13 Co 295/2022-411

Rubrum

Krajský soud v Brně rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Dušana Schinzela a soudců JUDr. Terezy Richterové a JUDr. Jiřího Horáka ve věci žalobců: a) [celé jméno žalobkyně], narozená dne [datum] bytem [adresa žalobkyně, žalobce, žalobkyně, žalobce, žalobkyně, žalobkyně, žalobce, žalobkyně, žalobce a žalobce], [PSČ] [obec] zastoupená zmocněncem [celé jméno žalobce], bytem [adresa žalobkyně, žalobce, žalobkyně, žalobce, žalobkyně, žalobkyně, žalobce, žalobkyně, žalobce a žalobce], [PSČ] [obec] b) [celé jméno žalobce], narozený dne [datum] bytem [adresa žalobkyně, žalobce, žalobkyně, žalobce, žalobkyně, žalobkyně, žalobce, žalobkyně, žalobce a žalobce], [PSČ] [obec] zastoupený zmocněncem [celé jméno žalobce] bytem [adresa žalobkyně, žalobce, žalobkyně, žalobce, žalobkyně, žalobkyně, žalobce, žalobkyně, žalobce a žalobce], [PSČ] [obec] c) [celé jméno žalobce], narozený dne [datum] bytem [adresa žalobkyně, žalobce, žalobkyně, žalobce, žalobkyně, žalobkyně, žalobce, žalobkyně, žalobce a žalobce], [PSČ] [obec] d) [celé jméno žalobkyně], narozená dne [datum] bytem [adresa žalobkyně, žalobce, žalobkyně, žalobce, žalobkyně, žalobkyně, žalobce, žalobkyně, žalobce a žalobce], [PSČ] [obec] zastoupená zmocněncem [celé jméno žalobce] bytem [adresa žalobkyně, žalobce, žalobkyně, žalobce, žalobkyně, žalobkyně, žalobce, žalobkyně, žalobce a žalobce], [PSČ] [obec] e) [celé jméno žalobce], narozený dne [datum] bytem [adresa žalobkyně, žalobce, žalobkyně, žalobce, žalobkyně, žalobkyně, žalobce, žalobkyně, žalobce a žalobce], [PSČ] [obec] zastoupený zmocněncem [celé jméno žalobce] bytem [adresa žalobkyně, žalobce, žalobkyně, žalobce, žalobkyně, žalobkyně, žalobce, žalobkyně, žalobce a žalobce], [PSČ] [obec] f) [celé jméno žalobkyně], narozená dne [datum] bytem [adresa žalobkyně, žalobce, žalobkyně, žalobce, žalobkyně, žalobkyně, žalobce, žalobkyně, žalobce a žalobce], [PSČ] [obec] zastoupená zmocněncem [celé jméno žalobce] bytem [adresa žalobkyně, žalobce, žalobkyně, žalobce, žalobkyně, žalobkyně, žalobce, žalobkyně, žalobce a žalobce], [PSČ] [obec] g) [celé jméno žalobce], narozený dne [datum] bytem [adresa žalobkyně, žalobce, žalobkyně, žalobce, žalobkyně, žalobkyně, žalobce, žalobkyně, žalobce a žalobce], [PSČ] [obec] zastoupený zmocněncem [celé jméno žalobce] bytem [adresa žalobkyně, žalobce, žalobkyně, žalobce, žalobkyně, žalobkyně, žalobce, žalobkyně, žalobce a žalobce], [PSČ] [obec] h) [celé jméno žalobkyně], narozená dne [datum] bytem [adresa žalobkyně, žalobce, žalobkyně, žalobce, žalobkyně, žalobkyně, žalobce, žalobkyně, žalobce a žalobce], [PSČ] [obec] zastoupená zmocněncem [celé jméno žalobce] bytem [adresa žalobkyně, žalobce, žalobkyně, žalobce, žalobkyně, žalobkyně, žalobce, žalobkyně, žalobce a žalobce], [PSČ] [obec] i) [celé jméno žalobce], narozený dne [datum] bytem [adresa žalobce] zastoupený zmocněncem [celé jméno žalobce] bytem [adresa žalobkyně, žalobce, žalobkyně, žalobce, žalobkyně, žalobkyně, žalobce, žalobkyně, žalobce a žalobce], [PSČ] [obec] j) [celé jméno žalobkyně], narozená dne [datum] bytem [adresa žalobkyně, žalobce, žalobkyně, žalobce, žalobkyně, žalobkyně, žalobce, žalobkyně, žalobce a žalobce], [PSČ] [obec] zastoupená zmocněncem [celé jméno žalobce] bytem [adresa žalobkyně, žalobce, žalobkyně, žalobce, žalobkyně, žalobkyně, žalobce, žalobkyně, žalobce a žalobce], [PSČ] [obec] k ) [celé jméno žalobce], narozený dne [datum] bytem [adresa žalobkyně, žalobce, žalobkyně, žalobce, žalobkyně, žalobkyně, žalobce, žalobkyně, žalobce a žalobce], [PSČ] [obec] zastoupený zmocněncem [celé jméno žalobce] bytem [adresa žalobkyně, žalobce, žalobkyně, žalobce, žalobkyně, žalobkyně, žalobce, žalobkyně, žalobce a žalobce], [PSČ] [obec] proti žalovanému: [osobní údaje žalovaného] sídlem [adresa žalované], [PSČ] [obec] u [obec] zastoupený advokátem [anonymizováno] [jméno] [příjmení] sídlem [adresa] o určení o odvolání žalobců a), b), c), d), e), f), g), h), i), j) a k ) proti rozsudku Okresního soudu Brno-venkov (dále jen„ soud prvního stupně“) ze dne 27. 6. 2022, č. j. 33 C 241/2021-323, ve znění usnesení soudu prvního stupně ze dne 24. 11. 2022, č. j. 33 C 241/2021-358 takto:

Výrok

I. Rozsudek soudu prvního stupně se ve výroku I. potvrzuje.

II. Rozsudek soudu prvního stupně se ve výroku II. mění takto: a) Žalobkyně a) je povinna zaplatit žalovanému na náhradě nákladů řízení před soudem prvního stupně částku 4 673,63 Kč k rukám zástupce žalovaného do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. b) Žalobce b) je povinen zaplatit žalovanému na náhradě nákladů řízení před soudem prvního stupně částku 4 673,63 Kč k rukám zástupce žalovaného do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. c) Žalobce c) je povinen zaplatit žalovanému na náhradě nákladů řízení před soudem prvního stupně částku 2 336,82 Kč k rukám zástupce žalovaného do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. d) Žalobkyně d) je povinna zaplatit žalovanému na náhradě nákladů řízení před soudem prvního stupně částku 2 336,82 Kč k rukám zástupce žalovaného do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. e) Žalobce e) je povinen zaplatit žalovanému na náhradě nákladů řízení před soudem prvního stupně částku 2 336,82 Kč k rukám zástupce žalovaného do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. f) Žalobkyně f) je povinna zaplatit žalovanému na náhradě nákladů řízení před soudem prvního stupně částku 2 336,82 Kč k rukám zástupce žalovaného do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. g) Žalobce g) je povinen zaplatit žalovanému na náhradě nákladů řízení před soudem prvního stupně částku 2 336,82 Kč k rukám zástupce žalovaného do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. h) Žalobkyně h) je povinna zaplatit žalovanému na náhradě nákladů řízení před soudem prvního stupně částku 2 336,82 Kč k rukám zástupce žalovaného do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. i) Žalobce i) je povinen zaplatit žalovanému na náhradě nákladů řízení před soudem prvního stupně částku 4 673,63 Kč k rukám zástupce žalovaného do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. j) Žalobkyně j) je povinna zaplatit žalovanému na náhradě nákladů řízení před soudem prvního stupně částku 4 673,63 Kč k rukám zástupce žalovaného do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. k) Žalobce k ) je povinen zaplatit žalovanému na náhradě nákladů řízení před soudem prvního stupně částku 4 673,63 Kč k rukám zástupce žalovaného do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

III. Žalobkyně a) je povinna zaplatit žalovanému na náhradě nákladů odvolacího řízení částku 1 542,75 Kč k rukám zástupce žalovaného do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

IV. Žalobce b) je povinen zaplatit žalovanému na náhradě nákladů odvolacího řízení částku 1 542,75 Kč k rukám zástupce žalovaného do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

V. Žalobce c) je povinen zaplatit žalovanému na náhradě nákladů odvolacího řízení částku 771,38 Kč k rukám zástupce žalovaného do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

VI. Žalobkyně d) je povinna zaplatit žalovanému na náhradě nákladů odvolacího řízení částku 771,38 Kč k rukám zástupce žalovaného do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

VII. Žalobce e) je povinen zaplatit žalovanému na náhradě nákladů odvolacího řízení částku 771,38 Kč k rukám zástupce žalovaného do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

VIII. Žalobkyně f) je povinna zaplatit žalovanému na náhradě nákladů odvolacího řízení částku 771,38 Kč k rukám zástupce žalovaného do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

IX. Žalobce g) je povinen zaplatit žalovanému na náhradě nákladů odvolacího řízení částku 771,38 Kč k rukám zástupce žalovaného do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

X. Žalobkyně h) je povinna zaplatit žalovanému na náhradě nákladů odvolacího řízení částku 771,38 Kč k rukám zástupce žalovaného do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

XI. Žalobce i) je povinen zaplatit žalovanému na náhradě nákladů odvolacího řízení částku 1 542,75 Kč k rukám zástupce žalovaného do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

XII. Žalobkyně j) je povinna zaplatit žalovanému na náhradě nákladů odvolacího řízení částku 1 542,75 Kč k rukám zástupce žalovaného do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

XIII. Žalobce k ) je povinen zaplatit žalovanému na náhradě nákladů odvolacího řízení částku 1 542,75 Kč k rukám zástupce žalovaného do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Odůvodnění

1. V záhlaví označeným rozsudkem soud prvního stupně zamítl žalobu na určení, že žalobci a), b), i), j) a k ) jsou každý z nich vlastníky spoluvlastnického podílu o velikosti id. 1/8, žalobci c) a d) jsou ve společném jmění manželů vlastníky spoluvlastnického podílu o velikosti 1/8, žalobci e) a f) jsou ve společném jmění manželů vlastníky spoluvlastnického podílu o velikosti 1/8, žalobci g) a h) jsou ve společném jmění manželů vlastníky spoluvlastnického podílu o velikosti 1/8, a to pozemku p. [číslo] v katastrálním území Opatovice u Rajhradu (výrok I.), a uložil všem žalobcům zaplatit žalovanému náhradu nákladů řízení ve výši 107 956,20 Kč (výrok II.).

2. Soud prvního stupně vyšel ze zjištění, že žalovaný je vlastníkem pozemku p. [číslo] v katastrálním území Opatovice u Rajhradu (pozn: pro stručnost již dále nebude katastrální území uváděno, a to i ve vztahu k souvisejícímu pozemku p. [číslo]), který nabyl na základě kupní smlouvy ze dne [datum] uzavřené s [anonymizováno] [jméno] [příjmení] jako prodávajícím. [anonymizováno] [jméno] [příjmení] pozemek nabyl na základě darovací smlouvy ze dne [datum] od [jméno] [příjmení], kterému bylo vloženo vlastnické právo k pozemku na základě rozhodnutí Pozemkového úřadu Okresního úřadu Brno ze dne 12. 12. 1991, č. j. P -938/91-S1-6. Pozemek p. [číslo] zastavěná plocha, nebyl v rámci restitucí [jméno] [příjmení] vydán, neboť byl zastavěn obytným domem ve vlastnictví žalovaného. Pozemek p. [číslo] je ze všech stran obklopen pozemkem p. [číslo] pozemek p. [číslo] byl užíván od výstavby obytného domu a vzniku členství v družstvu členy družstva, byly na něm postaveny garáže a zřízeny zahrádky. Na základě prohlášení vlastníka ze dne [datum] učiněného žalovaným byly vymezeny jednotky v domě [adresa] na pozemku p. [číslo] které byly následně převedeny do vlastnictví členů družstva (žalobců či jejich právních předchůdců) spolu se spoluvlastnickým podílem na pozemku [parcelní číslo] v režimu zákona č. 72/1994 Sb., o vlastnictví bytů (žalovaný nabyl pozemek p. [číslo] do vlastnictví až na základě kupní smlouvy z [datum] s prodávajícím Společný podnik [obec] – v likvidaci). V současné době jsou žalobci vlastníky bytových jednotek v domě [adresa], společných částí tohoto domu a rovněž spoluvlastníky pozemku p. [číslo]. Soud prvního stupně dospěl k právnímu závěru, že žalobci mají naléhavý právní zájem na požadovaném určení, neboť tvrdí, že zápis v katastru nemovitostí o tom, že vlastníkem pozemku p. [číslo] je žalovaný, neodpovídá skutečnosti. K vydržení vlastnického práva žalobců k pozemku p. [číslo] však nedošlo. V poměrech zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, tj. do 31. 12. 2013, by držitel práva musel být v dobré víře, že mu toto právo náleží, a obdobně podle zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, by od [datum] musel být držitelem poctivým. Žalobci v řízení přes poučení soudu netvrdili, kdo z nich konkrétně a v jakém období měl pozemek p. [číslo] držet v dobré víře, že je vlastníkem ideálního spoluvlastnického podílu k tomuto pozemku, a jaký je pro každého z nich právní titul nabytí vlastnického práva. I pokud kupní cena podle kupní smlouvy ze dne [datum] mezi žalovaným a [anonymizováno] [jméno] [příjmení] měla být fakticky zaplacena z tzv. dalšího členského vkladu členů družstva a z poskytnutého úvěru a žalobcům mělo tak dle jejich tvrzení vzniknout právo na vypořádání vkladu, z žádného důkazu ani z žádného zákonného ustanovení nevyplývá, že v důsledku tohoto měli žalobci nabýt vlastnické právo k tomuto pozemku. Rovněž není pravdou, že by v prohlášení vlastníka ze dne 29. 1. 2004 byla nějakým způsobem deklarována práva k pozemku p. [číslo] ani toto prohlášení proto nemohlo být podkladem pro převod spoluvlastnického podílu k tomuto pozemku spolu s převodem jednotky. Není proto dán žádný právní titul, který by mohl založit dobrou víru žalobců o jejich vlastnickém právu, navíc v řízení bylo zjištěno, že žalobci si naopak byli vědomi skutečnosti, že nejsou spoluvlastníky pozemku p. [číslo] neboť usilovali o jeho úplatný převod, a domáhali se i žalobou nahrazení projevu vůle žalovaného s uzavřením kupní smlouvy. Nadto v průběhu řízení žalobci měnili svá tvrzení, kdy následně začali tvrdit vydržení jednotlivých konkrétních částí pozemku p. [číslo] vymezených geometrickým plánem. O náhradě nákladů řízení účastníků soud prvního stupně rozhodl podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), a přiznal žalovanému plnou náhradu nákladů řízení.

3. Proti rozsudku soudu prvního stupně podali žalobci odvolání. Uvedli, že meritem sporu je nevyřešený zákonný nárok žalobců na převod uhrazeného majetkového podílu v žalovaném družstvu do vlastnictví, jehož předmětem je pozemek p. [číslo] na kterém jsou umístěny drobné stavby, zpevněné plochy, inženýrské sítě a cesty, které vlastníci jednotek a jejich právní předchůdci užívají nepřetržitě od předání stavby bytového domu v roce 1984 v dobré víře, že splní-li veškeré podmínky, bude ze strany žalovaného postupováno podle zákona (§ 234 zákona č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník, a čl. 15 stanov žalovaného) a bude jim spoluvlastnický podíl k pozemku v důsledku úhrady dalšího členského vkladu, z něhož žalovaný pozemek zakoupil, převeden do spoluvlastnictví. Dobrou víru nabyli žalobci po vytyčení nových hranic dle geometrického plánu [číslo] po zaplacení dodatečného členského vkladu, kdy po zaplacení úvěru na pořízení pozemku p. [číslo] získali právo na převod id. 1/8 tohoto pozemku do vlastnictví. Žalobci vždy hospodařili na pozemku jako na vlastním a starali se o něj po dobu 22 roků, a není spravedlivé, že k jeho převodu nedošlo, přičemž pro mimořádné vydržení není vyžadován právní titul. Prohlášení vlastníka učiněné žalovaným vykazuje zcela nepravdivé údaje. Žalobci uzavřeli dohody o převodech vlastnictví družstevního bytu, čímž jim vznikly právní tituly, na základě nichž se chopili držby obslužné části přilehlého pozemku p. [číslo] neboť se domnívali, že dojde k jeho převodu. Soud prvního stupně nesprávně nepřihlížel k podání, v němž žalobci uvedli žalobu do souladu s geometrickým plánem [číslo] který byl odsouhlasen usnesením statutárního orgánu žalovaného a byl jím deklarován požadavek na rozdělení pozemku p. [číslo] na tzv. obslužnou část připadající do spoluvlastnictví všech budoucích vlastníků a ostatní parcely připadající do osobního vlastnictví každého z nich. Občanský soudní řád změny žaloby umožňuje, a v tomto případě navíc nešlo o změnu žaloby, ale jen o upřesnění procesního stanoviska nezbytné pro následný exekutivní výkon. Řízení před soudem prvního stupně je dále stiženo vadou, neboť soud nařídil koncentraci řízení hned na konci prvního jednání, aniž byla tvrzení stran vyjasněna. Žalobci navrhli, aby odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

4. Žalovaný navrhl potvrzení rozsudku soudu prvního stupně.

5. Krajský soud v Brně (dále jen„ odvolací soud“ – § 10 o. s. ř.) po zjištění, že odvolání bylo podáno osobou k tomu oprávněnou (§ 201 o. s. ř.), že směřuje proti rozhodnutí, proti němuž je přípustné (§ 201, § 202 a contrario o. s. ř.), a že bylo podáno včas (§ 204 o. s. ř.), v souladu s § 212 a § 212a o. s. ř. přezkoumal rozsudek soudu prvního stupně, řízení jejich vydání předcházející, správnost skutkových zjištění soudu a jejich právního posouzení, nařídil k projednání odvolání jednání (§ 214 odst. 1 o. s. ř.) a dospěl k závěru, že jsou dány důvody pro potvrzení výroku I. a pro změnu výroku II. rozsudku soudu prvního stupně.

6. Pokud jde o skutkovou stránku věci, dospěl odvolací soud k závěru, že soud prvního stupně přesvědčivě popsal, které skutečnosti má za prokázané, jakož i to, o jaké důkazy svá skutková zjištění opřel. Jasně a srozumitelně vysvětlil úvahy, jimiž se při hodnocení důkazů řídil, důkazy posoudil jednotlivě i v jejich vzájemné souvislosti, přičemž postupoval v souladu s pravidly logického myšlení. Pečlivý rozsah dokazování byl plně dostačující pro učinění jednotlivých skutkových zjištění i celkového závěru o skutkovém stavu věci, s nímž se odvolací soud ztotožňuje. Skutkový stav věci soud prvního stupně shrnul v odst. 6 až 28 odůvodnění rozsudku a odvolací soud na toto shrnutí pro stručnost odkazuje.

7. Odvolací soud se se soudem prvního stupně plně shodl také v právním posouzení věci, na základě kterého dospěl k závěru, že žalobci vlastnické právo k pozemku p. [číslo] nenabyli vydržením. Právní posouzení věci je obsaženo v odst. 33 až 40 odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně, na které odvolací soud pro stručnost také odkazuje.

8. K odvolacím námitkám žalobců uvádí odvolací soud následující:

9. Soud prvního stupně postupoval zcela správně, posuzoval-li podmínky vydržení za dobu do 31. 12. 2013 podle zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, a po 1. 1. 2014 podle zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku. Rovněž zcela správně posoudil, že žalobce má na určení vlastnického práva naléhavý právní zájem podle § 80 o. s. ř., neboť takové tvrzené právo není zapsáno v katastru nemovitostí. Soud prvního stupně také zcela správně uvedl, že podmínkou řádného vydržení byla podle § 134 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, tzv. oprávněná držba, tj. držba v dobré víře o tom, že právo držiteli patří (§ 130 odst. 1). Podobně zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, jako podmínku vydržení stanoví od 1. 1. 2014 tzv. poctivost držby, která znamená, že držitel má z přesvědčivého důvodu za to, že mu náleží právo, které vykonává (§ 992 odst. 1). Oba zákony vycházejí z podmínky, že aby držitel mohl nabýt právo, které drží, musí být přesvědčen, že je subjektem práva, které vykonává, a to se zřetelem ke všem okolnostem, tj. z objektivního hlediska. Držitel musí být o svém právu přesvědčen v tzv. objektivně omluvitelném omylu.

10. V posuzovaném případě je nesporné, že žádná písemná smlouva o převodu vlastnického práva k pozemku p. [číslo] na žalobce či jejich právní předchůdce uzavřena nebyla. V takovém případě ovšem nemohli být žalobci v dobré víře, že jsou vlastníky pozemku p. [číslo]. Zákon totiž u nemovitostí stanovil a stanoví tzv. intabulační princip, tj. podmínku vkladu do katastru nemovitostí, a zároveň podmínku písemné formy smlouvy (§ 133 odst. 2 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, § 560 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku). V takovém případě dospěla judikatura k závěru, že ten, kdo tvrdí že je oprávněným držitelem nemovité věci, aniž by uzavřel písemnou smlouvu o jejím převodu, nemůže být v objektivně omluvitelném omylu, že mu náleží vlastnické právo k této věci, a tudíž ani v dobré víře (např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 10. 10. 2002, sp. zn. 22 Cdo 490/2001).

11. Pokud jde o posouzení mimořádného vydržení, soud prvního stupně se jím nezabýval. Odvolatelům je třeba přisvědčit v tom, že podmínkou mimořádného vydržení není, aby se držba předchůdce zakládala na právním důvodu, a to ani tehdy, započítává-li se vydržecí doba právního předchůdce držitele (§ 1095, 1096 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku). Podmínkou mimořádného vydržení je kromě dvojnásobně dlouhé vydržecí doby to, aby držiteli nebyl prokázán„ nepoctivý úmysl“. Podle závěrů Nejvyššího soudu uvedených v rozsudku ze dne 19. 4. 2022, sp. zn. 22 Cdo 3387/2021, je nepoctivým úmyslem v zásadě úmyslné jednání naplňující znaky nepravé držby, tedy, pokud se držitel úmyslně vetřel v držbu svémocně nebo že se v ni vloudil potajmu nebo lstí, anebo usiluje proměnit v trvalé právo to, co mu bylo povolenou jen výprosou (§ 993 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku). Uvedený závěr se přitom uplatní i pro vydržecí dobu předchůdce. V uvedeném rozhodnutí Nejvyšší soud dospěl k závěru, že ačkoliv v § 1096 odst. 2 je uvedena formulace„ poctivého předchůdce“, započte se při mimořádném vydržení vydržecí doba předchůdce, který držel věc„ nikoliv v nepoctivém úmyslu“, a není třeba, aby byl zároveň držitelem poctivým anebo oprávněným.

12. Základní podmínkou řádného i mimořádného vydržení podle obou zákonů je ale především držba vlastnického práva, a tato podmínka nebyla v posuzovaném případě splněna. Držba vlastnického práva totiž znamená, že držitel vykonává tuto držbu jako vlastník, tzn. že je z nějakého důvodu přesvědčen o tom, že pozemek, který užívá, je v jeho vlastnictví. Držbu je třeba odlišit od ovládání věci bez úmyslu mít věc pro sebe; tento stav se nazývá detence. Detentor, např. nájemce nebo ten, kdo věc ovládá na základě souhlasu jejího vlastníka, není držitelem vlastnického práva, protože ví, že vlastníkem věci je někdo jiný. Detence není stav, který by byl způsobilý vydržení.

13. V posuzovaném případě žalobci po celou dobu (tj. od vzniku jejich členství či členství jejich právních předchůdců v družstvu) věděli, že pozemek p. [číslo] není v jejich vlastnictví, a do uzavření kupní smlouvy dne [datum] věděli i to, že pozemek není ani ve vlastnictví družstva, a pozemek užívali na základě nájemních smluv či souhlasu tehdejšího vlastníka pozemku ([anonymizována tři slova] [obec], od 12. 12. 1991 [jméno] [příjmení], od 27. 1. 1993 [anonymizováno] [jméno] [příjmení]). Pokud žalobci tvrdili, že dobrou víru nabyli po zaplacení dalšího členského vkladu, z něhož byla mimo jiné uhrazena kupní cena pozemku v roce 1997, je třeba odlišit jejich přesvědčení o tom, že na základě této skutečnosti bude postupováno tak, že žalovaný na ně vlastnické právo k pozemku p. [číslo] převede, od toho, zda si mysleli, že jsou již vlastníky tohoto pozemku. Žalobci ani po splacení vkladu a úvěru na koupi pozemku neužívali předmětný pozemek jako své vlastnictví, pouze očekávali, že se v budoucnu vlastníky pozemku stanou. Ostatně uvedené tvrdí i samotní žalobci, uvádí-li že„ meritem sporu je nevyřešený zákonný nárok žalobců na převod uhrazeného majetkového podílu v žalovaném družstvu do vlastnictví“. Totéž platí i pokud žalobci tvrdí, že se domnívali, že po uzavření smluv o převodech vlastnictví k jednotkám dojde i k převodu spoluvlastnických podílů k pozemku p. [číslo] O svém vlastnickém právu k pozemku nemohli být žalobci přesvědčeni (bez ohledu na to, zda v dobré víře či nikoliv) ani na základě prohlášení vlastníka ze dne 29. 1. 2004, neboť žádná práva k pozemku p. [číslo] v prohlášení vlastníka deklarována nejsou. Žalobci po celou dobu usilují o to, aby jim žalovaný vlastnické právo k pozemků p. [číslo] převedl, a je jim po celou dobu známo, že se nikdy vlastníky pozemku nestali. Ani skutečnost, že dle svého tvrzení o pozemek po celou dobu řádně pečovali„ jako o vlastní“ nezakládá držbu vlastnického práva k němu. Žalobci či jejich právní předchůdci vždy byli pouhými detentory pozemku, nikoliv držiteli vlastnického práva k němu, proto nemohlo dojít k jeho vydržení řádným ani mimořádným způsobem.

14. Námitka žalobců, že je řízení stiženo vadou, protože skončením prvního jednání u soudu prvního stupně dne 23. 3. 2022 nastala koncentrace řízení, není důvodná. Nemůže být vadou řízení, postupoval-li soud prvního stupně podle příslušných ustanovení občanského soudního řádu a poučil-li účastníky na konci prvního jednání ve věci (ke kterému byli řádně a včas s poučením o koncentraci řízení předvoláni) podle § 118b o. s. ř. o tom, že mohou uvést rozhodné skutečnosti a označit k nim důkazy jen do skončení prvního jednání ve věci samé. V daném případě navíc soud prvního stupně po poučení podle § 118a odst. 1 a 3 o tom, jaká skutková tvrzení mají žalobci doplnit a jaké důkazy k nim označit, poskytl žalobcům lhůtu v délce 15 dnů od konání jednání a poučil je o tom, že uplynutím této lhůty nastane koncentrace řízení. Žalobci proto nemohli být tímto zcela zákonným postupem soudu poškozeni, jak tvrdí, a řízení není postiženo žádnou vadou. Navíc ani žádné tvrzení či důkazy uplatněné po koncentraci řízení nebyly stejně způsobilé založit důvodnost nároku žalobců.

15. Ani námitka žalobců, že jejich podání datované dnem 6. 4. 2022 neobsahovalo změnu žaloby a mělo být k němu přihlíženo, není důvodná. Žalobci se domáhali určení, že jsou spoluvlastníky pozemku p. [číslo] každý z nich či manželé společně podílu o velikosti id. 1/8. V uvedeném podání, které bylo uloženo na CD-disku předaného žalobci soudu prvního stupně, žalobci navrhli znění žalobního petitu, nechť soud určí, že každý z nich je vlastníkem jiných pozemků vymezených z pozemku p. [číslo] geometrickým plánem. Takový návrh je nepochybně změnou žaloby, neboť žalobci se domáhají jiného nároku než dříve. Podání ze dne 6. 4. 2022 proto obsahovalo návrh ve věci samé, avšak nebylo učiněno zákonem předepsaným způsobem, a pokud nebylo ve lhůtě do tří dnů doplněno jeho originálem nebo písemným podáním shodného znění, soud prvního stupně nemohl postupovat jinak, než podle § 42 odst. 2 o. s. ř. k takovému podání nepřihlížet. Dále ve vztahu k této otázce odvolací soud odkazuje na přiléhavé odůvodnění v odst. 4 a 5 rozsudku soudu prvního stupně.

16. Odvolací soud tedy podle § 219 o. s. ř. rozsudek soudu prvního stupně jako věcně správný ve výroku I. potvrdil (výrok I.).

17. Výrok II. rozsudku soudu prvního stupně o náhradě nákladů řízení mezi účastníky odvolací soud za přiměřeného užití § 220 odst. 1 o. s. ř. změnil, neboť soud prvního stupně správně rozhodl o náhradě nákladů řízení mezi účastníky podle § 142 odst. 1 o. s. ř. a přiznal žalovanému plnou náhradu nákladů řízení, ale nesprávně určil odměnu z tarifní hodnoty spočívající v ceně nemovitosti podle kupní smlouvy z roku 1997. Tato kupní cena neodpovídá vzhledem k době sjednání ceně obvyklé v době rozhodování soudu, a navíc cena sjednaná v kupní smlouvě odráží smluvní ujednání účastníků, a nikoliv cenu v daném místě a čase obvyklou (rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 14. 11. 2018, sp. zn. 30 Cdo 5795/2017). Rovněž je třeba zohlednit, že žalobci a) až k ) nejsou v řízení v postavení nerozlučných společníků, a proto jsou povinni k náhradě nákladů řízení každý samostatně podle svého podílu na věci. Žalovaný má právo na náhradu nákladů řízení před soudem prvního stupně v celkové výši 37 389 Kč, přičemž podle velikosti spoluvlastnického podílu jsou žalobci jako vlastníci podílu povinni uhradit každý 1/8 této částky, tj. částku 4 673,63 Kč (manželé pak 1/8 každý jednou polovinou, tj. každý částku 2 336,82 Kč). Částka 37 389 Kč sestává z mimosmluvní odměny advokáta za 8 úkonů právní služby po 3 100 Kč (převzetí a příprava zastoupení, vyjádření ze dne 24. 11. 2021, vyjádření ze dne 4. 2. 2022, účast u jednání před soudem prvního stupně dne 23. 3. 2022 přesahující 2 hodiny, tj. 2 úkony, účast u jednání před soudem prvního stupně ve dnech 9. 5. 2022 a 20. 6. 2022, písemné podání ze dne 7. 4. 2022), mimosmluvní odměny advokáta za 2 úkony v poloviční výši odměny po 1 550 Kč (vyjádření k odvolání proti předběžnému opatření, účast u vyhlášení rozsudku), to vše podle § 6 odst. 1, § 7 bod 5., § 9 odst. 3 písm. a), odst. 4 písm. b), § 11 odst. 1 písm. a), d), g), § 11 odst. 2 písm. c), f) vyhlášky č. 177/1996 Sb. (dále „advokátní tarif“), náhrady hotových výdajů advokáta za zmíněných 10 úkonů právní služby po 300 Kč podle § 13 odst. 1, 4 advokátního tarifu, tj. 3 000 Kč, a náhrady za daň z přidané hodnoty v sazbě 21 % ve výši 6 489 Kč podle § 137 odst. 3 písm. a) o. s. ř.

18. O náhradě nákladů odvolacího řízení mezi účastníky odvolací soud rozhodl ve výrocích III. až XIII. tohoto rozsudku podle § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 o. s. ř. Plně úspěšný žalovaný má právo na náhradu nákladů odvolacího řízení v celkové částce 12 342 Kč, na které se žalobci podílí stejným způsobem, jako na náhradě nákladů řízení před soudem prvního stupně. Uvedená částka sestává z mimosmluvní odměny advokáta za 3 úkony právní služby po 3 100 Kč (vyjádření k odvolání ze dne 15. 11. 2022, účast na jednání před odvolacím soudem dne 19. 6. 2023 přesahující dvě hodiny) podle § 6 odst. 1, § 7 bod 5., § 9 odst. 3 písm. a), odst. 4 písm. b), § 11 odst. 1 písm. g), k ), náhrady hotových výdajů advokáta za zmíněné 3 úkony právní služby po 300 Kč podle § 13 odst. 1, 4 advokátního tarifu a náhrady za daň z přidané hodnoty v sazbě 21 % ve výši 2 142 Kč podle § 137 odst. 3 písm. a) o. s. ř.

19. Odvolací soud neshledal důvody zvláštního zřetele hodné pro aplikaci ustanovení § 150 o. s. ř. a nepřiznání náhrady nákladů řízení žalovanému, jak to žalobci navrhli v podání ze dne 17. 6. 2023 (č. l. 397) z důvodů, že žalovaný postupoval účelově a spekulativně, s cílem získat vlastní majetkový prospěch na úkor žalobců, kteří jsou bývalí členové žalovaného a jejichž oprávněné zájmy měl žalovaný naopak chránit. Tato tvrzení o popsaném postupu žalovaného však žalobci neprokázali a ani jinak nevyšly v řízení najevo.

Poučení