13 Co 34/2025 - 224

Rubrum

Městský soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Elišky Mrázkové a soudců JUDr. Pavla Vlacha a JUDr. Čestmíra Slaného v právní věci žalobců: a) [Jméno žalobce A], narozený dne [Datum narození žalobce A] b) [Jméno žalobce B], narozená dne [Datum narození žalobce B] oba bytem [Adresa žalobce B] oba zastoupeni advokátem [Jméno advokáta] sídlem [Adresa advokáta] proti žalované: Česká republika - [orgán], IČ [IČO] sídlem [adresa] o zadostiučinění nemajetkové újmy, k odvolání žalované proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 25. 9. 2024, č. j. 22 C 198/2020-185, takto:

Výrok

I. Rozsudek soudu prvního stupně se ve vyhovujících výrocích o věci samé I a III mění tak, že se zamítá žaloba každého z žalobců o zaplacení částky 132 442 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10% ročně od 17. 6. 2020 do zaplacení, jinak se v těchto výrocích potvrzuje.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobcům na náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů částku 114 176 Kč, k rukám zástupce žalobců, do tří dnů od právní moci rozsudku.

Odůvodnění

1. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně uložil žalované zaplatit každému z žalobců částku 302 435 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10% ročně od 17. 6. 2020 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku (výroky I a III), zamítl žalobu, kterou se každý z žalobců domáhal na žalované ještě zaplacení částky 77 565 Kč s týmž příslušenstvím (výroky II a IV), a zavázal žalovanou zaplatit žalobcům na náhradu nákladů řízení částku 79 975 Kč k rukám jejich zástupce rovněž do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok V).

2. Rozhodl tak o žalobě, kterou se každý z žalobců domáhal na žalované zaplacení částky 380 000 Kč s příslušenstvím jako zadostiučinění za nemajetkovou újmu, jež jim měla vzniknout v důsledku tvrzené nepřiměřené délky řízení o jejich společném návrhu na povolení obnovy sloučeného (správního) řízení o umístění a povolení stavby řadového rodinného domu č. [číslo] na pozemcích p. č. [číslo] a [číslo] v katastrálním území [adresa], obec [adresa], skončeného rozhodnutím Úřadu [adresa], odbor [nazev], ze dne 18. 4. 2005, č. j. [číslo], na jehož podkladě byl v průběhu řízení o povolení obnovy předmětný dům v bezprostředním sousedství (domu) žalobců skutečně vystavěn. Řízení o návrhu na povolení obnovy řízení (dále jen „namítané řízení“) bylo zahájeno dne 5. 9. 2005 a dosud neskončilo, z odškodňovacího hlediska má podle žalobců tvořit jeden celek s nimi podáváním správních žalob průběžně zahajovanými soudními řízení správními, v nichž byla napadená rozhodnutí správních orgánů opakovaně rušena a věc jim byla vracena k dalšímu řízení.

3. Obranu žalované soud prvního stupně zreprodukoval (stejně jako ve svém předchozím rozsudku ze dne 23. 9. 2022, č. j. [spisová značka], zrušeném usnesením zdejšího odvolacího soudu ze dne 14. 6. 2023, č. j. [spisová značka]) tak, že na namítané řízení nedopadá článek 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen „Úmluva“), proto na ně nelze nahlížet jako na jeden celek, lze se dovolávat toliko porušení povinnosti vydat rozhodnutí v zákonné lhůtě, nemajetková újma se nepresumuje, je nutné ji prokázat, což podle žalované žalobci neučinili. Uvedenou obranu nicméně žalovaná již v průběhu řízení předcházejícím vyhlášení předchozího rozsudku soudu prvního stupně opustila (srov. její přednes na úvod jednání dne 8. 4. 2022, na který byl soud prvního stupně upozorněn již pod bodem 18 odůvodnění shora uvedeného kasačního usnesení odvolacího soudu), proto také odvolací soud nezavázal soud prvního stupně se (potud) s touto obranou žalované vypořádat, jak nesprávně uvedeno pod bodem 5 odůvodnění nyní napadeného rozsudku (poznámka odvolacího soudu).

4. Soud prvního stupně vyšel ze zjištění, že žalobci uplatnili u žalované nárok na uvedené odškodnění dne 16. 12. 2019, že žalovaná neplnila ničeho a že za průtahy v šesti dílem paralelně (od 5. 9. 2005 do 4. 11. 2015) vedených řízeních o obdobných návrzích žalobců na povolení obnovy sloučených řízení o umístění a povolení staveb řadových rodinných domů č. [číslo] až [číslo] byli žalobci již odškodněni v penězích jeho rozsudkem ze dne 10. 10. 2017, č. j. [spisová značka], ve spojení s rozsudkem zdejšího odvolacího soudu ze dne 15. 6. 2018, č. j. [spisová značka]. Namítané řízení, jehož průběh a předmět soud prvního stupně v intencích pokynů odvolacího soudu podrobně popsal, bylo podle jeho zjištění zahájeno dne 5. 9. 2005 a ke dni vyhlášení napadeného rozsudku (25. 9. 2024) dosud neskončilo.

5. Takto zjištěnou délku namítaného řízení (19 let a 20 dnů), posuzovaného soudem prvního stupně jako celek poté, co s poukazem na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 28. 2. 2017, sp. zn. 30 Cdo 5103/2015, provedl (s kladným výsledkem) test použitelnosti článku 6 odst. 1 Úmluvy a (tedy rovněž) stanoviska občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 13. 4. 2011, Cpjn 206/2010, soud prvního stupně zhodnotil po rozebrání kritérií podle § 31a odst. 3 zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), v platném znění (dále i jen „OdpŠk“), jako (zjevně) nepřiměřenou, a tedy představující nesprávný úřední postup ve smyslu § 13 odst. 1 věty třetí OdpŠk.

6. Dále soud prvního stupně dovodil, že v důsledku tohoto nesprávného úředního postupu vznikla žalobcům nemajetková újma, kterou je namístě odškodnit v penězích. Úvahy, jimiž byl veden ke stanovení výše odškodnění, soud prvního stupně předznamenal úvahou, že pokud již byli žalobci odškodněni hned za šest řízení obdobného průběhu vedených v době do 4. 11. 2015 souběžně s namítaným řízením, je namístě žalobce nyní odškodnit v penězích až za dobu od 5. 11. 2015, tj. za 3 247 dnů vedení namítaného řízení. Konkrétní výši odškodnění pak soud prvního stupně stanovil, vycházeje i pro účely tohoto závěru z hledisek vymezených v § 31a odst. 3 OdpŠk a jejich uvažovaného promítnutí v dané věci, tak, že základní částku odškodnění za celé řízení ve výši 177 903 Kč, určenou součinem denní částky odškodnění ve výši 54,79 Kč a uvedené doby trvání řízení v intervalu od 5. 11. 2015 do 25. 9. 2024, jednak zvýšil o 10% z důvodu nesložitosti věci, o 40% z důvodu deficitů v postupu orgánů veřejné moci, o 20% pro (zvýšený) význam řízení pro žalobce a o dalších 20% z důvodu extrémní délky řízení, jednak snížil o 20% s ohledem na sdílení újmy působené žalobcům (v namítaném řízení ve shodě postupujícím manželům) protahujícím se řízením. K otázce významu řízení pro žalobce soud prvního stupně uvedl, že tento nijak neumenšuje skutečnost, že žalobci vzali zpět své námitky v (původním) řízení, jehož obnovu posléze navrhují. Zdůraznil, že v době, kdy se žalobci vzdali těchto námitek, jim nebyly známy skutečnosti vedoucí je posléze k podání návrhu na povolení obnovy řízení. Základní částku odškodnění tedy soud prvního stupně ve výsledku zvýšil o 70% a shledal adekvátní satisfakcí částku 302 435 Kč pro každého z žalobců.

7. Z uvedených důvodů soud prvního stupně vyhověl žalobě ve vztahu ke každému z žalobců právě ohledně posledně uvedené částky, kterou žalované uložil zaplatit spolu s úrokem z prodlení v zákonné výši od 17. 6. 2020 (aniž by i napodruhé uvedl, proč právě od tohoto data – pozn. odvolacího soudu) do zaplacení. Ve zbytku (tj. ohledně částky 77 565 Kč s příslušenstvím pro každého žalobce) žalobu zamítl a o nákladech řízení rozhodl podle § 142 odst. 3 o. s. ř, podle nějž přiznal žalobcům, kteří sice uspěli pouze částečně, avšak ve věci, v níž rozhodnutí o výši plnění záviselo na úvaze soudu, na jejich plnou náhradu zaplacený soudní poplatek za žalobu, každému po dvou paušálních náhradách nezastoupených účastníků a dále náklady zastoupení advokátem vypočtené podle vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif (dále jen „AT“), vč. jeho § 12 odst. 4.

8. Žalovaná napadla rozsudek soudu prvního stupně včasným a přípustným odvoláním, brojíc – posuzováno podle obsahu odvolání – proti jeho vyhovujícím meritorním výrokům; ohlášené odvolání rovněž proti výroku o nákladech řízení (V) nebylo podloženo žádnými odvolacími důvody. Nesouhlasila s tím, jak se soud prvního stupně vypořádal (resp. namítla, že se prakticky nevypořádal) s její obranou, že žalobci vzali zpět své námitky v původním řízení zpět až poté, co jim tehdejší stavebník sousedních řadových domů za výhodných podmínek prodal část svého pozemku, čímž svůj tehdejší hospodářský zájem upřednostnili před zájmem nad výsledkem řízení, který (až) nyní považují za nezákonný a nesprávný a který by (až nyní) chtěli změnit cestou mimořádného opravného prostředku. Uvedená skutečnost přitom činí počínání žalobců účelovým, podle žalované by měla vést „ke snížení či negaci odškodnění“. To je podle žalované beztak nepřiměřeně vysoké, bez náležitého opodstatnění a v rozporu s judikaturou (30 Cdo 3026/2009) nad rámec základní částky navýšené o celých 70%, když soud prvního stupně nevzal v potaz objektivně velmi malý význam řízení, vyšel ze základní částky 20 000 Kč/rok, ač postačilo 15 000 Kč/rok a jen z důvodu délky řízení navyšoval dále odškodnění „opakovaně pod různými kritérii“. I v případě, že by bylo rozhodnuto o obnově řízení, by to podle žalované na „meritorních právech žalobců“ souvisejících se stavbou sousedního řadového domu nic nezměnilo, toliko by následovalo obnovené řízení a pro případ úspěchu žalobců i v něm pak řízení o odstranění stavby nebo řízení o dodatečném povolení stavby. Teprve v případě, pokud by stavba dodatečně povolena nebyla, pokud by bylo vydáno rozhodnutí o jejím odstranění a pokud by k jejímu odstranění skutečně došlo, by to podle žalované mělo vliv na práva žalobců.

9. Proto žalovaná navrhla, aby odvolací soud změnil napadený rozsudek v dotčených výrocích tak, že žalobu zamítne i v tam uvedeném (zbylém) rozsahu.

10. Žalobci ve vyjádření k odvolání vyvraceli odvolací námitky žalované a navrhli, aby odvolací soud potvrdil napadený rozsudek v dotčených vyhovujících výrocích jako věcně správný. Podle žalobců je očividné, že délka řízení, které orgány veřejné moci nebyly sto ukončit ani po více než 19 letech jeho trvání, je excesivní a bez dalšího nepřijatelná, přičemž její zásadní příčinou je právě postup orgánů veřejné moci. Žalobci jsou si vědomi toho, že předmětem namítaného řízení není primárně umístění a povolení sousedního domu, ale rozhodování o návrhu na obnovu řízení o jeho umístění a povolení. K bagatelizaci významu řízení o takovém předmětu však nespatřují důvod, neboť návrhem směřují právě k tomu, aby byla sousední stavba posouzena z hledisek požadavků na její umístění a povolení tentokrát již v souladu se zákonem a při zohlednění vlastnických práv žalobců jako vlastníků sousedního domu. Úvahy žalované, že by žalobci obdrželi od vlastníka (stavebníka) sousedního domu nějaké protiplnění za újmu jim způsobenou jeho výstavbou, resp. že by měli podáním návrhu na obnovu řízení nějak porušit své závazky vůči této osobě, nejsou pravdivé. Stejně tak nedůvodné je přičítat procesnímu počínání žalobců v původním řízení jakýkoliv význam pro řízení o jeho obnově, bylo-li prokázáno, že v době, kdy se rozhodli v původním řízení dále nebránit, nedisponovali informacemi, na jejichž podkladě posléze zahajují namítané řízení, což ostatně v namítaném řízení již připouští i správní orgán.

11. Odvolací soud přezkoumal k odvolání žalované a v jím vytyčených mezích napadený rozsudek soudu prvního stupně včetně řízení, které předcházelo jeho vydání (§ 212 a § 212a o. s. ř.).

12. Poté, co po doplnění dokazování rozsudkem Městského soudu v [adresa] ze dne 22. 1. 2025, č. j. [spisová značka], a podáním Nejvyššího správního soudu ze dne 26. 3. 2025, č. j. [spisová značka], zjistil, že namítané řízení stále neskončilo, aktuálně se nachází ve fázi řízení o kasační stížnosti žalobců proti citovanému rozsudku městského soudu zamítnuvšímu jejich žalobu proti (pro ně nepříznivému) rozhodnutí správního orgánu ze dne 30. 4. 2024 (jehož obsah je zachycen již v napadeném rozsudku), shledal odvolání zčásti důvodným.

13. Soud prvního stupně učinil z obsahu příslušných správních a soudních spisů správná skutková zjištění o průběhu namítaného řízení, s nimiž se odvolací soud ztotožňuje jako správnými, v podrobnostech na ně pro stručnost odůvodnění svého rozhodnutí odkazuje a doplňuje jen tolik, že k datu vyhlášení jeho rozsudku (15. 4. 2025; § 154 odst. 1 o. s. ř.) trvá namítané řízení 19 let, 7 měsíců a 10 dnů.

14. Soud prvního stupně rovněž nepochybil, pokud zjištěný skutkový stav věci posoudil po kladném výsledku testu aplikovatelnosti čl. 6 odst. 1 Úmluvy, jemuž odvolací soud nemá co vytknout (a ani žalovaná to nečiní), podle ustanovení zákona č. 82/1998 Sb., jež citoval v odůvodnění napadeného rozsudku, tj. zejm. § 13 a § 31a.

15. Odvolací soud se ztotožňuje se závěrem soudu prvního stupně, podle nějž v namítaném řízení došlo k porušení práva žalobců na přiměřenou délku řízení ve smyslu čl. 6 odst. 1 Úmluvy a čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod, a tím i k nesprávnému úřednímu postupu ve smyslu § 13 odst. 1 věty třetí OdpŠk.

16. Správné je i východisko soudu prvního stupně, že v důsledku porušení práva na přiměřenou dobu řízení vznikla žalobcům nemajetková újma. Její vznik i podle odvolacího soudu není sto vyvrátit podoba procesního počínání žalobců v původním řízení, bylo-li v řízení o obnově prokázáno, že žalobci dříve neměli informace, na jejichž podkladě se pokoušejí (nyní již bezmála dvacet let) původní řízení obnovit.

17. Odvolací soud souhlasí i s úsudkem soudu prvního stupně, že takto vzniklou újmu je nutno odškodnit v penězích, avšak až ve vztahu k období vedení namítaného řízení počínaje 5. 11. 2015.

18. Odškodnění konstatováním porušení práva lze totiž podle ustálené judikatury považovat za adekvátní formu odškodnění rovněž i tehdy, je-li poškozený účastník osobou iniciující vyšší množství sporů typově shodného předmětu, o který jde i v řízení namítaném, neboť uvedené jej ve vztahu k prožívání intenzity újmy způsobené nepřiměřenou délkou většího počtu současně zahájených a vedených řízení staví do jiné pozice, než v jaké by se nacházela osoba účastná jediného či několika mála soudních řízení (srov. rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 21. 8. 2013, sp. zn. 30 Cdo 1661/2013, ze dne 30. 11. 2011, sp. zn. 30 Cdo 178/2011, či ze dne 20. 1. 2016, sp. zn. 30 Cdo 968/2014, a ze dne 18. 5. 2016, sp. zn. 30 Cdo 4815/2015). Nemajetková újma jistě poškozenému zásadně vzniká v každém jednotlivém nepřiměřeně dlouze vedeném řízení zvlášť a takto je nutno ji kompenzovat (srov. dále rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 26. 6. 2016, sp. zn. 30 Cdo 3521/2015, proti němuž podaná ústavní stížnost byla odmítnuta usnesením Ústavního soudu ze dne 10. 1. 2017, sp. zn. III. ÚS 2509/16). V případě zahájení většího počtu řízení naráz však (jakkoliv nejde o řízení ani tzv. souběžná, ani tzv. hlavní/vedlejší) nelze přehlížet, že (a jak) byl poškozený odškodněn za nesprávný úřední postup v dalších řízeních. V souzené věci přitom byli žalobci za průtahy (§ 13 odst. 1 věta druhá OdpŠk) v šesti do 4. 11. 2015 paralelně vedených obdobných sporech již odškodněni, a to, jak vyplývá z rozsudků citovaných shora pod bodem 4 odůvodnění, částkou 245 673 Kč pro každého. Z uvedeného důvodu je podle odvolacího soudu adekvátním odškodněním nemajetkové újmy vzniklé žalobcům nepřiměřenou délkou namítaného řízení v době jeho současného vedení s dalšími (šesti) obdobnými a již odškodněnými spory konstatování porušení práva na vydání rozhodnutí v přiměřené lhůtě, jež je sice subsidiární, přesto však plnohodnotnou satisfakcí, „výrokově“ nicméně „konzumovanou“ poskytnutím peněžitého odškodnění (jakkoliv) za následující časové období (k tomu viz níže).

19. Po přezkoumání úvah soudu prvního stupně o výši odškodnění a zvážení odvolacích námitek žalované v tomto ohledu odvolací soud předně shledal správným postup soudu prvního stupně, pokud vyšel při stanovení základní částky odškodnění s ohledem na značnou až extrémní délku řízení z roční částky ve výši 20 000 Kč (čemuž odpovídá jím uvažovaných 54,79 Kč/den), nesnižované již napolovic za první dva roky vedení řízení, odškodňuje-li řízení až za fázi následující po prvních dvou letech jeho vedení. S ohledem na to, že tato fáze řízení trvá v době rozhodování odvolacího soudu 9 let, 5 měsíců a 10 dnů, činí základní částka odškodnění za tuto dobu 188 881 Kč (9 x 20 000 Kč[Anonymizováno]+ 8 333 Kč + 548 Kč).

20. Se zvážením kritérií uvedených pod písmeny b) až e) ustanovení § 31a odst. 3 OdpŠk soudem prvního stupně pro účely stanovení výsledné výše odškodnění odvolací soud souhlasí jen zčásti, k čemuž uvádí (po jednotlivých kritériích) následující.

21. Pokud jde o kritéria podle § 31a odst. 3 písm. b) a d) OdpŠk (složitost věci, postup orgánů veřejné moci ve věci), odvolací soud nepovažuje za správné hodnocení namítaného řízení soudem prvního stupně jako nesložitého, což by mělo zakládat důvod pro navýšení odškodnění. Řízení vykazuje podle odvolacího soudu standardní složitost (skutkovou, právní, procesní, uvažováno ve vztahu k řízení obdobného předmětu), a tedy uvedené kritérium není důvodem ani pro snížení ani pro zvýšení základního odškodnění.

22. Již ve svém předchozím kasačním rozhodnutí odvolací soud připomněl, že relativně samostatný důvod přispívající k prodloužení délky projednávání věci představuje „vícestupňovost“ rozhodování orgánů veřejné moci. Kasační zásahy (explikující opakované rozhodování na více stupních) jsou pro žalovanou přitěžující okolností, hodnotitelnou k její tíži v rámci kritéria podle § 31a odst. 3 písm. d) OdpŠk, jen tehdy, pokud k rušení rozhodnutí dojde z důvodu nerespektování závazného právního názoru soudu (správního orgánu) vyššího stupně, výlučně z důvodu nepřezkoumatelnosti zrušovaného rozhodnutí nebo z důvodu jeho jiné procesní vady, případně z důvodu, že soud (správní orgán) ve svém později zrušeném rozhodnutí nerespektoval stanovisko nebo rozhodnutí Nejvyššího soudu (Nejvyššího správního soudu) publikované v jimi vydávaných sbírkách (či – samo sebou – nález Ústavního soudu); uvedený důvod zrušení rozhodnutí přitom musí být ve zrušovacím rozhodnutí výslovně uveden (srov. např. rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 20. 11. 2012, sp. zn. 30 Cdo 1916/2010, či ze dne 4. 10. 2016, sp. zn. 30 Cdo 3945/2014).

23. Naopak v situaci, kdy důvody kasačních rozhodnutí nejsou podřaditelné shora uvedeným fundamentálním pochybením, víceinstančnost klást k tíži státu nelze a je naopak namístě ji uvažovat v rámci kritéria podle § 31a odst. 3 písm. b) OdpŠk jako zvyšující složitost věci, a takto jako důvod opodstatňující snížení základního odškodnění.

24. Z odůvodnění napadeného rozsudku plyne, že soud prvního stupně zjištěné důvody (řady) kasačních zásahů nadřízených orgánů ([adresa] a správních soudů) a z toho vyplývající opakovanou víceinstančnost rozhodování klade toliko k tíži státu, a to hned 40% navýšením základního odškodnění, důvody k jeho snížení naopak neshledává.

25. S uvedeným hodnocením se však odvolací soud neztotožňuje, maje za to, že víceinstančnost lze klást v souzené věci k tíži státu toliko (byť převážně) zčásti, z (menší) části však nikoliv (k tomu viz zejm. rozsudek Městského soudu v [adresa] ze dne 28. 2. 2022, sp. zn. [spisová značka], instruující správní orgány opětovným posouzením naplnění zákonných předpokladů obnovy řízení, zamítavý rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 24. 11. 2023, sp. zn. [spisová značka], či aktuální zamítavý rozsudek Městského soudu v [adresa] ze dne 22. 1. 2025, sp. zn. 8 A 54/2024). Za této situace má odvolací soud za to, že víceinstančnost rozhodování ve věci je odpovídající „vážit“ vzhledem k podílu této skutečnosti na délce řízení dvaceti procenty k tíži žalované (deficitní postup orgánů) a naopak deseti procenty v její prospěch (složitost věci).

26. Ohledně kritéria jednání poškozeného [§ 31a odst. 3 písm. c) OdpŠk] odvolací soud konstatuje, že soud prvního stupně správně v uvedeném neshledal důvod ani pro zvýšení ani pro snížení odškodnění.

27. Význam řízení [kritérium podle § 31a odst. 3 písm. e) OdpŠk] je podle odvolacího soudu pro žalobce standardní, nejde o případ řízení, jemuž ustálená judikatura přiznává typově vyšší význam, ten nevykazuje ani v individuálních znacích, na druhou stranu však není opodstatněné dovozovat snížený význam, tím méně v okolnostech majících mít původ v souvislosti s původním řízením. K uvedenému kritériu lze ještě dodat, že pokud žádný z žalobců dosud nedosáhl věku 75 let (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 29. 11. 2012, sp. zn. 30 Cdo 2292/2012), pak ani jejich, jakkoliv jistě vyšší, věk není důvodem pro navýšení odškodnění. Tím nemůže být ani extrémní délka řízení, zohledněná použitím základní částky odškodnění na samé horní hranici judikaturou dovozené rozmezí 15 – 20 000 Kč.

28. Zbývá tak, pokud jde o věc samu, posoudit správnost soudem prvního stupně provedeného snížení odškodnění pro tzv. sdílení újmy, jež sice není uvedeno v demonstrativním výčtu kritérií v § 31 odst. 3 OdpŠk, je však dovozeno judikaturou. S uvedeným kritériem je nutno zacházet opatrně a aplikovat jej ve skutečně opodstatněných případech. Těmi ustálená judikatura (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 10. 11. 2021, sp. zn. 30 Cdo 2951/2021, a pod bodem 30 jeho odůvodnění další citovaná rozhodnutí) rozumí situace, kdy „jednotliví poškození mohou objektivně vnímat odškodnění újmy každého z nich jako alespoň částečné odškodnění újmy vlastní (typicky se to týká osob příbuzných nebo společníků právnických osob)“. To je nepochybně i případ žalobců, manželů, vystupujících v namítaném řízení společně, zastupovaných společným zástupcem, společně obývajících nemovitost dotčenou naříkanou sousední výstavbou. Kladná úvaha soudu prvního stupně ohledně aplikace tohoto kritéria je tak správná a stejně tak odpovídajícím je podle odvolacího soudu i snížení základní částky odškodnění z tohoto důvodu o 20%.

29. Ze shora uvedeného plyne, že základní odškodnění ve výši 188 881 Kč pro každého žalobce je namístě nikoliv zvýšit o 70%, ale naopak snížit o 10%, tedy na výsledných 169 993 Kč (pro každého). Odvolací soud proto podle § 220 odst. 1 písm. b) o. s. ř. změnil napadený rozsudek ve vyhovujících výrocích o věci samé tak, že zamítl žalobu každého z žalobců v rozsahu rozdílu jim soudem prvního stupně přiznaného (302 435 Kč) a podle odvolacího soudu po právu náležejícího odškodnění (169 993 Kč), jinak napadený rozsudek v těchto výrocích podle § 219 o. s. ř. potvrdil jako věcně správný, a to včetně příslušenství, úroku z prodlení přiznaného žalobcům v zákonné výši a důvodně od uplynutí šestiměsíční zákonné lhůty k plnění běžící od předběžného uplatnění nároku u žalované až do zaplacení (§ 15 odst. 1 OdpŠk).

30. O nákladech řízení před soudy obou stupňů (§ 224 odst. 2 o. s. ř.) rozhodl odvolací soud podle zásady úspěchu ve věci (§ 224 odst. 1, § 142 odst. 3 o. s. ř.), neboť výsledek řízení projevující se tím, že poškozený dosáhne satisfakce uložením povinnosti nahradit mu nemateriální újmu, lze hodnotit ve smyslu zásad úspěchu ve věci obdobně jako plný úspěch, byť poškozenému nebylo přiznáno jím požadované plnění v celé jeho výši (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 5. 2. 2014, sp. zn. 30 Cdo 2707/2013). Uvedené pravidlo se uplatní i v odvolacím řízení. V dané věci to znamená, že byť se žalované odvoláním podařilo snížit žalobcům soudem prvního stupně přiznané odškodnění, byli žalobci v odvolacím řízení přesto procesně plně úspěšní, neboť žalovaná, zpochybňující nejen výši, ale i základ nároku, uspěla s odvoláním jen zčásti.

31. Plné náklady řízení žalobců sestávají předně z nákladů zastoupení advokátem vynaložených v předchozím řízení ve výši 78 675 Kč [odměna advokáta za zastupování podle § 137 odst. 2 o. s. ř., § 6 odst. 1, § 7, § 9 odst. 4 písm. a), § 11 odst. 1 a § 12 odst. 4 AT, ve znění účinném do 31. 12. 2024 (srov. přechodné ustanovení v čl. II vyhlášky č. 258/2024 Sb.), a to za 12 úkonů právní služby vykonaných společně při zastoupení obou žalobců, správně vyčtených pod bodem 54 odůvodnění napadeného rozsudku, po 4 960 Kč úkon, celkem 59 520 Kč; náhrada hotových výdajů advokáta podle § 13 odst. 4 AT, ve znění účinném do 31. 12. 2024, za totéž ve výši 12 x 300 Kč, celkem 3 600 Kč; náhrada za daň z přidané hodnoty, jíž je zástupce žalobců plátcem, v zákonné sazbě 21%, počítaná podle § 137 odst. 3 písm. a) o. s. ř. z obojího, a činící tedy 13 255 Kč]. Dále žalobcům přísluší zaplacený soudní poplatek za žalobu ve výši 2 000 Kč a paušální náhrada hotových výdajů podle § 151 odst. 3 o. s. ř., § 1 odst. 3 a § 2 odst. 3 vyhlášky č. 254/2015 Sb. ve výši 300 Kč za (společné) podání žaloby (t. č. ještě nezastoupenými žalobci). Soudem prvního stupně honorované (jakkoliv rovněž jen paušálně) uplatnění nároku u žalované výslovně neumožňuje ustanovení § 31 odst. 4 OdpŠk, na čemž skutečnost, že se jistě jedná o úkon nutně předcházející podání žaloby, nemůže ničeho změnit. K tomu lze odkázat na nález Ústavního soudu ze dne 13. 5. 2013, sp. zn. IV. ÚS 20/13, stojící na počátku ustálené judikatury Ústavního soudu v této otázce (viz jeho usnesení ze dne 6. 4. 2021, IV. ÚS 2384/20, a tam pod bodem 19 odůvodnění další citovaná rozhodnutí).

32. Dále žalobcům přísluší náhrada nákladů (nynějšího) odvolacího řízení ve výši 35 501 Kč [odměna advokáta za zastupování podle § 137 odst. 2 o. s. ř., § 6 odst. 1, § 7, § 9a odst. 2 písm. a), § 11 odst. 1 a § 12 odst. 4 AT, ve znění účinném od 1. 1. 2025, za dva vykonané úkony právní služby (vyjádření k odvolání, účast při jednání odvolacího soudu) po 14 220 Kč/úkon (7 900 Kč[Anonymizováno]první zastoupená osoba, 6 320 Kč druhá zastoupená osoba), náhrada hotových výdajů advokáta podle § 13 odst. 4 AT, rovněž již ve znění účinném od 1. 1. 2025, za totéž ve výši 2 x 450 Kč, náhrada za daň z přidané hodnoty, jíž je zástupce žalobců plátcem, v zákonné sazbě 21%, počítané podle § 137 odst. 3 písm. a) o. s. ř. z obojího (29 340 Kč), a činící tak 6 161 Kč].

33. O lhůtě k plnění ve výroku o nákladech řízení bylo rozhodnuto podle § 211 a § 160 odst. 1 část věty před středníkem o. s. ř. O povinnosti žalované zaplatit náklady řízení k rukám advokáta žalobců bylo rozhodnuto podle § 211 a § 149 odst. 1 o. s. ř.

Poučení