17 C 332/2019-548

Rubrum

Okresní soud Plzeň - město rozhodl soudcem JUDr. Petrem Kulawiakem ve věci žalobkyně: [osobní údaje žalobkyně] zastoupená advokátkou [údaje o zástupci] proti žalované: [osobní údaje žalované] za účasti dalšího účastníka na straně žalované: [země] – [stát. instituce] sídlem [adresa] o zaplacení částky 344.569,75 Kč s příslušenstvím a částky 335.345,18 Kč s příslušenstvím takto:

Výrok

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 248.279 Kč s úrokem z prodlení ve výši 9,5 % ročně od 26. 9. 2019 do zaplacení a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 48.481 Kč s úrokem z prodlení ve výši 9,5 % ročně od 3. 10. 2019 do zaplacení a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

III. Žaloba o zaplacení částky 96.290 Kč s úrokem z prodlení ve výši 9,5 % ročně od 26. 9. 2019 do zaplacení se zamítá.

IV. Žaloba o zaplacení částky 286.863 Kč s úrokem z prodlení ve výši 9,5 % ročně od 3. 10. 2019 do zaplacení se zamítá.

V. Žalovaná a vedlejší účastník na straně žalované jsou povinni společně a nerozdílně zaplatit žalobkyni náklady řízení ve výši 76.080 Kč do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Odůvodnění

1 Žalobkyně se domáhala po žalované zaplacení přiměřeného zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou nepřiměřenou délkou řízení o uznání zahraničního vysokoškolského vzdělání a kvalifikace podle ustanovení § 89 odst. 1 písm. b) zákona o vysokých školách, které probíhalo u [anonymizováno] univerzity v [obec] a u [stát. instituce]. Žalobkyně uplatnila dvěma samostatnými žalobami. První z nich o zaplacení částky 344.569,75 Kč s příslušenstvím se vztahovala k řízení zahájenému dne 2. 9. 2010 o uznání zahraničního bakalářského vzdělání vysokoškolského vzdělání a kvalifikace, které získala studiem na [anonymizováno] institutu podnikatelství a práva ve studijním oboru právo. Druhá žaloba původně vedená před Okresním soudem Plzeň – město pod sp. zn. 34 C 307/2019 o zaplacení částky 335.345,18 Kč s příslušenstvím se týkala řízení zahájeného dne 1. 12. 2010 o uznání zahraničního magisterského vysokoškolského vzdělání a kvalifikace, které získala žalobkyně studiem na [anonymizována dvě slova] univerzitě ve studijním oboru právo. Obě tyto žaloby byly spojeny ke společnému projednání pod sp. zn. 17 C 332/2019. 2 Správní řízení ohledně prvního zmíněného nároku trvalo od 2. 9. 2010 do 24. 10. 2018, tedy [číslo] dnů. Žalobkyně považuje jako přiměřenou dobu řízení maximálně v délce 100 dnů, za něž by měla být přiznána poloviční částka odškodnění, ve zbytku by pak měla být přiznána základní částka ve výši 55 Kč denně, kterou by bylo zapotřebí ještě modifikovat a navýšit o 5 % s ohledem k tomu, že šlo o řízení menší složitosti, o dalších 10%, jelikož se žalobkyně snažila aktivně průtahy odstranit a dalších 50 % z důvodu postupu orgánů veřejné moci, které ignorovaly zákonné lhůty a nereagovaly na podání žalobkyně ani soudní rozhodnutí, která měla vést k odstranění nečinnosti. 3 Správní řízení ohledně druhého nároku trvalo od 1. 12. 2010 do 29. 10. 2018, tedy v délce [číslo] dnů. Argumentace k výpočtu odškodnění byla shodná jako u prvního nároku, jen pokud jde o dobu přiměřenou pro rozhodnutí, ta byla žalobkyní stanovena v délce 89 dnů. Jelikož řízení v obou případech trvala třicetinásobně déle, než by bylo přiměřené, považuje takovou délku za značné překročení nejdelší přiměřené délky řízení. 4 Ke složitosti obou případů uvedla, že bylo jednodušší než obvyklé řízení o uznání zahraničního vysokoškolského vzdělání a kvalifikace, jelikož v jeho průběhu nemusely být porovnávány studijní programy. Pokud jde o chování žalované, tak ta k průtahům nijak nepřispěla, a naopak se svou činností snažila řízení urychlit. Pokud jde o postup orgánů veřejné moci, tak nejcharakterističtějším znakem jejich postupu bylo to, že nepostupovali. [příjmení] ani nereagovali na podání žalobkyně. Pro řízení jsou charakteristické roky nečinnosti prokládané nezákonnými výzvami, které jen svědčily o naprosté bezradnosti správního orgánu. K významu řízení pro poškozenou uvedla, že ten byl velký, jelikož studovala v oboru právo. Bez takového uznaného vzdělání nemohla v České republice vykonávat práci, kvůli které studovala. Byla dlouhodobě v nejistotě, zda bude moci vykonávat práci v oblasti práva, a tedy zda roky strávené studiem nebyly ztracené. Z průtahů byla frustrovaná a tím, že nemohla vykonávat vystudovaný obor, snížila se jí schopnost uplatnění na trhu práce, jelikož s oborem ztrácí kontakt. Nejistota výsledku řízení a tím způsobený stres vyústilo u žalobkyně ke vzniku velmi vzácné choroby tzv. histaminové intolerance. 5 Žalovaná učinila v rámci svého vyjádření k žalobě součástí svých skutkových tvrzení vyjádření [stát. instituce], v němž bylo namítáno, že v daném řízení šlo o veřejné subjektivní právo, díky čemuž nelze uplatnit vyvratitelnou domněnku vzniku nemajetkové újmy, ale lze případně poskytnout zadostiučinění pouze za dobu jednotlivých průtahů. U žalobkyně šlo o zvlášť složitý případ, žalobkyně byla opakovaně vyzývána k doplnění žádosti, žádala opakovaně o prodloužení lhůty k vyjádření či podala blanketní odvolání. Na délce řízení se tak zásadní měrou podílela žalobkyně sama. 6 Do řízení vstoupilo jako vedlejší účastník na straně žalované [stát. instituce] [ulice] účastník při jednání uvedl, že pokud by soud přistoupil k přiznání přiměřeného zadostiučinění, měla by výsledná částka být ponížena o 80 %, a to proto, že se jednalo o řízení velmi složité, na což připadá 60 %, žalobkyně neposkytovala dostatečnou součinnost, to mělo být zohledněno 10 %, a význam řízení pro žalovanou se během času snižoval, čemuž odpovídá také 10 %. 7 Mezi stranami nebylo sporu o následujících skutečnostech: a) ve vztahu k prvnímu nároku -) žalobkyně dne 2. 9. 2010 podala univerzitě žádost o uznání zahraničního vysokoškolského vzdělání a kvalifikace získané absolvováním studijního oboru„ Právo“ moskevského institutu uskutečňovaného v České republice [právnická osoba] institut podnikatelství a práva, s.r.o. (dále jen„ mezinárodní institut“), k žádosti žalobkyně přiložila úředně ověřenou kopii diplomu VBA [číslo] reg. [číslo] ze dne 25. 9. 2009 o přiznání titulu„ bakalář práva“ v oboru„ Právo“ a úředně ověřenou kopii přílohy k diplomu -) univerzita usnesením ze dne 29. 9. 2010, č. j. PR-P-606/10, přerušila řízení do doby, než odpadnou překážky bránící v pokračování řízení s tím, že žalobkyni vyzve k doplnění žádosti, žalobkyni oznámeno dne 7. 10. 2010 -) žalobkyně podala dne 22. 10. 2010 odvolání proti rozhodnutí č. j. PR-P-606/10 -) univerzita dopisem ze dne 25. 11. 2010 předala odvolání se svým stanoviskem a spis ministerstvu, -) ministerstvo rozhodnutím ze dne 14. 4. 2011, č. j. 8559/2011-30, napadené usnesení zrušilo a věc vrátilo univerzitě k novému projednání, univerzita toto rozhodnutí obdržela dne 3. 5. 2011, kdy nabylo právní moci -) univerzita usnesením ze dne 3. 6. 2011, č. j. PR- P 606/10, řízení přerušila a vyzvala žalobkyni k doplnění žádosti (doložení dokumentů poskytujících informace o obsahu jejího studia, studijního plánu, dokladu o akreditaci studijního oboru (programu), který absolvovala, a postavení moskevského institutu) -) žalobkyně dne 22. 6. 2011 žádost doplnila (sylaby studijních předmětů tvořících studijní plán absolvovaného oboru„ Právo“ vydané mezinárodním institutem a [anonymizována tři slova] a osvědčení o [anonymizováno] akreditaci [číslo] ze dne 6. 6. 2007 vydané [anonymizováno] službou dozoru ve vzdělávací a vědecké sféře Ruské federace pro moskevský institut s platností do 6. 3. 2012) -) dopisem ze dne 20. 4. 2012 žalobkyně požádala univerzitu o přijetí opatření proti nečinnosti, -) dne 21. 5. 2012 žalobkyně svou žádost o přijetí opatření proti nečinnosti dopisem ze dne 17. 5. 2012 doplnila -) univerzita výzvou ze dne 4. 7. 2012 vyzvala žalobkyni k vysvětlení rozporů v názvech a struktuře předmětů uvedených v sylabech a v názvech předmětů, které žalobkyně dle přílohy k diplomu měla absolvovat -) žalobkyně přípisem ze dne 7. 9. 2012 doručeným dne 10. 9. 2012 reagovala na výzvu univerzity a přiložila doplňující podklady, tj. studijní plán moskevského institutu a anotaci studijních předmětů studijního programu„ Právo“ vystavené [anonymizována tři slova] -) univerzita dopisem ze dne 28. 2. 2013 vyzvala žalobkyni k dalšímu doplnění žádosti, -) žalobkyně dne 8. 4. 2013 doručila svůj přípis ze dne 4. 4. 2013 ve věci výzvy univerzity k doplnění žádosti, -) univerzita dopisem ze dne 12. 4. 2013 vyzvala žalobkyni, zda požaduje prodloužení lhůty k předložení předmětných dokumentů, -) žalobkyně dopisem ze dne 24. 4. 2013 doručeným univerzitě dne 26. 4. 2013 zaslala své vyjádření ve věci prodloužení lhůty k pěedložení vyžádaných dokumentů s tím, že se nemůže závazně vyjádřit, o jakou dobu bude potřebovat lhůtu prodloužit, -) dne 16. 9. 2013 [anonymizováno] právnická [anonymizováno] univerzity v [obec] (dále jen„ [anonymizováno]“) vydala protokol o řízení ve věci žádosti žalobkyně -) dopisem ze dne 16. 9. 2013 univerzita žádost žalobkyně postoupila ministerstvu, neboť sama neuskutečňuje obsahově obdobný studijní program, jenž absolvovala žalobkyně -) žalobkyně dne 18. 9. 2013 požádala ministerstvo o přijetí opatření proti nečinnosti, žádost byla také doručena univerzitě -) ministerstvo usnesením ze dne 21. 10. 2013, [číslo jednací], věc postoupilo univerzitě, která byla určena jako správní orgán prvního stupně příslušný k vyřízení žádosti žalobkyně, usnesení bylo doručeno dne 25. 10. 2013 -) dne 14. 11. 2013 byl univerzitě doručen dopis ministerstva ze dne 12. 11. 2013, č. j. MSMT-44917/2013, ve věci uplatnění opatření proti nečinnosti -) univerzita přípisem ze dne 29. 11. 2013, č. j. ZCU 037859/2013, oznámila žalobkyni, že v řízení se pokračuje a vyzvalo ji k seznámení se s podklady rozhodnutí -) dopisem ze dne 13. 12. 2013 doručeným dne 16. 12. 2013 žalobkyně žádost doplnila na základě výzvy univerzity ze dne 28. 2. 2013 -) univerzita dopisem ze dne 30. 12. 2013, č. j. ZCU 0359550/2013, stanovila žalobkyni náhradní lhůtu pro seznámení se s podklady rozhodnutí, žalobkyni doručeno dne 8. 1. 2014 -) dne 21. 1. 2014 žalobkyně nahlížela do správního spisu, o čemž byl pořízen protokol, a žádostí z téhož dne požádala o prodloužení lhůty k vyjádření se k podkladům rozhodnutí -) dopisem ze dne 28. 1. 2014, č. j. ZCU 002470/2014, univerzita prodloužila žalobkyni lhůtu k vyjádření se k podkladům rozhodnutí, a to do 14. 2. 2014, žalobkyně převzala dopis dne 17. 2. 2014 -) dne 17. 2. 2014 žalobkyně doručila univerzitě své vyjádření k podkladům rozhodnutí, -) dopisem ze dne 24. 3. 2014, č. j. ZCU 004473/2014, univerzita upozornila žalobkyni na skutečnosti vyplývající z protokolu fakulty o řízení ve věci žádosti žalobkyně -) žalobkyně se dopisem ze dne 14. 4. 2014 doručeným dne 15. 4. 2014 vyjádřila k podkladům rozhodnutí -) univerzita přípisem ze dne 15. 4. 2014, č. j. ZCU 004473/2014, stanovila žalobkyni náhradní lhůtu pro seznámení se s podklady rozhodnutí -) dne 27. 5. 2014 byla žalobkyně [anonymizováno] vyrozuměna o prodloužení lhůty pro seznámení se s podklady rozhodnutí -) dne 5. 6. 2014 [anonymizováno] vydala protokol o řízení o žádosti žalobkyně -) dne 24. 6. 2014 žalobkyně nahlížela do spisu a univerzita o tom zhotovila protokol, žalobkyně dále požádala téhož dne o možnost vyjádřit se k podkladům rozhodnutí do 7. 7. 2014, -) žalobkyně se dopisem ze dne 6. 7. 2014 doručeným dne 8. 7. 2014 vyjádřila k podkladům rozhodnutí, -) univerzita rozhodnutím ze dne 25. 7. 2014, č. j. ZCU 022249/2014, žádost žalobkyně zamítla, žalobkyni bylo rozhodnutí oznámeno dne 8. 8. 2014, -) žalobkyně dne 25. 8. 2014 podala proti rozhodnutí č. j. ZCU 022249/2014 odvolání, -) univerzita se svým stanoviskem ze dne 11. 2. 2015 předala odvolání žalobkyně a správní spis ministerstvu jako odvolacímu správnímu orgánu, jež je obdrželo dne 12. 2. 2015 -) dne 9. 6. 2015 žalobkyně požádala ministra [anonymizováno], mládeže a tělovýchovy o přijetí opatření proti nečinnosti, -) ministerstvo rozhodnutím ze dne 7. 9. 2015, č. j. MSMT-23072/2015-1, napadené rozhodnutí zrušilo a věc vrátilo univerzitě k novému projednání, žalobkyni bylo rozhodnutí oznámeno dne 18. 9. 2015, -) univerzita dne 1. 9. 2016 vydala usnesení č. j. ZCU 023199/2016, jímž řízení přerušila a současně vyzvala žalobkyni k doplnění žádosti a předložení relevantních dokumentů, tj. doložení autentického zahraničního bakalářského studijního programu„ Právo“, ve kterém měla žalobkyně získat zahraniční vzdělání, právní statut a identifikační znaky studijního plánu zahraničního programu, potvrzení legality modifikace studijního programu pro cizí [anonymizováno] příslušníky, ve lhůtě 60 dní od doručení, žalobkyni doručeno dne 12. 9. 2016 -) žalobkyně dopisem ze dne 18. 9. 2016 zaslala univerzitě vyjádření do spisu, -) žalobkyně proti usnesení č. j. ZCU 023199/2016 podala dne 27. 9. 2016 odvolání, -) univerzita věc postoupila se svým stanoviskem ze dne 9. 12. 2016, č. j. ZCU 026238-2/2016, ministerstvu k rozhodnutí o odvolání, -) univerzita dne 10. 3. 2017 kontaktovala [anonymizována dvě slova] z důvodu získání nezbytných podkladů pro vydání rozhodnutí, o čemž univerzita informovala žalobkyni přípisem ze dne 14. 3. 2017, č. j. ZCU 007147/2017 -) proti vyrozumění ze dne 14. 3. 2017, žalobkyně podala odvolání ze dne 4. 4. 2017, v němž namítala mj., že správní orgán učinil v řízení úkon, o němž byla žalobkyně informována až po jeho učinění, že byl vydán správní akt bez náležité formy, v čemž žalobkyně spatřovala šikanózní jednání vůči své osobě, a proto považovala správní akt za nicotný -) ministerstvo rozhodnutím ze dne 4. 7. 2017 odvolání žalobkyně zamítlo pro nepřípustnost, -) žalobkyně dne 21. 7. 2017 podala ministerstvu žádost o uplatnění opatření proti nečinnosti -) ministerstvo usnesením ze dne 3. 8. 2017, č. j. MSMT-3181/2017-5, žádosti o uložení opatření proti nečinnosti nevyhovělo, -) ministerstvo rozhodnutím ze dne 10. 8. 2017, č. j. MSMT-21844/2017-2, napadené usnesení univerzity o přerušení řízení ze dne 1. 9. 2016, č. j. ZCU 023199/2016, zrušilo a věc vrátilo univerzitě k dalšímu řízení, resp. vydání rozhodnutí ve věci samé, žalobkyni rozhodnutí oznámeno dne 18. 8. 2017 -) univerzita dne 10. 1. 2018 vydala rozhodnutí č. j. ZCU 000627/2018, jímž žádost žalobkyně zamítla -) dne 12. 2. 2018 žalobkyně podala proti rozhodnutí č. j. ZCU 000627/2018 blanketní odvolání, -) na výzvu univerzity žalobkyně odvolání doplnila dne 19. 3. 2018 -) dne 18. 4. 2018 ministerstvo obdrželo od univerzity odvolání žalobkyně, stanovisko univerzity a správní spis, -) ministerstvo dne 5. 10. 2018 vydalo rozhodnutí č. j. MSMT-26385/2018-2, jímž napadené rozhodnutí potvrdilo, právní moci toto rozhodnutí nabylo dne 24. 10. 2018 -) žalobkyně podala dne 18. 12. 2018 žalobu na zrušení rozhodnutí ministerstva č. j. MSMT-26385/2018-2 -) Krajský soud v Plzni rozsudkem ze dne 29. 5. 2020, č. j. 57 A 179/2018-63, rozhodnutí ministerstva č. j. MSMT-26385/2018-2 zrušil a věc vrátil k novému rozhodnutí, -) ministerstvo rozhodnutím ze dne 1. 12. 2020, č. j. MSMT-26385/2018-4, napadené rozhodnutí potvrdilo, žalobkyni doručeno datovou schránkou dne 1. 12. 2020 ad b) ve vztahu k druhému nároku -) žalobkyně dne 1. 12. 2010 podala univerzitě žádost ze dne 29. 11. 2010 o uznání zahraničního vysokoškolského vzdělání a kvalifikace získané absolvováním studijního oboru„ Právo“, specializace„ Právo a právní věda“ [anonymizována dvě slova] univerzity uskutečňovaného v České republice mezinárodním institutem, k žádosti žalobkyně přiložila úředně ověřenou kopii diplomu s názvem„ [anonymizována dvě slova]“ M [číslo] DP [číslo] o udělení akademického titulu„ magistr práva“, ve zkratce„ Mgr.“ ze dne 24. 11. 2010, a také úředně ověřenou kopii„ Dodatku k diplomu [číslo]“ se dnem ukončení studia ke dni 13. 9. 2010 s potvrzením dodatku ke dni 4. 10. 2010, -) univerzita dopisem ze dne 13. 12. 2010 vyzvala žalobkyni, aby žádost doplnila o dokumenty s bližšími informacemi o obsahu studia -) žalobkyně dne 13. 1. 2011 univerzitě předložila studijní plán bakalářského studijního oboru„ Právo“ a magisterského studijního oboru„ Právo a právní věda“ schválené [jméno] [příjmení] [anonymizováno] univerzity, anotace studijních předmětů a úředně ověřenou kopii první strany výkazu o studiu na vysoké škole -) dne 25. 3. 2011 [anonymizováno] vydala protokol o řízení ve věci žádosti žalobkyně -) přípisem ze dne 31. 3. 2011, č. j. PR- P 734/10, univerzita vyzvala žalobkyni k seznámení se s podklady rozhodnutí -) dne 15. 4. 2011 žalobkyně využila svého práva nahlédnout do spisu, o čemž byl téhož dne pořízen protokol -) univerzita dne 27. 4. 2011, č. j. PR- P 734/10, vydala rozhodnutí, jímž žádost žalobkyně zamítla, žalobkyni doručeno dne 3. 5. 2011, -) přípisem ze dne 28. 4. 2011 doručeným univerzitě téhož dne se žalobkyně vyjádřila k podkladům rozhodnutí -) žalobkyně rozhodnutí univerzity ze dne 27. 4. 2011, č. j. PR- P 734/10, napadla odvoláním dne 20. 5. 2011 -) dopisem ze dne 24. 6. 2011, č. j. PR- P 137/11, bylo odvolání [anonymizováno] předloženo ministerstvu -) dopisem ze dne 9. 2. 2012 se žalobkyně prostřednictvím právního zástupce vyjádřila ve věci -) dne 11. 6. 2012 byla ministerstvu doručena žádost žalobkyně o uplatnění opatření proti nečinnosti -) ministerstvo rozhodnutím ze dne 14. 9. 2012, č. j. MSMT-39145/2012-30, napadené rozhodnutí zrušilo a věc vrátilo univerzitě k novému projednání -) dopisem ze dne 28. 2. 2013, č. j. ZCU 006703/2013, univerzita požádala ministerstvo o podání zprávy o stavech řízení a vrácení správních spisů vedených o žádostech absolventů [anonymizována dvě slova] univerzity, -) ministerstvo s průvodním dopisem ze dne 14. 10. 2013 vrátilo univerzitě kompletní správní spis -) univerzita vyzvala dne 5. 11. 2013 žalobkyni dopisem č. j. ZCU 035097/2013 k předložení autentických dokumentů o studiu — studijního plánu navazujícího magisterského studijního programu, anotaci studijních programů, časové rozložení předmětů do semestrů, formě výuky, včetně uvedení informace, zda se jednalo o studijní plán určený pro přípravu cizích (neukrajinských) státních příslušníků, dále doložení licence a [anonymizováno] akreditace udělené [anonymizována dvě slova] a vědy [země] [anonymizována dvě slova] univerzitě pro přípravu magistrů se zaměřením [číslo] Právo, obor [číslo] Právní věda vztahující se na přípravu státních příslušníků České republiky a k přípravě specialistů, kteří jsou cizími státními příslušníky, platnými v období studia žalobkyně, dále univerzita požádala žalobkyni, aby správnost a platnost diplomu a dodatku k diplomu a v nich přiznaná kvalifikace byla potvrzena nejen [anonymizována dvě slova] [anonymizováno], ale především ukrajinským orgánem plnícím dle čl. 10 [číslo] Úmluvy o uznávání úlohu národního informačního střediska [země], případně přímo [anonymizována dvě slova] a vědy [země], současně byla žalobkyně vyzvána, aby vysvětlila rozpory mezi údaji uváděnými v dodatku k diplomu a údaji uvedenými v dokumentech, které byly předloženy univerzitě dne 13. 1. 2011 na základě výzvy ze dne 13. 12. 2010, č. j. PR-P 734-10, přípisem ze dne 11. 1. 2011 (sylaby studijních předmětů se neshodovaly svým výčtem se studijním plánem ani s dodatkem k diplomu), -) univerzita dne 7. 11. 2013 vydala usnesení č. j. ZCU 035346/2013, jímž řízení přerušila z důvodu výzvy k doplnění žádosti, -) dne 14. 11. 2013 byl univerzitě doručen dopis ministerstva ze dne 12. 11. 2013, č. j. MSMT-44917/2013, ve věci uplatnění opatření proti nečinnosti univerzity, -) dne 19. 11. 2013 byla žalobkyně vyrozuměna přípisem ministerstva ze dne 12. 11. 2013, č. j. MSMT-44917/2013, o provedeném opatření proti nečinnosti univerzity, -) žalobkyně požádala dopisem ze dne 16. 12. 2013 doručeným univerzitě dne 17. 12. 2013 o prodloužení lhůty do 30. 4. 2014 z důvodu těžko obstaratelných materiálů a momentální časové zaneprázdněnosti z rodinných důvodů -) univerzita vydala dne 8. 1. 2014 usnesení, jímž lhůtu k předložení požadovaných dokumentů prodloužila o 30 dní, žalobkyni doručeno dne 20. 1. 2014, -) dne 12. 2. 2014 obdržela univerzita od žalobkyně dopis ze dne 11. 2. 2014, jímž svou žádost doplnila, -) přípisem ze dne 14. 4. 2014, č. j. ZCU 0111805/2014, univerzita oznámila žalobkyni, že se v řízení pokračuje a vyzvala ji k seznámení se s podklady rozhodnutí, -) dne 30. 4. 2014 byla univerzitě doručena žádost žalobkyně o posunutí termínu pro nahlédnutí do spisu, -) univerzita přípisem ze dne 5. 5. 2014, č. j. ZCU 013625/2014, stanovila žalobkyni náhradní lhůtu pro seznámení se s podklady rozhodnutí, -) dne 16. 5. 2014 se ve věci vyjádřilo [anonymizováno] národní informační středisko [anonymizováno], součást ukrajinského Ministerstva [anonymizováno] a vědy (dále jen„ cizozemský orgán“), -) dne 24. 6. 2014 se žalobkyně seznámila s podklady a v protokolu uvedla, že žádá o lhůtu pro vyjádření se k podkladům do 7. 7. 2014, -) dne 8. 7. 2014 bylo univerzitě doručeno vyjádření žalobkyně k podkladům rozhodnutí, -) univerzita vydala dne 11. 7. 2014 rozhodnutí č. j. ZCU 022257/2014, kterým žádost zamítla z důvodu, že se mj. jednalo o předstírané zahraniční vzdělání, že žalobkyně nepředložila doklady prokazující oprávnění [příjmení] [anonymizováno] univerzity k výuce českého práva v magisterském studijním programu v oboru Právo, žalobkyni doručeno dne 25. 7. 2014, -) dne 11. 8. 2014 bylo univerzitě doručeno odvolání žalobkyně, -) dne 22. 9. 2014 se ve věci opět vyjádřil cizozemský orgán -) dne 12. 2. 2015 ministerstvo obdrželo od univerzity odvolání žalobkyně a správní spis -) ministerstvo rozhodnutím ze dne 7. 9. 2015, č. j. MSMT-4601/2015-1, napadené rozhodnutí zrušilo a věc vrátilo k novému projednání, a to z důvodu, že výrok napadeného rozhodnutí neobsahoval ustanovení právního předpisu, na jehož základě bylo vydáno, žalobkyni doručeno dne 18. 9. 2015 -) dne 4. 8. 2016 byl univerzitě doručen dopis ministerstva ze dne 2. 8. 2016, č. j. MSMT-24575/2016-1, ve věci uplatnění opatření proti nečinnosti, -) v průběhu nového projednání univerzita shromáždila listinné důkazy a vyzvala žalobkyni přípisem ze dne 15. 8. 2016, č.j. ZCU 021883/2016, k seznámení se s podklady rozhodnutí, -) univerzita usnesením ze dne 1. 9. 2016, č. j. ZCU 023414/2016, řízení podle § 66 odst. 1 písm. c) správního řádu zastavila, žalobkyni doručeno dne 12. 9. 2016, -) dne 5. 9. 2016 byl univerzitě doručen dopis žalobkyně ze dne 31. 8. 2016 s přílohami (kopie faktury a smlouva o zájezdu), -) dne 6. 9. 2016 byla univerzitě doručena žádost žalobkyně o prominutí zmeškání úkonu, -) univerzita rozhodnutím ze dne 13. 9. 2016, č. j. ZCU 023955/2016, prominula zmeškání úkonu — vyjádření se k podkladům rozhodnutí, žalobkyni doručeno dne 14. 9. 2016 při nahlížení do spisu, -) dne 21. 9. 2016 bylo univerzitě doručeno vyjádření žalobkyně k podkladům rozhodnutí, -) dne 19. 9. 2016 podala žalobkyně odvolání proti usnesení univerzity ze dne 1. 9. 2016, č. j. ZCU 023414/2016, -) dne 9. 12. 2016 bylo odvolání předáno [anonymizováno] ministerstvu, -) ministerstvo rozhodnutím ze dne 1. 2. 2017, č. j. MSMT-3181/2017-1, napadené usnesení zrušilo a věc vrátilo k novému projednání, -) univerzita v souladu se závazným právním názorem ministerstva kontaktovala cizozemský orgán, zároveň o tomto kroku informovala žalobkyni vyrozuměním ze dne 14. 3. 2017, č. j. ZCU 007147/2017, a současně poučila žalobkyni, že po dobu nezbytnou k opatření potřebných údajů neběží lhůty pro vydání rozhodnutí, -) proti vyrozumění univerzity ze dne 14. 3. 2017, č. j. ZCU 007147/2017, podala žalobkyně odvolání, poněvadž vyrozumění považovala za nicotný akt, za šikanózní jednání vůči své osobě, -) dne 5. 6. 2017 bylo univerzitě doručeno vyjádření cizozemského orgánu potvrzující neplatnost předložených diplomů [anonymizována dvě slova] univerzity -) odvolání bylo předáno [anonymizováno] ministerstvu spolu s jejím stanoviskem ze dne 8. 6. 2017, č. j. ZCU 011637/2017, -) ministerstvo odvolání žalobkyně posoudilo jako nepřípustné rozhodnutím ze dne 4. 7. 2017, č. j. MSMT-3181/2016-3, poněvadž univerzita vyrozuměním pouze informovala žalobkyni, že za účelem objasnění všech rozhodných skutečností byl požádán o součinnost cizozemský orgán, vyrozumění nebylo rozhodnutím, ani jím nebylo jakkoli zasaženo do práv žalobkyně, -) dne 21. 7. 2019 žalobkyně podala ministerstvu žádost o uplatnění opatření proti nečinnosti, -) dne 3. 8. 2017 ministerstvo vydalo usnesení ve věci žádosti žalobkyně o uplatnění opatření proti nečinnosti, č. j. MSMT-3181/2016-5, univerzitě doručeno dne 4. 8. 2017, -) univerzita přípisem ze dne 14. 8. 2017, č. j. ZCU 023168/2017, informovala žalobkyni o možnosti se seznámit se s podklady rozhodnutí -) dne 5. 9. 2017 se žalobkyně seznámila s podklady rozhodnutí a požádala zápisem v protokolu o nahlédnutí do spisu o prodloužení lhůty k vyjádření se k podkladům rozhodnutí do 20. 9. 2017, -) vyjádření žalobkyně k podkladům rozhodnutí bylo univerzitě doručeno dne 21. 9. 2018, -) univerzita rozhodnutím ze dne 6. 11. 2017, č. j. ZCU 030948/2017, žádost žalobkyně zamítla, žalobkyni oznámeno dne 23. 11. 2017, -) dne 7. 12. 2017 žalobkyně podala poskytovateli poštovních služeb blanketní odvolání, univerzitě bylo doručeno dne 12. 12. 2017, přičemž na výzvu univerzity bylo dne 2. 1. 2018 doplněno o odvolací důvody, -) ministerstvo odvolání žalobkyně obdrželo od univerzity dne 20. 3. 2018 s přípisem univerzity ze dne 14. 3. 2018, č. j. ZCU 000052/2018, - ministerstvo rozhodnutím ze dne 12. 10. 2018, č. j. MSMT-8055/2018-2, napadené rozhodnutí potvrdilo. 8 Po provedeném dokazování soud zjistil následující skutečnosti. Jak je shora uvedeno, jednotlivé kroky v obou uznávacích řízeních od 2. 9. 2010 do 24. 10. 2018, resp. od 1. 12. 2010 do 12. 10. 2018 byly mezi stranami nesporné. Byť žalovaná strana tvrdila, že žalobkyně k délce řízení svými kroky přispěla, soud žádnou takovou skutečnost nezjistil. Naopak byla to žalobkyně, která svými aktivními kroky se snažila odstranit nečinnost žalobkyně, například opakovanými žádostmi o přijetí opatření proti nečinnosti. Z postupu správních orgánů je patrné, že jejich kroky byly nekoncentrované, opakovaně byla žalobkyně vyzývána k předložení různých dokladů, přestože výzva k předložení těchto dokladů mohla být učiněna najednou. ZČU 31. 1. 2007 vydala prohlášení o tom, že se rozhodla vydávat absolventům [anonymizováno] vysoké školy podnikatelství a práva v bakalářském studijním programu Právo, a absolventům [anonymizována dvě slova] univerzity v magisterském studijním programu Právní věda osvědčení o ekvivalenci vzdělání v České republice. Přestože univerzita vydala toto prohlášení, tak žalobkyni dne 4. 7. 2012 vyzvala k předložení autentického studijního plánu, specifikaci studijního programu a dalších, a to přestože v souladu s Úmluvou o uznávání kvalifikací týkajících se vysokoškolského vzdělání v evropském programu si takové podklady mohla obstarat sama, případně je již měla, jestliže byla schopna vydat prohlášení z 31. 1. 2007. Obdobných výzev ze strany univerzity bylo více. Přestože univerzita až 27. 4. 2011 rozhodnutím čj. P- P 734/10 o zamítla žádost žalobkyně ve věci magisterského vzdělání a odvolání bylo podáno již 20. 5. 2011, o odvolání bylo rozhodnuto [anonymizováno] až 14. 9. 2012. To napadené rozhodnutí zrušilo a vrátilo k novému projednání, přičemž z odůvodnění se podává, že výrok napadeného rozhodnutí je nepřezkoumatelný pro nesrozumitelnost a nebyl dostatečně řádně zjištěn skutkový stav věci. Žalovaná ve svém pozdějším rozhodnutí č. j. MSMT-26385/2018-4 jednak citovala rozhodnutí Krajského soudu v Plzni v předmětné věci, podle něhož měla univerzita prokázat, že žádost žalobkyně nesplňuje příslušné požadavky, univerzita měla možnost obstarat si z [země] podklady pro učinění závěru, že posuzovaná kvalifikace není kvalifikací zahraniční ani kvalifikací českou, resp. není kvalifikací ve smyslu Lisabonské úmluvy nebo zákona o vysokých školách. Univerzita však v rozporu se svými povinnostmi takto nepostupovala a oficiální žádost odůvodněnou konkrétními skutkovými okolnostmi nevznesla. I z této citace je tak patrné, že univerzita opakovaně vyzývala žalobkyni k předkládání dokumentů, které si měla opatřit sama. V tomto rozhodnutí se dále uvádí, že nebylo prokázáno, že Mezinárodní institut je součástí vysokoškolského vzdělávacího systému Ruské federace, ani že má tento institut oprávněnost uskutečňovat bakalářský studijní obor„ Právo“. Současně bylo prokázáno, že není vysokou školou podle zákona o vysokých školách a nemá oprávnění uskutečňovat jakékoliv studijní programy podle zákona o vysokých školách. Vzdělání žalobkyně tak nelze považovat za vysokoškolské vzdělání a [anonymizováno] za vysokoškolskou kvalifikaci ve smyslu Lisabonské úmluvy. V rozhodnutí žalované čj. [anonymizováno] [číslo], kterým bylo předchozí zamítavé rozhodnutí univerzity zrušeno a věc jí vrácena, se krom jiného uvádí, že univerzita při novém projednání může vycházet nejenom z vlastního šetření, vlastní úřední činnosti či dokladů doložených žalobkyní, ale může i využít i výsledku šetření ministerstva, které již dříve učinilo z důvodu značného množství obdobných případů týkajících se absolventů studia na [anonymizována dvě slova] univerzitě. Jak vedlejší účastník ve věci [anonymizováno] [číslo] v řízení před Krajským soudem v Plzni sp. zn. 30 A 111/2015, který projednával analogickou věc, uvedl:„ .... by se mohlo zdát, že se v této věci jedná o komplexní a velmi složité právní řízení, nicméně tomu tak není a věc byla rozhodnuta na základě jednoduché úvahy postavené na dostatečně zjištěném skutkovém základu. Důvody rozhodnutí jsou jasně a zřetelně vysvětleny v rozhodnutí správních orgánů.“ Sám vedlejší účastník tak během řízení přiznal, že předmětná uznávací řízení jsou jednoduchá. V rozsudku Krajského soudu v Plzni čj. 57 A 179/2018-63 ze dne 29. 5. 2020, kterým bylo zrušeno rozhodnutí vedlejšího účastníka č. j. MSMT-26385/2018-2 ze dne 5. 10. 2018, se mimo jiné uvádí, že podle obsahu odůvodnění prvoinstančního i napadeného rozhodnutí vedlejšího účastníka správní orgány nepostupovaly podle ustanovení Lisabonské úmluvy, vycházely z názoru, že důkazní břemeno k prokázání naplnění pro uznání zahraničního vysokoškolského vzdělání a kvalifikace leží na žalobkyni a rezignovaly na svoji povinnost zjistit skutkový stav věci v souladu s ustanovením § 3 správního řádu. Žalobkyně uplatnila svůj nárok na náhradu nemajetkové újmy u vedlejšího účastníka dne 25. 3. 2019 [ulice] účastník svými stanovisky ze dne 22. 10. 2019 a 23. 12. 2019 žalobkyni sdělil, že přiměřené zadostiučinění za nemajetkovou újmu poskytnout nelze, jelikož dostatečně netvrdila a neprokázala vznik nemajetkové újmy a její příčinnou souvislost s nesprávným úředním postupem. Rozhodnutím vedlejšího účastníka čj. [anonymizováno] [číslo] ze dne 14. 9. 2012 bylo zrušeno rozhodnutí ZČU ve vztahu k druhému nároku, kterým byla žádost žalobkyně zamítnuta, a v odůvodnění se krom jiného uvádí, že výrok ZČU není konkrétní, jednoznačný, jasný, přesný, srozumitelný a určitý, a z tohoto důvodu je tak nepřezkoumatelný pro nesrozumitelnost. V dalším rozhodnutí vedlejšího účastníka čj. [anonymizováno] [číslo] z 1. 2. 2017, který se opět týkal druhého nároku, jímž bylo opět zrušeno rozhodnutí ZČU, kterým byla žádost žalobkyně zamítnuta, vedlejší účastník v tomto svém rozhodnutí uvádí, že podle rozsudku nejvyššího správního soudu lze dojít k závěru, že nedoložení potvrzení platnosti a správnosti předložené kvalifikace tak v tomto případě nepředstavovalo vlastní nedostatek žádosti. Toto„ potvrzení“ představovalo pouze případný podklad, na základě kterého šlo dojít k závěru, že žádosti žadatelky je možné vyhovět. Závěrem rozhodnutí se ukládá ZČU, aby oslovila prostřednictvím Evropské sítě národních informačních středisek pro akademickou mobilitu a uznávání s dotazem, zda předložená vysokoškolská kvalifikace žadatelky a přiznaný vysokoškolský titul byly vydány vysokou školou, která je součástí vysokoškolského vzdělávacího systému [země] a lze ji tak podle zásad Lisabonské Úmluvy považovat za vysokoškolskou kvalifikaci uznatelnou v zemi původu. Z lékařské zprávy žalobkyně se sice podává, že trpí histaminovou intolerancí, není však z ní zřejmá příčina tohoto onemocnění. Jelikož žalobkyně uplatnila u vedlejšího účastníka svůj nárok dne 25. 3. 2019, resp. 23. 4. 2019, je žalovaná v prodlení s náhradou škody od 26. 9. 2019 u nároku prvého a od 3. 10. 2019 u nároku druhého, a to v souladu s § 15 odst. 2 ZOS. 9 Jak vyplývá zejména z nesporných tvrzení stran, lze si učinit celkový obrázek o jednotlivých krocích, které byly činěny v průběhu obou uznávacích řízení. Lze souhlasit s žalobkyní, že nejzásadnější průtahy bylo v bakalářském uznávacím řízení možné spatřovat v tom, že k prvnímu meritornímu rozhodnutí došlo téměř čtyři roky od zahájení řízení (podání žádosti 2. 9. 2010 a rozhodnutí prvostupňového orgánu bylo doručeno žalobkyni až 8. 8. 2014). Během tohoto řízení pak docházelo k bezdůvodné snaze řízení přerušit, přestože rozsudkem Krajského soudu v Plzni (čj. 30 A 35/2012-45 ze dne 5. 3. 2013) byla prvostupňovému správnímu orgánu uložena povinnost vydat rozhodnutí do 30 dnů, nicméně tento orgán nedůvodně (jak vyplynulo z rozhodnutí vedlejšího účastníka [číslo jednací] ze dne 21. 10. 2013) spis předložil odvolacímu správnímu orgánu s argumentací, že není místně příslušný a odvolání doručené 24. 8. 2014 bylo předáno odvolacímu správnímu orgánu až téměř po šesti měsících, a rozhodování o odvolání proti usnesení o přerušení řízení prvostupňového správního orgánu čj. [číslo] ze dne 1. 9. 2016 pak trvalo téměř jeden rok. U magisterského uznávacího řízení mezi nejzásadnější momenty v průtazích lze spatřovat v postupu vedlejšího účastníka, který i přes urgence prvostupňového správního orgánu mu spis vrátil až více než po jednom roku od vydání zrušujícího rozhodnutí čj. [anonymizováno] [číslo] ze dne 14. 9. 2012 a odvolání doručené prvostupňovému správnímu orgánu dne 11. 8. 2014 bylo předáno odvolacímu správnímu orgánu až 12. 1. 2015. To jsou jen ty nejzávažnější průtahy, leč na celkové délce obou řízení se zejména projevila skutečnost, že správní orgány nebyly schopny zvolit správný postup vedoucí k finálnímu rozhodnutí. 10 Je tak zřejmé, že správní orgány v obou uznávacích řízeních postupovaly nekoncentrovaně a opakovaně se značnými průtahy. Své počínání nezměnily ani přesto, že se žalobkyně aktivně snažila průtahy odstranit. Opakovaně docházelo k rušení jak procesních, tak meritorních rozhodnutí, a obě uznávací řízení tak trvala zcela nepřiměřeně dlouhou dobu. V prvém případě tak řízení trvalo 2973 dnů a ve druhém případě 2888 dnů, a to aniž by se na této délce žalobkyně zásadně podílela. Odpovědnost za celkovou délku řízení nese vždy stát a to i tehdy, kdy stěžovatel opravnými prostředky přispěje k celkové délce řízení. V tomto případě je však nutné zdůraznit, že ze strany žalobkyně nedocházelo ke zneužívání opravných prostředků, ani instrumentů k odstranění nečinnosti, které byly povětšinou důvodné. Nelze se tak divit frustraci žalobkyně a pocitu, že správní orgány jí některými kroky, jejichž zbytečnost byla posléze deklarována, šikanují. 11 Pokud jde o námitku žalované strany, že význam řízení se pro žalobkyni časem snižoval s ohledem k tomu, že měla vědět, že se svojí žádostí nemůže být úspěšná, toto tvrzení žalované strany zaznělo po koncentraci řízení, stejně tak jako důkazy, které to měly prokázat, byly označeny až po koncentraci řízení. Přestože novinový článek k důkazu nebyl proveden pro koncentrační překážku, k článku iDNES.cz z 2. 6. 2010, resp. blíže nedatovaným článkům z webu České advokátní komory je však třeba poznamenat, že i kdyby skutková tvrzení a důkazní návrhy byli učiněné v rámci koncentrační lhůty, takové důkazy by nemohly prokázat, že se s nimi žalobkyně seznámila a byla si vědoma zjevně bezúspěšného uplatňování svých práv v podobě žádosti o uznání svého zahraničního vzdělání. Pokud jde o ustálenost právních názorů v době před podáním žádosti o uznání žalobkyní, v případě, že by bylo v době podání žádosti žalobkyni zjevné, že se svým nárokem nebude úspěšná, zcela jistě by správní řízení netrvalo 8 let. S ohledem na nekoncentrovaný a chaotický postup správních orgánů během celého správního řízení je tak zjevné, že předmětná otázka nebyla jasná správním orgánům, tím méně pak mohla být jasná žalobkyni. Navíc v daném případě tak lze odkázat na rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 30 Cdo 3172/2012, které bylo zahrnuto pod kategorii rozhodnutí B, tedy významná rozhodnutí nezařazená do skupiny A, v němž se uvádí:„ Nesprávné jsou též úvahy odvolacího soudu o perspektivě úspěchu žalobkyně v posuzovaném řízení, neboť výsledek posuzovaného řízení, ve kterém mělo dojít k porušení práva žalobkyně na projednání věci v přiměřené lhůtě, není pro posouzení, zda k porušení tohoto práva skutečně došlo, včetně úvahy o významu předmětu řízení pro poškozeného, a tedy i pro stanovení případného zadostiučinění, zásadně rozhodný (uvedené bylo konstatováno v početné judikatuře Nejvyššího soudu – viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 15. 12. 2010, sp. zn. 30 Cdo 4739/2009, a dále rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 18. 4. 2011, sp. zn. 25 Cdo 4439/2008, a také v rozhodnutí Evropského soudu pro lidská práva - srov. rozsudek senátu první sekce ESLP ze dne 10. 11. 2004, ve věci Apicella proti Itálii, stížnost č. 64890/01, odst. 26). Výjimku by představovala jen situace, kdy by byla žaloba zjevně (na první pohled) bezdůvodná, například v případě uplatnění promlčeného nároku (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. 11. 2012, sp. zn. 30 Cdo 3370/2011), což ze skutkových zjištění odvolacího soudu neplyne.“ Jelikož žalovanou nebylo do koncentrace řízení tvrzeno a ani nijak jinak z řízení nevyplynulo, že by žalobkyně si v době uplatnění svých nároků musela být vědoma neúspěšnosti svých žádostí, například díky ustálené rozhodovací praxi soudu v obdobných případech, nebylo možné snižovat význam řízení pro žalobkyni. 12 Podle § 13 odst. 1 zákona č. 82/1998 o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem (dále jen ZOS) stát odpovídá za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem. Nesprávným úředním postupem je také porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Nestanoví-li zákon pro provedení úkonu nebo vydání rozhodnutí žádnou lhůtu, považuje se za nesprávný úřední postup rovněž porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě. Podle odst. 2 téhož ustanovení právo na náhradu škody má ten, jemuž byla nesprávným úředním postupem způsobena škoda. 13 Podle § 15 odst. 2 ZOS domáhat se náhrady škody u soudu může poškozený pouze tehdy, pokud do šesti měsíců ode dne uplatnění nebyl jeho nárok plně uspokojen. 14 Podle § 31a odst. 1 ZOS bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje se podle tohoto zákona též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu. Podle odst. 2 téhož ustanovení zadostiučinění se poskytne v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo. A podle odst. 3 v případech, kdy nemajetková újma vznikla nesprávným úředním postupem podle § 13 odst. 1 věty druhé a třetí nebo § 22 odst. 1 věty druhé a třetí, přihlédne se při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění rovněž ke konkrétním okolnostem případu, zejména k a) celkové délce řízení, b) složitosti řízení, c) jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům v řízení, a k tomu, zda využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení, d) postupu orgánů veřejné moci během řízení a e) významu předmětu řízení pro poškozeného. 15 Podle § 71 odst. 1 zákona č. 500/2004 Sb., správního řádu (dále jen s. ř.) správní orgán je povinen vydat rozhodnutí bez zbytečného odkladu. Podle odst. 3 téhož ustanovení pokud nelze rozhodnutí vydat bezodkladně, je správní orgán povinen vydat rozhodnutí nejpozději do 30 dnů od zahájení řízení, k nimž se připočítává doba. 16 Pro případnou výši přiměřeného zadostiučinění bylo stěžejní posoudit, zda případ žalobkyně spadá pod článek 6 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod publikované pod č. 209/1992 Sb. (dále jen„ Úmluva“). Evropský soud pro lidská práva (dále jen„ ESLP“) ve svých rozhodnutích opakovaně zdůrazňuje, že pro výklad článku 6 odst. 1 Úmluvy, podle něhož každý má právo na to, aby jeho záležitost byla projednána soudem, který rozhodne o jeho občanských právech a závazcích, je podstatné, aby pojem občanská práva nebo závazky nebyly vykládány pouze s odkazem na právní řád dotčeného státu. Jde totiž o autonomní pojem, který vyplývá z Úmluvy, a článek 6 odst. 1 Úmluvy se použije bez ohledu na postavení účastníků řízení, povahu právních předpisů, podle kterých má být spor projednán, nebo povahu orgánu, který je v dané věci příslušný (srov. s Georgiadis proti Řecku, č. rozhodnutí ESLP 21522/93). Občanskoprávní rozměr ESLP shledal i ve sporu o přijetí k vysokoškolskému studiu (srov. s rozhodnutím ESLP Araç proti Turecku č. 9907/02), podle něhož soud vzhledem k významu stěžovatelčina práva na vysokoškolské vzdělání neměl pochybnosti o tom, že omezením stanoveným ve vnitrostátních předpisech vztahujících se k přijímacímu řízení byla dotčena osobnostní práva stěžovatelky a omezení tudíž mělo i občanskoprávní povahu. Jelikož článek 6 Úmluvy se vztahuje k řízení, která mohou mít přímý a významný dopad na soukromý život jedince (srov. s Alexandre proti Portugalsku, rozhodnutí ESLP č. 33197/09), je i v případě žalobkyně zřejmé, že řízení o uznání jejího vysokoškolského vzdělání má bezprostřední dopad na její právo na vzdělání, kdy i uznání takového vzdělání v domovském státě je završením procesu a snahy o dosažení takového vzdělání, což bezprostředně souvisí i se základním právem vlastnit majetek dle čl. 11 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále také jako Listiny), jelikož zvyšováním kvalifikace prostřednictvím vysokoškolského vzdělání dochází i ke zlepšení možnosti výdělku. Byť řízení o uznání vysokoškolského vzdělání probíhalo meritorně výhradně před správními orgány, mělo takové řízení výrazný přesah a vliv na občanská práva žalobkyně ve smyslu článku 6 odst. 1 Úmluvy. V daném případě žalobkyně tak bylo zapotřebí na obě správní řízení nahlížet jako na celek, pokud jde o posuzování jednotlivých průtahů ve smyslu stanoviska Nejvyššího soudu ČR (dále jen„ NS“) ze dne 13. 4. 2011 sp. zn. Cpjn 206/2010 (dále také jako stanovisko NS) uveřejněném pod č. 58/2011 Sb. soudních rozhodnutí a stanovisek (dále srovnej také s rozhodnutím NS ze dne 29. 9. 2015 sp. zn. 30 Cdo 344/2014 nebo rozhodnutím NS ze dne 20. 1. 2016 sp. zn. 30 Cdo 968/2014) a nebyly tak zohledňovány pouze jednotlivé dílčí průtahy. 17 Byť to žalovaná strana výslovně nenamítala, je vhodné připomenout, že byť vysoké školy jsou ze zákona obdařeny značnou mírou samosprávy, tak vysoká škola zároveň i vykonává úkoly v oblasti přenesené působnosti státní správy. Takovýmto přeneseným úkolem státní správy je i vydávání osvědčení o uznání zahraničního studia podle § 89 odst. 1 písm. b) zákona 111/1998 Sb. o vysokých školách (srov. s rozsudkem NS 30 Cdo 2301/2017 ze dne 31. 7. 2019). 18 Ze shora zmíněného stanoviska NS vyplývá, že v případě posuzování nároku na náhradu nemajetkové újmy za nepřiměřenou délku řízení se s přihlédnutím k judikatuře ESLP vychází ze silné, ale vyvratitelné domněnky, že nepřiměřená délka řízení pro stěžovatele znamená nemajetkovou újmu. Náhrady nemajetkové újmy se lze domáhat v těch případech, kdy řízení, jejichž předmětem bylo občanské právo nebo závazek ve smyslu článku 6 odst. 1 Úmluvy, aniž by muselo jít o řízení soudní, přičemž tento článek Úmluvy se vztahuje i na správní řízení, v nichž se jedná o občanské právo nebo závazek, a to tehdy, je-li spor opravdový a vážný a rozhodnutí o něm má přímý vliv na existenci, rozsah nebo způsob výkonu daného práva nebo závazku, a je-li soukromoprávní povahy, zároveň za předpokladu, že absolvování správního řízení je podmínkou pro přístup k soudu, a že k navazujícímu soudnímu řízení skutečně dojde (rozsudek NS ze dne 21. 3. 2018 sp. zn. 30 Cdo 1174/2016). Právo žalobkyně na projednání věci bez zbytečných průtahů vyplývá primárně z článku 38 odst. 2 Listiny. Toto ustanovení stejně jako článek 6 odst. 1 Úmluvy zaručuje i právo na projednání věci v přiměřené lhůtě. Nelze pak činit rozdíly mezi právem na projednání věci bez průtahů a právem na projednání věci v přiměřené lhůtě, jak vyplývá z nálezu Ústavního soudu II. ÚS 570/20 ze dne 14. 10. 2020. Z tohoto rozhodnutí Ústavního soudu navíc vyplývá i to, že právo na projednání věci bez zbytečných průtahů se vztahuje i na správní řízení, a to i bez vazby na navazující řízení soudní (které však v případě žalobkyně stejně probíhá, byť délka řízení před soudy nebyla učiněna součástí žalovaného nároku). Ústavní soud pak v tomto svém rozhodnutí v odst. 48 shrnul, že:„ na správní řízení, jehož předmětem je základní právo nebo svoboda, se vztahuje i základní právo na projednání věci bez zbytečných průtahů podle článku 38 odst. 2 Listiny, zahrnující právo na projednání věci v přiměřené lhůtě. Neobstojí tedy názor ……, že toto právo se vztahuje pouze na ta (správní) řízení, jejichž předmětem je občanské právo nebo závazek podle článku 6 Úmluvy“ Všechny zmíněné podmínky tak u žalobkyně byly splněny. 19 Po právním zhodnocení dospěl soud k závěru, že v obou uznávacích řízeních se jednalo o správní řízení, která podléhají lhůtám uvedeným ve správním řádu podle § 71 odst. 1 s. ř., je správní orgán povinen vydat rozhodnutí bez zbytečného odkladu. Podle 3. odstavce téhož ustanovení není-li to možné, je povinen rozhodnout do 30 dnů od zahájení řízení. Jelikož v tomto řízení nebylo provedeno dožádání ve smyslu § 13 odst. 3 s. ř. ani znalecký posudek či doručování písemností do ciziny (komunikaci s cizozemskými orgány nelze považovat za doručování písemnosti do ciziny), byla 30 denní lhůta pro vydání rozhodnutí na každém stupni správního řízení shledána jako lhůtou pevnou a pro správní orgány zavazující. Skutečnost, že během uznávacího řízení došlo k přerušení řízení, nelze přeceňovat, jelikož opakovaně docházelo k přerušení bezdůvodnému, navíc k přerušení řízení došlo až uplynutím lhůty k vydání rozhodnutí. V prvém případě tak řízení trvalo 2973 dnů a ve druhém případě 2888 dnů. Zákonem stanovená lhůta pro vydání rozhodnutí tak byla nepřípustně překročena Žalovaná tak odpovídá podle § 13 odst. 1 ZOS za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem, který spočívá v provedení úkonu v zákonem stanovené lhůtě. 20 S ohledem na zcela nepřiměřené překročení zákonné lhůty pro vydání rozhodnutí správním orgánem, a to opakovaně jak orgánem prvostupňovým tak odvolacím, v řízení, kde základní zákonná lhůta pro vydání rozhodnutí činí 30 dní, leč ve výsledku řízení v obou stupních správní soustavy trvalo [číslo] dnů, resp. [číslo] dnů, byla s ohledem na závěry stanoviska NS základní částka přiměřeného zadostiučinění stanovena na samé horní hranici, tedy ve výši 20.000 Kč za jeden rok řízení. Pokud jde o modifikaci základní částky za dobu, po níž by předmětná správní řízení měla trvat, soud neměl důvod ještě nad rámec modifikace, kterou žalobkyně sama v žalobě provedla, dále ještě základní částku upravovat. Její úvahu o modifikaci základní částky u prvého nároku za prvních 100 dní a u druhého nároku prvních 89 dní na polovinu a tím i částečně vymezený předmět řízení, s ohledem k tomu, že každý za správních orgánů měl zákonnou lhůtu 30 dní na rozhodnutí, soud respektoval. 21 Na rozdíl od žalované se však soud nedomnívá, že by každé protrpěné řízení automaticky násobilo její nemajetkovou újmu. Žalobkyně dosáhla bakalářského a následně magisterského vzdělání a jejím cílem bylo uznání tohoto vzdělání jako celku, byť uplatněného 2 samostatnými žádostmi. Soud nemohl odhlédnout od skutečnosti, že teoreticky mohla být žalobkyně úspěšná jen s jednou žádostí, jelikož skutkové základy každého vzdělání se lišily, a proto nedospěl k závěru, že by se nemajetková újma měla vztahovat pouze k oběma řízením jako celku. Na základě této úvahy dospěl k závěru, že základní částku 20.000 Kč za jeden rok řízení u prvého nároku, který byl i zahájen dříve, kromě shora nastíněné modifikace již není nutné dále upravovat, leč u druhého nároku byla základní částka modifikována o 80%. Zbylých 20% tak kromě shora uvedeného představuje skutečnost, že i obě řízení probíhala částečně odlišně, byť celková délka byla velmi podobná. U prvého nároku tak soud považoval za základní částku přiměřeného zadostiučinění tedy částku 20.000 Kč a u druhého nároku částku 4.000 Kč ročně. S ohledem za žalobkyní učiněnou modifikaci jednotlivých nároků tak při zohlednění doby předpokládané pro to trvání řízení tak základní částka u prvého řízení činila 160.180 Kč (54,8 Kč * 2.873 dnů + 27,4 Kč * 100 dnů) a u druhého 31.278,5 Kč (11 Kč * 2799 dnů + 5,5 Kč * 89 dnů). 22 Při zohlednění dalších kritérií stanovených v § 31a odst. 3 ZOS a stanovisku NS soud dospěl k závěru, že obě částky je třeba následujícím způsobem dále modifikovat. Hledisko složitosti řízení soud zohlednil - 20%, a to proto, že řízení probíhalo před 2 stupni správních orgánů a i v správním soudnictví (byť ne meritorně) a jednalo se o materii složitější kvůli zahraničnímu prvku. Soud již nezohledňoval skutečnost, že řízení před odvolacím orgánem probíhalo opakovaně, jelikož se tak stalo výhradně vinou správních orgánů. Chování žalobkyně negativně nebylo zohledněno nijak, jelikož soud neshledal, že by se na průtazích jakkoli podílela. Naopak skutečnost, že se snažila opakovaně odstranit nečinnost správních orgánů, byla zohledněna navýšením o + 10%. Přístup příslušných orgánů, který se fatálně promítl do celkové délky obou řízení, při němž žalobkyně byla nedůvodně vyzývána k předkládání dokumentů, které si zpravidla měly vyžádat správní orgány samy, a jejich postup byl nekoncentrovaný a bezradný, soud zohlednil navýšením o + 40%, jelikož si lze jen stěží představit, byť to nelze zcela vyloučit (a z tohoto důvodu nebyla použita standardní 50% hranice pro navýšení), že by správní orgány mohly postupovat v daném případě ještě hůře. A pokud jde o význam řízení pro žalobkyni, tak ten byl zcela jistě zvýšený. Jednalo se o řízení, které mělo mít zásadní vliv na její pracovní uplatnění a tím i výdělek a dá se srovnat s pracovněprávními spory probíhajícími před soudy. Význam řízení pro žalobkyni tak navýšil základní částku o dalších + 25%. Při navýšení základní částky o 55% tak dospěl soud k závěru, že žalobkyně má v souladu s § 13 odst. 2 ZOS za použití § 31a odst. 3 ZOS právo na přiměřené zadostiučinění ve výši 248.279 Kč u prvého nároku a 48.481 Kč u nároku druhého, a to spolu s úrokem z prodlení v souladu s § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku ve spojení s § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., a to ode dne následujícího po uplynutí 6 měsíční lhůty po uplatnění nároku v souladu s § 15 odst. 2 ZOS, pročež splnění této povinnosti uložil výroky I. (ve vztahu k prvému nároku) a II. (ve vztahu k druhému nároku) tohoto rozsudku. Lhůta k plnění byla standardně stanovena v délce 3 dnů v souladu s § 160 odst. 1 o.s.ř. 23 Ve zbytku byla výroky III. (ve vztahu k prvému nároku) a IV. (ve vztahu k druhému nároku) žaloba jako nedůvodná zamítnuta. 24 O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 3 o.s.ř., podle něhož žalobkyni náleží náklady řízení v plné výši, jelikož měla ve věci částečný úspěch a rozhodnutí soudu záviselo na jeho úvaze. O odměně advokátky bylo rozhodnuto podle § 151 odst. 2 o.s.ř. věty prvé za středníkem, neboť zrušení vyhlášky č. 484/2000 Sb., která upravovala paušální odměnu advokátů, nálezem Ústavního soudu ke dni 7. 5. 2013, lze považovat za zvláštní okolnost, která užití vyhl. č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu při stanovení odměny advokáta odůvodňuje. Náklady řízení jsou tak tvořeny odměnou advokátky za 3 úkony právní služby učiněné v řízení vedeném pod sp. zn. tohoto soudu 34 C 307/2019 (kvalifikovaná výzva k plnění uplatněním nároku, příprava a převzetí věci, sepis žaloby) a dalších 13 úkonů právní služby učiněných v tomto řízení (kvalifikovaná výzva k plnění uplatněním nároku, příprava a převzetí věci, sepis žaloby, podání z 24.10.2020, účast na jednání do 2 hodin 17.12.2020, podání ze dne 11.1.2021, podání ze dne 18.2.2021, 2 úkony za účast na jednání přesahující 2 hodiny dne 10.6.2021, podání ze dne 23.7.2021, 2 úkony za účast na jednání přesahující 2 hodiny dne 20.7.2021 a podání ze dne 11.8.2021) v souladu s § 7 ve spojení s § 9 odst. 4 písm. a) a § 11 advokátního tarifu, náhradou hotových výdajů advokáta za 16 zmíněných úkonů právní služby po 30 Kč podle § 13 odst. 4 advokátního tarifu, dále cestovným ze sídla advokátní kanceláře žalobce do sídla soudu a zpět v celkové vzdálenosti 186 km při 3 cestách a spotřebě 59 litrů naturalu 95 na 100 km a ceny této pohonné hmoty 27,80 Kč v souladu s § 4 písm. c) vyhl. č. 589/2020 Sb. a sazby náhrady za použití motorového vozidla 4,40 Kč za 1 ujetý kilometr v souladu s § 1 písm. b) téže vyhlášky, celkem tedy cestovným ve výši 3.370,5 Kč, náhradou za promeškaný čas v počtu 6 * 5 půlhodin po 100 Kč v celkové výši 1.800 Kč v souladu s § 14 odst. 3 advokátního tarifu, DPH ve výši 21 % ze všech zmíněných částek a zaplaceným soudním poplatkem ve výši 4.000 Kč Celkem tak žalovaná společně a nerozdílně s vedlejším účastníkem stojícím v průběhu řízení na její straně mají povinnost zaplatit žalobkyni náklady řízení 76.080,3 Kč, a to taktéž do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř. Soud se neztotožnil s názorem zástupkyně žalobkyně, že by za úkony činěné po spojení půdních řízení do řízení jediného měly být přiznávány odměna advokátky a režijní paušál duplicitně. Stejně tak neshledal důvod pro navýšení odměny na trojnásobek za podání ze dne 11.1.2021. U podání ze dne 30.1.2020, 15.11.2020 a 12.2.2021 dospěl k závěru, že se nejedná o podání ve věci samé, kterými by disponovala řízením, nebo doplňovala skutková tvrzení či navrhovala důkazy, ať už v rámci koncentrační lhůty či po poučení k výzvě soudu, a nepřísluší tak za ně odměna ani režijní paušál.