12 C 334/2020 - 601

Rubrum

Okresní soud v Karlových Varech rozhodl soudcem JUDr. Radomírem Kubelkou ve věci žalobkyně: [osobní údaje žalobkyně] zastoupená advokátem [údaje o zástupci] proti žalovaným: 1., [anonymizováno] sídlem [adresa žalované] zastoupený advokátem JUDr. [jméno] [příjmení], CSc. sídlem [adresa] 2. [anonymizováno], [IČO] sídlem [adresa žalované] zastoupená obecnou zmocněnkyní [příjmení] [jméno] [příjmení] bytem [adresa] o nahrazení projevu vůle takto:

Výrok

I. Nahrazuje se projev vůle žalovaného [číslo] žalované [číslo] vydat kladné stanovisko ve věci připojení stavby s názvem„ [anonymizována čtyři slova]“, realizované na budově [adresa], která je součástí pozemku p. č. st. [číslo] v katastrálním území a obci [obec], k vodovodní síti ve vlastnictví žalovaného [číslo] jejímž provozovatelem je žalovaná [číslo] to následujícím způsobem: [územní celek], [IČO], se sídlem [adresa žalované], a [právnická osoba] a [anonymizováno] [právnická osoba], [IČO], se sídlem [adresa], [PSČ] [obec], tímto vyslovují stavebníkovi, [právnická osoba] [právnická osoba] [právnická osoba], [IČO], se sídlem [adresa], [PSČ] [obec a číslo], souhlas s připojením stavby s názvem„ [anonymizována čtyři slova]“, realizované na budově [adresa], která je součástí pozemku p. č. st. [číslo] v katastrálním území a obci [obec], k vodovodní síti ve vlastnictví [územní celek], jejímž provozovatelem je [právnická osoba] a kanalizace [právnická osoba], a to v napojovacím bodě nacházejícím se v souřadnicích y= [číslo], x= [číslo], s tím, že celková spotřeba pitné vody pro tuto stavbu bude činit maximálně [číslo] l/den.

II. Nahrazuje se projev vůle žalovaného [číslo] žalované [číslo] vydat kladné stanovisko ve věci připojení stavby s názvem„ [anonymizována čtyři slova]“, realizované na budově [adresa], která je součástí pozemku p. č. st. [číslo] v katastrálním území a obci [obec], ke kanalizační síti ve vlastnictví žalovaného [číslo] jejímž provozovatelem je žalovaná [číslo] to následujícím způsobem: [územní celek], [IČO], se sídlem [adresa žalované], a [právnická osoba] a kanalizace [právnická osoba], [IČO], se sídlem [adresa], [PSČ] [obec], tímto vyslovují stavebníkovi, [právnická osoba] [anonymizováno] [právnická osoba], [IČO], se sídlem [adresa], [PSČ] [obec a číslo], souhlas s připojením stavby s názvem„ [anonymizována čtyři slova]“, realizované na budově [adresa], která je součástí pozemku p. č. st. [číslo] v katastrálním území a obci [obec], ke kanalizační síti ve vlastnictví [územní celek], jejímž provozovatelem je [právnická osoba] a kanalizace [právnická osoba], a to v napojovacím bodě nacházejícím se v souřadnicích y= [číslo], x= [číslo], s tím, že celková produkce splaškových vod z této stavby bude činit maximálně [číslo] l/den.

III. Žalovaní č. 1 a č. 2 jsou povinni společně a nerozdílně zaplatit žalobkyni na nákladech řízení částku 74.574,89 Kč, a to do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.

IV. Žalovaní č. 1 a č. 2 jsou povinni společně a nerozdílně zaplatit České republice – Okresnímu soudu v Karlových Varech na nákladech řízení – znalečném částku 55.366,67 Kč, a to do tří dnů od právní moci rozsudku.

Odůvodnění

1. Žalobkyně se žalobou ze dne 29. 10. 2020 domáhala umožnění připojení na Vodovod a kanalizaci původně též proti žalovanému [číslo] to [anonymizována čtyři slova] [obec], [IČO], sídlem [adresa původní účastnice a žalované]. Proti tomuto žalovanému však žalobkyně vzala ještě před zahájením jednání žalobu zpět a soud usnesením ze dne 16. 3. 2021, č. j. 12 C 334/2020-142 řízení mezi nimi zastavil. Skutkově žalobkyně uvedla, že je stavebníkem stavby nazvané„ [anonymizována tři slova] [ulice]“ (dále jen„ Stavba“) realizované na budově [adresa] (dále jen„ Budova“), která je součástí pozemku parc. č. st. [číslo], zapsaného pro k. ú. [obec], [územní celek], na [list vlastnictví], vedeném u [právnická osoba] pro Karlovarský kraj, Katastrální pracoviště Karlovy Vary. Provedení Stavby je upraveno Projektovou dokumentací pro územní řízení a stavební povolení – [anonymizována tři slova] [ulice], vypracované [právnická osoba] [anonymizováno] – [právnická osoba], [IČO], se sídlem [adresa] (dále jen„ Projektová dokumentace“). Stavba spočívá v rekonstrukci Budovy, tj. stávající radiokomunikační věže na vrcholu hory [ulice], která zahrnuje vybudování nového vstupu s přístřeškem a zpřístupnění vyhlídkové terasy na věži s plošinami se sítí a sklem. Vzhledem k tomu, že Budova není doposud napojena na vodovod a kanalizaci, Stavba zahrnuje rovněž vybudování přípojek na vodovod a splaškovou kanalizaci. Provedením Stavby bude umožněno využití Budovy jako rozhledny pro veřejnost. V rámci Stavby je nezbytné realizovat připojení Budovy vodovodní přípojkou na stávající vodovodní řad PE 110 (pásmo ATS) (dále jen„ Vodovod“). Napojovací bod na Vodovod se bude nacházet na pozemku parc. [číslo] k.ú. [obec] v souřadnicích: y= [číslo], x= [číslo] v systému S-JTSK. Dále je nezbytné realizovat připojení Budovy ke kanalizaci, a to splaškovou kanalizační přípojkou, která bude napojena na stoku ve stávající šachtě umístěné na stávající gravitační splaškové stoce KT DN 250 (dále jen„ Kanalizace“). Stávající šachta, do které bude provedeno napojení, je na pozemku parc. [číslo] k.ú. [obec] v souřadnicích: y= [číslo], x= [číslo] v systému S-JTSK. Vlastníkem předmětného Vodovodu je žalovaný [číslo] provozovatelem Vodovodu je žalovaná č.

2. Původnímu žalovanému č. 3 byl Vodovod a Kanalizace svěřeny do užívání a správy. Žalobkyně dopisem ze dne 8. 10. 2019 požádala žalovanou č. 2 jako provozovatele Vodovodu a Kanalizace o udělení souhlasu s připojením Stavby k Vodovodu a Kanalizaci. Plánované množství odběru pitné vody a množství vypouštěných splaškových vod ze Stavby bylo žalobkyní specifikováno v Projektové dokumentaci k žádosti připojené. Žalovaná [číslo] dopisem ze dne žalobkyni sdělila, že majitelem Vodovodu a Kanalizace je žalovaný č. 1, který Vodovod a Kanalizaci vložil do užívání a správy původního žalovaného č. 3, a tím do provozování žalované č.

2. Dále žalovaná č. 2 uvedla, že jako provozovatel Vodovodu a Kanalizace souhlasí s výstavbou přípojky a připojením Stavby k Vodovodu a Kanalizaci dle Projektové dokumentace při odběru pitné vody a vypouštění splaškových vod v množství specifikovaném v předložené Projektové dokumentaci. Současně žalovaná č. 2 upozornila žalobkyni, že žalovaný č. 1 si jako majitel Vodovodu a Kanalizace vyhradil udílení souhlasů s připojením všech staveb k Vodovodu a Kanalizaci, a doporučila žalobkyni obrátit se se žádostí o připojení přímo na žalovaného č 1. Dopisem ze dne 11. 6. 2020 se žalobkyně zastoupena [právnická osoba] s.r.o., [IČO], se sídlem [adresa] (vykonávající pro žalobkyni inženýring) obrátila s žádostí o udělení souhlasu s připojením Stavby k Vodovodu a Kanalizaci na žalovaného č.

1. Přílohou žádosti byla rovněž Projektová dokumentace. Dopisem ze dne 8. 7. 2020 byla žalobkyně vyzvána žalovaným č. 1 k předložení dalších dokumentů a doplnění informací týkajících se Stavby, a to v rozsahu zjevně přesahujícím připojení Stavby k Vodovodu a Kanalizaci (např. předložení statických výpočtů, řešení dopravy v klidu aj.) Dopisem ze dne 18. 8. 2020 žalobkyně zastoupena [právnická osoba] s.r.o. výzvě žalovaného č. 1 vyhověla a doplnila další požadované dokumenty a informace. Dopisem ze dne 22. 9. 2020 [číslo jednací] [spisová značka] žalovaný č. 1 sdělil žalobkyni, že nesouhlasí s připojením Stavby na Vodovod a Kanalizaci, a to s odůvodněním, že žalovaný č. 1„ je trvale ignorován ze strany žadatele i města Jáchymov s žádostí na předložení plánovaných bilancí pitné vody a bilancí odvodu splaškových vod“. Žalobkyně poukázala na ust. § 8 odst. 5 Zákona o vodovodech a kanalizacích (dále jen:„ ZoVaK“), kde je výslovně stanoveno, že vlastník vodovodu nebo kanalizace, popřípadě provozovatel, pokud je k tomu vlastníkem zmocněn, je povinen umožnit připojení na vodovod nebo kanalizaci a dodávat pitnou vodu nebo odvádět odpadní vody a čistit odpadní vody, pokud to umožňují kapacitní a technické možnosti těchto zařízení. Připojení vodovodní nebo kanalizační přípojky a uzavření smlouvy o dodávce pitné vody nebo odvádění i čištění odpadních vod nesmí být podmiňovány vyžadováním finančních nebo jiných plnění. Žalobkyně je toho názoru, že jsou splněny zákonné požadavky na požadované připojení a žalovaný č. 1 neudělil souhlas bez právního důvodu. Vzhledem k tomu, že žalobkyně z dostupných zdrojů nezjistila konkrétní smluvní vztahy mezi žalovanými, z důvodu právní jistoty požaduje splnění požadované povinnosti po obou nyní žalovaných.

2. Žalobkyně původně podala žalobu o nahrazení projevu vůle též proti Vodohospodářskému sdružení obcí západních [obec], [IČO], sídlem [adresa původní účastnice a žalované] (označenému jako žalovaný č. [právnická osoba] podání ze dne 3. 3. 2021 žalobkyně vzala žalobu proti tomuto žalovanému zpět a soud řízení usnesením ze dne 16. 3. 2021, č. j. 12 C 334/2020-142, zastavil.

3. Na výzvu soudu ze dne 19. 2. 2021, č. j. 12 C 334/2020-134, žalobkyně odstranila vadu žaloby a opravila žalobní petit, čímž odstranila nesoulad mezi skutkovým tvrzením a návrhem rozsudečného výroku. Namísto stanovení povinnosti žalovaným umožnit připojení k vodovodu a kanalizaci se nyní žalobkyně domáhá nahrazení projevu vůle žalovaných s vydáním kladného stanoviska ve věci připojení své stavby na vodovod a kanalizaci.

4. Žalovaný č. 1 navrhl žalobu zamítnout, neboť stavba žalobkyně se nenachází v jeho katastrálním území a především napojení na čistírnu odpadních vod v [jméno FO] neumožňují její současně kapacitní a technické možnosti, resp. kapacitní a technické možnosti vodárenského zařízení neumožňují připojení žalobkyně na toto zařízení. Žalovaný č. 1 dále poukázal na ust. § 2 odst. 2 zákona č. 128/2000 Sb., které mu jako obci ukládá péči o všestranný rozvoj území a o potřeby svých občanů, potažmo na ust. § 26 odst. 1 zák. č. 274/2001 Sb., podle kterého obce dbají o rozvoj vodovodů a kanalizací. Vedle toho žalovaný č. 1 namítal, že na straně žalobkyně jde o ryze podnikatelský zájem, jakožto soukromého subjektu bez jakéhokoliv vztahu k žalovanému č. 1, navíc realizovanému v jiném katastrálním území, konkrétně v k. ú. [obec], přičemž i Město Jáchymov má ve vlastnictví vodovod a kanalizaci, jakož i čistírnu odpadních vod.

5. Žalovaná č. 2 navrhla žalobu zamítnout, věcně uvedla, že je na základě Smlouvy o nájmu části podniku a o provozování vodovodních, kanalizačních a dalších vodohospodářských zařízení a poskytování služeb s tím souvisejících ze dne 08. 09. 1994 ve spojení s Dodatkem [číslo] [číslo] uzavřené mezi Vodohospodářským sdružením obcí západních [obec], [IČO], sídlem [adresa žalované], a žalovanou č. 2, provozovatelem vodovodního a kanalizačního řadu ve vlastnictví žalovaného [číslo] na trase [obec] - [ulice] jakožto členské obce původního žalovaného č.

3. Žalovaná č. 2 v dopise ze dne 29. 10. 2019 informovala žalobkyni, že souhlasí s vydáním územního a stavebního povolení a realizací stavby žalobkyně včetně výstavby vodovodní a splaškové kanalizační přípojky při dodržení stanovených podmínek, avšak současně odkázala žalobkyni na žalovaného č. 1, který si jako vlastník infrastruktury vymínilo souhlas s napojením všech staveb na svoji vodovodní a kanalizační síť. Dále žalovaná č. 2 uvedla, že v dnešní době již oproti říjnu 2019, kdy se vyjadřovala k projektové dokumentaci žalobkyně, situace neodpovídá současným kapacitním možnostem. Žalobkyně by proto měla uvažovat o jiném řešení připojení na vodovod a kanalizaci, konkrétně vlastním nákladem vybudovat přípojku z jiného místa (např. z [obec]).

6. V podání ze dne 14. 5. 2021 žalobkyně rozšířila žalobu o další žalobní nárok, a to nahrazení projevu vůle žalované č. 2 s uzavřením smlouvy o dodávce pitné vody a odkanalizování. Usnesením ze dne 5. 11. 2021, č. j. 12 C 334/2020-291, soud rozšíření žaloby nepřipustil (srovnej rozsudek NS sp. zn. 33 Cdo 2748/2018)

7. Soud ve věci rozhodl částečným rozsudkem ze dne 18. 5. 2021, č. j. 12 C 334/2020-174, a žalobu proti žalované č. 2 zamítl s odůvodněním, že není ve sporu věcně pasívně legitimovaná, neboť oprávnění k udělení souhlasu s připojením na vodovod a kanalizaci dovodil pouze u žalovaného č. 1.

8. K odvolání žalobkyně rozhodoval ve věci Krajský soud v Plzni, který usnesením ze dne 14. 6. 2022, č. j. 13 Co 307/2021-423, částečný rozsudek zrušil a věc vrátil soudu I. stupně k dalšímu řízení. Odvolací soud dospěl k závěru, že věcně pasívně legitimovaní jsou ve sporu oba žalovaní z důvodu, který bude uveden níže v odst. 31 odůvodnění.

9. K návrhu žalobkyně soud usnesením ze dne 23. 3. 2022, č. j. 12 C 334/2020-361, upravil vztahy mezi účastníky řízení způsobem tam uvedeným.

10. Krajský soud v Plzni k odvolání žalovaných rozhodnutí soudu I. stupně přezkoumal a usnesením ze dne 13. 6. 2022, č. j. 13 Co 129/2022-415, jej jako správné potvrdil.

11. Mezi účastníky jsou nesporné (shodné) tyto právně významné skutečnosti, na které soud dle ust. § 120 odst. 4 o.s.ř. odkazuje jako na svá skutková zjištění a dílčí skutkový závěr ve věci: Žalobkyně je stavebníkem stavby nazvané„ [anonymizována čtyři slova]“ realizované na budově [adresa], která je součástí pozemku parc. č. st. [číslo], zapsaného pro k. ú. [obec], [územní celek], na [list vlastnictví], vedeném u [právnická osoba] pro Karlovarský kraj, Katastrální pracoviště Karlovy Vary [název původní účastnice], [IČO], sídlem [adresa žalované], je dobrovolným svazkem obcí vytvořeným na základě zák. č. 128/2000 Sb., zakladatelské smlouvy ze dne 9. 2. 1993 a [jméno FO] zaregistrovaných Okresním úřadem v [obec] dne 9. 2. 1993, za účelem zásobování členských obcí svazku vodou a odvádění a čištění odpadních vod, členství v něm je otevřeno všem městům a obcím, které do něj vloží k hospodářskému využití svůj vyjmenovaný infrastrukturní majetek, který svazek využívá ve vztahu ke svému předmětu činnosti. Žalovaný č. 1 je členskou obcí svazku, který vložil do správy a hospodaření svazku vodohospodářskou infrastrukturu - vodovodní a kanalizační řad na trase [obec] – [ulice] na základě protokolu o vkladu ze dne 9. 3. 2018. Žalovaný č. 1 je vlastníkem vodovodního a kanalizačního řadu na trase [obec] – [obec]. Žalovaná č. 2 je provozovatelem vodovodního a kanalizačního řadu na trase [obec] – [obec] ve vlastnictví žalovaného č. 1 na základě Smlouvy o nájmu části podniku a o provozování vodovodních, kanalizačních a dalších vodohospodářských zařízení a poskytování služeb s tím souvisejících ze dne 8. 9. 1994 ve spojení s Dodatkem [číslo] [číslo] uzavřené mezi Vodohospodářským sdružením obcí západních Čech, [IČO], sídlem [adresa žalované], a žalovanou č. 2.

12. Sporné mezi účastníky zůstaly právně významné skutečnosti: 1/ zda žalovaná č. 2 byla zmocněna žalovaným č. 1 k tomu, aby vydávala třetím osobám kladná či záporná stanoviska k připojení na vodovodní a kanalizační řad ve vlastnictví žalovaného č. 1, dále 2/ zda kapacitní a technické možnosti vodovodního a kanalizačního řadu ve vlastnictví žalovaného č. 1 na trase [obec] – [obec], umožňují připojení žalobkyně.

13. Ke sporné skutečnosti ad 1/ soud provedl dokazování v níže uvedeném rozsahu. 14. [jméno FO] dobrovolného svazku obcí - [název původní účastnice] schválených na řádném 26. zasedání Valné hromady VSOZČ dne 17. 6. 2004, v novelizovaném znění schváleném na řádném 57. zasedání Valné hromady [anonymizováno] dne 8. 6. 2018 (příloha [číslo]) soud zjistil z čl. II stanov, že účelem zřízení Svazku je mimo jiné jednotná správa a řízení obecních vodovodů a kanalizací, skupinových vodovodů a kanalizací a dalších společných částí z majetku obcí a vkladatelů, které slouží k výrobě a rozvodu vody, k odvodu a likvidaci odpadních vod na principu investiční a cenové solidarity členů svazku ve smyslu zákona o obcích č. 128/2000 Sb. Z čl. IV stanov vyplývá, že členství je vázáno na vložení vyjmenovaného infrastrukturního majetku člena do hospodaření svazku obcí ve smyslu a za účelem jeho hospodářského využití. Z čl. VI bod 1,2 stanov vyplývá, že majetek svazku tvoří soubor hmotných, jakož i osobních a nehmotných složek podnikání a vkladů členů, které slouží účelu podnikání svazku. Svazek jako podnik je věc hromadná. Svazek jako dobrovolný svazek obcí spravuje majetek obcí, který mu byl členy Svazku svěřen do správy. Svazek jedná ve vztahu ke třetím osobám jako vlastník veřejných vodovodů a kanalizací, svěřených mu do správy jeho členy, ve smyslu zák. č. 274/2001 Sb., pro veřejnou potřebu. 15. [jméno FO] Smlouvy o nájmu části podniku a o provozování vodovodních, kanalizačních a dalších vodohospodářských zařízení a poskytování služeb s tím souvisejících ze dne 8. 9. 1994 ve spojení s Dodatkem [číslo] [číslo] uzavřené mezi Vodohospodářským sdružením obcí západních Čech, [IČO], sídlem [adresa žalované], a žalovanou č. 2 (příloha [číslo]) soud zjistil, předmětem této smlouvy je pronájem části podniku Svazku žalované č. 2 za účelem provozování vodovodů a kanalizací, které vložily do správy a hospodaření Svazku obce uvedené v příloze č. 1 této smlouvy. V textu celé této smlouvy není žádná zmínka o tom, že by žalovaný č. 1 (soud podotýká, že žalovaný č. 1 není účastníkem této smlouvy) zmocnil žalovanou č. 2 jako provozovatele vodovodního a kanalizačního řadu ve vlastnictví žalovaného č. 1 k vydávání souhlasného či nesouhlasného stanoviska třetím osobám k připojení se na vodovod a kanalizaci ve vlastnictví žalovaného č. 1.

16. Z Protokolu o vkladu majetku žalovaného č. 1 do správy a hospodaření Vodohospodářského sdružení obcí západních Čech ze dne 9. 3. 2018 (příloha [číslo]) soud zjistil, že žalovaný č. 1, jako člen Svazku, vložil vodovodní a kanalizační řad na trase [obec] – [obec] do správy a hospodaření Svazku (původního žalovaného č. 3), a to za účelem zajištění dalšího provozu, oprav, údržby a rozvoje vodohospodářského majetku ve vlastnictví žalovaného č. 1.

17. Vzhledem k tomu, že si shora uvedená jednotlivá dílčí skutková zjištění (v odstavcích 20 - 22 tohoto odůvodnění) vzájemně neodporují, poukazuje na ně soud jako na dílčí skutkový závěr ve věci ohledně sporné skutečnosti ad 1/.

18. Ke sporné skutečnosti ad 2/ soud provedl dokazování v níže uvedeném rozsahu. 19. [jméno FO] znaleckého posudku [číslo] ze dne 19. 5. 2021 vypracovaného znaleckým ústavem Vysoké učení technické v Brně – Fakulta stavební soud zjistil, že z bilanční analýzy znaleckým ústavem provedené jednoznačně vyplývá, že kapacity systému zásobování vodou a odkanalizování jsou dostatečné pro současný stav a rovněž pro napojení stavebních objektů žalobkyně. Potřeba vody uváděná pro tyto stavební objekty se zdá být objemově nevýznamná vzhledem ke kapacitám posuzovaných systémů.

20. Z dodatku č. 1 ze dne 28. 2. 2023 ke znaleckému posudku [číslo] ze dne 19. 5. 2021 vypracovaného znaleckým ústavem Vysoké učení technické v Brně – Fakulta stavební soud zjistil, že tento dodatek reagoval na další účastníky dodané podklady a též na řadu připomínek a námitek žalovaných, se kterými se i pro laika srozumitelným způsobem vypořádal. O tom svědčí závěr dodatku, který je náležitě odůvodněn, podložen obsahem nálezu a je též pro laika srozumitelný a přesvědčivý. Soud při hodnocení důkazu znaleckým posudkem vyšel z právního názoru obsaženého v rozhodnutí NS sp. zn. 25 Cdo 878/2014, kde uvedl:„ Procesní právo nestanoví odlišnou důkazní sílu různých důkazních prostředků, přičemž dlouhodobě je ustálen výklad, podle nějž znalecký posudek soud hodnotí jako každý jiný důkaz podle § 132 o. s. ř., odborné závěry v něm obsažené však hodnocení soudem nepodléhají. Hodnocení důkazu znaleckým posudkem tedy spočívá v posouzení, zda závěry posudku jsou náležitě odůvodněny, zda jsou podloženy obsahem nálezu, zda bylo přihlédnuto ke všem skutečnostem, s nimiž se bylo třeba vypořádat, zda závěry posudku nejsou v rozporu s výsledky ostatních důkazů a zda odůvodnění znaleckého posudku odpovídá pravidlům logického myšlení (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 21. 10. 2009, sp. zn. 22 Cdo 1810/2009, uveřejněný v Souboru rozhodnutí Nejvyššího soudu – dále jen„ Soubor“ – pod C 7776).“. Znalecký ústav ve vztahu k předmětnému vodovodu zdůraznil, že je vysoce zatížen podílem nevyfakturované vody. Znalecký ústav považuje za zcela iracionální zabývat se otázkou možností připojení staveb s odběrem vody 0,2 l/s, přičemž souhrnná kapacita zdrojů činí v maximu 62,7 l/s a navíc za situace, kdy vodní zdroje jsou využívány výrazně nehospodárným způsobem. Znalecký ústav dospěl k závěru, že předmětný vodovod je dostatečně kapacitní, co se týče zdrojů vody jak pro stávající stav, tak s ohledem na výhledový stav a připojování zamýšlených staveb popsané kapacity. Pokud jde o odkanalizování, přivedení dalších odpadních vod na ČOV [obec] je možné za podmínky zjištění důvodu překročení povolených limitů dle povolení k vypouštění odpadních vod a jejich následného odstranění. K tomu znalecký ústav uvedl, že objemy odpadní vody sváděné splaškovou sítí na ČOV [obec] jsou dle doložených výsledků měření průtoku na ČOV během roku rozkolísané a jsou různé mezi sledovanými roky. Maximální měsíční přítoky na ČOV jsou naměřeny v měsících březnu a dubnu. Překročení povolené hodnoty dle povolení k vypouštění odpadních vod proběhlo v měsících 03/ 2019, 04/ 2019, [číslo], [číslo]. Důvody překročení mohou být dva, a to velký počet turistů v dané lokalitě a zvýšený nátok balastních vod do splaškové kanalizace v jarním období. Dle kanalizačního řádu byly na výstavbu splaškových stok použity trubky z PVC, kameniny a PE HD 100. Z tohoto důvodu se nejeví důvod vzniku nadměrného množství balastních vod z infiltrace přes spoje trub. Další možnosti vzniku balastních vod je nepovolené napojení dešťových svodů na splaškovou kanalizaci. Znalecký ústav nemá dostatečné informace pro vyhodnocení důvodů zvýšeného nátoku odpadních vod na ČOV [obec] a ani nepovažuje za účelné se tímto v rámci posudku zabývat. ČOV [obec] ve sledovaném období několikrát překročila sledované limitní parametry stanovené v povolení k vypouštění odpadních vod viz kap. 4.

8. Ve sledovaném období nebylo překročeno celkové množství znečištění odpadních vod ve sledovaných parametrech vypouštěných do recipientu dle povolení k vypouštění odpadních vod. V roce 2019 a 2022 byla překročena hodnota N-NH4+ v parametru„ m“, a to v zimním období (dle údajů z ISPOP). Lze předpokládat, že účinnost čistírny byla ovlivněna chladným počasím.

21. V písemném vyjádření ze dne 3. 4. 2023 reagoval znalecký ústav na připomínky žalovaných k dodatku č. 1 znaleckého posudku. Znalecký ústav se věnoval každé z těchto připomínek a odůvodnil svůj postoj k ní. Na závěru znaleckého posudku ve znění jeho dodatku č. 1 připomínky žalovaných ničeho nezměnily. Znalecký ústav poukázal na závěr dodatku č. 1, tj. že předmětný vodovod je dostatečně kapacitní, co se týče zdrojů vody jak pro stávající stav, tak s ohledem na výhledový stav a připojování zamýšlených staveb popsané kapacity (tj. i dalších plánovaných kromě předmětné radiokomunikační věže). Proto připojení zamýšlených staveb na vodovod je možné. Znalecký ústav připustil připojení staveb na kanalizaci, resp. ČOV a opětovně podotkl, že objemy a látkové zatížení vypouštěné odpadní vody u stavby radiokomunikační věže jsou zcela zanedbatelné. Úvaha nad kapacitními možnostmi byla vedena i ve smyslu hydraulického i látkového zatížení. Už samotná úvaha o počtu EO znamená, zeje posuzováno látkové zatížení. Zde se zdůrazňuje, že několikeré překročení limitních hodnot na odtoku (v množství i v jakosti) nemusí znamenat, že čistírna již není kapacitní. Překročení mohlo být způsobeno mimořádnostmi, např. jarním táním sněhu, vypuštěním nárazového znečištění, aj. Žalovaná strana zcela chybně interpretuje závěry dodatku ke znaleckému posudku, že nelze připustit připojení staveb na vodovod a kanalizaci. Naopak připojení je možné.

22. Z protokolu o ústním jednání ze dne 19. 5. 2023 ve věci vedené u Okresního soudu v Karlových Varech pod sp. zn. 13 C 191/2021, kdy byli vyslechnuti pověření pracovníci znaleckého ústavu Vysoké učení technické v Brně – Fakulta stavební [titul] [jméno] [příjmení], [titul] a [titul] [příjmení] [příjmení], [titul] ke znaleckému posudku [číslo] ze dne 19. 5. 2021 a jeho dodatku č. 1 ze dne 19. 5. 2023, soud zjistil, že potvrdili správnost a úplnost znaleckého posudku a jeho dodatku č. 1 (výše v odst. 25 – 26 odůvodnění uvedených) a odpověděli na dotazy účastníků. Jmenovaní potvrdili závěr znaleckého posudku o dostatečné kapacitě předmětného vodovodu i kanalizace. Uvedli, že na základě provedené bilance schopností předmětného vodovodu včetně jednotlivých částí, byla posouzena potřeba jak dle současného stavu, tak i z hlediska výhledu. Znalecký posudek shledal dostatečnou kapacitu úpravny vody z hlediska dosažení její kvality. Bylo opětovně poukázáno na fakt, že vodovodní síť není v dobrém stavu s poukazem na zjištěné množství nefakturované vody (cca 42 %), a též z tohoto lze dovodit existenci kapacitní rezervy. Ohledně napojení radiokomunikační věže na [obec] jmenovaní odkázali na dodatek [číslo] ze kterého vyplývá, že předpokládané hodnoty pro napojení k vodovodu i ke kanalizaci jsou ve vztahu k celku marginální. Jmenovaní reagovali na připomínku žalovaného č. 1 ohledně zohlednění údajů o počtu lůžek v ubytovací kapacitě a vysvětlili, že podstatné jsou vyfakturované objemy odebrané vody a nikoliv počty lůžek, a to za situace, kdy bylo známo skutečné množství odebrané vody. Jmenovaní reagovali též na otázku žalované č. 2, zda musí dojít k rozšíření vodojemu [obec] jako podmínky pro napojení, k tomu uvedli, že taková úvaha byla, posouzení objemu vodojemu však nebylo předmětem posudku. Ohledně kapacity automatické tlakové stanice [ulice] poukázali na dodatek č. 1 ke znaleckému posudku, kde jsou uvedeny její technické parametry a uzavřeli, že tato je kapacitně dostačující.

23. Soud ke sporné skutečnosti ad 2/učinil dílčí skutkový závěr, že má za zjištěné a spolehlivě prokázané znaleckým posudkem ve spojení s jeho dodatkem č. 1, písemným vyjádřením znaleckého ústavu k připomínkám žalovaných (v odst. 19 - 21 odůvodnění uvedených) a výslechem pověřených pracovníků znaleckého ústavu, že předmětný vodovod má v rámci svých zdrojů dostatečnou kapacitu pro dodávku dalších 1062 litrů pitné vody denně pro uvažovanou stavbu žalobkyně a že předmětná kanalizace má dostatečnou kapacitu k odvodu dalších 1062 litrů splaškové vody denně pro uvažovanou stavbu žalobkyně. Dle názoru znaleckého ústavu jde o zanedbatelný odběr vody v množství 0,2 l/s v porovnání se souhrnnou kapacitou zdrojů v maximu 62,7 l/s a navíc za situace, kdy vodní zdroje jsou využívány výrazně nehospodárným způsobem. Znalecký ústav se vypořádal s připomínkou žalovaných ohledně kapacity kanalizace, resp. přivedení dalších odpadních vod na ČOV [obec] a vysvětlil, že několikeré překročení limitních hodnot na odtoku (v množství a jakosti) nemusí znamenat, že čistírna již není kapacitní. Překročení mohlo být způsobeno mimořádnostmi, např. jarním táním sněhu, vypuštěním nárazového znečištění. Znalecký ústav k tomu podotkl, že objemy a látkové zatížení vypouštěné odpadní vody u stavby radiokomunikační věže jsou zcela zanedbatelné. V závěru řízení opakovanou připomínkou žalovaných ohledně zkoumání kapacity vodovodu, tj. že mělo být uvažováno s počty ekvivalentních obyvatel (s přihlédnutím též k počtu míst u stolu v restauracích či na terase a k počtu lůžek v ubytovacích zařízeních) se soud již nezabýval, neboť se s ní znalecký ústav vypořádal a vysvětlil, že pro znalecké posouzení bylo relevantní množství odebrané vody a nikoliv počet návštěvníků.

24. Soud neprovedl důkaz listinami: projektová dokumentace – [anonymizována čtyři slova], bilance spotřeby pitné vody, situace [ulice] vodovod napojení z [část obce], situace [část obce] [část obce] [ulice] zásobování pitnou vodou, situace [ulice] odkanalizování do [ulice], situace [ulice] [ulice] vodovod napojení od [ulice], bilance vod města [právnická osoba], tabulka odběrů na území města [právnická osoba], tabulka kapacity ČOV, bilance potřeby pitné vody k 1. 1. 2020, neboť tyto listiny obsahují odborné informace, které může analyzovat pouze znalec v oboru. Soud neprovedl důkaz výslechem starosty žalovaného [číslo] Ing. [jméno] [příjmení], výslechem svědků [příjmení] [jméno] [příjmení] a Ing. [jméno] [jméno], zaměstnanců žalované č. 2, neboť s ohledem na zpracovaný znalecký posudek ve spojení s dodatkem č. 1, písemným vyjádřením znaleckého ústavu k připomínkám žalovaných a výslechem pověřeným pracovníků znaleckého ústavu nebylo provedení těchto důkazů k rozhodnutí ve věci třeba. Soud neprovedl důkaz: dopis žalované č. 2 ze dne 29. 10. 2019, e-mailová žádost žalobkyně ze dne 8. 10. 2019, dopis žalovaného č. 1 ze dne 8. 7. 2020, dopis žalobce ze dne 18. 8. 2020, dopis žalovaného [číslo] ze dne 22. 9. 2020, sdělení žalovaného č. 1, zápis ze zasedání zastupitelstva žalovaného č. 1 ze dne 17. 8. 2020, sdělení MÚ [obec] ze dne 9. 11. 2020, dotazník k připojení ze dne 7. 7. 2016, výslech svědků [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení], stavební povolení MÚ [obec] ze dne 25. 2. 2005, stavební povolení MÚ [obec] ze dne 7. 12. 2004, dopis žalovaného č. 1 ze dne 23. 6. 2020, vyjádření ze dne 11. 8. 2014, 8. 2. 2016, 18. 3. 2019, 21. 3. 2019, usnesení ZM [obec] [obec] [číslo] ze dne 16. 6. 2021, rozhodnutí odboru životního prostředí MÚ [obec] ze dne 19. 12. 2019, 4. 3. 2021, 27. 9. 2021, neboť těchto důkazů nebylo k rozhodnutí třeba.

25. Soud na základě shora uvedených dílčích skutkových závěrů učinil tento právní závěr:

26. Podle ust. § 8 odst. 5 věta první zák. č. 274/2001 Sb. vlastník vodovodu nebo kanalizace, popřípadě provozovatel, pokud je k tomu vlastníkem zmocněn, je povinen umožnit připojení na vodovod nebo kanalizaci a dodávat pitnou vodu nebo odvádět odpadní vody a čistit odpadní vody, pokud to umožňují kapacitní a technické možnosti těchto zařízení.

27. Soud již v úvodu prvního ústního jednání ve věci dne 18. 5. 2021 informoval účastníky řízení, že při výkladu tohoto výše citovaného zákonného ustanovení vyjde z právního názoru vyjádřeného v řadě soudních rozhodnutí (např. v rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 2. 3. 2017, sp. zn. 11 A 68/2015, ve spojení s rozsudkem NSS ze dne 16. 6. 2017, sp. zn. 4 As 77/2017, v rozsudcích Krajského soudu v Brně ze dne 20. 12. 2016, č. j. 29 A 45/2014-66, Nejvyššího správního soudu ze dne 13. 8. 2019, č. j. 9 As 422/2017-56 a téhož soudu ze dne 16. 6. 2017, č. j. 4 As 77/2017-30). Soudy se shodly na tom, že povinnost umožnit napojení nebo připojení znamená vydání kladného nebo záporného stanoviska, tedy kladného či záporného projevu vůle vlastníka vodovodu a kanalizace nebo jím zmocněného provozovatele těchto zařízení.

28. Soud má za zjištěné a prokázané (mezi účastníky nesporné), že žalovaný č. 1 je vlastníkem vodovodního a kanalizačního řadu na trase [obec] – [obec] a své vlastnické právo k této infrastruktuře nepozbyl ani svým vstupem do dobrovolného svazku obcí západních Čech pod názvem [název původní účastnice], neboť pouze svěřil předmětnou infrastrukturu do správy a hospodaření jmenovaného Vodohospodářského sdružení, což plyne ze stanov původního žalovaného č. 3 (výše uvedených) bez ohledu na konstatování tamtéž, že původní žalovaný [číslo] jedná ve vztahu ke třetím osobám jako vlastník veřejných vodovodů a kanalizací, svěřených mu do správy jeho členy (čl. VI, bod 2 stanov). Tato konstatace je z hlediska posouzení vlastnického práva žalovaného [číslo] k předmětné infrastruktuře právně bezvýznamná. Taktéž protokol o vkladu majetku žalovaného č. 1 (konkrétně předmětné infrastruktury) pojednává o vložení tohoto majetku do správy a hospodaření původního žalovaného č.

3. Též Smlouva o nájmu části podniku a o provozování vodovodních, kanalizačních a dalších vodohospodářských zařízení a poskytování služeb s tím souvisejících ze dne 8. 9. 1994, hovoří o tom, že původní žalovaný č. 3 vedle svého majetku jako správce vkladů členských obcí (tím je myšlen majetek obcí svěřený mu do správy a hospodaření) pronajímá žalované č. 2 úplatně část podniku, vymezenou v příloze č. 2 citované smlouvy, sloužící k provozování vodovodů a kanalizací a žalovaná č. 2 se v citované smlouvě zavázala provozovat vodovody a kanalizace, jež tvoří součást pronajímané části podniku. Nelze opominout, že i ust. § 38 odst. 2 zák. č. 250/2000 Sb. přímo stanoví, že majetek vložený obcí do hospodaření svazku obcí zůstává ve vlastnictví obce. Soud má dále za zjištěné a prokázané (mezi účastníky nesporné), že žalovaná č. 2 je provozovatelem vodovodního a kanalizačního řadu na trase [obec] – [obec] ve vlastnictví žalovaného č. 1 na základě Smlouvy o nájmu části podniku a o provozování vodovodních, kanalizačních a dalších vodohospodářských zařízení a poskytování služeb s tím souvisejících ze dne 8. 9. 1994 ve spojení s Dodatkem č. 11 a [číslo] uzavřené mezi Vodohospodářským sdružením obcí západních [obec], [IČO], sídlem [adresa žalované], a žalovanou č.

2. Soud původně nesprávně uzavřel, že v řízení nebylo tvrzeno ani prokazováno, že by žalovaný č. 1 jako vlastník vodovodního a kanalizačního řadu na trase [obec] – [obec] zmocnil žalovanou č. 2 jako provozovatele vodovodního a kanalizačního řadu na trase [obec] – [obec] k tomu, aby ve smyslu ust. § 8 odst. 5 zák. č. 274/2001 Sb. umožňovala třetím osobám připojení na tato zařízení, resp. aby vydávala kladná či záporná stanoviska v tomto směru. V rámci odvolacího řízení proti zamítavému rozsudku proti žalované č. 2 odvolací soud v usnesení ze dne 14. 6. 2022, č. j. 13 Co 307/2021-423, odvolací soud uvedl, že s přihlédnutím ke všem skutečnostem v řízení zjištěným, má za to, že žaloba správně směřuje ve vztahu k oběma žalovaným, kteří jsou ve věci – na základě stávajícího stavu dokazování – pasivně legitimováni. Mezi účastníky je nesporné, že vlastníkem žalobou dotčeného vodovodního a kanalizačního řadu je [anonymizováno] (žalovaný č. 1) a jeho provozovatelem je [právnická osoba] a [anonymizováno] [obec] (žalovaná č. 2). Uvedené vyplývá z té skutečnosti, že [územní celek] vložilo předmětný majetek Vodohospodářskému sdružení obcí západních Čech do správy a hospodaření, což vyplývá z listinných dokladů, které jsou obsahem spisu (například protokol o vkladu, protokol o fyzickém předání infrastruktury), jakož i z prohlášení žalovaných či Vodohospodářského sdružení obcí západních [obec]. [jméno FO] stanov sdružení vyplývá, že sdružení jako dobrovolný svazek obcí spravuje majetek obcí, který mu byl členy svazku svěřen do správy, přitom ve vztahu ke třetím osobám jedná jako vlastník veřejných vodovodů a kanalizací ve smyslu zákona č. 274/2001 Sb., o vodovodech a kanalizacích (článek VI, bod 2 stanov). Vodohospodářské sdružení uzavřelo s [právnická osoba] a kanalizace [obec] 8. 9. 1994 smlouvu o nájmu části podniku a o provozování vodovodních, kanalizačních a dalších vodohospodářských zařízení a poskytování služeb s tím souvisejících, tj. tzv. smlouvu provozní ve smyslu ust. § 8 odst. 2 zákona o vodovodech a kanalizacích, na jejímž základě se žalovaná č. 2 stala provozovatelem předmětné infrastruktury (článek 1) a bylo jí poskytnuto zmocnění ve smyslu ust. § 8 odst. 5 zákona umožňovat připojení na vodovod nebo kanalizaci a dodávat pitnou vodu anebo odvádět a čistit odpadní vody, jakož i zmocnění k uzavírání smluv o dodávce vody nebo odvádění odpadních vod s odběratelem podle ust. § 8 odst. 6 zákona. Zde je nutno odkázat na článek 2, bod 4 smlouvy, v němž je stanoveno, že žalovaná č. 2 je povinna – kromě jiného – napojovat na veřejné sítě nové odběratele v obvodu působnosti Vodohospodářského sdružení obcí západních Čech, uzavírat s odběrateli příslušné kupní smlouvy, či je jí uložena v článku 15, bodu 1 povinnost, na žádost a náklad odběratelů, umožnit zřízení vodovodní a kanalizační přípojky, pokud tyto splňují technické podmínky dané provozovatelem infrastruktury. S ohledem na sdělené lze tedy mít za to, že žalovaná č. 2 byla uvedeným způsobem řádně zmocněna nejen k provozování vodovodního a kanalizačního řadu, ale i k napojování nových staveb na předmětné sítě, včetně udělování příslušných souhlasů a uzavírání smluv k jejich využití odběrateli. Žalovaná č. 2 se hlásí k tomu, že je provozovatelem zařízení, k němuž žalobkyně žádá připojení, nicméně pokud jde o souhlas se samotným připojením, odkazuje na žalovaného č. 1 jako vlastníka vodovodu a kanalizace, který si měl vyhradit ústní dohodou prvotní a závazné odsouhlasení těchto žádostí o připojení. Odkazovanou praxi potvrdil v řízení rovněž žalovaný č.

1. Ta vyplývá i z korespondence proběhlé mezi účastníky, která je obsahem spisu, kde lze zmínit například dopis žalované č. 2 ze dne 29. 10. 2019 či žalovaného 1 ze dne 23. 6. 2020. S přihlédnutím k těmto skutečnostem, je odvolací soud názoru, že pasivně legitimovaným účastníkem ve vedeném sporu je žalovaná č. 2, která podle uzavřené smlouvy o nájmu části podniku (podle provozní smlouvy sjednané podle § 8 odst. 2 zákona o vodovodech a kanalizacích) se stala provozovatelem vodovodního a kanalizačního řadu vlastněného městem [právnická osoba] a vloženého vlastníkem do Vodohospodářského sdružení obcí západních Čech, jakož se jí dostalo – kromě jiného – v rámci provozování vodovodní a kanalizační infrastruktury též zmocnění ve smyslu ust. § 8 odst. 5 zákona umožňovat připojení odběratelů na vodovod a kanalizaci, dodávat pitnou vodu nebo odvádět a čistit odpadní vody nebo uzavírat písemné smlouvy o těchto dodávkách či plněních s odběratelem podle § 8 odst. 6 zákona či na žádost a náklad odběratelů umožňovat zřízení vodovodní a kanalizační přípojky, pokud tyto splňují technické podmínky dané provozovatelem infrastruktury. Za stavu, kdy při rozhodování o umožnění připojení nového odběratele na vodovodní a kanalizační řad, potřebuje provozovatel předchozí souhlas vlastníka vodovodu a kanalizace, neboť jak potvrdili oba žalovaní v řízení, takový postup si ústní dohodou vymínil vlastník zařízení a v souladu s danou výhradou je v běžné praxi při připojování odběratelů na vodovodní a kanalizační síť postupováno, nutno považovat za pasivně legitimovaného v tomto řízení i žalovaného [číslo] jako vlastníka vodovodu a kanalizace, neboť ten svým postojem závazně ovlivňuje udělování souhlasu k připojení na vodovod a kanalizaci podle ust. § 8 odst. 5 zákona o vodovodech a kanalizacích. Odvolací soud proto uzavřel, že pasivní legitimace v tomto řízení svědčí oběma žalovaným a lze jim oběma uložit povinnost vymezenou ve výrokové části požadovaného petitu rozhodnutí.

29. Soud dále uzavřel, že pokud byla znaleckým zkoumáním prokázána dostatečná kapacita předmětného vodovodu a kanalizace umožňující připojení uvažované stavby žalobkyně (radiokomunikační věže) na tato zařízení, kdy navíc dle znaleckého ústavu má být odběr vody a odvádění splaškové vody ve vztahu k celkové kapacitě obou zařízení v zanedbatelném množství, jsou oba žalovaní, kterým svědčí příslušná povinnost dle ust. § 8 odst. 5 věta první zák. č. 274/2001 Sb., povinni umožnit připojení uvažované stavby žalobkyně na předmětný vodovod a kanalizaci. Ve světle judikatury NSS výše v odst. 33 odůvodnění uvedené je potřeba toto zákonné ustanovení vykládat tak, že povinnost umožnit napojení nebo připojení znamená vydání kladného nebo záporného stanoviska, tedy kladného či záporného projevu vůle vlastníka vodovodu a kanalizace nebo jím zmocněného provozovatele těchto zařízení. Soud neshledal důvodnou námitku žalovaných o nejasném a nevykonatelném žalobním petitu. Pro potřeby správního řízení před stavebním úřadem je dle názoru soudu stavba dostatečně individualizovaná a body napojení uvedené číselným označením na souřadnicích odpovídají systému S-JTSK používanému pro zeměměřičské práce (viz cs.wikipedia.org). Není důvodná ani námitka žalovaných, že se měl soud potažmo znalecký ústav zabývat kompletní projektovou dokumentací zamýšlené stavby, neboť pro účely vydání souhlasu s napojením toho nebylo třeba, což uvedl i sám znalecký ústav. Dlužno podotknout, že souhlas s napojením na vodovod a kanalizaci je jedním z řady podkladů vyžadovaných stavebním úřadem ve správním řízení, kde bude žalovaný č. 1 dotčeným účastníkem řízení se všemi právy a povinnosti účastníka správního řízení. Nelze přehlédnout, že chování žalovaného č. 1 potažmo též žalované č. 2 lze považovat za účelové ve snaze zabránit žalobkyni v napojení na vodovod a kanalizaci za situace, kdy od počátku tohoto řízení tvrdí, že kapacitní a technické možnosti napojení jsou vyčerpány, přitom prokazatelně v průběhu řízení vydali kladné stanovisko s napojením třetím osobám, čímž je v rozporu s ust. § 8 odst. 5 věta první zák. č. 274/2001 Sb. upřednostnili. Neobstojí ani poukaz žalovaného č. 1 na„ příslušná ustanovení zákona č. 128/2000 Sb., o obcích“, neboť právní předpis ukládající povinnost vydat kladné stanovisko k napojení na vodovod a kanalizaci je právním předpisem stejné síly (tj. zákon). Nelze proto při jednání obce žádný z těchto právních předpisů upřednostňovat. Vzhledem k tomu, že žalovaní společně nevydali žalobkyni kladné stanovisko s připojením na předmětný vodovod a kanalizaci za situace, kdy to umožňujíc kapacitní a technické možnosti, soud nahradil projev jejich vůle tímto rozhodnutím. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 74.574,89 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 8.000 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 9 odst. 3 písm. a), § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 35.000 Kč sestávající z částky 2.500 Kč za každý z třinácti úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. a z částky 1.250 Kč za každý z osmi úkonů uvedených v § 11 odst. 2 a. t. včetně jedenadvaceti paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t., cestovní náhrada v celkové výši 6.220,57 Kč, a to v souvislosti s cestou realizovanou dne 18. 5. 2021 náhrada 2.057,11 Kč za 246 ujetých km v částce 1.457,11 Kč (27,20 Kč za litr paliva dle vyhlášky č. 589/2020 Sb., ve znění pozdějších předpisů, při průměrné spotřebě 5,6 l /100 km a 4,40 Kč/km za amortizaci vozidla dle vyhlášky č. 589/2020 Sb., ve znění pozdějších předpisů) podle § 13 a. t. a náhrada za ztrátu času v trvání 6 × 30 minut v částce 600 Kč podle § 14 a. t., v souvislosti s cestou realizovanou dne 14. 6. 2022 náhrada 1.676,74 Kč za 174 ujetých km v částce 1.276,74 Kč (47,10 Kč za litr paliva dle vyhlášky č. 511/2021 Sb., ve znění pozdějších předpisů, při průměrné spotřebě 5,6 l /100 km a 4,70 Kč/km za amortizaci vozidla dle vyhlášky č. 511/2021 Sb., ve znění pozdějších předpisů) podle § 13 a. t. a náhrada za ztrátu času v trvání 4 × 30 minut v částce 400 Kč podle § 14 a. t. a v souvislosti s cestou realizovanou dne 25. 5. 2023 náhrada 2.486,72 Kč za 246 ujetých km v částce 1.886,72 Kč (44,10 Kč za litr paliva dle vyhlášky č. 467/2022 Sb., ve znění pozdějších předpisů, při průměrné spotřebě 5,6 l /100 km a 5,20 Kč/km za amortizaci vozidla dle vyhlášky č. 467/2022 Sb., ve znění pozdějších předpisů) podle § 13 a. t. a náhrada za ztrátu času v trvání 6 × 30 minut v částce 600 Kč podle § 14 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 55.020,57 Kč ve výši 11.554,32 Kč. Soud nepřiznal žalobkyni náhradu nákladů řízení za tvrzený úkon právní služby jejího zástupce ze dne 07.01.2021, neboť takové podání se ve spise ani v elektronickém systému soudu (ISAS) nenachází. Soud nepřiznal žalobkyni náhradu nákladů řízení za úkon právní služby jejího zástupce ze dne 14.05.2021, neboť obsahovalo návrh na rozšíření žaloby, které soud nepřipustil. Soud nepřiznal žalobkyni náhradu nákladů řízení za úkon právní služby jejího zástupce ze dne 24.05.2023 (písemný závěrečný návrh) a ze dne 01.06.2023, neboť tyto úkony nepovažuje soud za účelně vynaložený náklad. Soud závěrečný návrh od žalobkyně v písemně formě nepožadoval a zástupkyně žalobkyně závěrečný návrh (byť ve shodě s písemnou verzí) přednesla při ústním jednání dne 25.05.2023

Poučení