13 CO 40/2022 - 650

Rubrum

Krajský soud v Plzni rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Marty Havlové a soudců Mgr. Jiřího Novotného a JUDr. Hany Zemanové v právní věci žalobkyně: ; [jméno] [příjmení], narozená dne [datum] bytem [adresa] zastoupená advokátkou Mgr. [jméno] [příjmení] sídlem [adresa] proti; žalované: za účasti vedlejšího účastníka na straně žalované: ; Česká republika - [stát. instituce], [IČO] sídlem [adresa] Česká republika - [stát. instituce] [IČO] sídlem [adresa] o zaplacení 679 914,93 Kč s příslušenstvím o odvolání žalobkyně, žalované a vedlejšího účastníka proti rozsudku Okresního soudu Plzeň-město ze dne 2. 9. 2021, č. j. 17 C 332/2019-548 takto:

Výrok

I. Rozsudek soudu prvního stupně se ve výrocích I a II, pokud jimi byla žalované uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku 160 509,20 Kč s úrokem z prodlení ve výši 9,5 % ročně od [datum] do zaplacení ve lhůtě 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku, potvrzuje. Ve zbývající části, co do povinnosti žalované zaplatit žalobkyni částku 136 252,10 Kč s úrokem z prodlení ve výši 9,5 % ročně z částky 87 770,42 Kč od [datum] do zaplacení a z částky 48 481,68 Kč od [datum] do zaplacení, se rozsudek soudu prvního stupně ve výrocích I a II mění tak, že se žaloba zamítá.

II. Ve výrocích III a IV se rozsudek soudu prvního stupně potvrzuje.

III. Žalovaná a vedlejší účastník na straně žalované jsou povinni společně a nerozdílně zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů částku 84 820 Kč, a to k rukám její právní zástupkyně, do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Odůvodnění

1. Soud prvního stupně napadeným rozsudkem částečně vyhověl žalobě a žalované uložil zaplatit žalobkyni 248 279,62 Kč s přísl. a částku 48 481,68 Kč s přísl. (výroky I, II), v rozsahu částky 96 290,13 Kč s přísl. a částky 286 863,50 Kč s přísl. žalobu zamítl (výroky III, IV) a žalované a vedlejšímu účastníkovi na straně žalované uložil povinnost zaplatit žalobkyni společně a nerozdílně na nákladech řízení částku 76 080,30 Kč (výrok V).

2. Žalobkyně se svou žalobou v tomto řízení domáhala po žalované finančního zadostiučinění za nemajetkovou újmu, která jí vznikla v důsledku nepřiměřené délky řízení o uznání jejího zahraničního vysokoškolského vzdělání, které získala studiem bakalářského oboru právo na [název vzdělávacího institutu] se sídlem v [město] a navazujícím magisterským studiem oboru právo na [název] státní univerzitě v [město] na [země]. V obou případech získala žalobkyně zahraniční vysokoškolské vzdělání prostřednictvím [název vzdělávacího institutu] se sídlem v [obec]. Obě správní řízení o uznání vysokoškolského vzdělání žalobkyně probíhala před [kraj] univerzitou v [obec] jako před správním orgánem prvního stupně a před Ministerstvem školství, mládeže a tělovýchovy jako před odvolacím orgánem. Krajský soud v Plzni jako správní soud v průběhu obou řízení rozhodoval o žalobách žalobkyně na ochranu proti nečinnosti správního orgánu a následně byly podány žalobkyní žaloby ve správním soudnictví proti rozhodnutím správních orgánů, jimiž byly její žádosti o uznání zahraničního vzdělání (bakalářského i magisterského) zamítnuty. V době rozhodování soudu v tomto řízení byly v případě řízení uznání bakalářského i magisterského vzdělání žalobkyně rozsudky vydané Krajským soudem v Plzni ve správním soudnictví napadeny kasační stížností. Potud tedy obě řízení o uznání zahraničního vysokoškolského vzdělání žalobkyně, která před správními orgány trvala cca 8 let, nebyla v době rozhodování soudu v tomto řízení o odškodnění žalobkyně skončena, s připočtením doby řízení před správními soudy trvala déle než 11 let. Nárok na odškodnění nepřiměřené délky každého z nostrifikačních řízení uplatnila žalobkyně samostatnou žalobou, obě řízení pak byla soudem prvního stupně podle ust. § 112 odst. 1 o. s. ř. spojena ke společnému řízení. Za nepřiměřenou délku řízení o uznání bakalářského vzdělání se žalobkyně domáhala odškodnění v částce 344 569,75 Kč a za nepřiměřenou délku řízení o uznání magisterského diplomu v částce 335 345,18 Kč. Vlastní průběh každého z řízení byl mezi stranami nesporný, soudem prvního stupně byl podrobně popsán v bodě 7 odůvodnění napadeného rozhodnutí, na nějž proto odvolací soud pro stručnost odkazuje. Žádosti žalobkyně o uznání bakalářského ani magisterského vysokoškolského vzdělání nebylo v ani v jednom ze správních řízení vyhověno, a to v zásadě se zdůvodněním, že [název vzdělávacího institutu] se sídlem v [město] ani [název] státní univerzita v [město] neměly oprávnění uskutečňovat výuku českého práva na území České republiky, a proto žalobkyně absolvovala studium v programu, který nebyl autentickým studijním programem zahraniční vysoké školy. Správní orgány dospěly k závěru, že v případě bakalářského ani magisterského studia, jež žalobkyně absolvovala, se nejednalo o vysokoškolské studium ve vlastním slova smyslu, nýbrž toliko o vzdělání poskytnuté českou právnickou osobou získané v České republice na škole bez odpovídající akreditace. Soud prvního stupně vyšel ze zjištění, že [kraj] univerzita v [obec] vydala dne [datum] prohlášení o tom, že se rozhodla poskytovat absolventům [název] institutu podnikatelství a práva se sídlem v [město] v bakalářském studijním programu právo a absolventům [název] státní univerzity v magisterském studijním programu právní věda osvědčení o ekvivalenci jejich vzdělání v České republice. Později, počátkem roku [rok], však došlo ke změně praxe při nostrifikaci uvedeného zahraničního vzdělání poskytovaného prostřednictvím [název vzdělávacího institutu], a to v tom smyslu, že univerzita nadále předmětná zahraniční vzdělání přestala uznávat, a to s ohledem na stanovisko v té době Nejvyšší státní zástupkyně a příslušné akreditační komise pověřené hodnocením vzdělávání na Právnické fakultě [kraj] univerzity v [obec], podle nichž zprostředkováním vzdělání [název vzdělávacího] se sídlem v [město] v oboru právo a také navazujícího studia magisterského vysokoškolského vzdělání na [název] státní univerzitě prostřednictvím [název vzdělávacího institutu] se sídlem v [obec] docházelo k obcházení zákona o vysokých školách, konkrétně k obcházení systému povinných akreditací. Žalobkyně požádala o nostrifikaci svého bakalářského vysokoškolského vzdělání v oboru právo stejně jako svého magisterského vzdělání v uvedeném oboru až po zmíněné změně praxe [kraj] univerzity v [obec] při uznání takového vzdělání. Žádost o uznání bakalářského vzdělání deklarovaného diplomem z [datum] podala žalobkyně na [kraj] univerzitu v [obec] [datum] a žádost o uznání magisterského vzdělání deklarovaného diplomem ze dne [datum] podala [datum]. Soud prvního stupně hodnotil vlastní průběh obou správních řízení, jejichž předmětem bylo uznání vysokoškolského vzdělání žalobkyně jako dekoncentrovaný, se zbytečnými průtahy, poukazoval na to, že rozhodnutí [kraj] univerzity byla vedlejším účastníkem opakovaně rušena pro nepřezkoumatelnost a nesrozumitelnost, což délku řízení negativně ovlivnilo. Poukazoval na to, že [kraj] univerzita mohla namísto toho, aby vůči žalobkyni opakovaně uplatňovala požadavky na specifikaci studijního programu, který absolvovala, čímž docházelo v řízení k bezdůvodným průtahům, vycházet při projednání jejích žádostí o nostrifikaci z již zmíněné ustálené praxe, kterou přijala v roce [rok], event. mohla čerpat z řady obdobných řízení o žádostech o nostrifikaci shodného vzdělání dosaženého prostřednictvím [název vzdělávacího institutu] se sídlem v [obec], s nimiž se na ni již před žalobkyní obrátila celá řada dalších studentů této vzdělávací instituce. Soud prvního stupně dospěl k závěru, že správní orgány v obou nostrifikačních řízeních porušily povinnost vydat požadovaná rozhodnutí v přiměřené lhůtě, čímž se dopustily nesprávného úředního postupu ve smyslu ust. § 13 zákona č. 82/1998 Sb. o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem (dále jen OdpŠk). Judikatura Nejvyššího soudu rozlišuje, zda nepřiměřeně dlouhé správní řízení spadá pod čl. 6 odst. 1 Evropské úmluvy pro lidská práva (dále jen Úmluva); v takovém případě se nemateriální újma presumuje a není třeba ji v obvyklém rozsahu dokazovat, jedná se ve své podstatě o konstrukci vyvratitelné domněnky. Soud postupoval podle kritérií uvedených v rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 30 Cdo 344/2014 a dovodil, že řízení o uznání úplného vysokoškolského zahraničního vzdělání je nutno pod uvedený článek Úmluvy podřadit s tím, že se jedná o řízení, které má bezprostřední dopad na právo na vzdělání a bezprostředně souvisí i se základním právem vlastnit majetek dle čl. 11 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, neboť vzdělání souvisí s možností posléze na jeho základě dosahovat odpovídajícího výdělku. Vzhledem k uvedenému aplikoval na posouzení přiměřenosti délky řízení a stanovení žalobkyni náležející satisfakce Stanovisko občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu sp. zn. CPJN 206/2010 (dále též jen Stanovisko), dle kterého stanovení výše přiznaného zadostiučinění musí obsahovat hodnocení, v němž se vychází ze základní částky stanovené násobkem celkové doby řízení v letech či měsících a částky přiznávané za jednotku času řízení s následným připočtením či odečtením vlivu skutečností vyplývajících z kritérií obsažených v ust. § 31a odst. 3 písm. b) až e) OdpŠk. Soud prvního stupně konstatoval, že v případě obou uznávacích řízení se jednalo o správní řízení, která podléhají lhůtám uvedeným ve správním řádu (dále s. ř.). Ust. § 71 s. ř. stanoví, že správní orgán je povinen vydat rozhodnutí bez zbytečného odkladu, není-li to možné, je povinen rozhodnout do 30 dnů. Protože pak bylo prokázáno, že v prvém případě řízení o uznání vysokoškolského bakalářského vzdělání žalobkyně trvalo řízení před správním orgánem 2973 dnů a v případě řízení o uznání jejího vysokoškolského magisterského vzdělání 2880 dnů, přiznal soud prvního stupně s ohledem na takto extrémní překročení akceptovatelné délky řízení žalobkyni odškodnění vycházející ze základní částky 20 000 Kč za jeden rok řízení. Nejvyšší soud ve Stanovisku vyložil, že pokládá za nezbytné zohlednit, že jakékoliv řízení vždy nějakou dobu trvá, a proto by počáteční doba řízení, kterou by bylo možno považovat ještě za přiměřenou, měla být odškodňována nižší částkou, kterou Nejvyšší soud ve vztahu k soudnímu řízení vymezil jako období prvních dvou let a uvedl, že za toto období by měla být základní částka zadostiučinění snížena o polovinu. Soud prvního stupně v intencích předestřeného Stanoviska Nejvyššího soudu zohlednil specifika správního řízení, které na rozdíl od soudního řízení vážou lhůty uvedené v ust. § 71 s. ř. a akceptoval návrh žalobkyně, kdy přiměřenou délku řízení, po kterou přiznal žalobkyni odškodnění vycházející ze základní částky o polovinu nižší, stanovil dobu prvních 100 dní u řízení o nostrifikaci bakalářského studia a 89 dní u řízení týkajícího se magisterského studia. Následně soud prvního stupně konstatoval, že u nároku na odškodnění nepřiměřené délky řízení o uznání bakalářského studia již nebude základní částku 20 000 Kč za jeden rok řízení dále upravovat, avšak u nároku na odškodnění nepřiměřené délky řízení o uznání magisterského studia žalobkyně snížil základní částku o 80%, tj. z částky 20 000 Kč za jeden rok řízení na 4 000 Kč za jeden rok řízení. Po stanovení uvedených (ve své podstatě dvou) základních částek přistoupil soud prvního stupně k zohlednění kritérií uvedených v ust. § 31a odst. 3 OdpŠk. K hledisku„ celková délka řízení“ již další modifikaci neuvedl s tím, že dané hledisko zohlednil při vlastním stanovení základních částek. Hledisko„ složitost řízení“ zohlednil snížením obou základních částek o 20% se zdůvodněním, že řízení probíhalo před dvěma stupni správních orgánů a dále ve správním soudnictví a jednalo se o materii složitější kvůli zahraničnímu prvku. Hledisko„ jednání žalobkyně jako poškozené“ zohlednil navýšením o 10%, když přihlédl k tomu, že žalobkyně se snažila opakovaně odstranit nečinnost správních orgánů. Hledisko„ postup orgánů veřejné moci během řízení“ zohlednil tak, že základní částky navýšil o 40% se zdůvodněním, že žalobkyně byla v obou řízeních opakovaně nedůvodně vyzývána k předkládání dokumentů, které si zpravidla měly vyžádat správní orgány samy, jejich postup byl nekoncentrovaný, bezradný. Soud prvního stupně konstatoval, že si lze stěží představit, že by správní orgány mohly postupovat hůře. Pokud jde o hledisko„ význam řízení pro poškozenou“, soud prvního stupně dospěl k závěru, že význam řízení pro žalobkyni byl zvýšený, jednalo se o řízení, které mělo mít zásadní vliv na její pracovní uplatnění a tím i výdělek, význam tohoto řízení pro žalobkyni přirovnal k významu, jaký by pro ni měl např. pracovněprávní soudní spor a z tohoto důvodu jí navýšil základní částky o 25%. Lze tedy konstatovat, že v souhrnu soud prvního stupně navýšil obě základní částky o 55%. Konkrétní výpočet výše přiznaného odškodnění za nepřiměřenou délku každého z řízení pak shrnul v bodě 21-22 odůvodnění napadeného rozhodnutí, na něž odvolací soud pro stručnost odkazuje.

3. Rozsudek soudu prvního stupně napadli účastníci včetně vedlejšího v zákonné lhůtě odvoláním.

4. Odvolání žalobkyně směřovalo do výroků III a IV, jimiž byla žaloba částečně zamítnuta. Žalobkyně nesouhlasila především se snížením základní částky za nemajetkovou újmu vzniklou jí nepřiměřenou délkou řízení o uznání magisterského vzdělání o 80 %. Namítala, že mezi řízeními o uznání jejího bakalářského a magisterského vzdělání nebyl žádný vztah, v důsledku něhož by jí v jednom řízení vznikala menší újma než v druhém. Zatěžovala ji frustrace z nejistoty ohledně výsledku každého ze správních řízení. Soudu prvního stupně vytýkala, že základní částka u nároku za nepřiměřenou délku řízení o uznání magisterského vzdělání snížená o 80 %, (tj. na 4 000 Kč) spočívá mimo interval pro základní částky vymezený Stanoviskem v rozpětí od 15 000 Kč do 20 000 Kč za jeden rok trvání řízení. Namítala, že modifikací základní částky se má dospět k výsledné výši náhrady nemajetkové újmy, nikoli k „ další“ ve své podstatě základní částce. Dále namítala, že podle Stanoviska není možné modifikovat základní částku o více než o 50 %. K hodnocení dílčích hledisek dle ust. § 31 odst. 3 OdpŠk soudem prvního stupně namítala, že otázka složitosti řízení nebyla nalézacím soudem řádně posouzena, neboť dle ustálené judikatury Nejvyššího soudu je třeba toto hledisko nahlížet z pohledu podkritérií zohledňujících složitost skutkovou, právní a procesní a je třeba hodnotit také, v kolika instancích řízení probíhalo. Soudu prvního stupně vytýkala, že tato jednotlivá podkritéria samostatně neposuzoval. Pokud pak soud prvního stupně v rámci kritéria složitosti řízení přihlížel k tzv. zahraničnímu prvku, žalobkyně namítala, že ten je imanentní pro každé řízení o uznání zahraničního vysokoškolského vzdělání a v řízení o uznání bakalářského vzdělání žalobkyně neměl zahraniční prvek žádný význam, jelikož k posouzení žádosti došlo na základě žalobkyní dodaných dokumentů a nebyla aplikována zahraniční legislativa. V řízení o uznání magisterského vzdělání se pak zahraniční prvek projevil v odeslání jednoho e-mailu do systému [název] ke zjištění statusu [název] univerzity jako vysoké školy v zemi původu, kdy žalobkyně navíc existenci takové e-mailové korespondence činí spornou. Poukazovala na to, že správní orgány v řízení týkajícím se jejích žádostí o nostrifikaci vzdělání nemusely porovnávat souladnost studijních programů, neboť závěr o jejich nesouladnosti s českým právnickým vzděláním jim byl znám z předchozích obdobných řízení týkajících se žádostí jiných studentů [název vzdělávacího institutu] o uznání vzdělání v oboru právo. Dále žalobkyně nesouhlasila se zvýšením základní částky z důvodu významu, jaký pro ni řízení mělo, jen o 25 %. Požadovala navýšení o 50 %. Argumentovala významem, jaký je vzdělání ve společnosti připisován, kdy se nejedná jen o prostředek k dosažení vyššího výdělku, ale také o celkovou seberealizaci a o celkové směřování kariéry a života. Odvolání žalobkyně směřovalo dále do výroku o nákladech řízení. Nesouhlasila s tím, že jí nebyla přiznána náhrada za úkony právní služby v odvolání blíže specifikované a dále soudu prvního stupně vytýkala, že jí nepřiznal zvlášť samostatný nárok na náhradu nákladů právního zastoupení ve vztahu ke každému z nostrifikačních řízení. Navrhovala změnu napadeného rozhodnutí tak, aby žalobě bylo plně vyhověno a byla jí přiznána náhrada nákladů řízení dle specifikace, kterou uplatnila.

5. Žalovaná, stejně jako vedlejší účastník na straně žalované, napadli svými odvoláními naopak výroky I a II rozsudku soudu prvního stupně, jimiž bylo žalobě částečně vyhověno. Žalovaná v odvolání uvedla, že samu skutečnost, že v obou správních řízeních týkajících se uznání vysokoškolského vzdělání žalobkyně, došlo k průtahům a v tom důsledku se jednalo o nesprávný úřední postup, spornou nečiní. Nesouhlasila však s výší soudem prvního stupně přiznaného finančního zadostiučinění. Zásadně nesouhlasila s tím, že soud prvního stupně přiznal žalobkyni odškodnění za každé nostrifikační řízení zvlášť. Argumentovala tím, že obě správní řízení navzájem souvisela a bez předchozího uznání bakalářského titulu by žalobkyni nemohlo být uznáno magisterské vzdělání. Dále se vymezovala proti soudem přiznané výši zadostiučinění v částce 20 000 Kč za rok řízení o uznání absolvování bakalářského studia. Zadostiučinění v uvedené výši označila za nepřiměřené. Soud prvního stupně podle žalované nerespektoval Stanovisko, když co se týče modifikace základní částky za dobu, po kterou by řízení probíhalo ještě v přiměřené době, namísto poloviny základní částky za první dva roky řízení, přiznal žalobkyni polovinu základní částky v případě řízení o uznání bakalářského vzdělání toliko za 100 dnů a v případě řízení o uznání u magisterského vzdělání jen za 89 dnů. Podle žalované je třeba při stanovení základní částky vyjít z rozmezí 15 000 Kč – 17 000 Kč za rok, což zohledňuje i fakt dvou prolínajících se správních řízení, neboť vyšší částka se užije u řízení zpravidla přesahujících dobu 10 let. Dále namítala, že lhůta 30-ti dní stanovená v ust. § 71 s. ř. je lhůtou pro vydání konkrétního rozhodnutí, a proto jí nelze poměřovat celkovou dobu řízení, nadto mělo být vycházeno ze lhůty 60-ti dnů dle téhož ustanovení s. ř., jelikož se jednalo o řízení zvlášť složitá. Se závěry soudu prvního stupně, pokud dospěl k závěru, že žalobkyně neměla žádný vliv na vzniku průtahů v řízeních, nesouhlasila. Žalobkyně podle žalované neposkytovala správním orgánům dostatečnou součinnost, na výzvy správních orgánů nereagovala v přiměřené době a opakovaně žádala správní orgány o prodloužení lhůty k vyjádření se k podkladům rozhodnutí. Navrhovala, aby s ohledem na toto jednání žalobkyně byla základní částka snížena o 10%. Dále navrhovala snížení základní částky o 30% s ohledem na hledisko skutkové, právní a procesní složitosti věci. Nesouhlasila ani s navýšením základní částky o 40% při zohlednění postupu orgánů veřejné moci v řízení. Podle žalované je možno dané hledisko zohlednit maximálně navýšením základní částky o 10% - 20%. Co se týče hlediska„ význam řízení pro žalobkyni“, žalovaná namítala, že s odstupem času od okamžiku, kdy žalobkyně svá studia dokončila, tj. v roce [rok] bakalářské studium a v roce [rok] magisterské studium, se pro ni význam uznání jejího vysokoškolského vzdělání snižoval, což podle žalované odůvodňuje snížení základní částky o 10 %. Dále žalovaná nesouhlasila s výší přiznané náhrady nákladů, a to konkrétně za dva úkony představované tzv.„ kvalifikovanou výzvou k plnění uplatněním nároku.“ Odkazovala na ust. § 31 odst. 4 OdpŠk, podle něhož poškozený nemá právo na náhradu nákladů zastoupení, které mu vznikly v souvislosti s projednáváním uplatněného nároku u příslušného úřadu. Navrhovala změnu napadeného rozhodnutí tak, aby žaloba byla zamítnuta anebo aby přiznané zadostiučinění bylo přiměřeně sníženo tak, aby přiznaná částka odpovídala konkrétním okolnostem případu.

6. Vedlejší účastník ve svém odvolání setrval na argumentaci, s níž se proti žalobkyní uplatněným nárokům vymezoval před soudem prvního stupně. Ve vztahu k vlastnímu základu uplatněných nároků žalobkyně na zadostiučinění namítal, že řízení o uznání zahraničního vysokoškolského vzdělání a kvalifikace nespadá pod čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, nýbrž se jedná o tzv. veřejné subjektivní právo. Dále vedlejší účastník namítal, že nemajetková újma byla žalobkyní tvrzena a specifikována v obou žalobách shodně, což svědčí pro závěr, že žalobkyně usiluje o dvojí zadostiučinění za tutéž nemajetkovou újmu. Ve zbytku se jeho odvolací důvody i odvolací návrh shodují s těmi, jež uplatnila ve svém odvolání žalovaná.

7. Žalobkyně podala k odvolání žalované i vedlejšího účastníka vyjádření. Vedlejší účastník pak podal vyjádření k odvolání žalobkyně. V těchto vyjádřeních žalobkyně i vedlejší účastník polemizovali s odvolacími důvody protistrany, v zásadě rekapitulovali argumentaci, kterou předestřeli ve svých vyjádřeních před soudem prvního stupně a zopakovali své odvolací návrhy.

8. Odvolací soud po zjištění, že odvolání účastníků byla podána včas a osobami oprávněnými přezkoumal napadený rozsudek soudu prvního stupně včetně předcházejícího řízení (ust. § 212, § 212a o. s. ř.), přihlédl k odvoláním účastníků i k jejich vyjádření před odvolacím soudem a dospěl k závěru, že odvolání žalobkyně není důvodné a naopak odvolání žalované i vedlejšího účastníka lze za částečně důvodná pokládat.

9. Soud prvního stupně zjistil skutkový stav věci v rozsahu dostatečném pro rozhodnutí, v odvolacím řízení soudem prvního stupně zjištěný skutkový stav věci nedoznal podstatných změn, a proto z něho odvolací soud vycházel. V odůvodnění přezkoumávaného rozhodnutí soud prvního stupně zhodnotil provedené důkazy, jak mu ukládá ust. § 132 o. s. ř., přehledně vyložil, které skutečnosti má za prokázané a jaký učinil závěr o skutkovém stavu věci, a proto odvolací soud na tuto část odůvodnění přezkoumávaného rozsudku pro stručnost v podrobnostech odkazuje.

10. Dospěl-li soud prvního stupně k závěru, že v obou správních řízeních správní orgány nepostupovaly v souladu s ust. § 71 s. ř. a v obou řízeních porušily svou povinnost vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě ve smyslu ust. § 13 odst. 3 věta třetí OdpŠk, a žalobkyni tím v souladu s ust. § 31a odst. 1 OdpŠk vzniklo právo na poskytnutí přiměřeného zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu, odvolací soud s ním souhlasí. Obě nostrifikační řízení dosud definitivně neskončila. V řízení o uznání bakalářského i magisterského studia byla zamítavá rozhodnutí správních orgánů napadena žalobami ve správním soudnictví, kdy proti rozhodnutím Krajského soud v Plzni byla podána v obou případech kasační stížnost. Řízení jsou vedena po dobu, která je zjevně nepřiměřená jejich předmětu a složitosti. S ohledem na celkovou dobu řízení, která jen za období, za které se žalobkyně v tomto řízení zadostiučinění domáhá, činila 8 let, a k dnešnímu dni od jejich zahájení uplynulo již více než 11 let, kdy přesto tato řízení nejsou skončena a probíhají před správním soudem, nelze samotné konstatování porušení práva ze strany orgánu veřejné moci považovat za dostačující. Žalobkyně právem požaduje za vzniklou nemajetkovou újmu zadostiučinění v penězích. Správný je rovněž závěr soudu prvního stupně, že při rozhodnutí o požadavku na poskytnutí zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou nepřiměřenou délkou správních řízení je nutno vyjít ze Stanoviska Nejvyššího soudu. Došlo-li ze strany orgánu veřejné moci k nesprávnému úřednímu postupu, spočívajícím v nepřiměřené délce řízení dle § 13 odst. 1 věta třetí OdpŠk, vznik nemateriální újmy na straně poškozeného se presumuje. Poškozený je povinen nemajetkovou újmu tvrdit (což žalobkyně splnila) a zadostiučinění je třeba poskytnout, ledaže její existence byla státem v řízení vyvrácena. Poskytnutí zadostiučinění v podobě náhrady nemajetkové újmy peněžitým plněním je rovněž jedním ze způsobů, jakým stát zajišťuje dodržování článku 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod ze strany orgánu veřejné moci, podle něhož má každý právo, aby jeho věc byla projednána veřejně, bez zbytečných průtahů a v jeho přítomnosti, aby se mohl vyjádřit ke všem prováděným důkazům. Poskytnutým zadostiučiněním se saturuje újma spočívající v nepřiměřenosti celkové délky řízení. Vedlejší účastník se aplikaci Stanoviska na posuzovanou věc brání jednak tím, že v řízení dle ust. § 89 o vysokých školách se přímo neřeší žádné konkrétní právo civilní povahy, kterážto podmínka musí být naplněna, aby bylo možno stanovisko vztáhnout i na správní řízení podle dřívějšího rozhodnutí Nejvyššího soudu (sp. zn. 30 Cdo 344/2014) a také tím, že v případě uznání zahraničního vysokoškolského vzdělání se nejedná o základní lidské právo, což je pro subsumpci pod článek 6 odst. 1 Úmluvy nezbytné podle právních závěrů rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 31 Cdo 2402/2020 i nálezu Ústavního soudu sp. zn. II ÚS 570/2020. S tím se odvolací soud neztotožňuje. Je namístě poukázat na rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 9. 3. 2022, sp. zn. 30 Cdo 2606/2021, které se dotýkalo přímo řízení o uznání zahraničního vysokoškolského vzdělání či kvalifikace. Nejvyšší soud v něm shrnuje dosavadní judikaturní vývoj včetně nálezu Ústavního soudu sp. zn. II ÚS 570/2020 a připomíná, že právě ve vedlejším účastníkem zmíněném rozsudku (sp. zn. 31 Cdo 2402/2020) judikoval, že při odpovědi na otázku, zda nepřiměřená délka správního řízení způsobila účastníku řízení nemajetkovou újmu, je třeba hodnotit nikoliv to, zda posuzované řízení spadá pod ochranu článku 6 odst. 1 Úmluvy, nýbrž pouze to, zda předmětem takového řízení je základní právo nebo svoboda. Jednoznačně uzavřel, že řízení dle ust. § 89 zákona o vysokých školách zasahuje do základního práva na svobodnou volbu povolání a přípravu k němu ve smyslu článku 26 odst. 1 Listiny, neboť na jeho výsledku záleží, zda žadatel o uznání zahraničního vzdělání bude či nebude splňovat podmínky pro jím zvolenou profesní dráhu, jakožto zdroje obživy, případně osobní realizace. S tím se odvolací soud ztotožňuje.

11. Při posouzení výše náhrady, která žalobkyni náleží, soud správně vycházel z kritérií obsažených v § 31a odst. 2 věta druhá a odst. 3 OdpŠk se zohledněním závěrů obsažených ve Stanovisku. Se všemi dílčími úvahami, jimiž soud prvního stupně stanovení náhrady právě v přiznané výši odůvodnil, se však odvolací soud neztotožňuje.

12. Odvolací soud má za to, že ačkoliv žalobkyně v daném případě uplatnila žádost o uznání bakalářského a magisterského vzdělání samostatnými žádostmi adresovanými [kraj] univerzitě v [obec] a správní řízení probíhala odděleně, nelze jí s ohledem na okolnosti případu přiznat zadostiučinění za nepřiměřenou délku každého z řízení zvlášť, tj. v rozsahu vycházejícím ze dvou základních částek, jak požaduje. Vlastní počet probíhajících řízení není pro stanovení výše zadostiučinění rozhodný, zasahují-li tato řízení do práv či zájmů poškozeného, která tento vnímá jednotně. Oběma řízeními o uznání vysokoškolského zahraničního vzdělání v oboru právo sledovala žalobkyně úzce související a vzájemně se doplňující cíl, tedy uplatnění se na trhu práce v oboru právo. Po dobu, kdy nebylo správními orgány vyhověno žádosti žalobkyně o uznání ani jednoho z dosažených titulů (bakalářského ani magisterského), se jednalo o jedinou újmu. Nelze odhlédnout ani od zjištění, že prakticky po celou dobu se (za žalované období) obě správní řízení překrývala, i jejich průběh byl velice podobný. Ačkoliv žalobkyně získala bakalářský diplom v oboru právo již [datum], žádost o uznání bakalářského vzdělání v oboru právo podala na [kraj] univerzitu v [obec] až o rok později [datum], v podstatě paralelně s žádostí o uznání magisterského studia, deklarovaného diplomem uděleným jí z [datum]. Tvrzení žalobkyně, že vnímala újmu způsobenou jí průtahy v každém z řízení o uznání jejího vysokoškolského vzdělání zvlášť, již proto pokládá odvolací soud za účelová. Žalobkyni přísluší za nepřiměřenou délku obou správních řízení o uznání jejího zahraničního vysokoškolského vzdělání zadostiučinění stanovené z jedné základní částky ve smyslu Stanoviska.

13. Při stanovení základní částky odškodnění je rozhodná zejména celková doba řízení. Za řízení extrémně dlouhé odůvodňující navýšení základní částky je třeba považovat především takové řízení, jehož délka je násobně delší, než by bylo možno vzhledem k okolnostem případu očekávat (NS sp. zn. 30 Cdo 806/2012). Posuzovaná řízení probíhala, respektive dosud probíhají, po dobu, která skutečně dobu, jež by bylo možno vzhledem k jejich předmětu možno mít za přiměřenou, extrémně překračuje. Je proto třeba přisvědčit žalobkyni, že délka trvání řízení odůvodňuje určení základní částky na samé horní hranici aprobované Stanoviskem. Při hodnocení délky řízení je nutno vyjít z celé doby jeho trvání, nikoliv jen délky doby, za kterou se poškozený v řízení odškodnění domáhá. Odvolací soud proto vychází z výchozí částky ve výši 20 000 Kč. Akceptovat lze i to, že s ohledem na povahu posuzovaných řízení, která byla vedena před správními orgány podle správního řádu, se soud prvního stupně odchýlil od Stanoviska a nepřistoupil ke snížení základní částky za prvé dva roky trvání řízení na polovinu. Zcela správně vzal v potaz specifika správního řízení, které se od řízení před soudy, v mnoha směrech liší včetně toho, že předpisy upravující správní řízení včetně správního řádu stanoví rozhodujícím orgánům lhůtu, v níž mají rozhodnout, a to řádově kratší než dvouletou (viz ust. § 71 s. ř.).

14. Co se týče dílčích kritérií zohledňujících okolnosti případu ve smyslu ust. § 31a odst. 3 OdpŠk, je třeba konstatovat, že kritérium„ celková délka řízení“ zohledňuje již vlastní výměra základní částky při samotné horní hranici aprobované Stanoviskem. Kritérium„ složitost řízení“ zahrnuje ve své konkretizaci jednak počet instancí, v nichž byla věc řešena, a dále složitost věci samé o sobě, tedy nároky skutkové, právní a procesní. Vyjmenované ukazatele složitosti řízení je třeba hodnotit samostatně (NS sp. zn. 30 Cdo 3379/2018). Odvolací soud souhlasí se soudem prvního stupně, že důvod pro snížení odškodnění pro zvýšenou skutkovou a právní složitost posuzovaných řízení je dán. Nelze však akceptovat, že složitost dané věci zvyšuje její mezinárodní prvek. Odvolací soud v žádném z obou řízení nezjistil, že by pro rozhodnutí bylo třeba provádět komplikované právní úvahy, které by řízení žalobkyně z hlediska právní složitosti odlišovaly od jiných nostrifikací zahraničního vzdělání. Žalované by snad bylo možné přisvědčit, že cizí prvek a nutnost posouzení většího množství i cizojazyčných podkladů by mohl mít za následek zvýšenou skutkovou složitost věci. V této souvislosti ale nelze pominout, že oba správní orgány ve stejné době posuzovaly větší množství žádostí jiných uchazečů absolventů zcela totožných studií (poskytnutých stejnými vzdělávacími institucemi) jako žalobkyně. Četnost těchto řízení, v nichž správní orgány posuzovaly shodné studijní programy a hodnotily velmi obdobné důkazní prostředky, význam skutkové složitost věci významně snižuje. Správní orgány v těchto dalších řízeních nabyly dostatek poznatků a zkušeností, které jim posouzení žádostí žalobkyně objektivně významně usnadnily. Žalované je však třeba přisvědčit v tom, že řízení byla složitější z procesních důvodů. Jak plyne z jejich průběhu, musela být vícekrát přerušována, žalovanou bylo třeba vyzývat k předložení potřebných dokladů, případně jí poskytnout přiměřenou dobu k seznámení se s podklady shromážděnými správními orgány a umožnit jí, aby se k nim vyjádřila. Nelze souhlasit s žalobkyní, že veškeré tyto výzvy byly ze strany správních orgánů nadbytečné či nezákonné. Shrne-li odvolací soud shora uvedené, má za to, že v důsledku zvýšené procesní složitosti posuzovaných řízení je třeba snížit základní částku pro odškodnění o 10%.

15. Odvolací neshledal na rozdíl od soudu prvního stupně zvláštní důvody pro snížení či zvýšení základní částky spočívající v jednání poškozené (§ 31a odst. 3 písm. c/ OdpŠk). Soud prvního stupně přiléhavě poukázal na aktivitu žalobkyně směřující k urychlení řízení, především na její žádosti o opatření proti nečinnosti a žaloby na ochranu proti nečinnosti dle § 79 a násl. soudního řádu správního (s. ř. s.). Skutečnost, že se účastník nepřiměřeně dlouze vedeného řízení pokusil o odstranění jeho průtahů podáváním stížností na ně, automaticky neznamená, že by mu mělo být přiznáno odškodnění ve vyšším rozsahu než účastníku, který si na průtahy v řízení nestěžoval (NS sp. zn. 30 Cdo 3172/2012). Není také zcela pravdou, že by chování žalobkyně nijak nepřispělo k prodloužení celkové délky řízení. Žalobkyně musela být vyzývána k doplnění poskytnutých podkladů a sdělených informací, vícekrát požádala o prodloužení lhůty k vyjádření či o stanovení jiného termínu k tomu, aby se mohla seznámit s poklady shromážděnými správními orgány. Na druhou stranu, zmíněné chování žalobkyně se na celkové extrémně dlouhé době trvání řízení nepodílelo nikterak zásadně. Uvážil-li odvolací soud zmíněné okolnosti významné pro hodnocení dle § 31a odst. 3 písm. c) OdpŠk dovodil, že tyto výrazně nepřispěly k prodloužení či ke zkrácení řízení. Jejich význam je pro případnou modifikaci základní částky (její snížení či naopak zvýšení) víceméně obdobný a není tak nutné ji z tohoto důvodu měnit.

16. Soud prvního stupně zjistil značené průtahy v postupu správních orgánů obou stupňů, jejich postup posoudil jako nekoncentrovaný a bezradný, konstatoval, že si lze stěží představit, že by správní orgány mohly postupovat v daném případě ještě hůře. Za fatální přiléhavě označil především zjištěné, že žalobkyně byla opakovaně bezdůvodně vyzývána k doložení dokladů, které si zpravidla mohl a měl správní orgán obstarat sám, anebo které již měl k dispozici. Odvolací soud má za to, že postup správních orgánů, zejména [kraj] univerzity v [obec], v obou správních řízeních odůvodňuje navýšení základní částky o 40%.

17. Odvolací soud dospěl k jiným závěrům týkajícím se kritéria významu řízení pro žalobkyni jako poškozenou (ve smyslu ust. § 31a odst. 3 písm. e/ OdpŠk). Žalobkyně si musela být vědoma toho, že jí absolvované zahraniční vzdělání nemůže být shledáno rovnocenným studiu oboru právo na tuzemských vysokých školách, které je nezbytným předpokladem pro výkon celé řady právnických profesí. V době zahájení řízení byly informace, kterými žalobkyně mohla disponovat, rozporuplné, a neúspěšnost žádosti žalobkyni rozhodně nemusela být zřejmá. Nicméně postupem času se pravděpodobnost úspěšné nostrifikace studií žalované významně snižovala a žalobkyně si možnosti, že úspěšná nebude, nemohla nebýt vědoma, neboť změna praxe [kraj] univerzity v [obec] při uznávání vzdělání dosaženého žalobkyní, byla právnické veřejnosti známá. Je stěží uvěřitelné, že by žalobkyně, která zdůrazňuje, jak pro ni bylo uznání dosaženého vysokoškolského vzdělání významné, nezaznamenala v právnické veřejnosti sílící diskuzi směřující k závěru, že studium na předmětných zahraničních institutech není s tuzemským studiem práv srovnatelné. Pokud by tomu tak skutečně bylo, pak pro ni uznání dosažených titulů nemělo takový význam, jak v řízení deklaruje. Má-li poskytnutí zadostiučinění kompenzovat žalobkyni trvající stav nejistoty, jemuž byla po dlouho dobu vystavena, pak při hodnocení míry újmy není důvod zkoumat její míru pouze k okamžiku zahájení řízení a pominout, že tato se v průběhu jeho trvání z vyložených důvodů snižovala. Tato okolnost je podle odvolacího soudu relevantní při posouzení významu řízení pro žalobkyni, jenž úměrně zvyšující se pravděpodobnosti neúspěchu žadatelky v čase klesal, což je namístě zohlednit při stanovení výše odškodnění snížením základní částky podle kritéria dle § 31a odst. 3 písm. e) OdpŠk. Za odpovídající odvolací soud považuje její snížení o 30%.

18. Z uvedených právní úvah odvolacího soudu vyplývá, že výše odškodnění žalobkyně by měla vycházet ze základní částky ve výši 20 000 Kč ročně, která by modifikací dle dalších kritérií stanovených v § 31a odst. 3 písm. b-e) OdpŠk již dotčena být neměla, neboť odvolacím soudem shledaná potřeba jejího zvýšení (o 40% pro postup orgánů veřejné moci) a naopak snížená (o 10% pro složitost věci a 30% kvůli nižšímu významu řízení pro poškozenou) se vzájemně eliminuje. Žalobkyni je tak třeba v tomto řízení přiznat zadostiučinění v penězích za dobu, která je ohraničena zahájením řízení o nostrifikaci bakalářského vzdělání dne [datum] a doručením rozhodnutí o zamítnutí žádosti o uznání vzdělání magisterského dne [datum]. To představuje dobu celkem 2979 dnů. Výše odškodnění je dána základní částkou 20 000 Kč ročně, resp. 54,80 Kč denně. Odvolací soud provedl ve shodě s návrhem žalobkyně vzhledem k charakteru předmětných řízení jakožto řízení správních vázaných lhůtami pro rozhodnutí (ust. § 71 s. ř.) redukci odškodnění prvních 100 dnů trvání řízení o polovinu základní částky, tj. výše odškodnění za prvních 100 dnů řízení odpovídá částce 27,40 Kč denně. Žalobkyni tak za újmu jí vzniklou nesprávným úředním postupem spočívajícím v nepřiměřené délce obou správních řízení za vymezenou dobu náleží peněžité zadostiučinění ve výši 160 509,20 Kč (2 879x54,8+100x27,4). Ve zbývajícím rozsahu žaloba opodstatněná není.

19. Úrok z prodlení byl žalobkyni přiznán ode dne následujícího od uplynutí lhůty šesti měsíců od data uplatnění nároku na zadostiučinění za nepřiměřenou délku správního řízení o uznání jejího bakalářského studia (ust. 14 OdpŠk).

20. Odvolací soud shrnuje, že z výše vyložených důvodů má žalobkyně právo na poskytnutí peněžitého zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou jí nepřiměřenou délkou obou předmětných správních řízení o uznání jejího zahraničního vysokoškolského vzdělání (bakalářského i magisterského) za dobu od [datum] do [datum] v celkové výši 160 509,20 Kč spolu s úrokem z prodlení jdoucím z tohoto základu ve výši 9,5% ročně od [datum] do zaplacení. Potud odvolací sodu výrok I a II napadeného rozsudku soudu prvního stupně jako věcně správný a zákonný podle § 219 o. s. ř. potvrdil. Ve zbývající části, co do povinnosti žalované zaplatit žalobkyni částku 136 252,10 Kč s úrokem z prodlení ve výši 9,5 % ročně z částky 87 770,42 Kč od [datum] do zaplacení a z částky 48 481,68 Kč od [datum] do zaplacení, pak odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně ve výrocích I a II změnil tak, že žalobu zamítnul. Ve výrocích III a IV, jimiž pak byla žaloba ve zbývající části zamítnuta, odvolací soud rozsudek podle ust. § 219 o. s. ř. potvrdil.

21. Jelikož odvolací soud částečně změnil rozsudek soudu prvního stupně ve věci samé, v souladu s ust. § 224 odst. 2 o. s. ř. rozhodl i o nákladech řízení před soudy obou stupňů. Přestože v řízení před soudem prvního stupně měla žalobkyně i s přihlédnutím k částečné změně prvoinstančního rozhodnutí pouze částečný úspěch, v základu byla žaloba shledána opodstatněnou a určení výše jí uplatněného nároku vzhledem k předmětu řízení záviselo na úvaze soudu, odvolací soud postupoval podle ust. § 142 odst. 3 o. s. ř. a přiznal žalobkyni právo na úplnou náhradu nákladů, které v řízení před soudem prvního stupně vynaložila. Na rozdíl od soudu prvního stupně neshledal odvolací soud účelně vynaloženými náklady kvalifikovanou výzvu k plnění uplatněním nároku u vedlejšího účastníka, a to jak pokud se jedná o uplatnění nároku na náhradu újmy vzniklé nepřiměřenou délkou bakalářského, tak i magisterského řízení. Je třeba dát za pravdu žalované i vedlejšímu účastníkovi na straně žalované, že náhrada za tyto náklady právní služby žalobkyni nepřísluší podle ust. § 31 odst. 4 OdpŠk, podle něhož poškozený nemá právo na náhradu nákladů zastoupení, které vznikly v souvislosti s projednáváním uplatněného nároku u příslušného úřadu. Dále nepovažoval odvolací soud za účelně vynaložené dále náklady převzetí, přípravy a za sepis žaloby o zadostiučinění za nepřiměřenou délku každého ze správních řízení zvlášť. Na rozdíl od soudu prvního stupně přiznal odvolací soud žalobkyni náhradu za tyto úkony právní služby jen jednou, a to s ohledem na výše zdůvodněné posouzení újmy za nepřiměřenou délku obou správních řízení jako újmy jediné. Ze stejného důvodu se odvolací soud ve shodě se soudem prvního stupně neztotožnil s názorem žalobkyně, že by jí za úkony činěné po spojení původně samostatných řízení o náhradu újmy do řízení jediného měla být přiznána náhrada nákladů právního zastoupení duplicitně. Ve zbytku odvolací soud shledal veškeré náklady právního zastoupení žalobkyně přiznané soudem prvního stupně jako účelně vynaložené včetně cestovních nákladů její právní zástupkyně specifikovaných spolu s náhradou za ztrátu času soudem prvního stupně v odůvodnění napadeného rozhodnutí. Nad rámec náhrady těchto nákladů pak odvolací soud vyhověl námitkám žalobkyně uplatněným v jejím odvolání a přiznal jí dále náhradu nákladů právního zastoupení za repliku k vyjádření žalované týkající se příslušnosti organizační složky státu v řízení z [datum], neboť ohledně pasivní věcné legitimace organizační složky státu byl na počátku řízení mezi účastníky spor a tato organizační složka byla určena následně v souladu s argumentací žalobkyně. Žalobkyni dále dle názoru odvolacího soudu přísluší také náhrada nákladů právního zastoupení za doplnění její argumentace o aktuální nález Ústavního soudu z [datum], jež jí nebyla soudem prvního stupně přiznána. Odvolací soud shledal nedůvodnou námitku žalované stran neúčelnosti cestovních výdajů právní zástupkyně žalobkyně, neboť zvolením jednoho z více příslušných soudů žalobkyně realizovala své procesní právo a není důvod jí z tohoto důvodu náhradu části jí v důsledku toho vzniklých nákladů odepřít. Za řízení před soudem prvního stupně tak žalobkyni náleží náhrada celkem v souhrnu za 14 úkonů právní služby v sazbě mimosmluvní odměny dle ust. § 9 odst. 4 písm. a) ve spojení s ust. § 7 vyhl. č. 177/1996 Sb, advokátní tarif (dále a. t.), tj. v částce 3 100 Kč, 14 režijních paušálů náhrady hotových výdajů po 300 Kč dle ust. § 13 odst. 4 a. t., náhrada cestovného jejího právního zástupce ve výši 3 370,50 Kč a náhrada za ztrátu času 1 800 Kč (viz bod 24 odůvodnění napadeného rozhodnutí), to vše s DPH 21% a 4 000 Kč za zaplacený soudní poplatek, celkem 67 852 Kč.

22. Protože také v odvolacím řízení byla v základu žaloba shledána opodstatněnou a určení výše žalobkyní uplatněného nároku vzhledem k předmětu řízení záviselo na úvaze soudu, přiznal odvolací soud žalobkyni podle ust. § 224 odst. 2 ve spojení s ust. § 142 odst. 3 o. s. ř. dále účelně vynaloženou náhradu nákladů odvolacího řízení. Ta sestává z odměny za právní zastoupení žalobkyně za tři úkony právní služby (sepis odvolání, sepis vyjádření k odvolání žalované a vedlejšího účastníka a účast na jednání před odvolacím soudem) v sazbě mimosmluvní odměny dle ust. § 9 odst. 4 písm. a) ve spojení s ust. § 7 a. t., tj. v částce 3 100 Kč a z odměny za jeden úkon právní služby ve výši jedné poloviny (analogicky dle ust. § 11 odst. 2 písm. c) a. t.) za námitky proti usnesení soudu prvního stupně z 20. 12. 2021, č. j. 17 C 332/2019- 582, o výzvě k zaplacení soudního poplatku za odvolání. Dále žalobkyni přísluší na náhradě nákladů odvolacího řízení čtyři režijní paušály náhrady hotových výdajů po 300 Kč dle ust. § 13 odst. 4 a. t., cestovní náhrada za cestu právní zástupkyně žalobkyně z místa sídla kanceláře na jednání před odvolacím soudem a zpět osobním automobilem Toyota Auris s průměrnou spotřebou 5,9 litrů paliva na 100 km, při ceně paliva (Natural 95) za litr ve výši 44,5 Kč (dle ust. § 4 písm. a) vyhl. č. 511/2021 Sb.), opotřebení automobilu ve výši 4,7 Kč/km (dle ust. § 1 písm. b/ vyhl. č. 511/2021 Sb.) a délce cesty jedním směrem 93,7 km (celkem 187,4 km za dvě cesty), sestávající se z a) nákladů na palivo ve výši 492,02 Kč, tj. (187,4÷100) x (44,5×5,9), b) náhrady za opotřebení automobilu ve výši 880,78 Kč, (187,4x4,7), celkem 1 372,80 Kč. Dále žalobkyni přísluší náhrada za promeškaný čas právní zástupkyně za 6 započatých půlhodin po 100 Kč dle ust. § 14 odst. 3 a. t., celkem 600 Kč, to vše s DPH 21 %, celkem náklady za odvolací řízení ve výši 16 968 Kč. Za řízení před soudy obou stupňů tak žalobkyni náleží náhrada nákladů ve výši 84 820 Kč, splatná ve lhůtě a způsobem uvedeným ve výroku III rozsudku odvolacího soudu (§ 160 odst. 1 o.s.ř. a § 149 odst. 1 o.s.ř.).

Poučení