22 C 198/2020 - 185

Rubrum

Obvodní soud pro Prahu 1 rozhodl soudkyní Mgr. Petrou Vránovou ve věci žalobců: a) [Jméno žalobce A], narozený [Datum narození žalobce A] bytem [Adresa žalobce A] b) [Jméno žalobce B], narozená [Datum narození žalobce B] bytem [Adresa žalobce A] oba zastoupeni advokátem [Jméno advokáta] sídlem [Adresa advokáta] proti žalované: [Anonymizováno], IČO [Anonymizováno] sídlem [Anonymizováno] pro zaplacení 380 000 Kč + 380 000 Kč takto:

Výrok

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci a) částku ve výši 302 435 Kč, spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % z částky 302 435 Kč od 17.6.2020 do zaplacení, a to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba v rozsahu, ve kterém se žalobce a) na žalované domáhá uhrazení částky 77 565 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % z částky 77 565 Kč od 17.6.2020 do zaplacení, se zamítá.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni b) částku ve výši 302 435 Kč, spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % z částky 302 435 Kč od 17.6.2020 do zaplacení, a to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

IV. Žaloba v rozsahu, ve kterém se žalobce b) na žalované domáhá uhrazení částky 77 565 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % z částky 77 565 Kč od 17.6.2020 do zaplacení, se zamítá.

V. Žalovaný je povinen zaplatit žalobcům na náhradě nákladů řízení částku 79 975 Kč, a to k rukám právního zástupce žalobců, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Odůvodnění

1. Žalobci se žalobou doručenou zdejšímu soudu dne 19.8.2020 domáhali na žalovaném náhrady nemajetkové újmy způsobené jim nesprávným úředním postupem, spočívajícím v nepřiměřené délce správního řízení, a to ve výši 380 000 Kč pro každého z žalobců. (V žalobě žalobci zmiňovali i nezákonné rozhodnutí, v podání ze dne 26. 4. 2022 pak specifikovali, že požadované částky žalují pouze z titulu nesprávného úředního postupu spočívajícího v průtazích v řízení – pozn. soudu).

2. Tento nárok pak žalobci požadují v souvislosti s řízením o žádosti žalobců o obnovu sloučeného řízení o umístění a povolení stavby řadového rodinného domu na pozemcích p.č. [Anonymizováno] a [Anonymizováno] k.ú. [adresa].

3. Tato žádost byla podána dne 5.9.2005 u Úřadu městské části [Anonymizováno], a bylo o ní rozhodnuto rozhodnutím Magistrátu hl. m. Prahy ze dne 23.8.2019. Podáním ze dne 2.5.2022 pak žalobci svůj návrh specifikovali tak, že dané správní řízení nebylo dosud skončeno a žalobci tak náhradu požadují ode dne 5.9.2005 do dne rozhodnutí soudu, pokud nebude správní řízení skončeno dříve, s tím že ale zároveň nenavýšili částky nemajetkové újmy, kterých se v tomto řízení domáhají (soud tuto změnu žalobních tvrzení na jednání konaném dne 21.9.2022 připustil – č.l. 58 spisu). Délka správních řízení, která dosáhla 19 let, přesahovala tedy přiměřenou délku odpovídající tomuto typu řízení a věc žalobců tady nebyla projednána bez průtahů. Žalobci dále specifikovali, že celková délka řízení je zcela nepřiměřená, kdy se jednalo o jednoduché řízení jak skutkově, tak právně a žalobci nijak nepřispěli k jeho délce. Žalobci se pak zejména vyjádřili k významu daného řízení pro jejich soby, kdy uvedli, že je značný, neboť předmětné řízení se týká nezákonného umístění a povolení stavby předmětného řadového rodinného domu, která má přímý negativní vlivy na vlastnického právo žalobců k nemovitosti s tímto domem přímo sousedícím. Tuto skutečnost pak konstatoval i správní orgán ve svém rozhodnutí ze dne 13. 7. 2011. Stavba byla povolena v rozporu s územním plánem, když namísto zeleně byla povolena a následně i postavena předmětná nemovitost a tím došlo k poklesu hodnoty nemovitosti ve vlastnictví žalobců, ke zhoršení pohody bydlení a životních podmínek žalobců. Žalobci se tak domnívají, že v řízení došlo k porušení jejich práv zaručených v čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod a v čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen „Úmluva“). Žalobci upozornili, že v podstatě totožná věc byla již zdejším soudem řešena, a to v řízení vedeném pod sp. zn. [spisová značka], a řízení vedeném u Městského soudu v Praze pod sp. zn. [spisová značka], kdy z rozhodnutí v těchto řízením vyplývá, že nárok žalobců na náhradu nemajetkové újmy je po právu. V žalobě pak žalobci popsali jednotlivá rozhodnutí, která byla v rámci správního řízení vydávána, tak jak budou uvedena níže, což účastníci učili nesporným.

4. Žalovaný navrhl žalobu v plném rozsahu zamítnout s tím, že má za to, že nebyly splněny podmínky aplikovatelnosti čl. 6 Úmluvy na dané správní řízení o obnově sloučeného řízení o umístění a povolení stavby rodinného domu. Dle žalovaného nelze dále vycházet z celkové délky řízení, kdy v dané věci může jít pouze o nesprávný úřední postup dle ust. § 13 věta druhá zákona č. 82/1998 Sb., přičemž otázkou přiměřenosti délky řízení se v těchto typech správních řízení nelze zabývat. Dále namítl, že se v případě žalobců nemajetková újma nepresumuje a je nutné ji v řízení prokázat, což se nestalo. Na jednání konaném dne 21. 9. 2022 pak žalovaný učinil nesporným výčet správních rozhodnutí vydaných v daném řízení, tak jak je specifikují žalobci ve svém návrhu ze dne 11. 8. 2020.

5. Ve věci bylo rozhodnuto rozsudkem ze dne 23. 9. 2022 č.j. [spisová značka], kterým soud prvního stupně přiznal každému ze žalobců částku 380 000 Kč jako nárok za nemajetkovou újmu způsobenou jim státem nesprávným úředním postupem v podobě průtahů ve správním řízení. Proti tomuto rozsudku podala žalovaná včasné odvolání. Odvolací soud svým usnesením ze dne 14. 6. 2023 č.j. [spisová značka] rozsudek soudu prvního stupně zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení. Odvolací soud zejména konstatoval, že soud prvního stupně se relevantně nevypořádal s obranou žalované, zejména námitkou o neaplikovatelnosti č.l. 6 odst. 1 Úmluvy a zejména pak s argumentem žalované o možném snížení zadostiučinění s ohledem na to, že žalobci vzali zpět své odvolání rozhodnutí o umístění a povolení všech sedmi domů. Žalovaná rovněž namítala snížení zadostiučinění ve vztahu na paralelně běžících šest řízení o povolení obnovy řízení.

6. Odvolací soud zavázal soud prvého stupně zejména k dostatečnému zjištění průběhu namítaného řízení, ve smyslu chronologie úkonů účastníků řízení a ve věci rozhodujících orgánů a následně takto zjištěný skutkový stav podrobit právnímu posouzení ve smyslu ustanovení §31a odst. 3 OdpŠk. Dále k náležitému zjištění důvodů kasačních zásahů nadřízených správních orgánů, resp. správních soudů, kdy kasační zásahy jsou pro žalovanou přitěžující okolností jen tehdy, pokud k rušení rozhodnutí dojde z důvodu nerespektování závazného právního názoru soudu (správního orgánu) vyššího stupně, výlučně z důvodu nepřezkoumatelnosti zrušovaného rozhodnutí nebo z důvodu jeho jiné procesní vady, případně z důvodu, že soud (správní orgán) ve svém později zrušeném rozhodnutí nerespektoval stanovisko nebo rozhodnutí Nejvyššího soudu. V neposlední řadě pak řádného se vypořádání s námitkami žalované.

7. Žalobci k věci ještě specifikovali, že dané řízení o povolení obnovy sloučeného řízení o umístění a povolení stavby řadového rodinného domu č. [hodnota] na pozemku p. č. [Anonymizováno] a [Anonymizováno] k. ú. [adresa] bylo zahájeno návrhem žalobců na obnovu řízení ze dne 5. 9. 2005. Tento návrh žalobci podali zejména proto, že vyšly najevo nové skutečnosti nebo důkazy, které mohly mít podstatný vliv na rozhodnutí a nemohly být v řízení uplatněny bez zavinění žalobců dříve, resp. podklady pro rozhodnutí byly nepravdivé. Žalobcům tak do doby, než se seznámili s údaji o rodinných domech č. [hodnota], nebylo a nemohlo být známo, že kapacita dané funkční plochy (daná mírou využití území stanovenou územním plánem prostřednictvím koeficientu podlažních ploch a koeficientu zeleně – viz například vyjádření žalobců v řízení o povolení obnovy sloučeného řízení o umístění a povolení stavby řadového rodinného domu č. [hodnota] ze dne 14. 5. 2012) je již překročena, a že tedy i umístění a povolení řadového rodinného domu č. [hodnota] nemůže být přípustné.

8. Nebylo by tedy důvodu, aby žalobci samostatně dále brojili proti umístění a povolení stavby domu č. [hodnota], když jim nebyly známy (bez jejich viny) údaje k tomu potřebné; žalobci nemohli svá práva účinně v řízeních o umístění a povolení předmětných řadových rodinných domů hájit a činí tak prostřednictvím návrhu na obnovu řízení, který byl podán hned poté, co se žalobci dozvěděli o důvodech obnovy řízení (pokud by žalobci o důvodech obnovy věděli či mohli vědět dříve, nebrali by své námitky zpět).

9. Žalobci k výši odškodnění uvedli, že na něj nemůže mít vliv to, že byli odškodněni v jiných správních řízeních. Žalobci navíc připomínají, že tento dům č. [hodnota] se liší od ostatních rodinných domů č. [hodnota] jednak tím, že nepřiměřená délka správního řízení o návrhu žalobců na obnovu řízení týkajícího se domu č. [hodnota] je značně delší, než tomu bylo v řízeních o návrhu žalobců ve vztahu k domům č. [hodnota], jednak dům č. [hodnota] je domem nejbližším k nemovitostem žalobců. Žalobci rovněž uvedli, že vývoj řízení o stavbu domu č. [hodnota] nebyl minimálně od 15. 11. 2006 totožný s řízeními vedenými k domům č. [hodnota].

10. Správní řízení bylo ukončeno rozhodnutím Magistrátu hlavního města Prahy ze dne 30. 4. 2024 č. j. [spisová značka]. Žalobci podali proti tomuto rozhodnutí správní žalobu.

11. Žalovaná ještě specifikovala ve vztahu na zpětvzetí námitek ze strany žalobců, kdy žalobci toto učinili, neboť odkoupili část pozemku od stavebníka České nemovitosti a.s., čímž se dobrovolně vzdali procesní obrany v původním řízení jako protihodnotu vůči nebránění stavebnímu záměru a tato skutečnost má vliv minimálně na kritérium významu řízení pro účastníky. Žalovaná rovněž nesporovala počátek správního řízení. Žalovaná tak stále trvá na tom, že tvrzená újma ze strany žalobců by být odškodněna neměla, či by měla být výrazně snížena, vzhledem k výše uvedeným skutečnostem.

12. Mezi účastníky tak není sporu o skutkovém průběhu správních řízení o povolení obnovy u předmětného rodinného domu, jakož i domů č. [hodnota] tak, jak vyplývá ze správních spisů, které soud připojil a provedl k důkazu a tak jak účastníci postupně specifikovali ve svých vyjádřeních žalobci specifikovali ve svém návrhu. Dále pak mezi účastníky není sporu, že celková délka předmětného správního řízení trvala ode dne 5.9.2005 až do dne 25. 9. 2024, tedy do dne rozhodnutí soudu, neboť v den rozhodnutí soudu, nebylo správní řízení ještě skončeno, tedy 19 let a 20 dnů.

13. Soud v řízení provedl následující listinné důkazy, ze kterých zjistil následující skutkový stav potřebný pro rozhodnutí ve věci samé:

14. Z výzvy žalobců k náhradě nemajetkové újmy ze dne 13.12.2019, která byla žalovanému doručena dne 16.12.2019, u řadového rodinného domu č. [hodnota] bylo zjištěno, že žalobci vyzvali žalovaného k náhradě nemajetkové újmy způsobené nezákonnými rozhodnutími a nesprávným úředním postupem, před podáním žaloby.

15. Soud dále provedl k důkazu správní spis Úřadu městské části [adresa] k RD č.[hodnota], [spisová značka], správní spis Úřadu městské části [adresa] [spisová značka] a spisem Magistrátu hl. m. Prahy [spisová značka], jakož i spis Městského soudu v Praze sp.zn. [spisová značka] a zjistil, tyto skutečnosti:

16. Dne 5. 9. 2005 žalobci podali k Úřadu městské části [adresa] žádost na povolení obnovy sloučeného řízení o umístění a povolení stavby řadového rodinného domu č. [hodnota]. umístěného na pozemcích (před rozdělením) p. č. [Anonymizováno] a [Anonymizováno] k. ú. [adresa], ulice k [adresa], neboť důkazy (projektová dokumentace) se ukázaly býti nepravdivými. Dne 7. 11. 2005 bylo vydáno Úřadem městské části [adresa] pod č. j. [spisová značka] rozhodnutí, kterým byla zamítnuta tato žádost o obnovu řízení o umístění a povolení stavby řadového RD č. [hodnota]. Toto rozhodnutí bylo zrušeno z důvodu nezákonnosti, a to na základě odvolání žalobců, rozhodnutím Magistrátu hl. _m. Prahy ze dne 6. 3. 2006, SP. zn. [spisová značka] Následně však Úřad městské části [adresa] žádost o obnovu řízení opět zamítl, a to svým rozhodnutím ze dne 28. 7. 2006, č. j. [spisová značka]. Toto rozhodnutí bylo opět z důvodu nezákonnosti zrušeno, a to na základě odvolání žalobců, rozhodnutím Magistrátu hl. m. Prahy ze dne 15. 11. 2006, SP. zn. [spisová značka]. Úřad městské části [adresa] však žádost o obnovu daného řízení opět zamítl, a to ze dne 21. 3. 2007, č. j. [spisová značka]. Magistrát hl. m. Prahy sice toto rozhodnutí Úřadu městské části [adresa] potvrdil, toto rozhodnutí však bylo zrušeno rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 12. 6. 2009, č. j. [spisová značka]. Posledně uvedené rozhodnutí Úřadu městské části [adresa] pak bylo zrušeno rozhodnutím Magistrátu hl. m. Prahy ze dne 13. 11. 2009, [spisová značka]. Následně žalobci vznesli námitku podjatosti [tituly před jménem] [jméno FO], který měl věc přidělenou k vyřízení, a to z důvodu jeho pracovní minulosti u investora stavby rodinného domu č. [hodnota]. Zároveň byla vznesena námitka podjatosti vedoucí odboru výstavby ing. [jméno FO], neboť ačkoli [tituly před jménem] [jméno FO] musel předkládat při přijetí na úřad svůj životopis, kde musela být jeho činnost pro České nemovitosti, a.s., uvedena, ponechala mu vyřizovat tuto věc, ačkoli v daném řízení není zcela zjevně osobou nepodjatou. Dne 18. 2. 2010 bylo tajemníkem Uřadu městské části [adresa] vydáno usnesení č. j. [spisová značka] kterým se rozhoduje, že [tituly před jménem] [jméno FO], vedoucí odboru výstavby Úřadu městské části [adresa], není vyloučena z úkonů, při jejichž provádění by mohla ovlivnit výsledek řízení o povolení obnovy sloučených řízení o umístění a povolení daných staveb. Toto rozhodnutí bylo zrušeno rozhodnutím Magistrátu hl. m. Prahy ze dne 9. 6. 2010, SP. zn. [spisová značka]. Magistrát hl. m. Prahy v uvedeném rozhodnutí též uvedl, že [tituly před jménem] [jméno FO], vedoucí odboru výstavby Úřadu městské části [adresa], měla být vyloučena z projednávání a rozhodování dané věci, neboť se přímo podílela na vydání rozhodnutí v řízeních, jejichž obnova se navrhuje. Následně Uřad městské části [adresa] řízení o obnově zastavil, a to usnesením Uřadu městské části [adresa] ze dne 31. 5. 2010, č. j. [spisová značka] kterým bylo zastaveno řízení o obnově řízení o umístění a povolení stavby řadového RD č. [hodnota]. Toto rozhodnutí bylo zrušeno na základě odvolání žalobců rozhodnutím Magistrátu hl. m. Prahy ze dne 27. 9. 2010, SP. zn. [spisová značka]. Úřad městské části [adresa] však žádosti o obnovu řízení opět zamítl, a to rozhodnutí Úřadu městské části [adresa] ze dne 13. 7. 2011 (bez č. j.). Vzhledem k nezákonnosti tohoto rozhodnutí bylo toto zrušeno na základě odvolání žalobců rozhodnutím Magistrátu hl. m. Prahy ze dne 28. 12. 2011, SP. zn. [adresa], kterým bylo opět zastaveno řízení o obnovu řízení. Proti tomuto rozhodnutí podali žalobci v zákonné lhůtě odvolání. Dne 5. 12. 2012 bylo žalovaným pod č. j. S—MI-IMP [č. účtu]/0ST/Je vydáno rozhodnutí, kterým se odvolání žalobců zamítají a napadené usnesení Uřadu Městské části [adresa] se potvrzuje. Proti tomuto rozhodnutí žalovaného byla podána správní žaloba, které Městský soud v Praze vyhověl a svým rozsudkem ze dne 27. 5. 2016, č. j. [spisová značka], rozhodnutí žalovaného zrušil. Posledně uvedené usnesení Uřadu městské části [adresa] pak bylo zrušeno rozhodnutím žalovaného ze dne 7. 2. 2017, č. j. [spisová značka] Jelikož byl následně prvostupňový orgán nečinný, byla podána žaloba na ochranu nečinnosti správního orgánu v tomto řízení (projednávaná pod SP. zn. [spisová značka]) Dne 24. 4. 2019 bylo Úřadem městské části [adresa], odbor výstavby, vydáno pod č. j. [spisová značka] rozhodnutí, kterým se zamítá žádost žalobců o povolení obnovy sloučeného řízení o umístění a povolení stavby řadového rodinného domu č. [hodnota] na pozemku původně p. č. [Anonymizováno] k. ú. [adresa] (řízení bylo ukončeno rozhodnutím Úřadu městské části [adresa], odbor výstavby, ze dne 18. 4. 2005, č. j. [spisová značka] Proti tomuto rozhodnutí podali žalobci v zákonné lhůtě odvolání. Dne 23. 8. 2019 bylo Magistrátem hl. m. Prahy pod č. j. [spisová značka] vydáno rozhodnutí, kterým se odvolání žalobců zamítají a napadené rozhodnutí Úřadu Městské části [adresa] se potvrzuje. Toto rozhodnutí napadli žalobci správní žalobou ze dne 3. 10. 2019, o které bylo rozhodnuto rozsudkem Městského soudu v Praze č.j. [spisová značka] ze dne 28. 2. 2022 a rozhodnutí Magistrátu hl. m. Prahy zrušeno a věc mu byla vrácena k novému rozhodnutí. Magistrát hl. m. Prahy podal dne 9. 3. 2022 proti uvedenému rozsudku kasační stížnost, o které bylo rozhodnuto rozsudkem Nejvyššího správního soudu č.j. [spisová značka] ze dne 24. 11. 2023, kdy kasační stížnost byla zamítnuta. Proti rozhodnutí Úřadu městské části [adresa], odbor výstavby, které bylo vydáno dne 24. 4. 2019 pod č. j. [spisová značka] podali žalobci v zákonné lhůtě odvolání. Dne 30. 4. 2024 bylo Magistrátem hl. m. Prahy pod č. j. [spisová značka] vydáno rozhodnutí, kterým se odvolání žalobců zamítají a napadené rozhodnutí Úřadu Městské části [adresa] se potvrzuje. Žalobci podali proti tomuto rozhodnutí správní žalobu.

17. Z odůvodnění rozhodnutí ze dne 30. 4. 2024, č. j. [spisová značka], soud mimo jiné zjistil, že „Druhou podmínkou je, že vyšly najevo dříve neznámé skutečnosti nebo důkazy, které existovaly v době původního řízení, a které účastník, jemuž jsou ku prospěchu, nemohl v původním řízení uplatnit, nebo se provedené důkazy ukázaly nepravdivými. … Stavební úřad v průběhu řízení připustil, že v řízení, zakončeném vydáním předmětného rozhodnutí o povolení stavby pochybil, když do něj převzal nepravdivé údaje uvedené v projektové dokumentaci. Odvolací správní orgán v návaznosti na výše uvedené, zejména na rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 27.5.2016, uvádí, že v situaci, kdy nepravdivost údajů v projektové dokumentaci neodhalil stavební úřad, nelze po odvolatelích požadovat, aby v rámci rozumné míry obezřetnosti ověřovali údaje v předložené projektové dokumentaci a zda bylo možné rozpoznat, že uvedené údaje jsou nepravdivé. Druhá podmínka pro povolení obnovy řízení je tedy splněna.“.

18. Z rozsudku Obvodního soudu pro Prahu1 č.j. [spisová značka] ze dne 10. 10. 2017, který byl potvrzen rozsudkem Městského soudu v Praze č.j. [spisová značka] ze dne 15. 6. 2018, bylo zjištěno, že nemajetková újma žalobců způsobená průtahy ve správních řízeních o obnovu řízení vedené ohledně řadových domů č. [hodnota], a to konkrétně za dobu od 5. 9. 2005 do 4. 11. 2015 , již byla odškodněna.

19. Během soudního jednání konaného dne 8.4.2022 byli vyslechnuti žalobce a) [tituly před jménem] [jméno FO] a žalobkyně b) [Jméno žalobce B]. Žalobce a) vypověděl, že dům zakoupili v roce 1995 jako koncový řadový dům s tím, že tyto řadové domy vyčerpaly kapacitu zastavěnosti pro dané území. Výstavbou dalšího řadového domu tak došlo k zastínění nemovitosti žalobců a změně výhledu, kdy žalobci mají nyní výhled do štítové zdi domu, vzdálené 10 metrů od jejich nemovitosti. Pozemky, na kterých byla prováděna výstavba, sousedily s pozemkem žalobců, ti se však mohli účastnit pouze stavebního řízení u rodinného domu č. 7, který s domem žalobců bezprostředně sousedil, kdy se jedná právě o dané správní řízení. Po nabytí právní moci stavebních povolení žalobci zjistili, že projektová dokumentace byla záměrně upravena, a to tak, že původní řadové domy byly na plochu zmenšeny a následně pak koeficient mezi zastavěnou a nezastavěnou plochou byl jiný, než byla realita. V reálu byl územní plán překročen o 95 % ve srovnání s tím, co mělo být dodrženo dle příslušného parametru. Jedná se o nepřekročitelný parametr. Žalobce a) dále uvedl, že se doslechl o propojení mezi zaměstnanci [právnická osoba] jako stavebníkem se zaměstnanci státní správy a Magistrátu hl. m. Prahy. Jednáním státní správy, Městské části a Magistrátu vnímal žalobce a) jako velmi pohrdavé, čímž mu byla způsobena morální újma.

20. Žalobkyně b) při výpovědi uvedla, že souhlasí s tím, co uvedl žalobce a). Obnovy řízení žádali z důvodu rozporů mezi skutečností a projektem ke stavbě předmětného rodinného domu, k tomu také získali dokumentaci, avšak úředníci Městské části [adresa] činili vše, aby v řízení byly průtahy a domy byly zrealizovány co nejdříve. Žalobkyně b) tak zejména upozornila na to, že nesrovnalosti v projektu odhalili ještě před samotným zahájením stavby, pročež se domnívali, že dosáhnou spravedlnosti a stavba nebude zahájena. K tomuto úsudku je vedla zejména ta skutečnost, že se jednalo o prosté a jednoznačné matematické výpočty, o jejichž správnosti nemohlo být sporu. Proto do dané věci vložili většinu svého volného času a značné úsilí. Vzhledem ke stále stejnému postoji státní správy se žalobci dostali do nekonečného kolečka, které vedlo k jejich frustraci, kdy žalobci nedosáhli cíle, v který doufali. Žalobci dospěli k přesvědčení po mnoha letech trvajícího správního řízení, že domoci se spravedlivého rozhodnutí je v podstatě nemožné. Žalobkyně b) velmi negativně především vnímá, že vložili finanční prostředky do bydlení, které se nakonec z důvodu i postupu správních orgánů, ukázalo jako nevyhovující. Výstavba domu č. 7 velmi narušila jejich kvalitu bydlení, a to zejména z hlediska zastínění, zvýšené vlhkosti, blízkosti štítové zdi tohoto domu k jejich obytnému prostoru, která mimo jiné hyzdí výhled a zároveň zvyšuje hlučnost, když veškeré zvuky se od ní odrážejí směrem k nemovitosti žalobců. Celkový přístup státní správy, stavebního úřadu pak žalobkyně b) vnímá jako demotivující a beroucí jí víru ve spravedlnost.

21. Po právní stránce soud vychází ze zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem, v platném znění.

22. Podle § 1 odst. 1 tohoto zákona stát odpovídá za podmínek stanoveným tímto zákonem za škodu způsobenou při výkonu státní moci.

23. Podle § 5 tohoto zákona stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu, která byla způsobena rozhodnutím, jež bylo vydáno v občanském soudním řízení, ve správním řízení, v řízení podle soudního řádu správního nebo v řízení trestním, nebo nesprávným úředním postupem.

24. Podle § 13 odst. 1 citovaného zákona odpovídá stát za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem, přičemž nesprávným úředním postupem je také porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Nestanoví-li zákon pro provedení úkonu nebo vydání rozhodnutí žádnou lhůtu, považuje se za nesprávný úřední postup rovněž porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě.

25. Podle § 31a odst. 1 cit. zák. se bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje podle tohoto zákona též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu. Podle odstavce 2 cit. ust. se zadostiučinění poskytne v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo. Podle odstavce 3 cit. ust. pak platí, že v případech, kdy nemajetková újma vznikla nesprávným úředním postupem podle § 13 odst. 1 věty druhé a třetí, přihlédne se při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění rovněž ke konkrétním okolnostem případu, zejména k celkové délce řízení, složitosti řízení, jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům řízení, a k tomu, zda využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení, postupu orgánu veřejné moci během řízení a významu předmětu řízení pro poškozeného.

26. Uvedená právní úprava zakotvuje odpovědnost státu za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem spočívajícím v tom, že nebylo rozhodnuto v přiměřené lhůtě. Úprava postihuje případy, kdy poškození jsou vystaveni frustracím z nepřiměřeně dlouhého průběhu řízení. Přiměřenost délky řízení závisí na okolnostech jednotlivých případů. Rozhodující je přitom celková délka řízení, za kterou je náhrada poskytována. Nejedná se o odškodňování poškozeného za jednotlivý průtah v řízení (k tomu srovnej Stanovisko Nejvyššího soudu ze dne 13. 4. 2011, sp. zn. Cpjn 206/2010). V tomto smyslu Nejvyšší soud ve svém usnesení ze dne 19. 12. 2012, sp. zn. 30 Cdo 1355/2012, také dovodil, že jednotlivé průtahy v řízení nemusí vždy znamenat, že došlo k porušení práva na přiměřenou délku řízení, jestliže řízení jako celek odpovídá dobou svého trvání času, v němž je možné skončení řízení v obdobné věci zpravidla očekávat. Není tedy možné stanovit nějakou abstraktní lhůtu, kterou by bylo možné pokládat za přiměřenou, ale je třeba vždy přihlížet ke konkrétním okolnostem individuálního případu. Proto již při posouzení přiměřenosti délky řízení (tedy nejenom při určení výše zadostiučinění) je třeba vycházet z kritérií příkladmo stanovených v § 31a odst. 3 ZOŠ. Za porušení zásady rychlosti řízení, které je ve svém důsledku nesprávným úředním postupem ve smyslu výše citovaného ustanovení § 13 ZOŠ, lze považovat jen takový postup v řízení, kdy doba jeho průběhu neodpovídá složitosti, skutkové a právní náročnosti projednávané věci a kdy délka řízení tkví v příčinách vycházejících z působení soudu (správního orgánu) v projednávané věci; oproti tomu stát nemůže odpovídat za průtahy, které jsou způsobené nedostatkem součinnosti či dokonce záměrným působením ze strany účastníků či jsou vyvolány jinými okolnostmi (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 8. 2. 2001, sp. zn. 25 Cdo 38/2000).

27. Nárok žalobců uplatněný je majetkovým nárokem soukromoprávní povahy spadajícím pod čl. 6 odst. 1 Evropské úmluvy o lidských právech (dále též jen „Úmluva“) a čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod (dále též jen „Listina“) a je tu namístě vycházet ze závěrů stanoviska Nejvyššího soudu sp. zn. Cpjn 206/2010, kdy řízení o vybudování domu č. 7, který přímo sousedí s nemovitostí žalobců. Je tak nutno dospět k závěru, že předmětné stavební řízení se dotýkalo základních práv a svobod žalobců, zejména jejich práva vlastnického, a právo žalobců na přiměřenou délku předmětného řízení je dáno (v tomto ohledu srov. rozsudek ze dne 28. 2. 2017, sp. zn. 30 Cdo 5103/2015, ve kterém se Nejvyšší soud zabýval danou otázkou ve vztahu ke stavebnímu řízení o povolení stavby).

28. Soud hodnotil především délku předmětného řízení správního a soudního jako celku, které započalo 5. 9. 2005 a do dne rozhodnutí soudu nebylo skončeno, soud tedy počítal odškodňovanou dobu do dne svého rozhodnutí, tedy 25. 9. 2024. Řízení tedy trvalo 19 let a 20 dnů. Tato délka řízení je třeba nepochybně považovat za nepřiměřenou (nezákonnou), přičemž k tomuto soud s ohledem na závěry Nejvyššího soudu dodává, že i takové řízení, které v sobě nemá ani jeden průtah, tzn. orgán postupoval správně, může být v konečném důsledku nepřiměřené dlouhé. V takovém případě se pak dle výše citovaného stanoviska Nejvyššího soudu vznik nemajetkové újmy na straně poškozeného účastníka předpokládá, újma totiž spočívá v nejistotě účastníka o tom, jak řízení dopadne, přičemž zásadně je namístě poskytnutí peněžitého zadostiučinění, neboť pouhé konstatování porušení práva se jeví (a to konkrétně i v tomto případě) jako nedostačující.

29. Soud tedy uzavírá, že stavební řízení, resp. řízení o žádosti na povolení obnovy bylo nepřiměřeně dlouhé (o tom přitom svědčí i jednotlivá kritéria dle § 31 odst. 3 ZOŠ, kterými se soud zabývá níže v textu tohoto rozsudku). Bylo tak na zdejším soudu, aby vyhodnotil, jakou formu odškodnění je namístě žalobcům přiznat. Pokud pak bude namístě přiznat žalobcům přiměřené zadostiučinění v penězích, má soud vyhodnotit, jaká má být výše tohoto zadostiučinění, a to dle kritérií uvedených v ZOŠ, Stanovisku (Stanovisko Nejvyššího soudu ze dne 13. 4. 2011, sp. zn. Cpjn 206/2010) a související judikatuře.

30. Soud dospěl k závěru, že žalobci svým jednáním nijak extenzivně nepřispěli k délce daného řízení, jejich podání byla jasná stručná a srozumitelné. Používali adekvátní a zákonem předvídané procesní prostředky k ochraně svých práv. K tomuto závěru soud odkazuje na výše detailně popsaný průběh správního řízení, ze kterého je zřetelně vysledovatelné, že žalobci k délce řízení významným způsobem nepřispěli.

31. Stejně tak soud nesdílí názor žalované, že by význam řízení byl pro žalobce pouze nepatrný. V projednávané věci jde o řízení o na povolení obnovy sloučeného řízení o umístění a povolení stavby řadového rodinného domu č. [hodnota]. umístěného na pozemcích (před rozdělením) p. č. [Anonymizováno] a [Anonymizováno] k. ú. [adresa], ulice k [adresa]. Daná stavba těsně sousedí s domem žalobců a její výstavbou bylo zasaženo do komfortu bydlení žalobců, neboť mimo jiné zamezila ve výhledu z domu žalobců. Již z uvedeného zřetelně plyne, že žalobci měli nezanedbatelný zájem na výsledku řízení, kdy se jedná o kvalitu jejich bydlení.

32. Je tedy nutno uzavřít, že samotné konstatování práva (spojené s omluvou) se v nynější věci nejeví jako dostatečné. Je naopak namístě poskytnout přiměřené zadostiučinění v penězích.

33. Soud tedy veden mj. právě uvedeným přistoupil k určení výše přiměřeného zadostiučinění v penězích.

34. Při stanovení výše finanční kompenzace soud přihlédl ke konkrétním okolnostem případu dle kritérií stanovených v § 31a odst. 3 ZOŠ, tj. k celkové délce řízení, ke složitosti řízení, k jednání poškozeného, k postupu orgánů veřejné moci během řízení a k významu předmětu řízení pro poškozeného.

35. Jak bylo uvedeno výše řízení trvalo od 5.9.2005 a do dne rozhodnutí soudu nebylo skončeno, soud tedy počítal odškodňovanou dobu do dne svého rozhodnutí, tedy 25. 9. 2024. Řízení tedy trvalo 19 let a 20 dnů. Základní částka odškodnění, jež je dle výše cit. stanoviska zásadně odůvodněná v rozmezí 15 – 20 tisíc Kč ročně. Soud základní odškodnění určil na horní hranici uvedeného rozmezí (20 000 Kč za rok řízení), neboť došel k závěru, že celková délka je zcela extrémně dlouhou, excesivní, kdy řízení o povolení obnovy řízení není typově ani právně řízením složitým. Tato konstatování odůvodňuje přistoupit k odškodnění při samé horní hranici daného rozpětí.

36. Celková délka řízení byla zjištěna v trvání 19 let a 20 dnů. Jak bylo uvedeno v bodě 17 tohoto odůvodnění, v rámci řízení vedeného u zdejšího soudu pod sp. zn. [spisová značka] byl nárok žalobců za dobu od 5. 9. 2005 do 4. 11. 2015 odškodněn, i když se jednalo o odškodnění rovněž řízení o návrhu na obnovu řízení, vztahující se však k domům č. [hodnota]. Soud konstatuje, že mezi průběhem správních řízení k domům č. [hodnota]. a k domu č. [hodnota] existovaly rozdíly sice rozdíly, nicméně použitá argumentace žalobců a jednotlivé procesní úkony byly obdobné. Soud proto přistoupil v rámci tohoto řízení k odškodnění průtahů za dobu od 5. 11. 2015 do 25. 9. 2024, což odpovídá 3 247 dnům. Taková délka řízení je pak nepřiměřenou a rovněž nezákonnou, neboť správní řízení před MČ a následně Magistrátem, kterého byli žalobci účastníky, se řídí dle správního řádu. Ve smyslu ust. § 71 odst 3 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád tak mělo být rozhodnuto do 60 dnů, a to i v případě, že jde o zvlášť závažný případ. Zákonná lhůta tak dodržena nebyla, naopak byla mnohonásobně překročena. Sazba za jeden každý den trvání řízení odpovídá částce 54,79 Kč. Soud tak dospěl k základní částce ve výši 177 903 Kč (3 247 x 54,79 Kč).

37. Tuto částku pak soud dále modifikoval podle pravidel určených Stanoviskem, tj. zohlednil složitost řízení, jednání poškozeného, postup orgánů veřejné moci během řízení a význam předmětu řízení pro poškozeného.

38. Podle Stanoviska je v kroku zabývajícím se složitostí řízení nutno zohlednit procesní komplikace a skutkovou a hmotněprávní složitost případu. Vždy se má přihlížet k tomu, jak si v konkrétním případě počínal rozhodující orgán, neboť obecně platí, že ten by měl mít k dispozici takové procesní nástroje a takové schopnosti, aby se v co nejkratším čase vypořádal i s náročnějším případem. Složitost řízení zahrnuje ve své konkretizaci jednak počet instancí, v nichž byla věc řešena a dále složitost věci samu o sobě. V této souvislosti je však nutno upozornit na to, že účastník může zasáhnout do délky řízení i tím, že využívá svého procesního práva podávat opravné prostředky, popřípadě uplatňuje jiné námitky dané mu k dispozici procesními předpisy, a případ tak projednávají soudy, popřípadě jiné orgány veřejné moci, ve více stupních, což však zpravidla nelze klást k tíži poškozeného. Lze však vyjít z toho, že řízení ve více instancích obecně zakládá dobu potřebnou pro předložení věci přezkumnému soudu (resp. přezkumného správního orgánu), pro jeho přezkumné posouzení a pro případné promítnutí výsledků přezkumu do dalšího postupu v řízení, pročež je ospravedlnitelná celková délka řízení prodlužována zásadně o dobu za řízení před další instancí. Vedle toho je třeba zohlednit i další okolnosti provázející konkrétní řízení, tedy jednak jeho složitost skutkovou (rozsah účastníky tvrzených skutečností a z toho vyplývající rozsah prováděného dokazování a různorodost užitých důkazních prostředků – výslechy mnoha svědků, znalecké posudky, výslechy znalce apod.), složitost právního posouzení z hlediska aplikační i interpretační [závisející zejména na četnosti obdobných řízení s obdobnými skutkovými okolnostmi či existující judikatury a její ustálenosti (viz např. rozsudek senátu druhé sekce ESLP ze dne 25. 2. 2003, ve věci Tímár proti Maďarsku, stížnost č. 36186/97, odst. 35), povinnosti položit předběžnou otázku Soudnímu dvoru Evropské unie či předběžném vyřešení ústavnosti aplikovaného právního předpisu atd.].

39. Ohledně tohoto kritéria soud odkazuje na výše uvedené závěry týkající se toho, že řízení probíhalo po delší dobu, než by to bylo lze očekávat, a opakuje, že stavební řízení nebylo řízením nad míru složitým. Jednalo se o typické řízení o návrhu na obnovu řízení. Bylo na správních orgánech, aby v zásadě posoudily, zda došlo ke splnění podmínek pro připuštění obnovy řízení. Takové posouzení odpovídá základním činnostem stavebních orgánů.

40. Zohlednit je pak na druhou stranu nutno to, že věc bylo opakovaně řešena ve vícero stupních, a to jak v rámci správních orgánů, tak soudní soustavy. Na základě uvedeného dospěl soud k závěru, že částku odškodnění je nutno zvýšit o 10 %, neboť stavební řízení nebylo složitým řízením. Na jeho délce se však podepsalo i to, že věc byla opakovaně řešena před různými stupni soustavy správních orgánů a soudů. Zvýšení o více, než 10 % proto není namístě.

41. V dalším kroku se soud zabýval chováním poškozených, tedy chováním žalobců.

42. Podle Stanoviska jde o subjektivní kritérium, které může na celou délku řízení působit jak negativně, tak i pozitivně. Na jednu stranu může poškozený jako účastník řízení přispět k nárůstu jeho délky svou nečinností (např. nereagováním na výzvy) nebo naopak svou aktivitou ryze obstrukčního charakteru (např. opakované činění nejasných podání, navrhování provedení mnoha důkazů, četné změny žalobních návrhů atd.). Na druhou stranu může poškozený jakožto účastník řízení vyvíjet činnost alespoň teoreticky směřující ke zkrácení délky řízení – v což lze zahrnout i využití dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení způsobené nečinností rozhodujícího orgánu.

43. Žalobci nečinili v řízení žádná obstrukční podání. Reagovali na výzvy správních orgánů. Nežádali o prodloužení lhůt. Snažili se pak řízení urychlit i podněty na ochranu proti nečinnosti, jejichž existenci žalovaná nesporuje. Jejich podání byla jasná stručná věcná. Soud proto uzavřel, že žalobci žádným způsobem k délce daného řízení nepřispěli, pročež toto kritérium nepoužil.

44. Dalším kritériem je postup orgánu veřejné moci během řízení; tento může být kvalifikován buď jako snaha rozhodnout ve věci v co nejkratším možném čase, a to při zachování zákonem předepsaných procesních postupů, nebo na druhé straně jako bezdůvodná nečinnost, svévole či neschopnost vedoucí ke zbytečným prodlevám ve vyřizování případu (tzv. průtahy v řízení). Zohlednit v tomto ohledu lze například delší dobu, která uplynula mezi jednotlivými jednáními, či o prodlevy při předávání spisu mezi jednotlivými institucemi. Dodat lze, že toto kritérium souvisí s předchozími kritérii. Půjde tedy zejména o to, zda příslušný orgán v reakci na vzniklé procesní situace či v souvislosti s chováním účastníků využil či využíval všech jemu dostupných procesních prostředků, zda na podané návrhy reagoval bez prodlení či zda sám bez ohledu na chování účastníků řešením vedlejších (marginálních) otázek přispěl k celkové délce řízení Ohled je zde výjimečně možné brát i na dočasnou přetíženost konkrétního správního orgánu či konkrétní úřední osoby, avšak jinak by činitelé jako nedostatečná organizace práce, špatná personální situace, nedokonalá právní úprava atd., mající svůj původ uvnitř právního systému, neměly sloužit k ospravedlnění nepřiměřené délky řízení.

45. Z provedeného dokazování jednak vyplynulo, že v rámci správního řízení jakož i řízení soudních docházelo ke kratším dílčím průtahům. Co však soud považuje za zcela signifikantní, je celkem sedm rozhodnutí prvostupňového orgánu o návrhu na obnovu řízení, která byla následně potvrzována či rušena odvolacím orgánem, zároveň v současné době probíhá již třetí řízení o správní žalobě. Tyto skutečnosti významným a zásadním způsobem ovlivnili celkovou délku řízení, a je nutno je hodnotit negativně. Soud tedy uzavírá, že postup správních orgánu je nutno hodnotit jako bezdůvodnou nečinnost, či spíše neschopnost vedoucí ke zbytečným prodlevám ve vyřizování případu. Z tohoto důvodu je nutno přiměřené zadostiučinění navýšit o dalších 40 %.

46. Dalším kritériem pak je význam řízení pro poškozené, tedy pro žalobce. Dle Stanoviska jde o velmi důležité objektivní kritérium, jemuž je třeba věnovat obzvláště velkou pozornost. Je možné určitým zobecňujícím postupem kvalifikovat jednotlivé skupiny (druhy) případů, a to podle předmětu řízení, čili podle práva či oprávněného zájmu, jichž se řízení dotýká. Typicky se jedná o trestní řízení (zejména je-li omezena osobní svoboda účastníka), dále řízení, jejichž předmětem je právo na ochranu osobnosti, rodinněprávní vztahy (zde zejména řízení ve věcech péče o nezletilé a věci výživného), řízení ve věcech osobního stavu, pracovněprávní spory či řízení o poskytnutí různých plnění ze strany státu (sociální dávky, dávky důchodového pojištění, dávky zdravotního pojištění, podpora v nezaměstnanosti atd.). Při této úvaze hraje tedy roli to, o jaká práva či povinnosti se dané řízení vede a do jaké míry jsou tato práva či povinnosti zpravidla důležitou součástí života jednotlivce. Jedná se o hledisko obecné, typové, k němuž není třeba vést dokazování, neboť plyne ze samotné podstaty zkoumaných řízení. K těmto typovým aspektům však může přistoupit i tvrzení žalobce (poškozeného) umocňující hloubku zásahu či ovlivnění jeho životní situace nepřiměřenou délkou daného řízení. V takovém případě je ale třeba, aby žalobce toto své tvrzení prokázal.

47. V nyní řešené věci jde o stavební řízení o povolení obnovy řízení. Takové řízení má pro jeho účastníky obecně spíše nižší význam, neboť se nejedná o řízení týkající se osobní svobody, či například rodinně právních vztahů. Naopak pro zvýšení významu řízení pro žalobce hovoří skutečnost, že se dlouhodobě nemohli dovolat svých práv, kdy bylo jimi zjištěno, že stavba domu č. 7 byla umožněna zkreslením údajů o koeficientu zastavěnosti. Žalobci se tak dlouhodobě potýkají s pocitem frustrace, z nemožnosti dovolat se svých práv. Po posouzení uvedeného soud dospěl k závěru, že zadostiučinění je nutno z těchto důvodů zvýšit o 20 %.

48. V touto souvislosti soud ani nepřisvědčil námitce žalované, že zájem žalobců na výsledku daného řízení byl ponížen, resp. že sami žalobci přispěli k tomu, že muselo být podána žádost o obnovení řízení, když se vzdali námitek v rámci řízení, o jehož obnovu žádají. Z provedeného dokazování vyplynulo, že v době, kdy se žalobci vzdali námitek nebyly jim známy skutečnosti vedoucí k návrhu na obnovu řízení.

49. Soud dále dospěl k závěru, že kromě popsaných kritérií je nutno v posuzované věci zohlednit i skutečnost, že v případě žalobců se jednalo o tzv. sdílenou újmu.

50. Stanovisko k danému uvádí, že v případě řízení, v němž vystupovalo více účastníků žádajících náhradu nemajetkové újmy za jeho nepřiměřenou délku, je možno částku odškodnění náležející každému z nich přiměřeně snížit oproti částce, jež by byla poškozenému přiznána v případě, že by se řízení na jedné straně účastnil sám. Takový přístup považuje Nejvyšší soud za správný, neboť v případě více poškozených nepřiměřenou délkou řízení je jejich újma do určité míry – jako procesní stranou – sdílena. Z toho důvodu lze s přihlédnutím k počtu poškozených odškodnění, které by bylo přiznáno každému z nich, přiměřeně snížit, a to u vysokého počtu poškozených i podstatně.

51. Vzhledem k tomu, že žalobci po dobu celého řízení vystupovali společně, a to jednak na základě manželské, tedy rodinné vazby a jednak na základě toho, že se jednalo o právo bydlení k jejich společné nemovitosti, dospěl soud k závěru, že se u žalobců jednalo o újmu sdílenou. Z tohoto důvodu přistoupil k ponížení zadostiučinění o 20 %.

52. Soud pak ještě kromě kritérií uvedených výše zhodnotil dále i skutečnost, že dané řízení trvalo po extrémně dlouhou dobu (19 let a 20 dnů), a z tohoto důvodu částku ještě navýšil o dalších 20 %.

53. Soud tedy celkově přistoupil k navýšení základní částky pro každého z žalobců o 70 % a dospěl tedy k částce 302 435 Kč pro každého z žalobců. Ve zbytku pak nárok žalobců zamítl. Zároveň soud žalobcům přiznal nárok na příslušenství v podobě zákonného úroku z prodlení v souladu s ust. § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník a s vládním nařízením č. 351/2013 Sb.

54. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ustanovením § 142 odst. 3 o.s.ř., dle něhož i když měl účastník ve věci úspěch jen částečný, může mu soud přiznat plnou náhradu nákladů řízení, měl-li neúspěch v poměrně nepatrné části nebo záviselo-li rozhodnutí o výši plnění na znaleckém posudku nebo na úvaze soudu. S ohledem na shora uvedené, kdy nárok žalobců, co do základu byl po právu a výše plnění pak závisela toliko na posouzení soudu, přiznal soud žalobcům náhradu nákladů řízení jako při plném úspěchu ve věci. Celkem tvořily náklady řízení částku ve výši 79 975 Kč. Náklady řízení žalobců sestávají z uhrazeného soudního poplatku ve výši 2 000 Kč a do doby, než byli zastoupeni právním zástupcem dle ust. § 151 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., o.s.ř., ve spojení s ust. § 2 odst. 3 vyhlášky č. 254/2015 přiznal žalobcům paušální náhradu ve výši 300 Kč za 2 úkony (návrh na zahájení řízení a předžalobní výzvu) celkem 1 600 Kč a dále z nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená § 9 odst. 4) písm. a), § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 50 000 Kč sestávající z částky 3 100 Kč za každý z 12 úkonů právní služby uvedených v § 11 odst. 1 a. t. a včetně 5 paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. Dle ust. § 12 odst. 4 a.t. je odměna, při zastupování dvou nebo více osob, snížena o 20 %. Výsledná odměna za jeden úkon právní služby pro 2 žalobce tak činí částku 4 960 Kč. Soud žalobcům přiznal náhradu nákladů řízení za 12 úkonů právní služby uvedených v § 11 odst. 1 a. t. a paušální náhradu výdajů dle § 13 advokátního tarifu v částce 300 Kč (převzetí a příprava, vyjádření ve věci ze dne 14.1.2021, 26.4.2022, 2. 5. 2024, 5. 6. 2024 a 9. 9. 2024, vyjádření k odvolání žalované ze dne 23. 9. 2022 a účast při jednání dne 8.4.2022, 21.9.2022, 17. 4. 2024, 2. 9. 2024 a 25. 9. 2024) a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 63 120 Kč ve výši 13 255 Kč. Náklady žalobců tak dosáhly celkem částky 79 975 Kč.

55. Vzhledem k tomu, že žalobci byli v řízení zastoupeni advokátem, uložil soud ve smyslu § 149 odst. 1 o.s.ř. celkovou částku náhrady nákladů řízení zaplatit k rukám advokáta, jak je uvedeno ve výroku V. tohoto rozsudku.

Poučení