13 CO 317/2021 - 400

Rubrum

Krajský soud v Plzni rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Marty Havlové a soudců Mgr. Jiřího Novotného a JUDr. Hany Zemanové v právní věci žalobců: ; a) [jméno] [příjmení], narozená dne [datum] bytem [adresa] b) [příjmení] [příjmení], narozená dne [datum] bytem [adresa] c) [jméno] [příjmení], narozený dne [datum] bytem [adresa] všichni zastoupeni advokátem Mgr. MUDr. [jméno] [příjmení] sídlem [adresa] proti; žalovanému: ; [jméno] [příjmení], narozený dne [datum] bytem [adresa] zastoupený advokátem Mgr. Ing. [jméno] [příjmení] sídlem [adresa] o náhradu újmy na zdraví o odvolání žalobců proti rozsudku Okresního soudu v Sokolově ze dne 2. 8. 2021, č. j. 33 C 175/2013- 368 takto:

Výrok

I. Rozsudek soudu prvního stupně se ve výroku I a II potvrzuje.

II. Ve výroku III se rozsudek soudu prvního stupně mění takto: Žalobkyně a) je povinna uhradit žalovanému náhradu nákladů řízení ve výši 52 852,80 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalovaného. Žalobkyně b) je povinna uhradit žalovanému náhradu nákladů řízení ve výši 30 976 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalovaného. Žalobce c) je povinen uhradit žalovanému náhradu nákladů řízení ve výši 44 624,80 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalovaného.

III. Žalobkyně a) je povinna uhradit žalovanému náhradu nákladů odvolacího řízení ve výši 12 467 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalovaného. Žalobkyně b) je povinna uhradit žalovanému náhradu nákladů odvolacího řízení ve výši 9 080 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalovaného. Žalobce c) je povinen uhradit žalovanému náhradu nákladů odvolacího řízení ve výši 12 467 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalovaného.

Odůvodnění

1. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně zamítl žalobu, jíž se žalobci po žalovaném domáhali náhrady imateriální újmy a náhrady nákladů léčení, o nichž tvrdili, že jim vznikly v příčinné souvislosti se zaviněným protiprávním jednáním žalovaného, které mělo spočívat v tom, že dne 13. 2. 2012 v době kolem 13.00 hod. před domem [adresa] v obci [ulice], okres [okres], zezadu strčil do žalobkyně b) tak, že z lavičky, na níž stála, upadla na zledovatělou zem před lavičku a přitom se udeřila do čela a do břicha, v důsledku čehož utrpěla poškození zdraví, a to zlomeninu čelní kosti, zlomeninu týlní kosti, vše vpravo, krvácení pod tvrdou plenu mozkovou – subdurální hematom v čelní oblasti a v týlní oblasti, vše vpravo, které si vyžádalo hospitalizaci v [anonymizována čtyři slova] od 14. 2. 2012 do 7. 3. 2012 a nadále domácí léčení po dobu nejméně 2 – 3 měsíců, kdy musela na hlavě nosit ochrannou helmu, následně byla osvobozena z tělesné výchovy a omezena ve fyzické zátěži. Soud prvního stupně rozhodl ve věci nejprve rozsudkem z 29. 1. 2018, č. j. 33 C 175/2013-188, jímž žalobu zamítl z důvodu, že žalobci neunesli břemeno tvrzení a důkazní o rozhodných skutečnostech svědčících pro závěr o odpovědnosti žalovaného za poškození zdraví žalobkyně b). Usnesením z 24. 7. 2018, č. j. 13Co 123/2018-222, odvolací soud tento rozsudek soudu prvního stupně zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení se závazným pokynem vyzvat žalobce k odstranění neurčitosti žaloby spočívající v tom, že nebylo zřejmé, jaké nároky, resp. v jaké výši vůbec uplatňuje žalobkyně b) a jaké konkrétní imateriální újmy se ona i žalobci a) a c) domáhají, tj. zda uplatňují zadostiučinění jako nárok na ochranu osobnosti podle zák. ř. 40/1964 Sb., obč. zák., anebo zda uplatňují na základě přechodného ust. § 3079 odst. 2 o. z. nárok na náhradu nemajetkové újmy podle příslušných ustanovení zák. č. 89/2012 Sb., o. z. Dále odvolací soud uložil soudu prvního stupně posoudit řádně zákonné předpoklady odpovědnosti žalovaného za újmu na zdraví žalobkyně b), zejména zhodnotit výpovědi svědků úrazového děje, kteří vypovídali bezprostředně po úrazu před policií, ale i jejich výpovědi před soudem prvního stupně, a zabývat se mechanismem úrazového děje ve vazbě na oba nehodové děje, které 13. 2. 2012 žalobkyně b) utrpěla, (jednak pád z lavičky a jednak úraz na kluzišti při podjíždění provazu) a v této souvislosti doplnit dokazování znaleckým posudkem z oboru zdravotnictví ke zjištění, které z utrpěných zranění žalobkyně b) mohlo být následkem pádu z lavičky na zem. Konečně pak odvolací soud uložil soudu prvního stupně (za předpokladu dovození škodného protiprávního jednání žalovaného) věnovat pozornost otázce, zda byl žalovaný v době, kdy k úrazu došlo, schopen ovládnout své jednání a posoudit jeho následky.

2. Soud prvního stupně po kasaci svého prvního rozhodnutí podle pokynů odvolacího soudu řádně postupoval. Žalobci na základě jeho výzvy upřesnili, jakých nároků se po žalovaném domáhají, a navrhli změnu žaloby s tím, že požadují zaplacení částky 909 300 Kč, z čehož se žalobkyně b) domáhá náhrady bolestného v částce 20 400 Kč, ztížení společenského uplatnění v částce 120 000 Kč a náhrady nemajetkové újmy v částce 400 000 Kč a žalobci a) a c) požadují náhradu nemajetkové újmy, každý v částce 150 000 Kč, a dále oba společně a nerozdílně náhradu nákladů léčení v částce 68 900 Kč. Změna žaloby byla usnesením soudu prvního stupně při jednání dne 31. 8. 2020 připuštěna. Soud prvního stupně dále přibral do řízení znalce z oboru zdravotnictví, jemuž uložil objasnit, jaké z utrpěných zranění žalobkyně b) mohlo být následkem pádu z lavičky na zem a úderu do čela. Ze znaleckého posudku ustanoveného soudního znalce z oboru chirurgie MUDr. [jméno] [příjmení], [anonymizováno], vyplynulo, že na zranění žalobkyně b) se podílely dva nehodové děje, a to jak pád z lavičky, tak nehoda na skluzavce, kde se žalobkyně b) uhodila do týlní strany lebky. Za dominantní příčinu potíží žalobkyně b) označil znalec druhý mechanismus zranění a uvedl, že svou intenzitou způsobil zásadní zdravotní potíže, které žalobkyně b) utrpěla. Soud prvního stupně rovněž zadal posudek znalkyni z oboru psychologie k posouzení otázky, zda byl žalovaný v době, kdy k nehodě došlo, schopen ovládnout své jednání a posoudit jeho následky. Důkaz tímto posudkem však neprovedl, neboť, jak uvedeno níže, dospěl posléze k opětovnému závěru, že odpovědnost žalovaného za škodu nebyla prokázána. Na návrh žalobců soud prvního stupně provedl ve fázi řízení po kasaci dále výslech jediného dospělého svědka nehody, při níž žalobkyně utrpěla úraz, [jméno] [příjmení] a knihovnice, která byla o úrazu informována bezprostředně poté, kdy k němu došlo, a následně byla s žalobkyní a) navštívit žalobkyni b) v nemocnici. Ta předložila soudu prvního stupně novinový článek ze [okres] [anonymizováno], kde se žalobkyně a) o úrazu žalobkyně b) vyjadřovala. Vyslechnut byl rovněž svědek [jméno] [příjmení], který měl být coby jedno z dětí přítomen incidentu, při němž k poškození zdraví žalobkyně b) došlo.

3. Po zhodnocení slyšených svědků včetně závěrů ustanoveného soudního znalce [příjmení] [jméno] [příjmení], [anonymizováno], dospěl soud prvního stupně opětovně k závěru, že se žalobcům nepodařilo prokázat, že to byl žalovaný, kdo dne 13. 2. 2012 strčil do žalobkyně b) a zavinil pádem z lavičky na zledovatělou zem poškození jejího zdraví. V dané souvislosti poukázal soud prvního stupně především na vyjádření samotné žalobkyně b) o tom, jak k jejímu poranění došlo, kdy žalobkyně b) ve vyjádření před policejním orgánem uvedla, že do ní strčil [příjmení] [příjmení] a upadla na [jméno] [příjmení] a že žalovaný u lavičky vůbec nebyl. Svědek [příjmení] [příjmení] na policii nejprve vypověděl, že žalovaný do žalobkyně b) nestrčil, den poté však své vyjádření změnil a policii uvedl, že neřekl, že do žalobkyně b) strčil žalovaný z důvodu, že se žalovaného bál. Změnu ve výpovědi svědka [jméno] [příjmení] posoudil soud prvního stupně jako účelovou se zdůvodněním, že si byl vědom, že policie zahájila úkony trestního řízení také vůči němu. Z obavy o bratra pak podle soudu prvního stupně vypověděla účelově také [jméno] [příjmení], že do žalobkyně b) strčil žalovaný. Jako nevěrohodnou posoudil soud prvního stupně rovněž výpověď svědka [jméno] [příjmení], který před policií uvedl, že se žalovaného bál, a proto zprvu nechtěl hovořit o tom, že žalovaný strčil do žalobkyně b). K výpovědi dalších svědků slyšených před policií soud prvního stupně nepřihlížel, neboť nebyli incidentu u lavičky přítomni. Jediný zletilý svědek incidentu u lavičky [příjmení] [příjmení] sice viděl, jak si děti hrají, neviděl však, zda a kdo do žalobkyně b) strčil tak, že spadla z lavičky. Soud prvního stupně dále poukázal na zjištění, že matka žalobkyně b) ještě v květnu 2019 do [okres] [anonymizováno] uvedla, že do žalobkyně b) strčili dva chlapci. S ohledem na závěry znaleckého posudku MUDr. [jméno] [příjmení], [anonymizováno], podle něhož druhý mechanismus zranění (na skluzavce), jehož se žaloba netýkala, měl větší intenzitu a byl tak v celkovém zranění, které způsobilo žalované potíže, o něž jde v tomto řízení, dominantní, soud prvního stupně dovodil, že nebyla prokázána ani příčinná souvislost mezi tvrzeným protiprávním jednáním žalovaného a vznikem újmy, jejíž náhrady se žalobci domáhají.

4. Rozsudek soudu prvního stupně napadli žalobci v zákonné lhůtě odvoláním. Soudu prvního stupně vytýkali, že z připojeného policejního spisu akcentoval jen ty listiny, které protiprávní jednání žalovaného zpochybňovaly. V úředním záznamu policie, kde žalobkyně b) uvedla, že u stolu a lavičky byla sama a měl do ní zboku strčit [příjmení] a [příjmení], měla dle žalobců žalobkyně b) popisovat jinou událost, než tu, která předcházela jejímu zranění. Odkazovali na výpovědi svědků [jméno] [příjmení], a zejména na výpovědi [jméno] [příjmení], jeho sestry a [jméno] [příjmení] z 16. 2. 2012, podle kterých do žalobkyně b) předtím, než upadla na čelo, strčil žalovaný. Žalobci ze shody uvedených výpovědí dovozovali, že protiprávního jednání žalovaného, jehož následkem žalobkyně b) utrpěla zranění, bylo prokázáno. Odkazovali na shodné závěry policejního šetření. Dále žalobci v odvolání rozebrali výpovědi svědků slyšených před soudem prvního stupně, z nichž [příjmení] [příjmení] a [jméno] [příjmení] uvedli, že si událost již nepamatují. Svědek [příjmení] [příjmení] již s odstupem doby rovněž nedokázal před soudem popsat, jak k pádu žalobkyně b) došlo, nicméně setrval na své výpovědi, kterou učinil před policií dne 16. 2. 2012, čímž dle žalobců usvědčil žalovaného z nepravdivého tvrzení, že na místě, kde k pádu žalobkyně b) z lavičky došlo, v době jejího úrazu nebyl. Žalobci své odvolání opírali o odborné vyjádření znalkyně [příjmení] [jméno] [příjmení], které podala pro potřeby šetření policie, v němž uvedla, že zjištěný mechanismus, tj. pád žalobkyně b) na obličej ze stolu na tvrdou podložku, odpovídá vzniklému poranění. Znalecký posudek MUDr. [jméno] [příjmení], [anonymizováno], pak interpretovali tak, že poranění lebky v přední části včetně krevního výronu pod tvrdou plenu mozkovou, bylo poraněním závažným a bylo schopno vyvolat závažné zdravotní potíže u žalobkyně b) a mohlo mít vliv na vznik druhého poranění v oblasti zadní strany lebky. Navrhovali změnu napadeného rozhodnutí tak, aby bylo žalobě vyhověno.

5. Žalovaný ve vyjádření k odvolání žalobců navrhoval potvrzení napadeného rozhodnutí.

6. Odvolací soud přezkoumal rozsudek soudu prvního stupně včetně předcházejícího řízení (ust. § 212 a § 212a o. s. ř.) a po doplnění dokazování za podmínek ust. § 213 o. s. ř. v níže uvedeném rozsahu dospěl k závěru, že odvolání žalobců ve věci samé není důvodné.

7. Soud prvního stupně doplnil v potřebném rozsahu dokazování, řádně zhodnotil zákonné podmínky odpovědnosti žalovaného za škodu na zdraví žalobkyně b) v souladu se závaznými pokyny odvolacího soudu obsaženými v předchozím kasačním rozhodnutí a odvolací soud se s jeho skutkovými i právními závěry přesvědčivě vyjádřenými v odůvodnění napadeného rozhodnutí plně ztotožňuje a pro stručnost na ně v plném rozsahu odkazuje. Jak již odvolací soud vyložil v předchozím kasačním rozhodnutí, soud v tomto řízení není vázán ve smyslu ust. § 135 odst. 1 o. s. ř. rozhodnutím Policie ČR, [stát. instituce], Územní odbor [okres], 2. oddělení obecné kriminality ze dne 13. 4. 2012, č. [anonymizováno] [číslo], o odložení věci pro podezření ze spáchání činu jinak trestného ublížení na zdraví podle § 146/1, 2b, 3 tr. zák., kterého se měl dopustit žalovaný, neboť jeho trestní stíhání je nepřípustné z důvodu, že není vzhledem k věku trestně odpovědný. Odvolací soud za podmínek ust. § 213 o. s. ř. doplnil dokazování zprávou Okresního státního zastupitelství v [obec], z níž vyplynulo, že poté, co mu byl po rozhodnutí o odložení trestního stíhání žalovaného policejní spis podle ust. § 90 odst. 1 zák. č. 218/2003 Sb., o soudnictví ve věcech mládeže, předložen s návrhem na zahájení řízení proti osobě mladší patnácti let, která se měla dopustit činu jinak trestného, tento spis policii vrátilo, aniž zahájilo další řízení proti žalovanému, neboť státní zastupitelství s kvalifikací činu jako činu jinak trestného nesouhlasilo a dospělo k závěru, že postačovalo uplatnění odpovědnosti podle zákona o přestupcích, pokud by to věk žalovaného v rozhodné době nevylučoval. Aniž byl soud prvního stupně rozhodnutím policejního orgánu o odložení věci vázán, provedl důkaz obsahem připojeného policejního spisu a podrobně zhodnotil výpovědi svědků, kteří před policií o okolnostech předcházejících zranění žalobkyně dne 13. 2. 2012 vypovídali. Námitka žalobců, že soud prvního stupně akcentoval z policejního spisu jen ty důkazy, z nichž mohla vyplývat možná nejistota ohledně protiprávního jednání žalovaného, je neoprávněná. Žalobci staví své odvolání na výpovědích přímých svědků slyšených před policejním orgánem 16. 2. 2012, kteří měli být pádu žalobkyně b) z lavičky přítomni a uvedli, že do ní strčil žalovaný, tj. na výpovědi svědků [jméno] [příjmení], jeho sestry a [jméno] [příjmení], avšak pomíjejí, že svědek [příjmení] [příjmení] ještě předchozí den, tj. 15. 2. 2012, před policií tvrdil, že žalovaný do žalobkyně b) nestrčil a stejně tak [jméno] [příjmení] před policejním orgánem uvedl, že zprvu nechtěl hovořit o tom, že do žalobkyně b) měl na lavičce strčit žalovaný, neboť se ho bál. Soud prvního stupně postupoval správně, pokud na rozdíl od žalobců změnu ve výpovědi svědků nepominul a zabýval se možnou motivací, která svědky ke změně ve výpovědi vedla. Odvolací soud souhlasí se závěry soudu prvního stupně potud, že změnu ve výpovědi svědka [jméno] [příjmení] je třeba pokládat za účelovou s ohledem na zjištění, že usnesením policie z 15. 2. 2012 byly zahájeny úkony trestního řízení také vůči němu a lze tudíž předpokládat, že byl motivován snahou vypovídat především ve vlastní prospěch a odvrátit podezření orgánů činných v trestním řízení od vlastní osoby. Z uvedeného důvodu nelze výpověď tohoto svědka hodnotit jako věrohodnou. Soud prvního stupně dospěl ke správnému závěru, že také v případě výpovědi [jméno] [příjmení] lze předpokládat, že byla motivována snahou odvrátit podezření orgánů činných v trestním řízení od svého bratra. Ani výpověď svědka [jméno] [příjmení] před policií z 16. 2. 2012, kdy uvedl, že se žalovaného bál, a proto zprvu neuvedl, že strčil do žalobkyně b), nepůsobí věrohodně. Podle výpovědi svědka [jméno] [příjmení] byl [jméno] [příjmení] vyšší než ostatní děti včetně žalovaného a byl o dva roky starší než žalovaný, a proto nebyl důvod, aby se žalovaného bál, zvláště když žalovaný nebyl pověstný žádnými výtržnostmi. Nikdo z dalších slyšených svědků o tom, kdo konkrétně do žalované strčil tak, že z lavičky spadla a utrpěla zranění, o něž jde v tomto řízení, nevypovídal. Před soudem prvního stupně následně většina slyšených svědků uvedla, že si již na události související s úrazem žalobkyně b) nepamatují. Žádný ze svědků slyšených před soudem prvního stupně nepotvrdil, že by do žalobkyně b) v rozhodný den strčil právě žalovaný. [příjmení] [příjmení] před soudem prvního stupně namísto, aby zopakoval, že to byl žalovaný, kdo do žalobkyně b) strčil, uvedl, že si již na události pádu žalobkyně b) z lavičky nepamatuje. Soudu prvního stupně je třeba přisvědčit, že působí nepravděpodobně, že by svědek na danou skutečnost, ohledně níž byl opakovaně policejním orgánem dotazován, zapomněl. Svědek [jméno] [příjmení] v rozporu se svou předchozí výpovědí před policií před soudem jako svědek uvedl, že pádu žalobkyně b) z lavičky vůbec přítomen nebyl.

8. V naznačených souvislostech pokládá odvolací soud závěr soudu prvního stupně o nevěrohodnosti přímých svědků incidentu u lavičky ([jméno] [anonymizováno], jeho sestry a [jméno] [příjmení]) za odpovídající, přičemž výpovědi ostatních svědků slyšených před policejním orgánem, ale i v soudním řízení, žalovaného z protiprávního jednání vůči žalobkyni b) majícího za následek její poranění, neusvědčují. Rovněž odvolací soud hodnotí jako stěžejní důkaz v tomto řízení výpověď samotné žalobkyně b) před policejním orgánem z 27. 3. 2012, kterou podala v přítomnosti rodičů i orgánu sociálně-právní ochrany dětí. Žalobkyně b) vypověděla, že ji strčil [příjmení] [příjmení] s [jméno] [příjmení], resp. nikoliv žalovaný. Námitka žalobců uvedená v jejich odvolání, že žalobkyně b) při této výpovědi popisovala jinou událost, než o níž tvrdí, že je na příčinném pozadí újmy na zdraví, jejíhož odškodnění se žalobci v tomto řízení domáhají, nemá v obsahu policejního spisu oporu. Před soudem prvního stupně žalovaná nebyla při jednání dne 19. 6. 2017 z důvodu rozrušení schopna podat účastnickou výpověď. Jeví se však nepravděpodobným, že toto její rozrušení trvalo po celou dobu několika let probíhajícího řízení. Přesto žalobkyně b), ač právně zastoupena, svá tvrzení o zaviněném protiprávním jednání žalovaného, jehož následkem jí měla vzniknout újma na zdraví, ani následně svou účastnickou výpovědí neprokázala. Nelze přehlédnout, že také z propouštěcí zprávy [anonymizována čtyři slova] ze dne 16. 3. 2012 vyplynulo, že žalobkyně b) od počátku před lékaři uváděla, že na hřišti u stolu do ní strkali kluci, nikoliv konkrétně žalovaný. Soud prvního stupně přiléhavě poukázal na zjištění, že také žalobkyně a) v květnu 2019 do [okres] [anonymizováno] uvedla, že do žalobkyně b) strčili dva chlapci.

9. V souladu s pokyny odvolacího soudu obsaženými v předchozím kasačním rozhodnutí věnoval soud prvního stupně pozornost vlastnímu mechanismu vzniku zranění ve vazbě na oba nehodové děje, které 13. 2. 2012 žalobkyně b) utrpěla (pád z lavičky, úraz na kluzišti při podjíždění provazu). Za východisko skutkových zjištění v daném směru vzal závěry znaleckého posudku ustanoveného soudního znalce z oboru zdravotnictví MUDr. [jméno] [příjmení], [anonymizováno]. Za situace, kdy z posudku jmenovaného znalce jednoznačně vyplývá, že dominantní příčinou zdravotních obtíží žalobkyně b), o něž žalobci opírají své nároky v tomto řízení, bylo poranění žalobkyně b) na kluzišti při podjíždění provazu, o němž ani žalobci netvrdí, že by ho zavinil žalovaný, je třeba soudu prvního stupně přisvědčit, že příčinnou souvislost mezi pádem žalobkyně b) z lavičky a újmou na jejím zdraví, jež je předmětem sporu, nelze pokládat za prokázanou. K odbornému vyjádření znalkyně [příjmení] [příjmení] vypracovaného na základě žádosti policie ČR soud prvního stupně správně nepřihlížel, neboť z obsahu tohoto odborného vyjádření vyplývá, že znalkyně při posuzování mechanismu vzniku zranění žalobkyně b) úraz, který žalobkyně b) utrpěla téhož dne při podjíždění provazu na kluzišti, vůbec nehodnotila.

10. Žalobci byli v průběhu řízení soudem prvního stupně poučeni ve smyslu ust. § 118 a odst. 1, 3 o. s. ř. o tom, že jejich procesní úspěch v řízení podmiňuje skutečnost, že prokáží konkrétní protiprávní jednání žalovaného mající za následek újmu na zdraví žalobkyně b), příčinnou souvislost mezi takovým jednáním žalovaného a vznikem újmy, jejíž náhrady se žalobci domáhají a dále, že za podmínky, že bude protiprávní jednání žalovaného prokázáno, prokáží, že byl žalovaný schopen posoudit následky takového jednání a své jednání ovládnout, jak předpokládá ust. § 422 zák. č. 40/1964 Sb., obč. zák., které soud prvního stupně na daný případ v souladu s přechodným ust. § 3079 odst. 1 o. z. správně aplikoval. Za situace, kdy však žádný ze slyšených svědků věrohodným způsobem protiprávní jednání žalovaného mající za následek újmu na zdraví žalobkyně b) nepotvrdil a zejména, pokud sama žalovaná vypověděla opakovaně, tzn. v nemocnici po úraze před lékaři a následně před policií, že jí poranění způsobili jiné osoby odlišné od žalovaného ([obec] [anonymizováno] a [jméno] [příjmení]) a její výpověď koresponduje rovněž s tím, co uvedla o okolnostech vzniku jejího poranění žalobkyně a) do [okres] [anonymizováno], s přihlédnutím k závěrům ustanoveného znalce [příjmení] [jméno] [příjmení], [anonymizováno], podle něhož stěžejní příčinou poškození zdraví žalobkyně bylo jiné poranění, než o němž tvrdí žalobci, že bylo zaviněno žalovaným, nelze než konstatovat, že závěr soudu prvního stupně o tom, že žalobci břemeno tvrzení a důkazní ve vztahu k základu jimi uplatněných nároků neunesli, je zcela odpovídající a správný. Odvolací soud proto rozsudek soudu prvního stupně ve věci samé, jímž žalobu v plném rozsahu zamítl, včetně výroku II o povinnosti žalobců k úhradě státem zálohovaných nákladů řízení podle ust. § 219 o. s. ř. potvrdil.

11. Ve výroku III o nákladech řízení před soudem prvního stupně podrobil odvolací soud napadené rozhodnutí drobné korekci potud, že žalovanému nepřiznal na náhradě nákladů právního zastoupení náhradu za úkony právní služby spočívající v prostudování spisu dne 11. 12. 2015 a 12. 8. 2016 spolu s režijním paušálem z těchto úkonů a DPH 21% z těchto úkonů. Nejvyšší správní soud v usnesení ze dne 29. dubna 2008, č. j. 5 Azs 33/2008-40, na nějž odkazuje i usnesení Nejvyššího soudu ze dne 8. 9. 2015, sp. zn. 22 Cdo 1176/2015, připouští, že nahlížení do spisu, resp. jeho prostudování, v konkrétní procesní situaci může být podle § 11 odst. 3 advokátního tarifu (dále a. t.) analogicky považováno za obdobu prostudování trestního spisu při skončení vyšetřování ve smyslu § 11 odst. 1 písm. f) a. t. Zároveň však konstatuje, že ne každé nahlížení do spisu a jeho prostudování v rámci civilního soudního řízení lze analogicky posuzovat za samostatný úkon právní služby, za který by náležela advokátovi odměna, nýbrž jen takové prostudování spisu, které by svým významem mohlo odpovídat prostudování trestního spisu při skončení vyšetřování ve smyslu § 11 odst. 1 písm. f) a. t., neboť ani v trestním řízení nenáleží advokátovi za každé nahlížení do spisu či jeho prostudování odměna, nýbrž jen prostudování spisu„ po skončení vyšetřování“, přesněji řečeno v okamžiku, kdy policejní orgán uzná vyšetřování za skončené a jeho výsledky za postačující k podání obžaloby. V řešeném případě odvolací soud žádný konkrétní důvod, který by nahlížení do spisu z hlediska přiznání náhrady nákladů řízení úspěšné straně odůvodňoval, neshledal. Proto odvolací soud napadené rozhodnutí soudu prvního stupně ve výroku o nákladech řízení za podmínek ust. § 220 o. s. ř. změnil tak, že žalovanému náhradu za dva výše specifikované úkony právní služby spočívající v prostudování spisu nepřiznal, když jinak při vyčíslení nákladů řízení vycházel ze správně soudem prvního stupně určené výše odměny za jeden úkon právní služby ve vztahu ke každému z žalobců a i z počtu ostatních, soudem prvního stupně v odůvodnění svého rozhodnutí v bodě 25 vyjmenovaných, úkonů právní služby učiněných zástupcem žalovaného, na něž odvolací soud odkazuje.

12. O nákladech odvolacího řízení bylo rozhodnuto podle ust. § 224 odst. 1 ve spojení s ust. § 142 odst. 1 o. s. ř. Žalobci nebyli se svým odvoláním do výroku ve věci samé procesně úspěšní, a proto nárok na náhradu nákladů této fáze řízení přísluší žalovanému. Žalovanému náleží v odvolacím řízení náhrada nákladů právního zastoupení za dva úkony právní služby (vyjádření k odvolání žalobců a účast u jednání před odvolacím soudem). Podle ust. § 9 odst. 4 písm. a) a. t. se za tarifní hodnotu při uplatňování nároku na náhradu nemajetkové újmy považuje částka 50 000 Kč. Ve spojení s ust. § 7 a. t. činí sazba mimosmluvní odměny advokáta za 1 úkon 3 100 Kč. Žalobci a) a c) se vedle náhrady nemajetkové újmy domáhali i náhrady nákladů léčení společně a nerozdílně v částce 68 900 Kč. Pro stanovení výše odměny soud vycházel u těchto žalobců u každého z poloviční částky, tj. z částky 34 450 Kč. Odměna advokáta za jeden úkon právní služby byla u každého z nich stanovena ve výši ve výši 4 500 Kč (z tarifní hodnoty 50 000 Kč nemajetková újma a 34 450 Kč náklady léčení = 84 450 Kč). Odvolací soud tedy přiznal žalovanému náhradu za dva výše specifikované úkony právní služby ve vztahu k žalobkyni b) po 3 100 Kč spolu s dvěma režijními paušály po 300 Kč dle ust. § 13 odst. 4 a. t. a DPH 21% a ve vztahu k žalobcům a) a c) za dva úkony po 4 500 Kč rovněž s dvěma režijními paušály po 300 Kč dle ust. § 13 odst. 4 a. t. Dále přiznal odvolací soud žalovanému náhradu cestovních výdajů jeho právního zástupce za cestu k jednání před odvolacím soudem na trase [okres] [obec] a zpět dle z. č. 262/2006 Sb. a vyhl. MPSV č. 511/2021 Sb. automobilem s průměrnou spotřebou 7,4 l /100 km, benzínu N95 o ceně 40,90 Kč při amortizaci 4,70 Kč a ceně za 1 km 7,72 Kč dle dokladu o tankování benzínu ze dne 3. 5. 2022, náhradu za ztrátu času za 6 půlhodin po 100 Kč dle ust. § 14 odst. 3 a. t. a náhradu za parkovné po 30 Kč, kdy náhradu těchto hotových výdajů v celkové částce 2 112 Kč uložil každému z žalobců uhradit v rozsahu 1/3, tj. v částce 704 Kč. Žalobkyni a) a žalobci c) tak odvolací soud uložil uhradit žalovanému na náhradě nákladů odvolacího řízení každému částku 12 467 Kč a, žalobkyni b) částku 9 080 Kč, a to k rukám jeho právního zástupce (ust. § 149 odst. 1 o. s. ř.), do tří dnů od právní moci rozsudku (ust. § 160 odst. 1 o. s. ř.).