13 Co 267/2024 - 426

Rubrum

Městský soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Pavla Vlacha a soudců JUDr. Miluše Farské a JUDr. Čestmíra Slaného v právní věci žalobkyně: [Jméno zainteresované osoby 0/0][Datum narození zainteresované osoby 0/0] [Adresa zainteresované osoby 0/0] zastoupená advokátem [Jméno zástupce zainteresované osoby 0/0] sídlem [Adresa zástupce zainteresované osoby 0/0] proti žalované: [firma] sídlem [adresa] jednající [firma] sídlem [Adresa zástupce zainteresované osoby 0/1] o odškodnění újmy na zdraví, k odvolání žalobkyně proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 10. 4. 2024, č. j. 11 C 88/2020-389, takto:

Výrok

I. Rozsudek soudu prvního stupně se v zamítavém výroku o věci samé ohledně částky [částka] s úrokem z prodlení ve výši 8,05% ročně od [datum] do zaplacení a ve výrocích o náhradě nákladů řízení potvrzuje.

II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované na náhradu nákladů odvolacího řízení částku [částka] do tří dnů od právní moci rozsudku.

Odůvodnění

1. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně zamítl žalobu o zaplacení částky [částka] s úrokem z prodlení ve výši 8,05% ročně od [datum] do zaplacení (výrok I) a uložil žalobkyni zaplatit na náhradu nákladů řízení žalované částku [částka] do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok II) a státu částku, jejíž výše bude určena samostatným usnesením, v téže lhůtě (výrok III). Usnesením ze dne [datum], č. j. [spisová značka], soud prvního stupně určil výši nákladů státu částkou [částka][Anonymizováno]

2. Soud prvního stupně tak rozhodl o žalobě, kterou se žalobkyně domáhala na žalované odškodnění újmy na zdraví (náhrady za ztížení společenského uplatnění), která jí měla vzniknout následkem [podezřelý výraz] její osoby pro přečin neoprávněného zaměstnávání cizinců podle § 342 odst. 1, odst. 3 písm. b), odst. 5 zákona č. 40/2009 Sb., trestní zákoník (dále jen „tr. zák.“), zahájeného dne [datum] a po podání obžaloby (dne [datum]) vedeného u Okresního soudu v [město] pod sp. zn. [spisová značka], jehož usnesením ze dne [datum], které nabylo právní moci dne [datum], byla věc podle § 222 odst. 2 zákona č. 141/1961 Sb., trestní řád (dále jen „tr. řád“), postoupena Státnímu úřadu inspekce práce, neboť stíhané skutky nejsou trestným činem, avšak mohly by být tímto správním orgánem posouzeny jako přestupek (dále i jen „[podezřelý výraz]“ či „předmětné [podezřelý výraz]“). Zahájení [podezřelý výraz] předcházely úkony trestního řízení záležející mj. a zejm. v provedení domovní prohlídky mj. v místě bydliště žalobkyně a její rodiny (manžela a dvou dcer). Újmu spočívající v postižení tzv. [podezřelý výraz] žádá žalobkyně odškodnit zaplacením částky [částka]. Na odškodnění za ztížení společenského uplatnění v důsledku onemocnění [podezřelý výraz] požaduje žalobkyně zaplacení částky [částka], obojí s úrokem z prodlení v zákonné výši od [datum] do zaplacení[Anonymizováno]

3. Soud prvního stupně vyšel po provedeném dokazování předně z podrobně zjištěného průběhu [podezřelý výraz], zahájeného usnesením ze dne [datum] poté, co byly již dne [datum] zahájeny úkony trestního řízení ve věci podezření ze spáchání shora uvedeného přečinu několika osobami ve spolupachatelství (mj. i žalobkyní) a co se dne [datum] konala domovní prohlídka, a skončeného, jak shora uvedeno, nabytím právní moci usnesení okresního soudu vydaného podle § 222 odst. 2 tr. řádu dne [datum].

4. Pokud jde o průběh [podezřelý výraz], jemu předcházejícího prověřování a okolnosti konání domovní prohlídky, odvolací soud pro stručnost svého rozhodnutí (a nespornost uvedeného) plně odkazuje na vyčerpávající odůvodnění napadeného rozsudku (bod 7).

5. Dále soud prvního stupně po provedeném dokazování zjistil zejm. následující skutečnosti.

6. Dne [datum] bylo proti žalobkyni zahájeno (jiné) [podezřelý výraz] pro přečin zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle § 240 odst. 1 tr. zák., jehož se měla dopustit jako jednatelka společnosti [právnická osoba] zahrnutím fiktivních faktur do účetnictví společnosti, čímž mělo v letech 2008 až 2010 dojít ke zkrácení daně z příjmů právnických osob a daně z přidané hodnoty o částku [částka]. Obžaloba ve věci byla podána dne [datum] k Okresnímu soudu v [adresa], který rozsudkem ze dne [datum], č. j. [spisová značka], uznal žalobkyni vinnou a odsoudil ji k [podezřelý výraz] svobody v trvání 10 měsíců, s podmíněným odkladem jeho výkonu na zkušební dobu 18 měsíců. Odvolání žalobkyně bylo zamítnuto, jí podané dovolání a ústavní stížnost byly odmítnuty usneseními Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka], resp. Ústavního soudu ze dne [datum], sp. zn. I. ÚS 2382/19 (dále jen „[podezřelý výraz] sp. zn. [spisová značka]“).

7. Pokud jde o žalobkyniny zdravotní potíže, soud prvního stupně vzal za prokázané, že jí postihla akutní reakce na [podezřelý výraz], která se postupně přeměnila na středně těžkou [podezřelý výraz]. Stran stresorů, které uvedené způsobily, vyšel ze závěrů posudku znalkyně z oboru zdravotnictví, odvětví [podezřelý výraz] [tituly před jménem] [jméno FO], podle nějž měla žalobkyně zdravotní potíže zřejmě již od roku 2012, kdy proběhla domovní prohlídka, až do první návštěvy [podezřelý výraz] (dne [datum]) to však nelze určit s jistotou s ohledem na absenci zdravotnické dokumentace v tomto ohledu. Podle znalkyně lze předpokládat, že se [podezřelý výraz] u žalobkyně začala rozvíjet v souvislosti s domovní prohlídkou, další [podezřelý výraz] mohlo vést k prohloubení základní symptomatiky. Porucha chronifikovala a postupně se přeměnila v přetrvávající poruchu osobnosti po opakovaných traumatech, která se projevuje nedůvěrou ke světu a okolí, sociálním stažením, pocity prázdnoty a beznaděje. Znalecky nelze procentuálně určit, jaké jednotlivé faktory a jakým dílem se podepsaly na zdravotním stavu žalobkyně, počáteční impuls spočívá v domovní prohlídce, není ale možné uzavřít, že nebýt [podezřelý výraz], porucha by se dále nerozvíjela a naopak.

8. Ohledně [podezřelý výraz] (což je zvýšená hladina kyseliny močové v krvi) soud prvního stupně zjistil rovněž ze znaleckého posudku (znalce [tituly před jménem] [jméno FO], [tituly za jménem], [tituly za jménem]) již to, že vůbec není doloženo, že by způsobovala u žalobkyně jakékoliv zdravotní problémy, jde o laboratorní nález, nikoliv poškození zdraví. Je-li [podezřelý výraz] výrazná, může poškození zdraví pacienta navodit, u žalobkyně však není doloženo, že by k tomu došlo.

9. Soud prvního stupně rovněž vyslechl jako svědka manžela žalobkyně [jméno FO], jemuž poté, co jmenovaný kategoricky ztotožnil příčinu psychického zhroucení žalobkyně s obviněním z nelegálního zaměstnávání cizinců a (dokonce) uvedl, že i po provedení domovní prohlídky byla žalobkyně v pořádku, předestřel jeho svědeckou výpověď učiněnou v jiné odškodňovací věci vedené soudem prvního stupně, v níž dne [datum] tento svědek vypověděl na dotaz soudu, kdy začal brát léky, následující: „[z]ačal jsem je brát od té doby nebo pár dní potom, co u nás proběhla ta domovní prohlídka. No a to samé, že jo, manželka. Byla na tom úplně stejně. Do té doby nebrala žádné prášky, všechno bylo v naprostém pořádku a od té doby, co u nás byli, tak asi den nebo dva dny poté, vlastně, manželka dopadla tak nějak ještě hůř než já. Začala být nervózní, zdravotní stav se jí zhoršil, začala chodit k doktorce pro nějaké prášky na nervy, chodila k bylinkářce. Byla na tom hodně špatně vlastně pořád.“ 10. Při právním posouzení věci soud prvního stupně postupoval podle ustanovení § 1 odst. 1, § 5, § 7 odst. 1 a § 26 zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), v platném znění (dále i jen „OdpŠk“).

11. Konstatoval, že předmětné [podezřelý výraz] je vzhledem k jeho výsledku namístě hodnotit jako nezákonné, což při splnění dalších podmínek (vznik újmy a příčinná souvislost) zakládá právo na odškodnění. K podmínce příčinné souvislosti v intencích závěrů usnesení Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka], uvedl, že pokud byla jako počáteční impuls, resp. rozhodující okolnost vedoucí ke vzniku žalobkyniných potíží znalecky určena domovní prohlídka (výpovědi svědka [jméno] soud prvního stupně neuvěřil s ohledem na flagrantní rozpor s jeho předchozí, rovněž svědeckou výpovědí), pak za tyto potíže nelze žalovanou činit odpovědnou, ježto domovní prohlídku nelze kvalifikovat jako nezákonnou a příkaz k jejímu provedení (ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka]) jako nezákonné rozhodnutí.

12. Již proto soud prvního stupně žalobu zamítl jako nedůvodnou, o náhradě nákladů řízení mezi účastníky rozhodl podle § 142 odst. 1, § 151 odst. 3 o. s. ř. a vyhlášky č. 254/2015 Sb. a o náhradě nákladů státu podle § 148 odst. 1 o. s. ř., ztotožňuje tyto náklady se znalečným uhrazeným z rozpočtových prostředků. Jejich výši pak stanovil samostatným usnesením.

13. Žalobkyně napadla rozsudek soudu prvního stupně ve výroku o věci samé v rozsahu, v němž jí soud prvního stupně nepřiznal odškodnění ve výši [částka] za následky onemocnění [podezřelý výraz] (jak definitivně upřesnila při odvolacím jednání), včasným a přípustným odvoláním.

14. V něm předně nesouhlasila se závěrem soudu prvního stupně o nezjištění příčinné souvislosti mezi vzniklou újmou a odpovědnostním titulem (usnesením o zahájení [podezřelý výraz], jsouc přesvědčena, že při náležitém hodnocení provedeného dokazování, zejm. pak znaleckého posudku [tituly před jménem] [jméno FO], bylo namístě dojít ke správnému závěru, že [podezřelý výraz] bylo podstatnou příčinou rozvoje [podezřelý výraz], jakkoliv byla (mohla být) počátečním impulsem k jejímu vzniku domovní prohlídka. V tomto ohledu poukázala odvolatelka na ty pasáže posudku (soudem prvního stupně opominuté), podle nichž se porucha u žalobkyně rozvinula s domovní prohlídkou a následným obviněním z trestného činu, že další [podezřelý výraz] mohlo prohloubit symptomatiku, že daná porucha se rozvinula jako důsledek opakované [podezřelý výraz] žalobkyně, kdy jedním z hlavních traumat je právě zahájení [podezřelý výraz]. Úsudek soudu prvního stupně o prvopočátečním impulsu je podle žalobkyně nepostačující, komplex více příčin (opakovaných traumat) soud prvního stupně nijak nehodnotil.

15. I pro případ, že by měla být její újma způsobena jen domovní prohlídkou, je nicméně žalobkyně přesvědčena o tom, že má právo na odškodné. Domovní prohlídka byla totiž provedena v rámci téhož trestního řízení, v jehož rámci pak bylo vydáno usnesení o zahájení trestního stíhání. Vzhledem k tomu, že k odsouzení nedošlo, je podle žalobkyně nutno ve světle nálezů Ústavního soudu ze dne [datum], sp. zn. III. ÚS 1976/09, a ze dne [datum], sp. zn. II. ÚS 590/08, považovat za vadné všechny úkony provedené v rámci trestního řízení, s tedy i danou domovní prohlídku, „za kterou žalobkyni rovněž náleží odškodné“.

16. Proto žalobkyně navrhla, aby odvolací soud napadený rozsudek v odvoláním dotčeném zamítavém výroku změnil a žalobě v tam uvedeném rozsahu vyhověl, případně aby jej v tomto rozsahu zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

17. Žalovaná s odvoláním nesouhlasila, považujíc obě odvolací námitky za liché. Ze znaleckého posudku [tituly před jménem] [jméno FO] ani jeho doplnění nelze podle žalované ani přinejmenším dovodit, že by [podezřelý výraz] žalobkyně bylo podstatnou příčinou jejích zdravotních obtíží. Znalkyně jasně uvedla, že „[d]iagnosa [podezřelý výraz] se používá nejen u přímo katastrofických událostí, ale i dlouhodobě zatěžujících psychických situací, za což lze u posuzované považovat domovní prohlídku…“, že „[p]osuzovaná znovu uvedla, že [podezřelý výraz] problémy se objevily v souvislosti s domovní prohlídkou…“, a že „(j)e předpoklad, že [podezřelý výraz] se začala rozvíjet v souvislosti s domovní prohlídkou…“. Na opakované naléhání soudu konstatovala, že domovní prohlídka by jako úplně zásadní příčina vzniku onemocnění žalobkyně „stačila každému z nás“.

18. Je ustálenou judikaturou, akcentovala dále žalovaná, že z hlediska naplnění příčinné souvislosti jako jednoho z předpokladů odpovědnosti státu za škodu (resp. odpovědnosti za škodu vůbec) nemůže stačit úvaha o možných následcích nezákonného rozhodnutí či vadného postupu orgánu veřejné moci nebo pouhé připuštění možnosti vzniku škody v důsledku protiprávního jednání, nýbrž musí být příčinná souvislost najisto postavena. V této souvislosti poukázala na usnesení Nejvyššího soudu (jde ale o rozsudek – poznámka odvolacího soudu) ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka], a jeho rozsudek ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka]. K tomu v případě žalobkyně, jak soud prvního stupně správně uzavřel, nedošlo. Závěr soudu prvního stupně, že příkaz k domovní prohlídce není odpovědnostním titulem, nebyl-li zrušen pro nezákonnost, podle žalované odpovídá ustálené judikatuře Nejvyššího a Ústavního soudu, z níž poukázala na rozsudky Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka], uveřejněný ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 8/2016, ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka], uveřejněný ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 32/2015, usnesení Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka], ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka], a ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka], jakož i usnesení Ústavního soudu sp. zn. IV. ÚS 2795/20 (správně IV. ÚS 2794/20, usnesení ze dne [datum]). Krom toho žalovaná zdůraznila, že bylo na žalobkyni, jak vymezí odpovědnostní titul, což učinila definitivně nejpozději po výzvě na jednání soudu prvního stupně dne [datum] podáním ze dne [datum], v němž odpovědnostní titul ztotožnila jednoznačně s usnesením o zahájení [podezřelý výraz], což pak zopakovala i v podání ze dne [datum].

19. Již proto žalovaná navrhla potvrzení napadeného rozsudku jako věcně správného. Její navazující (pod bodem V vyjádření k odvolání široce vyloženou) polemiku se správností diagnostických závěrů posudku znalkyně [tituly před jménem] [jméno FO] není nutné reprodukovat, s ohledem na níže uvedené důvody posouzení věci odvolacím soudem je bez významu.

20. Odvolací soud přezkoumal k žalobkyninu odvolání a v jím vytyčených mezích (tj. v již shora ohraničené části meritorního výroku a závislých výrocích o nákladech řízení) napadený rozsudek soudu prvního stupně včetně řízení, které předcházelo jeho vydání (§ 212 a § 212a o. s. ř.), a neshledal odvolání důvodným, plně se ztotožňuje se shora reprodukovanou obrannou argumentací žalované prezentovanou ve vyjádření k odvolání, jakož i (zásadně) důvody napadeného rozsudku.

21. Předem odvolacího přezkumu je tak nutné – ve shodě s žalovanou – zdůraznit, že je plně v rukou poškozeného žalobce (jako tzv. pána sporu – dominus litis), s jakými rozhodnými skutečnostmi spojí v rámci vylíčení žalobního skutku vznik újmy, kterou žádá odškodnit. V řízení ovládaném dispoziční a projednací zásadou (tzv. sporném řízení), o něž jde i v souzené věci, je soud vázán žalobními tvrzeními (vylíčením žalobního skutku). Je tudíž mylná úvaha žalobkyně, že i pro případ, že by vyšlo najevo, že jí byla újma způsobena nikoliv nezákonným [podezřelý výraz], jak tvrdí, ale domovní prohlídkou, jí vznikl nárok na náhradu újmy na zdraví, a to předně již proto, že s domovní prohlídkou vznik své újmy již v rovině tvrzení nespojila.

22. I pokud by tak nicméně učinila, nemohla by být, lze dodat pro úplnost, úspěšná. Závěry žalobkyní odkazovaného nálezu Ústavního soudu ze dne [datum], sp. zn. II. ÚS 590/08, byly posléze upřesněny Ústavním soudem v nálezu jeho pléna ze dne [datum], sp. zn. Pl. ÚS 11/10, zejména v bodech 27., 28. a 35., kde tento plenární nález zdůraznil výjimečnost skutkového stavu, jemuž se věnoval nález sp. zn. II. ÚS 590/08, a uzavřel, že tento „nezpochybnil dosavadní rozhodovací praxi…“.

23. Tou bylo (a je), jde-li o domovní prohlídku (nález sp. zn. II. ÚS 590/08 se týkal odškodnění za vazbu), že zrušení příkazu k domovní prohlídce pro nezákonnost je nezbytnou podmínkou toho, aby byla osobě touto domovní prohlídkou dotčené přiznána náhrada vzniklé újmy, a to i v případě, že trestní řízení skončilo jinak než odsuzujícím rozsudkem. Kromě žalovanou v tomto ohledu přiléhavě citované judikatury lze poukázat dále na usnesení Ústavního soudu ze dne [datum], sp. zn. I. ÚS 1803/17, v němž je uvedeno mj. následující: „[o] nezákonnou domovní prohlídku půjde v případě, že prohlídka buď nebyla nařízena v souladu se zákonem, nebo neproběhla v souladu se zákonem. (…) Stěžovatel nezpochybňuje, že prohlídka byla nařízena v souladu se zákonem. Nezákonnost domovní prohlídky nezpůsobuje ani skutečnost, že stěžovatelův otec - proti kterému se vedlo trestní řízení, v jehož rámci domovní prohlídka proběhla - byl zproštěn obžaloby. Ústavní soud ve své judikatuře pouze formuloval podmínky, za nichž je třeba poskytnout odškodnění osobám, jejichž [podezřelý výraz] neskončilo odsouzením (…) Z této judikatury tedy neplyne, že osvobozující rozsudek činí předchozí domovní prohlídku nezákonnou; a stejně tak z ní neplyne obviněnému, který byl zproštěn obžaloby, právo být odškodněn za domovní prohlídku.“ 24. I pokud by tedy žalobkyně spojila vznik své újmy s domovní prohlídkou, nebylo by možné žalobě vyhovět. Jelikož tak ale neučinila, zaměřil soud prvního stupně správně svoji pozornost, vázán vymezením žalobního skutku, na existenci vztahu příčinnosti mezi jím ze znaleckého posudku zjištěnou újmou (od námitek žalované v tomto směru lze nyní odhlédnout) a nezákonným [podezřelý výraz], vycházeje (rovněž zcela správně) z toho, že je nutné sledovat jen ty (podstatné) příčiny, bez nichž by ke vzniku újmy nedošlo, a že rozhodující povaha (důležitost) příčin vzniku újmy musí být prokázána, nestačí pouhá pravděpodobnost, resp. připuštění možnosti kauzality.

25. Soud prvního stupně vyšel správně rovněž z toho, že stanovení příčin poškození zdraví je odbornou otázkou, kterou není oprávněn řešit, k jejímu zodpovězení proto správně ustanovil znalce. Soudem prvního stupně provedené interpretaci závěrů znaleckého posudku nemá odvolací soud rovněž co vytknut. Shledala-li znalkyně [tituly před jménem] [jméno FO], že „další“ [podezřelý výraz] (je samozřejmě otázkou, jaké; k tomu viz níže – poznámka odvolacího soudu) „mohlo“ vést k prohloubení základní symptomatiky (str. 7 dodatku posudku), což nelze vyložit jinak, než že taky „nemuselo“, a nelze-li podle jejího odborného názoru určit, jak by se ne/rozvinuly potíže žalobkyně, jejichž počátečním impulsem byla domovní prohlídka, nebýt navazujícího [podezřelý výraz] (viz výslech znalkyně dne [datum]), pak je – i podle odvolacího soudu – evidentní, že právě předmětné [podezřelý výraz] (vedené proti žalobkyni v letech 2013 až 2017) není možné kvalifikovat jako podstatnou příčinu vzniku újmy, tj. jako příčinu (byť i jednu z více příčin), bez níž by újma nenastala.

26. Tento závěr podporuje, dodává odvolací soud, i vyšetření samotné žalobkyně znalkyní (srov. na str. 5 posudku), zaznamenané hned v úvodu tak, že „[p]řed 10 lety došlo k domovní prohlídce, v listopadu nebo prosinci 2014 došlo k obvinění. V roce 2016 nebo 2017 měla jako jednatelka společnosti krátit daně. Stát tvrdí, že za to může ona, dostala podmínku 10 měsíců. Soud řekl, že nemá žádný nárok na odškodnění…“. Žalobkyně se zde tedy – jistě spontánně – rozhovořila hned o dvou možných stresorech (domovní prohlídce a [podezřelý výraz] sp. zn. [spisová značka]), nyní nicméně tvrdí, že výlučnou příčinou jejích potíží má být právě jen jeden – ten jediný potenciálně odškodnitelný – stresor, a to sice předmětné [podezřelý výraz]. Účelovost takové argumentace je podle odvolacího soudu zjevná, o čemž svědčí i soudem prvního stupně správně zaznamenaný „obrat“ ve výpovědích svědka [jméno].

27. Jako obdobně účelovou hodnotí odvolací soud i žalobkyninu snahu bagatelizovat důsledky [podezřelý výraz] sp. zn. [spisová značka] pro její osobu (podání žalobkyně ze dne [datum]). Není pravdou, že by [podezřelý výraz] sp. zn. [spisová značka] začalo, jak zde žalobkyně tvrdí, „mnoho let“ po předmětném [podezřelý výraz], odstup mezi jejich zahájeními činí pouhých devět měsíců. Neodpovídá skutečnosti, že by bylo [podezřelý výraz] sp. zn. [spisová značka] vedeno „v podstatě pro banalitu“ a že by byl hrozící trest „nepatrný“; žalobkyni zde hrozil trest odnětí svobody na šest měsíců až tři léta, tj. jen o málo nižší než v předmětné trestní věci (jeden rok až pět let), v obou případech pak šlo o přečiny. Pokud by žalobkyně skutečně vnímala [podezřelý výraz] sp. zn. [spisová značka] jako „banalitu“, jen stěží by zde podávala odvolání, dovolání a ústavní stížnost. K nasazení antidepresiv žalobkyni nedošlo podle zdravotnické dokumentace zachycené v posudku znalkyně [tituly před jménem] [jméno FO] před zahájením [podezřelý výraz] sp. zn. [spisová značka] (duben 2014), ale až po něm (listopad 2014).

28. Uvedeným je, uzavírá odvolací soud, ilustrována přesvědčivost závěru, že nelze přesvědčivě určit, zda, a pokud ano, pak do jak podstatné míry bylo příčinou žalobkyniných potíží právě předmětné [podezřelý výraz], resp. jaký z do úvahy připadajících stresorů byl touto podstatnou příčinou. Jakkoliv je uvedeným konstatováním zpochybněna správnost kategorického úsudku soudu prvního stupně, že touto rozhodující okolností byla domovní prohlídka, úvahu soudu prvního stupně o absenci vztahu příčinnosti mezi újmou a (právě) předmětným nezákonným [podezřelý výraz] odvolací soud sdílí, stejně jako z toho (nutně) vyvozený závěr o nedůvodnosti žaloby.

29. Proto odvolací soud potvrdil napadený rozsudek soudu prvního stupně podle § 219 o. s. ř. jako věcně správný, a to jak v odvoláním dotčené části zamítavého výroku o věci samé, tak v obou závislých nákladových výrocích, zahrnuje v to i vyčíslení výše nákladů státu samostatným usnesením; potud lze pro stručnost plně odkázat jak na odůvodnění napadeného rozsudku, tak i samostatného usnesení.

30. O nákladech odvolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 224 odst. 1, § 142 odst. 1 a § 151 odst. 3 o. s. ř., podle nichž přísluší i v odvolacím řízení zcela úspěšné žalované plná náhrada jeho nákladů, odpovídající třem paušálním náhradám hotových výdajů po [částka] za vyjádření k odvolání, účast při jednání odvolacího soudu a přípravu na ně [§ 1 odst. 3 písm. a), b) c) vyhlášky č. 254/2015 Sb.].

31. O lhůtě k plnění ve výroku o nákladech odvolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 211 a § 160 odst. 1 část věty před středníkem o. s. ř.

Poučení