34 C 368/2014-265

Rubrum

Okresní soud Plzeň-město rozhodl samosoudcem Mgr. Bc. Tomášem Kamenickým ve věci žalobce: [osobní údaje žalobce] zastoupený advokátem [údaje o zástupci] proti žalované: [osobní údaje žalované] zastoupená obecnou zmocněnkyní [příjmení] [jméno] [příjmení] sídlem [adresa] o zrušení podílového spoluvlastnictví a vyklizení nemovitých věcí takto:

Výrok

I. Spoluvlastnictví účastníků k pozemkům parcelních čísel [číslo], [číslo] a [číslo] v [katastrální uzemí] se ruší.

II. Pozemky parcelních čísel [číslo], [číslo] a [číslo] v [katastrální uzemí] se přikazují do vlastnictví žalobce.

III. Žalobce je povinen zaplatit žalované částku 1 670 000 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.

IV. Žaloba se v části, v níž se žalobce domáhal po žalované vyklizení pozemků parcelních čísel [číslo], [číslo] a [číslo] v katastrálním území Bručná, zamítá.

V. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

VI. České republice - Okresnímu soudu Plzeň-město se právo na náhradu nákladů řízení nepřiznává.

Odůvodnění

1. Žalobce se domáhal zrušení podílového spoluvlastnictví účastníků k nemovitostem uvedeným ve výroku, jakož i jejich vyklizení žalovanou. Žalobu odůvodnil tím, že na základě darovací smlouvy s [jméno] [celé jméno žalované] se stal polovičním spoluvlastníkem předmětných nemovitostí se žalovanou jako druhým polovičním spoluvlastníkem. Spoluvlastnictví je pro něj dlouhodobě neakceptovatelné, protože žalovaná sama užívá 1. NP rodinného domu [adresa] postaveného na pozemku p. [číslo] NP užívá z vůle žalované její dcera. Žalobce není schopen se se žalovanou domluvit na jiném způsobu užívání nemovitostí, kdy žalovaná odkazuje na svůj špatný zdravotní stav po dětské obrně. Žalobce se se žalovanou na zrušení spoluvlastnictví nedohodl, neboť jeho nabídky na koupi spoluvlastnického podílu žalovaná odmítla. Nabídla mu pouze dohodu o způsobu užívání nemovitostí v tom směru, že žalovaná bude se svou dcerou užívat celou nemovitost a bude hradit žalobci částku 3 500 Kč, což je však pro žalobce nevýhodné. Jelikož rozdělení nemovitostí patrně není možné, navrhoval žalobce vypořádání zrušeného spoluvlastnictví přikázáním nemovitostí do vlastnictví žalobce, pokud mu jeho finanční možnosti umožní zaplatit vypořádací podíl, jinak nařízení prodeje nemovitostí v dražbě. Zároveň s tím navrhl, aby soud uložil žalované povinnost nemovitosti vyklidit a předat žalobci do 6 měsíců od zaplacení vypořádacího podílu.

2. Žalovaná se žalobou nesouhlasila. Svou obranu proti ní postavila na tvrzení, že zrušením spoluvlastnictví by jí byla způsobena újma. Žalovaná se narodila v roce 1951, v roce 1952 prodělala dětskou obrnu, která na ní zanechala trvalé postižení obou dolních končetin. V roce 1957 a 1967 podstoupila operace kyčelních kloubů, trpí syndromem karpálního tunelu, oslabením břišního svalstva, únavovým syndromem a deformací páteře, pohybovat se může v zásadě jen s pomocí vysokých aparátů a dvou francouzských berlí. Žalovaná byla uznána osobou těžce zdravotně postiženou, byl jí přiznán plný invalidní důchod, v roce 2014 ve výši 8 290 Kč. Jelikož je žalovaná závislá na péči druhé osoby ve druhém stupni závislosti, stará se o ni dcera [jméno] [celé jméno žalované]. Rodiče žalované postavili dům s přihlédnutím k jejím potřebám vyplývajícím z jejího zdravotního stavu. Celý svůj život obývala přízemí, které je přizpůsobeno žalované nízko položenou pracovní deskou kuchyňské linky, rozmístěním madel a úchopů po přízemí domu, zvlášť přizpůsobeným WC i koupelnou a upravenou výší ovládacích prvků bytové elektroinstalace. Žalobce se nepodílí na nákladech spojených se správou domu, žalovaná sama hradí daň z nemovitostí a rovněž i pojištění, a to ze svého invalidního důchodu a příspěvku na mobilitu ve výši 400 Kč měsíčně. Žádný jiný příjem ani majetek žalovaná nevlastní. Při zrušení podílového spoluvlastnictví by žalovaná byla vystavena výrazné fyzické i psychické zátěži v souvislosti s hledáním nového domova, se stěhováním a finanční zátěží s tím vzniklými náklady. Po smrti matky žalované se změnilo i chování žalobce k ní, kdy žalobce na žalovanou začal vyvíjet nátlak v tom směru, že požadoval její vystěhování a prodej společných nemovitostí, slovně ji napadal, vyhrožoval jí např. prohlášením, že jí do baráku nastěhuje cikány, o čemž žalovaná učinila oznámení na PČR. Z těchto důvodů navrhovala zamítnutí žaloby.

3. Soud vzal za prokázané, že účastníci jsou v katastru nemovitostí zapsáni jako podíloví spoluvlastníci pozemků [parcelní číslo] (zahrada), p. [číslo] jehož součástí je rodinný dům [adresa], a p. [číslo] jehož součástí je garáž bez č. p./č. e., vše v k. ú. Bručná; každému z účastníků náleží spoluvlastnický podíl o ideální nemovitostí. Rodinný dům byl původně chatou postavenou v roce 1966, v roce 1974 přestaven do podoby dnešního rodinného domu; v této době byla postavena i garáž. Jedná se o částečně podsklepenou jednopodlažní stavbu s využívaným podkrovím, v rodinném domě je jedna bytová jednotka, v podkroví je možné provizorní ubytování. Byt je vybaven prvky, které umožňují osobě s těžkým pohybovým postižením užívání a bydlení (madla v koupelně a WC, upravenou výší pracovní desky kuchyňské linky ovládacích prvků bytové elektroinstalace).

4. Reálné (vertikální) rozdělení pozemků s rodinným domem nepřichází v úvahu, neboť tomu brání konstrukční systém budovy a její dispoziční uspořádání. Není možné ani rozdělení rodinného domu na bytové jednotky, protože 1. NP lze užívat samostatně, ale prostory v podkroví slouží pouze jako provizorní ubytování; nejedná se o plnohodnotnou bytovou jednotku, kterou by bylo z technického i dispozičního hlediska možné samostatně užívat. K přestavbě rodinného domu na dvě samostatné bytové jednotky by bylo zapotřebí kompletní rekonstrukce rodinného domu, vybudování samostatného schodiště do podkroví, vybudování plnohodnotného sociálního zařízení v podkroví, nové rozvody všech inženýrských sítí včetně přípojek. Náklady na přestavbu by pravděpodobně přesáhly současnou hodnotu celého rodinného domu.

5. Obvyklá cena pozemků p. [číslo] p. [číslo] [parcelní číslo] v k. ú. [anonymizováno] činí 3 340 000 Kč.

6. V možnostech žalobce je opatřit si částku ve výši 1 600 000 Kč zápůjčkou od [jméno] [příjmení], [datum narození], trvale bytem [adresa], za účelem zaplacení vypořádacího podílu žalované při zrušení spoluvlastnictví. Zapůjčitelka přitom disponuje nejméně částkou 1 700 000 Kč uloženou na účtu u [právnická osoba] Ve zbytku je žalobce schopen zaplatit vypořádací podíl z vlastních zdrojů.

7. Žalovaná je osobou se zvlášť těžkým postižením, byla uznána invalidní pro invaliditu 3. stupně. V roce 1952 prodělala dětskou obrnu, která zanechala trvalé postižení obou dolních končetin, v roce 1957 a 1967 podstoupila operace kyčelních kloubů. Žalovaná trpí chabou plegií obou dolních končetin, syndromem karpálního tunelu bilaterálně, těžkým oslabením břišních svalů, únavovým syndromem v rámci postpolio syndromu, vertebrogenním algickým syndromem celé páteře, artrózou ramenního kloubu a akroparestézií z chronického přetěžování obou horních končetin. Chodit může jen s pomocí vysokých aparátů a dvou francouzských berlí, případně na invalidním vozíku. Jedná se o dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav, jehož zlepšení nelze předpokládat. Žalovaná v roce 2014 pobírala invalidní důchod ve výši 8 290 Kč měsíčně, příspěvek na mobilitu ve výši 400 Kč měsíčně. Nemá jiné příjmy a nevlastní jiný majetek.

8. Skutečnost, že účastníci jsou v katastru nemovitostí zapsáni jako podíloví spoluvlastníci, každý o ideální zahrady p. [číslo] pozemku s rodinným domem p. [číslo] pozemku s garáží [parcelní číslo] v k. ú. [anonymizováno] je prokázáno z výpisu z KN na č. l.

255. Stavebnětechnické údaje o rodinném domě, to, že pozemek s domem nelze rozdělit na bytové jednotky, jakož i obvyklá cena předmětných pozemků je prokázána ze znaleckého posudku Ing. [jméno] [příjmení] ze dne 13. 1. 2022 [číslo]. Znalec provedl prohlídku nemovitosti dne 10. 1. 2022, vyšel z podkladů uvedených v čl. 2 znaleckého posudku a přiložených v jeho přílohách a zjistil výměry jednotlivých pozemků částečně z projektové dokumentace a částečně měřením na místě. Pokud jde o údaje o rodinném domě, viz místopis a celkový popis nemovité věci. Pokud jde o možnost rozdělení rodinného domu, viz čl. 1 na 15 str. posudku, kde znalec dospěl k závěru, že vertikální rozdělení nemovitosti není možné, protože tomu brání konstrukční systém budovy a její dispoziční uspořádání; podkrovní prostory nejsou plnohodnotnou bytovou jednotkou a pro rozdělení domu na dvě bytové jednotky by bylo potřeba přestavby celého rodinného domu včetně vybudování samostatného schodiště do podkroví, vybudování plnohodnotného sociálního zařízení v podkroví, nových rozvodů všech inženýrských sítí včetně přípojek, přičemž předpokládá, že náklady na přestavbu by pravděpodobně přesáhly hodnotu celého rodinného domu. Obvyklou cenu nemovitostí ve výši 3 340 000 Kč znalec určil srovnávací metodou, kdy porovnal posuzované nemovitosti s čtyřmi jinými v cenovém rozpětí od 26 206 Kč za m2 do 41 850 Kč za m2, přičemž všechny srovnávané domy byly v lepším nebo výrazně lepším stavu a všechny mají výrazně vyšší užitnou plochu. Znalecký posudek je náležitě odůvodněn, má podklad v obsahu nálezu, jeho odůvodnění odpovídá pravidlům logického myšlení. Znalec vyčerpal úkol ve vztahu k zadání a přihlédl ke skutečnostem, s nimiž se měl vypořádat. Závěry posudku jsou podloženy výsledky řízení a nejsou v rozporu s ostatními důkazy. Jelikož ke znaleckému posudku neměli výhrady ani účastníci, soud od výslechu znalce podle § 127 odst. 1 in fine o. s. ř. upustil. Že je nemovitost přizpůsobena potřebám žalované madly, výší pracovní desky a vypínačů, apod. je prokázáno z vyjádření ÚMO [obec a číslo] - Slovany, odbor sociální ze dne 29. 4. 2015 na č. l. 59.

9. Z potvrzení o půjčce ze dne 26. 4. 2022 na č. l. 228, resp. č. l. 245 vyplývá, že žalobce se předběžně domluvil s paní [jméno] [příjmení] na uzavření smlouvy o zápůjčce ve výši 1 600 000 Kč, aby z ní mohl zaplatit vypořádací podíl žalované, domluvil se s ní na všech náležitostech smlouvy včetně zajištění a úročení. Součástí potvrzení je též výpis z účtu [jméno] [příjmení] vedeného u [právnická osoba], č. [bankovní účet] na č. l. 229, z něhož plyne, že [jméno] [příjmení] si z jiného svého účtu převedla dne 26. 4. 2022 částku 1 700 000 Kč na zmíněný účet u [právnická osoba]

10. Je pravdou, že potvrzení na č. l. 228 obsahuje písařskou chybu, kdy chybějí tři nuly a výše půjčky je tak stanovená na 1 600 Kč, zatímco potvrzení na č. l. 245 sice obsahuje správnou sumu, ale chybí mu podpis. Uvedené však soud nechápe tak, že by se žalobce snažil podvést žalovanou o platbu vypořádacího podílu, ani že by neprokázal svou solventnost k zaplacení vypořádacího podílu. Vystavená potvrzení o půjčce sice nejsou právním jednáním, nicméně i na ně lze přiměřeně použít § 578 o. z., dle něhož chyby v psaní nebo počtech nejsou právnímu jednání (zde vystavenému potvrzení) na újmu, je-li jeho význam nepochybný. V souzené věci paní [jméno] [příjmení] potvrdila, a to výslovně pro účely vypořádání podílového spoluvlastnictví k nemovitostem, které ve svém potvrzení vyjmenovala, že poskytne zápůjčku žalobci„ tak, aby mohl vyplatit [celé jméno žalované] vypořádací podíl,“ a žalobce měl peníze„ k dispozici již v době, kdy rozsudek nabyde právní moci.“ Potvrzení přitom bylo učiněno v době, kdy žalobci byla známa výše obvyklé ceny nemovitosti, a tedy i výše v úvahu přicházejícího vypořádacího podílu. Rovněž není náhodou, že k potvrzení je přiložen výpis z účtu na částku 1 700 000 Kč, neboť jím se má zjevně dokladovat to, že [jméno] [příjmení] je sama dost solventní na to, aby zápůjčku za účelem vyplacení vypořádacího podílu mohla žalobci poskytnout.

11. Skutečnost, že žalobce má dostatek prostředků na úhradu zbytku vypořádacího podílu z vlastních zdrojů je prokázána výpisem z běžného účtu u [právnická osoba] za druhé čtvrtletí 2022 na č. l. 246.

12. Shora uvedené poznatky k osobě žalované jsou prokázány fotokopií průkazu ZTP/P ze dne 7. 2. 2011 na č. l. 21 (pokud jde o zjištění, že žalovaná je osobou se zvlášť těžkým postižením), lékařskou zprávou MUDr. [jméno] [příjmení] ze dne 11. 6. 2015 na č. l. 60, v níž jsou uvedeny diagnózy žalované uvedené už výše, a je zde konstatováno, že žalovaná může chodit jen s pomocí vysokých aparátů a dvou francouzských berlí, případně na invalidním vozíku; z důkazu též vyplývá, že se jedná o dlouhodobě nepříznivý stav, jehož zlepšení nelze předpokládat. Podobně z lékařské zprávy MUDr. [jméno] [příjmení] ze dne 7. 11. 2013 na č. l. 61 plyne, že žalobkyně prodělala v prvním roce svého věku dětskou obrnu, jejímž následkem jsou diagnózy již uvedené. Majetkové poměry žalované jsou prokázány prohlášením žalované o osobních, majetkových a výdělkových poměrech na č. l. 28, zprávou ČSSZ ze dne 20. 10. 2014 na č. l. 34 a zprávou Úřadu práce České republiky ze dne 21. 10. 2014 na č. l. 37, jakož i jeho rozhodnutím ze dne 1. 2. 2012 na č. l.

62. Žalovaná v prohlášení uvedla, že pobírá invalidní důchod pro invaliditu 3. stupně ve výši 8 290 Kč (v roce 2014), dávky státní sociální podpory ve výši 4 000 Kč a 400 Kč jako příspěvek na mobilitu. Uvedené koresponduje se zprávou ČSSZ, dle níž výše žalovaná pobírá invalidní důchod pro invaliditu 3. stupně, jehož výše od ledna 2014 činí 8 290 Kč a sdělením Úřadu práce České republiky, dle něhož žalovaná pobírá příspěvek na mobilitu ve výši 400 Kč, kdy rozhodnutí, jímž byl příspěvek přiznán, je založen na č. l. 62.

13. Z rozsudku zdejšího soudu ze dne 1. 6. 2020, č. j. 13 C 386/2015-307, který nabyl právní moci 7. 4. 2021, se podává, že žalobkyně se domáhala určení, že její matka [jméno] [celé jméno žalované] byla ke dni svého úmrtí 26. 9. 2013 podílovou spoluvlastnicí s podílem o ideální nemovitostí, o něž jde i v této věci, s odůvodněním, že její matka pro duševní poruchu, která nebyla jen přechodná, neplatně darovala smlouvou ze dne 29. 7. 2011 spoluvlastnický podíl o ideální polovině k daným nemovitostem žalovanému, avšak neuspěla, protože bylo vyvráceno, že by [jméno] [celé jméno žalované] darovací smlouvu uzavřela v duševní poruše (viz zejména odst. 9, 28c, 28f, 42, 47 a 51). Zmíněný rozsudek byl ve věci samé potvrzen rozsudkem Krajského soudu v Plzni ze dne 24. 2. 2021, č. j. 61 Co 242/2020-349, který odhlédl od výsledků dokazování třemi svědky, kdy měl za to, že tyto důkazní prostředky byly navrženy v rozporu se zásadou koncentrace řízení (odst. 14) a jinak se zcela ztotožnil se závěrem o skutkovém stavu i jeho právním posouzením (odst. 9, 11 a 16).

14. Po právní stránce soud vyšel z § 1140 odst. 1 o. z., dle něhož nikdo nemůže být nucen setrvat ve spoluvlastnictví a § 1140 odst. 2 věty první o. z. Účastníci jsou přitom podílovými spoluvlastníky daných nemovitostí, protože jim svědčí domněnka správnosti zápisu v katastru nemovitostí dle § 980 odst. věty první o. z. Spoluvlastnictví žalovaného není zpochybněno ani sporem o určení spoluvlastnického práva [jméno] [celé jméno žalované] ke dni její smrti, protože žaloba byla zamítnuta a výrok o tom je pravomocný, a tudíž i ve smyslu § 159 odst. 1 a 3 o. s. ř. závazný pro soud i účastníky. Z toho důvodu nelze brát zřetel k přesvědčení žalované, že darování id. nemovitostí žalobci bylo neplatné, ani k lékařské zprávě MUDr. [jméno] [příjmení] ze dne 13. 6. 2014 na č. l. 26, která to má prokazovat, jakož i k dalším skutečnostem, jež by v konečném důsledku vedly k závěru o neplatnosti darovací smlouvy, protože by to popíralo účinky materiální stránky právní moci rozsudku ze dne 1. 6. 2020.

15. Není naplněn ani jeden ze znaků alternativní skutkové podstaty § 1140 odst. 2 věty druhé o. z. První znak nevystihují ani tvrzení žalované, neboť pro posouzení, zda je o zrušení spoluvlastnictví žádáno v nevhodnou dobu, jsou rozhodující pouze objektivní poměry věci, k níž má být spoluvlastnictví zrušeno, a nikoli osobní poměry spoluvlastníků. Zrušením spoluvlastnictví však nebude ani způsobena újma žalované ve smyslu daného ustanovení, neboť o újmu některého ze spoluvlastníků jde jen tehdy, jsou-li nepříznivé osobní poměry spoluvlastníka přechodné povahy. Pro stručnost soud odkazuje na důvody rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 9. 12. 2015, sp. zn. 22 Cdo 5159/2014, č. 101/2016 Sb. NS, k požadavku přechodnosti obou kritérií viz zejména odst. 40 - 44. Jelikož je však nepříznivý zdravotní stav žalované trvalý a nikoli přechodný, což vyplývá jak z provedených důkazů, takto žalovaná takto sama tvrdila (viz např. podání žalované ze dne 15. 6. 2015 na č. l. 56 nebo závěrečný návrh), skutkový znak újmy některého ze spoluvlastníků dle § 1140 odst. 2 věty druhé o. z. tudíž není naplněn, a proto soud spoluvlastnictví účastníků k daným nemovitostem zrušil.

16. Řízení o vypořádání podílového spoluvlastnictví patří mezi řízení, v nichž soud ve smyslu § 153 odst. 2 o. s. ř. není vázán žalobním návrhem účastníků a může proto rozhodnout, že zrušené spoluvlastnictví bude vypořádáno i jiným způsobem než navrhovaným (rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 9. listopadu 1965, 5 Cz 22/65, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 22. 4. 2004, sp. zn. 22 Cdo 559/2004, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 22. 4. 2004, sp. zn. 22 Cdo 559/2004, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 5. 2016, sp. zn. 22 Cdo 5353/2015, usnesení Ústavního soudu ze dne 12. 6. 2006, sp. zn. I. ÚS 174/05). Souhlas všech spoluvlastníků tak není podmínkou pro přijetí určitého způsobu vypořádání; ostatně kdyby byli schopni se na způsobu dohodnout, nevedli by o něj soudní spor.

17. Občanský zákoník stanoví nejen možné způsoby zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví, ale i závazné pořadí, v němž mohou být tyto jednotlivé způsoby vypořádání použity. Při rozhodování o zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví podle občanského zákoníku tak soud nejprve zkoumá, zda je rozdělení společné věci možné (§ 1144 a násl. o. z.); není-li rozdělení dobře možné, přikáže ji za přiměřenou náhradu jednomu nebo více spoluvlastníkům. Nechce-li však věc žádný ze spoluvlastníků, nařídí soud prodej společné věci ve veřejné dražbě (§ 1147 o. z.); takto postupuje i v případě, že ten spoluvlastník, který má o věc zájem, nemá finanční prostředky k zaplacení vypořádacího podílu (rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 22. 9. 2015, sp. zn. 22 Cdo 1618/2015).

18. Podmínkou pro závěr o rozdělitelnosti pozemků se stavbou je, aby rozdělením vznikly samostatné věci, jejichž existence bude v souladu se stavebními předpisy (rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 6. 12. 2010, sp. zn. 22 Cdo 3929/2010 a ze dne 29. 5. 2012, sp. zn. 22 Cdo 2977/2010), tj. musí jít o vertikální rozdělení budovy, předpokládající existenci společné zdi.

19. Již dřívější judikatura ke zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví podle § 142 obč. zák. připouštěla s odkazem na § 5 odst. 2 zákona č. 72/1994 Sb. vypořádání podílového spoluvlastnictví rozdělením společné věci na bytové jednotky (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 29. 7. 2003, sp. zn. 22 Cdo 650/2002, nebo rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 22. 4. 2004, sp. zn. 22 Cdo 559/2004). Judikatura přitom zdůraznila, že tento způsob vypořádání nastupuje při nemožnosti reálného dělení věci, a předchází tak přikázání společné věci některému ze spoluvlastníků za náhradu (srov. usnesení Ústavního soudu ze dne 12. 4. 2006, sp. zn. I. ÚS 174/05). Rovněž současná judikatura Nejvyššího soudu ke zrušení a vypořádání spoluvlastnictví rozhodnutím soudu podle § 1143 a násl. o. z. připouští s odkazem na § 1165 o. z. vypořádání spoluvlastnictví transformací společné věci (budovy) na vlastnictví jednotek. Vychází z toho, že podle § 1147 o. z. je třeba dát přednost nejprve rozdělení společné věci (a to i rozdělení domu na jednotky podle § 1165 o. z.), a teprve tehdy, není-li to dobře možné, může soud přikázat věc za náhradu jednomu nebo více spoluvlastníkům (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 9. 12. 2015, sp. zn. 22 Cdo 4000/2015, usnesení Ústavního soudu ze dne 26. 5. 2016, sp. zn. II. ÚS 799/2016, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 3. 8. 2016, sp. zn. 22 Cdo 2208/2015).

20. Rozhodnout o vypořádání spoluvlastnictví vznikem bytového spoluvlastnictví může soud v zásadě jen za předpokladu, že se ve společné nemovitosti nacházejí alespoň dva byty (rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 4. 5. 2017, sp. zn. 22 Cdo 5764/2016).

21. V rodinném domě účastníků se však dvě bytové jednotky nenacházejí, rozdělení pozemků s rodinným domem na bytové jednotky rovněž brání výše nákladů spojených se stavebními úpravami, která by byla nepřiměřeně vysoká vzhledem k obvyklé ceně nemovitostí.

22. Soud proto postupoval podle § 1147 věty první o. z. a přikázal nemovitosti do vlastnictví žalobce, neboť ten jednak s přikázáním souhlasil a jednak je dostatečně solventní k tomu, aby žalované vypořádací podíl zaplatil. Jelikož žalovaná s ohledem na svůj zdravotní stav a tomu odpovídající majetkové (příjmové) poměry nemá dostatek finančních prostředků na zaplacení vypořádacího podílu, což i sama připouští, je hledisko solventnosti prakticky jediným zvažovaným hlediskem. Smyslem požadavku solventnosti je totiž vyhnout se situaci, kdy jeden z bývalých spoluvlastníků získal vlastnické právo k celé věci, zatímco druhý ze spoluvlastníků zůstal s nezaplacenou či dokonce obtížně dobytnou pohledávkou.

23. Jelikož pozemky byly přikázány do vlastnictví žalobce, náleží žalované ve smyslu § 1147 věty první o. z. přiměřená náhrada. Vzhledem k tomu, že účastníci jsou podílníky s podíly o id. nemovitostí, byla výše náhrady určena jako jedna polovina z ceny obvyklé daných nemovitostí.

24. Lhůtu k zaplacení vypořádacího podílu soud určil podle § 160 odst. 1 části věty před středníkem o. s. ř., tj. do tří dnů. V potvrzení o půjčce je totiž řečeno, že smlouva o zápůjčce bude uzavřena neprodleně po vyhlášení rozsudku. K tomu došlo 13. 5. 2022. Dobu vypracování písemného vyhotovení rozsudku lze odhadnout na dva týdny až měsíc. Doba do nabytí právní moci bude činit nejméně dalších 15 dnů nepočítaje v to dobu případného odvolacího řízení. Jsou-li budoucí zapůjčitelka a žalobce na všem domluveni a zapůjčitelka má peníze k dispozici, mohou dobu od vyhlášení rozsudku do jeho právní moci využít k přípravě a uzavření smlouvy. Pro stanovení třicetidenní pariční lhůty proto dle názoru soudu nejsou dostatečné důvody.

25. K námitkám žalované k procesní stránce věci soud uvádí, že výzvy k doplnění skutkových tvrzení a důkazních návrhů žalobcem ohledně jeho schopnosti zaplatit vypořádací podíl žalované spadají pod třetí výjimku z koncentrace řízení uvedenou v § 118b odst. 1 věta třetí o. s. ř. Na jednání dne 20. 5. 2015 soud v předchozím obsazení soudkyní uvedl, že žalobce nebude poučovat podle § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř., kdy se patrně nejdříve hodlal zabývat tvrzeními žalované o újmě, kterou jí způsobí zrušení spoluvlastnictví. Jelikož tvrzení žalobce o jeho solventnosti, resp. jeho finančních možnostech k vyplacení vypořádacího podílu chyběla, musel být žalobce postupem podle § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř. k jejich doplnění vyzván po prvním jednání. V takovém případě mu však nelze vytýkat, že svá tvrzení o skutečnostech významných pro věc a návrhy na provedení důkazů podal po prvním jednání ve věci. Navíc o tvrzení o možnosti žalobce uzavřít smlouvu o zápůjčce a potvrzeních o tom, lze uvažovat též tak, že nastaly po prvním jednání ve smyslu první výjimky uvedené v § 118b odst. 1 věty třetí o. s. ř, neboť žalobce smlouvu o zápůjčce vyjednal až poté, co dokázal odhadnout výši vypořádacího podílu. 26. § 119a o. s. ř. upravuje scénář jednání před vyhlášením rozsudku. Po poučení přítomných účastníků, že všechny rozhodné skutečnosti musí uvést a důkazy označit dříve, než soud ve věci vyhlásí rozhodnutí, a o podmínkách uplatnění nových skutečností a důkazů v odvolacím řízení, jsou účastníci povinni uvést co tvrdí a jaké další důkazy navrhují. Jestliže nic neuvedou, nebo jsou zde důvody pro to, aby se k jejich tvrzením nepřihlédlo a aby navržené důkazy nebyly provedeny, mají se účastníci vyjádřit k dokazování ke skutkové a právní stránce věci. Je-li však v závěrečném návrhu uplatněná nová argumentace, s níž by se soud musel vypořádat ve svém rozhodnutí (nebo je-li v závěrečném návrhu přípustným způsobem přednesena nová skutečnost či uplatněn nový důkazní návrh) je možné takový důkaz ještě dodatečně provést. Rozhodnutí předsedy senátu o tom, které důkazy provede a které neprovede (§ 118 odst. 2 a § 119a odst. 2 o. s. ř.) je usnesením, kterým se upravuje vedení řízení, a soud jím proto není vázán (§ 170 odst. 2 o. s. ř.). Z tohoto důvodu je i v situaci, když už jednou bylo rozhodnuto o tom, že další důkazy nebudou provedeny, povolené provést další procesní dokazování, a poté znovu postupovat podle § 119a o. s. ř. (srov. též dikci poučení dle prvního odstavce -„ že všechny rozhodné skutečnosti musí uvést a že důkazy musí být označeny dříve, než ve věci vyhlásí rozhodnutí“).

27. I pokud by však žalobce neprokázal svou solventnost k zaplacení vypořádacího podílu, nemělo by to za následek zamítnutí žaloby, nýbrž toliko nařízení prodeje společné věci ve veřejné dražbě podle § 1147 části věty druhé před středníkem o. z. Zda by takový postup byl v souladu s procesním zájmem žalované, si žalovaná vyhodnotí sama.

28. Když se žalobce domáhal vedle zrušení spoluvlastnictví též toho, aby žalovaná nemovitosti, o niž jde, vyklidila, jedná se o objektivní kumulaci dvou procesních nároků. Nejedná se přitom o vypořádání spoluvlastnictví v širším smyslu podle § 1148 o. z., když ovšem i pohledávky, které souvisejí se spoluvlastnictvím nebo se společnou věcí jsou buď objektivně kumulovány v žalobě, nebo musí být uplatněny vzájemným návrhem (rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30. 11. 2016, sp. zn. 22 Cdo 2354/2016).

29. K tomu, aby návrhu žalobce na vyklizení nemovitostí žalovanou mohlo být vyhověno, musela by mu svědčit právní ochrana podle § 1140 odst. 1 o. z. přiměřeně. Žalobce sice má právo s danými nemovitostmi v jeho vlastnictví v mezích právního řádu libovolně nakládat a jiné osoby z toho vyloučit podle § 1012 věty první o. z., avšak jinou osobou ve smyslu tohoto ustanovení nelze rozumět žalovanou, neboť i jí náleží vlastnické právo k věci společně se žalobcem. I žalovaná má právo k celé věci, které je omezeno stejným právem žalobce (§§ 1115 odst. 1 a 1117 o. z.).

30. Rozhodnutí o zrušení a vypořádání spoluvlastnictví je konstitutivním rozhodnutím, jímž dochází ke vzniku, změně či zániku práva a jemu odpovídající povinnosti mezi účastníky řízení, proto je pro ně rozhodující skutkový i právní stav v době vyhlášení rozhodnutí (usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 3. 2015, sp. zn. 22 Cdo 4258/2014 a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 2. 2019, sp. zn. 22 Cdo 367/2019). V souzené věci je žalovaná ke dni vyhlášení rozsudku spoluvlastníkem předmětných nemovitostí, a proto nelze mít za to, že by je žalobci neprávem zadržovala.

31. Soud neučinil žádná skutková zjištění ze znaleckého posudku [jméno] [příjmení] ze dne 15. 11. 2011, [číslo] na č. l. 8 pro jeho zastaralost. To platí i o darovací smlouvě ze dne 29. 7. 2011 na č. l. 6 a rozhodnutí Státního notářství [okres] ze dne 11. 12. 1981 na č. l. 25, neboť nebylo důležité, z jakého právního důvodu účastníci své spoluvlastnické podíly nabyli. Z výpisu z KN na č. l. 4 a z výtisku nahlížení do KN na č. l. 27 soud žádné skutkové zjištění neučinil, protože stav zapsaných práv v KN byl prokázán výpisem na č. l.

255. Účastníci a [jméno] [celé jméno žalované] ve svých výsleších nic podstatného neuvedli.

32. Soud neprovedl důkaz poukázkami na č. l. 63 - 64, neboť pro rozhodnutí o vypořádání zrušeného spoluvlastnictví nebylo významné, že žalovaná platila daň z nemovitých věcí. Jelikož zdravotní stav žalované je trvalý a nemůže proto jít o újmu některého ze spoluvlastníka, nebylo třeba opatřit lékařskou zprávu psychiatra, ani znalecký posudek z oboru psychiatrie; taktéž z další zdravotní dokumentace žalované by se soud mohl dozvědět pouze to, že její zdravotní stav se nezlepšil. Konfliktní vztah účastníků jako kritérium pro rozhodnutí o vypořádání spoluvlastnictví soud nezvažoval, a proto nebylo třeba slyšet [jméno] [příjmení], ani opatřovat záznamy PČR o podaných trestních oznámeních žalovanou na žalobce, ani žalovanou k jejímu zdravotnímu stavu, majetkovým poměrům a konfliktnímu vztahu se žalobcem opětovně vyslýchat.

33. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 150 o. s. ř. Důvody hodné zvláštního zřetele spatřuje v nepříznivé sociální situaci žalované zapříčiněné jejím zdravotním stavem uvedeným v 7. odstavci rozsudku a na to navazující nepříznivé majetkové poměry žalobkyně, která pobírá pouze invalidní důchod pro invaliditu 3. stupně a příspěvky na mobilitu a na péči. Dále soud přihlédl k vyššímu věku žalované, její nesamostatnosti, že byla osvobozena od soudních poplatků a byla jí k ochraně jejích zájmů ustanovena advokátka a též k tomu, že po právní moci rozsudku si bude muset najít jiné bydlení. Nepřiznání náhrady nákladů řízení žalobci se proto z povahy věci jeho majetkových poměrů musí dotknout méně, než uložení povinnosti k jejich náhradě by se dotklo majetkových poměrů žalované.

34. Význam je třeba přiložit též tomu, že podle § 150 o. s. ř. bylo rozhodnuto ve věci týchž účastníků Krajským soudem v Plzni v rozsudku ze dne 24. 2. 2021, č. j. 61 Co 242/2020-349 (§ 13 část věty před středníkem o. z.), kdy je zřejmé, že od vyhlášení rozsudku v dané věci nedošlo na straně účastníků ke změně poměrů.

35. Za důvod hodný zvláštního zřetele soud nepovažuje, že způsob vypořádání vztahů mezi účastníky vyplývá z právního předpisu (§ 153 odst. 2 o. s. ř.), a to i naproti zmatkům v recentní judikatuře Ústavního soudu (nález Ústavního soudu ze dne 12. 12. 2019, sp. zn. II. ÚS 572/19, v němž Ústavní soud nerespektuje svůj vlastní dřívější nález ze dne 22. 9. 2011, sp. zn. I. ÚS 1441/11, v němž uvedl, že základním pravidlem rozhodování o náhradě nákladů řízení o vypořádání společného jmění manželů je zásada úspěchu ve věci, který je i pro Ústavní soud ve smyslu čl. 89 odst. 2 Ústavy závazný, jakož i pozdější rozhodnutí, kde uvedené promítl i do řízení o zrušení spoluvlastnictví (usnesení ze dne 25. 11. 2014, sp. zn. IV. ÚS 738/14, usnesení ze dne 20. 3. 2018, sp. zn. I. ÚS 2345/17, usnesení ze dne 19. 6. 2018, sp. zn. III. ÚS 1809/18, usnesení ze dne 23. 10. 2018, sp. zn. IV. ÚS 2528/18, a další), dále viz jeho kritiku v nálezu ze dne 10. 6. 2020, sp. zn. III. ÚS 186/20, s nímž se zdejší soud zcela ztotožňuje a v podrobnostech na něj odkazuje a následně dalšími protichůdnými nálezy Ústavního soudu ze dne 10. 11. 2020, sp. zn. I. ÚS 262/20 a ze dne 5. 4. 2022, sp. zn. IV. ÚS 404/22, ve zkratce z toho důvodu, že důvod hodný zvláštního zřetele nemohou představovat typové či typicky se vyskytující okolnosti - nic zvláštního na nich totiž není.

36. Podle § 142 o. s. ř. by se jinak mělo rozhodnout také proto, že žalovaná odporovala samotnému zrušení spoluvlastnictví a nešlo jen o spor o způsob vypořádání, kdy se jeví, že Ústavní soud ve své nové judikatuře v zásadě zvažuje pouze přisouzení náhrady nákladů řízení úspěšnému žalovanému při zamítnutí žaloby, obrácenou situaci zcela vynechává z úvahy, protože není častá (srov. např. 30. odstavec nálezu ze dne 10. 11. 2020, sp. zn. I. ÚS 262/20).

37. Státu vznikly náklady odpovídající znalečnému Ing. [jméno] [příjmení] přisouzené mu usnesením zdejšího soudu ze dne 25. 2. 2022 na č. l.

217. Znalecký posudek byl vypracován pro účely rozhodování o zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví. Podle výsledků řízení by tyto náklady měla nahradit žalovaná, avšak ta je od soudního poplatku osvobozena, a proto podmínky stanovené v § 148 odst. 1 o. s. ř. splněny nejsou. Pro úplnost soud uvádí, že státu vznikly též náklady právního zastoupení žalované ustanovenou advokátkou. Jelikož žalované nebyla přisouzena náhrada nákladů řízení, podmínky pro postup podle § 149 odst. 2 o. s. ř. splněny rovněž nejsou.

38. Soud v předchozím obsazení soudkyní vybíral soudní poplatek podle položky č. 6 bod 1 a 2 Sazebníku soudních poplatků. Za návrh na vyklizení žalované podle položky č. 4 bod 1 písm. c) soudní poplatek nevybral, soud jej však v souladu s § 4 odst. 1 písm. j) zákona o soudních poplatcích v souvislosti s rozhodnutím o věci samé žalobci k úhradě nedoměřil, neboť v mezidobí od podání žaloby do vyhlášení rozsudku uběhla lhůta stanovená v § 12 odst. 2 in fine zákona o soudních poplatcích.

Poučení