33 C 175/2013-368

Rubrum

Okresní soud v Sokolově rozhodl samosoudkyní JUDr. Ivanou Hovorkovou ve věci žalobců: a) [celé jméno žalobkyně], [datum narození] bytem [adresa žalobkyně] zastoupená advokátem [anonymizováno] et [anonymizováno] [jméno] [příjmení] bytem [adresa] b) [příjmení] [příjmení], [datum narození] bytem [adresa žalobkyně] zastoupená [anonymizováno] et [anonymizováno] [jméno] [příjmení] bytem [adresa] c) [celé jméno žalobce], [datum narození] bytem [adresa žalobkyně] zastoupený advokátem [údaje o zástupci] proti žalovanému: [osobní údaje žalovaného] zastoupený advokátem [anonymizováno] [jméno] [příjmení] sídlem [adresa] o náhradu újmy na zdraví takto:

Výrok

I. Žaloba, kterou se žalobci a), b) a c) domáhali, aby žalovaný byl uznán povinným uhradit žalobkyni a) částku 150 000 Kč, žalobkyni b) částku 540 040 Kč, žalobci c) částku 150 000 Kč a žalobkyni a) a žalobci c) společně a nerozdílně částku 68 900 Kč, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, se zamítá.

II. Žalobkyně a) je povinna zaplatit ČR – do pokladny Okresního soudu v Sokolově náhradu nákladů řízení 2 541 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. Žalobkyně b) je povinna zaplatit ČR – do pokladny Okresního soudu v Sokolově náhradu nákladů řízení 11 434,50 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. Žalobce c) je povinen zaplatit ČR – do pokladny Okresního soudu v Sokolově náhradu nákladů řízení 2 541 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. Žalobci a), b) a c) jsou povinni společně a nerozdílně zaplatit ČR – do pokladny Okresního soudu v Sokolově náhradu nákladů řízení 3 925 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

III. Žalobkyně a) je povinna uhradit žalovanému náhradu nákladů řízení ve výši 62 561 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalovaného. Žalobkyně b) je povinna uhradit žalovanému náhradu nákladů řízení ve výši 34 848 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalovaného. Žalobce c) je povinen uhradit žalovanému náhradu nákladů řízení ve výši 50 239 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalovaného.

Odůvodnění

1. Žalobci se žalobou a po připuštěných změnách žaloby ze dne 21. 7. 2016 a 31. 8. 2020 domáhali vůči žalovanému náhrady nemajetkové újmy a nákladů léčení. Žalobkyně b) se domáhala vůči žalovanému zaplacení částky 540 400 Kč sestávající z odškodnění bolesti ve výši 20 400 Kč, odškodnění ztížení společenského uplatnění ve výši 120 000 Kč a další nemajetkové újmy ve výši 400 000 Kč. Žalobci a) a c) jako rodiče žalobkyně b) uplatnili nárok na náhradu nemajetkové újmy spočívající ve vytrpěných duševních útrapách v souvislosti s poškozením zdraví žalobkyně b), každý z rodičů požadoval částku 150 000 Kč a dále společně a nerozdílně požadovali náhradu nákladů, které vynaložili při péči o zdraví žalobkyně b) po úrazu v souvislosti s jejím léčením v úhrnné částce 68 900 Kč. Z odůvodnění žaloby vyplývalo, že žalobkyně b) si dne 13. 2. 2012 hrála před domem [adresa] v obci [ulice]. Zezadu do ní strčil žalovaný, proto upadla obličejem na zledovatělou zem před lavičku a utrpěla zlomeninu čelní kosti, zlomeninu týlní kosti vše vpravo, krvácení pod tvrdou plenu mozkovou – subdurální hematom v čelní oblasti a v týlní oblasti, což si vyžádalo hospitalizaci v [právnická osoba] v [obec] od 14. 2. 2012 do 7. 3. 2012 a následné domácí léčení. Žalovaná b) musela absolvovat opakované lékařské prohlídky, nosit ochrannou helmu, rodiče za ní dojížděli do nemocnice, vozili jí po vyšetřeních, vozili jí do školy. Zranění žalobkyně b) znamenalo pro rodinu velkou finanční zátěž. Žalobkyně b) trpí bolestmi hlavy, je úzkostná, má strach z nových dětí, její sociální vývoj bude ovlivněn, což bude mít vliv na její společenské uplatnění a na její vzdělání.

2. Soud prvního stupně ve věci rozhodl dne 29. 1. 2018 tak, že žalobu zamítl. Krajský soud v Plzni usnesením ze dne 24. 7. 2018, sp. zn. 13 Co 123/2013 na základě odvolání žalobců rozsudek soudu prvního stupně zrušil a věc vrátil k dalšímu řízení.

3. Ze spisu policie ČR č.j. KRPK-15349-31/TČ-2012-190972 bylo zjištěno, že policejní orgán Obvodního oddělení OO v [anonymizováno] dne 15. 2. 2012 zahájil úkony trestního řízení na základě oznámení žalobkyně a) s tím, že na podkladě zjištěných skutečností je dostatečně odůvodněn závěr, že dne 13. 2. 2012 v době od 12:00 do 15:30 hodin mohl být [anonymizováno] [celé jméno žalovaného], [anonymizováno] [jméno] [příjmení] a [anonymizováno] [jméno] [příjmení] spáchán trestný čin ublížení na zdraví dle § 146 odst. 1 trestního zákona, neboť společně strkali a šťouchali do žalobkyně b), která seděla na lavičce, upadla na zem, následně po ní měli skákat a způsobit jí popsané poranění, které si vyžádalo hospitalizaci a žalobkyni b) tak byla způsobena újma. Z usnesení ze dne 13. 4. 2012 vyplývalo, že výslechem [anonymizováno]. [příjmení], [anonymizováno]. [příjmení] a [příjmení] [jméno] (?) a [příjmení] bylo prokázáno, že [anonymizováno] [celé jméno žalovaného] strčil do [celé jméno žalobkyně], proto upadla obličejem na zem před lavičku a utrpěla popsaná zranění. Podezření ze spáchání činu jinak trestného ublížení na zdraví bylo odloženo dle § 159 a) odst. 2 trestního řádu s odkazem na ustanovení § 11 odst. 1 d) trestního řádu, neboť [celé jméno žalovaného] je nezletilý, pro nedostatek věku není trestně odpovědný. Z úředních záznamů o podaných vysvětleních bylo zjištěno, že: -) Dne 27. 3. 2012 žalobkyně b), za přítomnosti rodičů a pracovnice OSPOD, opakovaně k události u stolu uvedla, že šla ven po obědě, chvíli seděla na lavičce, pak se [příjmení] rozběhl a z boku do ní strčil, padala na [příjmení], ten do ní strčil, až upadla na nohu stolu, bouchla se do čela, sama se zvedla a šla se klouzat na skluzavku. [jméno] [příjmení] tam nebyla. Opakovaně uvedla, že [celé jméno žalovaného] vůbec nebyl u stolu, byl na skluzavce. Zde se bouchla dozadu do hlavy, tato rána jí bolela více než ta, kterou utrpěla zepředu na lavičce. [příjmení] jí odvedla domů. Matka výslech dcery doplnila, že pod stolem je betonová podlaha; -) Žalovaný opakovaně uvedl, že o pádu [jméno] z lavičky nic neví, nebyl u toho, když byla napadena u lavičky. O tom, že je v nemocnici se dozvěděl druhý dne od [příjmení]. Pokud někdo z přítomných dětí uvedl, že ho viděl, říká to schválně, aby chránil sám sebe. -) [příjmení] [příjmení] uvedl, že [příjmení] mu říkal, že slyšel, že měl s [celé jméno žalovaného] strčit do [jméno] a skopat ji. Vylučuje, že by do [jméno] on a [celé jméno žalovaného] strčil, a kopali do ní. Seděla na stole, ostatní děti na lavičce, neviděl nikoho, kdo by do žalobkyně strčil či do ní kopal. Na lavičce seděl on, žalovaný a [příjmení]. Následující den uvedl, že měl obavu z [celé jméno žalovaného], proto hned neřekl, že viděl, jak [žalobkyně] stojí na lavičce a [celé jméno žalovaného] do ní zezadu strčil. Spadla na zem, brali to jako legraci. [žalobkyně] si na nic nestěžovala, všichni se tomu smáli. Byl tam on, sestra [jméno] a [jméno] [příjmení]. -) [jméno] [příjmení] uvedla, že v uvedený den [žalobkyně] stála venku na lavičce, [celé jméno žalovaného] do ní strčil, spadla na zem, nikdo do ní nekopal. Brali to jako legraci. -) [jméno] [příjmení] uvedl, že viděl, jak [celé jméno žalovaného] zezadu strčil do [jméno], která stála na lavičce, spadla na zem, za chvíli si šla hrát. Zprvu o tom nechtěl hovořit z obavy z [celé jméno žalovaného]. Pádu [jméno] na klouzačce přítomen nebyl. -) [jméno] [příjmení] uvedl, že se kolem 13 hodiny potkal u lavičky s [příjmení], do které strkal. K napadení [jméno] se nemůže vyjádřit, neboť u toho nebyl přítomen. Spadla na skluzavce, uhodila se zadní částí do hlavy, bouchla se o led, nemohla vstát, motala se jí hlava, odvedli jí domů. -) [jméno] [příjmení] uvedla, že napadení [jméno] u laviček neviděla, šla ven až po obědě kolem 14 hodiny. Před pádem u provazu jí [žalobkyně] neřekla, že se jí něco stalo před tím, než ona přišla ven. O úrazu na lavičce ví pouze z doslechu s tím, že někdo [jméno] shodil z lavičky. -) [příjmení] [příjmení] nejdříve uvedl, že [žalobkyně] seděla na lavici, děti se navzájem pošťuchovaly, někdo do [jméno] strčil, jak ležela na zemi, tak dva chlapci na ní skočili z lavičky, pak ještě po ní házeli sníh. [žalobkyně] se zvedla, měl za to, že se jí nic nestalo. Následující den uvedl, že viděl z okna, jak si u stolu hrají děti – žalobkyně b), [příjmení], [příjmení], [celé jméno žalovaného], [příjmení], [příjmení]. Děti se strkaly, pošťuchovaly, honily se. [žalobkyně] seděla na vrchní desce stolu, některé z těchto dětí, jak se postrkovaly, strčilo do [jméno], spadla z desky stolu na zem, na zemi ležela asi 3 minuty, nikdo jí nenapadal, nekopal do ní, pak se zvedla, pokračovala ve hře. Nikdo z dětí si pádu nevšímal. Pak se začala klouzat na uklouzané cestě. -) [jméno] [příjmení] uvedla, že 13. 2. 2012 jí v knihovně, kde pracuje, sdělila [jméno] [příjmení], že [žalobkyně] upadla, motala se jí hlava, proto jí odvedla domů. Dále uvedla, že něco zaslechla ohledně pádu [jméno] z lavičky, ale událost neviděla.

4. Žalobkyně b) jako účastnice řízení se při soudním jednání nevyjádřila k průběhu úrazu. Uvedla, že si není jistá, zda může vypovídat. Od 3. 9. 2019 je zaměstnána s příjmem kolem 16 000 Kč měsíčně, od 17. 8. 2019 je vdaná, manžel chodí do práce, výši jeho příjmů nezná, neptala se ho, je to jeho věc. Zakoupili rodinný domek, splácí hypotéku.

5. Žalovaný jako účastník řízení při soudním jednání opakovaně uvedl, že požadovaný nárok žalobců neuznává, žalobkyni b) nic neudělal, u lavičky do ní nestrčil. Společně s dětmi, se kterými si ten den hrál, přebíhal od lavičky ke skluzavce, která nebyla tak velká, aby se na ní najednou vešli, proto se jakoby střídali. Neví, proč některé z dětí uvedly, že žalobkyni b) strčil z lavičky. Není to pravda. [příjmení] mu později řekl, že to na policii neřekl. Navíc si byl vědom, že ho z okna sleduje matka a pokud by do někoho strkal, vynadala by mu. S kluky byl v pohodě, běžně si spolu bez ohledu na věk hráli. Se žalobkyní b) neměl spory. Je svobodný, bezdětný, vlastní pouze osobní automobil starý přes 20 let, byl zaměstnán na dobu určitou s příjmem kolem 18 000 Kč měsíčně. V současné době mu pracovní smlouva skončila. 6. [příjmení] [příjmení] jako svědek při soudním jednání uvedl, že si na nic nepamatuje. 7. [jméno] [příjmení] jako svědek při soudním jednání uvedl, že na pád [jméno] z kopce si dobře pamatuje. Pod kopcem, na kterém se klouzaly děti, venčil psa. Viděl, že [žalobkyně] stojí na kopci, žalovaný nahoře na kopci do ní strčil. [žalobkyně] se začala klouzat z kopce, dole narazila do žlabu, spadla na kanál. Přijela záchranka, neví, kdo ji zavolal, [jméno] odvezla do nemocnice. Nepamatuje si, zda tam byly jiné děti, byl mladý, rozrušený a v šoku, nevěděl, co má dělat. [žalobkyně] se klouzala po nohou, žádná překážka na kopci nebyla. Na lavičce, která je vedle kopce nikdo z dětí nebyl. Viděl pouze to, že [žalobkyně] spadla při klouzání z kopce. Neviděl, že spadla z lavičky. Po seznámení se svým vyjádřením na policii a s vyjádřením ostatních dětí uvádí, že jeho výpověď u soudu je pravdivá. Policie byla za ním 2 x doma, řekl jim to, co vypověděl na soudě. Neví, proč v policejním spise je napsáno něco jiného, než co řekl na soudě. Se psem chodí na vycházky mezi 10 a 11 hodinou a odpoledne mezi 5 a 6 hodinou. 8. [jméno] [příjmení] jako svědek při soudním jednání uvedl, že si nic nepamatuje.

9. Svědkyně [jméno] [příjmení] při soudním jednání uvedla, že si nepamatuje události u laviček. Nepamatuje si, zda dne 13. 2. 2012 kolem 13:00 hodiny byla přítomna u lavičky, na které stála žalobkyně b).

10. Svědek [příjmení] [příjmení] při soudním jednání uvedl, že před domem je lavička se stolkem a kopec. U lavičky byl žalovaný, [příjmení], [příjmení], [příjmení], žalobkyně b) a další děti, jejichž jména nezná. Přítomné děti kolem lavičky a stolku běhaly, strkaly se. Najednou si všiml, že žalobkyně b) ležela u lavičky na zemi, zda a kdo do ní strčil, neví, neviděl žalovaného ani dalšího kluka strčit do žalobkyně b). Viděl pouze to, že žalobkyně b) leží na zemi. Na policii podepsal výpověď učiněnou 16. 2. 2012. Pokud měl na policii dne 15. 2. 2012 uvést, že po pádu žalobkyně b) na zem na ní skočili dva chlapci, neřekl to, toto vyjádření nepodepsal. 11. [jméno] [příjmení] na základě předvolání k podání svědecké výpovědi zaslala písemné vyjádření, ve kterém uvedla, že události na základě níž se žalobkyně domáhá náhrady škody na zdraví, nebyla osobně přítomna. Před skončení pracovní doby v knihovně jí někdo z dětí mezi řečí sdělil, že [žalobkyně] uklouzla, upadla na hlavu a není jí dobře. Cestou domů zahlédla [jméno], jak se klouže z kopce. Na její dotaz, zda je jí dobře, zda nemá jít domů, jí [žalobkyně] řekla, že se bouchla do hlavy, že máma není doma a šla se opět klouzat. Druhý den při návštěvě [jméno] v nemocnici jí její matka řekla, že [jméno] měla shodit z lavičky skupina chlapců, hovořila o šikaně. Po návratu z nemocnice [žalobkyně] navštěvovala knihovnu. Přišlo jí divné, že místo ochranné pomůcky na hlavě nosila přilbu na kolo. Více informací nemůže poskytnout. Myslí si, že dnes se všichni dívají na celou situaci jinak. [žalobkyně] je již vdaná. Matka poskytla informace [příjmení] deníku a následně informace pro [příjmení] [příjmení] (krimi). A. [příjmení] založila do spisu článek ze [příjmení] deníku. (S ohledem na její písemné vyjádření účastníci netrvali na její svědecké výpovědi).

12. Z článku ze [příjmení] deníku ze dne [datum], který do spisu založila [anonymizováno]. [příjmení], který vycházel z informací matky žalobkyně b), bylo zjištěno, že matka uvedla, že poté, kdy si dcera s pomocí psychologa na vše vzpomněla, se nestačila divit. Dcera se stala obětí šikany tří chlapců, kteří mohou za to, že si dcera rozbila hlavu. Jeden chlapec do ní strčil na lavičce, jak dcera padala, druhý k ní přistoupil a odhodil jí, spadla, bouchla se o nohu dřevěného stolu. Dcera se pak šla sklouznout, další z chlapců jí odhodil, bouchla se zase do hlavy. Na všechny tři kluky podala trestní oznámení. Nakonec to ale dopadlo tak, že všechno bylo svedeno pouze na jednoho.

13. Žalobkyně a), matka žalobkyně b), jako účastnice řízení uvedla, že v uvedený den byla v pracovní neschopnosti, manžel byl v zaměstnání, jela si do lékárny pro léky, dceři dovolila, aby šla ven s dětmi. Šikanu dcery na policii nehlásila, řešila to přestupem dcery na jinou školu. Měnili bydliště s ohledem na skončení nájemních smluv. Do školy se dcera vrátila v polovině května 2012, ve škole jí vyšli vstříc, aby nepropadla. Dcera mezi děti nezapadala, neboť je moc hodná, ostatní děti jsou spíše dětmi ulice. Před úrazem byla dcera v páté třídě ZŠ, za známky měla čtyřky, školu ukončila s průměrným prospěchem (s trojkami), vyučila se v oboru kuchař – číšník. Již od 16 let dcera žila s partnerem, vdala se, v současné době je těhotná. Následky úrazu dceru poznamenaly psychicky, neboť má časté bolesti hlavy - migrény. Rodiče žalovaného nevyzvali k náhradě škody za způsobený úraz. Náhradu nemajetkové újmy vyčíslila s manželem odhadem a to každý z nich ve výši 150 000 Kč Náklady léčení vyčíslili v částce 68 900 Kč, jedná se o společné náklady, neboť je uhradili společně.

14. Otec žalovaného jako svědek při soudním jednání, kromě jiného uvedl, že neví, jak došlo k úrazu. Každé z dětí říkaly něco jiného, žalobkyně b) po úraze nosila přilbu na hlavě, za 14 dní už běhala venku. Její rodiče ho nikdy nekontaktovali.

15. Matka žalovaného jako svědkyně při soudním jednání uvedla, že v uvedený den, byly jarní prázdniny, měla proto dovolenou. Žalovaný se šel klouzat na kopec. Z okna ho sledovala v intervalech několika minut. V poledne přišel domů, neříkal nic o nějaké nehodě, po obědě šel hrát ping pong na obecní úřad. Výchovné problémy se synem nemá, ve škole měl vyznamenání. S rodiči žalobkyně b) nehovořila. Věří synovi, že žalobkyni b) neublížil. Žádné z dětí, které měly být přítomny nehodě, za ní nikdy nepřišly a neřekly, že viděly jejího syna, že strčil do žalované b). Rodiče žalobkyně b) jí nekontaktovali, nevyzývali jí k náhradě škody. Viděla žalobkyni b), jak ještě v helmě na kolo se točila na kolotoči a lezla po prolejzačkách.

16. Z propouštěcí zprávy [anonymizováno] Krajské nemocnice a.s. ze dne [datum] bylo kromě jiného zjištěno, že žalobkyně b) uvedla, že na hřišti u stolu do ní strkali kluci, spadla na zem, bouchla se do čela o nohu stolu.

17. Ze znaleckého posudku ze dne 4. 10. 2017 vypracovaného znalcem [celé jméno znalce] bylo zjištěno, že znalec po vyšetření stanovil u žalované b) ztížení společenského uplatnění ve výši 112 144 Kč, u žalované a) a u žalovaného c) ztížení společenského uplatnění ve výši 7 664 Kč pro každého, když neshledal u rodičů žalobkyně b) žádné trvalé závažnější zdravotní postižení, které by vzniklo v souvislosti s úrazem žalobkyně b) a které by bylo podloženo lékařskou ev. psychologickou péčí. U obou rodičů je přítomna obava, strach z dalšího fungování dcery, z vývoje jejího zdravotního stavu s ohledem na popsané potíže u poškozené. Jde o přirozený ochranitelský a pochopitelný postoj rodičů vůči poškozené. (V dokumentaci žalobkyně b), ze které znalec vycházel, byla založena i propouštěcí zpráva z 20. 6. 2013, ze které bylo zjištěno, že žalobkyně byla udeřena plnou plastovou lahví do středu hlavy, od té doby žalobkyně b) uvádí, trvalou bolest hlavy. Ze zprávy z vyšetření z 19. 3. 2017 bylo zjištěno napadení žalované b) a její stržení na zem jmenovanou osobou, která následně do žalobkyni b) kopala do hlavy. Z propouštěcí zprávy po hospitalizaci žalobkyně b) od 20. 1. 2017 do 23. 1. 2017 vyplývalo, že žalobkyně b) utrpěla úraz – pád ze schodů. Ze zprávy [anonymizováno] [jméno] [příjmení] bylo zjištěno, že při psychologické kontrole z 26. 6. 2017 uváděná bolest hlavy není dávána do souvislosti s úrazem hlavy.).

18. Z odborného vyjádření vypracovaného na žádost policie ČR č.j. KRPK-15349-31/TČ-2012-190972 ze dne 9. 3. 2012 vyplynulo, že znalkyně [příjmení] [jméno] [příjmení] se nevyjadřovala k oběma pádům, ale dle zadání posudku pouze k pádu ze stolu. Uvedla, že zjištěný mechanismus, tj. pád poškozené na obličej ze stolu vysokého 80 cm na tvrdou podložku odpovídá vzniklému poranění, došlo k vážnému poškození zdraví poškozené, která utrpěla zlomeninu klenby lební a krvácení pod tvrdou klenbu mozkovou.

19. Z bodového ohodnocení bolesti a ztížení společenského uplatnění vyčísleného [anonymizováno] [jméno] [příjmení], znalkyní v oboru zdravotnictví ze dne 17. 7. 2017, vyžádaného zástupcem žalobců, bylo zjištěno, že pádem dne 13. 2. 2012 žalovaná b) utrpěla poškození zdraví, bolestné činí 170 bodů a ztížení společenského uplatnění 1000 bodů.

20. Ve věci bylo soudem nařízeno vypracování znaleckého posudku znalcem [celé jméno znalce] Znalec v závěru znaleckého posudku uvedl, že zranění poškozené žalobkyně b) ze dne 13. 2. 2012 má dva mechanismy. První spočívá v pádu žalobkyně b) čelem na zem ze stolu a úder čelní části hlavou do země pokryté sněhem a ledem z výše 30 – 50 cm. Na tomto mechanismu zranění měl velký spolupodíl kromě strčení také ledovatý povrch stolu nebo lavičky, a není jasné, jakou měla poškozená obuv, která se mohla spolupodílet na nekontrolovaném pádu. Po tomto pádu poškozená nebyla otřesená, vstala a dále se účastnila dětských her. Druhý mechanismus spočívá v pádu při podjíždění lana na skluzavce, kdy poškozená se klouzala v podřepu a zřejmě nevyhodnotila výši lana a došlo tak k zachycení lanem v oblasti krku a následně k pádu záhlavím na ledovou skluzavku. Tento mechanismus měl pravděpodobně větší intenzitu, došlo k většímu úderu, protože poškozená byla otřesená a odešla domů. Poškozená v obou případech nevyužila obranných mechanismů, které bývají obvyklé při pádech a jsou podvědomé, tj. korigovat pád končetinami. Je třeba vzít do úvahy nevhodný uklouzaný terén, který sám znesnadňoval koordinaci pohybů. Nelze se přesně vyjádřit, který mechanismus byl dominantní a způsobil tak zranění a následné potíže vyžadující léčbu poškozené. Vzhledem k tomu, že poškozená při prvním poranění dále pokračovala ve hře, kdy až po druhém poranění byla otřesená a odešla domů, lze vyvodit, že druhý mechanismus zranění měl větší intenzitu zranění a byl tak dominantnější v celkovém zranění. Stejně tak lze vyvodit, že teprve druhé poranění svou summací intenzity způsobilo zásadní potíže, pro které poškozená přerušila hru a odešla domů. Znalec při jednání uvedl, že pádem z lavičky mohlo pravděpodobně dojít k prasklině čelní části lebky s následným hematomem. Na stoprocent to však sdělit nelze, je třeba vzít v úvahu, že poškozená spadla ještě podruhé. K míře pravděpodobnosti, že k prasklině přední části lebky došlo v důsledku prvního pádu a k míře pravděpodobnosti, že k prasklině zádní části lebky došlo v důsledku druhé pádu se nelze seriózně vyjádřit. Krevní výron mohl vyvolat nějaké další příznaky v časovém období v rámci jedné hodiny. Na závěr znalec uvedl, že prasklá lebka není tak závažná, nemusí způsobit potíže, člověk o tom nemusí ani vědět.

21. K úrazu žalobkyně b) došlo za účinnosti občanského zákoníku č. 40/1964 Sb., tj. před 1. 1. 2014, kdy vstoupil v účinnost občanský zákoník č. 89/2012 Sb. Z § 3079/1 o.z. vyplývá, že právo na náhradu škody vzniklé porušením povinnosti stanovené právními předpisy, k němuž došlo přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, se posuzuje podle dosavadních právních předpisů. Z § 420 odst. 1 a 3 a § 444 občanského zákoníku č. 40/1964 Sb., vyplývá, že každý odpovídá za škodu, kterou způsobil porušením právní povinnosti. Odpovědnosti ze zprostí ten, kdo prokáže, že škodu nezavinil. Při škodě na zdraví se jednorázově odškodňují bolesti poškozeného a ztížení jeho společenského uplatnění. Z ustálené judikatury Nejvyššího soudu České republiky (např. rozsudek NS ČR ze dne 31. 3. 2009 sp. zn. 29 Cdo 407/2007, rozsudek NS ČR z 29. 8. 2017 sp. zn. 21 Cdo 3268/2016, rozsudek NS ČR ze dne 29. 5. 2018 sp. zn. 25 Cdo 4948/2017) vyplývá, že pokud žalobci chtějí být úspěšní, musí prokázat předpoklady vzniku odpovědnosti žalovaného za škodu s vědomím, že pokud nebude prokázán byť jediný z předpokladů, které musí být splněny současně, žalobě nemůže být vyhověno. Žalobci, pokud chtěli být úspěšní, proto museli prokázat porušení právní povinnosti žalovaným, vznik škody, příčinnou souvislost mezi porušením povinnosti žalovaným a vznikem škody a zavinění žalovaného.

22. Na základě provedeného dokazování a v souladu s právním posouzením věci bylo zjištěno, že žalobci se po připuštěných změnách žaloby domáhali odškodnění úrazu, který žalobkyně b) měla utrpět dne 13. 2. 2012 tím, že žalovaný do ní strčil, proto spadla z lavičky a došlo k poškození jejího zdraví. Nárok na náhradu škody sestává z několika dílčích samostatných nároků, které se odvíjejí od odlišného skutkového základu. Žalobkyně b) požadovala odškodnění bolesti ve výši 20 400 Kč, za ztížení společenského uplatnění 400 000 Kč, a za nemajetkovou újmu 100 000 Kč. Žalobci a) a c) požadovali nemajetkovou újmu každý 150 000 Kč a společně a nerozdílně majetkovou újmu 68 900 Kč. Žalobci dovozovali své nároky z rozhodnutí policie ČR sp. zn. KRPK -15349-31/ 2012 -190972 ze dne 13. 4. 2012 o odložení věci, ze kterého vyplývalo, že po provedeném šetření bylo prokázáno, že žalovaný strčil do žalobkyně b), která upadla z lavičky na zledovatělou zem před lavičkou a utrpěla popsané zranění. Věc – podezření ze spáchání činu jinak trestného ublížení na zdraví byla odložena dle § 159 a) odst. 2 tr. řádu s odkazem na ust. § 11 odst. 1 d) tr. řádu, neboť žalovaný je nezletilý, pro nedostatek věku není trestně odpovědný. Toto rozhodnutí však nelze v souladu s ustanovením § 135 odst. 1 o.s.ř. pokládat za rozhodnutí, kterým by byl civilní soud vázán. Navíc z rozhodnutí, i když bylo vydáno v rámci přípravného trestního řízení, nevyplývá (pravděpodobně proto, že se jednalo o úkony v rámci přípravného řízení a řízení bylo odloženo), jak se policie ČR při svém rozhodování vypořádala s odlišným vyjádřením dětí s přihlédnutím k vyjádření žalobkyně b) a žalovaného, svědka [příjmení] a dalších zletilých svědků, jak zhodnotila změnu vyjádření dětí. Soud provedl podrobné dokazování za účelem skutkových zjištění potřebných pro prokázání odpovědnosti žalovaného za újmu na zdraví, kterou žalobkyně b) měla utrpět dne 13. 2. 2012 pádem z lavičky v důsledku protiprávního jednání žalovaného. Vycházel z úředních záznamů policie ČR o vyjádření osob, které si v době úrazu žalobkyně b) hrály venku, žalobkyně b) a žalovaného, svědka [příjmení], z vyjádření [příjmení] a z jejich účastnických či svědeckých výpovědí v průběhu soudního řízení. Žalobkyně b) byla v době úrazu sice nezletilá, bylo jí necelých 12 let, avšak již ve věku, kdy byla schopná popsat situaci kolem svého pádu z lavičky. Žalobkyně b) ve svém vyjádření na policii ČR opakovaně uvedla, že do ní strčil [příjmení], upadla na [příjmení]. Podrobně popsala, jak do ní strčili, po pádu z lavičky se bouchla do čela. Opakovaně uvedla, že žalovaný u lavičky nebyl. Popsala i jak následně spadla na skluzavce, neboť se zachytila o lano, hodně se bouchla zezadu do hlavy. Žalobkyně b) nebyla vyslechnuta bezprostředně po úrazu, kdy mohla být rozrušená, ale až 27. 3. 2012. Pokud by nebyla schopna vyjádření, zástupkyně OSPOD a rodiče, kteří výslechu byli přítomni, by bezesporu s jejím výslechem nesouhlasili. Matka pouze doplnila, že pod stolem je betonová podlaha. Žalobkyně b) i v nemocnici sdělila, že jí strkali kluci. Z uvedených důvodů soud hodnotil její vyjádření ohledně pádu z lavičky jako věrohodné. Při soudním jednání, v době, kdy byla nezletilá, ale již žila se svým partnerem a v době své zletilosti, kdy již byla vdaná, se k pádu z lavičky bez uvedení důvodu nevyjádřila. Matka žalobkyně b) do [příjmení] deníku uvedla, že dcera si na vše vzpomněla. Žalovaný setrval na svém tvrzení, že do žalobkyně b) nestrčil, vysvětlil, že děti přebíhaly z místa na místo, u lavičky se střídaly. Soud jeho vyjádření na policii ČR i jako účastníka řízení hodnotil jako věrohodné a to i s přihlédnutím k vyjádření žalobkyně b), tedy že do žalované b) nestrčil. Na policii ČR [příjmení] nejprve uvedl, že žalovaný do žalobkyně b) nestrčil, následně vyjádření změnil s odůvodněním, že se původně žalovaného bál, a proto hned neřekl, že do ní strčil. Jeho vyjádření je nelogické, není zřejmé, proč by se najednou žalovaného (hned druhý den po předchozím vyjádření přestal bát). Vysvětlení změny vyjádření bezesporu spočívá v tom, že si byl vědom, že dle usnesení policie ČR ze dne 15. 2. 2012 byly zahájeny úkony trestního řízení i vůči němu (a [anonymizováno]. [příjmení]). Jeho vyjádření odporovalo tvrzení žalobkyně b), která opakovaně uváděla, že jí strčil [příjmení] s [příjmení]. Soud proto uvěřil tvrzení žalovaného, že jmenovaný výpověď schválně změnil ze strachu z následků, které by se ho mohly týkat. Pokud by tomu tak nebylo, bezesporu by jako svědek v civilním řízení, kdy již byl zletilý a zcela si uvědomoval význam a dosah své svědecké výpovědi, opět uvedl, že žalovaný strčil do žalobkyně b) a potvrdil tak své vyjádření na policii ČR. Svědek však uvedl, že si na událost nepamatuje. Není logické, aby zapomněl na událost, které byl osobně přítomen a o které se v tak malé obci jako je [ulice] hovořilo a opakovaně se vyjadřoval na policii ČR. Matka žalobkyně b) potvrdila i do novin, že dcera si na vše vzpomněla. [příjmení] vypovídala shodně se svým bratrem pravděpodobně ze strachu z následků, které by se mohly týkat jejího bratra. Z uvedených důvodů a to i s přihlédnutím k věku sourozenců [příjmení] soud hodnotil jejich vyjádření jako nevěrohodné. K vyjádření [příjmení], že se žalovaného bál, proto zprvu uvedl, že strčil do žalobkyně b), soud nemohl uvěřit, neboť byl o 2 roky starší a vyšší než ostatní děti (jak uvedl svědek [příjmení]) než žalovaný, neměl důvod se ho bát. O žalovaném nebylo zjištěno, že by se dopouštěl výtržností. K vyjádření [příjmení] soud nemohl přihlížet o to spíše, že jako svědek u soudu popisoval událost, která se netýkala pádu [jméno] z lavičky, ale jejího pádu z kopce, po kterém jí vozidlo záchranné služby odvezlo do nemocnice. Popisoval tedy zcela jiný skutkový děj nesouvisející se žalobou. Svědek opakovaně uvedl, že u pádu [jméno] z lavičky nebyl přítomen, o tomto pádu nic neví. Vysvětlil, že tak, jak to popsal na soudě, takto popsal i policii ČR, která ho dvakrát vyslechla, přestože záznam o jeho vyjádření je v policejním spise založen jen jeden. Vyjádření [příjmení] soud hodnotil jako nevěrohodné, k jeho svědecké výpovědi týkající se popisu jiné situace nemohl přihlížet. Svědeckou výpověď [příjmení] soud proto hodnotil jako nevěrohodnou. Z uvedených důvodů soud hodnotil vyjádření vyslechnutých dětí jako nevěrohodné, když zároveň přihlédl k jejich věku, kdy není zřejmé, zda si uvědomovaly následky svých vyjádření, k rodinným a kamarádským vztahům, které se mezi dětmi běžně mění, k odlišnému popisu událostí (např., že žalobkyně b) stála na lavičce či na stole, počet dětí u lavičky) a k okolnostem, že situaci vnímaly jako hru. Z vyjádření dětí bylo zřejmé, že pádu na lavičce nevěnovaly pozornost, neboť ho nepovažovaly za vážný, braly ho za součást hry, situaci kolem pádu na lavičce považovaly za běžné strkání a legraci, o to spíše, že žalobkyně b) po pádu sama vstala a šla se klouzat na skluzavku. Daleko větší pozornost děti věnovaly klouzačce na kopci pod lanem, neboť tuto situaci více podrobně a přednostně popisovaly před událostí na lavičce. Žádné z dětí si neuvědomovalo, že v důsledku běžných zimních her by mohlo dojít k úrazu. Neuvědomovala si to ani matka žalované b), která odjela mimo bydliště, nechala žalobkyni b) venku bez jakéhokoliv dozoru, přestože věděla, že hrozí pád bez ohledu na údajné strčení žalovaným. Svědek [příjmení], jak na polici ČR, tak jako svědek na soudě uvedl, že neviděl, zda a kdo do žalobkyně b) na lavičce strčil. K výpovědi svědkyně [příjmení] na policii soud nemohl přihlížet, neboť uvedla, že pád žalobkyně b) u lavičky neviděla, pouze slyšela, že žalobkyně b) spadla. Jako svědkyně na soudě uvedla, že si na událost nepamatuje. K vyjádření [příjmení] na policii ČR a k písemnému vyjádření zaslanému na soud, soud rovněž nemohl přihlížet, neboť jmenovaná uvedla, že u pádu žalobkyně z lavičky nebyla, pouze o něm slyšela.

23. Soud po provedeném dokazování podle zásad dle § 132 o.s.ř., tzn., že každý důkaz hodnotil zvlášť tak ve vzájemných souvislostech, když přihlédl ke všem okolnostem případu, dospěl k závěru, že žalobci neunesli důkazní břemeno, neboť se jim nepodařilo prokázat, že to byl žalovaný, který dne 13. 2. 2012 strčil do žalobkyně b) a pádem z lavičky na zledovatělou zem došlo k poškození jejího zdraví. Žalobci i přes opakované poučení soudem, že pokud chtějí být úspěšní, musí prokázat předpoklady odpovědnosti za škodu, žalobci nepředložili věrohodný důkaz (ať přímý či nepřímý), jehož provedením by bylo spolehlivě prokázáno protiprávní jednání žalovaného. Výpovědi [anonymizováno], [příjmení], kteří měli být přítomni pádu žalobkyně b) z lavičky či ze stolu, byli hodnoceny ze shora uvedených důvodů jako nevěrohodné, proto k nim soud při rozhodování nemohl přihlížet. Z vyjádření [příjmení], [příjmení] soud nemohl vycházet, neboť o pádu žalobkyně b) se dozvěděli až dodatečně, zprostředkovaně. Ani z doslechu se však nedozvěděli, z jakého důvodu žalobkyně b) spadla z lavičky či ze stolu. Jediný zletilý svědek [příjmení] sice viděl, jak si děti hrají, neviděl však, zda a kdo měl do žalobkyně b) strčit tak, že spadla z lavičky. Žalovaný popřel, že do žalobkyně b) strčil, a proto měla spadnout z lavičky. Žalobkyně b) uvedla, že jí strčili jiní chlapci než žalovaný ([příjmení] s [příjmení]). Matka žalobkyně b) ještě v květnu 2019 do novin (až po vydání usnesení policie ČR ze dne 13. 4. 2012), že do žalobkyně b) strčili dva chlapci, že dcera se stala obětí šikany. Jednoznačně bylo tedy pouze zjištěno, že v uvedený den si žalobkyně b) venku hrála s dětmi. Nejdříve spadla z lavičky či ze stolu, chvíli ležela na zemi, pak se šla klouzat na zledovatělý kopec, kde se zachytila pod lanem, spadla a silně se udeřila zezadu do hlavy. Žaloba byla zamítnuta, neboť nebylo prokázáno konkrétní protiprávní jednání žalovaného, tedy jeden z předpokladů vzniku odpovědnosti za škodu. Žalovaný není ve sporu pasivně legitimován a za tvrzenou újmu, která se měla žalobcům stát, proto neodpovídá. Nelze prokazovat protiprávní jednání žalovaného pouze tím, že žalovaný v uvedený den možná stál u lavičky a možná strčil do žalované. Soud podotýká, že i kdyby protiprávní jednání žalovaného bylo prokázáno, nebyla by prokázána příčinná souvislost mezi protiprávním jednáním žalovaného a vznikem škody a to ani znaleckým posudkem [anonymizováno] [celé jméno znalce], který se vyjádřil k mechanismu obou zranění. Z posudku bylo zjištěno, že vzhledem k tomu, že„ žalovaná po prvním poranění pokračovala ve hře, a až po druhém poranění byla otřesena a odešla domů lze vyvodit, že druhý mechanismus zranění měl větší intenzitu a byl tak dominantnější v celkovém zranění, které způsobilo zásadní potíže“. Znalecký posudek byl hodnocen jako každý jiný důkaz v souladu s § 132 o.s.ř. spolu s ostatními důkazy. Byl proveden řádně, položené otázky byly řádně zodpovězeny. Závěry posudku jsou podloženy obsahem nálezu, vyplývají z postupu při jeho zpracování, jsou náležitě a přesvědčivě vysvětleny a odůvodněny. Závěr znaleckého posudku je proto přesvědčivý, nevyvolává žádně pochybnosti o své správnosti. Znalec při jednání doplnil posudek, že prasklá lebka není tak závažná, nemusí způsobit potíže, člověk o tom ani nemusí vědět. K odbornému vyjádření znalkyně [příjmení] [příjmení] vypracovaného na základě žádosti policie ČR, soud nemohl přihlížet, neboť znalkyně při posuzování mechanismu zranění vycházela pouze ze zadaného úkolu, tj., ze zranění, které mělo poškozené vzniknout pádem ze stolu po strčení žalovaným. Provedený důkaz – znalecký posudek [anonymizováno] [celé jméno znalce] soud nehodnotil, neboť znalec se nevyjadřoval k protiprávnímu jednání žalovaného, ale k výši ztížení společenského uplatnění žalobců). Důkazy znaleckými posudky [anonymizováno] [příjmení], který byl vyžádán žalobci a [anonymizováno] [příjmení], která se vyjadřovala ke způsobilosti žalovaného a doklady o vynaložených nákladech léčení nebyly provedeny, neboť se netýkaly prokázání protiprávního jednání žalovaného. Na výzvu soudu (dle usnesení KS v Plzni ze dne 24. 7. 2018) žalobci uvedli, že specifikují nároky na náhradu nemajetkové újmy v souladu s ust. § 3079/2 a § 2958, 2959 o.z. Existenci mimořádných důvodů zvláštního zřetele hodných nedoložili. S ohledem na zamítnutí žaloby pro neprokázání protiprávního jednání žalovaného se soud nezabýval posouzením, jaká právní úprava na nároky žalobců dopadá, zda nároky uplatňují jako nároky na ochranu osobnosti dle obč. zák. č. 40/1994 Sb., či dle obč. zák. č. 89/2012 Sb. I kdyby byla prokázána odpovědnost žalovaného za škodu (při prokázání dalších předpokladů odpovědnosti za újmu na zdraví), soud by musel zvažovat spoluzavinění žalobkyně b). Z dokazování vyplynulo, že v okolí lavičky a stolu se nacházel zmrzlý sníh a led, přesto žalobkyně b) stála na lavičce či stolu, mohla spadnout při pouhém uklouznutí nebo při běžném postrkování v rámci hry s dětmi, které uvedly, že si hrály, z legrace se strkaly. Znalec [příjmení] [celé jméno znalce] také poukázal na nutnost vhodné obuvi odpovídající námraze. Soud by rovněž musel zvážit, zda rodiče žalobkyně b) nezanedbali svou výchovu. Žalobkyni b) bylo sice necelých 12 let, ale rodiče – zejména matka, věděli, že dcera je šikanována, že kvůli šikaně měnila i školu, že jí děti nemají rády. Měli proto sledovat, jak a kde si s dětmi hraje, neměla zůstávat bez dozoru. Matka odjela mimo bydliště, nechala dceru zcela bez dozoru, přestože si musela být vědoma, že může dojít k nehodě, když si dcera hrála na zledovatělé lavičce.

24. Z § 148 odst. 1 o.s.ř. vyplývá, že stát má podle výsledků řízení proti účastníkům právo na náhradu nákladů řízení, které platil, pokud u nich nejsou předpoklady pro osvobození od soudních poplatků. Usnesením ze dne 19. 4. 2017 byli žalobci osvobozeni od hrazení soudních poplatků v rozsahu 50 %, jsou proto povinni uhradit 50 % z nákladů řízení, které vznikly státu proplacením znalečného. Odměna znalci [příjmení] [jméno] [celé jméno znalce] [anonymizováno] za vypracování znaleckého posudku byla přiznána a proplacena z rozpočtových prostředků soudu ve výši 7 500 Kč a za doplnění posudku při jednání dne 8. 2. 2021 ve výši 350 Kč, celkem v částce 7 850 Kč. Posudek byl vypracován v zájmu všech žalobců, soud proto rozhodl o jejich povinnosti uhradit společně a nerozdílně částku 3 925 Kč. Odměna znalci [celé jméno znalce] za vypracování znaleckého posudku ze dne 4. 10. 2017, byla proplacena z rozpočtových prostředků v celkové výši 33 033 Kč. Znalec, s ohledem na zadání posudku, aby stanovil nemajetkovou újmu u každého ze žalobců zvlášť, vyúčtoval odměnu vůči každému ze žalobců tj., vůči žalobkyni a) ve výši 5 082 Kč, vůči žalobkyni b) ve výši 22 869 Kč a vůči žalobci c) ve výši 5 082 Kč. S ohledem na rozsah osvobození je žalobkyně a) povinna uhradit částku 2 541 Kč, žalobkyně b) částku 11 434,50 Kč, a žalobce c) částku 2 541 Kč a to každý do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku dle § 160/1 o.s.ř.

25. Z § 142/1 o.s.ř. vyplývá, že účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přízná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který úspěch ve věci neměl. Z § 150 o.s.ř. vyplývá, že jsou-li tu důvody hodné zvláštního zřetele, nemusí soud výjimečně náhradu nákladů řízení zcela nebo zčásti přiznat. Zástupce žalobců na výzvu soudu, aby doložil důvody hodné zvláštního zřetele, uvedl, že žalobci a) a c) byli v době podání žaloby v insolvenci, byli nemajetní, žalobkyně a) je v současné době v pracovní neschopnosti, pobírá nemocenské dávky kolem 16 000 Kč měsíčně, žalobce c) má příjem kolem 25 000 Kč měsíčně. Žalobkyně b) je na mateřské dovolené, v SJM má s manželem rodinný dům, ve kterém bydlí spolu se žalobci a) a c). Zástupce žalovaného uvedl, že se domnívá, že ust. § 150 o.s.ř. nemohou žalobci použít. Podcenili spor, zpočátku nevyhledali odbornou právní pomoc s přihlédnutím k výsledkům dokazování museli počítat s případnou neúspěšností. Žalovaný je v současné době bez zaměstnání, skončil mu pracovní poměr na dobu určitou, je nemajetný, svobodný. Soud dospěl k závěru, že na straně žalobců nejsou dány důvody hodné zvláštního zřetele. Žaloba nebyla podána s náležitou opatrností, byl měněn okruh účastníků (nejdříve 2 žalobkyně), několikrát byly upřesněny a měněny výše jednotlivých nároků (upozornil i KS v Plzni rozhodnutí z 24. 7. 2018). Důležitou skutečností však bylo to, že žalobkyně b) i když byla nezletilá, (v průběhu řízení nabyla zletilosti), se na soudě nevyjádřila k předmětné události, svou výpovědí mohla objasnit pád z lavičky či ze stolu, zda a kdo jí strčil, a tak předejít podání žaloby či řadě soudních jednání, která byla odročována z důvodů navrhovaných výslechů svědků, nařizováním znaleckých posudků. Rodiče mohli celou situaci s dcerou probrat. Žalobkyně b) se nemusela bát o události vypovídat, při soudních jednáních byli vždy přítomni její rodiče, jejich právní zástupce, dokonce s ní byl její partner, se kterým žije od 16 let e společné domácnosti se svými rodiči, od roku 2019 je za něho provdána a očekává s ním narození dítěte (jak uvedla její matka). Žalobci o důvodnosti žaloby nemohli být přesvědčeni pouze s ohledem na usnesení policie ČR ze dne 13. 4. 2012, když ještě po vydání tohoto usnesení matka žalobkyně b) uvedla do novin, že dcera si na vše vzpomněla, že jí shodili dva chlapci, třetí do ní strčil na klouzačce, ale„ vše bylo svedeno na jednoho“. Finanční situace žalobců je průměrná, všichni bydlí společně v jednom domě, splácí úvěr na jeho pořízení, dluhy nemají. Soud vzal také v úvahu, že žalobcům bylo přiznáno osvobození od soudních poplatků v rozsahu 50 % a v tomto rozsahu k ochraně jejich zájmů jim byl ustanoven právní zástupce. Nebyla jim proto jako neúspěšným účastníků řízení uložena v plném rozsahu povinnost uhradit náklady řízení za provedené znalecké posudky. Žalobci byli zastoupeni advokátem, bezesporu byli poučeni o riziku svého rozhodnutí ohledně vedení žaloby. Rovněž soudem byli opakovaně poučováni o tom, že musí prokázat předpoklady odpovědnosti žalovaného za vznik škody, chtějí-li být úspěšní. Museli počítat s případným neúspěchem a s povinností hradit žalovanému náklady řízení. Při zkoumání existence důvodů hodných zvláštního zřetele je třeba brát v úvahu nejen poměry toho, kdo by měl hradit náklady řízení, ale také zvážit, jak by se takové rozhodnutí dotklo oprávněného účastníka. Žalovaný byl v době podání žaloby nezletilý, posléze vystudoval střední školu, byl tedy výživou odkázaný na své rodiče. Doposud byl zaměstnán s průměrným měsíčním příjmem, v současné době mu skončila pracovní smlouva uzavřená na dobu určitou, je svobodný. Žalovanému vznikly náklady řízení stejně jako žalobcům v souvislosti se svým právním zastoupením. Probíhajícím řízením trvajícím několik let byl bezesporu neustále stresován. Poměry účastníků jsou v podstatě rovnocenné. Nebylo zjištěno, že přiznání náhrady nákladů řízení by přivodilo jednomu účastníku větší újmu než účastníků druhému. Ze všech uvedených zjištění, soud neshledal důvody pro aplikaci § 150 o.s.ř. Nebylo by spravedlivé a bylo by v rozporu s dobrými mravy a s principy legitimního očekávání, kdyby žalovanému náhrada nákladů řízení jako úspěšné straně nebyla přiznána. Žalobci nebyli ve sporu úspěšní, jsou proto povinni žalovanému uhradit náklady řízení, které mu vznikly v souvislosti s jeho zastoupení advokátem, který má právo na odměnu za poskytované právní služby dle § 1 vyhl. č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), ve znění účinném v době provedení jednotlivých úkonů (dále AT) a náhradu hotových výdajů za každý úkon dle § 13 AT. Žalobci uplatnili vůči žalovanému své navzájem odlišné samostatné nároky, žalovaný má proto právo na přiznání náhrady nákladů řízení vůči každému ze žalobců zvlášť. Každý ze žalobců požadoval přiznání náhrady nemajetkové újmy. Podle § 9/4 písm. a) AT se za tarifní hodnotu při uplatňování nároku na náhradu nemajetkové újmy považuje částka 50 000 Kč. Ve spojení s § 7 bod 5. AT činí sazba mimosmluvní odměny advokáta za 1 úkon 3 100 Kč. Žalobci a) a c) se vedle náhrady nemajetkové újmy domáhali i náhrady nákladů léčení. Po upřesnění žaloby požadovali na těchto nákladech částku ve výši 70 300 Kč, později částku 68 900 Kč. Pro stanovení výše odměny soud vycházel u těchto žalobců z polovičních částek, (tj. z částky 35 150 Kč a z částky 34 450 Kč). Odměna advokáta za jeden úkon právní služby byla u každého z nich stanovena ve výši 4 540 Kč (z tarifní hodnoty 50 000 Kč nemajetková újma + náklady léčení 35 150 Kč = 85 150 Kč) a ve výši 4 500 Kč (z tarifní hodnoty 50 000 Kč nemajetková újma a 34 450 Kč náklady léčení = 84 450 Kč). Za jeden úkon právní služby zástupce žalovaného jsou tak žalobci a) a c) povinni uhradit odměnu ve výši 4 540 Kč či 4 500 Kč (dle výše požadovaných nákladů léčení) a žalovaná b) částku 3 100 Kč. Žalobci jsou dále povinni nahradit hotové výdaje zástupce žalovaného za každý úkon právní služby v paušální částce 300 Kč za úkon (§ 13/1 a 4 AT). Tato částka byla rozdělena mezi 3 žalobce, neboť jejich nároky byly projednávány v jednom řízení. Každý ze žalobců je proto povinen uhradit 100 Kč za paušální výdaje zástupce žalovaného za jeden úkon právní služby. Zástupce žalovaného je plátcem DPH, proto dle § 137 o.s.ř. k nákladům řízení patří i 21 % DPH z přiznané odměny za zastupování a z paušálních výdajů. Žalovaný má právo na přiznání odměny za své zastoupení advokátem za úkony: Žalobkyně a), žalobkyně b), žalobce c), 1) Příprava a převzetí zastoupení žalovaného 3 100 Kč 0 Kč 0 Kč ze dne 7. 12. 2015 dle § 11/1 a) AT. Dne 20. 6. 2013 žalobkyně a) podala žalobu bez specifikace nároků a řádného označení žalobců. Upřesnění žaloby bylo až 21. 7. 2016, proto pouze žalobkyně a) je povinna uhradit odměnu za úkon právní služby. 2) Prostudování spisu 11. 12. 2015 dle § 11/1 f) a 3 AT 3 100 Kč 0 Kč 0 Kč 3) Písemné vyjádření 14. 12. 2015 dle § 11/1 d) AT 3 100 Kč 0 Kč 0 Kč 4) Účast při jednání dne 21. 7. 2016 žalobci upřesnili své 4 540 Kč 3 100 Kč 4 540 Kč nároky, žalobkyně b) požadovala náhradu nemajetkové újmy 500 000 Kč, žalobci a) a c), každý z nich požadoval náhradu nemajetkové újmy 150 000 Kč a společně a nerozdílně náhradu nákladů léčení 70 300 Kč, změna žaloby (§ 11/1 g) AT). 5) Prostudování spisu 12. 8. 2016 dle § 11/1 f) a 3 AT 4 540 Kč 3 100 Kč 4 540 Kč 6) Účast při jednání dne 19. 6. 2017 (§ 11/1 g) AT) 4 540 Kč 3 100 Kč 4 540 Kč Jednání přesáhlo 2 hodiny pouze o 5 minut, a proto i s ohledem na výši sazby za úkon přiznaná odměna za 1 úkon. 7) Účast při jednání dne 9. 8. 2017 (§ 11/1 g) AT) 4 500 Kč 3 100 Kč 4 500 Kč Připuštěná změna žaloby, žalovaní a) a c) požadovali náhradu nákladů léčení ve výši 68 900 Kč. 8) Účast při jednání dne 17. 1. 2018 (§ 11/1 g) AT) 4 500 Kč 3 100 Kč 4 500 Kč 9) Účast při jednání dne 29. 1. 2018 (§ 11/1 g) AT 4 500 Kč 3 100 Kč 4 500 Kč 10) Účast při jednání 31. 8. 2020 (§ 11/1 g) AT) 4 500 Kč 3 100 Kč 4 500 Kč 11) Účast při jednání 8. 2. 2021 (§ 11/1 g) AT) 4 500 Kč 3 100 Kč 4 500 Kč 12) Účast při jednání 2. 8. 2021 (§ 11/1 g) AT) 4 500 Kč 3 100 Kč 4 500 Kč celkem: 49 920 Kč 27 900 Kč 40 620 Kč Zástupce žalovaného požadoval přiznání odměny za úkony dne 18. 7. 2016, 16. 6. 2017, 20. 10. 2017, 13. 9. 2019 a 5. 2. 2021 za porady se žalovaným. Provedení těchto úkonů žalovaný nedoložil, proto nebyly přiznány. Odměna za úkon 14. 8. 2016 nebyla rovněž přiznána, neboť navržení důkazů se nepovažuje za úkon dle § 11/1 d) AT. Paušální výdaje zástupce žalovaného za 12 úkonů žalobkyně a) 3 x 300 Kč za úkony pod položkou 1 až 3, které nebyly společnými úkony žalobců a za 9 úkonů 9 x 100 Kč, žalobkyně b) a žalovaný c) za 9 úkonů 9 x 100 Kč 1 800 Kč 900 Kč 900 Kč 21 % DPH z přiznané odměny za zastupování a z přiznaných paušálních výdajů 10 861 Kč 6 048 Kč 8 719 Kč celkem: 62 561 Kč 34 848 Kč 50 239 Kč Žalobkyně a) je povinna uhradit žalovanému náklady řízení ve výši 62 561 Kč, žalobkyně b) je povinna uhradit žalovanému náklady řízení ve výši 34 848 Kč a žalobce c) je povinen uhradit žalovanému náklady řízení ve výši 50 239 Kč. Žalobci jsou povinni uhradit náklady řízení k rukám zástupce žalovaného do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku dle § 160/1 o.s.ř.