13 Co 24/2024 - 484

Rubrum

Krajský soud v Plzni rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Marty Havlové a soudců Mgr. Jiřího Novotného a JUDr. Hany Zemanové ve věci žalobkyně: [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno], IČO [Anonymizováno] sídlem [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno], [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno] zastoupená advokátem [Jméno advokáta A] sídlem [Adresa advokáta A]: 1. [Jméno žalované], narozený dne [Datum narození žalované] bytem [Adresa žalované] zastoupený advokátem [Jméno advokáta B] sídlem [Adresa advokáta B] 2. [Anonymizováno] [Anonymizováno] - [Jméno advokáta C], IČO [IČO advokáta C] sídlem [Adresa advokáta C] zastoupená [Jméno Zástupce] sídlem [Adresa Zástupce] sídlem [Adresa Zástupce] o určení vlastnického práva státu dle § 18 odst. 1 zákona č. 428/2012 Sb., o majetkovém vyrovnání s církvemi a náboženskými společnostmi o odvolání žalovaných proti rozsudku Okresního soudu Tachov ze dne 1. 11. 2023, č. j. 7 C 239/2015-439 takto:

Výrok

I. Rozsudek soudu prvého stupně se potvrzuje s tím, že nedílnou součástí rozsudku je geometrický plán č. [hodnota]-[Anonymizováno]/[Anonymizováno], vyhotovený a ověřený [tituly před jménem] [jméno FO] dne [adresa], dne [datum], pod č. j. [Anonymizováno]-[Anonymizováno]/[Anonymizováno]-[Anonymizováno].

II. Druhá žalovaná je povinna nahradit žalobkyni náklady odvolacího řízení ve výši 8 228 Kč ve lhůtě jednoho měsíce od právní moci tohoto rozsudku, k rukám právního zástupce žalobkyně.

III. Žalobkyně a prvý žalovaný nemají vůči sobě právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.

Odůvodnění

1. Shora citovaným rozsudkem soud prvého stupně určil, že druhá žalovaná je vlastníkem pozemku parc. č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno], o výměře 50 294 m2 v katastrálním území [adresa], který vznikl oddělením z pozemku parc. č. 446/1 v katastrálním území [adresa]; pozemku parc. č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno], o výměře 13 483 m2 v katastrálním území [adresa], který vznikl oddělením z pozemku parc. č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno] v katastrálním území [adresa]; pozemku parc. č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno], o výměře 32 625 m2 v katastrálním území [adresa], který vznikl oddělením z pozemku parc. č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno] v katastrálním území [adresa]; a pozemku parc. č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno], o výměře 3 975 m2 v katastrálním území [adresa], který vznikl oddělením z pozemku parc. č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno] v katastrálním území [adresa], když oddělení předmětných pozemků bylo provedeno na základě geometrického plánu č. [hodnota]-[Anonymizováno]/[Anonymizováno], vyhotoveného a ověřeného [tituly před jménem] [jméno FO] dne [datum] a potvrzeného Katastrálním úřadem pro Plzeňský kraj, Katastrální pracoviště [adresa], dne [datum], pod č. j. [Anonymizováno]-[Anonymizováno]/[Anonymizováno]-[Anonymizováno] (výrok I), druhé žalované uložil povinnost zaplatit žalobkyni na nákladech řízení částku 117 836,60 Kč, k rukám jejího právního zástupce, ve lhůtě patnácti dnů od právní moci rozsudku (výrok II), žalobkyni nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení vůči prvému žalovanému (výrok III) a druhé žalované uložil povinnost zaplatit České republice, na účet Okresního soudu [adresa], náhradu státem zálohovaných nákladů řízení ve výši 31 291 Kč ve lhůtě patnácti dnů od právní moci rozsudku (výrok IV). Soud uzavřel, že žalobkyně je ve sporu aktivně legitimována, neboť prokázala, že je právním nástupcem původní církevní právnické osoby [Anonymizováno] [Anonymizováno] ve [adresa]. Dále vzal za prokázané, že právní předchůdkyně žalobkyně, v rozhodném období od [datum] do [datum], vlastnila žalované pozemky, které přešly na stát postupem dle § 5 písm. a) zákona č. 428/2012 Sb. Žalobkyně nepřímými důkazy prokázala vlastnické právo právní předchůdkyně k předmětnému historickému majetku, byť nedoložila přímo nabývací titul. Z provedených důkazů je patrné, že pozemky, které církev historicky vlastnila v k. ú. [adresa], byly získány částečně přídělem, částečně byly směněny a část pozemků zůstávala zapsána v knihovní vložce 36 beze změny. Soud měl za prokázané, že historický majetek v k. ú. [adresa], ve vlastnictví [Anonymizováno] [Anonymizováno] ve [adresa], přešel na československý stát a následně byl odevzdán do užívání Jednotnému zemědělskému družstvu [adresa], s účinností ke dni [datum]. Žalobkyně prokázala, že je oprávněná podle § 18 zákona č. 428/2012 Sb. podat žalobu o určení vlastnického práva, když předmětné pozemky byly, přede dnem nabytí účinnosti zákona č. 428/2012 Sb., v rozporu s ustanovením § 29 zákona o půdě převedeny z majetku státu do vlastnictví prvého žalovaného. Z kupní smluvy uzavřené mezi [právnická osoba] a prvým žalovaným soud zjistil, že prodávající prověřil převoditelnost prodávaného pozemku a vycházel ze zjištění, že tento není z převodu vyloučen podle § 2 zákona o půdě. Lze usuzovat, že prvý žalovaný byl v dobré víře, že do svého vlastnictví přijímá nezatížené převoditelné pozemky. Tato dobrá víra však k prolomení blokačního ustanovení v § 29 zákona o půdě nepostačuje. Z judikatury vyšších soudů vyplývá, že k prolomení blokačního ustanovení je potřeba, aby nastoupily další mimořádné okolnosti, upřednostňující dobrou víru nabyvatele před restitučním nárokem oprávněné osoby. Tyto mimořádné okolnosti prvý žalovaný na výzvu soudu netvrdil a soud je neshledal. Za nedůvodnou soud považoval i námitku žalovaných, že pokud by žalobkyni měly být vydány pozemky zapsané v knihovní vložce [Anonymizováno], dle tvrzení žalobkyně před přídělem a směnou, a zároveň pozemky nezapsané v pozemkové knize, které byly výstupem z přídělu a směny, docházelo by ke dvojímu celková výměra odňatého historického majetku právní předchůdkyně žalobkyně, pak ke dvojímu plnění nemohlo dojít. Soud proto žalobě vyhověl a podle výsledku řízení rozhodl – s odkazem na ust. § 142 odst. 1 a § 148 odst. 1 o. s. ř. – o náhradě nákladů řízení.

2. Proti tomuto rozsudku si podali žalovaní včasné odvolání.

3. Prvý žalovaný namítl, že projednávané pozemky v k. ú. [adresa] netvořily historický majetek právní předchůdkyně žalobkyně, proto pro ně neplatilo blokační ustanovení § 29 zákona o půdě, v důsledku čehož jejich převod do vlastnictví žalovaného nelze označit za neplatný. Pokud by platil opak, je namístě přihlédnout k mimořádným okolnostem případu a upřednostnit dobrou víru žalovaného, jenž nabyl pozemky, jako nezatížené právy jiných osob, a to rovněž jako restituci. Právní předchůdci žalovaného byli komunistickým režimem hrubě perzekuováni. Vyhovění žalobě by pak představovalo další křivdu, nyní páchanou na žalovaném. Nelze přehlédnout, že žalovaný na předmětném pozemku parc. č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno] hospodaří od [datum], tj. více než třináct let. Žalovaný do pozemku investoval a zvelebil ho. Žalovaný hospodaří na vícero pozemcích, které – včetně projednávaného pozemku – tvoří jednolitý celek. Podle žalovaného, právní předchůdkyně žalobkyně nebyla v době rozhodné vlastníkem posuzovaných pozemků. Nejednalo se o její historický majetek, tyto nebyly zapsány v její prospěch v pozemkové knize, žalobkyně nepředložila k posuzovaným pozemkům nabývací vlastnický titul. Ve věci je potřebné hodnotit celkový proces, z něhož žalobkyně dovozuje existenci vlastnického práva, tj. zda tento proces je časově a obsahově souladný s právními předpisy, které v době rozhodné umožňovaly vznik vlastnického práva, přičemž, pokud neexistuje listinný důkaz, prokazující vlastnický titul, nezbývá než žalobu zamítnout. Žalobkyně je oprávněna prokazovat existenci listiny, jako nabývacího vlastnického titulu, nepřímými důkazy, zásadně je však povinna existenci takové listiny prokázat, což se v posuzovaném případě nestalo. Nutno připomenout, že nepřímé důkazy listinu jako takovou nenahrazují, pouze lze na jejich základě usuzovat o existenci listiny. Nepřímé důkazy, jak jsou vyjmenovány v napadeném rozsudku, neprokazují existenci rozhodnutí o přídělu, na jehož základě by mělo být založeno vlastnické právo právní předchůdkyně žalobkyně k těmto pozemkům. Pokud soud v rozhodnutí poukázal na existenci grafické části přídělového plánu, opatřené razítkem, ani tato neprokazuje vydání rozhodnutí o přídělu, není z ní patrné, zda a jaké pozemky byly církvi přiděleny. V řízení nebylo prokázáno ani vlastnické nabytí projednávaných pozemků jejich směnou. Proces případného přídělového řízení či případné směny, nebyl prokázán, rozhodně nebyl završen, neexistuje-li záznam intabulace nabytého vlastnického práva pozemků. K tomu žalovaný připomenul, že Děkanství ve [adresa] nebylo osídlencem podle příslušného dekretu prezidenta republiky, respektive příděl nebyl určen pro církve. Právní předchůdkyně žalobkyně nebyla také uvedena v seznamu přídělů, intabulační princip, absentující ve věci, platil do [datum]. Nakonec žalovaný namítl, že vyhověním žalobě se žalobkyni dostane duplicitního plnění, když žalobkyni byly vráceny v k. ú. [adresa] pozemky podle zákona o majetkovém vyrovnání s církví, přitom mezi těmito pozemky byly i pozemky, které měla právní předchůdkyně žalobkyně pozbýt v důsledku směny, avšak tyto jsou přes uvedené žalovány v nyní vedeném řízení. S uvedenou argumentací navrhl žalovaný změnu napadeného rozsudku na zamítnutí žaloby a přiznání mu náhrady nákladů za řízení před soudy obou stupňů.

4. Druhá žalovaná rovněž rozporovala věcnou správnost rozsudku soudu prvého stupně. Měla také za to, že právní předchůdkyně žalobkyně nebyla v rozhodném období vlastníkem předmětných pozemků, neboť předložené listiny žalobkyní neprokázaly tvrzené vlastnictví. Způsob nabytí vlastnictví, jak ho v řízení popsala žalobkyně, nekorespondoval s tehdy platnou právní úpravou. Pozemky nemohla právní předchůdkyně žalobkyně nabýt přídělem a ani směnou. V katastrálním území [adresa] zůstalo přídělové řízení podle dekretu č 28/1945 Sb. nedokončené v tom smyslu, že k zápisu jednotlivých přídělů do pozemkové knihy nedošlo. Nebyly ani vydány žádné přídělové listiny na jednotlivé přídělce. Přídělový plán zůstal pouze v grafické podobě, nejsou dochovány žádné dokumenty ohledně rozhodnutí o přídělu, o stanovení přídělových cen ve prospěch právní předchůdkyně žalobkyně zapsán v knihovní vložce č. [hodnota] pozemkové knihy pro k. ú. [adresa]. Pozemky, které jsou předmětem tohoto řízení, zde zapsány nebyly, a nebyla na ně vydána přídělová listina, tj. rozhodnutí o přídělu. Jinak, církev jako veřejnoprávní korporace, nemohla být přídělcem. Tvrzený příděl, respektive uváděné směny pozemků, nebyly zapsány v pozemkových knihách, neproběhla u nich intabulace, právní předchůdkyně žalobkyně nemohla tedy nabýt vlastnictví k nim. Podle druhé žalované, si žalobkyně bez zákonného rámce daného zákonem č. 428/2012 Sb. nárokuje vydání pozemku, přičemž tímto postupem neopodstatněně zasahuje do vlastnického práva fyzické osoby – prvého žalovaného – která předmětný pozemek nabyla v dobré víře kupní smlouvou, jako osoba oprávněná podle zákona č. 95/1999 Sb. Náprava jedné křivdy nesmí způsobovat křivdu novou. Listiny popsané v bodu 39 rozsudku soudu prvého stupně, nemohou prokázat vlastnictví právní předchůdkyně žalobkyně k projednávaným pozemkům. Rozhodnutí o přídělu nebylo vydáno, a ani směna pozemků nebyla intabulována ve veřejných knihách. Pokud by soud vyhověl žalobě, dostalo by se žalobkyni duplicitní plnění. Žalovaná proto navrhla změnu napadeného rozsudku na zamítnutí žaloby a přiznání jí náhrady nákladů za řízení před soudy obou stupňů.

5. Žalobkyně, jež se ztotožnila s rozsudkem soudu prvého stupně, navrhla jeho potvrzení a přiznání jí náhrady nákladů odvolacího řízení.

6. Odvolací soud přezkoumal napadený rozsudek a řízení mu předcházející (§ 212, § 212a o. s. ř.), přihlédl k obsahu spisu, jakož i k podáním účastníků v odvolacím řízení, a po projednání věci dospěl k závěru, že odvolání nejsou důvodná.

7. Nejprve je potřebné uvést, že posuzovaná věc je opakovaně předmětem přezkumu odvolacím soudem. Naposledy, usnesením ze dne [datum], č. j. [spisová značka], odvolací soud rozsudek soudu prvého stupně zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.

8. Soud prvého stupně plně respektoval pokyny obsažené ve zrušovacím usnesení. Věcí se důsledně zabýval a důkazní řízení doplnil v rozsahu potřebném pro zjištění skutkového stavu věci. Ze správně zjištěného skutkového stavu pak dovodil i odpovídající právní závěry, které opřel též o judikaturu vyšších soudů. Na odůvodnění rozsudku soudu prvého stupně tak, pro stručnost, je možno odkázat.

9. V posuzované věci se žalobkyně domáhá určení vlastnického práva státu k pozemkům v k. ú. [adresa] s tím, že je oprávněnou osobou podle § 3 písm. b) zákona č. 428/2012 Sb., o majetkovém vyrovnání s církvemi a náboženskými společnostmi, přičemž sporné pozemky byly žalobkyni, respektive její právní předchůdkyni, odňaty v rozhodném období, bez náhrady, postupem podle zákona č. 46/1948 Sb., tedy způsobem vedoucím k majetkovým křivdám podle § 5 písm. a) zákona č. 428/2012 Sb.

10. Mezi účastníky nebylo sporu, že žalobkyně je právním nástupcem církevní právnické osoby Římskokatolické děkanství ve [adresa]. Sporným zůstalo, zda žalobkyně, respektive její právní předchůdkyně, byla v rozhodném období vlastníkem nemovitostí, jež jsou předmětem řízení, když nebyl doložen přímý nabývací titul, tj. rozhodnutí o přídělu, respektive nebyla prokázána tvrzená případná směna pozemků, ve vztahu ke sporným pozemkům v knihovní vložce [Anonymizováno] pozemkové knihy pro k. ú. [adresa]. Nabytí vlastnického práva právní předchůdkyní žalobkyně nebylo v pozemkových knihách intabulováno.

11. Odvolací argumentace žalovaných by sice obstála v běžném občanskoprávním řízení, nicméně se nelze s ní spokojit v restitučním řízení, v němž se domáhá církevní subjekt nápravy křivdy z doby komunistického režimu, který právě církev diskriminoval a potlačoval. Stát v té době nerespektoval ani zákony, jenž sám přijal, ztratil zájem na tom, aby byl dodržován postup stanovený právními předpisy, množily se případy nerespektování vlastnického práva, do majetkových práv byl včleněn politický aspekt v souladu s nově nastolenými politickými poměry. Stát neprováděl knihovní pořádek, ač k tomu byl zavázán zákonem č. 90/1947 Sb. opuštěny tradiční principy nabývání vlastnického práva, byla zaváděna evidence půdy, jejímž úkolem byl popis a zobrazení toliko užívacích vztahů, a to podle faktického stavu, bez ohledu na právní titul. Za popsaného stavu nelze při hodnocení důkazního břemene v provedeném řízení vycházet z tak striktního výkladu, jak činí žalovaní. Nelze proto trvat na tom, že jediným důkazem o existenci listiny je listina samotná. K závěru o existenci listiny lze proto dojít i z jiných (nepřímých) důkazů. Potřebné je, aby soud hodnotil celkový proces řízení, z něhož žalobce dovozuje existenci vlastnického práva, tj. zda tvrzený proces je časově a obsahově souladný s právními předpisy, které umožňovaly vznik vlastnického práva způsobem popsaným žalobcem a důkazně jím dokládaným, a zda předkládané listiny korespondovaly s procesním postupem podle tehdy platné zákonné úpravy. Žalobkyně předložila celou řadu listin, z nichž lze dovozovat, že jí užitá argumentace má reálný základ (zejména výkaz vykoupených a přidělených nemovitostí podle zákona č. 46/1948 Sb., v nichž se zmiňuje směna předmětných pozemků – s odkazem na výměr [Anonymizováno] [adresa] – [Anonymizováno]. [Anonymizováno]. [Anonymizováno] ze dne [Anonymizováno]. [Anonymizováno]. [Anonymizováno]; přehled pozemkového majetku podrobeného revizi první pozemkové reformy – zákona č. 142/1947 Sb. a nové pozemkové reformy zákona č. 46/1948 Sb.; pozemnostní arch ke knihovní vložce č. [hodnota] katastrálního území [adresa], v němž jsou uvedeny v držbě právní předchůdkyně žalobkyně předmětné pozemky ze směny; hrubá rozvaha k výkupnímu řízení a výkaz vykoupených a přidělených nemovitostí podle zákona č. 46/1948 Sb., v němž jsou uvedeny směněné pozemky, s označením vlastníka, jemuž byla půda vykoupena – [Anonymizováno] ve [adresa]; průvodní zpráva k návrhu přídělového plánu; rozhodnutí o schválení přídělového plánu; grafický přídělový plán a výkaz směn, aj.). Uvedené listiny vychází z odkazované zákonné úpravy, na sebe navazují a jsou konzistentní. Existence a obsah listin není zpochybňován a je nutné respektovat, že byly určeny k určitému zamýšlenému záměru, který je v nich zcela jasně pojmenován. Při posouzení věci nutno odkázat rovněž na zákon č. 46/1948 Sb., ze dne [datum], o nové pozemkové reformě, v němž je upraven povinný odprodej (výkup) půdy zemědělské a lesní, o němž byl oprávněn rozhodnout, a provést řízení, okresní národní výbor, výměrem o výkupu, a vykoupená půda byla za podmínek tohoto zákona přidělována oprávněným uchazečům, přičemž pokud to vyžadovala „potřeba přídělu nebo veřejný zájem“, mohla být sjednána směna půdy vykoupené podle tohoto zákona. Zákon nabyl účinnosti [datum]. Při hodnocení důkazů je třeba také přihlížet k tomu, jak se účastníci řízení ohledně výkupu, přídělu a směny pozemků chovali, když nelze přehlédnout, že právní předchůdkyně žalobkyně se tomuto řízení podrobila a stát s ní neustále jednal jako s vlastníkem směněných nemovitostí. To, že se směnou bylo kalkulováno a byla akceptována, žalobkyně dokládala dalšími listinami.

12. Odnětí vlastnického práva k předmětným pozemkům lze dovodit i z výkazu vykoupených a přidělených nemovitostí podle zákona č. 46/1948 Sb., v němž je uveden podrobný seznam majetku, který byl žalobkyni odňat dle citovaného zákona, a v němž se vyskytují jednak pozemky mající původ v knihovní vložce č. [hodnota], ale také pozemky pocházející ze směny (v přehledu je zaznamenána kolonka „ze sm.“), vypsané pozemky jsou označeny čísly a výměrami, které přesně odpovídají předloženému výkazu směn. Tento přehled se navíc vyskytuje ve více zpracováních a je po obsahové stránce konzistentní. Výkaz vyhotovený dne [datum] panem Paškem odkazuje na výměr ONV [adresa] č. j. 611/49 ze dne [datum]. V uvedené listině jsou, v kolonce ze směny, kromě jiných, vyjmenovány všechny projednávané pozemky, tj. parc. č. [hodnota] o výměře 3 781 m2, parc. č. [hodnota] o výměře 11 761 m2, parc. č. [hodnota] o výměře 5 359 m2, parc. č. [hodnota] o výměře 5 701 m2, parc. č. [hodnota] o výměře 12 049 m2, parc. č. [hodnota] o výměře 5 215 m2, parc. č. 444/1 o výměře 16 220 m2, parc. č. 444/2 o výměře 12 837 m2, parc. č. [hodnota] o výměře 40 517 m2 (jde o pozemky označené podle původního pozemkového katastru v pozemkové knize). Tento výkaz pak zcela koresponduje i s přehledem pozemkového majetku podrobeného zákonu č. 46/1948 Sb. pro [Anonymizováno] úřad ve [adresa], v němž se vyskytují shodné žalované pozemky.

13. Pokud ohledně projednávaných pozemků jednal stát – naprosto zřetelně – s právní předchůdkyní skutkového stavu věci. Stát při rozhodování o nakládání s těmito pozemky měl své záměry, jednalo se o jednání právně zavazující, skutečné, proto se nelze domnívat, že popsané jednání nemělo reálný základ a opodstatnění a nebylo existentní. Pokud v době rozhodné se choval stát k majetku církve svévolně, nevydával správní rozhodnutí v souladu se zákonem, neintabuloval nabytí vlastnictví ze směny pozemku, nemůže jít toto diskriminující a nezákonné rozhodování a postupy státu k tíži postiženého subjektu, tedy církve.

14. S touto otázkou se soud prvého stupně řádně vypořádal v souladu s ustálenou judikaturou vyšších soudů (např. rozhodnutí Ústavního soudu sp. zn. II ÚS 528/02, nebo rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. [spisová značka], [spisová značka]). Vycházel z judikaturně přijímané zásady, podle níž při aplikaci restitučních předpisů nelze postupovat restriktivně a formalisticky, ale naopak je používat velmi citlivě, s ohledem na konkrétní okolnosti případu, a se zřetelem na smysl a účel restitučního zákonodárství. V posuzované věci se církevní subjekt domáhá nápravy křivdy z doby komunistického režimu, který právě církev diskriminoval a potlačoval. Stát v té době nerespektoval ani zákony, jež sám přijal, a ztratil zájem na tom, aby byl dodržován postup stanovený právními předpisy.

15. Odvolací soud se ztotožňuje se závěrem soudu prvého stupně, že těmito popsanými nepřímými důkazy, v napadeném rozsudku podrobně vymezenými, jež na sebe logicky navazovaly, žalobkyně vlastnické právo právní předchůdkyně k předmětnému historickému majetku doložila. Z těchto důkazů je nepochybné, že historické pozemky, které církev vlastnila v k. ú. [adresa], byly získány částečně přídělem, částečně směnou, část pozemků zůstala zapsána v knihovní vložce [Anonymizováno] beze změny.

16. Námitka žalovaných, že k odnětí nemovitostí nedošlo bez náhrady podle zákona č. 46/1948 Sb., jak má na mysli § 5 písm. a) zákona č. 428/2012 Sb., neobstojí. Dle výměru ze dne [datum] Okresního národního výboru ve Stříbře, obsahujícího rozhodnutí o výkupu podle § 1 odst. 3 zákona č. 46/1948 Sb., stát vykupuje nemovitosti, které jsou ve vlastnictví Děkanského úřadu ve [adresa], a které jsou zapsány v knihovní vložce číslo [hodnota] pozemkové knihy pro k. ú. [adresa] (vyjma přesně vymezených částí nemovitostí) s tím, že o náhradě za vykoupenou půdu bude rozhodnuto samostatně. Následné rozhodnutí o náhradě již doloženo nebylo. Je nepochybné, že vyplacení náhrady církevní právnické osobě dobové situaci neodpovídalo. Pokud tedy v posuzované věci nedošlo k prokázání toho, že, za pozemky vykoupené na základě výměru Okresního národního výboru ve Stříbře ze dne [datum], byla skutečně právní předchůdkyni žalobkyně poskytnuta finanční náhrada, pak je nutno věc posoudit tak, že pozemky byly odňaty bez náhrady. Dle výkazu vykoupených a přidělených nemovitostí k faktickému převzetí nemovitostí došlo dnem [datum].

17. Z výše uvedeného je zřejmé, že k převodu pozemků na stát došlo v rozhodném období a sporné pozemky podléhají režimu zákona o majetkovém vyrovnání s církvemi a náboženskými společnostmi.

18. Legitimní očekávání původního vlastníka na vypořádání jeho historického majetku je ústavně chráněnou hodnotou. Nástrojem její ochrany se stala tzv. blokační ustanovení restitučních předpisů. Smysl ustanovení § 29 zákona o půdě tkví primárně v ochraně původního majetku církví před dispozicemi potenciálně ohrožujícími dlouhodobě zamýšlené odčinění majetkových křivd způsobených církvím a náboženským společnostem nedemokratickým režimem, a to do doby přijetí zvláštního zákona, jímž měla být náprava těchto příkoří provedena. Naplnění tohoto účelu pak vyžadovalo, aby byly právní úkony, kterými byl dotčený majetek, v případech jdoucích proti smyslu majetkového vyrovnání, převáděn na další osoby, stiženy absolutní neplatností, a nemohly tak bezprostředně zapříčinit změnu v osobě vlastníka. Prolomení blokace majetku, který byl, nebo mohl být dotčen restitucí, je připuštěno jen za okolností konkrétního případu zcela mimořádné povahy. K preferenci vlastnického práva nabyvatele převedeného majetku či k prolomení blokace z důvodu vydržení, pouhá dobrá víra rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. [spisová značka]).

19. V posuzované věci prvý žalovaný byl v kupní smlouvě, jíž od prodávajícího [právnická osoba] kupoval sporné nemovitosti v k. ú. [adresa], ujištěn, že prodávající prověřil převoditelnost prodávaných pozemků a prohlásil, že prodávané pozemky nejsou vyloučeny z převodu. Kupující zároveň vzal na vědomí a byl srozuměn s tím, že nepravdivost tvrzení obsažených v uvedeném prohlášení má za následek neplatnost smluv od samého počátku. Při nabývání vlastnictví k pozemkům tak prvý žalovaný nepochybně byl v dobré víře, že převáděný majetek není historickým majetkem církve. Jak shora uvedeno, samotná dobrá víra však k prolomení blokačního § 29 zákona o půdě nepostačuje. Prvý žalovaný pak další okolnosti mimořádné povahy, jež by k dobré víře musely přistoupit, v dostatečně relevantní podobě netvrdil a neprokazoval, a ani jinak v řízení najevo nevyšly, jak správně dovodil i soud prvého stupně. Odvolací soud vnímá, že předci prvého žalovaného byli hrubě postiženi komunistickým režimem v osobnostní, rodinné a majetkové sféře, jak bylo v řízení popsáno a prokázáno, a že prvý žalovaný projednávané pozemky nabyl od státu kupní smlouvou uzavřenou podle zákona č. 95/1999 Sb., jako osoba oprávněná (restitující), podle § 7 odst. 1 písm. b) citovaného zákona, nicméně primární ochrana v dané věci náleží žalobkyni, jako původnímu vlastníkovi nemovitostí. Námitku tzv. „důvodů zvláštního zřetele hodných“, upřednostňujících dobrověrného držitele půdy před držitelem restitučního oprávnění, lze vymezit jako kategorii skutečností mimořádné povahy, které – při promítnutí do projednávané věci – by pro hospodařícího zemědělce znamenaly v podstatě stav ohrožující provoz podnikání na úrovni jeho likvidace či ochromení činnosti držitele zemědělské půdy, což v daném případě nenastane. Byť ztráta zemědělské půdy (dlouhodobě obhospodařené) je citlivou záležitostí pro prvého žalovaného, stále se však jedná o ztrátu v řádu ani ne jednotek procent, oproti rozloze půdy, na níž žalovaný hospodaří. Zde pak je nutno poznamenat, že žalovanému, pokud dojde ke ztrátě půdy (předmětná žaloba směřuje na určení vlastnictví státu k pozemkům), musí být poskytnuta státem náhrada za takovou případnou újmu a škody s ní související. Navíc je potřebné poznamenat, že naplnění zákonného ustanovení § 18 zákona č. 428/2012 Sb. samozřejmě předpokládá, že uplatněním nároku dle tohoto ustanovení ze strany církve, přinese zásah do vlastnictví fyzické osoby, je-li zapsaným vlastníkem půdy v katastru nemovitostí. Kompenzace škod, vzniklých v příčinné souvislosti s tímto uvažovaným postupem, je na straně státu.

20. Za nedůvodnou lze považovat též námitku žalovaných, že pokud se žalobkyně domáhá vydání pozemků před směnou i po směně, dostalo by se jí dvojího plnění. Nelze přehlédnout, že předmětem řízení je žaloba na určení, že druhá žalovaná je vlastníkem označených nemovitostí v k. ú. [adresa]. To, zda jsou naplněny všechny podmínky pro jejich vydání žalobkyni, v tomto řízení soud neřeší. V této souvislosti navíc je možno podpůrně odkázat na usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. [spisová značka], dle jehož závěru neobstojí argumentace, že se žalobci (církevní právnické osobě) může dostat dvojího plnění (naturální restituce i finanční náhrady), není-li zde souvislost mezi nevydáním určitého konkrétního pozemku a výší paušální finanční náhrady, a připouští-li se výslovně žaloba podle § 18 odst. 1 zákona č. 428/2012 Sb. v případě toho majetku, s nímž bylo dříve disponováno v rozporu s blokačními ustanoveními chránícími zachování tohoto majetku pro budoucí restituci naturální. Skutečnost, že nedochází ke dvojímu plnění, vyplývá i ze znaleckého posudku [tituly před jménem] [jméno FO] a jeho dodatku, když i za stavu, pokud by byly církvi vydány pozemky, o nichž byla vedena (v počtu dvou) soudní řízení tohoto charakteru, celková rozloha vydaných pozemků by byla o více než 6 ha nižší, než kolik činila celková výměra historického majetku právní předchůdkyně žalobkyně.

21. Vzhledem ke všem shora uvedeným skutečnostem, odvolací soud rozsudek soudu prvého stupně podle § 219 o. s. ř. jako věcně správný potvrdil, a to včetně zákonu odpovídajícímu výroku o nákladech řízení účastníků. Odvolací soud pouze odstranil formální pochybení soudu prvého stupně a doplnil, že nedílnou součástí rozsudku je geometrický plán vyhotovený a ověřený [tituly před jménem] [jméno FO] dne [datum], na který soud prvého stupně sice ve výroku rozsudku odkazoval, 22. Úspěšné žalobkyni byly přiznány náklady odvolacího řízení za dva úkony právní služby po 3 100 Kč (vyjádření k odvolání žalovaných, účast u jednání odvolacího soudu) dle § 9 odst. 4 písm. b) vyhlášky č. 177/1996 Sb., za dva režijní paušály po 300 Kč a 21 % DPH ze součtu uvedených částek, celkem 8 228 Kč. Povinnost k úhradě nákladů řízení, k rukám zástupce žalobkyně (§ 149 odst. 1 o. s. ř.), byla uložena neúspěšné druhé žalované (§ 142 odst. 1, § 224 odst. 1 o. s. ř.).

23. Odvolací soud ve shodě se závěry soudu prvého stupně, i v případě nákladů odvolacího řízení, shledal na straně prvého žalovaného důvody pro postup dle § 150 o. s. ř., a to především s ohledem na všechny zjištěné okolnosti případu.

Poučení