13 CO 375/2019 - 454

Rubrum

Městský soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Elišky Mrázkové a soudců JUDr. Pavla Vlacha a JUDr. Čestmíra Slaného v právní věci žalobce: [osobní údaje žalobce] zastoupený advokátem JUDr. [jméno] [příjmení] sídlem [adresa] proti žalované: [osobní údaje žalované] bytem [adresa] zastoupená advokátkou JUDr. [jméno] [příjmení] sídlem [adresa] o zaplacení částky [částka] s příslušenstvím, k odvolání žalobce proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 6 ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], takto:

Výrok

I. Rozsudek soudu prvního stupně se ve výroku o věci samé ohledně částky [částka] a úroků z prodlení ve výši [anonymizováno] ročně z částek [částka] od [datum] do zaplacení, [částka] od [datum] do zaplacení, [částka] od [datum] do zaplacení, [částka] od [datum] do zaplacení, [částka] od [datum] do [datum] a [částka] od [datum] do zaplacení potvrzuje.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení před soudy všech stupňů

Odůvodnění

1. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně zamítl žalobu o zaplacení částky [částka] s příslušenstvím (výrok I), uložil žalobci zaplatit České republice na účet Obvodního soudu pro Prahu 6 náhradu nákladů, které platil stát,„ a to odměnu ustanoveného zástupce, jejíž výše je stanovena samostatným usnesením“ (výrok II), a rozhodl, že„ náhrada nákladů řízení, které platil stát, a to odměna ustanovené právní zástupkyně žalované, JUDr. [jméno] [příjmení], se určuje částkou ve výši [částka]“ (výrok III).

2. Soud prvního stupně tak rozhodl o žalobě podané žalobcem u soudu dne [datum] a poté se souhlasem soudu opakovaně rozšířené, kterou se žalobce domáhal na žalované výsledně zaplacení částky [částka] s příslušenstvím s tím, že jde o dlužné příspěvky na správu domu a pozemku ([částka] s příslušenstvím) a dlužná plnění za úhrady spojená s užíváním bytu ([částka] s příslušenstvím), jež byla žalovaná, která je jako vlastník bytové jednotky [číslo] v domě [adresa] členkou žalobce, povinna zaplatit žalobci jako právnické osobě založené podle [ustanovení pr. předpisu], o vlastnictví bytů, za účelem výkonu činností souvisejících se správou domů [adresa], a to za období od září roku [rok] do května roku [rok]. Žalovaná však své povinnosti člena společenství neplní, za uvedené období neuhradila vůbec ničeho.

3. Soud prvního stupně vyšel po provedeném dokazování ze zjištění, podle nichž je žalobce právnickou osobou založenou podle [ustanovení pr. předpisu], o vlastnictví bytů, vykonávající činnosti související se správou domu [adresa] na adrese [adresa], [ulice a číslo]. Vznikl dne [datum], do rejstříku společenství vlastníků jednotek byl zapsán dne [datum]. Žalovaná je vlastníkem jednotky [číslo] vymezené podle zákona o vlastnictví bytů v budově [adresa] v katastrálním území Dejvice a zapsané na [list vlastnictví]. Ze stanov žalobce soud prvního stupně zjistil, že předmětem žalobcovy činnosti je správa domu a další činnosti. Správou domu se rozumí mj. zajišťování provozu domu a pozemku, údržby a oprav společných částí domů; při plnění úkolů podle zákona o vlastnictví bytů a stanov zajišťuje společenství mj. vybírání předem určených finančních prostředků od členů společenství na náklady spojené se správou domu a pozemku („ příspěvek“), popř. dalších příspěvků na činnosti uvedené v čl. IV, dále společenství zajišťuje buď přímo, nebo na základě smluv, uzavřených s dodavateli plnění spojená s užíváním jednotek a společných částí domu („ služby“ a„ zálohy na služby“), přičemž v rámci této činnosti společenství zajišťuje zejména vybírání úhrad za služby zajišťované společenstvím a způsob rozúčtování cen služeb na jednotlivé členy společenství, není-li rozúčtování cen služeb stanoveno zvláštním právním předpisem nebo rozhodnutím cenového orgánu a vyúčtování přijatých záloh na jednotlivé členy společenství. Člen společenství je povinen hradit stanovené příspěvky a zálohy na služby stejně jako nedoplatky vyplývající z vyúčtování. Nejvyšším orgánem společenství shromáždění, do jehož výlučné působnosti náleží mj. rozhodování o výši příspěvků a záloh na služby, pokud není rozhodování v této věci usnesením shromáždění svěřeno výboru nebo pověřenému vlastníkovi. Příspěvky, zálohy na služby a popř. i další platby podle zvláštních právních předpisů platí členové společenství v částkách a v termínech stanovených k tomu příslušným orgánem společenství na účet společenství, nerozhodne-li shromáždění o placení na účet správce. Vyúčtování záloh na služby provádí výbor jedenkrát za zúčtovací období, kterým je kalendářní rok, nejpozději do čtyř kalendářních měsíců po jeho skončení, v souladu se stanoveným způsobem rozúčtování; nedoplatek nebo přeplatek vyplývající z vyúčtování je splatný nejpozději do 6 měsíců po uplynutí zúčtovacího období. Zprávu o použití a stavu příspěvků předkládá výbor ke schválení shromáždění spolu se zprávou o hospodaření společenství a s návrhem na schválení účetní závěrky, nevyčerpaný zůstatek těchto finančních prostředků se převádí do následujícího roku.

4. Ze zápisů z členských schůzí (shromáždění) žalobce ze dne [datum], [datum], [datum], [datum], [datum], [datum] a [datum] soud prvního stupně zjistil vždy tolik, že se jich žalovaná neúčastnila, že přítomní byli vždy seznámeni s výsledkem hospodaření a vyúčtováním záloh za předchozí rok, jakož i s předpisy záloh na daný rok (včetně jejich případného zvýšení), což vždy bez připomínek odsouhlasili, a dále že případně schvalovali i účetní závěrku.

5. Dále soud prvního stupně zjistil, že žalovaná byla žalobcem dopisem ze dne [datum] vyzvána k úhradě dlužných příspěvků a záloh za období od [datum] do [datum] v celkové výši [částka], a to do 7 dnů od doručení výzvy; výzva jí byla doručena dne [datum]. Dopisem ze dne [datum] byla žalovaná vyzvána k úhradě dlužné částky za období od [datum] do [datum]. Dopisem ze dne [datum] byla žalovaná vyzvána k úhradě dlužné částky v celkové výši [částka] za období od [datum] do [datum]. Dopisem ze dne [datum] bylo žalované oznámeno, že vyúčtování záloh na služby a správu za rok [rok] obsahuje chybné údaje z roku [rok], z toho důvodu bylo vyúčtování opraveno, nicméně nedoplatek zůstává ve stejné výši. Dopisem ze dne [datum] byla žalovaná vyzvána k úhradě dlužné částky za období od [datum] do [datum] v celkové výši [částka], a to do 7 dnů od odeslání výzvy, která byla odeslána dne [datum]; spolu s výzvou byl žalované zaslán předpis měsíčních záloh na služby a správu pro období od [datum] do [datum] a předpis záloh na služby a správu na rok [rok] a [rok].

6. Konečně z jednotlivých vyúčtování soud prvního stupně zjistil, pokud jde o žalovanou, následující. Z vyúčtování za rok [rok] plyne nedoplatek ve výši [částka], platby v jednotlivých měsících měly činit v měsících leden a únor [částka], v měsících březen až květen [částka], v měsících červen až říjen [částka] a v měsících listopad a prosinec [částka]. Z vyúčtování za rok [rok] plyne nedoplatek ve výši [částka], předpis jednotlivých plateb v jednotlivých měsících činil [částka]. Z vyúčtování za rok [rok] plyne nedoplatek ve výši [částka], platba v jednotlivých měsících byla předepsána ve výši [částka]. Z vyúčtování za rok [rok] plyne nedoplatek ve výši [částka], měsíční předpis plateb činil [částka]. Z vyúčtování za rok [rok] plyne nedoplatek ve výši [částka], rozpisem plateb pro tento rok pak soud prvního stupně zjistil, že výše příspěvku činila [částka] měsíčně a výše zálohy na služby od [anonymizováno] do [anonymizováno] [částka] měsíčně a od května do konce t. r. [částka] měsíčně. Z vyúčtování za rok [rok] plyne nedoplatek ve výši [částka], měsíční předpis plateb činil pro tento rok od [anonymizováno] do [anonymizováno] [částka] a od května do prosince [částka]. Předpisem záloh na služby a správu pro roky [rok] a [rok] soud prvního stupně zjistil, že výše měsíční zálohy činila [částka] a příspěvku [částka], celkem [částka] měsíčně.

7. Soud prvního stupně naopak nevzal za prokázané, že by byla žalovaná, shromáždění se standardně nezúčastnivší, s tam vlastníkům prezentovanými rozpisy, a tedy výší plateb, které by měla na příspěvku a zálohách na služby platit, kdy seznámena.

8. Uvedená skutková zjištění soud prvního stupně právně posoudil s poukazem na ustanovení § [číslo] odst. 1 a § 1189 odst. 1 o. z. tak, že žalobě nelze vyhovět již z toho důvodu, že z žalobcem předložených zápisů ze shromáždění, jemuž přísluší určení výše příspěvku a zálohy, neplyne, v jaké výši byly tyto částky určeny, když v žádném ze zápisů není uvedena jakákoliv konkrétní částka, kterou by měli vlastníci jednotek platit. V zápisech ze dne [datum], [datum], [datum] a [datum] je sice uvedeno, že byl schválen rozpis předpisů na další období, přičemž pro období let [rok], [rok], [datum] – [datum], [rok] a [rok] byly tyto rozpisy žalobcem i předloženy; ve všech případech se však jedná o„ nikterak neoznačené, nedatované, neorazítkované a nepodepsané“ listiny, z nichž proto podle soudu prvního stupně nelze vzít ničeho za prokázané, tím spíše„ natolik významnou skutečnost, že se jedná právě o rozpisy schválené na příslušných shromážděních vlastníků“. Na shromážděních konaných ve dnech [datum], [datum] a [datum] není o tom, že by byla výše měsíčních plateb pro další období projednávána, natož odsouhlasena a tedy schválena, uvedeno vůbec ničeho; jak však vyplývá z předložených vyúčtování pro roky [rok], [rok], [rok] a [rok], měsíční výše plateb se i v nich měnila, pročež je podle soudu prvního stupně logické, že„ o výši muselo rozhodnout v kontextu se stanovami shromáždění vlastníků“. Z inkriminovaných zápisů to však nevyplývá, a poučení podle § 118a o. s. ř. soud prvního stupně žalobci dát nemohl vzhledem k nepřítomnosti jeho zástupce u jednání, na jehož závěr bylo o věci rozhodnuto.

9. Již proto soud prvního stupně žalobu zamítl jako nedůvodnou. Další důvody pro zamítnutí žaloby shledal dále v tom, že žalobce neprokázal obeznámení žalované s výší na ni připadajících plateb, a konečně v tom, že žalobcem předložená vyúčtování neodpovídají požadavkům zákona č. 67/2013 Sb., neboť do nedoplatků zahrnují i platby příspěvku, který však vyúčtování nepodléhá. Proto podle soudu prvního stupně nemohla nastat splatnost ve vyúčtování uvedených nedoplatků.

10. Výrokem II soud prvního stupně uložil v řízení neúspěšnému žalobci podle § 148 odst. 1 o. s. ř. a § 142 odst. 2 (správně 1 – poznámka odvolacího soudu) o. s. ř. povinnost zaplatit státu na náhradu nákladů částku odpovídající odměně žalované ustanoveného zástupce, jejíž výše je stanovena samostatným usnesením, představovaným třetím výrokem rozsudku. Rozhodnutí obsažené v tomto III. výroku pak soud prvního stupně odůvodnil poukazem na ustanovení § 140 odst. 2 o. s. ř. a příslušná ustanovení vyhlášky č. 177/1996 Sb., podle nichž měl tímto výrokem přiznat ustanovené zástupkyni žalované na odměně a náhradě hotových výdajů částku [částka].

11. Žalobce napadl rozsudek včasným a přípustným odvoláním. V něm s odkazem na odvolací důvody uvedené v § 205 odst. 2 písm. c), d), e) a g) o. s. ř. předně vytkl napadenému rozsudku jeho nepředvídatelnost, rozhodl-li o věci opačně než Městský soud v Praze ve věcech u něj vedených pod sp. zn. [spisová značka] a [spisová značka], v nichž byly žalobcovy obdobné požadavky vůči žalované za předcházející časová období shledány důvodnými, a současně jeho překvapivost, rozhodl-li po řadě let řešení procesních otázek (kdy se dokonce„ stihla“ změnit věcná příslušnost soudu), jak rozhodl, aniž by dal žalobci příležitost adekvátně reagovat. Pokud jde o věc samu, soud prvního stupně podle žalobce nesprávně přisvědčil námitce žalované o nedoložení výše jednotlivých plateb zápisy ze shromáždění, ač je tato výše zřejmá nejen z rozpisů, na něž zápisy odkazují, ale i z vyúčtování. Stanovy žalobce neurčují, že určená a odsouhlasená výše příspěvků a záloh musí být doslovně vyčíslena v zápise ze shromáždění. Skutečnost, v jaké výši byly na schůzi shromáždění schváleny příspěvky a zálohy na další období, lze podle žalobce prokázat i jinak, například svědeckými výpověďmi účastníků shromáždění, jež žalobce v odvolání navrhl provést. Stanovení výše záloh má pak podle žalobce význam jen z pohledu zjištění počátku prodlení žalované, protože skutečná výše dluhu mohla být vždy zjištěna až na základě vyúčtování, z nějž také plyne. Soud prvního stupně přistoupil podle žalobcova přesvědčení k rozhodnutí sporu ryze formalisticky, odhlížeje od merita věci spočívajícího v tom, že žalovaná neplatí dlouhá léta žalobci vůbec ničeho; proto jí také z vyúčtování záloh na služby nemohl nikdy vzniknout žádný přeplatek. Skutečnost, že jsou do vyúčtování zahrnuty kromě záloh na služby i příspěvky na správu domu a pozemku, nepovažuje žalobce rozpornou ani se stanovami, ani s příslušnou právní úpravou. Ve stanovách není uvedeno, že by příspěvek nemohl podléhat vyúčtování, pouze je v nich uvedeno, že nevyčerpaný zůstatek příspěvku se převádí do dalšího roku. Vzhledem k tomu, že žalovaná ničeho na tento příspěvek neuhradila, nebylo ani co převádět. Konečně je žalobce toho názoru, že schválení vyúčtování na schůzi shromáždění vlastníků má současně ty účinky, že shromáždění rozhodne o rozvržení plateb mezi jednotlivé členy společenství.

12. Proto žalobce navrhl, aby odvolací soud napadený rozsudek zrušil, věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení„ a žalobci přiznal náhradu nákladů řízení“.

13. Žalovaná s odvoláním nesouhlasila, považujíc napadený rozsudek za dostatečně odůvodněný a ve svých skutkových i právních závěrech za věcně správný. Žalobce se o její obranné argumentaci, o kterou se opírá i napadený rozsudek, dozvěděl již z podání, které bylo soudu prvního stupně doručeno dne [datum]. Žalobce na tuto argumentaci nijak nereagoval a k soudnímu jednání konanému dne [datum] se bez omluvy nedostavil, což nyní vzhledem k ustanovení § 205a o. s. ř. nemůže reparovat v odvolání. Ať už stojí předchozí opačná soudní rozhodnutí na jakýchkoliv závěrech, v souzené věci je podle žalované skutečností, že žalobce nepředložil zásadní důkaz, kterým je rozhodnutí shromáždění o výši příspěvků vlastníků jednotek na úhradu nákladů spojených se správou domu a pozemků a výši záloh na plnění spojená nebo související s užíváním bytu. Stanovy sice výslovně neuvádějí, že se musí toto rozhodnutí promítnout v zápise ze shromáždění uvedením konkrétní částky, podle žalované je ale dovození takového požadavku logické, neboť„ (j) ak jinak by bylo možné zpětně zjistit, v jaké výši byly zálohy na schůzi shromáždění schváleny?“ 14. Proto žalovaná navrhla, aby odvolací soud napadený rozsudek potvrdil.

15. Odvolací soud již ve věci rozhodoval, a to rozsudkem ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací]. Jím změnil rozsudek soudu prvního stupně ve výroku o věci samé ohledně částky [částka] s úroky z prodlení ve výši [anonymizováno] ročně z částek [částka] od [datum] do zaplacení, [částka] od [datum] do zaplacení, [částka] od [datum] do zaplacení, [částka] od [datum] do zaplacení, [částka] od [datum] do [datum] a [částka] od [datum] do zaplacení tak, že uložil žalované tyto částky žalobci zaplatit do tří dnů od právní moci rozsudku, jinak (tj. ohledně částky [částka] s příslušenstvím a části příslušenství požadovaného z částky [částka]) jej ve výroku o věci samé potvrdil, ve výroku III jej zrušil a věc vrátil v tomto rozsahu soudu prvního stupně k dalšímu řízení (první výrok), a dále uložil žalované zaplatit žalobci na náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů částku [částka] (druhý výrok) a rozhodl, že stát nemá právo na náhradu nákladů řízení (třetí výrok).

16. K žalobcově námitce překvapivostí napadeného rozsudku odvolací soud ve svém předchozím rozsudku úvodem odvolacího přezkumu konstatoval, že za překvapivé nelze považovat rozhodnutí, které žalobci nepřizná žalobou uplatněný nárok z důvodu netvrzení či neprokázání právně významných skutečností, nebylo-li žalobci současně objektivně možné dát poučení podle ustanovení § 118a odst. 1 až 3 o. s. ř., tj. vést jej při jednání ke splnění povinnost tvrzení a/nebo důkazní. To je přitom i případ souzené věci, v níž se žalobce (jeho zástupce) bez omluvy nedostavil k jednání soudu prvního stupně konanému dne 20. 5 [rok], ač řádně a včas předvolán (doručenka prokazující doručení předvolání dne [datum] na č. l. 291 spisu). Ke dni konání nařízeného jednání pro žalobce současně nepředstavovalo žádné novum ani procesní stanovisko žalované, neboť podání její ustanovené zástupkyně JUDr. [příjmení] bylo zástupci žalobce doručeno dne [datum].

17. Pokud jde o žalobcem taktéž namítanou nepředvídatelnost napadeného rozsudku, odvolací soud žalobci přisvědčil v tom, že podle § 13 o. z. každý, kdo se domáhá právní ochrany, může důvodně očekávat, že jeho právní případ bude rozhodnut obdobně jako jiný právní případ, který již byl rozhodnut a který se s jeho právním případem shoduje v podstatných znacích; byl-li právní případ rozhodnut jinak, má každý, kdo se domáhá právní ochrany, právo na přesvědčivé vysvětlení důvodu této odchylky. Zde zakotvený požadavek legitimního očekávání řešení„ téhož stejně“ jistě byl dovozován judikaturou i před účinností nového občanského zákoníku (srov. např. nález Ústavního soudu ze dne [datum], sp. zn. [ústavní nález]). V poměrech souzené věci jej však nelze aplikovat již proto, že žalobce přichází s argumentací srovnávanými rozhodnutími (vydanými přitom již před vyhlášením napadeného rozsudku) až v odvolacím řízení. Z téhož důvodu nelze přihlížet ani k jeho dalším důkazním návrhům (§ 205a o. s. ř.).

18. Po přezkumu napadeného rozsudku odvolací soud vyšel zásadně ze skutkových zjištění soudu prvního stupně, neztotožnil se však se skutkovými závěry o neprokázání výše příspěvku a záloh a o neobeznámení s nimi žalovanou, stejně jako plně nesdílel ani soudem prvního stupně zaujaté právní posouzení věci.

19. Odvolací soud tak konstatoval, že soud prvního stupně vyšel při posouzení důvodnosti zažalovaného nároku správně z toho, že je-li žalobce společenstvím vlastníků jednotek (vzniklým ex lege podle § 9 zákona č. 72/1994 Sb., o vlastnictví bytů, [účinnost]; dále i jen„ ZoVB“) a žalovaná je jako vlastník bytu v domě, v němž žalobce vznikl, jeho členem, pak bylo v celém žalobou vymezeném období povinností žalované platit jak příspěvek na náklady spojené se správou domu a pozemku, tak zálohy na služby. K tomu uvedl, že zdroje této povinnosti je nutno hledat kromě soudem prvního stupně správně zmíněných ustanovení žalobcových stanov v ustanovení § 15 odst. 1 ZoVB (příspěvek na správu do [datum]), § 1180 o. z. (příspěvek na správu od [datum]) a § [číslo] a dále § 4 zákona č. 67/2013 Sb., kterým se upravují některé otázky související s poskytováním plnění spojených s užíváním bytů a nebytových prostorů v domě s byty (zálohy na služby od 1. 1 [rok]). Povinnost žalované k placení záloh na služby v období do [datum] je konečně kryta čl. XII písm. c) žalobcových stanov.

20. Soud prvního stupně podle názoru vyjádřeného odvolacím soudem v jeho předchozím rozsudku nepochybil ani v úsudku, že jak rozhodnutí o výši příspěvku a záloh na služby, tak rozhodnutí o splatnosti těchto plateb bylo stanovami zůstaveno k rozhodnutí žalobcovu shromáždění (čl. V f) a g) a XV stanov). Skutečnost, že o konkrétní výši těchto plateb není v soudem prvního stupně k důkazu provedených zápisech ze shromáždění uvedeno ničeho, však podle odvolacího soudu neznamená ani to, že by žalovaná nebyla povinna platit vůbec nic, jak si řadu let počíná, ale nelze z toho dovozovat pochybnosti ani o výši těchto plateb, je-li uvedena jednak v rozpisech, na něž je v části zápisů ze shromáždění odkazováno (věrohodnost těchto rozpisů sama žalovaná nezpochybňovala), jednak ve vyúčtování, z jejichž obsahu se žalovaná musela vždy nejpozději„ dozvědět“, jaké částky tedy má (měla) platit, nevěděla-li to snad již předtím. Odvolací soud tudíž – oproti soudu prvního stupně – zaujal názor, že soudem prvního stupně k důkazu provedená vyúčtování jsou postačující oporou pro závěr o výši plateb, které měla žalovaná na příspěvku a zálohách žalobci platit, a že jejich celková výše činí právě žalobou vyčíslených [částka].

21. S přihlédnutím k tomu, že podle ustálené judikatury se lze zaplacení samotných záloh na služby domáhat jen do doby, kdy má dojít k jejich vyúčtování, tj. v projednávané věci nejpozději do konce [anonymizováno] roku [rok], odvolací soud svým předchozím rozsudkem potvrdil zamítavý výrok o věci samé napadeného rozsudku jen v rozsahu částky [částka], požadované jako nevyúčtované zálohy za dobu od [anonymizováno] do května [rok], neboť lhůta k jejich vyúčtování uplynula, a dále příslušenství požadovaného jednak z této částky a jednak dílem předčasně z dlužného vyúčtování služeb a příspěvku na správu domu. Ohledně částky [částka] a dílem i příslušenství spolu s touto částkou již důvodně požadovaným odvolací soud napadený rozsudek změnil, uložil žalované tuto částku s příslušenstvím zaplatit a rozhodl o nákladech řízení před soudy obou stupňů jak ve vztahu k účastníkům, tak ke státu. Výrok III napadeného rozsudku odvolací soud zrušil a věc v tomto rozsahu vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

22. Žalovaná podala proti měnícímu výroku předchozího rozsudku odvolacího soudu dovolání, jež [název soudu] rozsudkem ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], odmítl v rozsahu, v němž směřovalo proti té části měnícího výroku, v níž odvolací soud přiznal žalobci dlužné příspěvky na správu domu a pozemku, tj. co do částky [částka] s příslušenstvím. V rozsahu částky [částka] a úroků z prodlení ve výši [anonymizováno] ročně z částek [částka] od [datum] do zaplacení, [částka] od [datum] do zaplacení, [částka] od [datum] do zaplacení, [částka] od [datum] do zaplacení, [částka] od [datum] do [datum] a [částka] od [datum] do zaplacení, jež odvolací soud žalobci přiznal na splatné nedoplatky z vyúčtování úhrad za plnění spojená s užíváním bytu za období od [datum] do [datum], dovolací soud napadený rozsudek odvolacího soudu v tomto výroku, stejně jako v závislých výrocích o nákladech řízení zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení.

23. Pro ně Nejvyšší soud připomněl svoji judikaturu o absenci účinků neřádného vyúčtování a vytkl odvolacímu soudu, že se nezabýval otázkou, zda žalobcem předložená vyúčtování obsahují veškeré příslušnými (Nejvyšším soudem citovanými) právními předpisy předvídané náležitosti, a jsou tudíž způsobilá přivodit splatnost těmito vyúčtováními vyúčtovaných nedoplatků. S poukazem na svůj rozsudek ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka], rovněž zdůraznil, že náklady zastoupení soudem ustanoveným zástupcem z řad advokátů nejsou nákladem státu, ale zastupovaného účastníka.

24. Odvolací soud tak po kasačním zásahu Nejvyššího soudu přezkoumal znovu, avšak již jen v rozsahu vymezeném výsledkem dovolacího přezkumu, rozsudek soudu prvního stupně včetně předcházejícího řízení (§ 212, § 212a o. s. ř.), a po zvážení otázky řádnosti žalobcem předložených vyúčtování, k němuž byl dovolacím soudem instruován, dospěl k závěru, že odvolání žalobce není důvodné.

25. Odvolací soud předně nadále setrvává na vypořádání žalobcových odvolacích námitek překvapivosti a nepředvídatelnosti napadeného rozsudku, zreprodukovaném shora pod body 16 a 17 odůvodnění, na něž lze pro stručnost odkázat.

26. Pokud jde o žalobcem předložená vyúčtování za léta [rok] až [rok] (na č. l. 11 (rok [rok]), 14 (rok [rok]), 15 (rok [rok]), 57 (rok [rok]), 113 (rok [rok]) a 256 (rok [rok]) spisu, a dále v přílohách žalobce, pokud jde o vyúčtování za rok [rok]), odvolací soud je nadále toho názoru, že neřádnost vyúčtování nezpůsobuje zahrnutí údajů o příspěvku na správu domu a pozemku do obsahu vyúčtování, kteréžto tvrzení bylo jedinou žalovanou v řízení předcházejícím vydání zrušeného rozsudku odvolacího soudu konkrétně prezentovanou námitkou vůči obsahu vyúčtování. Uvedený závěr odvolací soud uvedl pod bodem 25 předchozího rozsudku a odůvodnil jej absencí hmotněprávního podkladu pro závěr opačný, zastávaný žalovanou a soudem prvního stupně. Na uvedeném závěru nemá odvolací soud co měnit, Nejvyšší soud jej v tomto ohledu nezavázal.

27. Nejvyšší soud ve svém kasačním rozsudku s odkazem na svoji další judikaturu a aplikovatelné právní předpisy (tj. [ustanovení pr. předpisu], [účinnost]) zdůraznil, že z obsahu (řádného) vyúčtování musí vlastník jednotky zjistit minimálně takové informace, na základě kterých bude schopen rozpoznat, zda pronajímatelem požadovaná úhrada odpovídá jeho spotřebě či způsobu výpočtu této spotřeby tak, jak byl účastníky dohodnut nebo jak je stanoven právním předpisem.

28. Zjištění takových informací, aby mohlo být vyúčtování skutečně„ vyúčtováním“, či ještě přiléhavěji„ rozúčtováním“ (v dikci [ustanovení pr. předpisu]), přitom předpokládá, aby vyúčtování obsahovalo„ minimálně údaj o ceně za tu kterou službu a současně též údaj o množství dodané služby“ (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka], a v něm citovanou judikaturu, z ní pak zejm. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka], zmiňovaný i v kasačním rozsudku v nyní projednávané věci).

29. Cenou a množstvím té které služby se přitom – již z logiky věci – rozumí předně celková cena (celková výše nákladu) a celkové množství (celkový počet měrných jednotek) té které služby, tak aby si vlastník jednotky se znalostí příslušného přepočítávacího údaje (podlahová plocha bytu, počet osob v bytě či jinak stanovené rozdělení) mohl skutečně ověřit, že na něj z celkového nákladu vynaloženého na zúčtovací jednotku (tj. na dům) a na tu kterou službu připadá právě takový díl, jaký na něj připadat má. Nic takového však žalobcova„ vyúčtování“, obsahující právě jen údaje o částkách připadajících na žalovanou, tj. o jejím podílu na celkových (neuvedených) nákladech, neumožňují. Vyúčtování tudíž nevyhovují ani požadavkům [ustanovení pr. předpisu] (nejedná se o„ rozúčtování“; žádný celek se„ nerozúčtovává“). Z toho plyne jejich neřádnost a nesplatnost (jako celku), trvající i v době rozhodování odvolacího soudu.

30. Proto odvolací soud potvrdil napadený rozsudek soudu prvního stupně v zamítavém výroku o věci samé v rozsahu vymezeném kasačním rozhodnutím dovolacího soudu jako věcně správný (§ 219 o. s. ř.), byť z jiného důvodu, než které snesl pro zamítnutí žaloby soud prvního stupně.

31. Při vyhlášení svého rozsudku odvolací soud v důsledku zjevné nesprávnosti potvrdil napadený rozsudek jen ohledně částky [částka] a úroků z prodlení ve výši [anonymizováno] ročně z částek [částka] od [datum] do zaplacení, [částka] od [datum] do zaplacení a [částka] od [datum] do zaplacení, přičemž přehlédl, že bylo namístě rozhodnout ještě o úrocích z prodlení v téže výši ročně z částek [částka] od [datum] do zaplacení, [částka] od [datum] do [datum] a [částka] od [datum] do zaplacení. Uvedenou zjevnou nesprávnost odvolací soud opravil za použití [ustanovení pr. předpisu] v písemném vyhotovení rozsudku uvedením výroku ve správném znění.

32. O nákladech řízení před soudy všech stupňů (§ 224 odst. 2, § 243g odst. 1 o. s. ř.) rozhodl odvolací soud s přihlédnutím k dílem měnící povaze svého předchozího (a nezrušeného) rozsudku, a to podle zásady úspěchu ve věci (§ 224 odst. 1, § 142 odst. 2 o. s. ř.). Vyšel z toho, že výsledný poměr úspěchu a neúspěchu účastníků lze kvalifikovat jako v zásadě srovnatelný ([částka] ku [částka] ve prospěch žalované), a to i s přihlédnutím k tomu, že oba účastníci zaznamenali plný úspěch v jednom nároku se samostatným skutkovým základem a že žalované vznikly jen náklady jejího zastoupení soudem ustanovovanými advokáty, tj. náklady fakticky placené státem, které však nejsou nákladem státu ve smyslu § 148 odst. 1 o. s. ř.

33. Výrokem o náhradě nákladů řízení mezi účastníky odvolací soud současně odklidil výroky II a III napadeného rozsudku o uložení povinnosti žalobci zaplatit státu náklady řízení a o jejich výši; pokud totiž státu žádné náklady nevznikly, nebylo důvodu o nich rozhodovat.

Poučení