13 Co 342/2020- 865

Rubrum

Městský soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Elišky Mrázkové a soudců JUDr. Pavla Vlacha a Mgr. Blanky Vernerové v právní věci žalobce: [osobní údaje žalobce] sídlem Národní [číslo], [obec a číslo] zastoupený advokátem JUDr. [jméno] [příjmení] sídlem [adresa] proti žalované: [osobní údaje žalované] [anonymizováno 5 slov] sídlem [adresa] o náhradu škody, k odvolání obou účastníků proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], [anonymizováno] znění doplňujícího rozsudku ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], takto:

Výrok

I. Rozsudek soudu prvního stupně se [anonymizováno] výroku o věci samé co do částky [částka] s úrokem z prodlení [anonymizováno] výši 12% ročně od [datum] do zaplacení zrušuje a řízení se v tomto rozsahu zastavuje, co do úroku z prodlení z částky [částka] [anonymizováno] výši 12% ročně od [datum] do zaplacení se potvrzuje a v rozsahu částky [částka] a [anonymizováno] výrocích o nákladech řízení se zrušuje a věc se vrací v tomto rozsahu soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

II. Doplňující rozsudek soudu prvního stupně se [anonymizováno] výroku o věci samé potvrzuje [anonymizováno] správném znění, že se zamítá žaloba o zaplacení částky činící 12% ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení.

III. Nařizuje se, aby v dalším řízení věc projednal a rozhodl jiný samosoudce Obvodního soudu pro Prahu 1 než JUDr. [jméno] [jméno] [příjmení].

Odůvodnění

1. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně zamítl žalobu o zaplacení částky [částka] s úrokem z prodlení [anonymizováno] výši 12% ročně z této částky od [datum] do zaplacení (výrok I) a uložil žalobci zaplatit žalované na náhradu nákladů řízení částku [částka] do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok II).

2. Doplňujícím rozsudkem (takto však neoznačeným a nedoplňujícím napadený rozsudek v číselné řadě o další výroky, obojí nesprávně – poznámka odvolacího soudu) soud prvního stupně zamítl žalobu o zaplacení další částky [částka] (výrok I) a uložil žalobci zaplatit žalované na náhradu nákladů řízení částku [částka] do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok II).

3. Soud prvního stupně tak rozhodl svým – v pořadí čtvrtým – rozsudkem o žalobě podané u něj dne [datum], poté, co byly jeho předchozí (vždy rovněž zamítavé) rozsudky ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], a ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], postupně zrušeny rozsudkem Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka], publikovaným pod [číslo] [rok] Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, jímž byl zrušen i potvrzující rozsudek Městského soudu v Praze ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], dále rozsudkem Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka], publikovaným pod [číslo] Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek (dále i jen„ [spisová značka]“), jímž byl zrušen i potvrzující rozsudek Městského soudu v Praze ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], a posledně usnesením Městského soudu v Praze jako soudu odvolacího ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], a věc mu byla vždy vrácena k dalšímu řízení. V posledně uvedeném usnesení odvolací soud vytkl soudu prvního stupně nerespektování závazných právních názorů formulovaných v [spisová značka], jež podrobně citoval.

4. Žalobce se podanou žalobou domáhal na žalované zaplacení žalovaných nároků (k jejich specifikaci viz níže) z titulu náhrady škody způsobené nesprávným úředním postupem žalované s tím, že je [anonymizováno] smyslu ustanovení § 97 zákona č. 121/2000 Sb., o právu autorském, o právech souvisejících s právem autorským a o změně některých zákonů (dále jen„ [anonymizováno] zákon“ či„ [anonymizováno]“) kolektivním správcem [anonymizováno] autorských práv jejich nositelů, které při správě zastupuje podle § 96 odst. 2 [anonymizováno]. Žalobce vznikl jako občanské sdružení v roce 1993. Rozhodnutím Ministerstva kultury ze dne [datum rozhodnutí], [číslo jednací], uveřejněným v částce [číslo], příloze 1 [anonymizována dvě slova], byl pověřen výkonem hromadné správy děl oboru výtvarného v rozsahu oblastí podle § 2 odst. 1 písm. c), e), f), g) a i) zákona č. 237/1995 Sb., o hromadné správě autorských práv a práv autorskému právu příbuzných a o změně a doplnění některých zákonů (dále jen„ zákon č. 237/1995 Sb.“).

5. Nesprávný úřední postup žalované (Ministerstva kultury; dále i jen„ ministerstvo“) spočívá dle žalobních tvrzení v porušení povinnosti plynoucí z přechodného ustanovení v § 106 odst. 7 [anonymizováno], podle nějž mělo ministerstvo vydat žalobci, stejně jako všem ostatním hromadným správcům, do 90 dnů ode dne nabytí účinnosti autorského zákona (tj. do [datum]) rozhodnutí o oprávnění k výkonu kolektivní správy tak, aby vymezený rozsah a obsah správcům již dříve svědčících oprávnění hromadné správy byl v souladu s novou právní úpravou autorského zákona. Zmíněné přechodné ustanovení tím reagovalo na zrušení (starého) autorského [ustanovení pr. předpisu] a části I [ustanovení pr. předpisu], resp. na novou úpravu kolektivní správy v novém autorském zákoně. Ministerstvo však z přechodného ustanovení [anonymizováno] něj vyplývající zákonný příkaz realizovalo tak, že všem hromadným (nově kolektivním) správcům vnutilo postup představovaný podáním žádostí o nová oprávnění, ač mělo právě jen„ zesouladnit“, a to i bez návrhu, oprávnění správcům již svědčící. Všichni správci (včetně žalobce) na tento postup přistoupili. Žalobci však – na rozdíl od ostatních správců – nová oprávnění vydána nebyla, načež vzal svoji žádost o jejich udělení zpět, očekávaje ze strany ministerstva zákonný postup. Ministerstvo nicméně žalobci udělilo plně zesouladněné oprávnění až po opakovaných zásazích soudů (včetně Ústavního soudu a jeho nálezu ze dne [datum], sp. zn. [ústavní nález]) rozhodnutím ze dne [datum], sp. zn. [anonymizováno] [číslo] [rok] [anonymizováno], jež nabylo právní moci dne [datum].

6. Žalobce v žalobě dále tvrdí, že v důsledku tohoto nesprávného [anonymizováno] postupu nemohl kolektivní správu řádně vykonávat mj. v období od uplynutí zákonné lhůty k vydání zesouladňujícího rozhodnutí (tj. počínaje [datum]) až do [datum] (k definitivnímu vymezení žalovaného období srov. žalobcova podání ze dne [datum], bod III, a ze dne [datum], strana 3, třetí odstavec). Žalobcem zastupovaným nositelům práv měla podle žalobních tvrzení vzniknout v důsledku zmíněného nesprávného [anonymizováno] postupu v tomto období škoda na ušlých autorských odměnách, na jejíž náhradu žalobce podanou žalobou žádá zaplacení částek [částka] (za užití tzv. velkým, malým a družicovým vysíláním), [částka] (za užití kabelovým přenosem), [částka] (televizní vysílání), [částka] (vystavování originálu nebo rozmnoženiny díla), [částka] (jiné veřejné užití a rozmnožování) a [částka] (pronájem děl zaznamenaných na zvukově obrazový záznam). Žalobce požaduje na náhradu škody zaplatit rovněž částku [anonymizováno] výši [částka], odpovídající náhradě fixních nákladů [anonymizováno] výši 20% z odměn z nenahraných nosičů ([anonymizováno] výši [částka]) s tím, že posléze uvedenou částku vybral za období do [anonymizováno] [rok] [anonymizováno] prospěch žalobcem zastupovaných nositelů práv kolektivní správce [anonymizováno 5 slov] k [anonymizována dvě slova], žalobci ji však nepřevedl z důvodu„ nulitního“ předběžného opatření nařízeného rozhodnutím ministerstva ze dne [datum], sp. zn. [číslo] [rok]. Žalobce si proto z této částky nemohl srazit uvedený podíl na náhradu fixních nákladů. Dále žalobce požaduje na náhradu škody zaplatit částku [částka] vynaloženou na zastoupení advokátem v rozkladových řízeních.

7. Ze všech těchto částek dále žalobce požaduje na náhradu škody zaplatit ekvivalent činící 12% jejich výše ročně do zaplacení s tím, že jde o další újmu způsobenou nemožností zhodnocovat vybrané odměny [anonymizováno] prospěch autorů např. uložením na bankovním účtu. Žalobce tuto újmu„ odvozuje analogií obchodněprávní úpravy dle § 502 obchodního zákoníku“, považuje ji za„ úrokový výnos“ (viz jeho podání ze dne [datum]).

8. Veškeré shora uvedené částky pak žalobce v žalobě vyčísluje jako minimální a prozatímní,„ s ohledem na dosud nezjištěná data“, s výhradou jejich upřesnění. Konečně podáním došlým soudu prvního stupně dne [datum] žalobce rozšířil žalobu o úrok z prodlení z žalované částky [anonymizováno] výši 12% ročně od [datum] do zaplacení. Soud prvního stupně podle obsahu spisu připustil tuto změnu žaloby usnesením vyhlášeným v přítomnosti účastníků na jednání konaném dne [datum], žalovaná obratem proti tomuto rozšířenému nároku vznesla námitku promlčení.

9. Soud prvního stupně v (nyní) napadeném čtvrtém rozsudku po stručné reprodukci důvodů žaloby, jak jsou popsány shora, a obrany žalované, zaměřené mj. na faktickou podobu výkonu (resp.„ nevýkonu“) hromadné správy žalobcem v období předcházejícím žalovanému období, citoval pod body 8 až 12 na bezmála pěti stranách napadeného rozsudku doslovně, nepřehledně (a zejm. nadbytečně) z předchozích [anonymizováno] věci vydaných soudních rozhodnutí. Na dalších jedenácti stranách odůvodnění vyložil dílčí skutková zjištění dosažená provedeným dokazováním, zahrnující i popis správních a soudních rozhodnutí vydávaných v procesu„ zesouladňování“, odebírání či naopak udělování oprávnění ke kolektivní správě žalobci mezi lety [rok] až [rok]. Na jejich podkladě přikročil pod bodem 26 odůvodnění k přiblížení učiněného skutkového závěru o věci, které však ještě v tomto bodě opustil úvahami o absenci určitých právně významných žalobních tvrzení.

10. V následujících„ skutkových“ bodech odůvodnění (27 až 43) soud prvního stupně opět střídal (mimořádně nepřehledně) skutková zjištění učiněná z provedených důkazů s přiblížením určitých dílčích žalobních tvrzení. Jako zásadní lze nicméně izolovat skutkové závěry, podle nichž žalobce až do změny právní úpravy (nabytí účinnosti nového autorského zákona) fakticky nevykonával hromadnou správu podle rozhodnutí z roku [rok]; na druhou stranu soud prvního stupně uvedl, že žalobce v letech [rok] [rok]„ nepřetržitě a kontinuálně vykonával právo na kabelový přenos“. Jakkoliv podle soudu prvního stupně nemůže být sporu o tom, že žalobci bylo plně zesouladňující rozhodnutí vydáno až v roce [rok] a že do konce roku [rok] nebyl adresátem žádného rozhodnutí svěřujícího mu, ať už jakkoliv, žádné samostatné právo kolektivní správy (tj. nikoliv právo na rozdělování odměn vybraných jiným správcem, o něž v podané žalobě nejde), žalobce současně podle soudu prvního stupně nemohl být v pochybnostech o tom, jaká [anonymizováno] kolektivní správy je oprávněn vykonávat (podle soudu prvního stupně šlo o jediné„ oprávnění výkonu práv [anonymizováno] klasické výtvarníky a užití jejich děl v ADV“). Důvod [anonymizováno] tento úsudek soud prvního stupně shledal v tom, že žalobce i v průběhu žalovaného období uzavíral smlouvy s autory, což nesvědčí o tvrzeném ochromení jeho činnosti. Soud prvního stupně dále uzavřel, že žalobce žaluje ušlý zisk za výkon práv, jež mu podle rozhodnutí z roku [rok] vůbec nesvědčila, neuvedeno však jakých (soud prvního stupně ostatně v rámci reprodukce žalobních tvrzení dílčí žalobní nároky vůbec nepřiblížil – poznámka odvolacího soudu). Ta [anonymizováno], jež by podle soudu prvního stupně žalobce byl i v případě zesouladnění v zákonné lhůtě oprávněn vykonávat, byla v žalovaném období či jeho části vykonávána jinými kolektivními správci.

11. Na podkladě takto zjištěného skutkového stavu věci soud prvního stupně přistoupil k jejímu právnímu posouzení, cituje přitom ustanovení § 1, § 5 a § 13 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem (dále i jen„ OdpŠk“). Konstatoval, že žalovaná by mohla odpovídat za žalobcem dovozovanou škodu za splnění tří předpokladů, jimiž jsou nesprávný úřední postup, vznik škody a příčinná souvislost mezi nimi. Shledal, že vydání rozhodnutí podle § 106 odst. 7 [anonymizováno] nikoliv [anonymizováno] lhůtě tam předvídané, tj. do„ [datum]“ (správně [datum] – poznámka odvolacího soudu), ale až dne [datum], jistě je nesprávným úředním postupem [anonymizováno] smyslu § 13 odst. 1 věty druhé OdpŠk, jak již bylo v předchozím průběhu řízení závazně určeno. Příčinná souvislost s žalobcem dovozovaným vznikem škody však podle soudu prvního stupně z důvodů popsaných shora pod bodem 10 chybí.

12. Proto soud prvního stupně žalobu opětovně zamítl, vyjma nároku na„ úrokový výnos“, o němž nerozhodl (k tomu viz níže).

13. Výrok o náhradě nákladů řízení odůvodnil poukazem na § 142 odst. 1, § 151 odst. 3 o. s. ř. a vyhlášku č. 254/2015 Sb., podle nichž přiznal v řízení plně úspěšné žalované plnou náhradu nákladů řízení sestávajících z paušálních náhrad advokátem nezastoupeného účastníka po [částka] za v řízení provedené úkony, jež vyjmenoval. Náklady zastoupení žalované advokátem v úvodu řízení soud prvního stupně neshledal účelně vynaloženými vzhledem k povaze žalované ([anonymizováno]), a proto je žalované nepřiznal.

14. Oba účastníci napadli rozsudek soudu prvního stupně včasnými a přípustnými odvoláními. Žalobce jím brojil (posuzováno podle obsahu odvolání) proti zamítavému výroku o věci samé, žalovaná proti výroku o náhradě nákladů řízení.

15. Žalobce v odvolání vytkl soudu prvního stupně, že nejen nerespektoval závazné právní názory vyslovené Nejvyšším soudem v [spisová značka], stejně jako odvolacím soudem v jeho předchozím zrušujícím usnesení, ale že s nimi opětovným zdůrazňováním podoby výkonu hromadné správy žalobcem před rozhodným obdobím jako okolnosti vylučující příčinnou souvislost dokonce nepřípustně polemizuje. Napadený rozsudek je podle žalobce nepřezkoumatelný, jeho odůvodnění je místy velmi chaotické, nepečlivé již stylisticky, jakož i věcně. Soud prvního sice vypočítává celou řadu žalobci v předmětné době adresovaných rozhodnutí, srozumitelné hodnocení z nich [anonymizováno] žalobce vyplývajících důsledků však absentuje. Soud prvního stupně v rozsudku opakuje již vyvrácená skutková zjištění, resp. prezentuje celou řadu zjištění s meritem věci vůbec nesouvisejících. Jeho úsudek, že žalobce v roce [rok] zastupoval [anonymizováno] členů, je nejen mimoběžný pokynům [anonymizováno] další postup v intencích závěrů [spisová značka], ale je zejména věcně nesprávný, když soud prvního stupně směšuje kategorie zastupovaných nositelů práv (jichž bylo v roce [rok] nikoliv [anonymizováno], ale 2 158) a členů. Uvedený údaj se objevuje v odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně znovu, což ilustruje absenci náležité reflexe dalšího postupu řízení soudem prvního stupně. Závěrem, že žalobce nemohl být v předmětné době v pochybnostech o rozsahu a obsahu správy, se soud prvního stupně logicky nikterak nevypořádává se svým vlastním skutkovým zjištěním (potud správným), že žalobci bylo v předmětné době„ uděleno“ (sic) jediné právo na rozdělování náhradních odměn v reprografii, vybraných jiným správcem, žádné oprávnění k vlastnímu výběru odměn za užití jednotlivých práv, jak jsou žalována, mu uděleno nebylo. Názorem, že určitá žalobcova aktivita [anonymizováno] vztahu k autorům svědčí o absenci pochybností, soud prvního stupně přehlédl, že nárokovaný ušlý zisk má svůj základ v nemožnosti výkonu kolektivní správy žalobcem primárně [anonymizováno] vztahu k uživatelům, tj. povinným osobám, které měly odměny platit a které by je platily, pokud by vůči nim žalobce mohl vystupovat jako osoba, která se navenek může prezentovat zesouladněným oprávněním. To však v důsledku nesprávného [anonymizováno] postupu žalované nemohl. Žalobce v obsáhlém odvolání vyvrací správnost závěrů soudu prvního stupně po jednotlivých bodech odůvodnění a závěrem vyslovuje přesvědčení, že soud prvního stupně přes konání řady jednání nerealizoval [anonymizováno] svém v pořadí čtvrtém rozsudku prakticky žádné pokyny, jež mu byly uděleny [anonymizováno] další řízení vyššími soudy, což se žalobci jeví být i s přihlédnutím ke zcela neúměrné délce řízení porušením jeho [anonymizováno] na spravedlivý proces.

16. Proto žalobce navrhl, aby odvolací soud změnil napadený rozsudek tak, že žalobě vyhoví, případně aby jej znovu zrušil, věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení a současně již nařídil, neučinil-li tak [anonymizováno] svém předchozím rozhodnutí, projednání a rozhodnutí věci jiným samosoudcem.

17. Žalovaná v odvolání nesouhlasila s nepřiznáním náhrady nákladů zastoupení advokátem. Věc je podle jejího názoru natolik specializovaná a obtížná, že zastoupení [anonymizováno] advokátem, byť jako výjimku z pravidla, odůvodňuje. Zdůraznila, že týž názor zaujal odvolací soud [anonymizováno] svém v pořadí druhém potvrzujícím rozsudku.

18. Proto navrhla, aby odvolací soud reflektoval její odvolací námitku změnou určení výše jí soudem prvního stupně přisouzených nákladů řízení.

19. Účastníci se rovněž navzájem vyjádřili k odvolání protistrany.

20. Žalobce poukázal na ustálenou nálezovou judikaturu Ústavního soudu [anonymizována dvě slova] zastoupení veřejných institucí advokáty a vyjádřil přesvědčení, že bezdůvodnost zastoupení žalované advokátem v úvodu řízení je dokladována tím, že žalovaná již řadu let advokátem zastoupena není, před soudem za ni jedná [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizováno]. Žalobce setrval na svém odvolacím návrhu.

21. Žalovaná v obsáhlém vyjádření k žalobcovu odvolání vyvracela jednotlivé odvolací námitky a uvedla, že soud prvního stupně rozhodl v meritu věci správně. Zdůraznila, že spor nemá punitivní charakter (náhrada škody jako trest za nesprávný úřední postup), ale že žalobce by mohl být úspěšný jen tehdy, pokud by prokázal pravidelný běh věcí směřující k výběru žalovaných částek a jejich rozdělení mezi nositele práv„ ať už před rozhodnou dobou, tj. do roku [rok], nebo kdykoliv po [datum], kdy nabylo právní moci zesouladňující rozhodnutí ministerstva“, jehož absence žalobci údajně bránila v řádném výkonu kolektivní správy. To se však nestalo. Naopak bylo prokázáno, že žalobce se choval jako kolektivní správce nejen [anonymizováno] vztahu k autorům, ale i [anonymizováno] vztahu k uživatelům, jak o tom svědčí neadresný dopis ze dne [datum] všem uživatelům děl výtvarného umění, v němž žalobce co do svého právního pověření odkazuje jak na původní rozhodnutí ministerstva z roku [rok], tak na ustanovení § 106 odst. 7 [anonymizováno]. Žalovaná považuje za správný i závěr soudu prvního stupně, že žalobce měl i bez vydaného zesouladňujícího rozhodnutí vědomost o tom, jaká [anonymizováno] je oprávněn vykonávat, neboť jejich obsah se„ zásadně shodoval s oprávněními, jimiž již disponoval“. V žalobcův prospěch podle žalované nevypovídá ani srovnání s tím, jak vykonával kolektivní správu po roce [rok] (čímž se nicméně soud prvního stupně nezabýval – poznámka odvolacího soudu). Žalovaná má za to, že žalobce po řadě let vedení sporu neunáší ani břemeno tvrzení o právně významných skutečnostech. Za ně považuje jednak tvrzení o zdroji pochybností o obsahu (rozsahu) kolektivní správy, a to nejen po celou rozhodnou dobu, ale až do okamžiku vydání zesouladněného oprávnění v roce [rok], jednak tvrzení o výkonu toho kterého [anonymizováno] jak v období do [datum], kdy uplynula zákonná lhůta [anonymizováno] vydání zesouladněného oprávnění, tak i po jeho plném zesouladnění v roce [rok], včetně údaje o inkasu. Nic takového žalobce netvrdil.

22. Proto žalovaná navrhla, aby odvolací soud k žalobcovu odvolání potvrdil napadený rozsudek [anonymizováno] výroku o věci samé jako věcně správný.

23. Doplňujícím rozsudkem soud prvního stupně rozhodl o žalobním nároku na dvanáctiprocentní roční„ úrokový výnos“ z částky [částka] poté, co mu byla věc, odvolacímu soudu prvně předložená s odvoláními účastníků proti rozsudku, za tímto účelem odvolacím soudem vrácena.

24. Pod bodem 7 odůvodnění doplňujícího rozsudku soud prvního stupně provedl skutkový popis nároku [anonymizováno] shodě s článkem VI žaloby, podané v roce 2004, v němž byl vylíčen („ viz bod VI žaloby“), aby hned pod následujícím bodem 8 odůvodnění uvedl, že žalobce uplatnil tento nárok až podáním ze dne [datum].

25. Následně soud prvního stupně řešil [anonymizováno] vztahu k tomuto nároku námitku promlčení (body 14 až 17 odůvodnění doplňujícího rozsudku), aniž by vyložil, s jakým výsledkem; letmá zmínka o částečné důvodnosti této námitky pod bodem 28 odůvodnění není blíže rozvedena.

26. Rozhodnutí o žalobě v tomto nároku pak soud prvního stupně opřel jednak o závěr, že jde o nárok akcesorický nároku zamítnutému již napadeným rozsudkem, jednak o úsudek, že pokud žalobce žaloval částku [částka] jako nerozdělené odměny (což nicméně, pokud jde o nároky na zaplacení částek [částka] a [částka], neodpovídá skutečnosti – poznámka odvolacího soudu), pak jistě měl z rozdílu inkasa na jedné straně a vyplacených odměn spolu se svojí odměnou a režijními náklady na straně druhé vytvářet rezervní fond. [anonymizováno] zákon však nejen že blíže nespecifikoval způsob nakládání s prostředky v takovém fondu, ale zejména žalobci neukládal povinnost tyto prostředky dále investovat. Z toho soud prvního uzavřel na nedůvodnost žaloby na zaplacení úrokového výnosu a žalobu i v tomto nároku zamítl, přičemž v meritorním výroku doplňujícího rozsudku kapitalizoval vznesený požadavek za období od [datum] do [datum], kdy došlo k ukončení nesprávného [anonymizováno] postupu, na částku [částka]. Důvody [anonymizováno] toto kapitalizující ohraničení žalobního požadavku, v žalobě požadovaného do zaplacení, však neuvedl (poznámka odvolacího soudu).

27. O náhradě nákladů řízení předcházejícího vydání doplňujícího rozsudku soud prvního stupně rozhodl rovněž podle § 142 odst. 1, § 151 odst. 3 o. s. ř. a vyhlášky č. 254/2015 Sb., podle nichž přiznal i v tomto řízení plně úspěšné žalované plnou náhradu nákladů řízení sestávajících z paušálních náhrad advokátem nezastoupeného účastníka po [částka] za v řízení provedené úkony. Mezi ně zahrnul – nesprávně – i tři úkony vykonané žalovanou v předchozím odvolacím řízení.

28. Žalobce napadl rovněž doplňující rozsudek včasným a přípustným odvoláním. Jeho úvodem vytkl soudu prvního stupně zřetelný věcný rozpor údajů pod body 7 a 8 odůvodnění rozsudku. V procesní rovině věci dále – a zejména – namítl, že ač požadoval zaplacení uvedeného výnosu až do zaplacení částky, z níž měl vzejít, soud prvního stupně tento nárok zcela svévolně zkapitalizoval ke dni [datum], a tedy [anonymizováno] výsledku ani doplňujícím rozsudkem nerozhodl o celém předmětu řízení. Důvodům tohoto postupu žalobce nerozumí, soud prvního stupně je nepřiblížil. Věcně pak žalobce zdůraznil, že investování příjmů z inkasa z kolektivní správy je pravidelnou činností kolektivního správce, kterou [anonymizováno] zákon nyní i výslovně předpokládá zejm. v ustanovení § 99a. [ulice] správce tak činí s odbornou péčí, zpravidla na to má sjednané specialisty. Stejně tak postupuje i žalobce, který„ jen například v roce [rok] vykázal zhodnocení investic v celkové částce [částka]“. [anonymizováno] nositele práv je toto zhodnocení výhodné, přičemž žalobcův rozúčtovací řád, počítající s harmonogramem rozdělování vybraných částek tak, aby byly navázány na tříletou obecnou promlčecí lhůtu, jej umožňuje. Nadto, i pokud by žalobce činnosti směřující k tomuto zhodnocení neprováděl,„ mohli tak činit sami autoři“, v jejichž prospěch se žalobce podanou žalobou domáhá odpovídající náhrady.

29. Proto žalobce navrhl, aby odvolací soud změnil i doplňující rozsudek tak, že žalobě vyhoví.

30. Žalovaná s odvoláním nesouhlasila, považujíc za samozřejmé a [anonymizováno] žalobce jistě nikoliv překvapivé, že pokud byl zamítnut základní nárok, který měl nést tvrzený výnos, nezbylo soudu prvního stupně než zamítnout rovněž požadavek na tento výnos. Nárok na něj je nadto postaven tak, že by vznikal z celého inkasa, což je bez dalšího vyloučeno. Určité zhodnocení mohly případně nést jen prostředky z rezervního fondu. Skutečnost, že žalobce vykázal určité zhodnocení investic v roce [rok], podle žalované nemůže prokázat jakékoliv zhodnocení o deset let dříve. Základním účelem a smyslem kolektivní správy je bezodkladné rozúčtování a vyplacení odměn nositelům práv, nikoliv investiční činnost.

31. Proto žalovaná navrhla, aby odvolací soud potvrdil jako věcně správný rovněž napadený doplňující rozsudek soudu prvního stupně.

32. Odvolací soud přezkoumal z podnětu podaných odvolání napadený rozsudek soudu prvního stupně, [anonymizováno] znění doplňujícího rozsudku, a to včetně řízení, které předcházela jejich vydání (§ 212, § 212a o. s. ř.), a shledal zčásti opodstatněným odvolání žalobce. S přihlédnutím k tomu, že na jeho podkladě přistoupil k částečnému zrušení napadeného rozsudku a vrácení věci soudu prvního stupně k dalšímu řízení, a tedy nerozhodoval o nákladech řízení (§ 224 odst. 3 o. s. ř.), se nezabýval odvoláním žalované, neboť řešení otázky účelnosti jejího zastoupení advokátem by v případě výsledného nákladového úspěchu žalobce nemělo [anonymizováno] řízení žádný význam.

33. Na jednání odvolacího soudu konaném dne [datum] vzal žalobce žalobu zpět v rozsahu požadavku na zaplacení částky [částka] s příslušenstvím, odpovídající vynaloženým nákladům zastoupení, poté, co byl upozorněn, že uvedený nárok zůstal od podání žaloby stranou pozornosti soudů i účastníků a že žalobce dosud ani neprokazuje, že by tyto náklady svému zástupci zaplatil. Žalovaná s částečným zpětvzetím žaloby souhlasila. Odvolací soud proto postupoval podle § 222a odst. 1 a 2 o. s. ř., zrušil v tomto rozsahu odvoláním napadený výrok o věci samé napadeného rozsudku a zastavil řízení.

34. V průběhu téhož jednání odvolací soud sdělil účastníkům svůj právní názor na vztah zažalovaných požadavků na reparaci ušlého„ úrokového výnosu“, do té doby soudy neřešeného, o němž potom soud prvního stupně rozhodl doplňujícím rozsudkem, a nároku na úroky z prodlení. Jakkoliv jsou oba nároky formulovány s použitím shodné sazby (12% ročně), podle odvolacího soudu jde přesvědčivě o dva různé nároky. Prvně uvedený nárok byl uplatněn již v žalobě, zatímco o úroky z prodlení byla žaloba rozšířena, jak již shora uvedeno, až podáním ze dne [datum], došlým soudu prvního stupně dne [datum]. [anonymizováno] vztahu k úrokům z prodlení odvolací soud avizoval, že ať už bude [anonymizováno] vztahu k jistině nároku rozhodnuto jakkoliv, [anonymizováno] vztahu k úrokům z prodlení je namístě primárně vypořádat žalovanou vznesenou námitku promlčení.

35. Žalobce se v replice obsažené v podání ze dne [datum] ztotožnil s úvahami odvolacího soudu jak o rozdílnosti obou nároků, tak o okamžicích jejich uplatnění, a argumentoval [anonymizováno] prospěch závěru o nepromlčení nároku na úroky z prodlení. K tomu uvedl, že tříletá promlčecí doba podle § 32 odst. 1 OdpŠk nezačala běžet dříve než [datum], tj. s ukončením nesprávného [anonymizováno] postupu. Nárok na úroky z prodlení byl u soudu uplatněn v květnu roku [rok], a tedy v otevřené promlčecí době. Pokud by se odvolací soud s uvedenou argumentací neztotožnil a počítal běh promlčecí doby již od [datum], pak žalobce namítl, že žalovaná vznesla námitku promlčení [anonymizováno] vztahu k úrokům z prodlení v rozporu s dobrými mravy a obecnými zásadami soukromého [anonymizováno] s ohledem na to, že ministerstvo vůči žalobci dlouhá léta zneužívalo svého postavení. Za takové situace by byl podle žalobce zánik jeho nároku na úroky z prodlení v důsledku promlčení nepřiměřeně tvrdým postihem [anonymizováno] srovnání s rozsahem a charakterem tohoto nároku a s důvody, [anonymizováno] které nárok neuplatnil včas. Nadto je žalobce toho názoru, že nárok na úroky z prodlení se nepromlčuje jako celek, a tedy i [anonymizováno] případ neshledání rozporu s dobrými mravy nemůže být promlčen zcela.

36. Odvolací soud se s žalobcovou argumentací [anonymizováno] vztahu k úrokům z prodlení neztotožňuje.

37. Ustanovení § 32 až § 35 OdpŠk promlčení nároku na úroky z prodlení neupravuje, proto je podle § 26 OdpŠk namístě vyjít ze subsidiárně použitelné občanskoprávní úpravy.

38. Otázkou počátku běhu promlčecí doby u [anonymizováno] na úroky z prodlení se zabýval Nejvyšší soud již v rozsudku ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka], uveřejněném v časopise Soudní judikatura, sešit [číslo] ročník [rok], pod [číslo]. V něm dovodil, že právo věřitele na úroky z prodlení vzniká v den, kdy se dlužník ocitl v prodlení se splněním závazku, tímto dnem počíná běžet promlčecí doba a jejím uplynutím se právo na úroky z prodlení promlčí jako celek.

39. Ačkoliv uvedený právní názor Nejvyšší soud vyslovil v obchodní věci, později se k nim přihlásil též [anonymizováno] poměry občanského zákoníku (srov. rozhodnutí velkého senátu občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka], a ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka], uveřejněná pod [číslo] [rok] a 70/ [rok] Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, přičemž ústavní stížnost podanou proti posléze citovanému rozhodnutí Ústavní soud odmítl usnesením ze dne [datum], sp. zn. [ústavní nález]).

40. O tom, že v nahlížení na uvedenou problematiku nedošlo v judikatuře od té doby k žádné změně, svědčí např. rozsudky Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka], či ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka].

41. V souzené věci se žalobce domáhá náhrady škody zaplacením částky, z níž žádá úroky z prodlení, žalobou podanou u soudu dne [datum]. I v případě absence předžalobního upomínání se stal zažalovaný nárok (pokud by byl důvodný) splatný nejpozději dne [datum], neboť náhrada škody je typickým nárokem splatným na požádání a žaloba jako kvalifikovaná výzva k plnění svého druhu byla žalované podle obsahu spisu doručena dne [datum]. Počínaje dnem [datum] by se tak žalovaná ocitla s náhradou škody v prodlení (viz § 563 obč. zák.) Poslední den tříleté promlčecí doby (§ 101 obč. zák.) tak připadl na [datum]. Až dne [datum] zažalovaný nárok na úroky z prodlení je tudíž promlčen, a to jako celek, a žalobci jej proto nelze přiznat (§ 100 odst. 1 obč. zák.; k jeho aplikaci viz přechodné ustanovení v § 3036 o. z.).

42. Vznesení námitky promlčení žalovanou podle odvolacího soudu nelze hodnotit jako výkon [anonymizováno] rozporný s dobrými mravy. Podle ustálené judikatury (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka], či nálezy Ústavního soudu ze dne [datum], sp. zn. [ústavní nález], a judikaturu tam zmíněnou, a ze dne [datum], sp. zn. [ústavní nález]) lze rozpor s dobrými mravy dovodit jen [anonymizováno] – co do skutkových poměrů – výjimečných situacích, kdy by uplatnění námitky promlčení bylo výrazem zneužití tohoto [anonymizováno] na úkor účastníka, který marné uplynutí promlčecí doby nezavinil, a vůči němuž by za takové situace byl zánik nároku v důsledku promlčení nepřiměřeně tvrdým postihem, a to nejen [anonymizováno] srovnání s rozsahem a charakterem jím uplatněného [anonymizováno], ale rovněž (a zejm.) s důvody, [anonymizováno] které své právo neuplatnil včas. Tyto okolnosti by přitom měly být naplněny v natolik výjimečné intenzitě, aby byl tak významný zásah do principu právní jistoty, jakým je odepření [anonymizováno] uplatnit námitku promlčení, vskutku přesvědčivě odůvodněn.

43. O nic takového však v projednávané věci nejde, byť by byla uvedená judikatorní východiska aplikována v neprospěch žalované (jako [anonymizováno]) sebeextenzivněji. Žalovaná se na uplynutí promlčecí doby nijak nepodílela, jí vznesená námitka – pokud žalobce v květnu roku [rok] rozšířil žalobu o úroky z prodlení požadované od [datum] – je naprosto očekávatelným krokem procesní obrany. Bylo na žalobci, aby si počínal v duchu právní zásady, podle níž„ [anonymizováno] svědčí bdělým“ (vigilantibus iura scripta sunt). Evidentně vůbec nic žalobci nebránilo, aby, jsa zastoupen advokátem, uplatnil nárok na úroky z prodlení ať už v žalobě, nebo kdykoliv v průběhu tří let po jejím podání. Nekonal-li tak, pak je podle odvolacího soudu nejen po právu, ale i spravedlivé uzavřít, že žalovanou vznesená námitka promlčení musí z pohledu korektivu dobrých mravů obstát.

44. Proto odvolací soud, pokud jde o úroky z prodlení z částky [částka] [anonymizováno] výši 12% ročně od [datum] do zaplacení (tj. po odpočtu částky [částka] s tímtéž příslušenstvím, ohledně níž bylo řízení zastaveno), potvrdil napadený rozsudek soudu prvního stupně jako věcně správný (§ 219 o. s. ř.).

45. K témuž závěru, tj. o věcné správnosti napadeného rozsudku bez ohledu na posouzení důvodnosti nároku na„ jistinu“ žaloby, odvolací soud dospěl i ohledně požadavku na náhradu další škody odvíjené z nemožnosti zhodnocování (ne) vybraných odměn, o němž soud prvního stupně rozhodl doplňujícím rozsudkem. Na tom ničeho nemění opodstatněnost výhrad žalobce směřujících k tomu, že odůvodnění tohoto rozsudku (ostatně stejně jako rozsudku doplněného – k tomu viz níže) nesplňuje požadavky ustanovení § 157 odst. 2 o. s. ř. Ani odvolací soud nemohl přehlédnout flagrantní rozpor údajů o uplatnění nároku v bodech 7 a 8 odůvodnění doplňujícího rozsudku, nepřezkoumatelnost úvah o částečném promlčení nároku, vycházejících přes jasný pokyn odvolacího soudu z mylného úsudku o dožalování tohoto nároku až v roce [rok], a zejména pak naprostou absenci přiblížení jakýchkoliv myšlenkových postupů, které vedly soud prvního stupně jak ke kapitalizaci tohoto nároku vůbec, tak ke kapitalizaci právě k datu ukončení nesprávného [anonymizováno] postupu. Uvedené ohraničení se se přitom zcela míjí s důvody, [anonymizováno] které žalobce tento nárok požaduje do zaplacení, jakkoliv jde o důvody věcně neopodstatněné.

46. Bez ohledu na uvedené očividné nedostatky odůvodnění napadeného doplňujícího rozsudku však výsledný závěr soudu prvního stupně o nedůvodnosti nároku, o němž doplňujícím rozsudkem rozhodl, obstojí jako správný.

47. K tomu odvolací soud především zdůrazňuje, že zcela zásadním prvkem žalobního požadavku je tvrzení o ušlých odměnách, jež by žalobce po odpočtu své odměny a nákladů rozdělil mezi zastupované nositele práv, pokud by je měl k dispozici. Právě z uvedeného důvodu je žalobce připraven, jak prezentoval již v podání ze dne [datum], rozdělit mezi nositele práv„ celou přisouzenou částku po náhradě nákladů na výkon kolektivní zprávy“. Zhodnocování tohoto inkasa je v žalobě uvažováno jen jako potenciální možnost („ … by mohl zhodnocovat… např. uložením na bankovním účtu“). Uložení inkasa se nicméně logicky vylučuje s jeho rozdělením mezi nositele, což žalobce při koncipování žaloby zjevně přehlédl; zřejmě právě proto žádá výnos i z nároků s ušlými odměnami nijak nesouvisejících ([částka] náklady zastoupení a [částka] náhrada fixních nákladů), u nichž je zhodnocování [anonymizováno] prospěch nositelů práv„ např.“ bankovním uložením vyloučeno. S argumentací o vytváření rezervního fondu a zhodnocením alespoň v něm deponovaných prostředků přichází žalobce až v samotném závěru řízení, stejně jako s tvrzením o snad až s určitým odkladem (v otevřené promlčecí lhůtě) po inkasu realizované výplatě nositelům práv. Posledně uvedená tvrzení však stojí v logické kolizi s formulováním požadavku na výnos„ do zaplacení“, pokud by jistina, z níž by měl výnos plynout, měla být příjemcům vyplacena do tří let od inkasa. V případě inkasa ušlého podle žalobních tvrzení do konce roku [rok] by tak totiž úročení jistiny muselo být ukončeno nejpozději do roku [rok].

48. Podle ustálené judikatury je dána odpovědnost [anonymizováno] za škodu v podobě ušlého zisku jako výnosu z peněz, který by přinesly při obvyklém způsobu hospodaření, jen tehdy, pokud poškozenému v důsledku skutečností jdoucích podle zákona č. 82/1998 Sb. k tíži [anonymizováno] nebylo umožněno po určitou dobu disponovat s jeho penězi a mohl mu tak ujít zisk, jehož by při běžném nakládání s těmito prostředky dosáhl za normálního běhu okolností. Jen tehdy je taková ztráta reálně ušlým ziskem [anonymizováno] smyslu ustanovení § 442 odst. 1 obč. zák. (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka], publikovaný pod [číslo] Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Neodškodňují se proto„ zpětně dovozované (hypotetické) záměry“, nepodložené dispozicemi, jež by byly očekávaným průběhem činnosti poškozeného za obvyklých okolností.

49. O takový zpětně dovozovaný (hypotetický) záměr jde podle odvolacího soudu i v případě tvrzeného ušlého výnosu z inkasa. Z povahy věci plyne a žalobce prakticky po celou dobu řízení netvrdil nic jiného, než že očekávanou podobou jeho činnosti (a to očekávanou zejm. zastupovanými nositeli práv, v jejichž prospěch byla, resp. měla být konána) bylo rozdělení inkasa po odpočtu nákladů. Odvolací soud souhlasí s žalovanou v tom, že žalobcem prezentované tvrzení o dosažení jistého zhodnocení inkasa (jakkoliv jen zlomkem žalované částky) v roce [rok] nemůže prokázat totéž [anonymizováno] vztahu k inkasu ušlému do konce roku [rok]. Zhodnocení v roce [rok] (podle žalobcových tvrzení) ostatně následuje se čtyřletým odstupem od ukončení nesprávného [anonymizováno] postupu, což ani mechanickou extrapolací do minulosti neprokazuje zhodnocení podle žaloby ušlého inkasa [anonymizováno] třech letech po konci roku [rok], v nichž by žalobce (podle své argumentace v odvolání proti doplňujícímu rozsudku) musel inkaso vyplatit, a tedy je přestat zhodnocovat.

50. Žalobcova úvaha, že i pokud by nezhodnocoval,„ mohli by“ zhodnocovat zastupovaní nositelé práv, je pak již zcela ryzí spekulací, zpětně dovozovaným záměrem takříkajíc„ na druhou“, neboť žalobce spekuluje již nejen za sebe, ale za třetí osoby. Stejně tak totiž mohli nositelé práv naložit s jim vyplacenými částkami jakkoliv jinak. Konečně ustanovení § 99a [anonymizováno], na něž žalobce poukazuje, se stalo součástí právního řadu až od [datum]. V něm provedená úprava stanovící základní regule investování kolektivním správcem, pokud tedy investuje, je tudíž [anonymizováno] žalobcovy hypotézy o nakládání s inkasem snad získaným do konce roku [rok] zcela bez významu.

51. Proto odvolací soud, pokud jde o doplňujícím rozsudkem zamítnutý nárok na náhradu škody, potvrdil tento rozsudek [anonymizováno] výroku o věci samé podle § 219 o. s. ř. jako věcně správný, a to [anonymizováno] správném znění reflektujícím znění žalobního požadavku, tj. že se zamítá žaloba o zaplacení částky činící 12% ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení. Uvedeným odvolací soud zhojil – žalobcem případně namítnutý – deficit spočívající v tom, že soud prvního stupně ani doplňujícím rozsudkem nevyčerpal celý předmět řízení. Vrácení věci soudu prvního stupně k doplnění již doplňujícího rozsudku odvolací soud shledal z pohledu účastníků neúnosným a formalistickým opatřením, jímž by došlo toliko k dalšímu prodloužení již tak dlouhého řízení, nota bene posoudil-li odvolací soud tento nárok jako nedůvodný již co do základu. Uvedený závěr činí otázku kapitalizace tohoto nároku soudem prvního stupně nevýznamnou.

52. Odvolacímu soudu tak [anonymizováno] výsledku zbylo k přezkumu zamítnutí jistiny žalobního požadavku výrokem o věci samé napadeného rozsudku po odpočtu částky [částka], tj. v rozsahu částky [částka].

53. Podle § 157 odst. 2 o. s. ř., není-li dále stanoveno jinak, soud v odůvodnění rozsudku uvede, čeho se žalobce (navrhovatel) domáhal a z jakých důvodů a jak se [anonymizováno] věci vyjádřil žalovaný (jiný účastník řízení), stručně a jasně vyloží, které skutečnosti má prokázány a které nikoliv, o které důkazy opřel svá skutková zjištění a jakými úvahami se při hodnocení důkazů řídil, proč neprovedl i další důkazy, jaký učinil závěr o skutkovém stavu a jak věc posoudil po právní stránce; není přípustné ze spisu opisovat skutkové přednesy účastníků a provedené důkazy. Soud dbá o to, aby odůvodnění rozsudku bylo přesvědčivé. Odůvodnění uvedené v písemném vyhotovení rozsudku musí být v souladu s vyhlášeným odůvodněním.

54. Podle § 226 odst. 1 o. s. ř. bylo-li rozhodnutí zrušeno a byla-li věc vrácena k dalšímu řízení, je soud prvního stupně vázán právním názorem odvolacího soudu.

55. Podle § 243g odst. 1 věta první o. s. ř. jestliže dovolací soud zruší rozhodnutí odvolacího soudu (rozhodnutí soudu prvního stupně), jedná dále o věci soud, jemuž byla věc vrácena nebo postoupena k dalšímu řízení; ustanovení § 226 zde platí obdobně.

56. Předem přezkumu vymezené„ zbývající“ části napadeného rozsudku odvolací soud nemůže nepřitakat žalobcovým odvolacím námitkám, podle nichž soud prvního stupně ani jeho odůvodněním nedostál shora uvedeným zákonným požadavkům.

57. Odůvodnění napadeného rozsudku vykazuje zásadní deficity přesto, že soudu prvního stupně byly v tomto směru adresovány výtky hned v prvním potvrzujícím rozsudku (ze dne [datum], srov. úvod druhého odstavce na straně 4) a následně i [anonymizováno] druhém potvrzujícím rozsudku (ze dne [datum], srov. úvod třetího odstavce na straně 7), nehledě na výhrady obsažené v předchozím kasačním usnesení. V rámci reprodukce žalobních tvrzení tak soud prvního stupně znovu nepostihl (byť sebestručněji) povahu jednotlivých žalobních nároků, pročež mu uniklo již to, že v případě nároků na zaplacení částek [částka] a [částka] se vůbec nejedná o ušlý zisk z nevybraných odměn, jak s žalobou paušálně naložil, ale že skutkový základ těchto nároků je zcela odlišný. Soud prvního stupně sice provedl obsáhlý popis dílčích skutkových zjištění učiněných z provedených důkazů, výklad o skutkovém závěru o věci, který na jejich podkladě učinil a jenž mu byl podkladem [anonymizováno] její právní posouzení, je však krajně nepřehledný, umožující izolovat [anonymizováno] věc významné skutkové okolnosti jen velmi obtížně. Již jen strukturní deficitnost napadeného rozsudku je výmluvně ilustrována tím, že vlastní důvody, které vedly k zamítnutí žaloby, soud prvního stupně prezentuje [anonymizováno] třech bodech odůvodnění (48 – 50) na necelé jedné straně rozsudku zvícího celkem 27 (!) stran. Na to, že žalobkyně nemohla být v rozhodném období v pochybnostech o obsahu a rozsahu kolektivní správy, soud prvního stupně usuzuje z uzavření smluv s „ některými autory” (bod 50), což je okolnost mající z pohledu konstrukce žalobního nároku a rovněž i závěrů [spisová značka] marginální význam. Zopakováním závěru o faktickém„ nevýkonu” hromadné správy v době do nabytí účinnosti autorského zákona jakožto okolnosti vylučující přičinnou souvislost pak soud prvního stupně přehlíží nejen právně významná tvrzení obsažená již v žalobě (o připravenosti odborného aparátu žalobce na nové podmínky autorského zákona, které tak měl žalobce prokazovat), ale zejména – soudem prvního stupně přitom obsáhle a doslova citované – závěry [spisová značka]. Podle nich je zásadní doba po nabytí účinnosti autorského zákona a po odpadnutí pochybností žalobce o obsahu a rozsahu kolektivní správy, byly-li jaké, což určil soudům k dalšímu zkoumání. Způsob, kterým se soud prvního stupně s tímto pokynem vypořádal, však nelze akceptovat. Východiskem jeho postupu mělo být podle [spisová značka] srovnání staré a nové právní úpravy [anonymizováno] vazbě na obsah žalobci adresovaných rozhodnutí žalované, počínaje rokem [rok] a konče zesouladňujícím rozhodnutím z roku [rok]. Takové přezkoumatelným způsobem provedené srovnání však v napadeném rozsudku absentuje, stejně jako absentovalo již v předchozím rozsudku ze dne [datum].

58. Na jednání odvolacího soudu konaném dne [datum] odvolací soud sdělil účastníkům, že v dosavadním průběhu řízení považuje za přesvědčivě (a kladně) zodpovězenou otázku existence jediného odpovědnostního předpokladu, a to nesprávného [anonymizováno] postupu žalované spočívajícího v nevydání v ustanovení § 106 odst. 7 [anonymizováno] předpokládaného rozhodnutí v tam uvedené lhůtě. Úvahy soudu prvního stupně, na nichž stojí napadený rozsudek, tj. o absenci příčinné souvislosti, odvolací soud považuje nadále za krajně nepřesvědčivé, rozsudek pak za prakticky nepřezkoumatelný, nevypořádávající se s důvody, [anonymizováno] něž byl zrušen rozsudek předchozí, a tedy nerespektující závazné právní názory dovolacího, resp. odvolacího soudu.

59. Jakkoliv by byly dány důvody [anonymizováno] zrušení napadeného rozsudku již z těchto důvodů (§ 219a odst. 1 písm. a), b) o. s. ř.), odvolací soud v zájmu dalšího postupu řízení, v němž za bezmála 18 let jeho vedení byla definitivně vyřešena jen otázka existence odpovědnostního titulu, podle § 213 odst. 2 a 3 o. s. ř. nejprve zopakoval dokazování níže uvedenými listinnými důkazy, a na podkladě z nich učiněných zjištění, soudem prvního stupně opominutých, dospěl k následujícím závěrům.

60. Z petice z [datum] odvolací soud zjistil, že se jí žalobce obrátil na ministra kultury s výhradou proti ministerstvem zaujatému výkladu ustanovení § 106 odst. 7 [anonymizováno], pokud na jeho podkladě donutilo kolektivní správce k podání nových žádostí postupem podle § 98 [anonymizováno], namísto toho, aby v zákonné lhůtě vydalo rozhodnutí podle zprvu citovaného zákonného ustanovení.

61. Ministr kultury v odpovědi (dopis ze dne [datum]) uvedl zejm. tolik, že nový [anonymizováno] zákon je komplexní novou právní úpravou, která se odlišuje od úpravy předchozí terminologicky i věcně, přičemž jedině žadatel je schopen specifikovat rozsah práv, která může a chce kolektivně spravovat. Proto [anonymizováno] zákon upravuje v ustanovení § 98 řízení o udělení oprávnění na žádost (zjištěno z citovaného dopisu).

62. Týž názor prezentovalo ministerstvo [anonymizováno] svém vyjádření k žalobcově ústavní stížnosti, řízení o níž bylo vedeno pod sp. zn. [ústavní nález] a skončeno vyhovujícím nálezem ze dne [datum]„ [ulice]“ oprávnění je podle ministerstva zapotřebí udělit v řízení zahájeném na návrh kolektivního správce, jemuž bylo v případě ostatních správců ([anonymizována tři slova]) pravomocně vyhověno již v prvním čtvrtletí roku [rok] (zjištěno z citovaného vyjádření).

63. Dopisem ze dne [datum] vypověděla společnost [právnická osoba] žalobci hromadnou smlouvu uzavřenou dne [datum]„ vzhledem ke vzniklé situaci mezi [anonymizováno] a [stát. instituce] [země]“ (zjištěno z citovaného dopisu). Dopisem ze dne [datum] sdělila společnost [právnická osoba] žalobci, že„ (n) a základě Vašeho dopisu z [datum], v němž nám oznamujete zvýšení poplatku za jednu účastnickou zásuvku, si Vám dovolujeme oznámit, že všechny poplatky již nyní platíme pouze sdružení [anonymizováno]“ (zjištěno z citovaného dopisu).

64. Na platby provedené v předmětném (žalovaném) období témuž kolektivnímu správci je odkazováno i v dopisu [jméno] [jméno] žalobci ze dne [datum] (zjištěno z citovaného dopisu) a v dopisu [právnická osoba] [země] žalobci ze dne [datum] (zjištěno z citovaného dopisu). Dopisem ze dne [datum] sdělila žalobci společnost [právnická osoba], že podle stanoviska ministerstva není žalobce oprávněným subjektem k vybírání odměn za užití obrazové složky audiovizuálních děl, ježto mu toto oprávnění bylo odňato (zjištěno z citovaného dopisu). Dopisem ze dne [datum] požádala žalobce [právnická osoba] s. r. o. o předložení dokladu, že je (žalobce) oprávněn ke kolektivní správě podle § 96 odst. 1 písm. c) [anonymizováno] (zjištěno z citovaného dopisu). Konečně z dopisu České televize ze dne [datum] plyne, že tímto Česká televize požádala žalobce o zaslání kopie rozhodnutí o jemu uděleném oprávnění k výkonu kolektivní správy podle § 106 odst. 7 [anonymizováno] (zjištěno z citovaného dopisu), provedeného k důkazu již soudem prvního stupně.

65. Z dopisu žalobce ze dne [datum], došlého ministerstvu dne [datum], dále odvolací soud zjistil, že jím žalobce informoval ministerstvo o svých rozličných aktuálně realizovaných, jakož i budoucích záměrech na poli jemu svěřené hromadné správy s tím, že se jí po vyjmenovaných krocích učiněných k obnově sebe samého„ snažíme tedy konečně rozjet“.

66. Na podkladě takto zopakovaného dokazování a současně vycházeje ze zjištění soudu prvního stupně o obsahu žalobci v předmětné době adresovaných rozhodnutí ministerstva odvolací soud uvážil o věci následovně.

67. Ze závazného právního názoru dovolacího soudu vyjádřeného v [spisová značka] plyne, že jakkoliv zesouladňující rozhodnutí podle § 106 odst. 7 [anonymizováno] nemá konstitutivní povahu, pročež žalobci – teoreticky vzato – zůstalo i po nabytí účinnosti nového autorského zákona zachováno oprávnění k hromadné (nově kolektivní) správě, žalobce oprávněně„ mohl být“ v pochybnostech o jejím obsahu a rozsahu tím spíše, že v tomto ohledu tápalo i ministerstvo. K definitivnímu zodpovězení otázky pochybností měly být soudy v dalším řízení vedeny určením po [datum] sporných a nesporných práv, a to i přihlédnutím k dalším žalobci adresovaným rozhodnutím; v této souvislosti dovolací soud výslovně zmínil rozhodnutí ministerstva ze dne [datum]. V„ pochybnostech o pochybnostech“ (jak rozumí pokynům dovolacího soudu soud odvolací) by pak soudy měly uvažovat v žalobcův prospěch, neboť původcem žalobcova uvedení do nejisté situace byl nesprávný úřední postup ministerstva.

68. Odvolací soud je toho názoru, že s přihlédnutím ke„ kolotoči“ rozhodnutí žalované, správně zjištěných soudem prvního stupně, ukončenému až rozhodnutím ze dne [datum], jakož i s přihlédnutím k žalobcovu očividnému znevýhodnění oproti ostatním správcům, jimž bylo oprávnění vydáno, zatímco žalobci nikoliv, je namístě dovodit (minimálně prozatím; k tomu viz níže), že žalobce byl nejen v rozhodném období ([datum] až [datum]), ale až do srpna roku [rok] (nabytí právní moci zesouladněného oprávnění) v oprávněných pochybnostech o rozsahu a obsahu kolektivní správy. Ministerstvo pojalo přechodné ustanovení v § 106 odst. 7 [anonymizováno] způsobem, který se ukázal být (na rozdíl od náhledu žalobce) od základu nesprávným. Pokud ministerstvo jako ústřední orgán státní správy na daném úseku prosazovalo názor, že výkon kolektivní správy po [datum] je podmíněn udělením„ nových“ oprávnění postupem podle 98 [anonymizováno], pak lze jen stěží dovozovat, že by žalobce neměl být v pochybnostech o rozsahu o obsahu jemu svědčící správy, zpochybňoval-li ústřední orgán státní správy jeho oprávnění k ní již co do základu.

69. V rozhodnutí ze dne [datum] (provedeném k důkazu již soudem prvního stupně) ministerstvo jasně konstatovalo, že„ právní nárok na udělení oprávnění podle § 98 nezakládá ani § 106 odst. 7“. Tím je zhmotněna mylnost jeho úsudku, mající [anonymizováno] žalobce při výkonu kolektivní stránky přitom důsledky nejen ze subjektivního pohledu (právě ony„ pochybnosti“), ale i objektivně, navenek v obci uživatelů, kteří se s žalobcem bez„ glejtu“ od ministerstva nehodlali„ bavit“, jak prokazováno již shora uvedenými dopisy (výmluvně zejm. dopis České televize). S přihlédnutím k existenci jasného příkazu v § 106 odst. 7 [anonymizováno] a absence reflexe ze strany ministerstva šlo přitom z jejich strany o legitimní postoj. Dovolacím soudem zmíněným rozhodnutím ministerstva ze dne [datum] bylo žalobci uděleno oprávnění k rozdělování odměn vybraných jiným kolektivním správcem, zažalovaných nároků se toto rozhodnutí netýká, z pohledu žalobcových pochybností je proto bez významu.

70. Současně ale odvolací soud dospívá k závěru, že žalobcovým pochybnostem lze přičíst absenci výkonu kolektivní správy v rozhodném období jen tehdy, pokud byl žalobce na výkon správy – při očekávaném vydání zesouladňujícího rozhodnutí do [datum] – skutečně připraven, jak deklaruje v žalobě tvrzením o připravenosti svého odborného aparátu na nové podmínky. Dopis žalobce ze dne [datum] („ snažíme se konečně rozjet“), jehož sepis poměrně těsně předchází nabytí účinnosti nového autorského zákona, přitom tuto jeho připravenost rozhodně neprokazuje.

71. Z uvedeného důvodu odvolací soud adresoval žalobci při jednání dne [datum] poučení podle 118a odst. 1 a 3 o. s. ř. stran tvrzení konkrétních kroků, které oproti předchozímu (v zásadě„ nulovému“) stavu, dokladovanému ještě dopisem ze dne [datum], učinil, aby se mohl správy po [datum] plnohodnotně ujmout, jakož i jejich prokázání, s poučením o příslušných tíživých procesních následcích.

72. Z pohledu kasačních úvah dovolacího soudu je dále nejen [anonymizováno] vztahu k otázce o vzniku a výši škody, ale i [anonymizováno] vztahu k závěru o příčinné souvislosti významná otázka, zda, resp. jakého inkasa odměn dosahoval žalobce po zesouladnění. [anonymizováno] absenci výkonu správy (potažmo dosahování inkasa) po zesouladnění by totiž bylo namístě usoudit, že pochybnosti nebyly překážkou výkonu správy ani před zesouladněním (viz [spisová značka], bod 28 odůvodnění). V tomto ohledu vzniká jistá pochybnost o souladu žalobního východiska o zesouladnění až rozhodnutím z [datum], jakkoliv mu odvolací soud podmíněně přitakal, s tvrzením o údajném milionovém inkasu již v letech [rok] a [rok], obsaženém v žalobcově odvolání proti v pořadí druhému zamítavému rozsudku soudu prvního stupně.

73. Z uvedeného důvodu odvolací soud žalobce při jednání dne [datum] vyzval podle 118a odst. 1 a 3 o. s. ř. rovněž k tomu, aby doplnil skutková vylíčení obsažená v žalobě tak, aby bylo zcela zřejmé, jakého inkasa dosáhl ohledně každého jednotlivého kolektivně spravovaného [anonymizováno] počínaje [datum] ([anonymizováno]„ jistotu“ a přesvědčivost) a konče [datum] (z týchž důvodů), a současně jaké částky z tohoto inkasa rozdělil mezi nositele práv, a aby k takto doplněným skutkovým tvrzením rovněž označil důkazy, opět s příslušným poučením o tom, že nebude-li žaloba doplněna nebo neprokáže-li žalobce doplněná tvrzení, může být případným [anonymizováno] něj tíživým důsledkem závěr o neunesení břemene tvrzení a/nebo důkazního a neúspěch [anonymizováno] sporu již z tohoto důvodu.

74. Žalobce reagoval na uvedená procesní poučení obsáhlým podáním, v němž učinil k tam obsaženým novým tvrzením o otázkách shora několik desítek důkazních návrhů. Prostor [anonymizováno] jejich provedení v odvolacím řízení však odvolací soud neshledal, neboť soud prvního stupně se skutečnostmi, k nimž poučení směřovala, dosud nezabýval (§ 213 odst. 4 o. s. ř.).

75. K tomu odvolací soud zdůrazňuje, že jakkoliv si je vědom značné délky řízení a dosud značně nekoncentrovaného postupu soudu prvního stupně, nemůže jen proto, zjednodušeně řečeno, provést řízení v prvním stupni před odvolacím soudem. Základem odvolacího řízení je přezkoumání rozhodnutí soudu prvního stupně (srov. § 212 o. s. ř.), činnost odvolacího soudu je zásadně činností přezkumnou.

76. Odvolací soud proto napadený rozsudek soudu prvního stupně v rozsahu částky [částka] a v závislých výrocích o nákladech řízení zrušil (primárně již z důvodu podle § 219a odst. 1 písm. a), podpůrně pak i z důvodu podle § 219a odst. 2 o. s. ř.), věc vrátil soudu prvního stupně v tomto rozsahu k dalšímu řízení (§ 221 odst. 1 písm. a) o. s. ř.) a podle § 221 odst. 2 o. s. ř. nařídil projednání a rozhodnutí věci jiným samosoudcem. Důvodem [anonymizováno] tento mimořádný postup je závažnost vad vytčených odvolacím soudem posledním dvěma z tohoto důvodu zrušeným rozsudkům soudu prvního stupně (třetímu a čtvrtému), přičemž míra dosavadních pochybení umožňuje vyslovit předpoklad, že v případě ponechání věci dosavadnímu samosoudci nebude řízení ukončeno způsobem, který by mohl odvolací soud aprobovat.

77. V dalším řízení bude soud prvního stupně postupovat v intencích shora vyložených právních názorů odvolacího soudu (§ 226 odst. 1 o. s. ř.), a tedy následovně.

78. Předně soud prvního stupně důsledně ztotožní žalobou uplatněné dílčí nároky na náhradu ušlého zisku odpovídajícího nevybranému inkasu (o kterýžto nejde (!) v případě nároku na zaplacení částky [částka]) s obsahem rozhodnutí ministerstva ze dne [datum rozhodnutí], [číslo jednací], jímž byl žalobce pověřen výkonem hromadné správy v poměrech [ustanovení pr. předpisu]

79. Na podkladě toho učiní závěr, zda žalobci vůbec svědčilo na podkladě tohoto rozhodnutí oprávnění k výkonu žalovaných práv, tj. práv, jejichž nevýkonem měl jím zastupovaným nositelům ujít žalovaný zisk. Jinými právy, z nichž žalobce ničeho nežaluje, se soud prvního stupně zabývat nebude. Následně soud prvního stupně žalovaná [anonymizováno] obdobně„ spáruje“ s rozhodnutím ministerstva ze dne [datum], sp. zn. [anonymizováno] [číslo] [rok] [anonymizováno], tj. s obsahem definitivně zesouladněného oprávnění, a zjistí, zda, resp. jak o nich bylo rozhodnuto.

80. Dále soud prvního stupně vyjde z názoru odvolacího soudu, podle nějž jen ta skutečnost, že žalobcova oprávnění podle rozhodnutí z roku [rok] s nabytím účinnosti nového autorského zákona nezanikla, neznamená, že žalobce neměl být v pochybnostech o obsahu a rozsahu kolektivní správy v nových poměrech. Východiskem (nikoliv nutně definitivním) jeho dalších úvah naopak bude, že tyto pochybnosti u žalobce s ohledem na shora rozebrané pochybnosti a z nich zejm. na přístup ministerstva dány byly, a to [anonymizováno] vztahu ke všem nezesouladněným právům nejen v žalovaném období, ale až do srpna roku [rok], ledaže soud prvního stupně vezme za prokázané rozptýlení těchto pochybností ať už dřívějším zesouladněním nebo jiným rozhodnutím, na podkladě kterého o pochybnostech nadále nebylo na místě objektivně uvažovat (tj. průměrně uvažující adresát by už v pochybnostech nebyl). Tvrzení a prokazování pozitivních okolností, [anonymizováno] něž žalobce měl kdykoliv po [datum] již vědět, která z žalovaných a současně k tomuto datu nezesouladněných oprávnění může vykonávat, je na žalované. Jak již odvolací soud zdůraznil, obsah rozhodnutí z roku [rok] ani to, co žalobce konal či nekonal (spravoval či nespravoval) do [datum], mezi takové okolnosti nepatří. 81. [anonymizováno] vztahu k těm žalovaným právům, u nichž soud prvního stupně dojde po„ testu pochybností“ v období od [datum] do [datum] ke kladnému závěru, se bude následně zaobírat otázkami, k nimž byl žalobce poučen podle § 118a o. s. ř. odvolacím soudem, tj. 1) žalobcovou připraveností na výkon kolektivní správy v nových poměrech a 2) žalobcovými výsledky při jejím výkonu [anonymizováno] vztahu k jednotlivým žalovaným právům po odpadnutí pochybností. V těchto souvislostech se soud prvního stupně, veden i nadále závěry formulovanými v [spisová značka], vypořádá s žalobcovou argumentací, kterou na poučení reagoval, a reakcí žalované na ni.

82. Důkazy, které soud prvního stupně provede v dalším řízení, zhodnotí postupem podle § 132 o. s. ř., tedy každý zvlášť a všechny v jejich vzájemné souvislosti, s přihlédnutím k vyjádřením účastníků k těmto důkazům, k němuž jim dá prostor.

83. Zjištěný skutkový základ věci podrobí soud prvního stupně přesvědčivé právní kvalifikaci, která poté vyústí v nové rozhodnutí. Bude-li mít konečné rozhodnutí opět povahu rozsudku, postará se soud prvního stupně, aby jeho odůvodnění mělo všechny náležitosti předvídané ustanovením § 157 odst. 2 o. s. ř. a aby přesvědčilo o správnosti rozsudečných výroků.

84. V konečném rozhodnutí soud prvního stupně také znovu rozhodne o náhradě nákladů všech předchozích procesních fází řízení, tj. včetně řízení odvolacího a dovolacího (§ 224 odst. 3 a § 243g odst. 1 o. s. ř.).

Poučení