7 C 239/2015 - 439

Rubrum

Okresní soud v Tachově rozhodl samosoudkyní Mgr. Petrou Heřmanovou ve věci žalobkyně: [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno], IČO [Anonymizováno] sídlem [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno][Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno] zastoupená advokátem [Jméno advokáta A] sídlem [Adresa advokáta A] proti žalovaným: 1. [Jméno žalované], narozený [Datum narození žalované] bytem [Adresa žalované] zastoupený advokátem [Jméno advokáta B] sídlem [Adresa advokáta B] 2. [Anonymizováno] [Anonymizováno] - [Jméno advokáta C], IČO [IČO advokáta C] sídlem [Adresa advokáta C] zastoupená [Jméno Zástupce] sídlem [Adresa Zástupce] [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno] sídlem [Adresa Zástupce] o určení vlastnického práva státu dle § 18 odst. 1 zákona č. 428/2012 Sb., o majetkovém vyrovnání s církvemi a náboženskými společnostmi takto:

Výrok

I. Určuje se, že žalovaná 2 je vlastníkem pozemku p. č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno] o výměře 50 294 m2 v k. ú. [adresa], který vznikl oddělením z pozemku p. č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno] v k. ú. [adresa], pozemku p. č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno] o výměře 13 483 m2 v k. ú. [adresa], který vznikl oddělením z pozemku p. č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno] v k. ú. [adresa], pozemku p. č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno] o výměře 32 625 m2 v k. ú. [adresa], který vznikl oddělením z pozemku p. č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno] v k. ú. [adresa], a pozemku p. č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno] o výměře 3 975 m2 v k. ú. [adresa], který vznikl oddělením z pozemku p. č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno] v k. ú. [adresa], když oddělení předmětných pozemků bylo provedeno na základě geometrického plánu č. [hodnota]-[Anonymizováno]/[Anonymizováno] vyhotoveného [tituly před jménem] [jméno FO], ověřeného [tituly před jménem] [jméno FO] dne [datum] a potvrzeného Katastrálním úřadem pro Plzeňský kraj, Katastrální pracoviště [adresa] dne [datum] pod č. j. [Anonymizováno]-[Anonymizováno]/[Anonymizováno]-[Anonymizováno].

II. Žalovaná 2 je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 117 836,60 Kč k rukám právního zástupce žalobkyně [Jméno advokáta A] do 15 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

III. Žalobkyni se náhrada nákladů řízení vůči žalovanému 1 nepřiznává.

IV. Žalovaná 2 je povinna zaplatit České republice na účet Okresního soudu v Tachově náhradu nákladů řízení ve výši 31 291 Kč, a to do 15 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Odůvodnění

1. Žalobkyně se žalobou ze dne [datum] domáhala vydání rozhodnutí, kterým by soud určil, že žalovaná 2 je vlastníkem pozemku p. č. [Anonymizováno] [Anonymizováno]/[Anonymizováno] v k. ú. [adresa] v rozsahu odpovídajícím pozemkům p. č. [Anonymizováno] [Anonymizováno], [Anonymizováno], [Anonymizováno], [Anonymizováno][Anonymizováno] [Anonymizováno], [Anonymizováno]/[Anonymizováno], [Anonymizováno]/[Anonymizováno], [Anonymizováno], [Anonymizováno] a [Anonymizováno], vše v k. ú. [adresa]. Žalobkyně žalobu odůvodnila tím, že je právním nástupcem původní církevní právnické osoby [Anonymizováno] [Anonymizováno] ve [adresa]. Tvrdila, že výše uvedené pozemkové parcely byly ve vlastnictví právní předchůdkyně žalobkyně, přešly do vlastnictví státu a žalobkyně má právo domáhat se nápravy majetkové křivdy dle § 5 odst. 1 písm. k) zákona č. 428/2012 Sb., o majetkovém vyrovnání s církvemi a náboženskými společnostmi a o změně některých zákonů (zákon o majetkovém vyrovnání s církvemi a náboženskými společnostmi), dále jen „zákon č. 428/2012 Sb.“. Žalobkyně tvrdila, že pozemkové parcely, jak jsou uvedeny dle čísel podle PK evidence, jsou součástí dnešního pozemku [Anonymizováno] [Anonymizováno]/[Anonymizováno] v k. ú. [adresa]. Žalobkyně tvrdila, že je oprávněnou osobou podle § 3 písm. b) zákona č. 428/2012 Sb., protože výše uvedené pozemkové parcely byly právní předchůdkyni žalobkyně odňaty na základě skutečnosti vedoucí k majetkovým křivdám dle § 5 písm. a) zákona o církevních restitucích, když k odnětí pozemkových parcel došlo postupem podle zákona č. 46/1948 Sb., o nové pozemkové reformě (trvalé úpravě vlastnictví k zemědělské a lesní půdě), dále jen „zákon č. 46/1948 Sb.“. Od odnětí těchto pozemkových parcel byly nepřetržitě ve vlastnictví státu. S odkazem na zákon č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku (dále jen „zákon o půdě“), byl od [datum] převod těchto pozemků omezen dle § 29 zákona o půdě, a to až do doby přijetí zákona o církevních restitucích. Zákon o církevních restitucích byl přijat až [datum] pod č. 428/2012 Sb. a nabyl účinnosti dnem [datum]. Žalobkyně tvrdila, že správu všech výše uvedených pozemků vykonával pro příslušné katastrální území [právnická osoba], který nerespektoval blokaci převodu stanovenou v § 29 zákona o půdě a převedl na žalovaného 1 pozemek p. č. [Anonymizováno] [Anonymizováno]/[Anonymizováno] v k. ú. [adresa] kupní smlouvou ze dne [datum] pod č. [hodnota]. Žalobkyně tvrdila, že pozemky nyní vedené v KN nejsou zcela totožné výměrou i polohou s původními dotčenými PK pozemky ve vlastnictví žalobkyně, a proto je nezbytné přibrat soudního znalce z oboru geodezie, který provede oddělení částí pozemků specifikovaných v petitu žaloby v rozsahu PK parcel, aby takto oddělené pozemky byly samostatnými pozemky a určení vlastnického práva k těmto pozemkům mohlo být předmětem zápisu v katastru nemovitostí. Tvrdila, že žalovaný 1 má nadále ve vlastnictví pozemek p. č. [Anonymizováno] [Anonymizováno]/[Anonymizováno] v k. ú. [adresa]. Tvrdila, že nástupcem [právnická osoba] je podle zákona č. 503/2012 Sb. žalovaná 2. Pokud by právní předchůdce žalované 2 nejednal v rozporu se zákonem a dodržel své zákonné povinnosti dané § 29 zákona o půdě, byla by žalobkyně oprávněna vyzvat žalovanou 2 k vydání těchto pozemků do vlastnictví žalobkyně a ta by byla povinna jí pozemky dle zákona č. 428/2012 Sb. vydat. O vzniklé situaci byl žalovaný 1 informován dopisem ze dne [datum].

2. Žalovaný 1 k žalobě uvedl, že ve výčtu pozemků zapsaných v knihovní vložce č. [hodnota] je zapsáno celkem [hodnota] pozemků, avšak žádný z uvedených v žalobě. Byl tam zapsán toliko pozemek [Anonymizováno] [Anonymizováno], který byl žalovanou 2 považován za církevní a jako takový byl pod označením p. p. č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno] žalobkyni vydán. Žalovaný 1 shrnul, že pozemky uvedené v žalobě již neexistují s tím, že byly sloučeny do pozemku [Anonymizováno], ze kterého byl následně oddělen pozemek p. č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno], který byl žalobkyni vydán. Pozemek p. č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno][Anonymizováno]byl kupní smlouvou ze dne [datum] prodán žalovanému 1 jako nájemci. Pozemek p. č. [hodnota] podle knihovní vložky č. [hodnota] nikdy nebyl vlastnicky připsán právní předchůdkyni žalobkyně, stejně tak nebyly připsány ani pozemky uvedené v žalobě, s výjimkou pozemku [Anonymizováno] [Anonymizováno], který byl jako pozemek p. č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno][Anonymizováno]žalobkyni vydán. Podle souhrnného přídělového listu a rekapitulace přídělu byly pozemky v k. ú. [adresa] přiděleny jednotlivým fyzickým osobám, kromě jiného též pod položkou č. [hodnota] Filoméně a [jméno FO], prarodičům žalovaného 1. Pod položkou přídělce č. [hodnota] byly uvedeny Čs. státní statky, národní podnik [adresa], a pod položkou č. [hodnota] Čs. státní lesy, národní podnik. Pozemky dříve zapsané v knihovní vložce č. [hodnota] tak byly připsány novým vlastníkům. Výměrem ONV ve Stříbře ze dne [datum] bylo rozhodnuto podle zákona č. 46/1948 Sb. o výkupu pozemků, které jsou ve vlastnictví Děkanského úřadu ve [adresa] a které jsou zapsány v knihovní vložce č. [hodnota] a [Anonymizováno], kromě tam uvedených částí. Z žaloby není zřejmé, kdy uváděné pozemky přešly na stát, když ty v knihovní vložce č. [hodnota] a 38 zapsány nebyly. Pozemky uvedené v žalobě jsou v příslušných knihovních vložkách evidovány na fyzické osoby, nikoli na církev (s výjimkou pozemku [Anonymizováno] [Anonymizováno]). Ze strany žalované 2 tedy nedošlo k porušení § 29 zákona o půdě, když pozemek p. p. č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno] v k. ú. [adresa] byl oprávněn převést jako majetek z vlastnictví státu na žalovaného 1, který je v dobré víře a v souladu se zákonem o půdě do svého vlastnictví jako nájemce odkoupil. S ohledem na uvedené má žalovaný 1 za to, že žaloba není důvodná a měla by být zamítnuta. Rovněž mu není jasné, proč je žalováno ve vztahu k pozemku PK [Anonymizováno], když tento pozemek byl již dříve převeden do vlastnictví žalobkyně.

3. Žalovaná 2 ve svém vyjádření nárok žalobkyně neuznala a tvrdila, že její právní předchůdce před každým převodem pozemků prováděl v součinnosti s příslušným katastrálním úřadem dle § 2 odst. 3 zákona č. 95/1999 Sb., šetření majetkoprávních poměrů a až když na základě shromážděných podkladů dospěl k závěru, že je možno pozemky převést, přistoupil k jejich smluvnímu převodu. [právnická osoba] ČR vycházel ze sdělení příslušného katastrálního úřadu, dle kterého pozemek p. č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno] v k. ú. [adresa] nebyl majetkem církve, náboženské společnosti, řádu nebo kongregace. O platnosti kupních smluv na předmětné pozemky prodávající ani kupující po celou dobu neměl a ani mít nemohl žádné pochyby, neboť oba byli v dobré víře, že převod se uskutečnil v souladu se všemi právními předpisy. Dle žalované 2 není ve věci dán naléhavý právní zájem k podání žaloby na určení vlastnického práva, což vede k zamítnutí žaloby. Účelem zákona č. 428/2012 Sb. je zmírnění některých majetkových křivd, které byly spáchány na církvích a náboženských společnostech v rozhodném období, ale jistě ne nápravou jedné křivdy spáchat křivdu jinou. Žalovaná 2 poukázala na judikaturu ústavního soudu o tom, že dobrověrní nabyvatelé požívají ústavní ochrany při nabývání majetku od nevlastníka.

4. Soud ve věci vydal dne [datum] pod č. j. [spisová značka] rozsudek, jímž žalobu zamítl, uložil žalobkyni zaplatit žalovanému 1 náhradu nákladů řízení a žalovanému 2 náhradu nákladů řízení nepřiznal. K podanému odvolání rozhodl Krajský soud v Plzni usnesením ze dne [datum], č. j. [spisová značka] tak, že rozsudek soudu prvního stupně zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení, v němž se soud měl zaměřit na hodnocení žalobkyní doložených listin v kontextu doby a tehdy praktikovaného postupu státu ve vztahu k církvi a hodnotit, zda tyto listiny ve svém souhrnu prokazují vlastnické právo právní předchůdkyně žalobkyně, když stát k ní následně jako k vlastníku nemovitých věcí přistupoval. [právnická osoba] návrhu žalobkyně soud provedl důkaz znaleckým posudkem, který vypracoval znalec z oboru geodezie a kartografie [tituly před jménem] [jméno FO]. Znalci byl zadán úkol vyhotovit geometrický plán pro k. ú. [adresa], a to ohledně pozemkových parcel p. č. KN [Anonymizováno]/[Anonymizováno][Anonymizováno]v rozsahu odpovídajícím pozemkům [Anonymizováno] [Anonymizováno], [Anonymizováno], [Anonymizováno], [Anonymizováno], [Anonymizováno], [Anonymizováno]/[Anonymizováno], [Anonymizováno]/[Anonymizováno], [Anonymizováno] a [Anonymizováno] vše v k. ú. [adresa], které byly specifikovány v žalobě, byly ve vlastnictví státu a žalobkyně je označila za historický majetek církve. Parcela [Anonymizováno] [Anonymizováno] je v rozsahu parcely [Anonymizováno] [Anonymizováno]/[Anonymizováno], která je ve vlastnictví žalobkyně.

6. Podáním ze dne [datum] učinila žalobkyně změnu žaloby s ohledem na vytyčení předmětných pozemkových parcel dle znaleckého posudku znalce [tituly před jménem] [jméno FO] ze dne [datum]. Soud změnu žaloby připustil.

7. Z rozhodnutí o sloučení církevních právnických osob ze dne [datum], č. j. [Anonymizováno]/[Anonymizováno]-[Anonymizováno] soud zjistil, že došlo ke sloučení právnických osob, a to Kostela ve [adresa], se sídlem ve [adresa] s Římskokatolickým děkanstvím ve [adresa], a byla vytvořena právnická osoba Římskokatolická farnost [adresa]. Z rozhodnutí o sloučení církevních právnických osob ze dne [datum], č. j. [Anonymizováno]/[Anonymizováno] soud zjistil, že sloučením Římskokatolické farnosti [adresa], Římskokatolické farnosti [Anonymizováno], Římskokatolické farnosti [adresa] a Římskokatolické farnosti [adresa] vznikla právnická osoba Římskokatolická farnost [adresa], IČO [IČO].

8. Žalobkyně k prokázání skutkového tvrzení, že ve vlastnictví její právní předchůdkyně byl historický majetek v k. ú. [adresa], doplnila, že v případě pozemku [Anonymizováno] [Anonymizováno] jej právní předchůdkyně žalobkyně vlastnila na základě knihovní vložky č. [hodnota] pozemkové knihy vedené pro k. ú. [adresa], a pozemky [Anonymizováno] [Anonymizováno], [Anonymizováno], [Anonymizováno], [Anonymizováno], [Anonymizováno], [Anonymizováno]/[Anonymizováno], [Anonymizováno]/[Anonymizováno], [Anonymizováno] a [Anonymizováno] vlastnila na základě přídělu, který byl pro právní vztahy na území Tachovska po roce 1945 velmi častý. Žalobkyně předložila rozhodnutí Okresního národního výboru ve Stříbře ze dne [datum] o odevzdání pozemků do trvalého užívání [Anonymizováno] [adresa], výkaz směn pro Římskokatolickou církev v k. ú. [adresa] a srovnávací sestavení parcel, dále výkaz vykoupených a přidělených nemovitostí podle zákona č. 46/48 Sb., výkaz vykoupených a přidělených nemovitostí pro katastrální území [adresa], přehled pozemkového majetku podrobeného revizi první pozemkové reformy a nové pozemkové reformě a prohlášení Děkanského úřadu Římskokatolické farnosti v obci [adresa] ze dne [datum]. Soud z oblastního archivu vyžádal dále Průvodní zprávu k přídělovému plánu ze dne [datum], schválení přídělového plánu ze dne [datum], hrubou rozvahu k výkupnímu řízení ze dne [datum] a výkaz vykoupených a přidělených nemovitostí podle zákona č. 46/48 Sb. v k. ú. [adresa] pro Děkanství ve [adresa] ze dne [datum]. Pro dokreslení situace žalobkyně předložila stanovisko Českého úřadu zeměměřického a katastrálního ze dne [datum] ve věci zápisu přechodu některých věcí z majetku ČR do vlastnictví obce, v němž se mj. uvádí, že „podle dekretu č. 12/1945 Sb. se nevydávalo žádné rozhodnutí o přídělu, ale fond podle § 9 odst. 4 a 5 schvaloval přídělový plán, který se stal jeho schválením právoplatným. Vlastnictví přecházelo dnem převzetí přídělu, aniž byl vyžadován zápis do pozemkových knih. Přídělová listina jen stvrzovala již vytvořený stav.“ Žalobkyně dále předložila rozhodnutí [právnická osoba] ze dne [datum], č. j. [Anonymizováno] [č. účtu]/[Anonymizováno]/[Anonymizováno], jímž byla schválena dohoda o vydání zemědělských nemovitostí a v němž se mj. uvádí, že „zápis v knihovní vložce na nově získané pozemky směnou, a to p. p. č. [Anonymizováno] [Anonymizováno], [Anonymizováno] a část [Anonymizováno] nebyl proveden. Proto [Jméno advokáta C] dále zjišťoval, jakým způsobem přešly p. p. č. [Anonymizováno] [Anonymizováno], [Anonymizováno] a část [Anonymizováno] v k. ú. [adresa] do vlastnictví státu, neboť nejsou uvedeny v knihovní vložce č. [hodnota]. Byl však dohledán Výkaz směn, Grafický přídělový plán ze dne [datum] schváleného dne [datum], Výkaz vykoupených a přidělených nemovitostí ze dne [datum] a Návrh přídělů půdy a budov ze dne [datum], ze kterých je tak patrný přechod na stát podle zákona č. 46/1948 Sb. Jedná se tak o majetkovou křivdu, uvedenou v ust. § 5 písm. a) zákona o majetkovém vyrovnání s církvemi.“ 9. K prokázání přechodu majetku na stát žalobkyně předložila Výměr ONV [adresa] [Anonymizováno] [Anonymizováno]/[Anonymizováno] ze dne [datum], č. j. [Anonymizováno]-[Anonymizováno]/[Anonymizováno]-[Anonymizováno], na základě kterého byl proveden zápis v knihovní vložce č. [hodnota] v k. ú. [adresa] dne [datum], a rozhodnutí Okresního národního výboru ve Stříbře ze dne [datum], z nějž soud zjistil, že Jednotnému zemědělskému družstvu [adresa] byly odevzdány k trvalému užívání pozemkové parcely dle stavu PK, a to mj. parcela p. č. [hodnota], [Anonymizováno], [Anonymizováno][Anonymizováno] [Anonymizováno],[Anonymizováno][Anonymizováno], [Anonymizováno]/[Anonymizováno], [Anonymizováno][Anonymizováno][Anonymizováno], [Anonymizováno] a [Anonymizováno], označené jako „ze zákona č. 46/48 Sb. – děkanský úřad [adresa]“. Ačkoli rozhodnutí hovoří o výkupu pozemků, bylo běžnou praxí, že úplata nebyla často žádná či jen minimální a neadekvátní. Žádný dokument, který by svědčil o vyplacení náhrady za odňatý majetek církvi, se v průběhu řízení neobjevil.

10. Z žádosti obce [adresa] ze dne [datum] soud zjistil, že obec navrhla zápis majetku podle § 2 a 2a zákona č. 172/1991 Sb., o přechodu některých věcí z majetku České republiky do vlastnictví obcí, konkrétně tam vyjmenovaných pozemků do katastru nemovitostí, z čehož nepřímo vyplývá, že obec postupovala tak, že byl příděl dokončen.

11. Žalovaný 1 soudu předložil k důkazu přídělovou listinu [Anonymizováno] [Anonymizováno]/[Anonymizováno]. Z usnesením [Anonymizováno] [Anonymizováno] ve [Anonymizováno] ze dne [datum] (součást [Anonymizováno][Anonymizováno][Anonymizováno]/[Anonymizováno]) soud zjistil, že byl povolen v pozemkové knize pro k. ú. [adresa] příděl tam vyjmenovaným fyzickým osobám jako přídělcům.

12. Ve věci vedené u Okresního soudu v Tachově pod sp. zn. [spisová značka] vypracoval znalec [tituly před jménem] [jméno FO] k zadání soudu Dodatek č. [hodnota] ke znaleckému posudku č. [hodnota] ze dne [datum], z nějž soud (ve spojení se shora citovanými listinami) zjistil, že průběh výkupů pozemků vedených v pozemkové knize v knihovní vložce č. [hodnota] pro k. ú. [adresa] a přidělení náhradních pozemků formou směny právní předchůdkyni žalobkyně proběhlo na základě vzájemné spolupráce s Osidlovací komisí Ministerstva zemědělství a bylo dokončeno formou přídělu, čemuž svědčí potvrzený grafický přídělový plán, včetně předchozích protokolů a dohod uvedených v dodatku a citovaných výše.

13. V dodatku č. [hodnota] znaleckého posudku ke znaleckému posudku č. [hodnota] ze dne [datum] znalec [tituly před jménem] [jméno FO] přehledně znázornil, které pozemky získala církev ze směny v porovnání s pozemky zapsanými v knihovní vložce č. [hodnota] pro k. ú. [adresa] a rovněž specifikoval listiny, z nichž lze dovodit přechod vlastnického práva k předmětným pozemkům na stát, když uzavřel, že k [datum] již s předmětnými pozemky disponoval stát a právní předchůdkyně žalobkyně k nim pozbyla vlastnické i užívací právo. Soud se se závěry znalce plně ztotožnil.

14. Z kupní smlouvy č. [hodnota] ze dne [datum] soud zjistil, že [právnická osoba] (právní předchůdce druhého žalovaného) prodal jako prodávající žalovanému 1 jako kupujícímu pozemek p. č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno] v k. ú. [adresa]. V článku IX. bod 1 kupní smlouvy je uvedeno, že prodávající prohlašuje, že v souladu s § 2 zákona č. 95/1999 Sb. ve znění pozdějších předpisů, prověřil převoditelnost prodávaného pozemku a prohlašuje, že prodávaný pozemek není vyloučen z převodu podle § 2 zákona č. 95/1999 Sb., ve znění pozdějších předpisů. V článku IX bod 3 je ujednáno, že kupující bere na vědomí a je srozuměn s tím, že nepravdivost tvrzení obsažených ve výše uvedeném prohlášení má za následek neplatnost této smlouvy od samého počátku.

15. Ze sdělení [právnická osoba] pro Plzeňský kraj, Katastrální pracoviště [adresa] k žádosti [právnická osoba] ČR ze dne [datum] soud zjistil, že mu bylo sděleno, že pozemek p. č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno] dle [Anonymizováno] [Anonymizováno]-[Anonymizováno]/[Anonymizováno] v k. ú. [adresa] nebyl podle podkladů katastru nemovitostí a předchozích evidencí majetkem církve, náboženské společnosti, řádu nebo kongregace.

16. Z přípisu Biskupství plzeňského ze dne [datum] soud zjistil, že žalobkyně vyzvala žalovaného 1 k jednání o vydání církevních pozemků.

17. Z účastnické výpovědi žalovaného 1 soud k jeho osobě zjistil, že podniká jako soukromý zemědělec přibližně od roku 1993, kdy se mu podařilo získat pozemky jeho dědečka, které mu byly zkonfiskovány v roce 1954. Dědeček byl odsouzen za pobuřování a sabotáž a uvězněn na dva roky. Celkem takto získal 30 ha pozemků, na kterých začal s otcem hospodařit. Postupem času se výměra pozemků rozšiřovala. V 90. letech některé zemědělské podniky již nedokázaly udržet zemědělskou výrobu a v dané lokalitě byla velká nabídka nevyužitých pozemků, které byly ve vlastnictví státu (jednalo o pozemky neobdělávané, zaplevelené). Pozemky si vesměs najímal, některé i s předkupním právem, a pokud stát tyto pozemky zařadil do prodeje, mohl využít svého předkupního práva. Takovýmto způsobem získal i pozemek p. č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno], který byl ve výměře téměř 12 ha a v roce 2011 ho od [právnická osoba] ČR koupil. Z parcely č. [hodnota] byla oddělena část cca 0,6 ha, kde byl uplatněn nárok církve, takže zbylou výměru koupil s tím, že není dotčena žádnou restitucí. Pokud jde o umístění pozemku p. č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno] žalovaný 1 uvedl, že se jedná o souvislý obdélníkový tvar, který je zasazen uvnitř pozemků, které obhospodařuje, nejsou tam žádné přístupové cesty a fakticky v části pozemku vede vyasfaltovaná polní cesta, směr [adresa], která se využívá a následně se jezdí po poli. K pozemkům, které jsou předmětem žaloby, není samostatný přístup a pokud by byly vydány žalované 2, není k nim přístup. Dále uvedl, že během let, kdy je užívá jako vlastník, došlo k jejich zhodnocení, zvýšila se jejich kvalita, avšak finančně není schopen to ohodnotit, protože investici představovala zejména vlastní práce, mnoholeté obdělávání. Žalovaný 1 ještě doplnil, že poté, co byl dědeček odsouzen, přišel fakticky o veškerý majetek a musel se odstěhovat zhruba 50 km mimo místo, kde žil, a to s celou rodinou. Pokud by měl o pozemky přijít, tak mu to připomíná minulou dobu. Žalovaný 1 dále uvedl, že hospodaří přibližně na 430 ha, z toho v jeho vlastnictví je zhruba 90 %, zbytek užívá v pachtu a z toho 4-5 ha od žalobkyně. Žalovaný 1 sdělil, že parcely, které jsou využívány pro chov dobytka a pastvu využívá jako fyzická osoba a v roce 2015 založil [právnická osoba], která hospodaří na pozemcích, které se využívají k pěstování zemědělských plodin a jsou vedeny jako orná půda a tyto pozemky vlastní stále jako fyzická osoba a účetně je vložil do společnosti (pronajal).

18. Žalovaný 1 ve svém vyjádření ze dne [datum] dále uvedl, že v roce 1945 přišli jeho prarodiče ([adresa] a [jméno FO] [adresa] jako dosídlenci. Rozsudkem lidového soudu ve Stříbře z roku 1954 byl jeho dědečkovi uložen mj. trest propadnutí jmění. Celá rodina byla vystěhována. Rozsudkem Okresního soudu v Tachově sp. zn. [Anonymizováno] [Anonymizováno]/[Anonymizováno] byl dědeček rehabilitován.

19. Z rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka], soud zjistil, že bylo zamítnuto odvolání mj. [jméno FO] (dědečka žalovaného 1) proti rozsudku lidového soudu ve Stříbře ze dne [datum], č. j. [Anonymizováno] [Anonymizováno]/[Anonymizováno] – [Anonymizováno], jímž byl pro trestný čin sabotáže a pobuřování proti republice odsouzen k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 2,5 roku, propadnutí jmění a zákazu pobytu v obci [adresa] a v osadě [adresa] navždy. Z výpisu ze spisu č. j. [Anonymizováno]/[Anonymizováno] ze dne [datum] soud zjistil, že Zemědělská správa rady KNV řešila propadnutí jmění ve prospěch státu a odnětí přídělu odsouzeného [jméno FO].

20. Z dodatku č. [hodnota] k nájemní smlouvě č. [spisová značka] ze dne [datum] soud zjistil, že od [datum] má žalovaný 1 v nájmu též pozemek p. č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno] v k. ú. [adresa].

21. Z Přehledu vlastnictví s nemovitostmi soud zjistil, že žalovaný 1 vlastní v k. ú. [adresa] celkem cca 282 ha orné půdy, na kterých hospodaří (celková rozloha pozemků je cca 390 ha). Žalobkyně vlastní celkem cca 97 ha půdy, z toho cca 38 ha tvoří orná půda.

22. Z výslechu svědkyně [tituly před jménem] [jméno FO] soud zjistil, že svědkyně připravuje pro žalobkyni návrhy pachtovních smluv. Žalobkyně vlastní zhruba 48 ha zemědělské půdy a sama neprovozuje zemědělskou živnost, pozemky propachtovává osobám, které na nich buď hospodařily, nebo hospodaří, a v místě respektuje již ustálené zvyklosti, již vytvořené půdní bloky. Žalovanému 1 propachtovává 2 ha pozemků a jako právnické osobě [právnická osoba] dalších 5 ha pozemků, tj. celkem [hodnota] ha pozemků.

23. Z pachtovní smlouvy ze dne [datum] soud zjistil, že žalobkyně propachtovává žalovanému 1 pozemky o výměře cca 2,15 ha.

24. Z pachtovní smlouvy ze dne [datum] soud zjistil, že žalobkyně propachtovává [právnická osoba], jejímž jednatelem je žalovaný 1, pozemky o výměře cca 4,94 ha.

25. Z rozhodnutí [právnická osoba] (dále též jen „SPÚ“) č. j. [Anonymizováno]/[Anonymizováno]/[Anonymizováno] ze dne [datum] včetně Dohody o vydání zemědělské nemovité věci ze dne [datum], z rozhodnutí [Anonymizováno] č. j. [Anonymizováno] [č. účtu]/[Anonymizováno]/[Anonymizováno] ze dne [datum] včetně Dohody o vydání zemědělské nemovité věci ze dne [datum], z rozhodnutí [Anonymizováno] č. j. [Anonymizováno] [č. účtu]/[Anonymizováno] ze dne [datum] včetně Dohody o vydání zemědělské nemovité věci ze dne [datum], z rozhodnutí [Anonymizováno] č. j. [Anonymizováno]/[Anonymizováno]/[Anonymizováno] ze dne [datum] včetně Dohody o vydání zemědělské nemovité věci ze dne [datum], z rozhodnutí SPÚ č. j. [Anonymizováno] [č. účtu]/[Anonymizováno]/[Anonymizováno] ze dne [datum] včetně Dohody o vydání zemědělských nemovitostí ze dne [datum], z rozhodnutí [Anonymizováno] č. j. [Anonymizováno] [č. účtu]/[Anonymizováno]/[Anonymizováno] ze dne [datum] včetně Dohody o vydání zemědělských nemovitostí ze dne [datum], z usnesení [Anonymizováno] č. j. [Anonymizováno] [č. účtu]-[Anonymizováno]/[Anonymizováno]/[IBAN]/[Anonymizováno] ze dne [datum], z rozhodnutí [Anonymizováno] č. j. [Anonymizováno] [č. účtu]/[Anonymizováno]/[IBAN]/[Anonymizováno] ze dne [datum], z usnesení [Anonymizováno] č. j. [Anonymizováno] [č. účtu]-[Anonymizováno]/[Anonymizováno]/[IBAN]/[Anonymizováno] ze dne [datum], z rozhodnutí [Anonymizováno] č. j. [Anonymizováno] [č. účtu]/[Anonymizováno]/[IBAN]/[Anonymizováno][Anonymizováno]ze dne [datum], z rozhodnutí [Anonymizováno] č. j. [Anonymizováno] [RČ]/[Anonymizováno] ze dne [datum], z rozhodnutí [Anonymizováno] č. j. [Anonymizováno] [č. účtu]/[Anonymizováno]/[IBAN]/[Anonymizováno] ze dne [datum], z usnesení [Anonymizováno] č. j. SPÚ [RČ]/Rod ze dne [datum], z usnesení [Anonymizováno] č. j. [Anonymizováno] [č. účtu]-[Anonymizováno]/[Anonymizováno]/[IBAN]/[Anonymizováno] ze dne [datum], z rozhodnutí [Anonymizováno] č. j. [Anonymizováno] [č. účtu]/[Anonymizováno]/[IBAN]/[Anonymizováno] ze dne [datum], z rozhodnutí [Anonymizováno] č. j. [Anonymizováno] [č. účtu]/[Anonymizováno]/[IBAN]/[Anonymizováno] ze dne [datum], z usnesení [Anonymizováno] č. j. [Anonymizováno] [č. účtu]/[Anonymizováno]/[IBAN]/[Anonymizováno] ze dne [datum], z usnesení [Anonymizováno] č. j. [Anonymizováno] [č. účtu]/[Anonymizováno]/[IBAN]/Miko ze dne [datum] a z rozhodnutí [Anonymizováno] č. j. [Anonymizováno] [č. účtu]/[Anonymizováno]/[IBAN]/[Anonymizováno] ze dne [datum] soud zjistil, že uvedenými rozhodnutími byly žalobkyni vydány, resp. nevydány tam specifikované pozemky v k. ú. [adresa] na základě nároku z knihovní vložky č. [hodnota] pozemkové knihy.

26. Soud má za prokázaný skutkový stav, jak je popsán výše.

27. Podle § 29 zákona o půdě platilo, že majetek, jehož původním vlastníkem byly církve, náboženské řády a kongregace, nelze převádět do vlastnictví jiným osobám do přijetí zákonů o tomto majetku.

28. Ustanovení § 1 zákona č. 428/2012 Sb. říká, že tento zákon upravuje zmírnění některých majetkových křivd, které byly spáchány komunistickým režimem církvím a náboženským společnostem, které jsou ke dni nabytí účinnosti tohoto zákona státem registrovanými církvemi a náboženskými společnostmi podle jiného právního předpisu (dále jen registrované církve a náboženské společnosti), v období od [datum] do [datum] (dále jen rozhodné období) a vypořádání majetkových vztahů mezi státem a registrovanými církevními a náboženskými společnostmi.

29. Podle § 2 písm. b) zákona č. 428/2012 Sb., se pro účely tohoto zákona rozumí zemědělskými nemovitostmi, 1. pozemky, které ke dni [datum] tvořily zemědělský půdní fond nebo do tohoto fondu náležely, 2. pozemky, které ke dni [datum] tvořily lesní půdní fond, 3. obytné budovy, hospodářské budovy a jiné stavby patřící k původní zemědělské usedlosti včetně zastavěných pozemků, 4. obytné a hospodářské budovy a stavby sloužící zemědělské a lesní výrobě nebo s ní souvisejícímu vodnímu hospodářství, včetně zastavěných pozemků.

30. Podle § 3 zákona č. 428/2012 Sb., je oprávněnou osobou a) registrovaná církev a náboženská společnost, b) právnická osoba zřízená nebo založená jako součást registrované církve a náboženské společnosti, c) právnická osoba zřízená nebo založená za účelem podpory činnosti registrované církve a náboženské společnosti k duchovním, pastoračním, charitativním, zdravotnickým, vzdělávacím nebo administrativním účelům, d) náboženská matice, za podmínky, že v rozhodném období utrpěla tato osoba nebo její právní předchůdce majetkovou křivdu v důsledku některé ze skutečností uvedených v § 5 zákona.

31. Podle § 4 zákona č. 428/2012 Sb., je povinnou osobou a) [právnická osoba], b) [právnická osoba], c) stát, za který jedná příslušná organizační složka státu, d) státní příspěvková organizace, státní fond, státní podnik a jiná státní organizace, za podmínky, že tato osoba je oprávněná hospodařit s majetkem státu nebo vykonávat správu majetku státu, který se stal v rozhodném období předmětem majetkové křivdy v důsledku některé ze skutečností uvedených v § 5.

32. Podle § 5 písm. a) zákona č. 428/2012 Sb., jsou skutečnostmi, v jejichž důsledku došlo v rozhodném období k majetkovým křivdám, odnětí věci bez náhrady postupem podle zákona č. 142/1947 Sb., o revizi první pozemkové reformy, nebo podle zákona č. 46/1948 Sb. o nové pozemkové reformě (trvalé úpravě vlastnictví k zemědělské a lesní půdě).

33. Podle § 18 odst. 1 zákona č. 428/2012 Sb., může oprávněná osoba podat soudu žalobu o určení vlastnického práva státu z důvodu, že věc z původního majetku registrovaných církví a náboženských společností byla přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona převedena nebo přešla z majetku státu do vlastnictví jiných osob v rozporu s ustanovením § 3 zákona č. 92/1991 Sb., o podmínkách převodu majetku státu na jiné osoby, nebo v rozporu s ustanovením § 29 zákona č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku, ve znění účinném do dne nabytí účinnosti tohoto zákona; lhůta pro uplatnění výzvy k vydání věci počne běžet dnem nabytí právní moci rozhodnutí, kterým bylo určeno vlastnické právo státu.

34. Podle § 7 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), platí, že se má za to, že ten, kdo jednal určitým způsobem, jednal poctivě a v dobré víře.

35. Podle § 7 odst. 1 písm. b) zákona č. 95/1999 Sb. mohl pozemkový fond prodat zemědělské pozemky fyzickým osobám, které jsou zemědělskými podnikateli a které prokazatelně provozují zemědělskou výrobu minimálně po dobu 36 měsíců na pozemcích o rozloze nejméně 10 ha v katastrálních územích obce nebo v katastrálním území, které sousedí s katastrálním územím, do něhož náležejí pozemky určené k prodeji.

36. Z připojených rozhodnutí o sloučení církevních právnických osob má soud za prokázané, že žalobkyně je ve sporu aktivně legitimována, neboť prokázala, že je právním nástupcem původní církevní právnické osoby Římskokatolického děkanství ve [adresa].

37. Soud má dále za prokázané, že právní předchůdkyně žalobkyně v rozhodném období od [datum] do [datum] vlastnila žalované pozemky, které přešly na stát postupem podle § 5 písm. a) zákona č. 428/2012 Sb.

38. Žalobkyně sice nedoložila nabývací titul prokazující, že předmětné zemědělské pozemky náležely do původního majetku registrované církve, která je mohla do vlastnictví nabýt dle tehdy platné právní úpravy intabulací (viz § 431 zák. č. 946/1811 Sb. z. s.), avšak tvrdila, že předmětné pozemky nabyla do vlastnictví přídělem a směnou, a to v období než přešly do vlastnictví státu podle zákona č. 46/1948 Sb. Z obsahu žaloby je zřejmé, že historický majetek právní předchůdkyně žalobkyně nebyl zapsán v pozemkové knize pro katastrální území [adresa] v knihovní vložce č. [hodnota]. Vzhledem k tomu, že důkazní břemeno k prokázání historického majetku církve leželo na žalobkyni, bylo na ní, aby prokázala, jaký nemovitý majetek vlastnila v rozhodném období právní předchůdkyně žalobkyně, a dále aby prokázala, jakým způsobem právní předchůdkyně žalobkyně tento majetek pozbyla.

39. Žalobkyně vlastnické právo právní předchůdkyně dovozovala z předložených listinných důkazů, a to výkazem směn a výkazem vykoupených a přidělených nemovitých věcí pro katastrální území [adresa]. Soudy vyšších stupňů opakovaně uvádí, že nelze trvat na tom, že jediným důkazem o existenci listiny je listina samotná. K závěru o existenci listiny lze proto dojít i z jiných (nepřímých) důkazů. Potřebné je, aby soud hodnotil celkový proces řízení, z něhož žalobkyně dovozuje existenci vlastnického práva, tj. zda tvrzený proces je časově a obsahově souladný s právními předpisy, které umožňovaly vznik vlastnického práva způsobem popsaným žalobkyní a důkazně jí dokládaným, a zda předkládané listiny korespondovaly s procesním postupem podle tehdy platné zákonné úpravy. Stát v té době nerespektoval ani zákony, jenž sám přijal, ztratil zájem na tom, aby byl dodržován postup stanovený právními předpisy, množily se případy nerespektování vlastnického práva, do majetkových práv byl včleněn politický aspekt v souladu s nově nastolenými politickými poměry. Stát neprováděl knihovní pořádek, ač k tomu byl zavázán zákonem č. 90/1947 Sb. i zákonem č. 47/1948 Sb. Přestala být vedena základní evidence v pozemkových knihách, byly opuštěny tradiční principy nabývání vlastnického práva, byla zaváděna evidence půdy, jejímž úkolem byl popis a zobrazení toliko užívacích vztahů, a to podle faktického stavu, bez ohledu na právní titul. Žalobkyně předložila celou řadu listin, z nichž lze dovozovat, že jí užitá argumentace má reálný základ (zejména výkaz vykoupených a přidělených nemovitostí podle zákona č. 46/1948 Sb., v nichž se zmiňuje směna předmětných pozemků – s odkazem na výměr [Anonymizováno] [adresa] – [Anonymizováno]. [Anonymizováno]. [Anonymizováno] ze dne [datum]; přehled pozemkového majetku podrobeného revizi první pozemkové reformy – zákonem č. 142/1947 Sb. a nové pozemkové reformy zákonem č. 46/1948 Sb.; hrubá rozvaha k výkupnímu řízení a výkaz vykoupených a přidělených nemovitostí podle zákona č. 46/1948 Sb., v němž jsou uvedeny směněné pozemky, s označením vlastníka, jemuž byla půda vykoupena – Děkanství ve [adresa]; průvodní zpráva k návrhu přídělového plánu; rozhodnutí o schválení přídělového plánu; grafický přídělový plán a výkaz směn, aj.). Uvedené listiny vychází z odkazované zákonné úpravy, na sebe navazují a jsou konzistentní (viz usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne [datum], č. j. [spisová značka]).

40. Žalobou uplatňované pozemky (vyjma [Anonymizováno] [Anonymizováno]) byly původně ve vlastnictví osob německé národnosti a na stát přešly podle dekretu prezidenta republiky č. 12/1945 Sb. Nabytí konfiskovaného majetku podle dekretů prezidenta republiky č. 12/1945 Sb., č. 28/1945 Sb. a č. 108/1945 Sb. bylo veřejnoprávní povahy a rozhodovalo se o něm pravomocným rozhodnutím Osidlovacího úřadu a Fondu národní obnovy. Bylo to rozhodnutí přídělové. Pro nabytí vlastnického práva nebylo proto zapotřebí ani vkladu vlastnického práva do pozemkových knih (tzv. intabulace práva vlastnického neboli provedení knihovního pořádku). K přechodu vlastnického práva proto docházelo již na základě vydání úředního rozhodnutí. Právní účinky přídělu, zejména nabytí vlastnického práva k nemovitému majetku přidělenému podle dekretu prezidenta republiky, nastaly tedy již rozhodnutím Osidlovacího úřadu a Fondu národní obnovy (viz např. rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. [spisová značka], [spisová značka], [spisová značka], [spisová značka] či rozhodnutí Ústavního soudu sp. zn.[Anonymizováno][Anonymizováno]. [Anonymizováno] [Anonymizováno]/[Anonymizováno]). Již dřívější judikatura soudů [srov. např. rozhodnutí bývalého Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. [Anonymizováno] ([Anonymizováno] [Anonymizováno]) [Anonymizováno]/[Anonymizováno], či rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka]] zaujala právní závěr, že vlastnictví majetku konfiskovaného podle dekretu prezidenta republiky č. 12/1945 Sb. přešlo na stát dnem účinnosti tohoto dekretu (tj. dnem [datum]). Rozhodnutí příslušných správních orgánů podle § 3 odst. 2, resp. podle § 1 odst. 3 dekretu měla pouze deklaratorní charakter a jejich účinky působily ex tunc, tj. ke dni účinnosti dekretu. V případě konfiskace nemovitého majetku podle uvedeného dekretu měla i intabulace (odevzdání zápisem do pozemkových knih) ráz pouze deklaratorní; ve svých důsledcích znamenala nikoliv dovršení přechodu vlastnického práva, nýbrž pouze zajištění knihovní ochrany státu jako vlastníka ve vztahu ke třetím osobám (viz např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka], či ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka] - ústavní stížnost proti němu podanou odmítl Ústavní soud usnesením ze dne [datum], sp. zn. [Anonymizováno]. [Anonymizováno] [Anonymizováno]/[Anonymizováno]). Otázkou nabytí vlastnictví na základě zabrání půdy podle dekretu č. 12/1945 Sb. se Nejvyšší soud podrobně zabýval v rozsudku ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka], uveřejněném pod č. 35/98 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, když v něm poukázal na § 9 odst. 4 tohoto dekretu, podle kterého okresní rolnická komise přezkoumávala předložené přídělové plány a návrhy na úhradu a na jejich základě vypracovávala přídělový plán a rozvrh úhrad pro celý okres. Pokud mezi přídělovými plány a návrhy na úhradu, předloženými jednotlivými místními rolnickými komisemi, nebylo rozporu anebo mezi nimi došlo k dohodě, § 9 odst. 4 stanovil, že „jest okresní přídělový plán a rozvrh úhrad po schválení podle odstavce 5 právoplatný“. Podle § 9 odst. 5 citovaného dekretu pak přídělový plán (tedy nikoliv rozhodnutí) byl postoupen Ministerstvu zemědělství, které jej mohlo změnit; „schválením podle odstavce 5“ se tedy nemohlo myslet nic jiného, než schválení Ministerstvem zemědělství. Konečným správním aktem, který přídělové řízení v těchto případech završoval, bylo tedy schválení přídělového plánu okresní rolnické komise Ministerstvem zemědělství. Pokud rozpory mezi jednotlivými rolnickými komisemi překonány nebyly, postoupila se věc „ke konečnému rozhodnutí Ministerstvu zemědělství“ (§ 9 odst. 6). Lze tedy konstatovat, že o přídělech půdy podle dekretu č. 12/1945 Sb. rozhodovalo Ministerstvo zemědělství, byť v součinnosti s rolnickými komisemi a Zemským národním výborem (viz § 9 dost. 5, 6 citovaného dekretu). Dále Nejvyšší soud v tomto rozhodnutí zaujal závěr, že k nabytí vlastnictví k zemědělskému majetku přídělcům podle dekretu prezidenta republiky č. 12/1945 Sb. se nevyžaloval vklad do pozemkových knih. Taktéž v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka], byl zaujat právní názor, že konečným správním aktem, jenž završil přídělové řízení, bylo schválení přídělového plánu okresní rolnické komise Ministerstvem zemědělství, tedy rozhodnutí o přídělu (srov. § 9 odst. 4 až 6 dekretu č. 12/1945 Sb.), jehož účinností přídělce vlastnictví k majetku, jenž mu byl přidělen podle tohoto dekretu, nabýval. Pozdější zápis (nikoli vklad) vlastnického práva do pozemkových knih (se kterým počítalo ustanovení § 13 dekretu), neměl konstitutivní charakter (viz opět usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne [datum], č. j. [spisová značka]).

41. Na základě výše uvedených závěrů ve spojení s doloženými listinami a dodatkem č. [hodnota] znaleckého posudku má soud za to, že těmito nepřímými důkazy žalobkyně prokázala vlastnické právo její právní předchůdkyně k předmětnému historickému majetku, byť nedoložila přímo nabývací titul. Z provedených důkazů je patrné, že pozemky, které církev historicky vlastnila v k. ú. [adresa], byly získány částečně přídělem, částečně byly směněny (byť výstupem směny byly v některých případech i naprosto totožné pozemky, což je patrné z dodatku č. [hodnota] znaleckého posudku) a část pozemků zůstávala zapsána v knihovní vložce č. [hodnota] beze změny. Ačkoliv platil intabulační princip, často nebyl dodržován a skutečnosti byly zapisovány až následně. V praxi docházelo k přídělu na základě grafické části přídělového plánu opatřeného razítkem. Bylo to tím posledním, co bylo potřeba pro to, aby k přídělu skutečně došlo, nevydávalo se žádné rozhodnutí. V praxi, jak uvedl i znalec, se příděl netýkal jen fyzických osob, ale pozemky byly přidělovány jak obcím, tak právě i církvím, a dále státním lesům a statkům.

42. Soud tak zjistil a má za prokázané, že žalobkyní specifikovaný historický církevní majetek v k. ú. [adresa], který byl ve vlastnictví Římskokatolického děkanství ve [adresa], přešel na Československý stát, a následně byl odevzdán do užívání Jednotnému zemědělskému družstvu [adresa] s účinností ke dni [datum].

43. Žalobkyně prokázala, že je oprávněna podle § 18 zákona č. 428/2012 Sb. podat u soudu žalobu o určení vlastnického práva státu z důvodu, že věc z původního majetku registrovaných církví a náboženských společností byla přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona převedena nebo přešla z majetku státu do vlastnictví jiných osob v rozporu s ustanovením § 29 zákona o půdě.

44. Lze obecně učinit závěr, že pokud by [právnická osoba] nepřevedl pozemkové parcely dle § 7 odst. 1 písm. b) zákona č. 95/1999 Sb. na žalovaného 1, byly by doposud ve vlastnictví státu a došlo by k vydání tohoto majetku jako zemědělské nemovité věci žalobkyni.

45. Z rozhodnutí SPÚ specifikovaných v bodě 25 tohoto rozsudku je patrné, že žalobkyni byla vydána část pozemků z knihovní vložky č. [hodnota] v pozemkové knize pro k. ú. [adresa]. Žalovaní proto namítali, že pokud by žalobkyni měly být vydány pozemky zapsané v knihovní vložce č. [hodnota] (dle tvrzení žalobkyně před přídělem a směnou), a zároveň pozemky nezapsané, které byly výstupem z přídělu a směny, docházelo by k dvojímu plnění, což je nepřípustné. Soud se proto zabýval námitkou dvojího plnění.

46. Zákazu dvojího plnění je třeba rozumět tak, aby nedošlo k vydání více pozemků, než církvi náleží. Rozhodným kritériem je zejména rozloha daných pozemků. Srovnáním přidělených a směněných pozemků učiněným dodatkem č. [hodnota] ke znaleckému posudku č. [hodnota] ze dne [datum] je patrné, že nedochází k dvojímu plnění, jak namítali žalovaní, když i pokud by byly církvi vydány pozemky, o nichž se vede soudní řízení u Okresního soudu v Tachově v tomto případě a pod sp. zn. [spisová značka], celková rozloha vydaných pozemků by byla o více než 6 ha nižší, než kolik činila celková výměra historického majetku právní předchůdkyně žalobkyně. Jiný relevantní pohled na otázku nemožnosti dvojí plnění soud neshledal a s žalovanými nesdílí, když vydání pozemků na základě dvou právních titulů, dvou právních základů pro vydání majetku nepovažuje za závadné. Pro soud je závazná výměra historicky vlastněných a vydaných pozemků (případně s přihlédnutím k dalším faktorům, jako je bonita, jiný charakter pozemků apod., pokud by v řízení byl prokázán značný rozdíl projevený v čase mezi pozemky odebranými a vydanými, k čemuž však v daném případě nedošlo). Námitku dvojího plnění proto soud shledal nedůvodnou.

47. Z připojené kupní smlouvy ze dne [datum] uzavřené mezi [právnická osoba] a žalovaným 1 soud zjistil, na základě jakých skutečností byla kupní smlouva uzavřena. Ze sdělení [právnická osoba] pro Plzeňský kraj, Katastrální pracoviště [adresa] k žádosti [právnická osoba] ČR soud zjistil, že mu bylo sděleno, že předmětné pozemky nebyly podle podkladů katastru nemovitostí a předchozích evidencí majetkem církve, náboženské společnosti, řádu nebo kongregace.

48. Soud zkoumal, zda žalovaný 1 nabyl předmětné pozemky v dobré víře. [adresa] víra je stavem, kdy jednající neví o určitých právně významných nedostatcích souvisejících s jeho jednáním a ani o nich vědět nemohl. Nejde jenom o vnitřní stav mysli jednajícího, který o určitých skutečnostech neví, neboť tím by mohl být chráněn i někdo, kdo si počínal nedbale, což není smyslem principu ochrany dobré víry. Jde o situaci, kdy jednající nejen neví, ale ani vzhledem k okolnostem o nedostatcích vědět nemohl. Zda jednající mohl či nemohl o nedostatcích souvisejících s jeho jednáním vědět, se posoudí podle toho, zda by o nich mohla nebo nemohla vědět osoba případu znalá při zvážení okolností, které jí musely být v jejím postavení zřejmé. Touto osobou je nutno zásadně rozumět podle § 4 odst. 1 o. z. osobu průměrného rozumu, která si počíná s běžnou péčí a opatrností. Je-li z tohoto pohledu nevědomost jednajícího omluvitelná, lze jej považovat za dobrověrného (srov. Lavický, P. a kol.: občanský zákoník I. obecná část (§ 1-654) 1. vydání [adresa], nakladatelství [právnická osoba]. BEK, 2014 s. 83, podobně Melcer, F., Tégl, P. a kol.: občanský zákoník. Velký komentář. [adresa]: Legest 2013, svazek I., s. 137).

49. Kupující byl v kupní smlouvě ujištěn, že prodávající prověřil převoditelnost prodávaných pozemků a ty nejsou vyloučeny z převodu podle § 2 zákona o půdě. Z toho lze usuzovat, že žalovaný 1 byl v dobré víře, že do svého vlastnictví přijímá nezatížené převoditelné pozemky. Současně je nutno podotknout, že platí presumpce dobré víry. V rovině procesního práva nachází vyvratitelná právní domněnka svůj odraz v § 133 o. s. ř., který určuje, že dokud není dokázán opak, platí za prokázanou skutečnost, pro kterou je v zákoně stanovena domněnka. V daném řízení domněnka dobré víry vyvrácena nebyla, proto je třeba z ní vycházet.

50. Tato dobrá víra však k prolomení blokačního ustanovení v § 29 zákona o půdě není sama o sobě dostatečná. Jak opakovaně judikovaly soudy vyšších stupňů, k prolomení by bylo potřeba, aby nastoupily další mimořádné okolnosti upřednostňující dobrou víru nabyvatele před restitučním nárokem oprávněné osoby.

51. V této souvislosti lze poukázat na judikaturu Nejvyššího soudu i Ústavního soudu, která je ustálena v závěru, že smysl § 29 zákona o půdě, ve znění účinném do [datum], tkví primárně v ochraně původního majetku církví před dispozicemi, které by mohlo být zmařeno dlouhodobě zamýšlené odčinění majetkových křivd způsobených církvím a náboženským společnostem nedemokratickým režimem, a to do doby přijetí zvláštního zákona, jimž měla být náprava těchto příkoří provedena (srov. např. rozsudky Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka], a ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka], nálezy Ústavního soudu ze dne [datum], sp. zn. PL. ÚS 9/07, ze dne [datum], sp. zn. I. ÚS 663/06, či ze dne [datum], sp. zn. I. ÚS 562/09). Naplnění tohoto účelu pak vyžadovalo, aby byly právní úkony, kterými byl dotčený majetek převáděn na další osoby, stiženy absolutní neplatností a nemohly tak bezprostředně zapříčinit změnu v osobě vlastníka (srov. např. rozsudky Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka], a ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka], nálezy Ústavního soudu ze dne [datum], sp. zn. PL. ÚS 9/07, ze dne [datum], sp. zn. II. ÚS 2326/07, a ze dne [datum], sp. zn. I. ÚS 349/17). Je přitom výrazem ustálené rozhodovací praxe Ústavního soudu, že restituční nároky je třeba považovat za nároky primární, jejichž prosazení ospravedlňuje i zásah do již provedených majetkoprávních přesunů, jelikož opačná interpretace by jednotlivá blokační ustanovení chránící restituenty činila bezcennými (srov. např. nálezy ze dne [datum], sp. zn. IV. ÚS 195/97, ze dne [datum], sp. zn. II. ÚS 515/2000, ze dne [datum], sp. zn. II. ÚS 6/01, ze dne [datum], sp. zn. I. ÚS 2758/10, a ze dne [datum], sp. zn. I. ÚS 1703/09). Ve vztahu k blokačním účinkům § 29 zákona o půdě rozhodovací praxe vyslovila názor, že princip důvěry jednotlivců v souladnost postupu státu se zákonem bez dalšího není mimořádnou skutečností odůvodňující prolomení blokačních účinků § 29 zákona o půdě, čili okolnost, že nabyvatel nemovitostí představující původní majetek církve, byl při jeho nabytí v dobré víře plynoucí i ze zapojení veřejnoprávních subjektů do protiprávně realizovaných dispozic (jestliže dle sdělení [právnická osoba] nešlo o majetek dotčený blokačním ustanovením a nabyvatel byl i [právnická osoba] ubezpečen, že na nemovitostech neváznou žádné právní vady, přičemž došlo i k zápisu jeho vlastnického práva do katastru nemovitostí) k prolomení blokačních účinků § 29 zákona o půdě bez dalšího nepostačuje (srov. rozsudky Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka], ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka] ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka], a usnesení ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka], a ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka], nálezy Ústavního soudu ze dne [datum], sp. zn. III. US 1862/16 a ze dne [datum], sp. zn. I. US 349/17).

52. Soud dále zkoumal, zda jsou dány i další konkrétní okolnosti mimořádného významu odůvodňující poskytnutí ochrany základnímu vlastnickému právu oproti právu oprávněné osoby dané zákonem č. 428/2012 Sb. Ohledně těchto okolností soud jednak vycházel z osoby nabyvatele, jeho vztahu k nabytému majetku, předchozí délce užívání, dopadu pozbytí majetku a podobně.

53. Soud zjistil, že žalovaný 1 je soukromý zemědělec, který vlastní zhruba 390 ha pozemků, z toho cca 282 ha orné půdy, kterou obdělává. Nárok žalobkyně činí výměru cca 10 ha. Žalovaný 1 ocenil hodnotu předmětných pozemků zhruba na 3 000 000 Kč. Z výpovědi žalovaného 1 vyplynulo, že zemědělskou činnost vykonává od roku 1993, na pozemku p. č. 446/1 v k. ú. [adresa] hospodaří od roku 2001. Svou činností žalovaný 1 předmětné pozemky zhodnotil, zvýšil jejich úrodnost odplevelením, obděláváním, což lze vyčíslit jen stěží. Žalovaný 1 tvrdil a prokázal, že vůči jeho rodině se stát v minulosti dopustil křivdy, jeho prarodičům bylo odňato veškeré jmění a byli nuceni se přestěhovat. Soud dále zjistil, že dědeček žalovaného 1 byl později rehabilitován a majetek byl jeho rodině navrácen. Předmětné pozemky nebyly restutičním nárokem ani náhradou za něj. Soud konstatuje, že stejné křivdy jako vůči dědečkovi žalovaného 1 se stát dopustil i vůči žalobkyni. Na věc nelze pohlížet tak, že by bylo cílem poškodit žalovaného 1, cílem je zmírnit křivdy způsobené žalobkyni. Jedná se o věc mimořádně citlivou.

54. Žalovaný 1 byl postupem podle § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř. opakovaně vyzván k doplnění tvrzení a navržení důkazů ohledně mimořádných okolností na jeho straně ve smyslu judikatury Nejvyššího a Ústavního soudu. Žalovaný však ničeho dalšího netvrdil a soud neshledal tvrzené skutečnosti oněmi mimořádnými skutečnostmi odůvodňujícími prolomení blokačních účinků § 29 zákona o půdě.

55. S ohledem na vše shora uvedené tak soud dospěl k závěru, že předmětné pozemky splňují předpoklady pro restituční nárok žalobkyně, a současně v daném případě nejsou dány mimořádné okolnosti, pro něž by měla být dána přednost dobré víry žalovaného 1 před restitučním nárokem žalobkyně, proto žalobě v plném rozsahu vyhověl.

56. O nákladech řízení ve vztahu žalobkyně a žalované 2 soud rozhodl podle § 142 odst. 1 o. s. ř. podle úspěchu ve věci. Žalobkyně byla v řízení zcela úspěšná, proto jí soud přiznal náhradu nákladů řízení vůči žalované 2 v plné výši, tj. v částce 117 836,60 Kč. Tato částka sestává z odměny advokáta za 25 úkonů právní služby dle § 11 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), dále jen „advokátní tarif“, a to převzetí věci, předžalobní upomínka, žaloba, 6 vyjádření, odvolání a 15 účastí na jednání soudu, po 3 100 Kč dle § 7 bod 5. ve spojení s § 9 odst. 4 písm. b) advokátního tarifu (77 500 Kč), a 25 náhrad hotových výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 advokátního tarifu (7 500 Kč), a dále z cestovného ve výši 8 285,60 Kč a náhrady za promeškaný čas ve výši 4 000 Kč. Právní zástupce žalobkyně je plátcem DPH, proto byla náhrada navýšena o DPH ve výši 21 % z částky 97 385,60 Kč, tj. 20 451 Kč. Povinnost uhradit náklady řízení v celkové výši 117 836,60 Kč má žalovaná 2 dle § 149 odst. 1 o. s. ř. k rukám advokáta žalobkyně. Lhůta k plnění byla k žádosti žalované 2 a se souhlasem žalobkyně stanovena v délce 15 dnů od právní moci tohoto rozsudku s ohledem na možnosti žalované 2 tuto platbu realizovat.

57. Ve vztahu k žalovanému 1 soud rozhodl podle § 150 o. s. ř., když shledal důvody hodné zvláštního zřetele pro neuložení povinnosti k náhradě nákladů řízení žalobkyně, neboť žalovaný 1 v řízení vystupuje na straně žalované toliko z důvodu, že v současné době je vlastníkem pozemků, které jsou předmětem žaloby, blokační ustanovení § 29 zákona o půdě nerespektoval právní předchůdce žalované 2.

58. O povinnosti k náhradě nákladů státu soud rozhodl podle § 148 odst. 1 o. s. ř., dle něhož má stát podle výsledků řízení proti účastníkům právo na náhradu nákladů řízení, které platil, pokud u nich nejsou předpoklady pro osvobození od soudních poplatků. Jedná se přitom o předpoklady pro osvobození individuální, které u žalované 2 dány nejsou. Ve vztahu k žalovanému 1 soud rozhodl podle § 150 o. s. ř., shodně jako je uvedeno výše. Náklady řízení státu jsou tvořeny znalečným znalce [tituly před jménem] [jméno FO] ve výši 31 291 Kč dle usnesení soudu ze dne [datum], č. j. [spisová značka], ve znění usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne [datum], č. j. [spisová značka]. Lhůta k plnění byla k žádosti žalované 2 stanovena v délce 15 dnů od právní moci tohoto rozsudku s ohledem na možnosti žalované 2 tuto platbu realizovat.

Poučení