30 C 37/2004-682

Rubrum

Obvodní soud pro Prahu 1 rozhodl samosoudkyní JUDr. Lucií Laurou Penn ve věci žalobkyně: [osobní údaje žalobkyně] zastoupená advokátem [údaje o zástupci] proti žalované: [osobní údaje žalované] [anonymizováno 5 slov], sídlem [adresa] pro: náhrada škody způsobená nesprávným úředním postupem takto:

Výrok

I. ) Zamítá se žaloba, kterou žalobkyně požaduje po žalované zaplacení Kč 77, 548.833 spolu s úrokem z prodlení ve výši 12 % p.a. z této částky od 1.1.2004 do zaplacení. II. ) Žalobkyně je povinna nahradit žalované na nákladech řízení částku ve výši 8 300 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Odůvodnění

1. Projednávanou žalobou se žalobkyně domáhá na žalované z titulu náhrady škody dle zák. č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu moci veřejné rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem (dále jen„ zák. č. 82/98 Sb.“) zaplacení částky 77.548.833 Kč s příslušenstvím. Škoda ve formě ušlého zisku za období od 1.3.2001 do 31.12.2003 měla žalobkyní zastupovaným výtvarným autorům vzniknout tím, že žalovaná v zákonem stanovené lhůtě neuvedla oprávnění žalobkyně k výkonu hromadné správy práv, jehož byla nositelem dle zák. č. 237/1995 Sb., o hromadné správě autorských práv a práv autorskému právu příbuzných a o změně a doplnění některých zákonů (dále jen „zák. č. 237/1995 Sb.“), do souladu se zák. č. 121/2000 Sb., o právu autorském, o právech souvisejících s právem autorským a o změně některých zákonů (autorský zákon).

2. Žalobkyně tvrdí, že z tohoto důvodu nemohla vykonávat kolektivní správu autorských práv ve formě výběru a výplaty odměn pro jejich nositele, a tím žalobkyni znemožnila v letech 2001 - 2003 (od 31.3.2001 do 31.12.2003) vykonávat kolektivní správu autorských práv ve formě výběru odměn pro jejich nositele.Žalobce jakožto kolektivní správce ve smyslu § 95/1 zákona číslo 121/2000 Sb. (dále AutZ) uplatňuje nárok na náhradu škody z titulu nesprávného úředního postupu Ministerstva kultury dle zákona č. 82/1998 Sb., který spočívá v tom, že v souladu s dikcí přechodného ustanovení § 106/7 AutZ nevydalo ministerstvo v zákonné 90ti denní lhůtě translantační správní rozhodnutí a vyvolanou nečinností žalobkyně jakožto kolektivního správce ušel autorům zisk z odměn, které jim měly být po vybrání přerozděleny. Ministerstvo kultury naopak k tíži žalobce vydalo předběžné opatření č.j. 16205/2000 ze dne 26.2.2001 spočívající v zákazu disponovat s veškerými peněžními prostředky, které byly vybrány [anonymizováno 9 slov]), o podaném rozkladu v březnu 2001 ministr dosud nerozhodl. Žalobkyně byla ve smyslu zákona č. 237/1995 Sb. hromadným správcem, jemuž příslušelo zastupování osob, kterým příslušelo autorské či jemu příbuzné právo, žalovaný stát vydával v žalobě jím citovaná správní rozhodnutí, kterými znemožnil žalobkyni výkon kolektivní správy, k níž byla a je dle § 95 AutZ oprávněna.

3. Nesprávný úřední postup je v příčinné souvislosti se škodou, jež žalobkyni vznikla v podobě nerozdělených odměn autorům, jejichž práva jakožto kolektivní správce spravoval. Tato škoda je představována majetkovou újmou, kterou spatřuje žalobkyně v tom, že žalobkyni bylo znemožněno vybrat od autorů, jí zastupovaných, odměny za předmětné období (roky 2001 až 2003) a tudíž je ani nemohla mezi jednotlivé autory rozdělit. Částku, představující škodu ve výši nároku uplatněného žalobou, posléze hodlá žalobkyně mezi jednotlivé autory vyplatit. Žalobkyně, jak uvedla např. ve vyjádření z 3.6.2011 (č.l. 219 PV spisu) žaluje jen odměny z neuskutečněného výkonu těch práv, které nevybíral pro totožné autory jiný kolektivní správce a jejich výše je vyčíslena znaleckým posudkem opatřeným doložkou dle § 127 a o.s.ř. (až 2.6.2020) znaleckého ústavu znalecký posudek [číslo] vypracovaný znaleckým ústavem [právnická osoba], ze dne 10. března 2011, nyní [anonymizována čtyři slova] (dále„ znalecký posudek“ a„ znalec“).

4. Žalobkyni v období od 1.3.2001 do 31.12.2003 nebylo pravomocně uděleno k výkonu kolektivní správy žádné právo dle dřívějšího rozsahu, dne 20.6.2002 nabylo právní moci rozhodnutí ministra kultury 14.6.2002, č.j. 12317/l2001, kterým byla žalobkyni odňata z výkonu správy část autorů obrazové složky audiovizuálních děl v oboru výtvarném pro dále vyjmenovaná práva, ale práv klasických výtvarníků (malířů, sochařů, fotografu a jiných výtvarníků) se nijak nedotklo. K zesouladnění i tohoto práva došlo až v dalších rozhodnutích ministerstva po zrušení nezákonného rozhodnutí ministra kultury ze dne 28.4.2004. Po 1.1.2004 došlo k vydání několika rozhodnutí ministerstva, kterým bylo ministerstvem žalobkyni uděleno oprávnění k výkonu kolektivní správy a které nabyla právní moci (rozhodnutí ministra kultury z 15.1.2004, k čj. [číslo] 2003 a ze dne 6.6.2005, č.j. 8517l2005) a která byla následně zrušena pro nezákonnost. Konečné rozhodnutí o udělení oprávnění bylo žalobkyni vydáno až 5.8.2009.

5. Žalobkyně, ač byla kvalifikovanou výzvou soud opakovaně vyzývána, aby tvrdila jaká konkrétní práva žalobkyní dosud vykonávaná z titulu oprávnění č.j. 5534/97 v důsledku nové právní úpravy v zákoně č. 121/2000 Sb. žalobkyni ex lege zanikla, aniž by žalobkyně musela podat žádost podle § 98 zákona č. 121/2000 Sb. (dále NAZ), a do vydání zesoulaďujícího rozhodnutí tyto nemohla fakticky vykonávat, resp. jaká konkrétní práva žalobkyní dosud fakticky vykonávaná z titulu oprávnění č.j. 5534/97 v důsledku nové právní úpravy podle nového autorského zákona (NAZ) nemohla do vydání zesoulaďujícího rozhodnutí v důsledku nejistoty předjímaného zesoulaďujícího rozhodnutí fakticky vykonávat, konkrétně tato práva neoznačila, pouze obecně tvrdila, že požaduje náhradu za ušlý zisk za nemožnost výkonu práv, když žaluje jen odměny z neuskutečněného výkonu těch práv, které nevybíral pro totožné autory jiný kolektivní správce a jejich výše je vyčíslena znaleckým posudkem, který byl po 9 letech označen dodatečně doložkou podle § 127a o.s.ř.

6. Žalobkyně dále na obdobnou výzvu soudu v podání z 4.10.2010 sdělila, že„ v r. 2000 samostatně vybrala pouze od provozovatelů kabelového přenosu a videopůjčoven 452.873 Kč“.

7. Žalovaná žádá zamítnutí žaloby. Žalobkyně fakticky před a ani po rozhodném období kolektivní správu nevykonávala, resp. ji vykonávala u čtyřech práv, z toho tři vykonávala prostřednictvím jiných kolektivních správců. Vydáním zesouladěného oprávnění v roce 2005 a 2009 se na skutečném výkonu kolektivní správy žalobkyní nic nezměnilo. Žalobkyně stále vykonávala tatáž čtyři práva, a to rozúčtování náhradních odměn z nenahraných nosičů (výběr prostřednictvím [anonymizováno]), rozúčtování náhradních odměn z reprografie (výběr prostřednictvím [anonymizováno]), rozúčtování odměn za provozování TV vysílání (výběr prostřednictvím [anonymizováno]), kabelový přenos (výběr i rozúčtování prováděla sama žalobkyně). Ani po vydání zesouladěných oprávnění v roce 2005 a 2009, ani ke dni vypracování znaleckého posudku žalobkyně nevykonávala: TV vysílání (ADV), vystavování a další veřejné využívání děl (V), odměna za pronájem děl zaznamenaných na zvukově obrazový záznam, právo na sdělování díla veřejnosti, právo na přenos TV vysílání. Přičemž tato práva nevykonávala ani v době 1997 - 31.3.2001 (vyjma práva na provozování díla ze záznamu a jeho přenos (tzv. půjčovné z videokazet v roce 2001).

8. V této věci již rozhodl Nejvyšší soud ČR, který svým rozsudkem ze dne 29.7.2009, č.j. 25 Cdo 1821/2007 zrušil rozsudek zdejšího Městského soudu v Praze ze dne 13.12.2006, č.j. 13 Co 299/2006 – 97, kterým byl potvrzen zamítavý rozsudek soudu prvního stupně ze dne 6.4.2006, č.j. 30 C 37/2004 – 64. Soud prvního stupně tehdy žalobu zamítl na podkladě závěru o nedostatku aktivní legitimace žalobce, protože z AutZ pro něj nevyplývá oprávnění za každého poškozeného nositele práv, kterého jako kolektivní správce zastupuje podle §§ 95 až 100 AutZ, uplatňovat nárok na náhradu tvrzené škody. Tento nárok není ani ušlým ziskem, protože kolektivní správa není podnikáním prováděným za účelem dosažení zisku. K odvolání žalobkyně zdejší Městský soud v Praze zaujal názor, že se žalovaná dopustila nesprávného úředního postupu (§ 13 odst. 1 zák. č. 82/1998 Sb.) tím, že v zákonem stanovené lhůtě nezahájil řízení a nevydal rozhodnutí podle § 106 odst. 7 AutZ. V příčinné souvislosti s tím, však žalobci zisk neušel. Žalobkyně je občanským sdružením vykonávajícím kolektivní správu nevýdělečně, a tak je oprávněn žádat jen náhradu účelně vynaložených nákladů, které mu však, vzhledem k tomu, že v rozhodném období kolektivní správu nevykonával, nevznikly. AutZ nedává kolektivnímu správci oprávnění domáhat se náhrady škody z důvodu neoprávněného výkonu povinně kolektivně spravovaných práv, kde poškozenými jsou jednotliví nositelé autorských práv. Odvolací soud se proto ztotožnil se závěrem soudu prvního stupně o nedostatku aktivní legitimace žalobce. Nositelé práv kromě toho obdrželi v rozhodné době odměny od jiného kolektivního správce. Nejvyšší soud ČR rozhodujíce o dovolání žalobkyně se postavil na stanovisko, že v tomto sporu jde o náhradu škody vůči státu, který svým nesprávným úředním postupem znemožnil žalobkyně, aby po určitou dobu (zde v rozhodném období) vybírala a přerozdělovala odměny za oprávněné, či neoprávněné užití díla. Žalobkyně v tomto sporu žádá od státu svým jménem a na účet jednotlivých autorů o náhradu ušlého zisku těchto autorů (§ 100 odst. 3 věta první AutZ). Vymáhat pohledávku svým jménem a na účet někoho jiného sice znamená, že jde o vymáhání ve prospěch této jiné osoby, ale do rukou vymáhajícího, který také sám od dlužníka plnění přijímá a tímto plněním zaniká pohledávka a dluh dlužníka. Aktivně legitimován je zástupce, který na účet zastoupeného pohledávku uplatňuje. Podle AutZ se kolektivní správce stává komisionářem nositelů autorských práv oprávněným je uplatňovat vůči třetím osobám. Ač nárok na plnění v souvislosti s užitím autorského díla přísluší autorovi, je k jeho vymáhání povolán ze zákona kolektivní správce, jehož aktivní legitimace ve sporu je dána zákonem založeným nepřímým zastoupením autorů. Tak je tomu i v tomto sporu proti státu o náhradu škody spočívající v tom, že pro nesprávným úředním postupem vyvolanou nečinnost kolektivního správce, ušel autorům zisk z odměn, které jim měly být po vybrání přerozděleny. V novém rozhodnutí měl soud posoudit podmínky odpovědnosti státu za škodu a vypořádat se s námitkou žalovaného, že škoda žalobci nevznikla, protože oprávněné osoby v rozhodném období obdržely odměny prostřednictvím jiného kolektivního správce. Soud prvního stupně na podkladě důkazů, jež provedl, dovodil, že rozhodnutím Ministerstva kultury ČR ze dne 9.7.1997, č.j. 5534/97 bylo žalobci uděleno oprávnění podle § 4 zák č. 237/1995 Sb. o dílech literárních, vědeckých a uměleckých (autorského zákona) k výkonu kolektivní (správně však hromadné) správy majetkových práv autorů pro dva obory, tj. 1/ pro klasické výtvarníky (malíře, fotografy, sochaře, tvůrce užitého umění aj.) a architekty (urbanisty) a 2/ pro tvůrce obrazové složky audiovizuálních děl (kameramany, scénografy, kostýmní výtvarníky střihače, aj.). Rozhodnutím Ministerstva kultury ČR ze dne 11.6.2001, č.j. 16205/2000 bylo žalobci uděleno oprávnění podle § 98 AutZ k výkonu kolektivní správy majetkových práv autorů obrazové složky audiovizuálních děl, když rozhodnutím Ministerstva kultury ČR ze dne 14.6.2002, č.j. 12317/1/2001 bylo žalobci odňato oprávnění udělené výše uvedených rozhodnutím ze dne 9.7.1997 k výkonu kolektivní správy majetkových práv autorů (jen) obrazové složky audiovizuálních děl. Rozhodnutím Ministerstva kultury ČR ze dne 10.7.2002, č.j. 380/2/2001 bylo toto oprávnění (k výkonu kolektivní správy majetkových práv autorů obrazové složky audiovizuálních děl) svěřeno formou rozšíření oprávnění občanskému sdružení [anonymizováno], divadelní a literární agentuře, která v roce 2003 všechny adresné i neadresné odměny za období od roku 2001 do roku 2003 mezi výtvarníky rozúčtovala. V roce 1997 žalobce zastupoval jen 199 členů, na účtu žalobce založeném dne 24.7.1997 nebyl do 31.10.1997 vykázán žádný pohyb. Žalobce v letech 1998 a 1999 nevyplácel nositelům autorských práv odměny, autorské honoráře za rok 1997 byly použity na financování činnosti žalobce, ten v roce 2000 nositelům autorských práv odměny nevyplácel s odůvodněním, že nedisponoval dostatečným počtem zastupovaných nositelů práv. Správu odměn za výrobu a dovoz nenahraných nosičů žalobce vykonával prostřednictvím [anonymizováno] a kolektivní správu odměn z reprografie vykonával prostřednictvím [anonymizováno]. Žalobce jen pro rok 2000 získal od [anonymizováno] k rozdělení mezi výtvarníky částku 540.309 Kč, kterou ale nerozdělil a v tomto roce hospodařil se zápornou hodnotou. Žalobce mezi výtvarníky nerozúčtoval ani odměny, jež získal od [anonymizováno] za období od ledna 1999 do prosince 2000. Tento kolektivní správce autorských práv v roce 2003 všechny adresné i neadresné odměny za rozhodné období (2001 až 2003) mezi tvůrce obrazové složky audiovizuálních děl rozúčtoval. Žalobce odměny pro klasické výtvarníky nevybíral, a tak je nemohl ani mezi ně rozdělit.Proto zdejší soud rozsudkem ze dne 7.11.2011, č.j. 30 C 37/2004-252 žalobu opět zamítnul. Městský soud v Praze rozhodl o odvolání žalobkyně rozsudkem ze dne 7.11.2012, č.j. 13 Co 591/2011-318 tak, že napadený rozsudek zdejšího soudu potvrdil s odůvodněním, že škoda nevznikla, protože oprávněné osoby v rozhodném období obdržely odměny prostřednictvím jiného kolektivního správce, jak bylo uloženo v pokynu dovolacího soudu uvedeném v posledním odstavci jeho zrušujícího rozsudku ze dne 29.7.2009, č.j. 25 Cdo 1821/2007 – 123 Tyto odměny, které rozúčtoval a vyplatil autorům jiný kolektivní správce žalobce do výpočtu ušlého zisku nezapočetl, a tak nebyly vůbec předmětem tohoto řízení. Podle § 106 odst. 7 AutZ oprávnění k výkonu hromadné správy udělená podle dosavadních předpisů se považují za oprávnění ke kolektivní správě práv podle tohoto zákona. Obsah a rozsah těchto oprávnění uvede ministerstvo do souladu s tímto zákonem a vydá příslušným osobám do 90 dnů od nabytí účinnosti tohoto zákona oprávnění nová. Na základě tohoto administrativního oprávnění jsou kolektivní správci oprávněni vykonávat kolektivní správu práv dle současného autorského zákona ex lege. Pouze z důvodu právní jistoty je Ministerstvo kultury povinno do 90 dnů od nabytí účinnosti tohoto zákona vydat dosavadním kolektivním správcům tzv. zesouladněná oprávnění k výkonu kolektivní správy práv. Na toto vydání existuje právní nárok. Nicméně právo výkonu kolektivní správy práv dle autorského zákona v těchto oborech kolektivní správy není založeno tzv. zesouladněným oprávněním, nýbrž přímo ex lege (viz [příjmení], I., [příjmení], P. Autorská zákon. Komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2007, 856 s.). Je zřejmé, že oprávnění udělená podle dosavadních předpisů uplynutím 90 denní lhůty uvedené v ust. § 106 odst. 7 větě druhé AutZ nezanikla, ale jejich platnost a účinnost skončila až vydáním oprávnění zesouladněných, a to bez ohledu na to, kdy se tak stalo. Zesouladněná oprávnění vydaná podle § 106 odst. 7 AutZ nemají konstitutivní charakter. Závěr soudu prvního stupně, že žalobkyně neprokázala, že mezi porušením povinnosti žalovaného uvedené v ust. § 106 odst. 7 AutZ a tím, že v rozhodném období nevykonával řádně kolektivní správu autorských práv, tj. řádně nevybíral a nerozúčtovával autorské odměny, je příčinná souvislost, je tedy správný a odvolací soud se s ním ztotožňuje. Žalobkyně ani neprokázalA takový pravidelný běh věcí, který by odůvodňoval reálný předpoklad zisku ve výši sporné částky 77, 548.833 Kč. Proto odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně jako ve výroku věcně správný podle § 219 o.s.ř. potvrdil. K dovolání žalobkyně dovolací soud rozsudkem ze dne 20.1.2016, č.j. 30 Cdo 2179/2013-341 zrušil rozsudek Městského soudu ze dne 7.11.2012, č.j. 13 Co 591/2011-318 a rozsudek zdejšího ze dne 7.11.2011, č.j. 30 C 37/2004-252 a věc vrátil zdejšímu soudu k dalšímu řízení. Nejvyšší soud tentokrát zaujal stanovisko, že v posuzované věci není rozhodný pro existenci resp. vznik škody pravidelný běh věcí (tj. stav před škodnou událostí), jak v souladu s ustálenou judikaturou vyslovil senát 25 Cdo, ale naopak stav po škodné události (po 1. březnu 2001 např. až do roku 2010 – viz R NS 30 Cdo str. 8, šestý odstavec), ale ale naopak stav po škodné události (po 1. březnu 2001 např. až do roku 2010 – viz rozsudek str. 8, šestý odstavec).

9. Podruhé rozhodl Nejvyšší soud rozsudkem ze dne 20. 1. 2016, č.j. 30 Cdo 2179/2013-341 (publikován pod R 20/2017) na podkladě závěru, že když Ministerstvo kultury nevydalo oprávnění ve smyslu § 106 odst. 7 AutZ v tam stanovené lhůtě a svým dalším postupem vyvolalo pochybnosti o tom, která práva vykonávaná hromadným správcem podle zák. č. 237/1995 Sb. a v jakém rozsahu mohou být tímto správcem vykonávána i podle AutZ, nelze bez dalšího uzavřít, že příčinou vzniku ušlého zisku v důsledku nevykonávání daných práv podle AutZ je rozhodnutí hromadného správce tato práva nevykonávat. Je-li vydání úředního povolení pro výkon určité činnosti součástí obvyklého něhu věcí, je jeho nevydání v zákonem stanovené lhůtě příčinou ztráty zisku ušlého tím, že poškozený nemohl činnost, pro niž o povolení žádal, realizovat. Dovolací soud vyšel ze skutkových zjištění soudu prvního stupně, z nichž vyplývá, že žalobkyně byla rozhodnutím Ministerstva kultury ČR (ministerstva) ze dne 9. 7. 1997 pověřena výkonem hromadné správy práv autorů pro obor výtvarný včetně obrazové složky audiovizuálních děl a obor architektonický v rozsahu oblastí uvedených v § 2 odst. 1 písm. c/, e/, f/, g/ a i/ zák. č. 237/1995 Sb. o hromadné správě autorských práv a práv autorskému právu příbuzných a o změně a doplnění některých zákonů. V souvislosti s přijetím AutZ byl upraven institut kolektivní správy (§§ 95 až 104 AutZ) a včleněno přechodné ustanovení § 106 odst. 7 AutZ, které stanovilo, že„ oprávnění k výkonu hromadné správy udělená podle dosavadních předpisů se považují za oprávnění ke kolektivní správě podle tohoto zák. Obsah a rozsah těchto oprávnění uvede ministerstvo do souladu s tímto zákonem a vydá příslušným osobám do 90 dnů od nabytí účinnosti tohoto zákona, to je do 28. 1. 2001 oprávnění nová“. Ministerstvo rozhodnutím z 11. 6. 2001, č.j. 16205/2000 udělilo žalobci oprávnění k výkonu kolektivní správy majetkových práv autorů obrazové složky audiovizuálních děl. Rozhodnutím ze dne 28. 8. 2001, č.j. 12317/2001 vydalo ministerstvo předběžné opatření spočívající v zákazu disponovat s peněžními prostředky včetně příslušenství. Rozhodnutím ze 14. 6. 2002, č.j. 12317/1/2001 ministerstvo odňalo oprávnění žalobce z 9.7.1997 k výkonu kolektivní správy majetkových práv autorů obrazové složky audiovizuálních děl a rozhodnutím ze dne 10. 6. 2002, č.j. 380/2/2001, svěřilo její výkon kolektivnímu správci [anonymizováno], který v roce 2003 všechny adresné i neadresné odměny za období let od 1. 3. 2001 do 31.12.2003 mezi výtvarníky audiovizuálních děl rozúčtoval. Ústavní soud nálezem ze dne 27. 3. 2003, sp. zn. IV. ÚS 690/01 vyslovil, že ministerstvo svým postupem, kdy nerespektovalo ust. § 106 odst. 7 AutZ a nevydalo tam předpokládané rozhodnutím lhůtě 90 dnů od nabytí účinnosti autorského zákona, porušilo základní právo chránění čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále Listiny). Teprve 15.1.2004 vydal ministr kultury rozhodnutí, č.j. 7751/1/2003, v němž žalobci k výkonu kolektivní správy udělil jen jedno právo. Ostatní práva žalobkyní vykonávaná dle oprávnění z roku 1997 mu udělena nebyla. Oprávnění žalobkyně plně uvedl do souladu s autorským zákonem až rozhodnutím ze dne 5.8.2009, č.j. MK 4365/2009 OAP, které nabylo právní moci dne 13.8.2009. Tímto postupem žalovaný stát naplnil dikci ust. § 13 odst. 1 věty druhé zák. č. 82/1998 Sb. (dále jen OdpŠk) a dopustil se nesprávného úředního postupu, protože porušil povinnost vydat rozhodnutí v zákonné lhůtě. Tento nesprávný úřední postup podle přesvědčení soudu prvního stupně však nebyl v příčinné souvislosti s tvrzenou škodou vzniklou žalobkyně rozhodném období. Předpoklady odpovědnosti státu za škodu podle § 13 OdpŠk jsou nesprávný úřední postup, škoda a příčinná souvislost mezi nimi. Žalobkyně ale neprokázala, že by jí bylo znemožněno vybírat následkem nesprávného úředního postupu všechny odměny. Bylo prokázáno, že odměny vybírala od jiných kolektivních správců ([anonymizována dvě slova]), s nimiž za tím účelem uzavřela příslušné smlouvy, jinak byl nečinný. Odvolací soud se postavil na stanovisko, že nečinností tam, kde měl jednat, žalovaný stát podle výroku výše označeného nálezu Ústavního soudu porušil právo žalobkyně zaručené čl. 36 odst. 1 Listiny. Nicméně oprávnění k výkonu hromadné správy autorských práv udělená podle dosavadních předpisů uplynutím lhůty 90 dnů (§ 106 odst. 7 věta druhá AutZ), nezanikla, ale jejich platnost a 4 13 Co 349/2017 účinnost skončila až vydáním oprávnění souladných s novou právní úpravou, a to bez ohledu, kdy se tak stalo. Zesouladněná oprávnění vydaná podle § 106 odst. 7 AutZ proto nemají konstitutivní povahu. Odvolací soud se ztotožnil se závěrem soudu prvního stupně, že žalobkyně neprokázala příčinnou souvislost mezi uvedeným porušením povinnosti žalovaným státem a tím, že v rozhodném období nevykonávala kolektivní správu autorských práv, tj. řádně nevybírala a nerozúčtovávala autorské odměny. I podle odvolacího soudu žalobkyně počínáním žalované žádná škoda ve formě ušlého zisku nevznikla. Žalobkyně neprokázala takový pravidelný běh věcí, jenž by odůvodňoval reálný předpoklad zisku ve výši sporné částky, když pro existenci ušlého zisku je rozhodující stav předcházející škodné události. Tehdy ale žalobkyně žádného zisku nedosahoval. Na rozdíl od soudu prvního stupně odvolací soud uvedl, že odměny rozdělené prostřednictvím jiných kolektivních správců žalobkyně do výpočtu ušlého zisku nezapočítával, a tak nejsou předmětem tohoto řízení. Pro posouzení otázky příčinné souvislosti mezi nesprávným úředním postupem ministerstva a žalobkyní tvrzeným ušlým ziskem je třeba porovnat, která z práv uvedených v ust. § 2 odst. 1 zák. č. 237/1995 Sb. a svěřených žalobci k hromadné správě rozhodnutím ministerstva z roku 1997 mohla žalobkyně bez pochybností co do jejich obsahu a rozsahu vykonávat i po 1. 12. 2000. Jen ohledně nich lze uzavřít, že případně ušlý zisk z nevybraných odměn je zapříčiněn nečinností žalobkyně a ve vztahu k nim by proto žaloba nemohla být úspěšná.

10. Oproti tomu u těch práv, jejichž správu vykonávala žalobkyně na základě rozhodnutí z roku 1997 a jejichž obsah a rozsah zůstal i po 1. 12. 2000 sporný, je třeba uzavřít, že příčinou jejich nevykonávání a tím i případně ušlého zisku takto způsobeného mohla být absence zesouladňujícího rozhodnutí ministerstva. Při hledání odpovědi na uvedenou otázku nebude možné se omezit na porovnání zákonné úpravy zák. č. 237/1995 Sb. s autorským zákonem, byť ta bude bezpochyby východiskem, ale bude třeba se podrobně zaměřit i na zhodnocení rozhodnutí ministerstva, která v této věci žalobci byla adresována a ze kterých mohou pochybnosti o obsahu a rozsahu práv spravovaných žalobcem vyplývat (viz např. rozhodnutí z 11. 6. 2001, sp. zn. 16205/1 2000). V pochybnostech je třeba postupovat ve prospěch žalobkyně,protože ten byl do nejisté situace uveden právě nesprávným úředním postupem ministerstva. možné pominout posouzení toho, zda žalobkyně správu těch práv, o jejichž obsahu a rozsahu podle AutZ nebylo pochyb, skutečně vykonávala, protože jeho nečinnost při správě těchto práv bude zřejmě podstatná i pro zjištění, zda by bývala vykonávala správu těch práv, ohledně jejichž obsahu a rozsahu podle AutZ pochyby mít mohl.

11. Pro posouzení otázky příčinné souvislosti mezi nesprávným úředním postupem ministerstva, jehož se dopustilo ve smyslu § 13 odst. 1 OdpŠk tak, že uvedlo rozsah a obsah oprávnění žalobce do souladu s AutZ nikoli podle § 106 odst. 7 AutZ do 90 dnů od nabytí jeho účinnosti, ale až rozhodnutím z 5. 8. 2009, sp. zn. MK 4365 2009, které nabylo právní moci dne 13. 8. 2009, a žalobcem tvrzeným ušlým ziskem, bylo třeba porovnat, která z práv uvedených v § 2 odst. 1 zák. č. 237/1995 Sb. a svěřených žalobci k hromadné správě rozhodnutím ministerstva z roku 1997 mohl žalobce bez pochybností co do jejich obsahu a rozsahu vykonávat i po 1. 12. 2000. Jen ohledně nich bylo možno uzavřít, že případně ušlý zisk z nevybraných odměn, je zapříčiněn nečinností žalobkyně, a ve vztahu k nim by tedy žaloba nemohla být úspěšná. Oproti tomu u těch práv, jejichž správu žalobce vykonával na základě rozhodnutí z roku 1997 a jejichž obsah a rozsah a obsah zůstal i po 1. 12. 2000 sporný, je třeba uzavřít, že příčinou jejich nevykonávání, a tak i případně ušlého zisku takto způsobeného, mohla být absence zesouladňujícího rozhodnutí ministerstva. V rozsudku se NS ČR vyjádřil také k otázce ušlého zisku. Uvedl, že nelze vyjít ze stavu před škodnou událostí, tj. před 1. 3. 2001. V této věci mohla žalobkyně legitimně očekávat, že ministerstvo vydá zesouladňující osvědčení do 28. 2. 2001, a že proto ode dne následujícího bude moci vybírat odměny pro jím zastupované autory. Pokud tak v příčinné souvislosti s nevydáním zesouladňujícího rozhodnutí u některých kolektivně spravovaných práv činit nemohl, je třeba odměny takto nevybrané pokládat za ušlý zisk žalobcem zastoupených autorů, na jehož náhradu má žalobce nárok. Spornou zůstává otázka ušlého zisku v situaci, kdy nelze vyjít ze stavu před škodnou událostí, tj. před 1. 3. 2001. Nebylo-li by možno výši škody přesně určit, bylo by třeba postupovat dle § 136 o.s.ř. a výši škody stanovit v rozsudku popsanou úvahou.

12. Podle Usnesení Městského soudu v Praze ze dne 23.10.2018, č.j. 13 Cdo 349/2017-589. Bude třeba doplnit dokazování z hlediska toho, která práva hromadně spravovaná žalobcem dle rozhodnutí z roku 1997 mohla žalobkyně e bez pochyby spravovat i po 28. 2. 2001 a která ne, zda práva, o jejichž správě nebylo pochyb skutečně vykonával a jaký zisk případně žalobkyně ušel v důsledku nemožnosti výkonu správy posledně uvedených sporných práv. V novém rozhodnutí o věci soud prvního stupně rozhodne také o nákladech celého řízení, včetně tohoto řízení odvolacího (§ 224 odst. 3 o.s.ř.).

13. Soud zjistil z Potvrzení Ministerstva vnitra ze dne 17.4.2007 č.j. [anonymizováno] [spisová značka] [číslo], že žalobkyně byla registrována dne 8.10.1993, z důvodové zprávy k vládnímu návrhu autorského zákona (vydaném pod č. 121/2000 Sb.), že je oprávněným nárokem dosavadních organizací hromadné správy autorských práv, jimž bylo uděleno oprávnění podle § 5 zákona č. 237/1995 Sb., který se navrhovaným zákonem zrušuje, zachovat nepřerušený výkon svěřené správy práv fungujícími ochrannými organizacemi, že rozhodnutím Ministerstva kultury ČR ze dne 9.7.1997, č.j. 5534/97 bylo žalobkyni uděleno oprávnění podle § 4 zák č. 237/1995 Sb. o dílech literárních, vědeckých a uměleckých (autorského zákona) k výkonu kolektivní (správně však hromadné) správy majetkových práv autorů pro dva obory, tj. 1/ pro klasické výtvarníky (malíře, fotografy, sochaře, tvůrce užitého umění aj.) a architekty (urbanisty) a 2/ pro tvůrce obrazové složky audiovizuálních děl (kameramany, scénografy, kostýmní výtvarníky střihače, aj.).

14. Dále soud zjistil z následujících (časově posloupně prezentovaných) rozhodnutí: Rozhodnutí ministerstva kultury (dále„ MK“) ze dne 26.2.2001, č.j. 16205/2000, jedná se o rozhodnutí, kterým bylo uloženo předběžné opatření, spočívající v zákazu disponovat s veškerými peněžními prostředky včetně příslušenství, které byly vybrány [anonymizováno] pro autory děl výtvarných, tj. pro autory obrazové složky audiovizuálních děl, a které byly v této souvislosti poukázány na všechny účty OOA-S vedené u peněžních ústavů. Proti rozhodnutí podala žalobkyně dne 14.3.2001 rozklad a bylo následně zrušeno rozhodnutím ministra kultury ze dne 31.10.2001, č.j. 16205/2000, nikdy nenabylo právní moci. Rozhodnutí MK ze dne 11.6.2001, č.j. 16205/1/2000, jež bylo zahájeno na žádost žalobkyně, jednalo se (ve vztahu k žalobkyni negativní) o rozhodnutí o udělení oprávnění k výkonu kolektivní správy práv podle § 96 odst. 1 písm. a), bod 4 – právo na odměnu za zhotovení rozmnoženiny pro osobní potřebu díla fotografického, díla vyjádřeného postupem podobným fotografii, díla výtvarného jako je dílo malířské,grafické a sochařské, díla architektonického včetně díla urbanistického, a to na podkladě, grafického vyjádření jejím přenesením pomocí přístroje k zhotovování tiskových rozmnoženin na jiný hmotný podklad, a to i prostřednictvím třetí osoby a zároveň zamítnutí udělení oprávnění k výkonu kolektivní správy majetkových práv autorů obrazové složky děl audiovizuálních, žalobkyně podala dne 3.7.2001 proti rozhodnutí rozklad, vzápětí dne 12. 7. 2001 vzala rozkladovou žádost zpět.Toto řízení bylo zastaveno rozhodnutím ministra kultury ze dne 31. 10. 2001, č. j. 16205/2000 a nikdy nenabylo právní moci. Rozhodnutí MK ze dne 28.8.2001, č.j. 12317/2001 kterým bylo uloženo předběžné opatření, spočívající v zákazu disponovat s veškerými i peněžními prostředky včetně příslušenství, které byly vybrány [anonymizováno] pro autory děl výtvarných, tj. pro autory obrazové složky audiovizuálních děl, a které byly v této souvislosti poukázány na všechny účty OOA-S vedené u peněžních ústavů. Toto rozhodnutí pozbylo účinnosti dnem nabytí právní moci rozhodnutí MK ze dne 21.1.2002, č.j. 12317/1/2001, tj. 20.6.2002, žalobjkyně podala dne 17.9.2001 rozklad a následně bylo změněno rozhodnutím ministra kultury ze dne 25.2.2002 č.j. 12317/2001, nikdy nenabylo právní moci. Rozhodnutí MK ze dne 21.1.2002, č.j. 12317/1/2001, zahájeno dne 1.8.2001, kterým bylo žalobkyni odňato oprávnění č.j. 5534 ze dne 9.7.1997 udělené k výkonu kolektivní správy majetkových práv výtvarných autorů děl audiovizuálních děl, a to ve všech oblastech povinné kolektivní správy vykonávané pro tyto autory podle § 96 odst. 1 písm. a) bod 3., písm. b) a c) a dále v oblastech dobrovolné kolektivní správy podle § 101 odst. 9 písm. c). Žalobkyně podala dne 14.2.2002 proti rozhodnutí rozklad a rozhodnutím ministra kultury ze dne 14.6.2002, č.j. 12317/1/2001, byl výrok změněn a dne 20.6.2002 nabylo právní moci a to ve znění rozhodnutí ministra kultury ze dne 14.6.2002, č.j. 12317/1/2001.Ovšem rozhodnutím ministra kultury ze dne 16.6.2004, č.j. 9847/2004, zrušeno a vráceno s odkazem na vady řízení vytčené rozsudkem NSS ze dne 31.3.2004, č.j. 5A 111/2002- 119. Rozhodnutím MK ze dne 21.12.2004, č.j. 12317/2001/746, kterým se řízení o odnětí přerušuje do doby, než bude vyřešená předběžná otázka ve věci uvedení obsahu a rozsahu oprávnění [příjmení] č.j. 5534 ze dne 9.7.1997 do souladu dle § 106 odst. 7 autorského zákona s novým autorským zákonem (zák. č. 121/2000 Sb.), vedené u MK pod sp. zn. [číslo] 2003 a rozhodnutím MK ze dne 19.7.2005, č.j. 12317/2001, bylo řízení zastaveno. Rozhodnutí ministra kultury ze dne 14.6.2002, č.j. 12317/1/2001, kterým byl změněn výrok napadeného rozhodnutí (zde bod 4) MK ze dne 21.2.2002, č.j. 12317/1/2001 tak, že odnímá práva k výkonu hromadné správy práv autorů obrazové složky audiovizuálních děl v oboru výtvarném, tj. kameramanů, architektů, scénografů a ostatních výtvarníků audiovizuálních děl v oblastech specifikovaných v uvedeném oprávnění jako: c) vysílání děl, zaznamenaných výkonů výkonných umělců a zvukových, obrazových nebo zvukově obrazových záznamů či snímků rozhlasem, televizí nebo jejich šíření jinými technickými prostředky (tj. právo na užití kabelovým přenosem děl podle § 96 odst. 1 písm. c), právo na televizní vysílání děl podle § 101 odst. 9 písm. c) a právo na provozování televizního vysílání děl podle § 101 odst. 9 písm. d), e) pronájem, půjčování nebo jiné veřejné zpřístupňování rozmnoženin děl, popřípadě rozmnoženin záznamu jejich provedení výkonnými umělci, s výjimkou děl umění architektonického, děl umění užitého a děl poskytovaných za účelem realizace smluvně sjednaného oprávnění vyplývajícího z práva autorského, pokud jde o autory výtvarných děl (tj. právo na přiměřenou odměnu za pronájem originálu nebo rozmnoženiny díla podle § 96 odst. 1 písm. b) ;f) pořizování zvukových, obrazových či zvukově obrazových záznamů pro vlastní osobní potřebu přenesením jejich obsahu na nenahrané nosiče takových záznamů (tj. právo na zhotovení rozmnoženiny pro osobní potřebu podle § 96 odst. 1 písm. a) bod 3. Toto rozhodnutí, kterým bylo žalobkyni odňato oprávnění k audiovizi nabylo právní moci dne 20.6.2002. Oprávnění, která byla žalobkyni tímto rozhodnutím odňata a o odňatá práva bylo rozšířeno oprávnění [příjmení] rozhodnutím MK ze dne 10.7.2002, č.j. 380/2/2001. Žalobkyně podala dne 9.8.2002 proti rozhodnutí správní žalobu Rozhodnutí bylo rozsudkem NSS ze dne 31.3.2004, č.j. 5A 111/2002-119, zrušeno. Rozhodnutí MK ze dne 17.9.2002, č.j. 8915/2002, kterým se zamítá žádost žalobkyně ze dne 20.6.2002 o udělení oprávnění autorů děl audiovizuálně užitých: právo na užití děl kabelovým přenosem - § 96 odst. 1 písm. c); právo na televizní vysílání děl - § 101 odst. 9 písm. c); právo na provozování televizního vysílání - § 101 odst. 9 písm. d); právo na přiměřenou odměnu za pronájem originálu nebo rozmnoženiny díla - § 96 odst. 1 písm. b); právo na odměnu za zhotovení rozmnoženiny pro osobní potřebu - § 96 odst. 1 písm. a) bod 3; práva podle § 98 odst. 2 písm. c), a to k dílům audiovizuálně užitým, tj. zejména kameramanské, scénografické dílo, dílo kostýmního výtvarníka a dílo uměleckého střihu ve smyslu ustanovení § 2 aut. zák. Proti rozhodnutí podala žalobkyně rozklad a rozhodnutí bylo rozhodnutím ministra kultury ze dne 7.1.2003, č.j. 8915/2002, zrušeno a vráceno.Následujícím rozhodnutím MK ze dne 1.3.2005, č.j. 8915/1/2002 byla žádost žalobkyně opětovně zamítnuta.Žalobkyně podala dne 18.3.2005 proti rozhodnutí rozklad o němž bylo rozhodnuto rozhodnutím ministra kultury ze dne 17.6.2005, č.j. 9089/2005,tak, že napadené rozhodnutí MK ze dne 1.3.2005, č. j. 8915/1/2002, potvrzeno.Rozhodnutí ze dne 17.9.2002, č.j. 8915/2002 tak nenabylo právní moci. (Zesouladěné) Rozhodnutí MK ze dne 23.7.2003, č.j. 7751/1/2003, kterým bylo uděleno jedno právo a to právo na odměnu za zhotovení rozmnoženiny pro osobní potřebu díla fotografického a díla vyjádřeného postupem podobným fotografii, díla výtvarného jako je dílo malířské, grafické a sochařské, díla architektonického včetně díla urbanistického, na podkladě grafického vyjádření jejím přenesením pomocí přístroje k zhotovování tiskových rozmnoženiny na jiný hmotný podklad, a to i prostřednictvím třetí osoby, podle § 96 odst. 1 písm. a) bod 4 (§ 25 odst. 1 písm. c) pouze rozúčtování odměn. Rozhodnutí zároveň odňalo i) veřejné vystavování děl, pořízení jejich rozmnoženin a další veřejné využívání těchto děl nebo jejich rozmnoženin (podle § 2 odst. 1 písm. i) zák. č. 237/1995 Sb.); řízení zahájeno dne 28.4.2003 na základě nálezu Ústavního soudu ze dne 23.3.2003, sp. zn. IV. ÚS 690/01 podala dne 12.8.2003 proti rozhodnutí rozklad a rozhodnutím ministra kultury ze dne 15.1.2004, č.j. 7751/1/2003, byl výrok změněn tak, že zrušil odejmutí práv podle písm. i) veřejné vystavování děl, pořízení jejich rozmnoženin. Rozhodnutím ministra kultury ze dne 2.12.2004, č. j. 19496/2004, bylo v přezkumném řízení zahájeném ex offo na základě rozsudku NSS ze dne 31.3.2004, č.j. 5A 111/2002-119, zrušeno rozhodnutí ministra kultury ze dne 15.1.2004, č.j. 7751/1/2003, rozhodnutí nikdy nenabylo právní moci. Následující rozhodnutí ze dne 3.3.2005, č.j. 7751/2003, nabylo právní moci dne 8.6.2005. Rozhodnutí ministra kultury ze dne 15.1.2004, č.j. 7751/1/2003, kterým byla část výroku rozhodnutí MK ze dne 23.7.2003, č.j. 7751/1/2003,o odejmutí práv podle písm. i) veřejné vystavování děl, pořízení jejich rozmnoženin a další veřejné využívání těchto děl nebo jejich rozmnoženin (podle § 2 odst. 1 písm. i) zrušena. Rozhodnutím ministra kultury ze dne 2.12.2004, č.j. 19496/2004, bylo v přezkumném řízení, zahájeném ex offo na základě rozsudku NSS ze dne 31.3.2004, č.j. 5A 111/2002-119, zrušeno, nenabylo právní moci, přičemž Rozhodnutí MK ze dne 10.7.2002, č.j. 380/2/2001 bylo uděleno rozšířené oprávnění [příjmení], nabylo právní moci dne 10.7.2002 (Druhé zesouladěné) Rozhodnutí MK ze dne 3.3.2005, č.j. 7751/2003, kterým se udělují povinně kolektivně spravovaná na práva: - náhradní odměny z nenahraných nosičů (jen rozúčtování), náhradní odměny z reprografie (jen rozúčtování), přiměřenou odměnu za pronájem /videopůjčovny/, - kabelový přenos, dobrovolně (!) kolektivně spravovaná práva (dále jen„ DKS“), televizní vysílání, provozování televizního vysílání a půjčování. Žalobkyně podala dne 21.3.2005 proti rozhodnutí rozklad, rozhodnutím ministra kultury ze dne 6.6.2005, č.j. 8517/2005, byl rozklad zamítnut a napadené rozhodnutí potvrzeno.Žalobkyně podala dne 5.8.2005 správní žalobu na zrušení obou rozhodnutí, rozhodnutím ministra kultury ze dne 20.2.2006, č.j. 2543/2006, bylo rozhodnutí MK ze dne 3.3.2005, č. j. 7751/2003, změněno a rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 21.11.2006, č.j. 11 Ca 210/2005-118, bylo rozhodnutí ministra kultury ze dne 6.6.2005, č.j. 8517/2005, zrušeno. Následně rozhodnutím ministra kultury ze dne 9.2.2007, č.j. 114/2007, bylo rozhodnutí MK ze dne 3.3.2005, č.j. 7751/2003, zrušeno. Rozhodnutí nabylo právní moci dne 8.6.2005. (Třetí zesouladněné) rozhodnutí ministra kultury ze dne 20.2.2006, č.j. 2543/2006 na kabelový přenos, přiměřenou odměnu za pronájem /videopůjčovny/, náhradní odměny z nenahraných nosičů (jen rozúčtování), náhradní odměny z reprografie (jen rozúčtování), televizní vysílání, provozování televizního vysílání, půjčování, vystavování, rozmnožování, pronájem nikdy nenabylo právní moci. (Čtvrté zesouladněné) Rozhodnutí MK ze dne 5.8.2009, č.j. 4365/2009, kterým se uděluje právo kolektivně spravovat - kabelový přenos 2005, přiměřenou odměnu za pronájem / půjčovné z videokazet/ 2005, náhradní odměny z nenahraných nosičů /rozúčtování + výběr/ 2005, náhradní odměny z reprografie /rozúčtování + výběr/ 2003, televizní vysílání 2005, provozování televizního vysílání 2005, půjčování 2005, vystavování 2006, rozmnožování 2006, pronájem 2006, sdělování veřejnosti (internet) 2009, provozování ze záznamu a jeho přenos 2009, přenos televizního vysílání 2009 nabylo právní moci dne 13. 8. 2009.

15. Podstatné je, že rozhodnutím Ministerstva kultury ČR ze dne 11.6.2001, č.j. 16205/1/2000 bylo žalobkyni zesouladněno oprávnění podle § 98 AutZ k výkonu kolektivní správy majetkových práv autorů obrazové složky audiovizuálních děl, jen jednoho práva, k rozdělování odměn, které žalobkyně nečiní předmětem tohoto řízení, když následně rozhodnutím Ministerstva kultury ČR ze dne 14.6.2002, č.j. 12317/1/2001 bylo žalobci odňato oprávnění udělené výše uvedených rozhodnutím ze dne 9.7.1997 k výkonu kolektivní správy majetkových práv autorů (jen) obrazové složky audiovizuálních děl a následně v rozsahu odňatého oprávnění bylo toto oprávnění. Rozhodnutím Ministerstva kultury ČR ze dne 10.7.2002, č.j. 380/2/2001 k výkonu kolektivní správy majetkových práv autorů obrazové složky audiovizuálních děl svěřeno formou rozšíření oprávnění občanskému sdružení [anonymizováno], divadelní a literární agentuře, která v roce 2003 všechny adresné i neadresné odměny za období od roku 2001 do roku 2003 mezi výtvarníky rozúčtovala. Žalobkyně proti rozhodnutí Ministerstva kultury ČR ze dne 14.6.2002, č.j. 12317/1/2001 podala rozklad a pak svou žádost vzala zpět podáním žalobkyně datovaného dne 12. 7. 2001 s tím, že žalobkyně očekává postup dle § 106 odst. 7 aut. zák.. Z nálezu Ústavního soudu ze dne 27. 3. 2003, sp. zn. IV. ÚS 690/01, soud zjistil, že k žalobkyní podané ústavní stížnosti Ústavní soud konstatoval, že Ministerstvo kultury svým postupem, kdy nezahájilo z úřední povinnosti řízení odpovídající požadavkům § 106 odst. 7 zák. č. 121/2000 Sb., porušilo základní právo stěžovatele zaručené čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod ve spojení s čl. 2 odst. 3 Ústavy ČR, jakož i čl. 2 odst. 2 Listiny základních práv a svobod. V nálezu sp. zn. IV. ÚS 690/01 Ústavní soud dne 27. 3. 2003 vyslovil, že Ministerstvo kultury svým postupem porušilo základní právo stěžovatele zaručené čl. 36 odst. 1 LZPS ve spojení s čl.2 odst. 3 Ústavy ČR, jakož i odst. 2 LZPS.V odůvodnění nálezu konstatoval ÚS, že interporální ustanovení § 106 odst. 7 zákona č. 121/2000 Sb. řeší vztah citovaného zákona k předchozí úpravě ve vazbě na subjekty, které získaly právní statut osob, jimž svědčilo oprávnění k výkonu hromadné správy dle předchozího zákona. citovaného ustanovení se podává formální kontinuita právního statutu osob, kterým bylo uděleno oprávnění k výkonu hromadné správy, a tedy trvání tohoto oprávnění v obsahu a v rozsahu uděleném, a to až do okamžiku vydání oprávnění nových v obsahu a rozsahu odpovídajícím právní úpravě nové. Mezi oběma stranami je nesporné, že podle prvé věty citovaného ustanovení se hromadnému správci dříve vydané oprávnění k výkonu hromadné správy považuje za oprávnění k výkonu kolektivní správy práv podle nového zákona. Druhá věta tohoto ustanovení upravuje speciální procesní postup ministerstva ve zvláštním řízení, které je ministerstvo povinno zahájit z úřední povinnosti.Tomuto zákonnému příkazu ministerstvo nevyhovělo, resp. částečně vyhovělo po zákonné 90ti denní lhůtě rozhodnutím ze dne 11.6.2001, zn. 16205 2000, když žalobci udělilo oprávnění k výkonu kolektivní správy k dílům výtvarným, fotografickým a architektonickým (tzv. klasickým výtvarným dílům). Teprve na základě výše cit. nálezu Ústavního soudu bylo oznámením ze dne 28. 4. 2003 zahájeno řízení podle § 106 odst. 7 aut. zák., v němž bylo následně rozhodnuto dne 23. 7. 2003 pod zn. 7751/1 2003 tak, že žalobkyni bylo uděleno oprávnění k výkonu povinně kolektivně spravovaného majetkového práva autorů na odměnu za zhotovení rozmnoženiny pro osobní potřebu díla fotografického a díla vyjádřeného postupem podobným fotografii, díla výtvarného jako je dílo malířské, grafické a sochařské, díla architektonického včetně díla urbanistického, na podkladě grafického vyjádření jejím přenesením pomocí přístroje k zhotovování tiskových rozmnoženin na jiný hmotný podklad, a to i prostřednictvím třetí osoby. Na základě podaného rozkladu, jímž žalobkyně napadla cit. rozhodnutí v celém rozsahu, rozhodl ministr kultury dne 15. 1. 2004 tak, že zrušil výrokovou část II. (o odnětí některých oprávnění) .Jak potom vyplývá z rozhodnutí ministerstva ze dne 3. 3. 2005, č. j. 7751/2003, bylo v této věci znovu rozhodnuto poté, co dřívější rozhodnutí ministerstva bylo v rámci přezkoumání podle § 65 odst. 1 spr. ř. zrušeno. Novým rozhodnutím (posledně citovaným) bylo žalobkyni uděleno oprávnění k výkonu kolektivní správy majetkových práv autorů a jiných nositelů práv podle § 95 aut. zák. k dílům z oboru výtvarného včetně obrazové složky audiovizuálních děl a k dílům z oboru architektonického, tj. k dílům výtvarným včetně výtvarných děl audiovizuálně užitých a k dílům architektonickým, a to (z předmětných práv vymezených v nyní projednávané žalobě) práva na přiměřenou odměnu za pronájem originálu nebo rozmnoženiny díla (zde jde pouze o rozdělování odměn vybíraných jiným kolektivním správcem), práva na užití kabelovým přenosem děl, právo k televiznímu vysílání děl, právo k provozování televizního vysílání děl a právo na půjčování originálu nebo rozmnoženiny díla. Rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 21. 11. 2006, č. j. 11 Ca 210/2005-118, bylo zrušeno rozhodnutí ministra kultury ze dne 6. 6. 2005, č. j. 8517/2005, jímž bylo posledně citované rozhodnutí ministerstva potvrzeno, a věc byla vrácena k dalšímu řízení; rozsudek nabyl dle připojené doložky právní moci dne 23. 11. 2006. V průběhu soudního řízení správního vydal ministr kultury dne 20. 2. 2006 pod č. j. 2543/2006 rozhodnutí, jímž měl být žalobce uspokojen; tímto rozhodnutím ministra mělo být posl. cit. rozhodnutí ministerstva změněno tak, že žalobci se uděluje oprávnění k výkonu kolektivní správy majetkových práv autorů a jiných nositelů práv podle § 95 odst. 2 aut. zák. k dílům výtvarným, jako jsou díla malířská, grafická nebo sochařská, k dílům fotografickým a k dílům vyjádřeným postupem podobným fotografii, k dílům užitého umění, k výtvarným dílům audiovizuálně užitým, jako jsou díla kameramanů, scénografů, kostýmních výtvarníků, a k dílům architektonickým včetně děl urbanistických, a to konkrétně (ze žalobou vymezených práv) práva na užití kabelovým přenosem děl, práva na pronájem originálu nebo rozmnoženiny díla (vč. přiměřené odměny za pronájem), práva na vysílání díla televizí, na provozování televizního vysílání díla, na půjčování originálu nebo rozmnoženiny díla, právo na vystavování originálu nebo rozmnoženiny díla. S ohledem na to, že žalobkyně tímto způsobem v průběhu soudního řízení správního relevantně uspokojena nebyl a že správní soud napadené rozhodnutí zrušil, nenabylo ani toto posledně cit. rozhodnutí ministra právní moci.Z rozhodnutí Ministerstva kultury ze dne 5. 8. 2009, sp. zn. MK [číslo] 2009 OAP, s připojenou doložkou právní moci a poznámkou o doručení rozhodnutí žalobkyni, pak vyplývá, že toto rozhodnutí nabylo právní moci dne 13. 8. 2009 a bylo doručeno žalobkyni dne 7. 8. 2009. Mezi účastníky není sporu o tom, že tímto rozhodnutím došlo ke konečnému zesouladnění původního oprávnění žalobkyně k výkonu hromadné správy autorských práv s později účinnou právní úpravou obsaženou v zák. č. 121/2000 Sb. v souladu s § 106 odst. 7 cit. zák., přičemž v cit. rozhodnutí jsou obsažena všechna žalobou zmiňovaná dílčí práva.Jediné rozhodnutí, které vyvolalo právní účinky adresované žalobkyni v rozhodné době, tj. od 1.3.2001 do 31.12.2003, je rozhodnutí ze dne 21.1.2002, č.j. 12317/1/2001, ve znění rozhodnutí ministra kultury ze dne 14.6.2002, č.j. 12317/1/2001, které nabylo právní moci dne 20.6.2002 a kterým jí bylo odňato oprávnění č.j. 5534 ze dne 9.7.1997 udělené k výkonu kolektivní správy majetkových práv výtvarných autorů děl audiovizuálních děl (tj. kameramanů, architektů, scénografů a ostatních výtvarníků audiovizuálních děl) v rozsahu těchto práv: právo na užití kabelovým přenosem děl podle § 96 odst. 1, písm. c) AZ, - právo na televizní vysílání děl podle § 101 odst. 9 písm. c) AZ, právo na provozování televizního vysílání podle § 101 odst. 9 písm. d) AZ, právo na přiměřenou odměnu za pronájem originálu nebo rozmnoženiny díla podle § 96 odst. 1 písm. b) AZ, - právo na zhotovení rozmnoženiny pro osobní potřebu podle § 96 odst. 1 písm. a) bod 3 AZ tzv.„ právo na náhradní odměny z nenahraných nosičů“. Rozhodnutím MK ze dne 10.7.2002, č.j. 380/2/2001, které nabylo právní moci dne 10.7.2002, bylo rozšířeno oprávnění [příjmení] o všechna tato práva, která v roce 2003 všechny adresné i neadresné odměny za období od roku 2001 do roku 2003 mezi výtvarníky rozúčtovala. Z tohoto důvodu nemohla autorům vzniknout žádná škoda.Žalobkyni po částečném odnětí oprávnění k správě pro oblast audiovize stále zůstalo oprávnění k výkonu všech pěti zde shora uvedených práv pro ostatní výtvarné autory,„ klasické“ výtvarníky, ale jen při užití jejich děl nikoliv v audiovizuálním díle a dále výkon práv, která ze své povahy audiovizuálním užitím nejsou,jako např. vystavování, pronájem, půjčování a kopírování pro osobní potřebu (náhradní odměny z reprografie) pro všechny výtvarné autory.

16. Dále soud zjistil, že z dopisu žalobkyně ze dne 16. 1. 1998 adresovaného MK ČR, že žalobkyně …„ Vzhledem k nově vzniklé situaci, kterou je přechod zastupovaných autorů z (žalobkyně) do ochranné organizace [anonymizováno], nejsme v budoucnosti schopni vykonávat hromadnou autorských práv v dotčených oblastech vyplývajících pro žalobkyni z licence udělené jí MK ČR dne 9. 7. 1997 pod čj. [číslo], a to především z důvodů ekonomických.“ z dopisu ze dne 19. 1. 1998 Mgr. [jméno] [jméno] ředitele [anonymizováno] MK ČR a z dopisu ze dne 30.5.2000: informace o vyslovení souhlasu Výkonného výboru [anonymizováno] ze dne 15. 1. 1998 s požadavkem žalobkyně, že na výkon hromadné správy žalobkyně odměny, které vybraly pro autory zastupované žalobkyní v období 1998, 1999 a 1. čtvrtletí 2000 za tento výkon správy práv prostřednictvím [anonymizováno] náhradní odměny z nenahraných nosičů, prostřednictvím [anonymizováno] náhradní odměny z reprografie, přičemž žalobkyně, jak vyplývá z - z výroku auditora ve Zprávě auditora o ověření roční účetní závěrky žalobkyně za rok 1999 žalobkyně neprováděla v tomto období žádnou správu a vybrané odměny pro autory, jež jí byly převedeny od jiných kolektivních správců jim nerozdělila, ale použila je pro své potřeby. Jak ostatně plyne i ze smluv uzavřených žalobkyní s [anonymizováno] z roku 1999 a 2002 (viz dále) a následně z výše citovaných rozhodnutí MK ze dne 11.6.2001 a 10.7.2002, žalobkyni tak v předmětném období z titulu nemožnosti výkonu správy majetkových práv výtvarných autorů děl audiovizuálních škoda vzniknout nemohla, neboť tuto správu pro tyto autory vykonala, vybrala jejich odměny a posléze jim rozdělila [anonymizováno] tak zůstalo oprávnění výkonu práv pro klasické výtvarníky a užití jejich děl vyjma v ADV. Soud dále zjistil z dopisu žalobkyně ze dne 31.1.2020 ve věci Upřesnění a doplnění žádosti o vydání souhlasu se zvýšením sazeb kolektivního správce OOA-S (Sazebník T) x) adresovaný Ministerstvu kultury, samostatnému oddělení autorského práva, k jeho výzvě ze dne 20.1.2020 č.j. MK 4411/2020 OAP ve správním řízení o vydání předchozího souhlasu podle § 98f autorského zákona, ve znění novely zákonem č.102/2017 Sb., vedeném ministerstvem pod sp. zn. MK- S 14790/2019 OAP žalobkyně (doslovná citace) (cit.) sděluje, že:„ 1) [ulice] správce chce uvést, že ačkoli sazba v segmentu T historicky existovala, z důvodu právních i skutkových překážek kolektivní správce užití v tomto segmentu dříve neměl faktickou možnost licencovat a nemá uzavřeny žádné smlouvy s uživateli. Ze strany uživatelů v minulosti kolektivní správa subjektem OOA-S nebyla akceptována a Sazba odměny nebyla nikdy aplikována - tedy v tomto smyslu nebyla kolektivní správa dle předchozí sazby fakticky konzumována.“, žalobkyně tak sama konstatuje, že právo na TV vysílání dosud nikdy fakticky nevykonávala, ani před a ani po předmětném období, ani po vydání zesouladňujícího rozhodnutí.

17. Dále soud zjistil z dopisů žalobkyně (určeném vystavovatelům a galeriím), že žalobkyně nejprve dopisem ze dne 10.12.2002 a následně dopisem ze dne 6.12.2010 adresovaném muzeím, galeriím, nakladatelům a dalším subjektům zaslala návrh hromadné licenční smlouvy spolu s dopisem s datem 6. prosince 2010, v němž je mimo jiné ve čtvrtém odstavci oslovené subjekty„ upozornila“, že (cit.):„ Dle veřejně dostupných informací máme důvod domnívat se, že ve Vaší provozovně v souvislosti s podnikatelskou nebo jinou činností dochází vystavování, případně sdělování veřejnosti prostřednictvím internetu, uměleckých děl, které dosud nebylo licencováno. Z tohoto důvodu se na Vás obracíme a předkládáme Vám návrh licenční smlouvy, na jejímž základě je možno zlegalizovat daný stav a udělit příslušná oprávnění k užití, přičemž předpokládáme, že na správném postupu v souladu s právem máte zájem především Vy/Vaše společnost.“, aniž by konstatovala za které jí konkrétní autory návrh smlouvy předestírá. Ze zápisu o setkání účastníků a Rady muzeí a galerií ČR a Asociace muzeí a galerií ČR v [obec] dne 25. ledna 2011 soud zjistil, že žalobkyně na pracovním jednání Rady muzeí a galerií ČR a Asociace muzeí a galerií ČR v [obec] dne 25. ledna 2011, (neboť tyto podaly na žalobkyni na MK stížnost), vysvětlila obsah dopisu tak, že dopis byl zamýšlen (cit.):„ jako průzkum smluvní praxe muzeí a galerií, protože tu OOA-S zatím neznala“. Na tomto pracovním setkání byla žalobkyně poučena, že v případě práva na vystavování a sdělování veřejnosti prostřednictvím internetu zastupuje pouze ty autory, kteří ji k tomu zmocnili; každá (případná) smlouva s vystavovateli by zahrnovala pouze tyto konkrétní autory; na existence zákonných výjimek z práva na vystavování a další užití podle § 39 a § 32 autorského zákona č. 121/2000 Sb., ve znění zákona č. 216/2006 Sb., (bezúplatné zákonné licence) a dále, že galerie nemají o uzavření smlouvy s kolektivním správcem zájem, neboť si je uzavírají samy s příslušnými autory. Právo na vystavování a dalšího veřejného užití je výkonem dobrovolné kolektivní správy, je na kolektivním správci, zda sám přesvědčí jednotlivé autory, aby ho zmocnili, aby je ad hoc zastupoval a jejich jménem uzavíral smlouvy s vystavovateli, byť k takovému zastoupení v praxi nedochází. Z práva na vystavování žalobkyně ničeho nevybrala ani před rokem 2000, ani po něm, když z výroční zprávy za rok 2009 se k rozdělení nenachází za vystavování ani Kč. Potom je zcela zcestný závěr znalců, kteří bez relevantních podkladů stanovili ušlý zisk žalobkyně za předmětné období částkou ve výši 13.608.000 Kč.

18. Dále soud zjistil z vyjádření [anonymizováno] ze dne 10.1.2019 k dvojí výzvě soudu na dotaz v jaké výši vybral odměny pro výtvarné autory k přerozdělení z titulu kolektivní (hromadné) správy autorských práv autorů děl výtvarných vč. obrazové složky audiovizuálních děl (filmoví výtvarníci) a autorů děl architektonických v období 1. 3. 2001 až 31. 12.2003, že v souladu se zákonem č. 499/2004 Sb., o archivnictví a spisové službě včetně navazujících zákonů a vyhlášek, má [anonymizováno] povinnost archivovat účetní a daňové doklady takto v níže uvedených archivačních lhůtách: 10 let se archivuje účetní závěrka a výroční zpráva a 5 let se archivují účetní doklady; účetní knihy; odpisové plány; inventurní soupisy; účtový rozvrh; přehledy a ostatní účetní záznamy, kterými účetní jednotka dokládá formu vedení účetnictví, tudíž tyto informace nelze soudu poskytnout. [anonymizováno] k výzvě soudu ze dne 21.5.2019 opakovaně (zde na návrh žalobkyně) sdělil ohledně výše realizovaného inkasa za užití provozování TV vysílání, přenosu vysílání, nenahraných nosičů pro výtvarné autory k přerozdělení z titulu kolektivní (hromadné) správy autorských práv autorů děl výtvarných vč. obrazové složky audiovizuálních děl (filmoví výtvarníci) a autorů děl architektonických v období 1. 3. 2001 až 31. 12. 2003, že pokud jde o provozování TV vysílání a přenos vysílání, v období od 1.3.2001 do 31.12.2003 [anonymizováno] neinkasoval žádné odměny pro autory děl výtvarných ani pro autory děl architektonických. V tomto období v případě uvedených způsobů užití předmětů ochrany chráněných autorským zákonem vybíral odměny pouze pro autory hudebních děl a zhudebněných textů a pro hudební nakladatele. Pro všechny autory a to i vč. autorů děl výtvarných a architektonických [anonymizováno] inkasoval v l. 2001 – 2003 odměny pouze za zhotovení rozmnoženin děl pro osobní potřebu. Jinak řečeno, [anonymizováno] je kolektivním správcem v oblasti hudebních děl a spravuje práva autorů k hudebním dílům vč. těch, které žalobkyně spravovat nemůže (výtvarná díla nelze vysílat rozhlasem) .Ve vztahu k autorům děl výtvarných a architektonických mohla, jakožto kolektivní správce vybrat a přerozdělit odměny pouze za zhotovení rozmnoženin a také ve vztahu k nim [anonymizováno] inkasoval v l. 2001 – 2003 tyto odměny (pro výtvarníky) pouze za zhotovení rozmnoženin děl pro osobní potřebu. 19. [anonymizováno 5 slov] k výzvě soudu jaké výši vybral odměny pro výtvarné autory k přerozdělení z titulu kolektivní (hromadné) správy autorských práv autorů děl výtvarných vč. obrazové složky audiovizuálních děl (filmoví výtvarníci) a autorů děl architektonických v období 1. 3. 2001 až 31. 12.2003. S ohledem na tuto výzvu sdělil dne 11.1.2019 následující: v předmětném období nevybíral a ani vybrat nemohl pro výtvarníky žádné odměny. [obec] sdělila dne 23.1.2019 (též k výzvě soudu na žádost žalobkyně), že v předmětném období nevybírala a ani vybrat nemohla pro výtvarníky žádné odměny. 20. [anonymizováno] k výzvě soudu ze dne 21.5.2019 (na návrh žalobkyně) sdělila, že v období od 1.3.2001 do 31.12.2003 vykonávala kolektivní správu též pro díla výtvarníků ADV, pro ně inkasovala paušální (licenční) odměny, které následně autorům/nositelům těchto práv vyplatila ve výši, jež pro skartaci dokumentů nelze soudu sdělit. NK v výzvě soudu /na výslovnou žádost žalobkyně, aby zaslala soudu tyto archiválie v originále či v kopii:Účetní závěrky za období 2001 až 2009 včetně:a) [anonymizováno 16 slov], soudu sdělila, že tyto listiny nearchivuje.

21. Dále soud zjistil: z notářského zápisu o průběhu jednání valného shromáždění žalobce konaného dne 28.4.1998, že v roce 1997 žalobkyně zastupovala 199 členů, Mgr. [příjmení] poukázal na neprůkaznost účetních dokladů účetní závěrky za rok 1997, další členové poukázali, že žalobkyně směřuje k ekonomickému zániku a byl podán návrh, aby bylo hlasováno, že žalobkyně již nebude nadále vykonávat hromadnou správu práv a aby bylo hlasováno o zániku žalobkyně, valné shromáždění skončilo bez závěru, tato skutečnost, že žalobkyně není schopna výkonu sdělena dopisem ze dne 16.1.1998 sdělena MK ČR - Základní organizační složkou III. obor audiovize, z notářského zápisu o průběhu jednání valného shromáždění žalobce konaného dne 30.5.2000, že valné shromáždění schválilo vyúčtovaní řád výnosů z hromadné správy autorských práv, přičemž veškeré výtěžky k rozdělení mezi členy za rok 1999 byly co do podílu 100 % pozastaveny, z průběžné auditorské zprávy žalobce k 31.10.1997, že na účtu žalobkyně založeném dne 24.7.1997 nebyl do 31.10.1997 vykázán žádný pohyb, žalobkyně nepředala podklady k inventuře peněžních prostředků v hotovosti, předložené účetní doklady nesplňují náležitosti účetních dokladů, z průběžné auditorské zprávy žalobce k 31.12.1998, že žalobkyně v průběhu účetního období 1998 nevyplácela (nerozúčtovávala) odměny nositelům autorských práv, ze zprávy auditora o ověření účetní závěrky žalobkyně za rok 1999, že žalobkyně v průběhu účetního období 1999 nevyplácela odměny nositelům autorských práv, autorské honoráře za rok 1997 byly použity na financování činnosti žalobkyně.

22. Dále soud zjistil ze zprávy auditora o ověření účetní závěrky žalobce za rok 2000, že žalobkyně v průběhu účetního období roku 2000 nevyplácela (nerozúčtovávala) odměny nositelům autorských práv, neboť nedisponovala dostatečným počtem zastupovaných nositelů práv a ze zprávy auditora o ověření účetní závěrky žalobkyně za rok 2001, že žalobkyně v průběhu účetního období 2001 nevyplácela (nerozúčtovávala) odměny nositelům autorských práv, neboť jí to bylo předběžným opatřením MK zakázáno, doporučuje tyto prostředky (ohledně nichž nemůže provádět disposice) vést na odděleném účtu, náklady žalobce překročily zdroje určené k financování jeho činnosti na zápornou hodnotu (– 399.000 Kč), přičemž žalobkyně má 2 zaměstnance, náklady na zaměstnance činí 534.714 Kč z toho 406.757 Kč na řídící pracovníky, žalobce vlastní PC s programem + kopírku, zásoby nemá. Ze zprávy auditora za rok 2005 vyplývá pokračování dlouhodobě nepříznivá hospodářská situace žalobkyně dluhy – 2, 258.000 Kč převyšují hodnotu majetku společnosti. Dále soud zjistil ze zápisu z Valného shromáždění žalobkyně ze dne 26.4.2005, že pokud jde o rok 2004, [anonymizováno] se rozhodla„ svévolně“ neposílat žalobkyni prostředky vybrané ve prospěch výtvarníků, subjekty povinné k platbám nezaslali žádné finanční obnosy, ze zápisu z Valného shromáždění žalobkyně ze dne 24.4.2007, že žalobkyně je od roku 2006 oprávněna zastupovat autory v oblasti audiovize, neboť pravomocným rozsudkem Městského soudu v Praze toto oprávnění bylo zrušeno [anonymizováno], jež spolu se žalobkyní vykonávala do srpna 2006 kolektivní správu výtvarných tvůrců děl audiovizuálně užitých a že„ kvůli zdržování [anonymizováno]“ teprve v roce 2006 byly rozděleny odměny v oblasti reprografie za roky 2001 a 2002 ve výši 952.274 Kč, ze zápisu z Valného shromáždění žalobkyně ze dne 13.5.2008 teprve v roce 2007 byly rozděleny odměny v oblasti reprografie za rok 2003 ve výši 1, 090.187 Kč a dále v oblasti reprografie za roky 2004 až 2006 ve výši 1, 500.373 Kč„ kvůli zdržování [anonymizováno]“, a že koncem roku 2006 bylo žalobkyni uděleno„ nové“ právo na výběr odměn z knihovní licence, přičemž žalobkyně stále vykazuje zápornou výši vlastních zdrojů, ze zápisu z Valného shromáždění žalobkyně ze dne 19.5.2009 v roce 2008 byly rozděleny odměny v oblasti reprografie za roky 200ý ve výši 1, 844.728 Kč a byly rozúčtovány doplatky od partnerského správce [anonymizováno] za provozování TV a nenahrané nosiče, ze zápisu z Valného shromáždění žalobkyně ze dne 31.5.2010, že žalobkyně konstatuje, že 13.8.2009 nabylo právní moci rozhodnutí, kterým bylo zesouladněno rozhodnutí ze dne 9.7.1997, č.j. 55534/97, v dubnu 2009 žalobkyně rozdělila doplatek od sesterského kolektivního správce [anonymizováno] v oblasti nenahraných nosičů za rok 2007, z poukázaných 4, 818.904 Kč rozdělila mezi 231 autorů 2, 650.450 Kč a rozúčtovala odměny za kabelový přenos a provozování Tv za rok 2008 z poukázaných 11, 362.398 Kč rozúčtovala 6, 817.440 Kč mezi 240 autorů, ze zápisu z Valného shromáždění žalobkyně ze dne 24.5.2011, že žalobkyně rozúčtovala náhradní autorské odměny za kabelový přenos a provozování TV vysílání v roce 2009, bylo poukázáno 15, 570.548 Kč, v červnu 2010 bylo autorům audiosložky vyplaceno 10, 988.384 Kč, za rozmnoženiny 3, 001.376 Kč a za půjčování děl v knihovnách v roce 2008 2, 750.713 Kč a odměny za nenahrané nosiče 3, 438 Kč, přičemž tyto odměny vybírali [anonymizováno] a [anonymizováno], žalobkyně v roce 2009 samostatně kolektivně spravovala pouze oblast půjčování vydaných děl a rozmnoženiny děl pro osobní potřebu za nenahrané nosiče, ze zápisu z Valného shromáždění žalobkyně ze dne 24.5.2011, že v červnu 2010 byly přerozděleny náhradní autorské odměny za kabelový přenos a TV za rok 2009 ve výši 10, 899.384 Kč po obdržení odměn od [anonymizováno], odměny za reprografie za rok 2009 byly rozúčtovány po jejich obdržení od [anonymizováno], žalobkyně v roce 2010 samostatně kolektivně spravovala pouze oblast půjčování vydaných děl a rozmnoženiny děl pro osobní potřebu za nenahrané nosiče. Dále soud zjistil z notářského zápisu o průběhu jednání valného shromáždění žalobce konaného dne 21.3.2001, že přerozdělení výnosů z užití kabelových přenosů, z pronájmů originálů, z nenahraných nosičů a z odměn dovozců ve výši 90% bude pozastaven, 10 % bude rozdělen mezi členy dozorčí rady, z vybraných peněz bude 50 % použito na režijní náklady žalobce.Ze zprávy auditora o ověření účetní závěrky žalobce za rok 2002, že žalobce v průběhu účetního období 2002 nevyplácel (nerozúčtovával) odměny nositelům autorských práv, náklady žalobce překročily zdroje určené k financování jeho činnosti na zápornou hodnotu (– 811.000 Kč), ze znaleckého posudku A & CE [číslo] zpracovaného na žádost žalobce, ohledně výše škody na nevybraných autorských odměnách, že ještě do konce roku 2010 žalobce výběr některých autorských odměn (aniž by byly specifikované) nerealizoval, což je důsledkem dozvuku nesprávného úředního postupu státu v letech 2001 až 2004, přičemž znalec dochází k závěru, že žalobci vznikla škoda ve výši 81, 663.942,57 Kč, když znalec nebere v úvahu hospodaření žalobce zachycené ve zprávách auditora za roky 1998 – 2002. Dle znaleckého posudku ušel žalobkyni zisk ve výši 13.608.000 - Kč za další veřejné užití tj. užití VD na internetu/stažení VD do telefonu [číslo] - Kč za stahování do mobilních přístrojů (karty [příjmení]) [číslo] - Kč, za nehmotné sdělování veřejnosti, za vystavování v prodejnách, za videopůjčovny [číslo] - Kč, škoda je dle znalců v období od 1.3.2001 do 31.12.2003 vyčíslena celkem ve výši: [číslo] - Kč. Za vysílání díla televizí (ADV) žalobkyni dle znaleckého posudku ušel zisk ve výši [číslo] - Kč 23. Ze smlouvy o realizaci ustanovení autorského zákona ohledně odměn autorů výtvarných děl ze dne 24.11.1999 mezi žalobcem a [anonymizováno], že náhrady podle § 1 vyhl. č. 261/1996 Sb. ohledně odměn autorům výtvarných děl, které lze rozmnožovat technickým zařízením vybíraných [anonymizováno] od dovozců a vývozců technických zařízení bude [anonymizováno] v podílu a po režijní srážce 20 % příslušejícím pro autory výtvarných děl k rukám žalobce dvakrát ročně poukazovat, žalobce se zavazuje veškeré nároky výtvarníků uspokojit, ze smlouvy o postupu při rozdělování odměn z reprografie vybraných [anonymizováno] ze dne 20.3.2002, že náhrady ohledně odměn autorům výtvarných děl, které lze rozmnožovat technickým zařízením vybíraných [anonymizováno] od dovozců a vývozců technických zařízení bude [anonymizováno] v podílu a po režijní srážce 20 % příslušejícím pro autory výtvarných děl k rukám žalobce dvakrát ročně poukazovat, žalobce se zavazuje veškeré nároky výtvarníků uspokojit, z vyúčtování odměn –náhradního autorského honoráře žalobci z prodeje kopírovacích strojů od [anonymizováno], že za rok 1999 a až rok 2000 [anonymizováno] žalobci v dubnu, červenci a v říjnu 2000, na základě smlouvy poukazovala k výplatě pro výtvarné umělce částky ve výši Kč 205.192 Kč, 98.514 Kč a 236.603 Kč, z vyúčtování odměn [anonymizováno] žalobci za rok 1999 žalobce od [anonymizováno] získal k přerozdělení Kč [číslo] za prosinec 1999 až únor 2000 Kč 81.259,20 Kč, za březen až květen 2000 Kč 284.020,53 Kč a za červen až září 2000 29.565 Kč. Z vyjádření žalobkyně na č.l. 195, že žalobkyni, kdy řádnému výkonu v období předcházejícím předmětnému období objektivně nic nebránilo, jak žalobkyně sama uvedla ve svém vyjádření ze dne 4. 10. 2010 učiněném k výzvě soudu I. stupně usnesením ze dne 19. 8. 2010, žalobkyně byla ochromena vnitřními spory jaké odměny a podle jakého rozúčtování mají být autorům poskytovány, a pokud jde o předmětné období, kdy za žalobkyni vybrala a rozdělila v části výtvarných tvůrců děl audiovizuálních [anonymizováno], žalobkyně touto žalobou uplatňuje nárok za„ klasické výtvarníky“, pokud byla jejich díla užita. Z rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 23. 09. 2014, č. j. 30 Co 337/2014-66 rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 31. 08. 2005, č. j. 23 C 49/2003-74, že tyto soudy v obdobných sporech žalobkyně a jiných organizací hromadné správy autorských práv vyslovily právní názor, že ač existuje právní nárok na vydání zesouladňujícího oprávnění k výkonu kolektivní správy práv, právo výkonu kolektivní správy práv podle autorského zákona v těchto oborech kolektivní správy založeno není, nýbrž plyne přímo ex lege.

24. Z dalších listin: zápis z Valného shromáždění žalobkyně z 30. 05. 2000, zpráva dozorčí Rady žalobkyně z 24. 05. 2000, notářský zápis NZ 131/ 2001, N 138/2001, zpráva o činnosti hospodaření žalobkyně za rok 2000, zpráva o činnosti žalobkyně za rok 2001, zápis z průběhu konání Valného shromáždění žalobkyně z 23. 04. 2002 vč. příloha Odsouhlasení znění zápisu a zápis z průběhu konání Valného shromáždění žalobkyně z 26. 04. 2005, zápis z průběhu konání Valného shromáždění žalobkyně z 24. 04. 2007, zápis z průběhu konání Valného shromáždění žalobkyně z 13. 05. 2008, zápis z průběhu konání Valného shromáždění žalobkyně z 19. 05. 2009, zápis z průběhu konání Valného shromáždění žalobkyně ze dne 31. 05. 2010, včetně výroční zprávy o činnosti a hospodaření za rok 2009, zpráva dozorčí Rady k Valnému shromáždění žalobkyně z 31. 05. 2010 z průběhu konání Valného shromáždění žalobkyně z 24. 05. 2011, zápis z průběhu konání Valného shromáždění žalobkyně z 29. 05. 2012 z průběhu konání Valného shromáždění žalobkyně ze dne 4. 06. 2013 z průběhu konání Valného shromáždění žalobkyně ze dne 27. 05. 2014 zápis z průběhu konání řádného zasedání Valného shromáždění žalobkyně ze dne 26. 05. 2015 soud zjistil, že žalobkyně vykonávala stále tatáž čtyři práva, a to: prostřednictvím [anonymizováno] náhradní odměny z nenahraných nosičů, prostřednictvím [anonymizováno] náhradní odměny z reprografie, prostřednictvím [anonymizováno] provozování TV vysílání, OOA-S vlastní výkon dalších práv kabelový přenos. Jde o práva, která zahrnovalo oprávnění [číslo] k výkonu hromadné správy práv. Výroční zprávě za rok 2001 žalobkyně uvádí„ V roce 2001 poprvé v historii organizace přistoupeno k vyúčtování náhradních autorských odměn.Žalobkyně správu práv zastupovaných autorů vykonávala ani žádná jiná práva pro jí zastupované autory nevykonávala, a to zejména ani v letech následujících po roce 2009. Ve výroční zprávě za rok 2004 ze dne 26. 4. 2005 žalobkyně informuje, že 7. 3. 2005 (po rozhodném předmětném období) obdržela rozhodnutí o udělení oprávnění k výkonu kolektivní správy tzv. zesouladěné, bylo uděleno na výkon 7 práv, ale nebyla jí dána práva na vystavování a rozmnožování.Jak je zřejmé ze zjištění učiněných z výročních zpráv žalobkyně práva na vystavování a rozmnožování nikdy fakticky nevykonávala,a to ani včasovém období, kdy o tom, že jsou jí svěřena k výkonu, nemohla mít žádné pochybnosti, to tedy ani v době účinnosti oprávnění č.j. 5534/97, které jí pro tato práva nebylo nikdy odňato, ani od 13. 8. 2009, kdy nabylo právní moci účinné oprávnění žalobkyně č.j. MK 4365/2009 OAP ze dne 5. 8. 2009, když tímto oprávněním má žalovaná svěřeno k výkonu celkem 13 práv, z nichž ale kontinuálně a aktuálně vykonává stále jen ta stejná čtyři shora uvedená práva. Ze souboru seznamů, jež předložila žalobkyně, že žalobkyně eviduje seznamy tuzemských nositelů práv ke dni 27.2.2004, dále ke dni 31.12.2004, a dále evidenci zahraničních nositelů práv zastupovaných jím v roce 2004 (přílohy pod 1A, 1B a 3 k č.l.467) a to jménem a příjmením, označením oboru autorské činnosti a datem uzavření smlouvy. Z vyjádření žalobkyně k výzvě soudu usnesením ze dne 19. 8. 2010 ze dne 6.10.2010, že žalobkyni kdy řádnému výkonu v období předcházejícím předmětnému období objektivně nic nebránilo, jak žalobkyně sama uvedla ve svém vyjádření ze dne 4. 10. 2010 učiněném k výzvě soudu I. stupně usnesením ze dne 19. 8. 2010, (citace žalobkyně), že žalobce licenci k hromadné správě dle zákona č. 237/1995 Sb. získal v červenci 1997. Následující rok, jak vyplývá i ze zpráv veřejného ochránce práv, probíhal v organizaci žalobce spor nositelů práv, jaké odměny mají být a podle jakých rozúčtovacích pravidel rozdělovány kterým skupinám autorů. Tento spor organizaci žalobce fakticky ochromil. [příjmení] vedení, reprezentované ředitelkou [jméno] [příjmení], jež byla vybrána v konkursu s jmenovacím dekretem k září 1999, se snažilo především o znovuobnovení smluvních kontraktů s partnerskými organizacemi hromadné správy autorských práv ([anonymizována dvě slova]). V roce 1999 probíhal legislativní proces přijetí nového autorského zákona. V r. 2000 pak především připravovalo organizaci na přechod na nový autorský zákon. Ten byl přijat dne 7.4.2000 a zakotvoval celou řadu nových práv a podmínky jejich výkonu. Organizace žalobkyně prakticky do přijetí nového autorského zákona nevybírala žádné autorské odměny samostatně, smluvně k výběru odměn pověřovala jiné kolektivní správce. Prakticky vlastní výkon výběru odměn nové vedení sjednalo do nabytí účinnosti nového autorského zákona (1.12.2000) pouze s některými provozovateli kabelového přenosu……Účelně vynaložené náklady za rok 2000 dosahovaly v zásadě konstantní výši, protože žalobce se připravoval na výkon kolektivní správy (mimo navázání spolupráce s partnery jak doma, tak v zahraničí se jednalo o přípravu sítě kontrolorů, vybírajících za užití autorských děl, spolupracujících s žalobcem dle platného živnostenského oprávnění). Konkrétní čísla nákladů za r. 2000 tedy činí obvyklou výši při tomto limitovaném výkonu kolektivní, resp. hromadné správy, celkem 950.000 Kč data o účelně vynaložených nákladech se očekávaly teprve od r. 2001 spuštěním výkonu kolektivní správy. K tomu však již nedošlo. Za relevantní lze označit data za rok 2009 v otázce nákladů, které žalobce poskytuje rovněž…….. Pro další léta se očekává konstantní pokles % nákladů s ohledem na růst inkasa. [ulice] krize r. 2010 však přinese nepředpokládaný propad.“ 25. Dále soud zjistil ze Smlouvy o pověření výkonu kolektivní zprávy autorských práv mezi žalobkyní a [jméno] Čechem,že tento akademický malíř uzavřel se žalobkyní smlouvu dne 24.10.2002, ze Smlouvy o pověření výkonu kolektivní zprávy autorských práv mezi žalobkyní a [jméno] a [jméno] [příjmení], že tato filmařka - dokumentaristka uzavřela smlouvu dne 27.4.2004, tato jako svědkyně vypověděla, že přihlášku v roce 2004 uzavřela, předtím ji žádná obdobná organizace hromadně spravující autorská práva nezastupovala, od žalobkyně žádné odměny nikdy nedostala, k žalobkyni vstoupila omylem v domnění, že ji ochrání od toho, že jí nebudou vyplaceny honoráře, pouze v roce 2005 dostala odměnu od [anonymizováno] za dokument, který byl vysílán ve Slovenské republice Smlouvy o pověření výkonu kolektivní zprávy autorských práv mezi žalobkyní a [jméno] [příjmení], že tato autorka v oboru hračka a výstavnictví uzavřela smlouvu dne 16.10.2001 a ze Smlouvy o pověření výkonu kolektivní správy autorských práv mezi žalobkyní a [jméno] [příjmení], že tento rytec kovů uzavřel smlouvu dne 29.4.2002, ze Smlouvy o pověření výkonu kolektivní správy autorských práv mezi žalobkyní a [jméno] [příjmení], že tato ak. malířka uzavřela smlouvu dne 27.3.2001 Mgr. [jméno] [příjmení] vypověděla, že se účastnila první schůze žalobkyně, a podpis na smlouvě o pověření úkonu hromadné správy je její. Smlouvu podepsala v roce 2004, do roku 2004 ji žádná taková organizace nezastupovala. Též podpis na členské přihlášce [číslo] je její. K žalobkyni vstoupila omylem, v domnění, že ošetří její autorská práva.Od žalobkyně nikdy žádné peníze nedostala, v roce 2005 dostala peníze od [anonymizováno] o dokument, která se vysílal na Slovensku, odměnu dostala v českých korunách.Svědkyně [jméno] [příjmení] vypověděla, že přihlášku a smlouvu se žalobkyní podepsala, leč nikdy žádnou odměnu od žalobkyně nedostala. Jiná organizace ji nezastupovala, ačkoli v minulosti přijala nějakou částku od [anonymizována tři slova], pokud vystavovala, potom jí smluvené odměny platili vystavovatelé. z přihlášky [jméno] [příjmení], že přihláškou ze dne 21.1.1994 požádal tento loutkař a scénograf o požádal o přijetí do OOA, z přihlášky [jméno] [příjmení], akademického malíře, že tento kreslíř v loutkovém filmu požádal o členství v OOA dne 20.11.1991.

26. Na podkladě právě citovaných skutkových zjištění pak soud činí následující závěr o skutkovém stavu věci: žalobkyně byla na základě rozhodnutí Ministerstva kultury ČR ze dne 9. 7. 1997 oprávněna k výkonu hromadné správy práv autorů pro obor výtvarný včetně obrazové složky audiovizuálních děl, a obor architektonický v rozsahu oblastí uvedených v § 2 odst. 1 písm. c), e), f), g) a i) a za podmínek dále specifikovaných v příloze rozhodnutí.) Konkrétně v rozsahu práv: náhradní odměny z nenahraných nosičů, půjčovné z videokazet, náhradní odměny z reprografie, kabelový přenos a přenos TV.Po nabytí účinnosti zák. č. 121/2000 Sb. nezahájilo ministerstvo v zákonné lhůtě řízení dle § 106 odst. 7 cit. zák. a nevydalo rozhodnutí, jímž by uvedlo její dosavadní oprávnění k hromadné správě autorských práv do souladu s novou právní úpravou; rozhodnutí plně vyhovující požadavkům cit. ustanovení bylo vydáno až dne 5. 8. 2009 a nabylo právní moci dne 13. 8. 2009. Již v mezidobí však bylo vydáno rozhodnutí ministerstva ze dne 3. 3. 2005, potvrzené rozhodnutím ministra z 6. 6. 2005, jímž bylo žalobci uděleno oprávnění k výkonu práv uvedených shora (v rámci rekapitulace žalobních tvrzení) pod body 1 až 3, 6 a 7, podle pozdějšího rozhodnutí ministra z 20. 2. 2006 (jež však nenabylo právní moci) mělo být žalobci uděleno též právo dle bodu 4. Žalobkyně pak svůj nárok vyčíslila na základě znaleckého posudku zpracovaného dne 10. 3. 2011, která zahrnovalo oprávnění [číslo] k výkonu hromadné správy práv byla: 1) náhradní odměny z nenahraných nosičů - výkon žalobkyně prostřednictvím [anonymizováno], 2) náhradní odměny z reprografie - výkon žalobkyně prostřednictvím [anonymizováno], 3) provozování TV vysílání - výkon žalobkyně prostřednictvím [anonymizováno], 4) vlastní výkon dalších práv kabelový přenos. Žalobkyně tak v průběhu řízení neoznačila konkrétní právo (či práva) ve vztahu k rozhodnému období (od 1. 3. 2001 do 31. 12. 2003), jež měla ve svém oprávnění k výkonu hromadné správy č.j.5534/97, a jež jí bylo zesouladěno až oprávněním k výkonu rozhodnutím z 5. 8. 2009, nikoliv dříve, a že takové právo (práva) také fakticky a řádně vykonávala, jak v období do 1. 12. 2000, resp. do 1. 3. 2001, kdy uplynula zák. lhůta pro vydání zesouladěného oprávnění, tak i po 5. 8. 2009 (kdy jí bylo vydáno poslední z několika předtím vydaných zesoulaďujících rozhodnutí) aniž by se jednalo o o jedno z práv, které v rozhodném období na základě rozšířeného oprávnění vykonávala [anonymizováno] (rozšířené oprávnění [příjmení] vykonávala až do 7. 8. 2006) a aniž by se jednalo o nově vzniklé právo ať už absolutně (do vydání NAZ neexistující) či relativně (sice existující, ale nesvěřené k výkonu žalobkyni v původním oprávnění k HSP),, neboť zahrnutí takového práva do řízení o zesoulaďování podle § 106 odst. 7 AZ je při respektování zákonného monopolu výkonu KS vyloučeno. Zesouladěné oprávnění mohlo být ministerstvem kultury vydáno jen již existujícímu kolektivnímu správci a jeho obsahem nemohlo být žádné právo, které by kolektivní správce již dříve neměl ve svém oprávnění k výkonu hromadné správy podle dosavadních předpisů, ani žádné„ nové“ právo pokud by snad v novém autorském zákoně č. 121/2000 Sb. (dále jen„ NAZ“) vzniklo,které ale nevzniklo, a tudíž ani nemohlo nezaniknout.Pouze ministerstvo mohlo a může ze zákona již udělené oprávnění ke kolektivní správě zcela nebo zčásti odejmout. Takto učinilo vůči žalobkyni již výše citovaným rozhodnutím, jež nabylo právní moci dne 20. 6. 2002 a v návaznosti na toto rozhodnutí poté ministerstvo v rozsahu odňatého oprávnění rozšířilo oprávnění [příjmení] rozhodnutím, které nabylo právní moci dnem 10. 7. 2002 a co do zbytku původního oprávnění k hromadné (kolektivní) správě pod č.j. 5534/97 (byť šlo o jediné právo, a sice na rozúčtování náhradních odměn za reprografii) vydalo žalobkyni první zesouladěné oprávnění rozhodnutím MK č.j. 7751/1/2003 ze dne 23. 7. 2003 Ústavní soud nalezl (nález ÚS sp. zn. IV. ÚS 960/01 ze dne 27. března 2003), že ministerstvo ve lhůtě stanovené NAZ pro zesouladění oprávnění nemělo dělat nic jiného, než zesoulaďovat, a proto mělo napřed oprávnění žalobkyně zesouladit, a poté teprve začít řízení o odnětí oprávnění.Z důvodu existence zákonného monopolu výkonu kolektivní správy muselo ministerstvo (aby mohlo v souladu s cit. nálezem ÚS vydat žalobkyni zesouladěné oprávnění v rozsahu původního oprávnění k hromadné správě nejdříve odejmout rozšířené oprávnění [příjmení].

27. Ve vztahu k žalobkyní uplatněnému nároku existuje jediné rozhodnutí, které bylo způsobilé vyvolat právní účinky v rozhodné době, tj. od 1.3.2001 do 31.12.2003 a to rozhodnutí ze dne 21.1.2002, č.j. 12317/1/2001, ve znění rozhodnutí ministra kultury ze dne 14.6.2002, č.j. 12317/1/2001, které nabylo právní moci dne 20.6.2002 a kterým jí bylo odňato oprávnění č.j. 5534 ze dne 9.7.1997 udělené k výkonu kolektivní správy majetkových práv výtvarných autorů děl audiovizuálních děl (tj. kameramanů, architektů, scénografů a ostatních výtvarníků audiovizuálních děl) v rozsahu těchto práv: právo na užití kabelovým přenosem děl podle § 96 odst. 1, písm. c) AZ, - právo na televizní vysílání děl podle § 101 odst. 9 písm. c) AZ, právo na provozování televizního vysílání podle § 101 odst. 9 písm. d) AZ, právo na přiměřenou odměnu za pronájem originálu nebo rozmnoženiny díla podle § 96 odst. 1 písm. b) AZ, - právo na zhotovení rozmnoženiny pro osobní potřebu podle § 96 odst. 1 písm. a) bod 3 AZ tzv.„ právo na náhradní odměny z nenahraných nosičů“.

28. Rozhodnutím MK ze dne 10.7.2002, č.j. 380/2/2001, které nabylo právní moci dne 10.7.2002, bylo rozšířeno oprávnění [příjmení] o všechna tato práva, která, jakožto kolektivní správce, v roce 2003 všechny adresné i neadresné odměny za období od roku 2001 do roku 2003 mezi výtvarníky rozúčtovala.Žalobkyni po částečném odnětí oprávnění k správě pro oblast audiovize stále zůstalo oprávnění k výkonu všech zde shora uvedených práv pro ostatní výtvarné autory,„ klasické“ výtvarníky, ale jen při užití jejich děl nikoliv v audiovizuálním díle a dále výkon práv, která ze své povahy audiovizuálním užitím nejsou: vystavování, pronájem, půjčování a kopírování pro osobní potřebu (tzv. náhradní odměny z reprografie) pro všechny výtvarné autory. Jak ostatně plyne i ze smluv uzavřených žalobkyní s [anonymizováno] z roku 1999 a 2002 a následně z výše citovaných rozhodnutí MK ze dne 11.6.2001 a 10.7.2002, žalobkyni tak v předmětném období z titulu nemožnosti výkonu správy majetkových práv výtvarných autorů děl audiovizuálních škoda vzniknout nemohla, neboť tuto správu pro tyto autory vykonala, vybrala jejich odměny a posléze jim rozdělila [anonymizováno].

29. Žalobkyni (tak) zůstalo oprávnění výkonu práv pro klasické výtvarníky a užití jejich děl vyjma v ADV. Žalobkyně, jak uvedla např. ve vyjádření z 3.6.2011 (č.l. 219 PV spisu) žaluje jen odměny z neuskutečněného výkonu těch práv, které nevybíral pro totožné autory jiný kolektivní správce.Výtvarní autoři AVD obdrželi své odměny za užití svých děl (TV vysíláním, kabelovým přenosem, provozováním TV vysílání) a z práva na náhradní odměny z nenahraných nosičů v rozhodné době od kolektivního správce [anonymizováno], dále ve vztahu k nim inkasoval v období 2001 – 2003 [anonymizováno] odměny za zhotovení rozmnoženin děl pro osobní potřebu kolektivní správce [anonymizováno] a proto těmto autorům žádná škoda nevznikla.

30. Pokud jde o výstavnictví, tak právo na vystavování a dalšího veřejného užití je výkonem dobrovolné kolektivní správy, je na kolektivním správci, zda sám přesvědčí jednotlivé autory, aby ho zmocnili, aby je ad hoc zastupoval a jejich jménem uzavíral smlouvy s vystavovateli, byť k takovému zastoupení v praxi nedochází, o čemž svědčí i vyjádření ve vztahu k soudu od NG a Zápis o setkání účastníků s [jméno] muzeí a galerií ČR a Asociace muzeí a galerií ČR v [obec] dne 25. ledna 2011. Z práva na vystavování žalobkyně žádné nevybrala ani před rokem 2000, ani po něm, podle výroční zprávy za rok 2009 se k rozdělení nenachází za vystavování ani koruna. Potom je zcela nepodložený a fiktivní závěr znalců, kteří bez relevantních podkladů stanovili ušlý zisk žalobkyně za předmětné období částkou ve výši 13.608.000 Kč.

31. Žalobkyně v období, za něž žádá náhradu škody z titulu„ nemožnosti a naprostým ochromením své činnosti“ (1.3.2001 až 31.12.2003) uzavírala s dalšími jednotlivými autory smlouvy, kterými byla pověřena kolektivní správou. Žalobkyně si tak musela být vědoma, že jí zůstalo oprávnění výkonu práv pro klasické výtvarníky a užití jejich děl vyjma v ADV, zbyvší opravnění však fakticky nevykonávala, byla nečinná, jak vypověděli slyšení svědci.

32. Žalobkyně dále na výzvu soudu v podání z 4.10.2010 sdělila, že„ v r. 2000 samostatně vybrala pouze od provozovatelů kabelového přenosu a videopůjčoven 452.873 Kč“ a dále, že v roce 2001 vybrala odměny za půjčovné z videokazet (aniž by uvedla výši odměn). Z průběžné auditorské zprávy žalobkyně však soud vzal za prokázané, že žalobkyně v průběhu účetního období 1998 nevyplácela (nerozúčtovávala) odměny nositelům autorských práv, ze zprávy auditora o ověření účetní závěrky žalobkyně za rok 1999 vzal soud za prokázané, že žalobkyně v průběhu účetního období 1999 nevyplácela odměny nositelům autorských práv, autorské honoráře za rok 1997 byly použity na financování činnosti žalobkyně.Dále vzal soud za prokázané, že podle zprávy auditora o ověření účetní závěrky žalobce za rok 2000 žalobkyně ani v průběhu účetního období roku 2000 nevyplácela (nerozúčtovávala) odměny nositelům autorských práv, neboť nedisponovala dostatečným počtem zastupovaných nositelů práv.

33. Pokud jde o Odměnu za pronájem děl zaznamenaných na zvukově obrazový záznam je právem povinně kolektivně spravovaným, obsahově vyjadřuje právo na přiměřenou odměnu za pronájem originálu nebo rozmnoženiny díla či výkonu výkonného umělce zaznamenaného na zvukový nebo zvukově obrazový záznam (§ 96 odst. 1 písm. b) autorského zákona, ve znění účinném do 19.4.2017), výběr odměn z tohoto práva dlouhodobě, tj. minimálně od roku 1991 na základě vyhlášky č. 115/1991 Sb. a pozdějších právních předpisů vykonávala [anonymizováno] pro všechny kolektivní správce. Obě práva byla žalobkyni zesouladěna oprávněním z roku 2005.

34. Za vysílání díla televizí (ADV) (žalobkyně požaduje 15.527.120 Kč) žalobkyně právo na TV vysílání dosud nikdy fakticky nevykonávala, ani před a ani po předmětném období, ani po vydání zesouladňujícího rozhodnutí. 35. [anonymizováno] neinkasoval žádné odměny pro autory děl výtvarných ani pro autory děl architektonických. V tomto období v případě uvedených způsobů užití předmětů ochrany chráněných autorským zákonem vybíral odměny pouze pro autory hudebních děl a zhudebněných textů a pro hudební nakladatele. Pro všechny autory a to i vč. autorů děl výtvarných a architektonických [anonymizováno] inkasoval v l. 2001 – 2003 odměny pouze za zhotovení rozmnoženin děl pro osobní potřebu. Jinak řečeno, [anonymizováno] je kolektivním správcem v oblasti hudebních děl a spravuje práva autorů k hudebním dílům vč. těch, které žalobkyně spravovat nemůže (výtvarná díla nelze vysílat rozhlasem). 36. [anonymizováno] v období od 1.3.2001 do 31.12.2003 vykonávala kolektivní správu též pro díla výtvarníků ADV, pro ně inkasovala paušální (licenční) odměny, které následně autorům/nositelům těchto práv vyplatila ve výši, jež pro skartaci dokumentů nelze soudu sdělit.

37. Po odnětí oprávnění k audiovizi, od 20. 6.2002, mohla žalobkyně zastupovat jen ostatní výtvarníky a jen při užití jejich děl mimo audiovizuální užití, žalobkyně však požaduje náhradu škody za kolektivní správu práv, k nimž práva vykonávala [anonymizováno]. Oprávnění k výkonu jakýchkoliv práv v oblasti audiovize, pro jakékoliv výtvarníky žalobkyně odnětím oprávnění k výkonu práv v audiovizi pozbyla.Pokud jde o oprávnění k výkonu kolektivní správy pro výtvarníky, bylo v řízení už prokázáno, že výtvarníky obrazové složky AVD (tzv. filmové výtvarníky) a ostatní výtvarníky při audiovizuálním užití jejich děl zastupovala v období od 10. 7. 2002 na základě rozšířeného oprávnění [příjmení], která pro ně v této době odměny vybírala, rozúčtovávala a jim vyplácela.

38. Žalobkyně kolektivní správu v rozhodné době na základě oprávnění č.j. 5534/97 by mohla, bylo li by v zákonné lhůtě zesouladněno vykonávat (v roce 2001 až 2003) v rozsahu práv: výběr prostřednictvím [anonymizováno]: náhradní odměny z nenahraných nosičů, půjčovné z videokazet, výběr prostřednictvím [anonymizováno]: náhradní odměny z reprografie, vlastní výkon - kabelový přenos.Žalobkyně však bez jakéhokoli zdůvodnění požaduje náhradu za (ne) výkon práv, která ani nemohla být tzv. zesouladněna, neboť žalobkyně k nim nebyla oprávněna na základě oprávnění č.j. 5534/97.

39. V rozhodné době kolektivní správu práv na základě rozšířeného oprávnění vykonávala [anonymizováno], a to od 10.7.2002 a to v rozsahu práv: výběr prostřednictvím [anonymizováno] náhradní odměny z nenahraných nosičů, vlastní výkon [anonymizováno] televizní vysílání, kabelový přenos provozování TV vysílání.

40. Oprávnění k rozdělování náhradních odměn z reprografie zůstalo i po odnětí oprávnění žalobkyni, protože se nejedná o právo z oblasti audiovize; na základě smlouvy mezi [anonymizováno] a [anonymizováno] ze dne 24.11.1999 a ze dne 20.3.2002 tyto odměny vybírala [anonymizováno] a autorům rozúčtovala a vyplácela žalobkyně. Právo na TV vysílání žalobkyně nikdy nevykonávala a to ani před 1.3.2001, ani od 8.6.2005 právo na provozování TV vysílání bylo díky [anonymizováno] vykonáváno v celé rozhodné době, a poté ještě do 7.8.2006.

41. Pokud se jedná o právo na kabelový přenos, jde o jediné právo, které bylo kontinuálně a nepřetržitě vykonáno v letech 2000 2001 žalobkyní, ovšem v letech 2002 2003 je pro žalobkyni a poté ještě až do 7.8.2006 je vykonávala [anonymizováno]. Ve vztahu k tomuto jediném právu, které mohla, bylo li by zesouladněné rozhodnutí vydáno v zákonné lhůtě, pokud jde o rozhodného období, (od 1. 3. 2001 do 31. 12. 2003) kolektivně spravovat žalobkyně, a také sama žalobkyně v roce 2001 spravovala, nepředložila žalobkyně listinné důkazy za rok 2002 a 2003, z nichž by bylo možné čerpat nějaké údaje o činnosti žalobkyně a pokud ve Výroční zprávě za rok 2001 žalobkyně uvádí (cit.):„ V roce 2001 poprvé v historii organizace přistoupeno k vyúčtování náhradních autorských odměn…“, to znamená těch, které pro žalobkyní zastupované autory vybrali kolektivní správci [anonymizováno] a [anonymizováno], s nimiž také za tímto účelem měla uzavřené příslušné smlouvy. Skutečný výkon kolektivní správy žalobkyní v roce 2001 (v rozsahu 4 shora uvedených práv) byl stejný jako v roce 2000, to znamená, že žalobkyně žádná další práva, ani v době bezprostředně předcházející rozhodné době, kdy jejich řádnému výkonu nebránila tvrzená absence zesouladěného oprávnění, nevykonávala.Žalobkyně však, ani přes opakované výzvy soudu netvrdila konkrétně, že jí v příčinné souvislosti s nevydáním zesouladňujícího rozhodnutí v zákonné lhůtě v roce 2001 ušel zisk ve vztahu k nemožnosti toto právo kolektivně spravovat.

42. Ze žalobkyní předloženého znaleckého posudku [číslo] zpracovaného [právnická osoba] [právnická osoba], bylo zjištěno toliko to, že byl zpracován dne 10. 3. 2011 a je, byť s doložkou § 127a o.s.ř. z roku 2010, pokud jde o znalecké závěry nesrozumitelný.Znalec konstruuje závěry bez reálných podkladů a srozumitelného vysvětlení, jak došel k vyčíslení celkové škody.

43. V řízení tak bylo prokázáno, že Valné shromáždění žalobkyně dne 28. 4. 1998 přijalo návrh, že sdružení již nebude vykonávat hromadnou správu z důvodu, že hospodaření organizace spěje k určitému ekonomickému zániku; organizace nemá finanční zázemí; auditorkou nemohl být ověřen zůstatek na účtu ve výši 2.543.358,15 Kč uvedený v debetu, nebyly předány zejména inventury peněžních prostředků v hotovosti; v Dílčí zprávě auditora o přezkoušení účetnictví k 31. 10. 1997 ze dne 15. ledna 1998 se uvádí, že účetnictví jednotky není průkazné. Výroční zpráva za rok 1998 neobsahuje žádné údaje o výběru, rozúčtování a výplatě autorských odměn a konstatuje, že nedošlo k předání dokumentů potřebných pro uzavření účetnictví, dále konstatuje přechod zastupovaných autorů do ochranné organizace [anonymizováno] s tím, že žalobkyně není v budoucnosti, především z důvodů ekono jak vyplývají z licence udělené jí MK ČR dne 9. 7. 1997 pod č.j. 5534/97. Žalobkyně v roce 1999 nevyplácela odměny nositelům autorských práv a autorské honoráře přijaté do roku 1997 použila na financování své činnosti; v roce 2000 žalobkyně, jak uvedeno ve zprávě auditora o ověření roční účetní závěrky OOA-S za rok 2000, z důvodu nedostatečného počtu zastupovaných nositelů práv neprováděla rozúčtování odměn jednotlivým autorům. Žalobkyně své vnitřní problémy a svoji nečinnost jako organizace hromadné správy práv přiznala ve svém vlastním vyjádření ze 4. 10. 2010, které učinila k výzvě soudu dle usnesení ze dne 19. 8. 2010. V řízení bylo dále prokázáno, že až do odnětí oprávnění mohla žalobkyně vykonávat kolektivní správu všech práv svěřených jí k výkonu oprávněním k HSP č.j. 5534/97. Po odnětí oprávnění k audiovizi, od 20. 6. 2002, mohla žalobkyně zastupovat jen ostatní výtvarníky a jen při užití jejich děl mimo audiovizuální užití.Pokud jde o oprávnění k výkonu kolektivní správy pro výtvarníky, bylo v řízení prokázáno, že výtvarníky obrazové složky AVD (tzv. filmové výtvarníky) a ostatní výtvarníky při audiovizuálním užití jejich děl zastupovala v období od 10. 7. 2002 na základě rozšířeného oprávnění [příjmení], která pro ně v této době odměny vybírala, rozúčtovávala a také jim vyplácela. Pokud se jedná o právo na kabelový přenos, tj. jediné právo, které bylo kontinuálně a nepřetržitě vykonáno v letech 2000 2001 žalobkyní, ovšem v letech 2002 2003 je pro žalobkyni a poté ještě až do 7.8.2006 je vykonávala [anonymizováno], které mohla v roce 2001 kolektivně spravovat žalobkyně, a také sama žalobkyně v roce 2001 spravovala,resp. nespravovala, žalobkyně, ač byla vyzývána jednak netvrdila, že by jí fakticky v příčinné souvislosti s tvrzeným postupem státu, ušel zisk a v jaké výši za období od 1.3.2001 do 31.12.2001. V roce 1997 žalobkyně zastupovala 199 členů, někteří členové poukázali na neprůkaznost účetních dokladů účetní závěrky za rok 1997, konstatovali, že žalobkyně směřuje k ekonomickému zániku a byl podán návrh, aby bylo hlasováno, že žalobkyně již nebude nadále vykonávat hromadnou správu práv a aby bylo hlasováno o zániku žalobkyně, na účtu žalobce založeném dne 24.7.1997 nebyl do 31.10.1997 vykázán žádný pohyb, žalobkyně nepředala podklady k inventuře peněžních prostředků v hotovosti, předložené účetní doklady nesplňují náležitosti účetních dokladů, dopisem ze dne 16.1.1998 sdělila MK ČR Základní organizační složka III. obor audiovize, že žalobkyně není schopna výkonu kolektivní správy, žalobkyně v průběhu účetního období 1998 a 1999 nevyplácela odměny nositelům autorských práv, autorské honoráře za rok 1997 byly použity na financování činnosti žalobkyně, žalobce v průběhu účetního období 2000 nevyplácela (nerozúčtovávala) odměny nositelům autorských práv, neboť nedisponovala dostatečným počtem zastupovaných nositelů práv, přičemž žalobkyně již od roku 1998 hospodaří se zápornou hodnotou.Pokud jde o činnost žalobkyně jakožto správce autorských práv jí zastupovaných autorů, byla v době, která je ustálenou judikaturou označována jako„ pravidelný běh věcí“ (tzn. v letech 1997, 1998, 1999 a 2000, fakticky zcela bez ohledu na absenci či existenci zesouladněného oprávnění. Valné shromáždění žalobkyně dne 28. 4. 1998 přijalo návrh, že sdružení již nebude vykonávat hromadnou správu z důvodu, že hospodaření organizace spěje k určitému ekonomickému zániku; organizace nemá finanční zázemí; auditorkou nemohl být ověřen zůstatek na účtu ve výši 2.543.358,15 Kč uvedený v debetu, nebyly předány zejména inventury peněžních prostředků v hotovosti; v Dílčí zprávě auditora o přezkoušení účetnictví k 31. 10. 1997 ze dne 15. ledna 1998 se uvádí, že účetnictví jednotky není průkazné. Výroční zpráva za rok 1998 neobsahuje žádné údaje o výběru, rozúčtování a výplatě autorských odměn a konstatuje, že nedošlo k předání dokumentů potřebných pro uzavření účetnictví, dále konstatuje přechod zastupovaných autorů do ochranné organizace [anonymizováno] s tím, že žalobkyně není v budoucnosti, především z důvodů ekonomických, schopna vykonávat hromadnou správu autorských práv v dotčených oblastech,jak vyplývají z licence udělené jí MK ČR dne 9. 7. 1997 pod č.j. 5534/97. Žalobkyně v roce 1999 nevyplácela odměny nositelům autorských práv a autorské honoráře přijaté do roku 1997 použila na financování své činnosti; v roce 2000 žalobkyně, jak uvedeno ve zprávě auditora o ověření roční účetní závěrky žalobkyně za rok 2000, z důvodu nedostatečného počtu zastupovaných nositelů práv neprováděla rozúčtování odměn jednotlivým autorům. Žalobkyně své vnitřní problémy a svoji nečinnost jako organizace hromadné správy práv přiznala ve svém vlastním vyjádření ze 4. 10. 2010, které učinila k výzvě soudu dle usnesení ze dne 19. 8. 2010,„ v r. 2000 samostatně žalobkyně vybrala pouze od provozovatelů kabelového přenosu a videopůjčoven 452.873 Kč“. V dubnu 2009 žalobkyně rozdělila doplatek od sesterského kolektivního správce [anonymizováno] v oblasti nenahraných nosičů za rok 2007, z poukázaných 4, 818.904 Kč rozdělila mezi 231 autorů 2, 650.450 Kč a rozúčtovala odměny za kabelový přenos a provozování TV za rok 2008 z poukázaných 11, 362.398 Kč rozúčtovala 6, 817.440 Kč mezi 240 autorů,, žalobkyně rozúčtovala náhradní autorské odměny za kabelový přenos a provozování TV vysílání v roce 2009, bylo poukázáno 15, 570.548 Kč, v červnu 2010 bylo autorům audiosložky vyplaceno 10, 988.384 Kč, za rozmnoženiny 3, 001.376 Kč a za půjčování děl v knihovnách v roce 2008 2, 750.713 Kč a odměny za nenahrané nosiče 3, 438 Kč, přičemž tyto odměny vybírali [anonymizováno] a [anonymizováno], Žalobkyně v roce 2009 a v roce 2010 samostatně kolektivně spravovala pouze oblast půjčování vydaných děl a rozmnoženiny děl pro osobní potřebu za nenahrané nosiče.

44. Po právní stránce soud vychází ze zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem, ve znění pozdějších předpisů. Podle § 1 odst. 1 tohoto zákona stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu způsobenou při výkonu státní moci. Podle § 5 tohoto zákona stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu, která byla způsobena rozhodnutím, jež bylo vydáno v občanském soudním řízení, ve správním řízení, v řízení podle soudního řádu správního nebo v řízení trestním, nebo nesprávným úředním postupem. Podle § 13 odst. 1 citovaného zákona odpovídá stát za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem, přičemž nesprávným úředním postupem je také porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Nestanoví-li zákon pro provedení úkonu nebo vydání rozhodnutí žádnou lhůtu, považuje se za nesprávný úřední postup rovněž porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě. Škoda ve formě ušlého zisku za období od 1.3.2001 do 31.12.2003 měla žalobkyní zastupovaným výtvarným autorům vzniknout tím, že žalovaná v zákonem stanovené lhůtě neuvedla oprávnění žalobkyně k výkonu hromadné správy práv, jehož byla nositelem dle zák. č. 237/1995 Sb., o hromadné správě autorských práv a práv autorskému právu příbuzných a o změně a doplnění některých zákonů (dále jen „zák. č. 237/1995 Sb.“), do souladu se zák. č. 121/2000 Sb., o právu autorském, o právech souvisejících s právem autorským a o změně některých zákonů (autorský zákon). Žalobkyně tvrdí, že z tohoto důvodu nemohla vykonávat kolektivní správu autorských práv ve formě výběru a výplaty odměn pro jejich nositele.Žalobou uplatněný nárok je požadavkem na náhradu zisku, ušlého žalobcem zastupovaným autorům děl výtvarných, děl fotografických, děl užitého umění, děl audiovizuálně užitým a děl architektonických z odměn za výše užití děl nikoli ve vztahu k tomu kterému konkrétnímu právu za konkrétní období, ale obecně v podobě nerozdělených odměn autorům, jejichž práva jakožto kolektivní správce spravoval,, přičemž vznik této škody (ušlého zisku) žalobkyně odvozuje od nečinnosti ministerstva kultury, které mělo v zákonné lhůtě nejpozději do 1. 3. 2001 vydat rozhodnutí, jimž by byla původní oprávnění ke hromadné správě autorských práv uvedena do souladu s novou právní úpravou kolektivní správy s úpravou obsaženou v autorském zákoně, účinném od 1. 12. 2000.

45. Předpokladem vzniku odpovědnosti i podle ustanovení § 13 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb., je současné splnění tří předpokladů: 1) nesprávný úřední postup, 2) vznik škody a 3) příčinná souvislost mezi nesprávným úředním postupem a vznikem škody.

46. Nemůže přitom být pochyb o tom, že podle § 106 odst. 7 AZ mělo být předmětné rozhodnutí vydáno ve lhůtě do 90 dnů od účinnosti cit. zák., tj. do 1. 3. 2001, jakož ani o tom, že se tak nestalo. Teprve 15.1.2004 vydal ministr kultury rozhodnutí, č.j. 7751/1/2003, v němž žalobci k výkonu kolektivní správy udělil jen jedno právo. Ostatní práva žalobcem vykonávaná dle oprávnění z roku 1997 mu udělena nebyla. Oprávnění žalobce plně uvedl do souladu s autorským zákonem až rozhodnutím ze dne 5.8.2009, č.j. MK 4365/2009 OAP, které nabylo právní moci dne 13.8.2009. Tímto postupem žalovaný naplnil dikci ust. § 13 odst. 1 věty druhé zák. č. 82/1998 Sb. (dále jen OdpŠk) a dopustil se nesprávného úředního postupu, protože porušil povinnost vydat rozhodnutí v zákonné lhůtě.

47. Z hlediska naplnění příčinné souvislosti jako jednoho z předpokladů odpovědnosti za škodu státu dle OdpŠk nemůže však stačit obecná úvaha o možných následcích pouhé připuštění možnosti vzniku škody v důsledku jeho protiprávního jednání, nýbrž musí být příčinná souvislost najisto postavena. O vztah příčinné souvislosti se jedná, vznikla-li konkrétní majetková újma následkem konkrétního protiprávního úkonu škůdce, tedy je-li jeho jednání a škoda ve vzájemném poměru příčiny a následku. Příčinou škody může být jen takové protiprávní jednání, bez něhož by škodný následek nevznikl.

48. Žalobkyně kolektivní správu v rozhodné době na základě oprávnění č.j. 5534/97 by mohla, bylo li by v zákonné lhůtě zesouladněno vykonávat (v roce 2001 až 2003) ohledně jediného práva a to práva na kabelový přenos v roce 2001, resp. od 1.3.2001 do 31.112 2011, neboť v letech 2002 2003 byla pro žalobkyni ostatní kolektivní správa, jež měla být předmětem zesouladněného rozhodnutí, vykonávána jinými kolektivními správci.Žalobkyně však, ani přes opakované výzvy soudu, netvrdila konkrétně, že jí v příčinné souvislosti s nevydáním zesouladňujícího rozhodnutí v zákonné lhůtě v roce 2001 ušel zisk ve vztahu k nemožnosti správy tohoto (jediného) konkrétního práva.Žalobkyně výši škody opřela o znalecký posudek, bytˇopatřeným (až !) v roce 2020 formálně doložkou podle § 127a o.s.ř. (po té, kdy žalovaná u jednání posudek označila za„ obyčejný“ listinný důkaz), v němž jeho zpracovatelé fabulují čísla a hodnoty, jež nejsou ve vztahu k žalobkyni nijak podloženy.Pokud žalobkyně namítala, že sama žalovaná žádný důkaz ohledně výše škody nepředložila, žalovaná od počátku řízení namítala nedůvodnost projednávaného nároku co do jeho základu.

49. Ušlým ziskem se rozumí újma spočívající v tom, že u poškozeného nedojde v důsledku škodné události k rozmnožení majetkových hodnot, ač se to dalo očekávat s ohledem na pravidelný běh věcí. Žalobkyně v průběhu účetního období 1998 nevyplácela (nerozúčtovávala) odměny nositelům autorských práv, žalobkyně ani v průběhu účetního období 1999 nevyplácela odměny nositelům autorských práv, autorské honoráře za rok 1997 byly použity na financování činnosti žalobkyně (nikoli autorům) a konečně podle zprávy auditora o ověření účetní závěrky žalobce ani za rok 2000 žalobkyně a ani v průběhu účetního období roku 2000 žalobkyně nevyplácela (nerozúčtovávala) odměny nositelům autorských práv, neboť, jak ostatně vyplývá z auditorské zprávy, ani nedisponovala dostatečným počtem zastupovaných nositelů práv.

50. Žalobkyně však v předmětném období, za něž žádá náhradu škody z titulu„ nemožnosti a naprostým ochromením své činnosti“ přitom uzavírala s dalšími jednotlivými autory smlouvy, kterými byla pověřena kolektivní správou. Žalobkyně si tak musela být vědoma, že jí zůstalo oprávnění výkonu tohoto jediného práva pro klasické výtvarníky a užití jejich děl vyjma v ADV, neboť jiné logické vysvětlení jejího počínání, tj. vědomého se zavazování ve vztahu k některým autorům v době tvrzené ochromenosti a nečinnosti, se nenabízí. Ani toto opravnění však žalobkyně fakticky nevykonávala, byla nečinná. Mezi tvrzenou škodou (byť žalobkyně škodu ve vztahu k tomuto jedinému právu nespecifikovala) a nesprávným úředním postupem není příčinná souvislost.

51. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s § 151 odst. 3 o.s.ř. tak, že přiznal žalované, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 8 400 Kč Tyto náklady sestávají z paušálních náhrad dle § 2 odst. 3 vyhlášky č. 254/2015 Sb., o stanovení výše paušální náhrady pro účely rozhodování o náhradě nákladů řízení v případech podle § 151 odst. 3 občanského soudního řádu a podle § 89a exekučního řádu, v platném znění, počínaje účinností vyhlášky ke dni 6. 10. 2015, a to za následující úkony dle § 1 odst. 3 vyhlášky č. 254/2015 Sb.: 1) písemné vyjádření ze dne 23. 5. 2016 2) písemné vyjádření ze dne 30. 8. 2016 3) příprava na jednání konané dne 2. 6. 2016 4) účast na jednání konaném dne 2. 6. 2016 5) příprava na jednání konané dne 29. 11. 2016 6) účast na jednání konaném dne 29. 11. 2016 7) příprava na jednání konané dne 22. 12. 2016 8) účast na jednání konaném dne 22. 12. 2016 9) příprava na jednání konané dne 20. 4. 2017 10) účast na jednání konaném dne 20. 4. 2017 11) vyjádření žalované k odvolání žalobkyně do rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 20.4.2017 č.j. 30C 37/2004-500 12) příprava na jednání konané dne 11. 7. 2018 13) účast na jednání konaném u Městského soudu v Praze dne 11. 7. 2018 14) vyjádření žalované doručené Obvodnímu soudu pro Prahu 1 dne 26. 4. 2019 15) vyjádření žalované ze dne 15. 5. 2019 16) příprava na jednání konané dne 21. 5. 2019 17) účast na jednání konaném u Obvodního soud pro Prahu 1 dne 21. 5. 2019 18) vyjádření žalované ze dne 30. 7. 2019 včetně založení listinných důkazů dne 31. 7. 2019 19) příprava na jednání konané dne 29. 8. 2019 20) účast na jednání konaném u Obvodního soud pro Prahu 1 dne 29. 8. 2019 21) příprava na jednání konané dne 21. 1. 2020 22) účast na jednání konaném u Obvodního soud pro Prahu 1 dne 21. 1. 2020 23) vyjádření žalované ze dne 20. 5. 2020 24) příprava na jednání konané dne 4. 6. 2020 25) účast na jednání konaném dne 4. 6. 2020 26) písemný závěrečný návrh ze dne 23. 6. 2020 27) příprava na jednání konané dne 25. 6. 2020 28) účast na jednání konaném dne 25. 6. 2020 52. Pokud jde o náklady právního zastoupení (advokátem), nelze na žalobkyni spravedlivě žádat, aby hradila žalované straně náklady řízení takto vzniklé, protože tyto náklady nelze považovat za„ náklady potřebné k účelnému uplatňování nebo bránění práva”, ve smyslu § 142 odst. 1 o. s. ř. Je-li stát, k hájení svých právních zájmů, vybaven příslušnými organizačními složkami, finančně i personálně zajištěnými ze státního rozpočtu, není důvod, aby výkon svých práv a povinností v této oblasti přenášel na soukromý subjekt, kterým byl v projednávaném případě advokát. Náhrada těchto nákladů proto nebyla žalované přiznána.

Poučení