13 Co 309/2023 - 802

Rubrum

Krajský soud v Plzni rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Marty Havlové a soudců Mgr. Jiřího Novotného a JUDr. Hany Zemanové ve věci žalobkyně: [právnická osoba], IČO [IČO žalobkyně] sídlem [Adresa žalobkyně] zastoupená advokátem [Jméno advokáta A] sídlem [Adresa advokáta A] proti žalovaným: 1. [Anonymizováno] [Jméno žalované], IČO [IČO žalované] sídlem [Adresa žalované] zastoupené advokátem [Jméno advokáta B] sídlem [Adresa advokáta B] 2. [Jméno advokáta C]., IČO [IČO advokáta C] sídlem [Adresa advokáta C] zastoupená obecnou zmocněnkyní [Anonymizováno]. [Anonymizováno] [Anonymizováno] bytem náměstí [Anonymizováno]. [Anonymizováno]. [Anonymizováno] [Anonymizováno]/[Anonymizováno], [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno] o nahrazení projevu vůle o odvolání žalovaných proti rozsudku Okresního soudu Karlovy Vary ze dne 2. 6. 2023, č. j. 12 C 334/2020-601 takto:

Výrok

I. Rozsudek soudu prvního stupně se potvrzuje.

II. Žalovaní 1 a 2 jsou povinni společně a nerozdílně zaplatit žalobkyni na nákladech odvolacího řízení částku 6 776 Kč ve lhůtě tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.

Odůvodnění

1. Shora citovaným rozsudkem soud prvního stupně rozhodl ve výroku I tak, že se nahrazuje projev vůle žalovaného č. 1 a žalované č. 2 vydat kladné stanovisko ve věci připojení stavby s názvem „Rekonstrukce radiokomunikační věže [adresa]“, realizované na budově č. p. [hodnota], která je součástí pozemku parc. č. st. [hodnota], v katastrálním území a obci [adresa], k vodovodní síti ve vlastnictví žalovaného č. 1, jejímž provozovatelem je žalovaná č. 2, a to následujícím způsobem: [Anonymizováno] [Jméno žalované], IČO [IČO žalované], se sídlem [Jméno žalované] č. p. 1, [adresa] [Jméno žalované], a společnost [Jméno advokáta C]., IČO [IČO advokáta C], se sídlem [adresa], tímto vyslovují stavebníkovi, společnosti [Anonymizováno][Anonymizováno] [Anonymizováno][Anonymizováno] [Anonymizováno].[Anonymizováno].[Anonymizováno]., IČO [IČO žalobkyně], se sídlem [adresa], souhlas s připojením stavby s názvem „Rekonstrukce radiokomunikační věže [adresa]“, realizované na budově č. p. [hodnota], která je součástí pozemku parc. č. st. [hodnota], v katastrálním území a obci [adresa], k vodovodní síti ve vlastnictví města [Jméno žalované], jejímž provozovatelem je společnost [Jméno advokáta C]., a to v napojovacím bodě nacházejícím se v souřadnicích y=[Anonymizováno].25, x=[Anonymizováno].35, s tím, že celková spotřeba pitné vody pro tuto stavbu bude činit maximálně 1062 l/den. Ve výroku II soud rozhodl, že se nahrazuje projev vůle žalovaného č. [hodnota] a žalované č. [hodnota] vydat kladné stanovisko ve věci připojení stavby s názvem „Rekonstrukce radiokomunikační věže [adresa]“, realizované na budově č. p. [hodnota], která je součástí pozemku parc. č. st. [hodnota], v katastrálním území a obci [adresa], ke kanalizační síti ve vlastnictví žalovaného č. [hodnota], jejímž provozovatelem je žalovaná č. [hodnota], a to následujícím způsobem: Město [Jméno žalované], IČO [IČO žalované], se sídlem [Jméno žalované] č. p. 1, [adresa] [Jméno žalované], a společnost [Jméno advokáta C]., IČO [IČO advokáta C], se sídlem [adresa], tímto vyslovují stavebníkovi, společnosti [Anonymizováno][Anonymizováno] [Anonymizováno][Anonymizováno] [Anonymizováno].[Anonymizováno].[Anonymizováno]., IČO [IČO žalobkyně], se sídlem [adresa], souhlas s připojením stavby s názvem „Rekonstrukce radiokomunikační věže [adresa]“, realizované na budově č. p. [hodnota], která je součástí pozemku parc. č. st. [hodnota], v katastrálním území a obci [adresa], ke kanalizační síti ve vlastnictví města [Jméno žalované], jejímž provozovatelem je společnost [Jméno advokáta C]., a to v napojovacím bodě nacházejícím se v souřadnicích y=[Anonymizováno].02, x=[Anonymizováno].91, s tím, že celková produkce splaškových vod z této stavby bude činit maximálně 1062 l/den. Nákladovými výroky III a IV byla uložena oběma žalovaným povinnost společně a nerozdílně zaplatit žalobkyni, k rukám jejího zástupce, částku 74 574,89 Kč a České republice – Okresnímu soudu v Karlových Varech na nákladech zálohovaných státem (na znalečném) částku 55 366,67 Kč, a to vše do tří dnů od právní moci rozsudku. Soud prvního stupně měl za prokázané, že je dostatečná kapacita předmětného vodovodu a kanalizace, jež umožňuje připojení uvažované stavby žalobkyně (radiokomunikační věže) na tato zařízení, kdy navíc podle znaleckého ústavu má být odběr vody a odvádění splaškové vody ve vztahu k celkové kapacitě obou zařízení v zanedbatelném množství (připojení staveb s odběrem vody 0,012 l/s, pakliže souhrnná kapacita zdrojů v maximu činí 62,7 l/s; navíc, kdy vodní zdroje jsou využívány výrazně nehospodárným způsobem). Za tohoto stavu nastupuje pro žalované zákonná povinnost, jak vyplývá z ust. § 8 odst. 5 věty prvé zákona č. 274/2001 Sb., umožnit připojení posuzovaných staveb na vodovod nebo kanalizaci, jakož i dodávat pitnou vodu nebo odvádět odpadní vody a čistit odpadní vody. Soud prvního stupně dovodil pasivní legitimaci obou žalovaných, s poukazem na stav, kdy při rozhodování o umožnění připojení nového odběratele na vodovodní a kanalizační řad, potřebuje provozovatel (2. žalovaná) předchozí souhlas vlastníka vodovodu a kanalizace, neboť jak v řízení potvrdili oba žalovaní, takový postup si ústní dohodou vymínil vlastník zařízení (1. žalovaný), čímž ten svým postojem závazně ovlivňuje udělování souhlasu k připojení na vodovod a kanalizaci podle ust. § 8 odst. 5 zákona o vodovodech a kanalizacích. Soud prvního stupně rovněž poukázal na účelový postup žalovaných, kteří od počátku tvrdili, že je vyčerpána kapacita pro připojení žalobkyně na vodovod a kanalizaci, ačkoli v průběhu soudního řízení vydali kladné stanovisko s napojením ve prospěch vícero subjektů, které nezákonně upřednostnili před žalobkyní. Rozhodnutí o nákladech řízení mezi účastníky a o náhradě státem zálohovaných nákladů, bylo postaveno na úspěchu žalobkyně v řízení, kdy povinnost k jejich uhrazení byla stanovena podle ust. § 142 odst. 1 o. s. ř. a podle ust. § 148 odst. 1 o. s. ř. neúspěšným žalovaným.

2. Proti tomuto rozsudku si podali oba žalovaní včasné odvolání.

3. Prvý žalovaný považoval výrok napadeného rozsudku za nejasný a nevykonatelný. Nelze totiž z něho postihnout, o jakou stavbu jde (podle jaké projektové dokumentace), kde dojde k napojení vodovodu a kanalizace a v jakém systému souřadnic. Nelze z rozhodnutí ani seznat, jak bude technicky napojení provedeno. Petit vydaného rozhodnutí pak neobsahuje povinnost 1. žalovaného strpět vstup žalobkyně na jeho pozemek, za účelem realizace uvedené přípojky, jakož i podmínky, za nichž by přípojka měla být zřízena. Podle žalovaného pak v neprospěch žalobního návrhu svědčí ta zásadní skutečnost, že čistička odpadních vod v městě [Jméno žalované] je vyčerpána. I znalecký posudek upozornil na to, že jsou překročeny některé parametry znečištění a v této souvislosti shledal nedostatečnost této kapacity. Při hodnocení aktuální kapacity čističky odpadních vod je potřebné počítat s 5 364 tzv. ekvivalentními obyvateli při plném přepočtu. Při použití koeficientu 0,8 na jednu trvale bydlící osobu v místě, také na jedno lůžko v ubytovacích zařízeních, a koeficientu 0,3 na jedno místo u stolu v restauraci, by činil celkový počet tzv. ekvivalentních osob 3 013,7. Kapacita čističky odpadních vod města [Jméno žalované] podle rozhodnutí odboru životního prostředí [právnická osoba] [adresa] ze dne 19. 12. 2019, ve znění rozhodnutí ze dne 4. 3. 2021 a 27. 9. 2021 počítá přitom pouze s 2 500 ekvivalentními obyvateli. V této souvislosti žalovaný zmínil nedostatečnost provedeného dokazování, zejména, nebyla-li vzata v úvahu bilance vod v [jméno FO], jež by byla zpracována podle jednotlivých nemovitostí, jež se nacházejí v katastru města, se započtením míst v ubytovacích zařízeních a v restauracích. Podkladový znalecký posudek, pominul-li tyto skutečnosti, je chybný, vzal-li naopak za rozhodující ukazatel objem vyfakturovaných částek z množství spotřebované vody. Při hodnocení zatížení kapacity vodovodního a kanalizačního řadu je nutné počítat s nejvyšší možnou zátěží odběru vody a odvodu splaškových vod, což z fakturované spotřeby nelze zjistit. Soud také pochybil, pokud pominul zatížení kapacity vodovodu a kanalizačního řadu při znovunapojení na řad hotelu [adresa]. Znalecký posudek sám zmiňuje potřebu realizace technických a provozních opatření, jež by musely být provedeny, vzhledem k realizaci stavebních záměrů žalobkyně. Pokud by mělo být vyhověno žalobě, vyvstává požadavek na zhodnocení skutečnosti, zda 1. žalovaný – jako veřejnoprávní korporace – jedná s péčí řádného hospodáře, a to nejen ve vztahu ke smluvním závazkům, které žalovaný na sebe převzal, ale i k tomu, zda naplňuje povinnosti obce ve smyslu zákona č. 128/2000 Sb., o obcích. S uvedenou argumentací navrhl 1. žalovaný zrušení rozsudku soudu prvního stupně a vrácení mu věci k dalšímu řízení, případně zamítnutí žaloby a přiznání mu náhrady nákladů za řízení před soudy obou stupňů.

4. Rozsudek soudu prvního stupně napadla odvoláním rovněž 2. žalovaná. Poukázala na to, že pokud má být rozhodnuto o připojení na infrastrukturu, je potřeba provést stejné posouzení, jež by musel učinit provozovatel při běžném postupu, což se nestalo. Byl chybný postup soudu, nevyhověl-li požadavku na předložení kompletní projektové dokumentace, bez níž nelze posoudit, zda požadované připojení je technicky možné. Při vydávání stanoviska podle § 8 odst. 5 zákona č. 274/2001 Sb. se právě vychází z projektové dokumentace, kterou znalecký ústav neměl k dispozici. Bez možnosti přezkoumání proveditelnosti technického řešení, nelze vydat požadovaný souhlas. Podle žalované nebylo provedené dokazování úplné, kdy se soud nevypořádal s řadou námitek, jež žalovaná v odvolání podrobně popsala. S uvedenou argumentací navrhla žalovaná zrušení rozsudku soudu prvního stupně a vrácení mu věci k dalšímu řízení, případně zamítnutí žaloby.

5. Žalobkyně, jež se ztotožnila s odůvodněním napadeného rozsudku, navrhla jeho potvrzení a přiznání jí náhrady nákladů odvolacího řízení. Nepovažovala výrok rozsudku za neurčitý a nevykonatelný. Stavba, jejíž připojení se žádá, je v něm dostatečně a nezaměnitelně specifikována. Podle ust. § 8 odst. 5 zákona o vodovodech a kanalizacích je jediným zákonným důvodem pro odepření připojení stavby na vodovodní a kanalizační řad kapacitní či technická nedostatečnost těchto zařízení pro uvažovanou možnost připojení. Předložení projektové dokumentace stavby není podmínkou pro posouzení kapacitních a technických možností daných sítí a vydání souhlasu s připojením stavby. Všechny tyto záležitosti budou řešeny až v rámci následného stavebního řízení, k němuž bude projektová dokumentace předložena, a v němž mohou být uplatněny veškeré námitky proti stavbě. Odvolací námitky žalovaných, kromě hodnocení kapacitních možností a technického vybavení vodovodního a kanalizačního řadu, přesahují rámec daného řízení. Pokud se jedná o napojovací body stavby, tyto jsou ve výroku rozhodnutí uvedeny v souřadnicovém systému, který je používán v geodezii pro zeměměřičské práce, proto nemůže být sporné, o jaké konkrétní místo napojení se jedná. Posouzení kapacitní a technické stránky pro připojení projednávané stavby žalobkyně bylo soudem prvního stupně učiněno na základě dostatečně provedeného dokazování, zejména s odkazem na znalecký posudek znaleckého ústavu, na výslech znalců v souběžně vedeném řízení týchž účastníků ohledně připojení jiné stavby, a na základě dalších důkazů. Připojení stavby, o níž v daném řízení jde, znalec vyhodnotil jako kapacitně a technicky možné, zvláště za stavu, kdy se jednalo o navýšení potřeby vody u „rekonstrukce radiokomunikační věže“ o 0,012 l/s, což je bezvýznamné plnění, oproti celkové kapacitě 62,7 l/s. Podle znalce se „uvedená potřeba vody svým významem blíží chybě měření“. Podle žalobkyně jsou závěry znaleckého posudku řádně vysvětlené, stejně je správná metoda, pokud znalec hodnotil potřebnou kapacitu zařízení ve vazbě na skutečně odebraném a vyfakturovaném množství vody. Kanalizace byla posuzována podle stavu zátěže a na základě provedených měření, přičemž znalec pracoval, jak s parametrem maximálních průtoků, tak i průměrných ročních průtoků a s hodnotami látkového zatížení. Znalec však zohlednil i další podklady, které měl k dispozici (např. počty lůžek). Znalec postupoval dle standardní metodiky, jež se v oboru běžně používá, pakliže právně závazná metodika neexistuje. Podklady znalci poskytly obě strany sporu. Bylo na žalovaných, aby znalci předložili veškeré údaje a relevantní podklady, a pokud tak neučinili, jde to k jejich tíži (zejména údajné nezapočítání odběru hotelu a restaurace [adresa]). Podle žalobkyně nelze přehlédnout podání 2. žalované ze dne 14. 1. 2019, v němž již tehdy konstatovala, že „napojení plánované zástavby (tj. včetně staveb žalobkyně) je na vrcholu [adresa] možné a nedojde tím k omezení stávajících odběrů, a ani k omezení rozvoje města [Jméno žalované], respektive ani rekonstrukce hotelu [adresa], jenž je dočasně mimo provoz“. Tedy, podle znaleckého posudku je vodovod dostatečně kapacitní, co se týká zdroje vody, jak pro stávající stav, tak i s ohledem na výhledový stav a na připojení zamýšlených staveb popsané kapacity. Pokud jde o velikost a kapacitu vodojemu [adresa], na níž žalovaní poukazovali, je tato záležitost řešitelná navýšením objemu vodojemu nebo změnou způsobu jeho provozování. Rovněž v případě kanalizace, znalec dospěl k závěru, že na základě ojedinělého překročení limitních parametrů na odtoku, nelze hodnotit kapacitu kanalizace (čističky odpadních vod) jako nedostatečnou, neboť takové překročení mohlo být způsobeno mimořádnými okolnostmi (např. jarním táním sněhu). Jinak žalobkyně byla toho názoru, že vlastník vodovodního a kanalizačního řadu nemá možnost rezervovat kapacitu vodovodu či kanalizace pro předpokládaný, avšak dosud nerealizovaný rozvoj a možné odběry, když je nutno vycházet z již podaných žádostí, s nimiž je spojen případný nárok na připojení, pokud není vyčerpána kapacita těchto zařízení, přičemž u subjektu, který již uplatnil žádost o připojení je zachováno právo přednosti na připojení na vodovodní a kanalizační řad.

6. Odvolací soud přezkoumal rozsudek soudu prvního stupně a řízení mu předcházející (§ 212, § 212a o. s. ř.), rozhodl o procesním nástupnictví, provedl důkaz znaleckým posudkem č. 022482/2023 znalce [tituly před jménem] Martina Jakoubka, působícího v oboru projektování, se specializací na vodohospodářské stavby; ve vztahu k tomuto posudku provedl důkaz odborným vyjádřením znaleckého ústavu ze dne 19. 4. 2024, jak bylo zpracováno Vysokým učením technickým v Brně, Fakultou stavební; přihlédl k obsahu spisu a k obsahu protokolu o jednání v souběžně vedené věci stejných účastníků u Krajského soudu v Plzni pod sp. zn. 13 Co 319/2023, v níž bylo rozhodováno o jiné žádosti žalobkyně na připojení stavby na vodovodní a kanalizační řad; a po konstatování dalších písemných vyjádření, dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.

7. Podle ust. § 8 odst. 5 zákona č. 274/2001 Sb., o vodovodech a kanalizacích pro veřejnou potřebu, je vlastník vodovodu nebo kanalizace, popřípadě provozovatel, pokud je k tomu vlastníkem zmocněn, povinen umožnit připojení na vodovod nebo kanalizaci a dodávat pitnou vodu nebo odvádět a čistit odpadní vody, pokud to umožňují kapacitní a technické možnosti těchto zařízení.

8. S přihlédnutím ke všem skutečnostem v řízení zjištěným, má odvolací soud za to, že žaloba správně směřuje ve vztahu k oběma žalovaným, kteří jsou ve věci – na základě stávajícího stavu dokazování – pasivně legitimováni. Mezi účastníky je nesporné, že vlastníkem žalobou dotčeného vodovodního a kanalizačního řadu je město [Jméno žalované] (žalovaný 1) a jeho provozovatelem je akciová společnost [právnická osoba] (žalovaná 2). Uvedené vyplývá z té skutečnosti, že město [Jméno žalované] vložilo předmětný majetek Vodohospodářskému sdružení obcí západních Čech do správy a hospodaření, což vyplývá z listinných dokladů, které jsou obsahem spisu (například protokol o vkladu, protokol o fyzickém předání infrastruktury), jakož i z prohlášení žalovaných či [hodnota] [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno]. Ze stanov sdružení vyplývá, že sdružení jako dobrovolný svazek obcí spravuje majetek obcí, který mu byl členy svazku svěřen do správy, přitom ve vztahu ke třetím osobám jedná jako vlastník veřejných vodovodů a kanalizací ve smyslu zákona č. 274/2001 Sb., o vodovodech a kanalizacích (článek VI, bod 2 stanov). Vodohospodářské sdružení uzavřelo s akciovou společností [právnická osoba] 8. 9. 1994 smlouvu o nájmu části podniku a o provozování vodovodních, kanalizačních a dalších vodohospodářských zařízení a poskytování služeb s tím souvisejících, tj. tzv. smlouvu provozní ve smyslu ust. § 8 odst. 2 zákona o vodovodech a kanalizacích, na jejímž základě se žalovaná 2 stala provozovatelem předmětné infrastruktury (článek 1) a bylo jí poskytnuto zmocnění ve smyslu ust. § 8 odst. 5 zákona umožňovat připojení na vodovod nebo kanalizaci a dodávat pitnou vodu anebo odvádět a čistit odpadní vody, jakož i zmocnění k uzavírání smluv o dodávce vody nebo odvádění odpadních vod s odběratelem podle ust. § 8 odst. 6 zákona. Zde je nutno odkázat na článek 2, bod 4 smlouvy, v němž je stanoveno, že žalovaná 2 je povinna – kromě jiného – napojovat na veřejné sítě nové odběratele v obvodu působnosti [hodnota] obcí západních Čech, uzavírat s odběrateli příslušné kupní smlouvy, či je jí uložena v článku 15, bodu 1 povinnost, na žádost a náklad odběratelů, umožnit zřízení vodovodní a kanalizační přípojky, pokud tyto splňují technické podmínky dané provozovatelem infrastruktury. S ohledem na sdělené lze tedy mít za to, že žalovaná 2 byla uvedeným způsobem řádně zmocněna nejen k provozování vodovodního a kanalizačního řadu, ale i k napojování nových staveb na předmětné sítě, včetně udělování příslušných souhlasů a uzavírání smluv k jejich využití odběrateli. Žalovaná 2 se hlásí k tomu, že je provozovatelem zařízení, k němuž žalobkyně žádá připojení, nicméně pokud jde o souhlas se samotným připojením, odkazuje na žalovaného 1 jako vlastníka vodovodu a kanalizace, který si měl vyhradit ústní dohodou prvotní a závazné odsouhlasování těchto žádostí o připojení. Odkazovanou praxi potvrdil v řízení rovněž žalovaný 1. Ta vyplývá i z korespondence proběhlé mezi účastníky, která je obsahem spisu, kde lze zmínit například dopis žalované 2 ze dne 29. 10. 2019 či žalovaného 1 ze dne 23. 6. 2020. S přihlédnutím k těmto skutečnostem, je odvolací soud názoru, že pasivně legitimovaným účastníkem ve vedeném sporu je žalovaná 2, která podle uzavřené smlouvy o nájmu části podniku (podle provozní smlouvy sjednané podle § 8 odst. 2 zákona o vodovodech a kanalizacích) se stala provozovatelem vodovodního a kanalizačního řadu vlastněného městem [Jméno žalované] a vloženého vlastníkem do [hodnota] obcí západních Čech, jakož se jí dostalo – kromě jiného – v rámci provozování vodovodní a kanalizační infrastruktury též zmocnění ve smyslu ust. § 8 odst. 5 zákona umožňovat připojení odběratelů na vodovod a kanalizaci, dodávat pitnou vodu nebo odvádět a čistit odpadní vody nebo uzavírat písemné smlouvy o těchto dodávkách či plněních s odběratelem podle § 8 odst. 6 zákona či na žádost a náklad odběratelů umožňovat zřízení vodovodní a kanalizační přípojky, pokud tyto splňují technické podmínky dané provozovatelem infrastruktury. Za stavu, kdy při rozhodování o umožnění připojení nového odběratele na vodovodní a kanalizační řad, potřebuje provozovatel předchozí souhlas vlastníka vodovodu a kanalizace, neboť jak potvrdili oba žalovaní v řízení, takový postup si ústní dohodou vymínil vlastník zařízení a v souladu s danou výhradou je v běžné praxi při připojování odběratelů na vodovodní a kanalizační síť postupováno, nutno považovat za pasivně legitimovaného v tomto řízení i žalovaného 1 jako vlastníka vodovodu a kanalizace, neboť ten svým postojem závazně ovlivňuje udělování souhlasu k připojení na vodovod a kanalizaci podle ust. § 8 odst. 5 zákona o vodovodech a kanalizacích. Odvolací soud proto uzavírá, že pasivní legitimace v tomto řízení svědčí oběma žalovaným a lze jim oběma uložit povinnost vymezenou ve výrokové části požadovaného petitu rozhodnutí.

9. Pokud jde o pojem „připojení“ je zřejmé, že ust. § 8 odst. 5 zákona o vodovodech a kanalizacích upravuje povinnost vlastníka vodovodu nebo kanalizace umožnit připojení na vodovod nebo kanalizaci, tedy připojit určitou nemovitost na vodovod a kanalizaci a dodávat této nemovitosti pitnou vodu, odvádět odpadní vody, čistit odpadní vody, opět za splnění podmínky, že to umožňují kapacitní a technické možnosti těchto zařízení. Že za připojení je nutno považovat připojení nemovitosti na stávající vodovod či kanalizaci, lze dovodit například i z ust. § 3 odst. 1 zákona o vodovodech a kanalizacích, kterým je definována vodovodní přípojka jako část vodovodního vedení, která na vodovodní řad připojuje nemovitost, respektive připojuje vnitřní vodovod. Obdobně to platí o přípojce kanalizační, jež je definována v ust. § 3 odst. 2 tohoto zákona. Rovněž z definice pojmu odběratele podle § 2 odst. 6 zákona o vodovodech a kanalizacích, podle něhož je odběratelem vlastník nemovitosti, která je připojena na vodovod a kanalizaci, je zřejmé, že jde o připojení určité nemovitosti na stávající vodovodní či kanalizační řad.

10. Nutno konstatovat, že pokud je posuzována povinnost podle ust. § 8 odst. 5 zákona o vodovodech a kanalizacích, jde o povinnost ze zákona. V případě, že je vlastník vodovodu či kanalizace požádán o to, aby umožnil připojení na jím vlastněný řad, je jeho povinností toto napojení umožnit - za splnění zákonem stanovených podmínek kapacitních a technických možností - tedy musí navenek projevit vůli o tom, že požadované připojení umožní, respektive vůli o tom, že připojení není z technických či kapacitních důvodů možné. Postačí zde i zcela neformální úkon.

11. Zde je potřebné poukázat na dopis 2. žalované ze dne 29. 10. 2019, v němž bylo sděleno, že k předložené projektové dokumentaci nemá zásadních připomínek a souhlasí s vydáním územního rozhodnutí, stavebního povolení a s realizací navržené rekonstrukce radiokomunikační věže, včetně výstavby vodovodní a splaškové kanalizační přípojky, při dodržení popsaných podmínek, a odběru pitné vody a vypouštění splaškových vod v množství specifikovaném v předložené projektové dokumentaci.

12. Druhá žalovaná, jež později změnila souhlasné stanovisko v dané věci, nikterak věrohodně nevysvětlila svůj změněný postoj k žádosti žalobkyně.

13. Nutno poukázat na propojenost povinnosti vlastníka (respektive provozovatele) vodovodu a kanalizace, umožnit připojení na vodovodní a kanalizační řad dle ust. § 8 odst. 5 zákona o vodovodech a kanalizacích, s povinnostmi stavebníka (dříve žadatele o připojení) stanovenými zákonem č. 183/2006 Sb., stavebního zákona, tedy s povinnostmi, jež má žadatel v případně navazujícím územním a stavebním řízení. Je vhodné zmínit úpravu stavebního práva, zejména povinnost žadatele o vydání územního rozhodnutí nebo územního souhlasu doložit stanovisko vlastníka infrastruktury k možnosti a způsobu požadovaného připojení, obdobný postup zákon předpokládá i v případě podání žádosti o stavební povolení. Pokud stavební zákon používá výraz „stanoviska“ vlastníků, je však z podstaty věci zřejmé, že musí jít o souhlasná stanoviska vlastníků infrastruktury.

14. V daném případě nelze proto odhlédnout od úzké souvislosti projednávané věci s právní úpravou, jež je daná stavebním zákonem a vyhláškami, které tento zákon provádějí, kdy stavebník (dříve žadatel o připojení na infrastrukturu) v různých stádiích řízení je povinen předkládat řadu dokladů, mezi něž patří i doklady prokazující, zda navrhované stavby bude možno připojit k vodovodu či kanalizaci.

15. Z logiky věci je pak zřejmé, že povinnost umožnit napojení či připojení znamená vydání kladného stanoviska, v podobě kladného projevu vůle vlastníka infrastruktury, na níž má být toto napojení či připojení provedeno. Pokud tento vlastník infrastruktury postupuje ve věci nezákonným způsobem, lze jeho souhlas nahradit na základě vydaného soudního rozhodnutí. Pravomocný rozsudek ukládající prohlášení vůle, nahrazuje toto prohlášení (§ 161 odst. 3 o. s. ř.). Právě k tomuto typu rozhodnutí podaná žaloba směřovala.

16. Petit napadeného rozsudku, podle odvolacího soudu, je dostatečně určitý a srozumitelný. Stavba, navržená k připojení, je nezaměnitelně vymezena, a to polohově a charakterem, projektovou dokumentací (č. l. 8 - 21 spisu) a v ní uvedenými parametry. Projektová dokumentace byla předložena provozovateli vodovodního a kanalizačního řadu a původně k ní 2. žalovaná neměla výhradu.

17. Pokud ze strany žalované jsou vznášeny námitky či další požadavky na projektovou dokumentaci, respektive se z jejich podání sděluje, že projektová dokumentace nebyla v podstatě doložena, nutno konstatovat, že její předložení v relevantní podobě je věcí až následného územního a stavebního řízení. V těchto řízeních mohou být uplatněny všechny námitky směřující proti stavbě, zatímco v daném soudním řízení, v němž se projednává nahrazení nesouhlasu vlastníka infrastruktury s připojením žalobkyně na vodovodní a kanalizační řad, nejsou tyto námitky (zatím) rozhodné. Odvolací námitky žalovaných – v tomto směru – přesahují rámec tohoto řízení.

18. Podle ust. § 8 odst. 5 zákona o vodovodech a kanalizacích je jediným zákonným důvodem pro odepření připojení stavby na vodovod a kanalizaci nedostatečná kapacita a technická nemožnost připojení u těchto zařízení. Předložení projektové dokumentace stavby není podmínkou pro posouzení kapacitních a technických možností daných sítí. Zde odvolací soud odkazuje na komentář k § 8 odst. 4, 5 zákona o vodovodech a kanalizacích, jenž uvažuje s tím, že o souhlas ve smyslu těchto ustanovení se žádá před tvorbou projektové dokumentace pro územní řízení. Rovněž znalecký ústav konstatoval, že nepovažuje za nutné, aby k posouzení kapacitních a technických možností připojení na vodohospodářskou infrastrukturu byla předložena komplexní projektová dokumentace. V posuzované věci nešlo o spor o technické řešení a provedení připojení.

19. S žádostí na postup podle ust. § 8 odst. 5 zákona o vodovodech a kanalizacích nelze spojovat řešení otázky zajištění práva vstupu na pozemek a zřízení služebnosti, neboť nejde o otázku technickou, nýbrž o otázku právní. Je na případném stavebníkovi, aby si v další fázi řízení tyto právní záležitosti vyřešil.

20. Pokud se jedná o napojovací body stavby, tyto jsou uvedené ve výroku rozsudku soudu prvního stupně v běžně užívaném souřadnicovém systému. Odvolací soud nemá za to, že z rozsudku není seznatelné, jaké je konkrétní místo připojení stavby na vodovodní a kanalizační řad.

21. Komentář k zákonu, rovněž u těchto ustanovení, stanoví, že v případech, kdy se sejde více žádostí o napojení či připojení, než kolik činí zbývající kapacita vodovodního či kanalizačního řadu, rozhoduje to, kdo dříve podal žádost o napojení či připojení. Jemu totiž podáním žádosti vznikl nárok na napojení či připojení, zatímco z důvodu případně vyčerpané kapacity, pozdějšímu žadateli již nárok nevznikl. Vlastník tedy nemá možnost rezervovat kapacitu svého vlastního vodovodu či kanalizace pro předpokládaný, avšak dosud nerealizovaný rozvoj, nýbrž musí vyhovět tomu, kdo v souladu se zákonem uplatnil přihlášku. Komentář pak odpovídá znění ust. § 8 odst. 4, 5 citovaného zákona.

22. Z uvedeného tedy vyplývá, že nárok na připojení v projednávané věci žalobkyni vznikl ke dni podání přihlášky, byly-li na straně vlastníka vodovodního a kanalizačního řadu skutečně kapacitní a technické možnosti pro její připojení podle ust. § 8 odst. 5 zákona o vodovodech a kanalizacích. V tomto směru nemohly mít před žalobkyní přednost ty fyzické či právnické osoby, které takovou žádost podaly až po uplatnění přihlášky žalobkyní, respektive mají připojení nasmlouvané pro dobu budoucí, aniž by podaly předmětnou přihlášku. Nutno také konstatovat, že byl v rozporu se zákonem postup žalovaných, jestliže udělili souhlas s připojením na vodovod a kanalizaci třetím subjektům, za stavu, kdy ve vztahu k žalobkyni tvrdili, že kapacita infrastruktury je již vyčerpána. To ostatně vedlo k vydání předběžného opatření, k ochraně případného nároku žalobkyně, a v uvedeném rozhodnutí jsou konkrétně pojmenovány jednotlivé případy, kdy žalovaní připojili řadu dalších subjektů na vodovodní a kanalizační řad, ačkoliv v daném soudním řízení bylo tvrzeno, že již neexistuje kapacita infrastruktury pro takový postup. Žalobkyně dále doložila rozhodnutí Ministerstva zemědělství, jako odvolacího orgánu, ze dne 15. 9. 2021, č. j. MZE-44944/2021-15111, kterým bylo pravomocně potvrzeno rozhodnutí Krajského úřadu Karlovarského kraje, odboru životního prostředí a zemědělství, o přestupku 1. žalovaného a uložení pokuty, ze dne 15. 6. 2021, sp. zn. KK 5517/ZZ/20, právě za postup výše popsaný, jenž byl shledán v rozporu s ust. § 8 odst. 5 zákona o vodovodech a kanalizacích.

23. Pokud je vlastník infrastruktury povinen připojit žadatele o připojení k vodovodnímu a kanalizačnímu řadu, nebrání-li tomu kapacitní a technické možnosti zařízení, vzniká nárok žadateli na poskytnutí mu souhlasu k připojení ke dni podání přihlášky (za splnění shora uvedených zákonných předpokladů). K tomuto okamžiku jsou proto rozhodné okolnosti, na jejichž základě je posuzována žádost žadatele. Nemůže proto jít k tíži žalobkyně, že žalovaní neopodstatněně a dlouhodobě brání záměru připojení žalobkyně na tento řad.

24. K tomu, zda byly naplněny předpoklady ust. § 8 odst. 5 zákona o vodovodech a kanalizacích, soud prvního stupně správně vedl důkazní řízení za pomoci zpracování znaleckého posudku, neboť posouzení skutečnosti kapacitních a technických možností vodovodního a kanalizačního řadu, je otázkou odbornou, jíž si nemůže soud sám vyřešit. Ze znaleckého posudku č. 22/2021, ve znění jeho dodatků, který byl zpracován znaleckým ústavem – Vysokým učením technickým v Brně, Fakultou stavební, bylo zjištěno, že připojení projednávané stavby vytváří potřebu odběru vody 0,012 l/s, oproti souhrnné kapacitě zdrojů v maximu 62,7 l/s, a navíc, kdy vodní zdroje jsou využívány výrazně nehospodárným způsobem. Znalecký ústav dospěl k závěru, že předmětný vodovod je dostatečně kapacitní, co se týká zdroje vody, a to nejen pro stávající stav, tak i s ohledem na výhledový stav a připojování zamýšlených staveb popsané kapacity. Znalecký ústav ve vztahu ke kanalizaci, respektive čističce odpadních vod, z pohledu posuzované stavby, opětovně stanovil, že objemy a látkové zatížení vypouštěné odpadní vody u stavby radiokomunikační věže je také zanedbatelné. Několikeré překročení limitních hodnot na odtoku (v množství a jakosti) nemusí znamenat, že čistírna odpadních vod již není kapacitní. Překročení mohlo být způsobeno mimořádnými okolnostmi, například jarním táním sněhu, vypouštěním nárazového znečištění při pobytu většího počtu turistů v místě, a jiné. K tomu znalecký ústav uvedl, že objemy odpadní vody sváděné splaškovou sítí na čističku odpadních vod [Jméno žalované] jsou podle doložených výsledků měření průtoku během roku rozkolísané a jsou různé mezi sledovanými roky. Maximální měsíční přítoky na čističce odpadních vod byly naměřeny v měsíci březnu a dubnu. V souběžně vedeném řízení mezi týmiž účastníky, ohledně obsahově shodného sporu, bylo k předmětné vodohospodářské infrastruktuře konstatováno, že vodovodní síť není v dobrém stavu, a to s poukazem na zjištěné množství nefakturované vody (zhruba 42 %), z čehož lze dovodit další existenci kapacitní rezervy. Znalecký ústav potřebu vody, ohledně posuzované stavby, považoval, ve vztahu k celku, za marginální, za naprosto bezvýznamné plnění. Ve vyjádření znalce rovněž zaznělo, že „uvedená potřeba vody se svou významností blíží chybě měření“ a je naprosto iracionální se jí zabývat při hodnocení žádosti na připojení žalobkyně na vodovodní a kanalizační řad podle ust. § 8 odst. 5 zákona o vodovodech a kanalizacích. Závěry znaleckého posudku jsou řádně vysvětlené, stejně jako užitá metoda, pokud znalec hodnotil potřebnou kapacitu ve vazbě na skutečně odebraném a vyfakturovaném množství vody. Podklady znalci poskytly obě strany sporu, nebyly-li tyto podklady úplné, nejedná se o vadu v postupu znalce. Tyto závěry byly potvrzeny i v odvolacím řízení v odborném vyjádření znaleckého ústavu ze dne 19. 4. 2024.

25. Odvolací soud, na rozdíl od žalobkyně, má za to, že v daném odvolacím řízení bylo možno provést důkaz jiným (revizním) znaleckým posudkem. Na základě důkazního návrhu účastníka na vypracování znaleckého posudku, soud nechá vypracovat nejen požadovaný znalecký posudek, eventuálně znalecké posudky, je-li k prokázání dokazované právně významné skutečnosti třeba znalosti z více oborů, ale v případě pochybnosti o jeho (jejich) správnosti, též revizní znalecký posudek. Návrh účastníka na vypracování revizního znaleckého posudku tak nemá charakter nového a v systému koncentrace řízení či neúplné apelace, tudíž zásadně nepřípustného důkazu, nýbrž toliko námitek směřujících proti správnosti vyhotoveného znaleckého posudku, které lze uplatnit i po koncentraci řízení či neúplné apelaci, a které, se zřetelem k jejich povaze, lze i po koncentraci řízení či neúplné apelaci též procesním způsobem osvědčit, například prostřednictvím posudku jiného znalce či odborného vyjádření, jež slouží ke zpochybnění použitých znaleckých metod a podobně. Předmětem dokazování po koncentraci řízení či po neúplné apelaci nemohou však být skutkové okolnosti, které byly dokazovány před koncentrací řízení či neúplnou apelací, a ze kterých soudní znalec při vypracování znaleckého posudku vycházel. Jinými slovy, podle odvolacího soudu neúplné apelaci podléhají jen skutkové okolnosti, nikoli tzv. procesní skutečnosti, mezi něž lze přiřadit i vyhodnocení důkazních prostředků ze strany soudu a provedení revizního znaleckého posudku ze strany soudu. Neúplná apelace však brání tomu, aby účastník navrhl k důkazu vlastní znalecký posudek, jímž hodlá prokázat jiný skutkový stav věci, než v řízení vymezený před provedením neúplné apelace (viz přiměřené užití usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 28 Cdo 3311/2012). Platí proto, že soud může provést po neúplné apelaci i revizní znalecký posudek, má-li za to, že v řízení vyvstala potřeba přezkumu k důkazu již provedeného znaleckého posudku. Nutno v této souvislosti dále zdůraznit, že návrh na zpracování revizního znaleckého posudku nesmí vymezovat nijak odlišně skutečnosti, jež měly být tímto způsobem znalecky přezkoumány, tj. nesmí uvádět nové skutečnosti či důkazy, a musí se držet zcela přesně rámce dříve již učiněných skutkových tvrzení, které byly rovněž zkoumány ve znaleckém posudku, ohledně nichž byl pouze žádán jejich přezkum revizním znaleckým posudkem. Provedení jiného (revizního) znaleckého posudku v daném odvolacím řízení tedy nebránila žádná procesní překážka, ovšem za podmínek shora popsaných. Z uvedeného dále vyplývá, že pokud by však znalecký posudek předložený žalovanými obsahoval i jiné skutkové vymezení věci, než před rozhodnutím o neúplné apelaci, nebylo by možno k těmto skutečnostem přihlédnout a považovat je v odvolacím řízení za právně relevantní.

26. V daném případě znalecký posudek [tituly před jménem] Martina Jakoubka, předložený žalovanými v odvolacím řízení a provedený odvolacím soudem k důkazu, nebyl způsobilým vyvrátit závěr o nedostatečné kapacitě vodovodního a kanalizačního řadu, v době uplatnění žádosti žalobkyní na připojení projednávané stavby na uvedenou infrastrukturu, k čemuž dospěl znalecký ústav v odkazovaném znaleckém posudku v řízení před soudem prvního stupně, ale také v reakci na posudek [tituly před jménem] Jakoubka v odvolacím řízení v odborném vyjádření ze dne 19. 4. 2024.

27. S ohledem na sdělené, odvolací soud podle ust. § 219 o. s. ř. potvrdil rozsudek soudu prvního stupně jako věcně správný a zákonný, a to včetně nákladových výroků, jež byly vydány s odkazem na ust. § 142 odst. 1 a § 148 odst. 1 o. s. ř., když povinnost k náhradě těchto nákladů byla uložena žalovaným, kteří byli v řízení neúspěšní. Žalovaní nevytkli nic ve vztahu k vyčíslení těchto nákladových výroků, proto odvolací soud, pro stručnost svého rozhodnutí, plně odkazuje na podrobné a správné odůvodnění napadeného rozsudku, které v souladu s obsahem spisu vypočítává počet úkonů právní služby, za něž byla právnímu zástupci, za správné aplikace advokátního tarifu, přiznána odměna za právní zastoupení žalobkyně, včetně hotových výdajů za zaplacený soudní poplatek a cestovné. Odvolací soud také přepočetl výši nákladů státu, jež nebyly kryty zálohou a dosud nebyly uhrazeny, přičemž v tomto směru vyšel z obsahu spisu, a zjistil, že napadený rozsudek je i v tomto směru věcně správný.

28. Rozhodnutí o nákladech odvolacího řízení vychází z ust. § 224 odst. 1 za použití ust. § 142 odst. 1 o. s. ř., když plně úspěšné žalobkyni byla přiznána náhrada odměny právního zastoupení advokátem za dva úkony právní služby (za vyjádření k odvoláním, za poradu s klientem přesahující jednu hodinu) podle ust. § 6 odst. 1, § 7 a § 9 odst. 3 písm. b) ve spojení s ust. § 11 odst. 1 písm. c) a písm. k) vyhlášky č. 177/1996 Sb., a to při hodnotě jednoho úkonu právní služby 2 500 Kč, tedy celkem 5 000 Kč (2 x 2 500 Kč), jakož i náhrada dvou režijních paušálů 600 Kč a náhrada 21 % DPH z tohoto plnění 1 176 Kč, tj. celková náhrada nákladů odvolacího řízení představuje plnění ve výši 6 776 Kč. Ke splnění této platební povinnosti byla žalovaným určena lhůta podle ust. § 160 odst. 1 o. s. ř., přičemž místo plnění bylo stanoveno s odkazem na ust. § 149 odst. 1 o. s. ř.

Poučení