13 Co 186/2022-447

Rubrum

Krajský soud v Plzni rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Marty Havlové a soudců Mgr. Jiřího Novotného a JUDr. Hany Zemanové ve věci žalobce: ; [jméno] [příjmení], narozený dne [datum] bytem [adresa] zastoupený advokátem [anonymizováno] [jméno] [jméno] sídlem [adresa] proti; žalované: ; [jméno] [příjmení], narozená dne [datum] bytem [adresa] zastoupená advokátkou [anonymizováno] [jméno] [příjmení] sídlem [adresa] o zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví o odvolání žalované proti rozsudku Okresního soudu Plzeň-město ze dne 13. 5. 2022, č. j. 34 C 368/2014-265 takto:

Výrok

I. Rozsudek soudu prvního stupně se v napadené části, tj. ve výrocích I a II, ve správném znění, a to že se jedná o pozemek p. [číslo] pozemek p. [číslo] jehož součástí je stavba [část obce], [adresa], rodinný dům, a pozemek p. [číslo] jehož součástí je stavba bez čp/če, garáž, vše v k. ú. [anonymizováno], zapsáno na [list vlastnictví] pro [územní celek] a okres [okres] u Katastrálního úřadu pro Plzeňský kraj, [stát. instituce], a dále ve výroku VI, se potvrzuje.

II. Ve výroku III se rozsudek soudu prvního stupně mění tak, že žalobce je povinen zaplatit žalované na vypořádání jejího podílu částku 1 865 500 Kč do patnácti dnů od právní moci tohoto rozsudku.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů.

IV. Žalobce je povinen zaplatit České republice – Krajskému soudu v Plzni státem zálohované náklady řízení ve výši 4 425 Kč ve lhůtě tří dnů od právní moci rozsudku.

Odůvodnění

1. Shora citovaným rozsudkem soud prvního stupně zrušil spoluvlastnictví účastníků k pozemkům parcelních čísel [číslo], [číslo] a [číslo] v [katastrální uzemí] (výrok I), pozemky parcelních čísel [číslo], [číslo] a [číslo] v [katastrální uzemí] přikázal do vlastnictví žalobce (výrok II), žalobce zavázal povinností zaplatit žalované částku 1 670 000 Kč ve lhůtě do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok III), zamítl žalobu v části, v níž se žalobce domáhal po žalované vyklizení pozemků parcelních čísel [číslo], [číslo], [číslo] v [katastrální uzemí] (výrok IV), žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení (výrok V) a nepřiznal České republice – Okresnímu soudu Plzeň-město právo na náhradu nákladů řízení (výrok VI). Soud dospěl k závěru, že byly naplněny předpoklady stanovené v ust. § 1143 občanského zákoníku pro zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví věci, neboť žalobce nebyl již ochoten ve spoluvlastnickém vztahu setrvávat, k čemuž nikdo nemůže být podle ust. § 1140 odst. 1 občanského zákoníku nucen, a po zjištění, že není možné reálně rozdělit společnou věc, přikázal ji soud – po zrušení podílového spoluvlastnictví – za přiměřenou náhradu žalobci jako jednomu ze spoluvlastníků věci do výlučného vlastnictví (ust. § 1147 věta prvá občanského zákoníku), když žalobce takový způsob vypořádání spoluvlastnictví upřednostňoval a současně podle soudu prokázal solventnost k vyplacení vypořádacího podílu žalované v přiměřeném čase tří dnů od právní moci rozsudku. Výše vypořádacího podílu byla stanovena na základě v řízení zpracovaného znaleckého posudku a jeho hodnota vycházela ze zjištěné obvyklé (tržní) ceny nemovitostí. Jelikož žalovaná, s ohledem na zdravotní stav a tomu odpovídající její majetkové (příjmové) poměry, neměla dostatek finančních prostředků na zaplacení vypořádacího podílu, což v řízení bylo prokázáno, bylo pro soud hledisko solventnosti prakticky jediným zvažovaným hlediskem při úvaze o způsobu vypořádání zrušeného spoluvlastnictví věci. Soud neshledal, že by žaloba na zrušení a vypořádání spoluvlastnictví nemovitostí byla uplatněna v nevhodné době nebo jen k újmě některého ze spoluvlastníků ve smyslu ust. § 1140 odst. 2 věty druhé občanského zákoníku, neboť pro posouzení těchto skutečností jsou rozhodující pouze objektivní poměry věci, k níž má být spoluvlastnictví zrušeno, a nikoli osobní poměry spoluvlastníků, respektive relevantně zhodnotitelné jsou pouze nepříznivé osobní poměry spoluvlastníka přechodné povahy, a nikoli trvalého rázu, na něž se v řízení odvolávala žalovaná. Nebyla zde tedy překážka bránící rozhodnutí o zrušení a vypořádání předmětného spoluvlastnictví. Soud neměl za zpochybněné spoluvlastnické právo žalobce k projednávaným nemovitostem, s ohledem na argumentaci žalované o neplatném nabytí žalobcem spoluvlastnictví k těmto nemovitostem na základě darovací smlouvy s ním sjednané matkou žalované [jméno] [příjmení], když vyšel z pravomocného rozsudku soudu, kterým byla zamítnuta žaloba žalované na určení, že [jméno] [příjmení] byla ke dni její smrti spoluvlastníkem (místo žalobce) projednávaných nemovitostí. Soud se tedy nemohl věcně zabývat tvrzením žalované, že žalobce platně nenabyl spoluvlastnický podíl k nemovitostem, když namítaná skutečnost byla předmětem jiného soudního řízení a z něho vzešlý rozsudek ve věci je podle ust. § 159a odst. 1, 3 o. s. ř. závazný pro soud i účastníky v tomto řízení. Na rozhodnutí o nákladech mezi účastníky soud aplikoval ust. § 142 odst. 1 a § 150 o. s. ř., když úspěšnému žalobci nepřiznal náhradu těchto nákladů ani zčásti. Důvody hodné zvláštního zřetele pro nepřiznání této náhrady žalobci soud spatřoval v nepříznivé sociální, příjmové a majetkové situaci žalované, spojené s jejím věkem a nepříznivým zdravotním stavem, jež je nemajetná a pobírá invalidní důchod (invalidita 3. stupně) a příspěvky na mobilitu a na péči, když je významně omezena v mobilitě a samostatnosti. Soud zhodnotil rovněž tu skutečnost, že žalovaná si bude muset obstarat do budoucna nové bydlení. Majetkové a příjmové poměry žalobce podle soudu pak snesou, aby si žalobce náklady mu v řízení vzniklé nesl ze svých prostředků. Soud s přihlédnutím k těmto skutečnostem neuložil žalované ani povinnost k náhradě nákladů státu ve smyslu ust. § 148 odst. 1 o. s. ř., zvláště pak, pokud byla v řízení osvobozena od soudních poplatků.

2. Ve včasném odvolání vyjádřila žalovaná nesouhlas s tímto rozhodnutím v té části, jež se týkala zrušení a vypořádání spoluvlastnictví účastníků k projednávaným nemovitostem. Ve vztahu k výroku rozsudku, jímž byl zamítnut žalobní návrh na její vyklizení z nemovitostí, odvolání ze strany žalované nebylo podáno. Žalovaná především trvala na námitce o nedostatku aktivní legitimace žalobce k vedení řízení na zrušení a vypořádání spoluvlastnictví k nemovitostem, když popírala, že by žalobce platně nabyl poloviční spoluvlastnický podíl od její matky [jméno] [příjmení] na základě darovací smlouvy. Tato převodní smlouva byla neplatně sjednána, když žalobce využil stavu, kdy její matka, s ohledem na věk a duševní stav, nejednala jako plně svéprávná. Matka žalované pro duševní poruchu, která nebyla jen přechodná, neplatně darovala smlouvou ze dne 29. 7. 2011 spoluvlastnický podíl o ideální polovině k předmětným nemovitostem žalovanému. Soud podle žalované v řízení nezhodnotil dostatečně skutečnosti, které se týkají zdravotního stavu žalované. Ta prodělala v roce [rok] dětskou obrnu, jež jí způsobila postižení dolních končetin a v roce [rok] a [rok] se podrobila operaci kyčelních kloubů. Žalovaná má výrazně omezenou mobilitu, chodit může pouze za pomoci speciálních aparátů a francouzských holí. Projednávané nemovitosti – zvláště rodinný dům – byly uzpůsobeny k užívání pro žalovanou, při zohlednění jejího zdravotního stavu. V případě, že by bylo zrušeno podílové spoluvlastnictví účastníků k nemovitostem a tyto byly přikázány do výlučného vlastnictví žalobce, žalobce by proti ní uplatnil žalobu na vyklizení nemovitostí, což by pro ni představovalo závažnou újmu. Žalovaná nemá jinou možnost bydlení a s ohledem na nemajetnost si jiné bydlení nemůže opatřit. Žalovaná nemůže bydlet v jakémkoliv bytě a v tomto směru je pro ni výběr bydlení omezený. Finanční prostředky, jež by obdržela z případného vypořádání podílového spoluvlastnictví, by nestačily k zajištění důstojného a hlavně přiměřeného a zdravotnímu stavu odpovídajícího bydlení pro žalovanou. Navíc by musela vynaložit finanční náklad na uzpůsobení takového bytu jejímu zdravotnímu stavu a omezením v mobilitě. Vedle toho trpí žalovaná [anonymizováno 32 slov]. Žalované byla v minulosti přiznána invalidita 3. stupně a je odkázána příjmem na důchod a sociální dávky. Nelze pak přehlédnout, že žalovaná v projednávaném domě žila od útlého dětství a především přízemí domu (přístup do domu, WC, koupelna, pracovní deska v kuchyni, bytová elektroinstalace) je z uživatelského hlediska přizpůsobeno zdravotnímu poškození žalované. Kromě toho má žalovaná velmi silnou citovou vazbu k domu. Případné vyklizení žalované z domu jí způsobí fyzické a psychické útrapy. Nelze předpokládat, že jiné bydlení bude uzpůsobeno jejím potřebám a žalovaná nemá na to, aby si případné nové bydlení upravila z vlastních finančních prostředků. Nelze přehlédnout ani věk žalované, její špatný zdravotní stav, přičemž útrapy s vyklizením domu povedou ke zhoršení jejího zdraví. Přestěhování z místa, kde žalovaná prožila celý dosavadní život, způsobí zpřetrhání vazeb a vztahů, v novém bydlišti bude žalovaná sama. Žalobce se k tomuto majetku dostal v rozporu s dobrými mravy, kdy se vloudil do přízně její matky, jíž v té době bylo 94 let, trpěla počínající demencí, a v tomto stavu uzavřela ve prospěch žalobce (synovce) darovací smlouvu, respektive i závěť, když obě tyto listiny byly podepsány ve stejný den. Podle žalované odporovala žaloba svým obsahem a účelem dobrým mravům, byla uplatněna v nevhodnou dobu a v případě vyhovění žalobě by došlo k závažné újmě v poměrech a na zdraví žalované. Z tohoto důvodu měl soud žalobu zamítnout. Žalovaná opakovaně navrhovala přerušení tohoto soudního řízení, z důvodu vyvolání obnovy řízení, v němž byla soudem zamítnuta žaloba na určení vlastnictví [jméno] [příjmení] ke spoluvlastnickému podílu, který měl darovací smlouvou být převeden na žalobce, respektive odkazovala na podané trestní oznámení na žalobce či na návrh na dodatečné projednání dědictví po její matce [jméno] [příjmení]. Za neprokázanou považovala žalovaná i tvrzenou solventnost žalobce. S uvedenou argumentací navrhla žalovaná změnu rozsudku soudu prvního stupně, v části odvoláním napadené, na zamítnutí žalobního návrhu na zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví účastníků k projednávaným nemovitostem a žádala rovněž přiznání jí náhrady nákladů za řízení před soudy obou stupňů.

3. Žalobce, který se ztotožnil s odůvodněním napadeného rozsudku, navrhl jeho potvrzení. Měl za to, že odvolání nepřineslo nic nového, s čím by se soud prvního stupně nevypořádal. Žalobce jako spoluvlastník nemovitostí byl ve věci aktivně legitimován k uplatnění žaloby na zrušení a vypořádání spoluvlastnictví. Námitky žalované, zpochybňující spoluvlastnictví žalobce, nejsou pro dané řízení právně relevantní a nelze je věcně posoudit, když byly předmětem projednání v jiném soudním řízení, v němž žalovaná neuspěla a její žaloba byla zamítnuta. Tímto pravomocným soudním rozhodnutím jsou účastníci nyní vedeného soudního řízení, jakož i soud, vázáni. Žalobce je spoluvlastníkem nemovitostí od roku 2011 a setrvale je nemůže, pro chování žalované, užívat. Žalovaná totiž nemovitosti užívá nad rámec svého vlastnictví, tedy v celém rozsahu. Rodinný dům není nikterak významně uzpůsoben k užívání zdravotně postižené osoby, v podstatě jde o namontování madel a úchopů, které lze nainstalovat i v jiných bytových prostorech. Pokud jde o citovou vázanost žalobkyně na předmětné nemovitosti, nelze tento fakt přeceňovat, neboť uvedená argumentace by byla uplatnitelná v každém řízení o zrušení a vypořádání spoluvlastnictví a soudní praxe takovou námitku neupřednostňuje před ostatními relevantními hledisky pro vypořádání zrušeného spoluvlastnictví věci. V tomto směru je zásadní, že žalovaná není schopna, na rozdíl od žalobce, vyplatit vypořádací podíl ze spoluvlastnictví. V odvolacím řízení žalobce prokázal svoji solventnost. Žalobu na zrušení a vypořádání spoluvlastnictví nelze zamítnout, když žalobce nechce ve spoluvlastnickém vztahu setrvávat, po celou dobu spoluvlastnictví byl vyloučen z výkonu vlastnického práva, žalovaná neplatí nijakou úhradu za užívání nemovitostí nad rámec jejího spoluvlastnictví, do nemovitostí nic neinvestuje, nezajišťuje jejich údržbu a nemovitosti chátrají, čímž se snižuje hodnota domu. Žalobce při získání spoluvlastnického podílu se nechoval v rozporu s dobrými mravy, důvodem, proč převedla matka žalované spoluvlastnický podíl na žalobce, bylo chování žalované vůči ní, což však žalobce neučinil předmětem dokazování, neboť se tím nechce zabývat. Výplata vypořádacího podílu přinese žalované finanční prostředky pro zajištění si koupě malého bytu či pro zaplacení velice komfortního nájemního bydlení. Nakonec, s ohledem na délku vedeného sporu, si mohla žalovaná nějak ošetřit své poměry. K zamítnutí žaloby podle žalobce nebylo možno dospět ani s přihlédnutím na věk a zdravotní stav žalované, neboť skutečnosti s tímto spojené mají trvalý charakter, nejde o přechodný stav, který dozná změny k lepšímu. Pokud na základě doplněného dokazování v odvolacím řízení byla zjištěna vyšší hodnota vypořádacího podílu, byl žalobce připraven vyplatit tomu odpovídající vyšší náhradu, a v tomto směru navrhl změnu výroku III rozsudku soudu prvního stupně. Náhrady nákladů odvolacího řízení se žalobce výslovně vzdal.

4. Odvolací soud přezkoumal rozsudek soudu prvního stupně a řízení mu předcházející (ust. § 212, § 212a o. s. ř.), doplnil dokazování k otázce solventnosti žalobce a ke zjištění aktuální obvyklé (tržní) ceny projednávaných nemovitostí, přihlédl k lékařským zprávám o zdravotním stavu žalované, jakož i k podáním účastníků, a poté dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.

5. Z lékařských zpráv bylo zjištěno, že žalovaná [anonymizována tři slova] [rok] [anonymizováno] [anonymizováno], [anonymizována čtyři slova] [anonymizováno] [anonymizováno] [anonymizováno] [anonymizována tři slova] [rok] [anonymizováno] [rok] [anonymizováno] [role v řízení] [anonymizována čtyři slova]. [role v řízení] [anonymizována čtyři slova], [anonymizována čtyři slova] [anonymizována čtyři slova] [anonymizována čtyři slova] [anonymizováno] [role v řízení] [anonymizována čtyři slova], [anonymizována čtyři slova], [anonymizováno] [anonymizováno], [anonymizována čtyři slova] [anonymizováno], [anonymizována čtyři slova] [anonymizována čtyři slova] [anonymizována čtyři slova] [anonymizována čtyři slova].

6. Podle ust. § 1140 odst. 1 občanského zákoníku, nikdo nemůže být nucen ve spoluvlastnictví setrvat.

7. Podle ust. § 1140 odst. 2 občanského zákoníku, každý ze spoluvlastníků může kdykoliv žádat o své oddělení ze spoluvlastnictví, lze-li předmět spoluvlastnictví rozdělit, nebo o zrušení spoluvlastnictví. Nesmí tak ale žádat v nevhodnou dobu nebo jen k újmě některého ze spoluvlastníků.

8. Pro posouzení doby nevhodné ke zrušení spoluvlastnictví ve smyslu ust. § 1140 odst. 2 občanského zákoníku jsou rozhodné přechodné objektivní poměry týkající se společné věci, nikoli osobní poměry některého spoluvlastníka věci; pro posouzení, zda některému spoluvlastníku vznikla újma, jsou podstatné subjektivní okolnosti přechodné povahy.

9. Soud prvního stupně dospěl ke správnému závěru, že v řízení nebyly splněny podmínky pro zamítnutí žaloby ve smyslu ust. § 1140 odst. 2 občanského zákoníku, když uzavřel, že všechny žalovanou uváděné okolnosti ([anonymizováno 12 slov] a úzká citová vazba na dům), nejsou okolnostmi dočasného charakteru, nýbrž naopak charakteru trvalého, u nichž z objektivních důvodů nelze očekávat žádné změny. Pokud by totiž byla„ pro tentokrát“ žaloba zamítnuta z důvodu existence okolností trvalejšího (trvalého) charakteru, kam bez pochyby patří všechny shora uvedené a žalovanou namítané skutečnosti, žalobce by své právo na zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví mohl v budoucnu jen stěží znovu uplatnit, a fakticky by tím došlo k vytvoření neměnného stavu, z něhož by měla trvalý prospěch jen žalovaná. Možnost zamítnutí„ pro tentokrát“ předmětné žaloby předpokládá v budoucnu příznivější chod věcí na straně žalované v tom smyslu, že se změní k lepšímu poměry žalované osoby, které při posledním rozhodování soudu vytvořily překážku pro vyhovění žalobě na zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví k věci. Jestliže takový stav nemůže objektivně nastat, nelze předmětnou žalobu zamítnout„ pro tentokrát“. Ustanovení § 1140 odst. 2 občanského zákoníku tedy spojuje zamítnutí žaloby (v nevhodnou dobu)„ pro tentokrát“ s okolnostmi přechodné povahy, což žalovanou namítané skutečnosti nenaplňovaly. Soudní judikatura pak stojí na zásadě, že ust. § 1140 odst. 2 občanského zákoníku musí být vykládáno restriktivně, neboť základním východiskem je požadavek na zachování prioritní zásady, že nikdo nemůže být nucen setrvat ve spoluvlastnictví a že překážky zrušení spoluvlastnictví mají pouze dočasný charakter.

10. Úprava obsažená v ust. § 1140 odst. 2 občanského zákoníku nevylučuje výjimečné zamítnutí žaloby na zrušení a vypořádání spoluvlastnictví z důvodu zjevného zneužití práva ve smyslu ust. § 8 občanského zákoníku. Za zneužití práva lze považovat výkon práva v rozporu s jeho účelem, kdy je právo vykonáváno, ačkoliv nositel práva nemá žádný skutečný nebo jen nepatrný zájem na jeho výkonu, v krajním případě může takové jednání nabýt povahu tzv. šikany, která je výkonem práva za účelem poškození druhé strany. O takový případ se v projednávané věci nejedná. Žalobce požadoval zrušení a vypořádání spoluvlastnictví z důvodu, že po celou dobu jeho existence nemohl naplňovat k nemovitostem vlastnické právo, nemovitosti nemohl užívat pro způsob jejich užívání (nad rámec rozsahu spoluvlastnictví) žalovanou, ze spoluvlastnictví neměl nijaký užitek, když žalovaná mu neposkytovala nijakou náhradu při plném užívání nemovitostí. Žalovaná neprovádí údržbu nemovitostí, což při dlouhodobosti takového stavu vytváří předpoklad ke zhoršování stavu staveb. Zachování spoluvlastnického vztahu, při dlouhodobých neshodách, které se blíží k nesnášenlivosti, pak zjevně vylučuje i tu okolnost, že by žalobce mohl předmětné nemovitosti užívat společně se žalovanou – na základě vzájemné dohody o způsobu užívání nemovitostí – a reálně využívat jejich užitnou hodnotu. Žalovaná neměla nijakou snahu předejít tomuto sporu tím, že by žalobci umožnila požívání naturálních či finančních užitků z tohoto spoluvlastnictví, ač si musela být vědoma svého právního postavení rovnocenného spoluvlastníka věci. Za této situace, při existujících neshodách mezi účastníky, muselo být žalované zřejmé, že se žalobce kdykoliv může domáhat řešení spoluvlastnického vztahu – zejména za stavu, když byl po celou dobu trvání spoluvlastnictví z užívání nemovitostí zcela vyloučen, a to i bez jakékoli finanční kompenzace – podáním žaloby na zrušení a vypořádání tohoto spoluvlastnictví. Žalobce se stal spoluvlastníkem nemovitostí s právními účinky vkladu ke dni 10. 8. 2011 a žalobu u soudu uplatnil 28. 7. 2014. Nelze proto uvažovat o tom, že žaloba představuje formu šikany vůči žalované, respektive postup žalobce znamenající zneužití práva. Zákon v ust. § 1140 odst. 1 občanského zákoníku, nadto jako prioritu stanoví, že nikdo nemůže být nucen setrvávat ve spoluvlastnickém vztahu.

11. Při zvažování možnosti zamítnutí žaloby odvolací soud rovněž hodnotil tu skutečnost, zda žalovaná bude mít zachovánu možnost jiného bydlení. K tomu lze uvést, že vyplacená jí finanční náhrada ve výši 1 865 500 Kč za vypořádací podíl jí umožní uspořádat si nově své bytové poměry, například pořízením si vlastního menšího bytu, nejlépe však bydlení v nájemním bytě. V případě nájemního bydlení by měla žalovaná slušný finanční základ pro zajištění vlastního bydlení na řadu let. Odvolací soud nepominul významně zhoršený zdravotní stav žalované, její věk a podstatně omezenou její mobilitu, nicméně neshledal však, že by žalovaná nemohla realizovat své bydlení také v jiném bytě. Byť změna bydlení bude pro žalovanou představovat tíživou situaci – a jedná se o velmi citlivou záležitost – není naznačené řešení jejích bytových poměrů nemožné či odporující dobrým mravům. Žalovaná uspokojovala svoji bytovou potřebu v rodinném domě, jehož byla toliko podílovým spoluvlastníkem v poloviční výši a nemohla si tedy být jista tím, že v dané nemovitosti bude bydlet navždy, zvláště pak, převedla-li její matka spoluvlastnický podíl k nemovitosti v rovnocenné výši na žalobce. Postup na zamítnutí žaloby na zrušení a vypořádání spoluvlastnictví ke společné věci soudní judikatura umožňuje v naprosto výjimečných případech, neboť každému spoluvlastníku věci zákon umožňuje, aby spoluvlastnictví ukončil. Opačný přístup by znamenal„ nezrušitelnost“ spoluvlastnictví. V projednávané věci odvolací soud potřebu takového zamítavého rozhodnutí ve vztahu k uplatněné žalobě neshledal. Otázka, za jakých podmínek a v jakém čase, by měla žalovaná předmětné nemovitosti vyklidit, nebyla předmětem tohoto řízení. V řízení žalovaná potvrdila, že o ni osobně pečuje její dcera, která nepracuje, a z tohoto titulu jsou na péči o žalovanou pobírány dávky.

12. Žalobce byl aktivně legitimován v řízení na zrušení a vypořádání spoluvlastnictví projednávaných nemovitostí, jež nabyl v polovičním podílu na základě darovací smlouvy, uzavřené dne 29. 7. 2011 s matkou žalované [jméno] [příjmení], narozenou dne [datum], což vyplývá z katastru nemovitostí, přičemž právní účinky vkladu práva jsou zaznamenány ke dni 10. 8. 2011. Pokud se žalovaná snažila v nyní projednávané věci zpochybnit platnost uvedené darovací smlouvy pro nezpůsobilost její matky uzavřít smlouvu pro duševní poruchu, respektive namítala-li žalovaná neplatnost smlouvy pro její rozpor s dobrými mravy, nebyly tyto námitky právně významné, a soud se jimi v tomto řízení nemohl věcně zabývat, neboť ty byly již předmětem jiného soudního řízení, jež bylo vedeno před [název soudu] pod sp. zn. [spisová značka] a [název soudu], jako soudem odvolacím, pod sp. zn. [spisová značka], na určení, že [jméno] [příjmení], [datum narození], byla ke dni smrti podílovou spoluvlastnicí v rozsahu poloviny (na místo žalobce) k předmětným nemovitostem, přičemž žaloba [jméno] [příjmení] byla pravomocně zamítnuta. Za popsaného stavu platí, že výrok odkazovaného pravomocného rozsudku je ve smyslu ust. § 159a odst. 1, 3 o. s. ř. závazný pro účastníky řízení a v témže rozsahu je závazný i pro soud. Účastníky odkazovaného řízení byli titíž účastníci jako v nyní projednávané věci. Podle ust. § 159a odst. 4 o. s. ř. dále platí, že jakmile bylo o věci pravomocně rozhodnuto, nemůže být v rozsahu závaznosti výroku tohoto soudního rozhodnutí věc projednána znovu. Nutno připomenout, že dovolání [jméno] [příjmení] proti rozsudku [název soudu] ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], bylo odmítnuto usnesením [název soudu] ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací].

13. S ohledem na výsledek odkazovaného soudního řízení, nemohla uspět ani námitka žalované, že žalobce nabyl spoluvlastnictví k vypořádávaným nemovitostem v rozporu s dobrými mravy či protiprávně. Odvolací soud pak opakovaně zamítal návrhy žalované na přerušení řízení, pokud tyto byly vázány na podání trestního oznámení na žalobce v souvislosti s nabytím spoluvlastnictví k nemovitostem zmíněnou darovací smlouvou či žádala-li žalovaná doprojednání dědictví po své matce nebo podala-li žalovaná návrh na obnovu řízení ve věci určení, že její matka [jméno] [příjmení] byla ke dni úmrtí spoluvlastnicí předmětných nemovitostí. Odvolací soud měl totiž za to, že spoluvlastnictví žalobce k projednávaným nemovitostem bylo postaveno zcela najisto.

14. Soudu prvního stupně je třeba přisvědčit v tom, že možné způsoby zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví, stejně jako pořadí, v němž mohou být tyto jednotlivé způsoby vypořádání použity, jsou pro soud závazné. Při rozhodování o zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví podle občanského zákoníku tak soud nejprve zkoumá, zda je možné rozdělení společné věci (§ 1144 a násl. občanského zákoníku); není-li rozdělení společné věci dobře možné, přikáže ji soud za přiměřenou náhradu jednomu nebo více spoluvlastníkům. Nechce-li však věc žádný ze spoluvlastníků, nařídí soud prodej společné věci ve veřejné dražbě (§ 1147 občanského zákoníku). Takto soud postupuje i v případě, že ten spoluvlastník, který má o věc zájem, nemá finanční prostředky k zaplacení vypořádacího podílu.

15. V posuzovaném případě měli oba spoluvlastníci stejný (50 %) podíl k vypořádávaným nemovitostem. Žalobce, oproti žalované, prokázal solventnost k vyplacení jí vypořádacího podílu, jenž byl zjištěn v odvolacím řízení ve výši 1 865 500 Kč, na základě znaleckého posudku znalce [příjmení] [jméno] [příjmení], který aktualizoval obvyklou (tržní) cenu vypořádávaných nemovitostí k datu 2. 8. 2023 na částku 3 731 000 Kč. Žalovaná v řízení dokládala svoji příjmovou nedostatečnost, když nemá finanční hotovost a je zcela odkázána na pobíraný důchod a sociální dávky.

16. Závěry o solventnosti žalobce, jak byly vyjádřeny v odůvodnění napadeného rozsudku, pro odvolací řízení nebyly již použitelné, neboť deklarovaný příslib zapůjčení finančních prostředků žalobci v době vedení odvolacího řízení již neexistoval. Odvolací soud proto vedl žalobce k prokázání jeho solventnosti jiným způsobem, přičemž žalobce poučil o povinnosti tvrzení a důkazní ve smyslu ust. § 118a odst. 1, 3 o. s. ř. a o důkazním břemenu ve smyslu ust. § 120 odst. 1 o. s. ř.

17. Žalobce následně prokázal svoji solventnost uzavřenou smlouvou o zápůjčce, sjednanou dne 23. 5. 2023 se zapůjčitelem [jméno] [příjmení], narozeným dne [datum], na částku 1 700 000 Kč (tj. ve výši poloviny hodnoty obvyklé ceny vypořádávaných nemovitostí podle ocenění z prvního soudně znaleckého posudku [anonymizováno] [jméno] [příjmení]), úročenou 6 % ročně z poskytnutého plnění, bez zástavy či jiného zajištění, se splatností ve lhůtě 24 měsíců od data poskytnutí zápůjčky s tím, že pokud žalobce získá hypoteční úvěr, pak vrátí zápůjčku neprodleně. Odvolací soud provedl výslech [jméno] [příjmení] jako svědka, zjistil jeho přátelský vztah k žalobci, ochotu poskytnout mu zápůjčku ve výši a za podmínek uvedených v písemném vyhotovení smlouvy o zápůjčce. Svědek v rámci podané výpovědi ze dne 20. 6. 2023 (č. l. 355 spisu) předložil k nahlédnutí originál výpisu z účtu u [právnická osoba], ohledně hodnoty jím vlastněných cenných papírů (podílových listů, akcií) k datu 19. 6. 2023, kdy aktuální objem peněz přepočtený na CZK měnu představoval částku 3 054 025,38 Kč. Svědek tedy doložil disponibilitu s uvedenou částkou, jejíž likvidita podle smlouvy byla vázána na dobu dvou dnů. Po navýšení hodnoty vypořádacího podílu na základě nově zpracovaného znaleckého posudku [anonymizováno] [jméno] [příjmení] na stanovení aktualizované obvyklé ceny vypořádávaných nemovitostí, vyjádřil [jméno] [příjmení] v další smlouvě o zápůjčce ze dne 23. 8. 2023 svůj závazek vyplatit žalobci další částku 200 000 Kč, a to za stejných podmínek jako v předcházející smlouvě o zápůjčce ze dne 23. 5. 2023. U obou zápůjček byla sjednána smluvní pokuta 30 000 Kč měsíčně, v případě prodlení s úhradou zápůjčky.

18. Z uvedeného má odvolací soud za prokázané, že žalobce má zajištěné finanční krytí na výplatu vypořádacího podílu žalované. Solventnost žalobce pro potřebu tohoto řízení byla tedy prokázána. Z veřejných rejstříků odvolací soud ověřil, že proti žalobci není vedeno exekuční či insolvenční řízení. Žalobce je ženatý, pracuje jako směnový vedoucí technik s příjmem 40 000 Kč čistého měsíčně, jeho manželka dosahuje příjmu 20 000 Kč čistého měsíčně, a spolu vychovávají dvě nezletilé děti. V současné době bydlí žalobce v bytě, na který splácí hypotéku, přičemž v případě získání vypořádávaného rodinného domu do výlučného vlastnictví, chtěl by v tomto domě s rodinou bydlet s tím, že užívaný byt by prodal a ze získaných peněz by uhradil hypotéku na tento byt.

19. Z hlediska zvažování kritérií rozhodných pro přikázání věci po zrušení spoluvlastnictví některému z účastníků do výlučného vlastnictví, měli účastníci shodné postavení při poměření velikosti jejich spoluvlastnických podílů k věci ve výši 50 % u každého z nich a z pohledu uvažovaného účelného využití rodinného domu k bydlení. Ve prospěch žalobkyně svědčila ta skutečnost, že v domě žila od útlého věku, je s ním citově svázána, spjatá s prostředím, v němž bydlí, stejně jako její již vyšší věk a zdravotní stav, zejména pak omezená mobilita, jež je snáze zvládána v bytě, na který je žalovaná zvyklá a jenž je dílčím způsobem upraven pro potřebu jeho užívání právě žalovanou. Oproti žalobci, pak žalovaná nemá zajištěnu jinou možnost bydlení, a opatřování si nového bydlení by pro žalovanou představovalo zátěž, s ohledem na omezený výběr bytů, z důvodu jejího zdravotního postižení. Na druhé straně žalovaná nikterak nekompenzovala žalobci to, že nemovitosti užívala nad rámec svého spoluvlastnického podílu, a nedbala na potřebu údržby domu, což je zásadní pro zachování jeho hodnoty.

20. Nakonec rozhodujícím kritériem pro přikázání projednávaných nemovitostí žalobci do výlučného vlastnictví byla schopnost žalobce vyplatit žalované vypořádací podíl v plné výši, a to v krátké lhůtě patnácti dnů od právní moci rozsudku. Jiným způsobem (nedošlo-li k zamítnutí žaloby), soud nemohl ani rozhodnout, neboť ust. § 1147 odst. 2 občanského zákoníku mu závazně předepisuje procesní postup – v případě nesolventnosti spoluvlastníků či nezájmu o vlastnění nemovitostí – na rozhodnutí o prodeji nemovitostí ve veřejné dražbě, což zpravidla bývá pro spoluvlastníky méně výhodné, když většinou výtěžek z dražby je nižší, než cena obvyklá nemovitostí, jak je zjištěna znaleckým posudkem.

21. Veden popsanými důvody, odvolací soud podle ust. § 219 o. s. ř. potvrdil rozsudek soudu prvního stupně, v části odvoláním napadené, tj. ve výrocích I, II, jimiž bylo rozhodnuto o zrušení podílového spoluvlastnictví účastníků k projednávaným nemovitostem a o jejich přikázání do výlučného vlastnictví žalobce s tím, že upřesnil identifikaci nemovitostí pro potřebu zápisu změny vlastnictví v katastru nemovitostí, a dále byl potvrzen i navazující výrok o nákladech státu VI. Z důvodu navýšení ceny vypořádávaných nemovitostí a tím i hodnoty vypořádacího podílu, změnil odvolací soud podle ust. § 220 odst. 1 o. s. ř. výrok III napadeného rozsudku tak, že žalobce zavázal k vyplacení vypořádacího podílu žalované ve výši 1 865 500 Kč ve lhůtě do patnácti dnů od právní moci rozsudku.

22. O nákladech řízení mezi účastníky bylo rozhodnuto podle ust. § 224 odst. 2, § 142 odst. 1 o. s. ř. za použití ust. § 150 o. s. ř. tak, že žádnému z nich nebyla přiznána náhrada těchto nákladů, když byly zohledněny nepříznivé osobní, příjmové a majetkové poměry žalované, která je odkázána na pobíraný důchod a sociální dávky. Navíc se žalobce pro odvolací řízení vzdal náhrady nákladů, jež mu v tomto řízení vznikly.

23. Žalobci odvolací soud podle ust. § 148 odst. 1 o. s. ř. uložil povinnost k zaplacení poloviny nákladů státu, jež vznikly v souvislosti se zpracováním znaleckého posudku v odvolacím řízení [anonymizováno] [jméno] [příjmení], zatímco žalované povinnost k náhradě těchto nákladů uložena nebyla, neboť splňovala předpoklady pro osvobození od placení soudních poplatků. Platební povinnost žalobce v této souvislosti představuje plnění ve výši 4 425 Kč, se lhůtou plnění podle ust. § 160 odst. 1 o. s. ř. v délce tří dnů od právní moci rozsudku.

Poučení