrž ta okolnost, že v místě, kde se dotyčný pozemek nachází, není možnost takovéhoto napojení. Rozhodný tedy není vztah k pozemku, ale vztah k místu. Ze znaleckých posudků [tituly před jménem] [jméno FO] a [tituly před jménem] [jméno FO] vyplývá, že odňaté pozemky již tehdy byly součástí areálu dostihového závodiště, které bylo napojeno na vodovod, kanalizaci a rozvod elektřiny. Je zjevné, že areál s ohledem na svůj charakter závodiště nemohl být provozován bez napojení na vodovod a na kanalizaci. Areál tedy musel být napojen na historickou kanalizaci, dešťovou kanalizaci či odvodňovací drenáž. A v rámci dokazování také bylo zjištěno, že v dané lokalitě existoval veřejný vodovod již v roce 1928. [adresa], ve kterém se odňaté pozemky nacházely, tedy mělo možnost napojení na veřejný vodovod a na veřejnou kanalizaci, a není na místě aplikovat příslušné srážky.

27. Výše restitučního nároku žalobců činí celkem částku [částka] Kč. Žalobci se v předchozích pravomocně skončených soudních řízeních vedených u Okresního soudu v [adresa] již domohli vydání náhradních pozemků v ceně [částka] Kč (řízení spisové značky [Anonymizováno] a v ceně [částka] Kč, tj. celkem částka [částka] Kč. Odvolací soud od hodnoty restitučního nároku žalobců ve výši [částka] Kč odečetl částku [částka] Kč odpovídající ceně již dříve vydaných pozemků, a rozdíl představující zbytek nevypořádaného restitučního nároku žalobců pak činí částku [částka] Kč. Když od této částky následně odečetl cenu náhradních pozemků, ohledně jejichž převodu žalobci uspěli v odvoláním napadeném rozsudku soudu prvního stupně, v částce [částka] Kč, ještě tak zbývá nevypořádaná část restitučního nároku ve výši [částka] Kč.

28. S ohledem na výše uvedené lze proto uzavřít, že restituční nárok žalobců nebyl dosud [Anonymizováno].

29. K promlčení restitučního nároku žalobců:

30. Odvolací soud má za to, že soud prvního stupně též správně posoudil námitku žalované týkající se promlčení restitučního nároku žalobců, neboť nárok žalobců nepodléhá promlčení práva. V této souvislosti plně odkazuje na zcela přiléhavé odůvodnění soudu prvního stupně.

31. A dodává, že řízení o žalobě na převod náhradního pozemku oprávněné osobě je řízením ve věci týkající se vlastnického práva k náhradnímu pozemku, ve kterém je výše doposud neuspokojeného restitučního nároku pouze jednou z rozhodných skutkových okolností pro rozhodnutí o vydání požadovaného náhradního pozemku, nikoliv samostatným majetkovým právem. Z toho plyne, že předmětem řízení je vlastnické právo, které na rozdíl od majetkového práva nepodléhá promlčení (viz ustanovení § 611 a § 613 o. z.).

32. S poukazem na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. 5. 2011, sp. zn. 28 Cdo 442/2011, by promlčení mohlo podléhat toliko právo na peněžitou náhradu podle § 16 zákona o půdě, pokud by oprávněné osoby o takovouto náhradu požádali, k čemuž však v projednávané věci nedošlo.

33. Všechny právním řádem stanovené a judikaturou dovozené předpoklady pro vyhovění žalobě jsou tedy naplněny, a zbývá tak pouze posouzení otázky vhodnosti převodu náhradních pozemků.

34. K vhodnosti převodu náhradních pozemků:

35. Jako náhradní pozemky lze oprávněné osobě převést toliko pozemky vhodné, jež by byly zařaditelné do veřejné nabídky. Při posuzování „vhodnosti“ pozemku je přitom nutno hodnotit, zda převodu nebrání zákonné výluky uvedené v § 11 odst. 1 zákona o půdě a § 6 odst. 1 zákona o Státním pozemkovém úřadu, či zda nejde o pozemek zatížený právy třetích osob, zda jeho převod není z jiného důvodu zapovězen zákonem, zda jej lze zemědělsky obhospodařovat, zda nevzniknou jiné problémy při hospodaření s takovým pozemkem, případně zda nejde o pozemek zastavěný či tvořící součást areálu, přičemž tato hlediska je třeba zkoumat vždy se zřetelem k individuálním skutkovým okolnostem případu a předpoklady pro vydání (popřípadě pro nevydání) každého takového pozemku posuzovat zcela samostatně, byť s přihlédnutím k širším souvislostem konkrétní věci (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 10. 2. 2020, sp. zn. 28 Cdo 4185/2019, a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 19. 6. 2019, sp. zn. 28 Cdo 1890/2019).

36. Odvolací soud ve shodě se soudem prvního stupně dospěl k závěru, že všechny náhradní pozemky lze zařadit do veřejné nabídky, a tedy je lze převést žalobcům, neboť tomu nebrání žádné shora uvedené zákonné výluky ani jiné překážky dovozené ustálenou soudní judikaturou.

37. Žádné zákonné výluky bránící převodu náhradních pozemků ve smyslu § 11 odst. 1 zákona o půdě a § 6 odst. 1 zákona o Státním pozemkovém úřadu nebyly v řízení žalovanou tvrzeny a jejich existence ani nebyla zjištěna v průběhu dokazování. Není také evidována žádná žádost obce či kraje o bezúplatný převod náhradních pozemků podaná podle § 7 zákona o Státním pozemkovém úřadu, která by bránila převodu těchto pozemků.

38. V rámci dokazování sice byla prokázána existence užívacích práv třetích osob (společnosti [právnická osoba]. a [jméno FO]) k náhradním pozemkům vzniklých na základě nájemní smlouvy a pachtovní smlouvy, které s nimi uzavřela žalovaná, ovšem tato užívací práva nepředstavují zatížení náhradních pozemků takovými právy třetích osob, které má na mysli soudní judikatura a pro něž by nebylo možné žalované pozemky coby náhradní pozemky vydat žalobcům.

39. Odvolací námitka žalované, že náhradní pozemky tvoří jeden funkční celek s pěti sousedními pozemky ve vlastnictví společnosti [právnická osoba]. a jsou společně využívány jako pole, a tudíž by jejich vydáním žalobcům došlo k narušení celistvosti tohoto funkčního celku, není důvodná. Shora uvedenou nájemní smlouvou a pachtovní smlouvou bylo prokázáno, že ve skutečnosti je uživatelem náhradních pozemků někdo jiný než společnost [právnická osoba]. Část náhradních pozemků užívá jako pachtýř [jméno FO] a část coby nájemce společnost [právnická osoba]. Z hlediska subjektu užívání se tedy jedná o odlišné osoby a nejedná se o společné užívání. Z pohledu reálné možnosti obhospodařování náhradních pozemků bylo v rámci dokazování prokázáno, že je lze užívat samostatně, neboť některé z nich jsou přístupné ze zpevněné komunikace a ty ostatní jsou přístupné přes ty první, když spolu sousedí. Na náhradní pozemky není zapotřebí přístup přes pozemky ve vlastnictví společnosti [právnická osoba]. O součást nějakého areálu či funkčního celku se nejedná. Náhradní pozemky lze samostatně zemědělsky obhospodařovat a nejsou zastavěny stavbami. Ve světle judikatury tudíž nejsou dány žádné překážky bránící převodu náhradních pozemků na žalobce.

40. Závěr:

41. Odvolací soud tedy výrokem I. tohoto rozsudku potvrdil výrok I. rozsudku soudu prvního stupně coby věcně správný, a to s poukazem na § 219 o. s. ř.

42. Náhrada nákladů řízení účastníků před soudem prvního stupně:

43. Nesprávný je však výrok II. rozsudku soudu prvního stupně o náhradě nákladů řízení mezi účastníky, a proto jej odvolací soud v souladu s § 220 odst. 1 písm. a) o. s. ř. změnil výrokem II. tohoto rozsudku.

44. Žalobci byli v řízení před soudem prvního stupně plně úspěšní, a mají tak na základě § 142 odst. 1 o. s. ř. právo na náhradu účelně vynaložených nákladů řízení proti neúspěšné žalované, ovšem soud prvního stupně jim nesprávně přiznal právo na společnou náhradu nákladů řízení, aniž by jakkoliv vyjádřil jejich vzájemnou pluralitu. S ohledem na předmět a povahu sporu má totiž každý z žalobců právo na samostatnou náhradu nákladů řízení vycházeje z jeho požadovaného a přisouzeného podílu na náhradních pozemcích odpovídajícího jeho podílu na restitučním nároku. V případě žalobce a) se jedná o podíl 2/9, v případě žalobce b) 1/6, v případě žalobce c) 1/6, v případě žalobce d) 1/18, v případě žalobce e) 1/18, v případě žalobce f) o 1/9 a v případě žalobce g) 2/9. Tento konkrétní podíl vypočtený z celkové ceny náhradních pozemků ve výši [částka] Kč pak představuje tarifní hodnotu pro stanovení výše sazby mimosmluvní odměny advokáta žalobců ve smyslu § 8 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif (dále jen „advokátní tarif“). V případě žalobce a) se jedná o tarifní hodnotu [částka] Kč, v případě žalobce b) [částka] Kč, v případě žalobce c) [částka] Kč, v případě žalobce d) [částka] Kč, v případě žalobce e) [částka] Kč, v případě žalobce f) [částka] Kč a v případě žalobce g) [částka] Kč. Tomu odpovídá sazba mimosmluvní odměny advokáta za jeden úkon právní služby vypočtená podle § 7 advokátního tarifu, ale snížená podle § 12 odst. 4 advokátního tarifu o 20 %, protože se jednalo o společné úkony jednoho advokáta při zastupování více žalobců. V případě žalobce a) se jedná o částku [částka] Kč, v případě žalobce b) o částku [částka] Kč, v případě žalobce c) o částku [částka] Kč, v případě žalobce d) o částku [částka] Kč, v případě žalobce e) o částku [částka] Kč, v případě žalobce f) o částku [částka] Kč a v případě žalobce g) o částku [částka] Kč.

45. Pokud jde o počet účelně vynaložených úkonů právní služby poskytnutých žalobcům jejich advokátem, tak odvolací soud na rozdíl od soudu prvního stupně dospěl k závěru, že se jedná o 9 úkonů pro každého z žalobců. A to převzetí a příprava zastoupení, žaloba ze dne [datum], vyjádření k obraně žalované ze dne [datum], doplnění skutkových tvrzení a důkazních návrhů ze dne [datum], vyjádření k podání žalované ze dne [datum] a účast na třech jednáních před soudem prvního stupně, z nichž jedno přesáhlo 2 hodiny, podle § 6 odst. 1, § 7, § 8 odst. 1 a § 11 odst. 1 písm. a), d), g) advokátního tarifu. Odvolací soud nepovažuje za účelně vynaložený náklad řízení sepis doplnění žaloby ze dne [datum], jelikož toto podání obsahuje pouze ta tvrzení, která mohla být a měla být obsažena již v žalobě. Odměna advokáta, náhrada hotových výdajů advokáta a náhrada za daň z přidané hodnoty za toto podání proto žalobcům nepřísluší.

46. Žalobcům dále vznikly tyto společné náklady řízení: Náhrada hotových výdajů advokáta žalobců za 9 úkonů právní služby po [částka] Kč podle § 13 odst. 1, 4 advokátního tarifu, tj. celkem 2 [částka] Kč. Náhrada cestovních výdajů advokáta žalobců za tři cesty z jeho sídla v [Anonymizováno] ke třem jednáním soudu prvního stupně v [Anonymizováno] a zpět v celkové výši [částka] Kč (vycházeje z 6 x [číslo] ujetých kilometrů, průměrné spotřeby použitého vozidla 4,0 l/100 km, průměrné ceny motorové nafty 44,10 Kč/1 l a sazby základní náhrady za používání silničních motorových vozidel 5,20 Kč/1 km) podle § 13 odst. 5 advokátního tarifu. A náhrada promeškaného času advokáta v souvislosti s těmito třemi cestami po [částka] Kč za jednu cestu, tj. v celkové výši [částka] Kč (celkem [číslo] půlhodin po [částka] Kč) podle § 14 odst. 1 písm. a), odst. 3 advokátního tarifu. Celkem se jedná o částku [částka] Kč, z níž každému ze sedmi žalobců přísluší její 1/7, tj. částka [částka] Kč.

47. Z uvedených důvodů náleží žalobci a) náhrada nákladů řízení před soudem prvního stupně ve výši [částka] Kč, sestávající z odměny advokáta za 9 úkonů právní služby po [částka] kč za jeden úkon, tj. z částky [částka] Kč, z částky [částka] Kč specifikované v bodě 47. odůvodnění tohoto rozsudku a z náhrady za daň z přidané hodnoty v sazbě 21 %, jejímž plátcem je advokát žalobců, v částce [částka] Kč podle § 137 odst. 3 o. s. ř.

48. Z uvedených důvodů náleží žalobci b) náhrada nákladů řízení před soudem prvního stupně ve výši [částka] Kč, sestávající z odměny advokáta za 9 úkonů právní služby po [částka] Kč za jeden úkon, tj. z částky [částka] Kč, z částky [částka] Kč specifikované v bodě 47. odůvodnění tohoto rozsudku a z náhrady za daň z přidané hodnoty v sazbě 21 %, jejímž plátcem je advokát žalobců, v částce [částka] Kč podle § 137 odst. 3 o. s. ř.

49. Z uvedených důvodů náleží žalobci c) náhrada nákladů řízení před soudem prvního stupně ve výši [částka] Kč, sestávající z odměny advokáta za 9 úkonů právní služby po [částka] Kč za jeden úkon, tj. z částky [částka] Kč, z částky [částka] Kč specifikované v bodě 47. odůvodnění tohoto rozsudku a z náhrady za daň z přidané hodnoty v sazbě 21 %, jejímž plátcem je advokát žalobců, v částce [částka] Kč podle § 137 odst. 3 o. s. ř.

50. Z uvedených důvodů náleží žalobci d) náhrada nákladů řízení před soudem prvního stupně ve výši [částka] Kč, sestávající z odměny advokáta za 9 úkonů právní služby po [částka] Kč za jeden úkon, tj. z částky [částka] Kč, z částky [částka] Kč specifikované v bodě 47. odůvodnění tohoto rozsudku a z náhrady za daň z přidané hodnoty v sazbě 21 %, jejímž plátcem je advokát žalobců, v částce [částka] Kč podle § 137 odst. 3 o. s. ř.

51. Z uvedených důvodů náleží žalobci e) náhrada nákladů řízení před soudem prvního stupně ve výši [částka] Kč, sestávající z odměny advokáta za 9 úkonů právní služby po [částka] Kč za jeden úkon, tj. z částky [částka] Kč, z částky [částka] Kč specifikované v bodě 47. odůvodnění tohoto rozsudku a z náhrady za daň z přidané hodnoty v sazbě 21 %, jejímž plátcem je advokát žalobců, v částce [částka] Kč podle § 137 odst. 3 o. s. ř.

52. Z uvedených důvodů náleží žalobci f) náhrada nákladů řízení před soudem prvního stupně ve výši [částka] Kč, sestávající z odměny advokáta za 9 úkonů právní služby po [částka] Kč za jeden úkon, tj. z částky [částka] Kč, z částky [částka] Kč specifikované v bodě 47. odůvodnění tohoto rozsudku a z náhrady za daň z přidané hodnoty v sazbě 21 %, jejímž plátcem je advokát žalobců, v částce [částka] Kč podle § 137 odst. 3 o. s. ř.

53. Z uvedených důvodů náleží žalobci g) náhrada nákladů řízení před soudem prvního stupně ve výši [částka] Kč, sestávající z odměny advokáta za 9 úkonů právní služby po [částka] Kč za jeden úkon, tj. z částky [částka] Kč, z částky [částka] Kč specifikované v bodě 47. odůvodnění tohoto rozsudku a z náhrady za daň z přidané hodnoty v sazbě 21 %, jejímž plátcem je advokát žalobců, v částce [částka] Kč podle § 137 odst. 3 o. s. ř.

54. Závěr:

55. Odvolací soud tedy výrokem II. tohoto rozsudku změnil výrok II. rozsudku soudu prvního stupně, a to s poukazem na přiměřené použití § 220 odst. 1 o. s. ř.

56. Náhrada nákladů řízení účastníků před odvolacím soudem:

57. Žalobci byli v odvolacím řízení úspěšní, jelikož k odvolání žalované byl rozsudek soudu prvního stupně ve věci samé potvrzen, a mají tudíž právo na náhradu účelně vynaložených nákladů řízení před odvolacím soudem vůči žalované, a to v souladu s § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 o. s. ř. Odvolací soud proto výroky III., IV., V., VI., VII., VIII. a IX. tohoto rozsudku přiznal každému z žalobců právo na náhradu nákladů odvolacího řízení vůči žalované vycházeje z postupu a částek uvedených v bodě 45. odůvodnění tohoto rozsudku.

58. Pokud jde o počet účelně vynaložených úkonů právní služby poskytnutých žalobcům jejich advokátem v průběhu odvolacího řízení, tak se jedná o 2 úkony pro každého z žalobců: vyjádření žalobců k odvolání žalované ze dne [datum] a účast u jednání odvolacího soudu dne [datum], jehož trvání nepřesáhlo 2 hodiny, a to podle § 6 odst. 1, § 7, § 8 odst. 1 a § 11 odst. 1 písm. d), g) advokátního tarifu.

59. Žalobcům dále vznikly tyto společné náklady odvolacího řízení: Náhrada hotových výdajů advokáta žalobců za 2 úkony právní služby po [částka] Kč podle § 13 odst. 1, 4 advokátního tarifu, tj. celkem [částka] Kč. Náhrada cestovních výdajů advokáta žalobců za jednu cestu z jeho sídla v Praze k jednání odvolacího v Brně a zpět v celkové výši [částka] Kč (vycházeje z [číslo] ujetých kilometrů, průměrné spotřeby použitého vozidla 4,0 l/100 km, průměrné ceny motorové nafty 38,70 Kč/1 l a sazby základní náhrady za používání silničních motorových vozidel 5,60 Kč/1 km), podle § 13 odst. 5 advokátního tarifu. A náhrada promeškaného času advokáta v souvislosti s touto cestou ve výši [částka] Kč (celkem 4 půlhodiny po [částka] Kč) podle § 14 odst. 1 písm. a), odst. 3 advokátního tarifu. Celkem se jedná o částku [částka] Kč, z níž každému ze sedmi žalobců přísluší její 1/7, tj. částka [částka] Kč.

60. Ze shora uvedených důvodů náleží žalobci a) náhrada nákladů řízení před odvolacím soudem ve výši [částka] Kč, sestávající z odměny advokáta za 2 úkony právní služby po [částka] Kč za jeden úkon, tj. z částky [částka] Kč, z částky [částka] Kč specifikované v bodě 58. odůvodnění tohoto rozsudku a z náhrady za daň z přidané hodnoty v sazbě 21 %, jejímž plátcem je advokát žalobců, v částce [částka] Kč podle § 137 odst. 3 o. s. ř.

61. Ze shora uvedených důvodů náleží žalobci b) náhrada nákladů řízení před odvolacím soudem ve výši [částka] Kč, sestávající z odměny advokáta za 2 úkony právní služby po [částka] Kč za jeden úkon, tj. z částky [částka] Kč, z částky [částka] Kč specifikované v bodě 58. odůvodnění tohoto rozsudku a z náhrady za daň z přidané hodnoty v sazbě 21 %, jejímž plátcem je advokát žalobců, v částce [částka] Kč podle § 137 odst. 3 o. s. ř.

62. Ze shora uvedených důvodů náleží žalobci c) náhrada nákladů řízení před odvolacím soudem ve výši [částka] Kč, sestávající z odměny advokáta za 2 úkony právní služby po [částka] Kč za jeden úkon, tj. z částky [částka] Kč, z částky [částka] Kč specifikované v bodě 58. odůvodnění tohoto rozsudku a z náhrady za daň z přidané hodnoty v sazbě 21 %, jejímž plátcem je advokát žalobců, v částce [částka] Kč podle § 137 odst. 3 o. s. ř.

63. Ze shora uvedených důvodů náleží žalobci d) náhrada nákladů řízení před odvolacím soudem ve výši [částka] Kč, sestávající z odměny advokáta za 2 úkony právní služby po [částka] Kč za jeden úkon, tj. z částky [částka] Kč, z částky [částka] Kč specifikované v bodě 58. odůvodnění tohoto rozsudku a z náhrady za daň z přidané hodnoty v sazbě 21 %, jejímž plátcem je advokát žalobců, v částce [částka] Kč podle § 137 odst. 3 o. s. ř.

64. Ze shora uvedených důvodů náleží žalobci e) náhrada nákladů řízení před odvolacím soudem ve výši [částka] Kč, sestávající z odměny advokáta za 2 úkony právní služby po [částka] Kč za jeden úkon, tj. z částky [částka] Kč, z částky [částka] Kč specifikované v bodě 58. odůvodnění tohoto rozsudku a z náhrady za daň z přidané hodnoty v sazbě 21 %, jejímž plátcem je advokát žalobců, v částce [částka] Kč podle § 137 odst. 3 o. s. ř.

65. Ze shora uvedených důvodů náleží žalobci f) náhrada nákladů řízení před odvolacím soudem ve výši [částka] Kč, sestávající z odměny advokáta za 2 úkony právní služby po [částka] Kč za jeden úkon, tj. z částky [částka] Kč, z částky [částka] Kč specifikované v bodě 58. odůvodnění tohoto rozsudku a z náhrady za daň z přidané hodnoty v sazbě 21 %, jejímž plátcem je advokát žalobců, v částce [částka] Kč podle § 137 odst. 3 o. s. ř.

66. Ze shora uvedených důvodů náleží žalobci g) náhrada nákladů řízení před odvolacím soudem ve výši [částka] Kč, sestávající z odměny advokáta za 2 úkony právní služby po [částka] Kč za jeden úkon, tj. z částky [částka] Kč, z částky [částka] Kč specifikované v bodě 58. odůvodnění tohoto rozsudku a z náhrady za daň z přidané hodnoty v sazbě 21 %, jejímž plátcem je advokát žalobců, v částce [částka] Kč podle § 137 odst. 3 o. s. ř.

Poučení