43 C 45/2022 - 767

Rubrum

Okresní soud Brno – venkov rozhodl soudcem JUDr. Jiřím Večeřou, Ph.D., LL.M. ve věci žalobců: a) [Jméno žalobce A], narozena [Datum narození žalobce A] bytem [Adresa žalobce A] b) [Jméno žalobce B], narozena [Datum narození žalobce B] bytem [Adresa žalobce B] c) [Jméno žalobce C], narozena [Datum narození žalobce C] bytem [Adresa žalobce C] d) [Jméno žalobce D], narozena [Datum narození žalobce D] bytem [Adresa žalobce D] e) [Jméno žalobce E] DiS., narozený dne [Datum narození žalobce E] bytem [Adresa žalobce E] f) [Jméno žalobce F], narozen [Datum narození žalobce F] bytem [Adresa žalobce F] g) [Jméno žalobce G], narozen [Datum narození žalobce G] bytem [Adresa žalobce G] všichni zastoupeni [Jméno žalobce H], advokátem sídlem [Anonymizováno] proti žalované: [Jméno žalované], IČO [IČO žalované] sídlem [Adresa žalované] zastoupena [Jméno Zástupce], advokátem sídlem [Anonymizováno] o uložení povinnosti uzavřít smlouvu o převodu pozemků takto:

Výrok

I. Nahrazuje se projev vůle žalované uzavřít s žalobci tuto smlouvu o převodu pozemků: [Jméno žalované] IČO [IČO žalované], sídlem [Adresa žalované] (dále jen „převodce“) a 1) [Jméno žalobce A], r.č. [RČ] bytem [Adresa žalobce A] 2) [Jméno žalobce B], r.č. [RČ] bytem [Adresa žalobce B] 3) [Jméno žalobce C], r.č. [RČ] bytem [Adresa žalobce C] 4) [Jméno žalobce D] (rozená [jméno FO]), nar. [Datum narození žalobce D] bytem [Adresa žalobce D] 5) [Jméno žalobce E], nar. [Datum narození žalobce E] bytem [Adresa žalobce E] 6) [Jméno žalobce F], nar. [Datum narození žalobce F] bytem [Adresa žalobce F] 7) [Jméno žalobce G], nar. [Datum narození žalobce G] bytem [Adresa žalobce G] (dále jen „nabyvatelé“) uzavírají podle § 11a zákona č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o půdě“), tuto Smlouvu o převodu pozemků: I. [Anonymizováno] – [Jméno žalované] jako převodce spravuje mimo jiné nemovitosti (dále jen „pozemky“): - parc. č. [Anonymizováno], zapsaný na LV č. [hodnota], vedeném Katastrálním úřadem pro Jihomoravský kraj, Katastrální pracoviště Brno-venkov, v k.ú. [adresa], obec [adresa], - parc. č. [Anonymizováno], zapsaný na LV č. [hodnota], vedeném Katastrálním úřadem pro Jihomoravský kraj, Katastrální pracoviště Brno-venkov, v k.ú. [adresa], obec [adresa], - parc. č. [Anonymizováno], zapsaný na LV č. [hodnota], vedeném Katastrálním úřadem pro Jihomoravský kraj, Katastrální pracoviště Brno-venkov, v k.ú. [adresa], obec [adresa], - parc. č. [Anonymizováno], zapsaný na LV č. [hodnota], vedeném Katastrálním úřadem pro Jihomoravský kraj, Katastrální pracoviště Brno-venkov, v k.ú. [adresa], obec [adresa], - parc. č. [Anonymizováno], zapsaný na LV č. [hodnota], vedeném Katastrálním úřadem pro Jihomoravský kraj, Katastrální pracoviště Brno-venkov, v k.ú. [adresa], obec [adresa], - parc. č. [Anonymizováno], zapsaný na LV č. [hodnota], vedeném Katastrálním úřadem pro Jihomoravský kraj, Katastrální pracoviště Brno-venkov, v k.ú. [adresa], obec [adresa], - parc. č. [Anonymizováno], zapsaný na LV č. [hodnota], vedeném Katastrálním úřadem pro Jihomoravský kraj, Katastrální pracoviště Brno-venkov, v k.ú. [adresa], obec [adresa], - parc. č. [Anonymizováno], zapsaný na LV č. [hodnota], vedeném Katastrálním úřadem pro Jihomoravský kraj, Katastrální pracoviště Brno-venkov, v k.ú. [adresa], obec [adresa].

II. Nabyvatelům vznikl nárok na bezúplatný převod pozemků z vlastnictví státu podle § 11a zákona o půdě, plynoucí z rozhodnutí Ministerstva zemědělství – Pozemkového úřadu Prahy ze dne 11. 4. 2005, č.j. [Anonymizováno].

III. Na uspokojení nároku nabyvatelů dle čl. II. této smlouvy převodce převádí do vlastnictví nabyvatelů pozemky uvedené v čl. I. této smlouvy, včetně součástí, a nabyvatelé je přijímají do svého spoluvlastnictví, a to žalobce 1) v podílu ve výši 2/9, žalobce 2) v podílu ve výši 1/6, žalobce 3) v podílu ve výši 1/6, žalobce 4) v podílu ve výši 1/18, žalobce 5) v podílu ve výši 1/18, žalobce 6) v podílu ve výši 1/9, žalobce 7) v podílu ve výši 2/9.

IV. Vlastnické právo k převáděným pozemkům, včetně součástí, přechází na nabyvatele vkladem do katastru nemovitostí. Převodce: [Jméno žalované] Nabyvatelé: [Jméno žalobce A] [Jméno žalobce B] [Jméno žalobce C] [Jméno žalobce D] [Jméno žalobce E] [Jméno žalobce F] [Jméno žalobce G]

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobcům na náhradě nákladů řízení částku 337 608 Kč, do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku, k rukám právního zástupce žalobců.

Odůvodnění

1. Žalobou podanou dne 8. 4. 2022 se žalobci domáhali vydání rozsudku, kterým soud nahradí projev vůle žalované uzavřít s žalobci smlouvu, jak převzata do výroku rozsudku, o převodu celkem 8 pozemků v k.ú. [adresa], z titulu zákonného nároku na převod náhradních pozemků k uspokojení svých restitučních nároků.

2. Po provedení nezbytných procesních úkonů, a to i v návaznosti na postupně podaná vyjádření, repliky a další podání stran a důkazní návrhy v nich obsažené, připojení spisů potřebných k projednání věci, ověření stavu řízení souběžně vedených u jiných soudů bylo ve věci bylo nařízeno jednání na 19. 1. 2023.

3. U prvního jednání byly čteny žaloba čl. 2, doplnění žaloby čl. 151, vyjádření žalobců čl. 449, dále vyjádření žalovaného čl. 163, čl. 373, čl. 402, čl. 414, čl. 502.

4. Žalobce s odkazem na písemná podání přednesl, že předmětem řízení je nevypořádaný restituční nárok žalobců, kteří jsou oprávněnými osobami dle zákona o půdě. Žalobci jsou přesvědčeni, že v daném případě byly naplněny podmínky konstantní judikatury Nejvyššího soudu a Ústavního soudu, tedy že se mohou domáhat vydání náhradních pozemků přímo, nikoliv jen prostřednictvím veřejné nabídky, jak předpokládá jinak zákon. Žalobci vycházejí z nesprávného ocenění restitučního nároku, neboť jsou přesvědčeni o stavebním charakteru pozemků, a pokud žalovaný pozemky oceňoval jako nikoliv stavební, pak eviduje restituční nárok v podstatě nižší výši. Dále žalobci tvrdí dlouhodobé prodlení žalovaného při vyřízení restitučního nároku a rovněž nedostatečnou veřejnou nabídku, tak aby mohl být realizován postup předpokládaný zákonem.

5. Žalobci označili pozemky v k.ú. [adresa], přičemž pokud cena náhradních pozemků je prokazována znaleckým posudkem předloženým žalovaným, pak cenu podle tohoto ZP označují žalobci za nespornou, nesporné je dále skutkové tvrzení, že žalobci jsou oprávněnými osobami s nevypořádaným restitučním nárokem. Sporná může býti otázka převoditelnosti pozemku, kdy žalovaní ve vyjádření k žalobě zpochybňoval převoditelnost s odkazem na nájem či pach váznoucích na pozemcích, dále patrně zůstává charakter odňatých pozemků a od něj se odvíjející cena, kdy však jak podle otázky převoditelnosti bylo vedeno mimosoudní jednání a je možné, že převoditelnosti pozemků bude stranami označena za nespornou, tak i ohledně charakteru pozemků bylo toto jednání vedeno, kdy za situace, že by byla shoda na stavebním charakteru pozemků, pak by bylo zjevné, že výše restitučního nároku by převyšovala cenu pozemků navrhovaných k vydání, a pokud by soud v intencích judikatury zkoumal podmínky pro vydání pozemků, avšak netrval by na prokázání skutečné výše restitučního nároku (zjevně vyšší než cena náhradních pozemků), pak by to mohlo vést k citelnému zjednodušení tohoto řízení. Žalobci jsou připraveni k mimosoudním jednání i dle průběhu řízení v této věci.

6. Žalobci upřesnili, že žaloba byla nazvána jako žaloba na uložení povinnosti uzavřít smlouvu o převodu pozemků, ve shodě s petitem žaloby, nechť je však žaloba považována za žalobu na nahrazení projevu vůle žalovaného uzavřít smlouvu o převodu pozemků, přičemž podle judikatury Nejvyššího soudu vycházející z judikatury Ústavního soudu při zohlednění § 161 odst. 3 o.s.ř. je třeba vycházet z konstitutivní povahy soudního rozhodnutí.

7. Žalovaná se s odkazem na písemná podání k žalobě vyjádřila tak, že jsou v zásadě tři okruhy otázek, které musí soud vyřešit, současně potvrzuje, že je nesporné, že žalobcům svědčí nevypořádaný restituční nárok. Prvním okruhem je charakter pozemků, a zda se jedná o pozemky stavební či zemědělské, k tomu byly předloženy soudu dva znalecké posudky, které jsou ve vzájemném rozporu, je zejména třeba vyřešit, zda v projednávané věci je třeba aplikovat srážky podle přílohy 7 oceňovací vyhlášky. Druhým okruhem dokazování, je naplnění podmínek pro vydání pozemků mimo veřejné nabídky z důvodu dlouhodobého liknavého přístupu a svévole žalovaného současně proto, že se oprávněné osoby dlouhodobě nemohly domoci svého restitučního nároku, kdy žalovaný namítá, že se žalobci fakticky účastnili veřejné nabídky poprvé až v průběhu řízení vedeného u OS Břeclav pod sp. zn. 9 C 290/2020. Třetí okruh otázek je otázka vhodnosti a ocenění náhradních pozemků, kdy rovněž žalovaný označuje za nespornou otázku výše ocenění podle znaleckého posudku předloženého žalovaným, zůstává otázka převoditelnosti, kdy však žalovaný si je vědom toho, že nájemní či pachtovní smlouva nebývá judikaturou hodnocena jako překážka vydání pozemku, zůstává otázka funkční souvislosti s dalšími pozemky.

8. Žalovaná upozornila, že žalobkyně a) až c) byly již úspěšné v řízení OS Břeclav 9 C 290/2020, tam vydané pozemky je rovněž třeba zohlednit při posouzení uspokojení restitučního nároku, kdy žalovaný je přesvědčen, že zejména při uplatnění srážek podle přílohy 7, by restituční nárok žalobkyně a) byl ve výši 323 000 Kč a žalobkyně b) a c) ve výši po 255 000 Kč, a tedy v tomto případě by byl v návaznosti na rozsudek OS Břeclav nárok již přečerpán. Zde je třeba zohlednit, že u OS Břeclav obdržela každá náhradu v hodnotě 538 000 Kč, přičemž pokud by bylo vycházeno ze ZP předloženého žalobci, pak je zde ještě další převyšující část restitučního nároku, pokud by však bylo vycházeno ze ZP předloženého žalovaným s částkami 323 000 Kč a 2x 255 000 Kč, pak by byl nárok již přečerpán. I při shodě na stavebním charakteru pozemků, je tak třeba zabývat se naplněním podmínek pro srážky podle přílohy 7.

9. Žalobci k dotazu soudu dále k otázce účasti ve veřejných nabídkách uvedli, že za situace, kdy byl dlouhodobě spor o ocenění pozemků týkající se charakteru, zda se jedná o pozemky stavební či zemědělské, nebylo z pohledu žalobců účelné účastnit se veřejných nabídek, neboť se jedná o formalizované řízení, kde prostřednictvím formuláře je požádáno o určité pozemky, a pokud dle evidence SPU uplatňovaná hodnota nároku neodpovídá údajům evidovaným SPU, je již proto úspěch ve veřejné nabídce vyloučen. Co se týká žádosti o přecenění pozemků, pak tato byla u žalovaného žalobci podávána 1x v roce 2020 v návaznosti na ZP [jméno FO] a z něj vyplývající zjištění. Žalobce dále poukazuje v návaznosti na žalobu na řízení podle části páté občanského soudního řádu vedené u MS v Praze, kde v návaznosti na toto řízení byla část pozemku vydána a část nikoli. Žalobkyně a) byla uspokojena ve veřejné nabídce co do výše 25 586,46 Kč, žalobkyně b) a c) co do výše po 6535,96 Kč. I pokud OS Břeclav ve věci 9 C 290/2020 rozhodl o vydání pozemků v hodnotě 538 136,70 Kč pro každou z žalovaných a) až c), pak je třeba mít na paměti, že v té věci bylo žalovaným podáno odvolání, po dobu odvolacího řízení se může projevit nová překážka převoditelnosti oněch pozemků, rovněž není dána žádná překážka pro převod těchto pozemků z žalovaného na 3. osobu. Uspokojení v řízení OS Břeclav je tak nejisté.

10. K otázce přerušení řízení vyjádřili žalobci přesvědčení, že nejsou naplněny podmínky pro přerušení tohoto řízení, a to zejména vzhledem k relativně omezenému okruhu sporných otázek a k tomu, že v daný okamžik cena náhradních pozemků v poměru k výši restitučního nároku, s odkazem na znalecký posudek [tituly před jménem] [jméno FO] vycházející z hodnoty 1,5 mil. Kč, po srážkách 1,2 mil. Kč stále s rezervou umožňuje přiznání nároku na náhradní pozemky bez zkoumání celkové výše restitučního nároku i bez zkoumání naplnění podmínek pro srážky, avšak pokud by soud řízení přerušil a byly v mezidobí přiznány jiné náhradní pozemky, pak poměr výše plnění by se mohl změnit a mohlo by to vést paradoxně ke zkomplikování a dalšímu prodlužování tohoto řízení.

11. PZ žalovaného sdělil k dotazu soudu, že ani oni nenavrhují přerušení řízení.

12. Nato dáno poučení soudem, že soud nezvažuje přerušení řízení s ohledem na povahu a složitost věci, souvislost s jinými řízeními a absenci předpokladu pravomocného skončení zbývajících řízení mezi týmiž účastníky v dohledné době.

13. Žalobci k dotazu soudu dále uvedli, co se týká výběru konkrétních pozemků, pak je třeba vycházet z toho, že restituční nárok vychází z pozemků na území [jméno FO], kdy však na území tohoto města jednak již takřka žádné pozemky ve veřejných nabídkách nabízeny nejsou, o zbývající je mezi restituenty značný zájem až přetlak, proto je postupováno tak, že oprávněné osoby prověřují pozemky, s nimiž nakládá [Anonymizováno] v různých katastrálních územích vždy pod LV [Anonymizováno], kdy následně z veřejně dostupných podkladů zejména z KN, UPD je ověřována převoditelnost pozemků, v projednávané věci překážky nesdělil k dotazu žalobců ani [Anonymizováno].

14. Dle judikatury nájem či pacht není překážkou vydání, ba naopak pro pachtování zemědělského pozemku je standardní způsob právního řešení využití pozemku, co se týká otázky funkční souvislosti pak dle žalobců tuto lze řešit pouze v souvislosti se zástavbou, nikoli však v návaznosti na jiné plochy určené pro zemědělství, neboť pokud by bylo postupováno takto, pak velká část zemědělských pozemků má souvislost s dalšími zemědělskými pozemky, toto by bránilo vydání velké části pozemků. Není obvyklé a ani to není případ projednávané věci, že by žaloba byla podávána v návaznosti na to, zda žalobce má osobní či jiný specifický vztah k dané lokalitě, s ohledem na povahu těchto řízení, nebývá označení pozemků odvozováno ani od toho, zda žalobce příp. má v daném k.ú. i jiné pozemky, popř. zda se domáhá ještě jiných pozemků ve stejném k.ú. v jiném řízení. Co se týká ocenění pozemků ve vztahu k výši restitučního nároku, pak žalobci nejsou schopni předem přesněji určit hodnotu pozemku, orientují se na rámcový soulad vůči hodnotě restitučního nároku, ba naopak s ohledem na zkušenosti z řízení obdobného druhu, žalobci nenechávali zpracovávat vlastní ZP k hodnotě označených pozemků, ale tak jako v jiných věcech vyčkali, zda [Anonymizováno] nechá zpracovat ZP vlastní, neboť i žalobci dle obvyklých zkušeností spíše vyčkají a následně označí posudek zadaný [Anonymizováno] za nesporný co do hodnoty pozemků, neboť v případě duality pozemků, je následně i tuto otázku nutno činit předmětem soudního řízení, což toto řízení prodlužuje a prodražuje.

15. Žalovaná doplnila, že ekvivalence hodnot původně odňatých pozemků v době totality a náhradních pozemků, které jsou požadovány k vydání, je zajištěna tím, že jak původní, tak i náhradní pozemky jsou oceňovány totožnou metodikou podle vyhlášky 182/1988 Sb. ve znění vyhlášky 316/1990 Sb. Co se týká funkční souvislosti předmětných pozemků, pak žalovaný v tomto tvrzení vycházel z ortofoto mapy předložené do spisu, kdy požadováno je vydání části z jednoho velkého pole ohraničeného polními cestami, tedy vydání pozemků by mohlo vést k nerovnoměrnému rozdělení pole mezi jednotlivé vlastníky.

16. Dále byl proveden důkaz listinami: smlouva o darovaní restitučního nároku čl. 11, čl. 137, kupní smlouva čl. 15, přehled nároků oprávněné osoby čl. 24, rozhodnutí [Anonymizováno] čl. 27, čl. 88, čl. 176, rozsudek KS Plzeň sp. zn. 12 Co 370/2015-188 na čl. 32, odpověď [Anonymizováno] dle zákona 106 čl. 38, dokumentace k přecenění výše restitučního nároku čl. 39, čl. 60, věstník KNU čl. 54, čl. 383, lustrace KN čl. 61, čl. 93, čl. 139, smlouva o převodu pozemků čl. 73, znalecký posudek [jméno FO] – dodatek č1. 85, čl. 202, identifikace parcel čl. 101, hodnota nároku čl. 130, rozsudek MS v Praze sp. zn. 24 Co 232/2010 čl. 131, čl. 184, sdělení SPU čl. 153, sdělení SPU k převoditelnosti, sdělení OÚ [adresa] čl. 154, podklady k převoditelnosti čl. 155, dokumentace pozemkového fondu čl. 171, znalecký posudek [jméno FO] čl. 190, dokumentace k vydání jiného pozemku čl. 193, dokumentace z evidence oprávněných osob čl. 216, smlouva o převodu pozemků čl. 222, rozsudek OS v Domažlicích sp. zn. 5 C 170/2013 čl. 69, čl. 244, znalecký posudek [jméno FO] čl. 262, dokumentace k žádostem do veřejných nabídek čl. 295, pachtovní smlouva čl. 387, nájemní smlouva čl. 393, znalecký posudek [jméno FO] č. [hodnota] čl. 405, protokol [Anonymizováno] čl. 434, rozsudek OS Břeclav sp. zn. 9 C 290/2020 na čl. 437, dokumentace k pozemkům a nabídka na převod čl. 480.

17. Žalobci požádali o stanovení lhůty k reakci na vyjádření žalovaného podané krátce před jednáním, k doplnění skutkových tvrzení a důkazních návrhů v návaznosti na toto vyjádření, kdy již v tuto chvíli žalobci uvádí, že se s vyjádřením neztotožňují, neboť původní nárok se týkal pozemků v areálu závodiště ve [adresa], tento areál byl již v roce 1922 elektrifikován a vybaven tribunami, tedy již toto zpochybňuje tvrzení, že v roce 1949 nebyl areál zásobován vodou, dále je třeba zohlednit, že zpráva [právnická osoba], je problematická z toho pohledu, že teprve v roce 1968 bylo dané území přičleněno k [jméno FO] a že je žalobcům z obdobných sporů známo, že podstatná část podkladů byla zničena při povodních v roce 2002.

18. Rovněž žalovaná požádala o stanovení lhůty, ve které předloží soudu rozhodnutí jiných soudů k otázce srážky pro nenapojení na veřejnou kanalizaci, mimo to žalovaný doloží sdělení PVS obdobné k čl. 504, kdy však na čl. 504 je sdělení týkající se sousedních pozemků a je třeba doložit soudu sdělení týkajících se konkrétně pozemků v projednávané věci, současně patrně nelze očekávat, že by se jednalo o stanovisko v zásadě odlišné.

19. Následně bylo jednání odročeno na 13. 4. 2023.

20. U odročeného jednání byly předně čteny doplnění důkazních návrhů žalobci čl. 515, vyjádření žalované čl. 521, čl. 680, doplňující vyjádření žalobců čl. 674, vyjádření žalované čl. 680.

21. Dále byly provedeny listinné důkazy: sdělení [adresa] čl. 518, rozsudky ve věcech obdobného druhu čl. 525, čl. 556, dokumentace ke kanalizaci ve [adresa] čl. 543, dokumentace PVS k napojení na vodovod a kanalizaci čl. 555, čl. 678, listiny ze spisu OS Znojmo 7 C 79/2022 čl. 565, listiny ze spisu OS Domažlice 5 C 170/2013 čl. 580, listiny ze spisu OS Břeclav 9 C 290/2020 čl. 599, rozsudek čl. 623, listiny ze spisu OS Břeclav 16 C 255/2021 čl. 638, listiny ze spisu OS Znojmo 5 C 23/2022 čl. 659.

22. Soudem bylo následně dáno poučení podle § 118 odst. 2 o.s.ř., že na základě vyjádření stran u jednání a dále na čl. 674 verte, čl. 680 verte považuje soud za nesporná tato právně významná skutková tvrzení: 1) žalobci jsou oprávněnými osobami dle zákona č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku, ve znění pozdějších předpisů, kdy procesní aktivní legitimace žalobců je nesporná, v případě všech 7 žalobců se jedná o osoby s přímým restitučním nárokem, příp. právní nástupce těchto osob; 2) ocenění náhradních pozemků souhrnnou částkou 90 160 Kč dle znaleckého posudku č. [jméno FO] ze dne 17. 10. 2022, na čl. 405 spisu. Strany výslovně potvrdily tato tvrzení jako nesporná.

23. K dotazu soudu ohledně charakteru nevydaných pozemků, jako pozemků stavebních či zemědělských, ohledně srážek podle položky 1.1, položky 3, položky 4, přílohy 7 tabulky I. vyhlášky 182/1988 ve znění pozdějších předpisů – k tomu ZP [jméno FO] čl. 405, ZP [tituly před jménem] [jméno FO] čl. 264, žalobci uvedli, že pokud bylo u prvního jednání uváděno vedle částky ocenění restitučního nároku 1 572 400 Kčs (ocenění [tituly před jménem] [jméno FO] čl. 265) i částka 1,2 mil. Kč, pak tímto žalobci mínili hypotetické ponížení pro případ aplikace srážek 5 % a 7 % týkajících se napojení na vodovod a kanalizaci, v tomto ohledu lze vycházet z propočtu žalovaného 1 100 680 Kč, v jeho vyjádření čl. 681 verte, kdy podle žalobců je zjevné, že i při případné započtení této částky, výše restitučního nároku mnohonásobně převyšuje hodnotu náhradních pozemků podle ocenění [tituly před jménem] [jméno FO] čl. 409 verte, tj. 90 160 Kč.

24. Ke znaleckému posudku [tituly před jménem] [jméno FO] čl. 85 dodali, že se jedná o ocenění nevydaných pozemků k době odnětí, tzn. postupem podle vyhlášky 182/1988, jak ukládá zákon, kdy nicméně celková hodnota 4 170 200 Kč čl. 87 verte, byla ponížena na 3 921 250 Kč, neboť tento ZP nereflektoval rozhodnutí MS Praha 24 Co 232/2010, kterým došlo k částečnému vydání pozemků a tím k ponížení hodnoty pozemků nevydaných. Zatímco tedy žalovaný k této otázce předkládal ZP [tituly před jménem] [jméno FO] čl. 262, žalobci předkládali ZP [tituly před jménem] [jméno FO]. Ke znaleckému posudku [tituly před jménem] [jméno FO] čl. 190 žalobci k dotazu soudu uvedli, že i tento posudek byl předkládán žalovaným a jedná se o ocenění nevydaných pozemků z roku 2005 na celkovou částku 174 110 Kč čl. 191, kdy v tomto ZP byly pozemky oceňovány jako nikoliv stavební, ale druh pozemku role, tedy jako pozemky zemědělské.

25. Žalovaná k tomu sdělila, že vymezení povahy posudků je odpovídající, že tedy skutečně posudek [tituly před jménem] [jméno FO] slouží pro případ, že soud dospěje k závěru o zemědělském charakteru pozemku, posudky [tituly před jménem] [jméno FO] a [tituly před jménem] [jméno FO] pro případ posouzení pozemků jako pozemků stavebních, přičemž pokud by soud postupoval takto, je následně třeba zabývat se otázkou srážek.

26. Žalobci k otázce převoditelnosti náhradních pozemků sdělili, že dle žalobců není dána překážka převoditelnosti, přičemž pokud žalovaná uváděla případné překážky spočívající v nájmu či propachtování pozemků, pak tato konkrétní námitka byla řešena opakovaně v judikatuře NS, nebylo to shledáno jako překážka, ostatně pozemky zatížené nájmem, či pachtem jsou obecně součástí veřejných nabídek.

27. Žalovaná k otázce převoditelnosti náhradních pozemků odkázala na body 44–46 vyjádření na čl. 171 verte, čl. 172, kdy skutečně v obecné rovině judikatura, nájem, či pacht jako překážku převoditelnosti neshledává, žalovaný mimo to však argumentuje ještě okolností, že pozemky tvoří jeden funkční celek s pozemky ve vlastnictví společnosti [právnická osoba]., což bylo prokazováno snímky ortofoto a katastrální mapy u minulého jednání, kdy rozhodnutím soudu o přidělení těchto pozemků žalobcům, by došlo k rozdělení tohoto funkčního celku.

28. Jednání bylo poté odročeno na 8. 6. 2023.

29. U odročeného jednání byly provedeny listinné důkazy: výpis KN čl. 689, ortofoto mapa, výpis KN sousední pozemky [právnická osoba]., rozsudek KS v Českých Budějovicích, čj. 8 Co 1285/2022-989 na čl. 701 30. Žalovaná k dotazu soudu v návaznosti na skutkové tvrzení týkající se převoditelnosti pozemku uvádí, že namítán byl funkční celek se sousedními pozemky ve vlastnictví [právnická osoba]., přičemž žalované je dále známo, že navrhované pozemky jsou v nájemní smlouvě ve prospěch [právnická osoba]. a pachtovní smlouvě ve prospěch [jméno FO].

31. Žalobci zdůraznili, že otázka funkční souvislosti se formálně týká výhradně funkční souvislosti se stavbou, nikoliv se zemědělským pozemkem, v daném případě se jedná spíše o otázku vytváření půdních celků, jak předpokládá zákon. V každém případě žalobci jsou pro případ vyhovění žalobě připraveni nastoupit do pozice pronajímatele, resp. propachtovatele, tyto smlouvy budou dodržovat, mimo to z praxe je jim známo, že v jiných obdobných věcech [Anonymizováno], jednak vyrozumí oprávněné osoby o výši nájmu či pachtu, rovněž vyrozumívá nájemce či pachtýře o převodu pozemků. S tímto jsou žalobci výslovně srozuměni a nemají zájem na narušení poměrů v území.

32. Poté bylo dáno poučení, že soud neshledává důvody ke zpracování revizního znaleckého posudku či slyšení znalců, a to i s ohledem na připojené spisy a průběh souvisejících řízení. Soud rovněž nepovažuje za nezbytné provádění dalšího dokazování ve vztahu k převoditelnosti pozemků, vlastníků, nájemců či pachtýřů sousedních pozemků.

33. Po tomto poučení žalobci výslovně sdělili, že jsou bez dalších důkazních návrhů, shodně žalovaná výslovně sdělila, že je bez dalších důkazních návrhů.

34. Poté bylo jednání odročeno za vyhlášením na 13. 6. 2023, přičemž z účasti u jednání pouze za účelem vyhlášení rozsudku se obě strany omluvily z důvodu neúčelnosti cesty k soudu.

35. Podle § 4 odst. 1 zákona č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku (dále jen „zákon o půdě“) oprávněnou osobou je státní občan České a Slovenské Federativní Republiky, jehož půda, budovy a stavby, patřící k původní zemědělské usedlosti, přešly na stát nebo na jiné právnické osoby v době od 25. února 1948 do 1. ledna 1990 způsobem uvedeným v § 6 odst. 1.

36. Podle § 9 odst. 1 zákona o půdě nárok uplatní oprávněná osoba u pozemkového úřadu a zároveň vyzve povinnou osobu k vydání nemovitosti. Povinná osoba uzavře s oprávněnou osobou do 60 dnů od podání výzvy dohodu o vydání nemovitosti.

37. Podle § 9 odst. 4 zákona o půdě nedojde-li k dohodě podle odstavce 1, rozhodne o vlastnictví oprávněné osoby k nemovitosti pozemkový úřad.

38. Podle § 11a odst. 1 zákona o půdě oprávněným osobám uvedeným v § 4, kterým podle tohoto zákona nelze vydat pozemek odňatý způsobem uvedeným v § 6 odst. 1 a 2, převádí pozemkový úřad jiné pozemky na základě veřejných nabídek, není-li dále stanoveno jinak. Osoby, na které právo oprávněné osoby na bezúplatný převod jiného pozemku přešlo děděním nebo převodem práva podle § 13 odst. 8 písm. b), se pro účely tohoto zákona považují za oprávněné osoby.

39. Podle § 11b zákona o půdě nárok oprávněných osob uvedených v § 4, kterým podle tohoto zákona nelze vydat pozemek odňatý způsobem uvedeným v § 6 odst. 1 nebo 2, jejich dědiců a právních nástupců lze vypořádat, nestanoví-li zákon jinak, převedením pozemku, který je výhradně v příslušnosti hospodaření pozemkového úřadu.

40. Podle § 14 odst. 1 vyhlášky č. 182/1988 Sb. v tehdy platném znění, cena za 1 m2 nebo jeho části určeného pro stavbu nebo ke zřízení zahrady a nebo pozemku vedeného v evidenci nemovitostí jako zastavěná plocha a nádvoří, zahrada, nejde-li o pozemek oceňovaný podle odstavce 2, činí 250 Kčs v hlavním městě Praze. Cena se upraví podle přílohy č. 7.

41. Podle § 14 odst. 4 vyhlášky č. 182/1988 Sb. cena pozemku zapsaného v evidenci nemovitostí jako louka a pastvina činí 75 % ceny orné půdy určené podle sazeb uvedených v příloze č. 9.

42. Podle přílohy 7 k vyhlášce č. 182/1988 Sb., tabulky I. – důvod snížení ceny pozemku a srážka v %, bod 1.1 Jde-li o samostatné sídlo nebo část obce, které není s obcí stavebně srostlé v hl. m. Praze – srážka 60 %; bod 3 Není-li v místě možnost napojení na veřejný vodovod – srážka 5 %, bod 4 Není-li v místě možnost napojení na veřejnou kanalizaci – srážka 7 %.

43. Podle přílohy 9 k vyhlášce č. 182/1988 Sb. ceny zemědělské půdy orné – sazba Kčs za m2 od 11,80 Kčs do 0,70 Kčs podle BPEJ (Bonitovaná půdně ekologická jednotka) příslušející k dané ceně orné půdy.

44. Na podkladě provedeného dokazování, po podřazení pod citovaná zákonná ustanovení dospěl soud k následujícím závěrům. Aktivní legitimace žalobců 45. Soud nejprve ověřil, zda žalobcům svědčí aktivní procesní legitimace, tj. zda se jedná o osoby, kterým svědčí neuspokojený restituční nárok.

46. V tomto ohledu soud předně konstatuje, že v případě otázky aktivní procesní legitimace soud podle § 118 odst. 2 o.s.ř. vycházel z nesporného právně významného skutkového tvrzení, že žalobci jsou oprávněnými osobami podle zákona o půdě. Procesní aktivní legitimace žalobců byla soudem vyhodnocena jako nesporná, v případě všech 7 žalobců se jedná o osoby s přímým restitučním nárokem, příp. právní nástupce těchto osob. Strany tento závěr soudu u jednání shodně a výslovně potvrdily.

47. K tomu soud dodává, že neuspokojený restituční nárok žalobci odvozují od rozhodnutí Ministerstva zemědělství, Pozemkového úřadu Praha, ze dne 11. 4. 2005, čj. [Anonymizováno], které nabylo právní moci dne 19. 4. 2005, ve spojení s rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 3. 3. 2011, čj. 24 Co 232/2010-263, který nabyl právní moci dne 30. 5. 2011.

48. Rozhodnutím Pozemkového úřadu Praha čj. [Anonymizováno] bylo rozhodnuto, že [tituly před jménem] [Jméno žalobce G], narozen [datum], [jméno FO], narozena [datum], [jméno FO], narozena [datum], [jméno FO], narozena [datum], a [jméno FO], narozena [datum] nejsou vlastníky nemovitostí dle PK část parc. č. [hodnota] – [Anonymizováno], ([Anonymizováno], [Anonymizováno]), o výměře [Anonymizováno], dle PK část parc. č. [hodnota] – role ([Anonymizováno]), o výměře [Anonymizováno], vše v k.ú. [adresa].

49. Rozhodnutí bylo následně modifikováno rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 3. 3. 2011, čj. 24 Co 232/2010-263, kterým byl změněn rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 25. 11. 2009, čj. 20 C 311/2005-215, tak, že žalobci jsou vlastníky pozemků dle KN parc. č. [Anonymizováno], [Anonymizováno], [Anonymizováno] (dle PK část parc. č. [hodnota] role) a parc. č. [Anonymizováno] (dle PK část parc. č. [hodnota] role). Městský soud v Praze dospěl k závěru, že ohledně části nástupnických pozemků k pozemkům původně odňatým není dána překážka vydání podle § 11 odst. 1 písm. e) zákona o půdě. Ve zbytku bylo rozhodnuto, že žalobci nejsou vlastníky pozemků dle rozhodnutí Pozemkového úřadu Praha čj. [Anonymizováno], současně rozsudkem bylo rozhodnutí pozemkového úřadu nahrazeno.

50. Bylo dále prokázáno, a mezi stranami nesporné, že žalobkyně 1) nabyla restituční nárok smlouvou o bezúplatném převodu od účastnice řízení u Pozemkového úřadu Praha [jméno FO], současně též od matky [jméno FO] [jméno FO] [jméno FO], když matka [jméno FO] dříve nabyla tento nárok děděním. Žalobkyně 2) a 3) nabyly restituční nárok smlouvou o bezúplatném převodu od své matky [jméno FO]. Žalobkyně 4) a žalobce 5) nabyli restituční nárok děděním od své babičky [jméno FO]. Žalobce 6) nabyl restituční nárok děděním od své matky [jméno FO]. Žalobce 7) nabyl restituční nárok děděním od svého otce [Jméno žalobce G]. Účast žalobců ve veřejných nabídkách 51. Soud se dále musel vypořádat z otázkou, zda žalobcům svědčí aktivní legitimace věcná co do účasti ve veřejných nabídkách, když zákon v ustanovení § 11a odst. 1 větě první zákona o půdě jako výchozí postup předpokládá, že žalobcům coby oprávněným osobám, ohledně kterých pozemkový úřad rozhodne tak, že jim nelze vydat odňatý pozemek, převádí pozemkový úřad jiné pozemky na základě veřejných nabídek.

52. K tomu bylo podrobnou listinnou dokumentací provedenou k důkazu a založenou na čl. 295-308 prokázáno, že každý z žalobců, popř. jejich právních předchůdců, jak tito právní předchůdci uvedeni výše v části odůvodnění týkající se aktivní legitimace žalobců, se opakovaně účastnil veřejných nabídek k uspokojení restitučního nároku převodem jiného pozemku, popř. s uzavřením smlouvy ohledně převodu náhradních pozemků k (dílčímu) uspokojení restitučního nároku, jak založeno na čl. 307, smlouvy o převodu pozemků na čl. 222, čl.

248. Dále byly provedeny důkazy výpisy veřejných nabídek ze dne 12. 3. 2021, ze dne 28. 5. 2021 a ze dne 6. 9. 2021, jak předloženy žalovanou a založeny na čl. 309- 371.

53. Soud v té souvislosti dospěl k dílčímu závěru o aktivní věcné legitimaci všech žalobců v části naplnění podmínky účasti ve veřejných nabídkách v potřebném rozsahu.

54. Bylo prokázáno, a to ohledně všech žalobců, že se aktivně účastnili veřejných nabídek za účelem uspokojení svého restitučního nároku, přičemž však ani tento jejich přiměřeně aktivní přístup nevedl k uspokojení restitučních nároků, byť ohledně žalobkyň a), b), c) došlo k dílčímu uspokojení, v případě žalobkyně a) co do výše 25 586,46 Kč, v případě žalobkyň b) a c) co do výše po 6535,96 Kč, jak prokázáno záznamy o uzavřených restitučních smlouvách ve prospěch právní předchůdkyně žalobkyně a) na čl. 307, dále dokumentací k převodu pozemků na čl. 487-493.

55. K tomuto závěru soud dospěl rovněž s ohledem na výsledky dokazování týkající se ocenění restitučního nároku, rovněž s ohledem na konstantní judikaturu Ústavního soudu a Nejvyššího soudu týkající se liknavého přístupu státu k uspokojení restitučních nároků.

56. Ve vztahu k ocenění restitučního nároku se soud ztotožnil s argumentací žalobců, že na nich není možno spravedlivě požadovat další rozsáhlejší účast ve veřejných nabídkách za situace, kdy bylo prokázáno, že žalobci u správních orgánů usilovali o přecenění restitučních nároků, tak aby restituční nároky odpovídaly ocenění nevydaných pozemků coby pozemků stavebních, k tomu podrobné odůvodní níže týkající se otázky charakteru nevydaných pozemků, přičemž však tato jejich snaha byla neúspěšná, jak prokázáno žádostmi o přecenění nároku založenými na čl. 60, vypořádáním těchto žádostí na čl. 39, dále též informacemi poskytnutými podle zákona č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím, k počtu žádostí o přecenění restitučních nároků, úspěšnosti žadatelů, rovněž k průměrné době k uspokojení restitučních nároků, jak založeno na čl. 38, dále na čl. 476-479, dále komunikací s žalovanou a přípisem žalované na čl. 219.

57. S ohledem na dlouhodobé neúspěšné úsilí žalobců o přecenění pozemků, tak aby byly žalovanou oceněny jako pozemky stavební, nikoli zemědělské, což by mělo esenciální význam i pro účast žalobců ve veřejných nabídkách za účelem efektivního uspokojení jejich restitučních nároků, soud hodnotí rozsah účasti žalobců ve veřejných nabídkách jako plně dostačující. Pokud totiž žalovaná dlouhodobě odmítala přecenění pozemků a jejich ocenění coby pozemky stavební, přičemž soud shledal naplnění podmínek pro takové ocenění, jak uvedeno níže, následně se žalobci měli v rámci systému veřejných nabídek možnost účastnit toliko v rozsahu (podstatně nižšího) nároku z titulu odnětí pozemků zemědělských, pak je logické, že se veřejných nabídek účastnili v rozsahu menším, než jak by činili, pokud by mohlo z jejich pohledu dojít k efektivnímu uspokojení jejich restitučních nároků. Liknavý přístup státu při uspokojení restitučních nároků žalobců 58. Na otázku účasti ve veřejných nabídkách, jak konkrétně vypořádána výše, navazuje závěr soudu o celkově liknavém přístupu státu k efektivnímu uspokojení restitučních nároků žalobců.

59. Soud vyšel z konstantní judikatury vrcholných soudů, týkající se liknavého přístupu státu a nárok oprávněných osob pro ten případ domáhat se náhradních pozemků k uspokojení svých restitučních nároků i mimo systém veřejných nabídek.

60. K tomu srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 9.12.2009, sp. zn. 31 Cdo 3767/2009, a dále rozsudek ze dne 7. 10. 2010, sp. zn. 28 Cdo 1974/2010, v němž Nejvyšší soud judikoval: Při interpretaci a aplikaci restitučních předpisů je třeba mít na zřeteli účel a předmět úpravy těchto předpisů. Pojmy a instituty obsažené v restitučních předpisech je třeba vykládat s ohledem na to, že předmětem úpravy těchto předpisů jsou vztahy majetkoprávní, které jsou svou povahou občanskoprávními vztahy. Výklad pojmů obsažených v restitučních předpisech proto nelze podřizovat pojmům obsaženým v jiných právních předpisech či odvětvích veřejného práva (např. práva stavebního). V konkrétním případě je třeba volit takovou interpretaci, která by směřovala k maximálnímu naplnění účelu restituce a respektovala proporcionalitu mezi omezením restitučního nároku a posouzením konkrétního veřejného zájmu.

61. Ústavní soud v nálezu ze dne 13. 1. 2010, sp. zn. I. ÚS 3169/07, k dlouhodobě nedostatečnému přístupu státu při uspokojení restitučních nároků vyslovil: „Pozemkový fond má zákonnou povinnost převádět náhradní pozemky, přičemž struktura jeho nabídky musí mít takové kvalitativní a kvantitativní parametry, aby byla náhrada (přiznaná namísto uvedení v předešlý stav) poskytnuta v co možná nejkratší době co možná nejširšímu okruhu oprávněných osob. Na tom nic nezměnilo ani doplnění právní úpravy o podrobnější (transparentnější) a v zákoně uvedený popis postupu při vypořádávání nároku (cit. zákon č. 31/2006 Sb.). Fond se však své zákonné povinnosti, tj. nabízet dostatečné množství vhodných pozemků, nemůže zbavit. Nesmí upřednostňovat ani mezi skupinami subjektů, které mají nárok na bezúplatný převod. Mají-li obecné soudy dostát své ústavní povinnosti poskytovat ochranu právem chráněným zájmům, musí při posuzování postupu státu, resp. jím zmocněných osob (plnících povinnosti státu), zkoumat, zda nedochází k libovůli. Nemohou se přitom zbavovat své přezkumné povinnosti povšechným poukazem na to, že příslušný subjekt postupoval v souladu se zákonem, aniž by zkoumaly, zda v daném případě jeho formalistická aplikace fakticky nevedla k protizákonné či dokonce protiústavní diskriminaci.“ 62. „Podstatou věci je to, že nárok stěžovatelů na vydání náhradního pozemku nebyl a není dlouhodobě uspokojen. Soudy měly povinnost zkoumat, zda tento stav není výsledkem libovůle či dokonce svévole Fondu při naplňování předpisů zákona o půdě. Pokud stát, který disponuje mohutným exekutivním aparátem, umožňujícím účinné působení na dlužníky, má navíc často ze zákona zajištěno postavení privilegovaného věřitele, tím spíše je třeba dbát, aby stát v postavení dlužníka nesl odpovědnost za prodlení s plněním svých závazků, tak jako každý jiný dlužník. Jak plyne z rozhodnutí o potvrzení nároku na náhradní pozemek, v dané situaci Fond vykonává vůli státu v právním vztahu, kde má stát postavení dlužníka, jenž je v prodlení s plněním povinnosti řádně a včas splnit svůj závazek.“ 63. „Žaloba domáhající se vydání konkrétního pozemku (ačkoliv nárok na vydání konkrétního pozemku nelze z právní úpravy přímo dovodit) může potom představovat možný prostředek obrany proti libovůli. Ústavní soud konstatuje, že soudy přitom musí vzít v úvahu i svou povinnost (s přihlédnutím k zákazu odmítnutí spravedlnosti, resp. k povinnosti poskytnout ochranu legitimnímu očekávání i ke zvláštnímu charakteru restitucí, jimiž právní stát reaguje na křivdy minulosti) vést stěžovatele k úpravě petitu tak, aby bylo možno uložit Pozemkovému fondu povinnost vydat v určité konkrétní době pozemek vymezený tak, aby jeho hodnota vyplývající z velikosti, lokalizace a kvality se co nejvíce přiblížila současné hodnotě původního pozemku (srov cit. nález sp. zn. III. ÚS 495/02, bod IV. b).“ 64. Soud dospěl k jednoznačnému závěru, že přístup státu k uspokojení restitučních nároků žalobců je třeba označit za nedostatečný.

65. K tomu je třeba mít na zřeteli základní smysl restitučního zákonodárství, totiž účinně a efektivně napravit křivdy spáchané dřívějším totalitním zřízením, kdy jedním z nosných předpisů v této oblasti byla právě i právní úprava zákona o půdě, aplikovaná v projednávané věci.

66. Přístup státu je třeba označit za zcela nedostatečný a liknavý, pakliže z rozhodnutí Pozemkového úřadu Praha čj. [Anonymizováno] se podává, že k bezprávnímu odnětí pozemků v k.ú. [adresa] coby základu restitučního nároku v projednávané věci došlo krátce po převzetí moci totalitním zřízením dne 18. 10. 1949, když nemovitosti v projednávané věci přešly do vlastnictví státu jako ležící pozůstalost po [jméno FO] výkupem podle zákona č. 46/48 Sb., na základě výměru ONV [adresa] ze dne 16. 6. 1949, čj. [Anonymizováno]. následně byla v pozemkové knize dne 18. 10. 1949 pod č.d. [Anonymizováno] zapsána poznámka o provedení výkupu, a tento den byl evidován jako den přechodu vlastnictví na stát.

67. Je tedy třeba mít na zřeteli, že v době projednávání věci uplynulo více než 73 let od bezprávního odnětí majetku předkům žalobců a více než 33 let od obnovení demokratického zřízení. Ani za tak dlouhou dobu nebyl stát schopen efektivně napravit křivdy spáchané totalitním režimem.

68. Toliko na okraj soud dodává, že v případě všech žalobců se jedná nejen o osoby odlišné od osob, kterým byla majetková křivda původně spáchána, ale ani žádný z žalobců nebyl účastníkem řízení v době vydání předmětného rozhodnutí Pozemkového úřadu Praha z 11. 4. 2005. Od doby vydání rozhodnutí podle § 9 odst. 4 zákona o půdě, kdy zákon pro případ takového rozhodnutí přiznává oprávněným osobám nárok na převod jiných pozemků namísto pozemků původně odňatých, uplynulo dalších více než 18 let, na pozici žalobců jsou výhradně právní nástupci původních účastníků řízení, přesto ani nadále nedošlo k efektivní nápravě křivd totalitního režimu.

69. Přístup státu nelze označit jinak než jako přinejmenším liknavý a zcela nedostatečný za situace, kdy stát není schopen ani po více než 73 letech od bezprávného odnětí a ani po více než 33 letech od obnovení demokratického zřízení napravit majetkové křivdy spáchané na právních předchůdcích – předcích žalobců. Námitka promlčení restitučních nároků 70. V té souvislosti se soud vypořádal rovněž s námitkou promlčení restitučního nároku, přičemž tuto neshledal důvodnou.

71. Byl přitom odkázán toliko na písemná podání, kdy tato námitka byla v písemném vyjádření žalované na čl. 171 (strana 17 vyjádření k žalobě), v následných písemných podáních, rovněž na straně 14 závěrečného návrhu žalované (čl. 759 verte spisu), avšak při vlastním projednání věci soudem nebyla u jednání soudu uváděna ani žádným způsobem blíže odůvodněna. Pokud žalovaná namítá, že restituční nároky mají soukromoprávní povahu, pak tomu tak jistě je, současně je však nutno dodat, že promlčení podle § 611 občanského zákoníku podléhají toliko majetková práva, naopak podle § 614 občanského zákoníku vlastnické právo se nepromlčuje.

72. V poměrech projednávané věci by tak připadalo případně v úvahu promlčení práva na peněžitou náhradu podle § 16 zákona o půdě (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. 5. 2011, sp. zn. 28 Cdo 442/2011), pakliže by oprávněné osoby o takovou náhradu požádaly a pakliže by rozhodnutím o takové náhradě byly restituční nároky žalobců coby oprávněných zcela vypořádány. To se však v projednávané věci nestalo.

73. Promlčení restitučního nároku nelze odvozovat od dílčího plnění, kterého se dostalo žalobcům a), b), c), jak uvedeno výše. V obecné rovině pak nelze promlčení odvozovat – jak namítá žalovaná – od formálního ocenění restitučního nároku ke dni 1. 8. 2011, coby součásti obecného sdělení právního předchůdce žalované [právnická osoba] ČR o možnostech nárokovat náhradní pozemek nebo peněžitou náhradu, jak založeno na čl. 193 verte spisu, zvláště za situace, kdy ocenění restitučního nároku bylo mezi stranami sporné a žalobci dlouhodobě usilovali o přecenění restitučního nároku.

74. Za dané situace nelze dospět k závěru o promlčení majetkového práva na peněžní náhradu za neuspokojený restituční nárok, ale je třeba vycházet z nepromlčitelnosti vlastnického práva. Nárok žalobců tak nemohl být promlčen. Stavební povaha pozemků 75. Soud následně obrátil svoji pozornost k otázce povahy pozemků zakládajících restituční nárok, dále k podmínkám aplikace srážek podle přílohy 7 k vyhlášce č. 182/1988 Sb., tabulky I., položky 1.1, položky 3, položky 4.

76. Co se týká povahy pozemků, dospěl soud k závěru, že se jedná o pozemky stavební.

77. Soud vyšel z charakteru odňatých pozemků, které tvoří součást [Anonymizováno] v [adresa], nacházejí se v hranicích areálu [Anonymizováno] a jsou součástmi dráhy, vnitřku dráhy, odstupové plochy a komunikace v severovýchodní části areálu oddělující obytnou zástavbu a komunikaci od závodiště (rozhodnutí Pozemkového úřadu Praha čj. [Anonymizováno], s. 3, druhý odstavec zdola). Umístění pozemků je dále patrné z orto foto dokumentace na čl. 101-104, čl. 276.

78. Předmětné pozemky přešly na stát za účelem výstavby – byly zařazeny do 11. stavebního obvodu (s. 5 bod 3 rozhodnutí Pozemkového úřadu [adresa]). Účelem jejich odnětí státem byla výstavba a rozšíření dostihového areálu [adresa], jež byla následně též realizována. Předmětné pozemky je proto třeba považovat za pozemky stavební, a to i pokud snad coby okrajová součást dostihového areálu bezprostředně zastavěny nejsou, ovšem se stavbou bezprostředně souvisí a jsou potřebné k jejímu provozu a obsluze, vykazují se stavbou funkční souvislost – coby přilehlé pozemky tvoří se zastavěnými pozemky souvislý celek bez přerušení coby vzájemně funkčně provázaný soubor staveb a pozemků – areál.

79. Nelze opomenout funkční spojení předmětných pozemků se stavbami, které plní určený účel, přičemž prostorová návaznost připouští přiznat spojeným nemovitostem povahu uceleného souboru nemovitostí – areál (srov. rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 24. 10. 2007, sp. zn. [spisová značka], ze dne 14. 7. 2010, sp. zn. [spisová značka], nebo ze dne 31. 8. 2010, sp. zn. [spisová značka]). Na tom nic nemění, že odkazovaná judikatura Nejvyššího soudu byla vydána v souvislosti s překážkou vydání pozemků coby pozemků zastavěných podle § 11 odst. 1 písm. c) zákona o půdě; pro účely projednávané věci lze stejnou měrou tuto judikaturu použít pro vymezení stavební povahy pozemku, resp. účelu, pro který byly pozemky právním předchůdcům žalobců odňaty postupem podle zákona č. 46/48 Sb.

80. Následně byly podle téhož zákona č. 46/48 Sb. odnímány další pozemky, podle téhož zákona probíhala též vyvlastňovací řízení ve prospěch výstavby a provozu závodiště (s. 5, bod 2 rozhodnutí Pozemkového úřadu [adresa]). Je tak i z odůvodnění vlastního rozhodnutí, kterým bylo rozhodnuto o tom, že právní předchůdci žalobců nejsou vlastníky odňatých pozemků, zřejmá souvislost mezi odnětím předmětných pozemků a následně v dalších letech řady dalších pozemků pro účely výstavby Dostihového závodiště.

81. Ostatně sám Pozemkový úřad [adresa] v rozhodnutí čj. 444/91/3, vyšel z toho, že na odňatých pozemcích bylo zřízeno tělovýchovné nebo sportovní zařízení, je proto dána překážka vydání pozemků podle § 11 odst. 1 písm. e) zákona o půdě. Soud dospívá k jednoznačnému závěru, že toto tělovýchovné nebo sportovní zařízení – Dostihové závodiště [adresa] – současně tvoří ucelený areál, a právě pro výstavbu tohoto areálu byly pozemky právním předchůdcům žalobců odňaty.

82. Ve shodě s těmito závěry je pak též dílčí následná změna rozhodnutí Pozemkového úřadu [adresa] rozsudkem Městského soudu v [jméno FO] ze dne 3. 3. 2011, čj. [spisová značka], kterým byl změněn rozsudek Obvodního soudu pro [adresa] ze dne 25. 11. 2009, čj. [spisová značka], který dospěl k závěru, že ohledně části nástupnických pozemků k pozemkům původně odňatým není dána překážka vydání podle § 11 odst. 1 písm. e) zákona o půdě. Ve vztahu ke zbylým pozemkům, tedy těm, které nemohly být vydány a ohledně kterých žalobci v nyní projednávané věci usilují o uspokojení restitučního nároku vydáním náhradních pozemků v k.ú. [adresa], je třeba mít za top, že tyto byly součástí Dostihového areálu [adresa], a právě proto též nemohly být právním předchůdcům žalobců navráceny.

83. Soud pro úplnost dodává, že je v tomto ohledu je soud ve shodě se závěry rozsudku Okresního soudu v [adresa] ze dne 23. 5. 2022, čj. [spisová značka], bod 6 odůvodnění, založeno na čl. 439 verte, v řízení vedeném mezi týmiž účastníky a týkající se téhož restitučního nároku; na tom nic nemění, že rozsudek Okresního soudu v [adresa] dosud nenabyl právní moci, je o něm u Krajského soudu v Brně vedeno odvolací řízení pod sp. zn. [spisová značka]. Uplatnění srážek podle přílohy 7 k vyhlášce č. 182/1988 Sb.

84. Soud následně přezkoumal podmínky aplikace srážek podle přílohy 7 k vyhlášce č. 182/1988 Sb., přičemž dospěl k závěru, že nejsou naplněny podmínky k aplikaci žádné ze srážek.

85. Co se týká srážky podle bodu 1.1. přílohy 7, pak i potenciální aplikací této srážky se zabýval Okresní soud v [adresa] ve shora uvedeném rozsudku čj. [spisová značka], vydaném v související věci týchž účastníků, přičemž i se závěry tamního soudu týkajícími se této otázky se zdejší soud zcela ztotožňuje.

86. Pakliže odňaté pozemky měly určité specifické vlastnosti, pro které byly právě odňaty, pokud v daném případě se jednalo o pozemky odňaté za účelem zastavění dostihovým areálem, kdy zvláštními požadavky byla např. rovinatost pozemku a nesrostlost s okolní zástavbou, pak tyto zvláštní kvality pozemků nelze považovat za nevýhodu, která by měla být pozemku, potažmo žalobcům k tíži, ale právě naopak za důvod podřazení pozemků pod kategorii pozemků stavebních, kdy právě tyto zvláštní vlastnosti pozemků vedly k jejich odnětí za účelem následné výstavby dostihového areálu stavebně srostlého s obcí v hlavním městě [jméno FO]. Nemohou tak být naplněny podmínky pro srážku v rozsahu 60 % – snížení ceny pozemku z důvodu samostatného sídla nebo části obce, které není s obcí stavebně srostlé v hlavním městě [jméno FO].

87. Na podkladě provedeného dokazování, kdy i s ohledem na absenci posouzení této dílčí otázky v předcházejících rozhodnutích soudů ve věcech souvisejících strany věnovaly této otázce značnou pozornost, bylo k tomu nahromaděno větší množství listinné dokumentace, provedené následně k důkazu.

88. Na podkladě provedeného dokazování soud konstatuje, že neshledal podmínky k aplikaci srážky podle bodu 3 přílohy 7, tj. srážky 5 % z důvodu, není-li v místě možnost napojení na veřejný vodovod, ani srážky podle bodu 4 přílohy 7, tj. srážky 7 % z důvodu, není-li v místě možnost napojení na veřejnou kanalizaci.

89. V té souvislosti soud vyšel z povahy dostihového areálu a jeho funkční povahy a vlastností, dále ze zprávy [právnická osoba]. založené na čl. 504, ze které se podává, že u jednoho z předmětných pozemků nebo jeho blízkosti (PK 472) eviduje veřejný vodovod s rokem výstavby 1928, aniž by byla evidována veřejná kanalizace, u dalších pozemků eviduje veřejný vodovod i veřejnou kanalizaci s rokem výstavby 1996, u dalších pozemků postupně v rozmezí let 1982 až 2009. Na čl. 678 je pak založeno sdělení téže společnosti, ze kterého se podává, že lze bezpečně prokázat napojení na veřejný vodovod v lokalitě k.ú. [adresa] od roku 1977 a na veřejnou kanalizaci od roku 1995, současně však z historických map lze usuzovat, že v lokalitě byl zřízen místní vodovodní řad již v roce 1928, kdy podrobnější údaje bude možno případně sdělit dodatečně po prověření archivní dokumentace. Toto vyjádření je ve shodě se sdělením téže společnosti o výstavbě veřejného vodovodu v roce 1978, jak založeno na čl. 555.

90. Za daných okolností, s ohledem na význam a funkční určení dostihového závodiště [adresa], kdy k odnětí pozemků došlo právě za účelem výstavby tohoto areálu, kdy funkční součástí areálu tohoto druhu je jistě též distribuce vody do areálu, následně též odvod splaškových vod, při zohlednění, že [právnická osoba]. má poznatky o zřízení místního vodovodního řadu v lokalitě již v roce 1928, není však bez případného následného podrobného studia a vyhodnocení archiválií sdělit bližší podrobnosti k napojení lokality na vodovod a kanalizaci dospěl soud k závěru, že v daném případě nelze aplikovat ani srážky podle bodu 3 přílohy 7 (absence veřejného vodovodu), ani srážky podle bodu 4 přílohy 7 (absence veřejné kanalizace).

91. Na těchto závěrech nemohlo nic změnit ani obecné sdělení o zavedení splaškové kanalizace v celé MČ [adresa] až v 90. letech, jak založeno na čl. 543, sdělení o rámcovém vymezení samostatných sídel nebo částí, které nejsou se souvisle zastavěným územím hl. m. [jméno FO] stavebně srostlé, jak založeno na čl. 544, rovněž ani projektová dokumentace k odkanalizování tribuny Státního závodiště ve [adresa], zpracovaná v listopadu 1986, založena na čl.

545. Ocenění restitučního nároku ve vztahu k ocenění náhradních pozemků 92. Následně soud obrátil pozornost k ocenění restitučního nároku.

93. V té souvislosti mohl soud vycházet z většího počtu znaleckých posudků předložených stranami, kdy navíc strany v podstatné části shodly i na skutkových zjištěních ze znaleckých posudků vyplývajících v závislosti na tom, k jakým závěrům soud dospěje ohledně povahy pozemků a podmínek pro uplatnění srážek, jinými slovy strany se neshodly na tom, jak by měly být odňaté pozemky specifikovány, zda by měly být zařazeny do kategorie pozemků stavebních či zemědělských, zda lze ohledně pozemků uplatit drážky podle přílohy 7 vyhlášky č. 182/1988 Sb., shodly se však již v podstatné části na tom, jaké závěry je třeba ze znaleckých posudků vyvodit v návaznosti na hodnocení sporných otázek soudem.

94. Pokud se týká ocenění restitučního nároku, soud vyšel ze znaleckého posudku ze dne 20. 9. 2020, zpracovaného [tituly před jménem] [jméno FO], znalkyní pro obor ekonomika, odvětví ceny a odhady nemovitostí, kdy objednatelem posudku byli žalobci. Znalkyně dospěla k závěru, jak uveden na čl. 87 verte, o ocenění nemovitostí postupem podle vyhlášky č. 182/1988 Sb. ve výši 4 170 200 Kč. K tomu žalobci u jednání dodali, že tuto je třeba ponížit na 3 921 250 Kč, neboť znalecký posudek nereflektoval rozsudek Městského soudu v [jméno FO] ze dne 3. 3. 2011, čj. [spisová značka], kterým došlo k částečnému vydání pozemků, a tím k ponížení hodnoty pozemků nevydaných.

95. Ohledně ocenění restitučního nároku soud dále vyšel ze znaleckého posudku ze dne 12. 5. 2021, zpracovaného [tituly před jménem] [jméno FO], znalcem pro obor ekonomika, odvětví ceny a odhady, specializace odhady nemovitostí, kdy objednatelem posudku byla žalovaná. Znalec dospěl k závěru, jak uveden na čl. 265 spisu, o ceně nemovitostí ke dni přechodu do vlastnictví státu ve výši 1 572 400 Kčs, přičemž však znalec aplikoval srážku 60 % podle bodu 1.1 přílohy 7 k vyhlášce č. 182/1988 Sb., pro kterou není důvodu, jak soud dospěl k závěru shora. Bez aplikace této srážky by tedy cena nemovitostí činila 3 931 000 Kč, což je částka odlišná jen nepatrně od ocenění [tituly před jménem] [jméno FO] na částku 3 921 250 Kč.

96. Při vypočtení průměru z ceny zjištěné oběma znalci, z nichž objednatelem znaleckých posudků byli v jednom případě žalobci, v druhém případě žalovaná, soud dospívá k ocenění nemovitostí restitučního nároku na částku 3 926 125 Kč.

97. V té souvislosti soud dodává, že s ohledem na poměrně nepodstatný rozdíl ve výsledném ocenění oběma znalci, při zohlednění, že oba znalecké posudky jsou formulovány logicky, srozumitelně a přesvědčivě, soud neshledal podmínky ke slyšení znalců u jednání soudu, rovněž neshledal podmínky pro zpracování revizního znaleckého posudku.

98. Co se týká ocenění náhradních pozemků, pak dle znaleckého posudku ze dne 17. 10. 2022, zpracovaného [tituly před jménem] [jméno FO], znalkyní pro obor ekonomika, odvětví ceny a odhady se specializací nemovitosti, kdy objednatelem posudku byla žalovaná, pak znalkyně ocenila náhradní pozemky souhrnnou částkou 90 160 Kč, jak se podává ze závěrů na čl. 409 spisu, přičemž strany výslovně potvrdily skutkový závěr spočívající v tomto ocenění jako částku nespornou.

99. Je tedy zřejmé, že pokud znalci ocenili restituční nárok na částku 3 926 125 Kč, náhradní pozemky ocenili na 90 160 Kč, pak hodnota restitučního nároku více než 43x převyšuje hodnotu náhradních pozemků. Za daných skutkových závěrů je třeba potenciální přečerpání restituční nároku vyhověním žalobě, jak na to potenciálně upozorňovala žalovaná pro případ odlišného hodnocení soudem, třeba hodnotit jako irelevantní.

100. Do spisu byl dále založen znalecký posudek ze dne 15. 6. 2005, zpracovaný [tituly před jménem] [jméno FO], k jehož závěrům však soud nepřihlížel jednak pro významný časový odstup od jeho zpracování, zejména pak vzhledem k tomu, že v tomto znaleckém posudku, zadaném tehdejším [právnická osoba] ČR, byly pozemky oceňovány jako nikoliv stavební, ale druh pozemku role, tedy jako pozemky zemědělské, výsledná cena 174 110 Kč, jak uvedena na čl. 191 spisu, je tak mimoběžná se hodnocením povahy pozemků soudem, jak uvedeno výše. Vhodnost a převoditelnost náhradních pozemků 101. Následně soud obrátil svoji pozornost k přezkumu vhodnosti a (překážek) převoditelnosti žalobci nárokovaných náhradních pozemků.

102. Co se týká vhodnosti pozemků, pak soud neshledal nic, co by náhradní pozemky nárokované žalobci činilo k tomuto účelu nevhodnými.

103. V té souvislosti soud pro úplnost zkoumal, zda případně žalobci či část z nich mají potenciální vazby k náhradním pozemkům či dané lokalitě, přičemž žalobci toto negovali, současně se srozumitelně a věrohodně vyjádřili tak, že při výběru konkrétních pozemků vycházeli z toho, že restituční nárok se týkal pozemků na území hlavního města [jméno FO], avšak na území Hlavního města již takřka žádné pozemky ve veřejných nabídkách nabízeny nejsou, o zbývající je mezi restituenty značný zájem až přetlak. Oprávněné osoby proto prověřovaly pozemky, s nimiž nakládá žalovaná v jiných regionech, kdy po vytipování vhodných pozemků je z veřejně dostupných podkladů ověřována jejich převoditelnost, v projednávané věci překážky nesdělil k dotazu žalobců ani Krajský pozemkový úřad. Žalobci tak nemají osobní či jiný specifický vztah k dané lokalitě.

104. Co se týká převoditelnosti pozemků, pak na podkladě provedeného dokazování soud neshledal žádné překážky převoditelnosti pozemků.

105. K tomu byl proveden důkaz pachtovní smlouvou na čl. 387, mj. ohledně předmětných pozemků parc. č. 1424/4, parc. č. 1425/2, parc. č. 1425/3, parc. č. 1425/4, parc. č. 1425/7, parc. č. 1425/8, ve prospěch pachtýře [jméno FO], dále nájemní smlouvou na čl. 393, mj. ohledně předmětných pozemků parc. č. 1424/7, parc. č. 1425/6, ve prospěch [právnická osoba]., kdy však pachtovní, resp. nájemní smlouvy nelze považovat za překážku vydání pozemků coby pozemků náhradních za neuspokojený restituční nárok.

106. Převoditelnost pozemků potvrzuje rovněž sdělení [právnická osoba], KPÚ JMK, na čl. 153, včetně příloh zahrnujících vyjádření dotčených obcí a státních orgánů a situační vyhodnocení jednotlivých nárokovaných náhradních pozemků, jak založeno na čl. 154-161 spisu.

107. Pokud byla dále zmiňována otázka provázanosti pozemků se sousedními pozemky ve vlastnictví [právnická osoba]., pak ani tuto okolnost soud neshledal coby platnou překážku převoditelnosti pozemků. Při této úvaze soud vycházel jednak z katastrální mapy na čl. 687, z výpisů náhradních pozemků z katastru nemovitostí na čl. 689-697, z ortofoto mapy na čl. 710-711, výpisu sousedních pozemků ve vlastnictví [právnická osoba]. z katastru nemovitostí na čl. 712.

108. Podpůrně soud přihlédl též k tomu, že žalobci k dotazu soudu výslovně uvedli, a soud nemá důvodu o věrohodnosti jejich tvrzení pochybovat, že jsou pro případ vyhovění žalobě připraveni nastoupit do pozice pronajímatele, resp. propachtovatele, tyto smlouvy budou dodržovat. S poměry v území jsou žalobci srozuměni a nemají zájem na jejich narušení. Související řízení, závěr a náklady řízení 109. Soud při rozhodování věci průběžně ověřoval stav řízení mezi týmiž účastníky a týkajících se vypořádání téhož restitučního nároku, jež jsou vedena u OS [adresa] pod sp. zn. [spisová značka], u OS [adresa] pod sp. zn. [spisová značka], u OS [adresa] pod sp. zn. [spisová značka], u OS [adresa] pod sp. zn. [spisová značka]. Neshledal důvody k procesně relevantní reakci na tato řízení, zejména pak neshledal podmínky k přerušení řízení za situace, kdy v řízení [spisová značka] byl vydán rozsudek Okresního soudu v [adresa], podrobně uváděný výše, který dosud nenabyl právní moci, je o něm u Krajského soudu v Brně vedeno odvolací řízení pod sp. zn. [spisová značka], přičemž prozatím nebylo možno blíže upřesnit, kdy bude ve věci odvolacím soudem rozhodnuto, v dalších řízeních dosud nebylo rozhodnuto, bylo konáno první jednání ve věci, popř. toto zatím nebylo nařízeno.

110. Bylo dále ověřeno, že žádný z pozemků navrhovaných k přiznání žalobcům v projednávané věci není předmětem jiného soudního řízení téhož druhu, nebylo tak třeba zkoumat případnou kolizi těchto řízení, popř. otázku tzv. lepšího práva.

111. Výrokem I. rozsudku bylo žalobě v celém rozsahu vyhověno.

112. Žalobci byli v řízení plně úspěšní, mají proto podle § 142 odst. 1 o.s.ř. právo na náhradu nákladů řízení, které účelně vynaložili k uplatnění svého práva.

113. Náhrada nákladů řízení sestává z náhrady nákladů právního zastoupení podle ustanovení § 7 bod 5 a podle § 11 odst. 1 písm. a), písm. d), písm. g) vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, za 10 úkonů právní služby, kterými jsou příprava a převzetí věci, žaloba čl. 2, doplnění žaloby čl. 151, vyjádření žalobců čl. 449, doplnění důkazních návrhů žalobci čl. 515, doplňující vyjádření žalobců čl. 674, dále 3x účast u jednání soudu, z toho jedenkrát přesahující 2 hodiny, kdy bylo rozhodnuto v souladu s návrhem žalobců vyjma položky 5 vyčíslení na čl. 731 verte, neboť byla nárokována jednak replika ze dne 21. 11. 2022, následně znovu replika ze dne 22. 11. 2022, soud však z těchto dní ve spise eviduje pouze podání jediné.

114. Soud vycházel – ve shodě s návrhem žalobců – z tarifní hodnoty věci 90 160 Kč (vycházející z ocenění náhradních pozemků znalcem [tituly před jménem] [jméno FO], v částce mezi stranami nesporné), tedy po 4740 Kč, podle § 13 odst. 4 advokátního tarifu náleží ke každému úkonu právní služby paušální náhrada hotových výdajů po 300 Kč, dále přísluší náhrada za promeškaný čas podle § 14 odst. 1 písm. a), odst. 3 advokátního tarifu v rozsahu 18x započatá půlhodina za cestu k soudu a zpět, celkem 18x 100 Kč, dále cestovné podle § 1 písm. b) a § 4 písm. a) vyhlášky č. 467/2022 Sb., za 6x 210 km cesty ze sídla advokáta v [adresa] k soudu a zpět, při spotřebě paliva dle předloženého velkého technického průkazu vozidla 4,0 litrů nafty motorové na 100 km tedy celkem [hodnota] x 5,20 Kč + 12,60 x 4,0 x 44,10 Kč.

115. Tedy za použití § 12 odst. 4 advokátního tarifu při společném zastupování 7 žalobců náleží 10 x 7 x 3792 Kč + 3000 Kč + 1800 Kč + 6552 Kč + 2222,64 Kč = 279 014,64 Kč, navýšeno o 21 % sazby DPH, které je advokát plátcem, jak soudu doložil, po zaokrouhlení podle § 146 odst. 1 daňového řádu, tedy přísluší 337 608 Kč. Náhradu nákladů řízení je žalovaná podle § 149 odst. 1 o.s.ř. povinna zaplatit k rukám právního zástupce žalobců.

116. Lhůta k plnění byla stanovena podle § 160 odst. 1 občanského soudního řádu, a to v délce 60 dnů od právní moci rozsudku, když soud shledal důvody pro poskytnutí prodloužené lhůty vzhledem k výši částky, která je žalované ukládána k zaplacení, rovněž s přihlédnutím k výši nároku na náhradu nákladů řízení, tak aby měla žalovaná reálně možnost dluh včas uhradit.