13 Co 401/2024 - 224

Rubrum

Městský soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Pavla Vlacha a soudců Mgr. Daniely Večerkové a JUDr. Čestmíra Slaného v právní věci žalobce: [Jméno žalobce], narozený dne [Datum narození žalobce] bytem [Adresa žalobce] zastoupený advokátem [Jméno advokáta] sídlem [Adresa advokáta] proti žalované: Česká republika – [ústřední orgán] sídlem [adresa] jednající [Jméno žalované] sídlem [Adresa žalované] o zadostiučinění nemajetkové újmy, k odvolání žalobce proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 11. 6. 2024, č. j. 19 C 134/2021-199, takto:

Výrok

I. Rozsudek soudu prvního stupně se potvrzuje.

II. Žalobce je povinen zaplatit žalované na náhradu nákladů odvolacího řízení částku 600 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.

Odůvodnění

1. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně zamítl žalobu, kterou se žalobce domáhal na žalované zaplacení částky 1 800 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25% ročně od 22. 6. 2021 do zaplacení (výrok II), a uložil žalobci zaplatit žalované na náhradu nákladů řízení částku 962 Kč (výrok II).

2. Soud prvního stupně tak rozhodl o žalobě podané u něj dne 29. 6. 2021, kterou se žalobce domáhal na žalované posléze již jen zaplacení shora uvedené částky s příslušenstvím jako zadostiučinění za nemajetkovou újmu, poté, co žalovaná na jeho původní žalobní požadavek ve výši 4 013 443 Kč s příslušenstvím (2 000 000 Kč s příslušenstvím jako odškodnění nemajetkové újmy a 2 013 443 Kč s příslušenstvím na náhradu škody) plnila po podání žaloby částkou 120 000 Kč na odškodnění nemajetkové újmy, co bylo řízení v tomto rozsahu a dále ohledně částky 19 605 s příslušenstvím požadované na náhradu škody zastaveno k částečnému zpětvzetí žaloby usnesením ze dne 10. 5. 2022, jež nabylo právní moci dne 15. 9. 2022, a co soud prvního stupně svým předchozím rozsudkem ze dne 1. 6. 2023, č. j. 19 C 134/2021-149, pravomocně uložil žalované zaplatit žalobci na odškodnění nemajetkové újmy dalších 80 000 Kč s příslušenstvím (včetně úroku z prodlení z částky 120 000 Kč od 22. 6. 2021 do 4. 2. 2022) a na náhradu škody 607 904 Kč s příslušenstvím a zamítl žalobu ohledně zbylého požadavku na náhradu škody.

3. Předmětem řízení tudíž zůstal po kasačním zásahu odvolacího soudu (usnesení ze dne 31. 1. 2024, č. j. [spisová značka]) již jen žalobcův požadavek na (do)odškodnění nemajetkové újmy částkou 1 800 000 Kč s příslušenstvím, a to poté, co žalobce z tohoto titulu obdržel celkem částku 200 000 Kč s příslušenstvím a co soudy již v předchozím řízení uzavřely, že žalobce byl v trestní věci vedené posléze u Městského soudu v [místo] pod sp. zn. [spisová značka], jehož rozsudkem ze dne 17. 5. 2019 byl zproštěn na něj podané obžaloby podle § 226 písm. b) tr. řádu, nezákonně trestně stíhán ve smyslu § 8 zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem (dále i jen „OdpŠk“), a že mu v důsledku zahájení a vedení trestního stíhání vznikla nehmotná újma, jejímž spravedlivým odškodněním je peněžitá satisfakce.

4. Soud prvního stupně vyšel v dalším řízení, zavázán odvolacím soudem pro účely stanovení výše odškodnění k náležitému vypořádání žalobcem nabízené srovnávací judikatury (zejm. pak nálezů Ústavního soudu ze dne 13. 3. 2018, sp. zn. II. ÚS 2175/16, a ze dne 27. 9. 2016, sp. zn. IV. ÚS 3183/15) a rovněž i reflektování v mezidobí dosažených výsledků odškodňovacích sporů vedených žalobcovými spoluobviněnými, mezi nimi i advokáty, ze zjištěného průběhu žalobcova trestního stíhání, zahájeného usnesením [správní orgán] ze dne 17. 6. 2015, č. j. [spisová značka] pro zločin legalizace výnosů z trestné činnosti podle § 216 odst. 1 písm. a), odst. 4 písm. a), c) tr. zákoníku. Žalobcem proti němu podaná stížnost byla zamítnuta usnesením [orgán veřejné moci] ze dne 5. 10. 2015, č. j. [spisová značka]. Po podání obžaloby věc projednával Městský soud v [místo], jehož rozsudkem ze 17. 5. 2019, sp. zn. [spisová značka], byl žalobce zproštěn obžaloby podle 226 písm. b) tr. řádu. Rozsudek nabyl právní moci ve spojení s usnesením Vrchního soudu v [místo] ze dne 30. 6. 2020, č. j. [spisová značka], jímž vrchní soud ve vztahu k žalobci zamítl odvolání státního zástupce a poškozených. Žalobcovo trestní stíhání bylo rozsáhle medializováno (tzv. „[název].“; jemu se věnující články v médiích vyčetl soud prvního stupně na třech stranách rozsudku), i v této souvislosti žalobce subjektivně vnímal jeho zahájení a vedení velmi negativně, pociťoval tíseň a depresi, již dne 29. 6. 2015 navštívil psychiatrickou ambulanci [tituly před jménem] [jméno FO], byl medikován antidepresivy, čelil jistému negativnímu vlivu ve své profesní sféře (výkon advokacie, akademická činnost – trestní stíhání podle zjištění soudu prvního stupně oddálilo jeho jmenování docentem). Žalobce uplatnil posléze zažalované nároky u žalované dne 21. 12. 2020, žalovaná plnila jen v rozsahu již shora uvedeném.

5. Uvedené soud prvního stupně opětovně právně posoudil s poukazem na ustanovení § 5, § 7 odst. 1, § 8 odst. 1, § 14 odst. 3, § 15 odst. 1, 2 a § 31a OdpŠk. Znovu uzavřel, že žalobcovo trestní stíhání je vzhledem k jeho výsledku namístě kvalifikovat jako nezákonné. Závěr o adekvátní satisfakci v jeho důsledku žalobci vzniklé nehmotné újmy uvedl s poukazem na důvody rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 27. 6. 2012, sp. zn. 30 Cdo 2813/2011, uveřejněného ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 122/2012 (dále jen „R 122/2012“), konstatováním, že žalobce byl stíhán pro trestný čin, za který mu v případě odsouzení hrozil trest odnětí svobody až na osm let, že jeho trestní stíhání trvalo pět let a že negativně poznamenalo jeho osobní a profesní život.

6. V rámci porovnání žalobcovy věci s jinými případy odškodnění, na něž zaměřil svoji pozornost s poukazem na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 16. 9. 2015, sp. zn. 30 Cdo 1747/2014, uveřejněný ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 67/2016 (dále jen „R 67/2016“), zčásti však přehlížeje pokyny odvolacího soudu vyjádřené v jeho předchozím zrušujícím rozhodnutí (k tomu viz níže), soud prvního stupně popsal jednak základní parametry věcí vedených u něj pod sp. zn. [spisová značka] (u Městského soudu v [místo] jako soudu odvolacího pod sp. zn. [spisová značka]; odškodnění částkou 150 000 Kč) a sp. zn. [spisová značka] (u Městského soudu v [místo] jako soudu odvolacího pod sp. zn. [spisová značka]; odškodnění částkou 200 000 Kč), jednak se (a to zejm.) zaměřil na převážně již pravomocně skončené odškodňovací pře žalobcových spoluobviněných, vedené u něj (a posléze u Městského soudu v Praze jako odvolacího soudu) pod sp. zn. [spisová značka] ([spisová značka]), [spisová značka] ([spisová značka]), [spisová značka] ([spisová značka]), [spisová značka], [spisová značka] ([spisová značka]) a [spisová značka] ([spisová značka]).

7. Žalobcem nabídnutý případ vedený u soudu prvního stupně pod sp. zn. [spisová značka], v němž se poškozenému trestním stíháním (pro trestný čin úřední osoby) dostalo na odškodnění nemajetkové újmy částky 1 102 500 Kč, soud prvního stupně neshledal přiléhavý s tím, že trestní stíhání sice trvalo stejně dlouho jako v případě žalobce a poškozený byl ohrožen trestem odnětí svobody ve stejné horní sazbě, jednalo se však o [funkce], „skutečně významného [Anonymizováno]“, pro kterého představovalo trestní stíhání výrazný zásah do politické kariéry. Obdobně závažný následek soud prvního stupně v žalobcově případě (zjevně) neshledal.

8. Konečně k žalobcem rovněž argumentovanému odškodnění nezákonného trestního stíhání bývalé předsedkyně Energetického regulačního úřadu soud prvního stupně uvedl, že pokud již sám žalobce tvrdí, že v uvedené věci byl tuto poškozenou odškodňující rozsudek zrušen nálezem Ústavního soudu a věc byla vrácena k dalšímu řízení až soudu prvního stupně (Obvodnímu soudu pro Prahu 2), pak z uvedené věci (jakožto nepravomocné) nelze vycházet.

9. Zejména s přihlédnutím k odškodňovacím případům žalobcových spoluobviněných, jimž se dostalo odškodnění od 58 000 Kč do 280 000 Kč, a z nich pak dále zejm. vzhledem k věcem sp. zn. [spisová značka] a [spisová značka] (odškodnění částkami 200 000 Kč, resp. 240 000 Kč), které soud prvního stupně hodnotil jako nejanalogičtější žalobci, a dále ještě s ohledem na podle soudu prvního stupně rovněž příbuznou odškodňovací věc vedenou u něj pod sp. zn. [spisová značka], v níž trvalo trestní stíhání poškozeného déle, hrozila stejná horní hranice trestu odnětí svobody, věc byla rovněž velmi medializována a byl prokázán významný zásah do pracovního života poškozeného, přičemž výše odškodnění činila 200 000 Kč, shledal soud prvního stupně adekvátním odškodněním újmy vzniklé žalobci (znovu) právě částku 200 000 Kč.

10. Vzhledem k tomu, že se této částky žalobci na odškodnění již dostalo, soud prvního stupně žalobu zamítl jako nedůvodnou a o náhradě nákladů řízení rozhodl podle § 142 odst. 2, § 151 odst. 3 o. s. ř. a (rovněž zjevně podle – opětovně – necitované) vyhlášky č. 254/2015 Sb., vycházeje z toho, že žalobce uspěl v rozsahu 32,19% předmětu řízení, převážně úspěšné žalované proto přísluší 35,62% jejích plných nákladů, sestávajících z devíti paušálních náhrad hotových výdajů po 300 Kč za v řízení vykonané úkony, tj. částka 962, kterou soud prvního stupně uložil žalobci zaplatit v zákonné pariční lhůtě.

11. Žalobce napadl rozsudek soudu prvního stupně včasným a přípustným odvoláním. Namítl, že soud prvního stupně se sice k pokynu odvolacího soudu zabýval větším počtem odškodňovacích věcí jeho spoluobviněných, v rozporu se závazným právním názorem odvolacího soudu vyjádřeným v jeho předchozím rozhodnutím však nadále nereagoval ani na žalobcovy námitky vůči ke srovnání nyní znovu použitým rozhodnutím ve věcech sp. zn. [spisová značka] a [spisová značka], ani na jím ke srovnání nabízené nálezy Ústavního soudu ze dne 13. 3. 2018, sp. zn. II. ÚS 2175/16, a ze dne 27. 9. 2016, sp. zn. IV. ÚS 3183/15, a rozhodnutí soudu prvního stupně v odškodňovacích věcech sp. zn. [spisová značka] a [spisová značka], v nichž byly poškozeným přiznány několikanásobné částky oproti žalobci. Rozhodnutí ve věci sp. zn. [spisová značka], které se, což žalobce připouští, blíží jeho případu, neboť zde poškození spoluobvinění byli rovněž [funkce], žalobce nedohledal. Pozice ostatních spoluobviněných, jimž se dostalo na odškodnění víceméně částek kolem 200 000 Kč, nebyla podle žalobce srovnatelná s jeho osobou. Konečně žalobce vytkl soudu prvního stupně nepřesvědčivost vypořádání se s jeho argumentací o zásadní srovnatelnosti odškodňovací situace (bývalého) [funkce] (u soudu prvního stupně sp. zn. [spisová značka], nález Ústavního soudu ze dne 21. 6. 2021, sp. zn. II. ÚS [Anonymizováno]/21) a rovněž bývalé [funkce] [správní orgán 3] (nález Ústavního soudu ze dne 24. 4. 2024, sp. zn. II. ÚS [Anonymizováno]/23). V prvním případě soud prvního stupně dle žalobcova názoru nedokázal řádně vysvětlit, proč by měl „[funkce]“, ohrožený nižší trestní sazbou v kauze komentované regionálním tiskem, po právu obdržet téměř šestinásobek odškodného oproti žalobci, advokátovi stíhanému v několik let celostátně sledované „exemplární“ protikorupční kauze „[název].“ V případě bývalé [funkce] [správní orgán 3] jsou podle žalobce jistě dány dva důvody pro přiznání vyšší náhrady, a sice ohrožení vyšší trestní sazbou a nepravomocné odsouzení, v ostatních bodech (medializace, zdravotní problémy, setrvání v práci), jsou však podle žalobce oba případy srovnatelné. Důvod kasačního zásahu Ústavního soudu ve věci této poškozené pak spočíval v tom (což soud prvního stupně přehlédl), že rozhodnutí o adekvátní náhradě ve výši 600 000 Kč shledal předčasným ve prospěch poškozené (stěžovatelky); i takovéto předčasné rozhodnutí nicméně přiznalo poškozené trojnásobné odškodnění oproti žalobci. I v tomto ohledu podle žalobce schází napadenému rozsudku přezkoumatelná úvaha.

12. Proto žalobce navrhl, aby odvolací soud změnil napadený rozsudek tak, že žalobě vyhoví.

13. Žalovaná s odvoláním nesouhlasila, považujíc dosud přiznané a vyplacené odškodnění v celkové výši 200 000 Kč stejně jako soud prvního stupně za dostatečné. Soud prvního stupně podle žalované tento svůj závěr přesvědčivě odůvodnil srovnáním zejm. s případy žalobcových spoluobviněných, zejm. pak s věcí sp. zn. [spisová značka]. Případy sp. zn. [spisová značka] a [spisová značka] považuje žalovaná, poté, co je ve vyjádření k odvolání podrobně rozebrala, za nepřiléhavé, výše v nich přiznaného zadostiučinění byla ovlivněna tíživějšími dopady trestního stíhání do života poškozených, nežli tomu bylo v žalobcově případě. Žalobcem odkazovanými ústavními nálezy (II. ÚS 379/2023, II. ÚS 2175/16, IV. ÚS 3183/15) byla rušena rozhodnutí obecných soudů, Ústavní soud se zabýval jen obecnými zásadami při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění, proto z nich soud prvního stupně podle žalované správně nevycházel.

14. Proto žalovaná navrhla, aby odvolací soud potvrdil napadený rozsudek jako věcně správný.

15. Odvolací soud přezkoumal z podnětu žalobcem podaného odvolání jak napadený rozsudek, tak řízení, které předcházelo jeho vydání (§ 212 a § 212a o. s. ř.), a neshledal odvolání důvodným.

16. Úvodem odvolacího přezkumu odvolací soud konstatuje, že soud prvního stupně správně zjistil skutkový stav věci, nepochybil aplikací jím citovaných ustanovení zákona č. 82/1998 Sb. a správně vyšel i z jeho ustáleného judikatorního výkladu, představovaného zejm. R 122/2012 a R 67/2016, podle nichž se zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou trestním stíháním, které neskončilo pravomocným odsuzujícím rozsudkem, poskytuje podle § 31a OdpŠk, jež je normou s relativně neurčitou hypotézou, která není stanovena přímo právním předpisem, a jež tak přenechává soudu, aby podle svého uvážení v každém jednotlivém případě vymezil sám hypotézu právní normy ze širokého, předem neomezeného okruhu okolností. Soud tak při stanovení formy či výše zadostiučinění má vyjít především z povahy trestní věci, z délky trestního stíhání, a zejm. dopadů trestního stíhání do osobnostní sféry poškozené osoby. Forma a případná výše zadostiučinění nesmí být v rozporu s obecně sdílenou představou spravedlnosti a měla by respektovat i odškodnění poskytnuté v případech shodujících se s projednávanou věcí v podstatných znacích. Významnější odchylka je možná jen tehdy, bude-li řádně a přesvědčivě odůvodněna.

17. Žalobci je jistě nutno přisvědčit, že soud prvního stupně plně nereflektoval nejen výše uvedená judikatorní kritéria, ale – a to zejm. – závazné pokyny odvolacího soudu dané mu v jeho předchozím kasačním usnesení, pokud – nadále – „komparačně“ nereagoval na žalobcem v tomto směru nabízená rozhodnutí Ústavního soudu (II. ÚS 2175/16 a IV. ÚS 3183/15) a soudu prvního stupně ([spisová značka] a [spisová značka]).

18. Tím sice zatížil řízení vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, tato vada však byla zhojena v odvolacím řízení tím, že (již) žalovaná ve vyjádření k odvolání podrobně shrnula obsah (žalobcem označených, a tedy mu rovněž známých) rozhodnutí sp. zn. [spisová značka] a [spisová značka] (čímž se tato stala shodnými tvrzeními účastníků, vypořádanými odvolacím soudem), dále tím, že odvolací soud při jednání předestřel účastníkům nosné důvody obou žalobcem citovaných nálezů, jakož i svého rozsudku ze dne 26. 9. 2019, sp. zn. [spisová značka], jímž byla skončena odškodňovací věc, ve které zasáhl Ústavní soudu právě nálezem ze dne 13. 3. 2018, sp. zn. II. ÚS [Anonymizováno]/16), a konečně tím, že odvolací soud účastníky seznámil s obsahem dvou svých (soudem prvního stupně nepostižených) rozhodnutí ve věcech žalobcových spoluobviněných ([tituly před jménem] [jméno FO] a [tituly před jménem] [jméno FO] – rozsudek ze dne 25. 7. 2023, sp. zn. [spisová značka], a [tituly před jménem] [jméno FO] – rozsudek ze dne 19. 6. 2024, sp. zn. [spisová značka]), čímž jim dal příležitost se k nim vyjádřit.

19. Poté odvolací soud dospěl k závěru, že závěr soudu prvního stupně o adekvátní výši žalobcova odškodnění právě částkou 200 000 Kč obstojí jako správný, k čemuž nad rámec důvodů napadeného rozsudku konstatuje, vypořádávaje rovněž žalobcovy odvolací námitky, následující.

20. Žalobce sám v odvolání připouští, že se jeho případu blíží situace spoluobviněných [Anonymizováno] [tituly před jménem] [jméno FO] a [tituly před jménem] [jméno FO]. Ti byli, jak vyplývá z rozsudku zdejšího odvolacího soudu ze dne 25. 7. 2023, sp. zn. [spisová značka], stíháni pro stejný trestný čin jako žalobce, byli ohroženi stejnou sazbou trestu odnětí svobody, jejich stíhání, medializované (logicky) shodně jako v žalobcově případě, nicméně trvalo o něco delší dobu (6 let a necelé 3 měsíce, neboť k jejich pravomocnému zproštění obžaloby došlo až dne 1. 9. 2021, kdy bylo zamítnuto odvolání státního zástupce proti rozsudku Městského soudu v [místo], zprošťujícímu je obžaloby ve vztahu ke zbývajícímu skutku pod bodem II. 2 obžaloby; ve vztahu ke skutkům pod body II. 1) a II. 3) obžaloby byli pravomocně zproštěni již k 30. 6. 2020, stejně jako žalobce). Pokud jde o následky v osobnostní sféře, soudy vyšly při odškodnění těchto poškozených shodnými částkami 200 000 Kč (již rozsudkem soudu prvního stupně) z toho, že trestním stíháním byly zasaženy jejich rodinné vztahy (rodiny poškozených prožívaly trestní stíhání spolu s nimi, nezletilé děti poškozeného [tituly před jménem] [jméno FO] čelily ve škole atakům spolužáků) a profesní vztahy (poškození jako advokáti měli zavedenou prosperující [Anonymizováno] kancelář, přičemž po zahájení trestního stíhání došlo k úbytku klientů a téměř k rozpadu [Anonymizováno] kanceláře), u poškozeného [tituly před jménem] [jméno FO] bylo zasaženo také do jeho zdraví a u poškozené [tituly před jménem] [jméno FO] byly dopady trestního stíhání umocněny tím, že je prožívala jako budoucí matka a následně matka pečující o malé dítě. Poškozený [tituly před jménem] [jméno FO] proti přiznané výši odškodnění ani nebrojil, ve vztahu k poškozené [tituly před jménem] [jméno FO] shledal odvolací soud k jejímu odvolání výši odškodnění odpovídající a v komparativní rovině uvedl (pod bodem 22 odůvodnění), že: „vycházel zejména z rozhodnutí Městského soudu v [místo] ze dne 24. 5. 2023 č. j. [spisová značka] (poskytnuta satisfakce 120.000 Kč), ze dne 30. 3. 2023 č. j. [spisová značka] (poskytnuta satisfakce 57.000 Kč) a ze dne 22. 2. 2023 č. j. [spisová značka] (poskytnuta satisfakce 240.000 Kč), které považuje v základních parametrech za srovnatelné s projednávaným případem, kdy se navíc jedná o věci, které vycházejí ze stejného trestního řízení v [název] kauze [p.o.3], vedeného u Městského soudu v [místo] pod sp. zn. [spisová značka]. Společnými znaky jsou povaha trestní věci (trestný čin legalizace výnosů z trestné činnosti dle hlavy V. trestního zákoníku a ve věci sp. zn. [spisová značka] povahově obdobný trestný čin pletichy při veřejné soutěži a veřejné dražbě dle hlavy VI. trestního zákoníku; ve všech případech hrozil poškozeným trest odnětí svobody ve výši až 8 let), srovnatelná délka řízení (v případech sp. zn. [spisová značka] a sp. zn. [spisová značka] cca 5 let, ve věci sp. zn. [spisová značka] cca 7 let x v projednávané věci cca 6 let), a ve věci sp. zn. [spisová značka] i dopady do osobního a profesního života poškozeného (v tomto případě poškozený přišel o vysokou manažerskou pozici x v posuzovaném případě byl dle odvolacího soudu zásah do profesního života žalobkyně b) o něco méně zásadní, když došlo k úbytku klientů [Anonymizováno] žalobců, nicméně výkon advokacie nebyl žalobkyni b) pozastaven, samotné řízení o pozastavení výkonu činnosti před [profesní sdružení samosprávy] nepovažuje odvolací soud za natolik zásadní, jako by bylo samotné pozastavení výkonu činnosti [Anonymizováno]). Při srovnání těchto případů se odvolacímu soudu jeví v posuzované věci v případě žalobkyně b) odpovídající satisfakcí částka 200.000 Kč – nižší částka než v případě sp. zn. [spisová značka], kde trestní stíhání trvalo delší dobu a zásah do profesního života poškozeného byl zásadnější, a naopak vyšší částka než v případech sp. zn. [spisová značka] a sp. zn. [spisová značka], kde trestní stíhání trvalo kratší dobu a nebyly zde prokázány zásadní dopady do jednotlivých životních sfér poškozených – která saturuje vzniklou nemajetkovou újmu žalobkyně b).“ Odvolací soud je v nyní souzené (žalobcově) věci toho názoru, že shora citované úvahy dopadají i na jeho věc a že jeho trestní věc a trestní věc poškozených [tituly před jménem] [jméno FO] a [tituly před jménem] [jméno FO] nevykazují tak zásadní odlišnosti, pro něž by je bylo namístě odškodnit jinak než srovnatelně.

21. Soudem prvního stupně stanovené výši odškodnění koreluje, konstatuje odvolací soud dále, rovněž odškodnění dalšího žalobcova spoluobviněného (nad rámec případů prezentovaných již soudem prvního stupně) [tituly před jménem] [jméno FO] ve věci projednávané soudem prvního stupně pod sp. zn. [spisová značka] a skončené rozsudkem zdejšího odvolacího soudu ze dne 19. 6. 2024, sp. zn. [spisová značka]. Při stanovení konečné výše odškodnění částkou 300 000 Kč vyšly soudy i z toho, že tento poškozený čelil zákazu vycestování, odebrání pasu a návrhu na vzetí do vazby, odvolací soud pak akcentoval, že zatímco (jím srovnávání) poškození z řad spoluobviněných byli ohroženi trestem odnětí svobody od 2, příp. od 3 do 8 let, kdy lze uložit podmíněný trest odnětí svobody, povětšinou za skutky kvalifikované jako legalizace výnosů z trestné činnosti (jako žalobce, [tituly před jménem] [jméno FO] či [tituly před jménem] [jméno FO]), poškozený [tituly před jménem] [jméno FO] byl stíhán pro skutek kvalifikovaný jako zpronevěra dle § 206 odst. 1, 4 písm. a), 5 písm. a) tr. zákoníku, a tedy byl ohrožen trestem odnětí svobody v sazbě 5 až 10 let, což již vylučuje uložení podmíněného trestu. Nadto dle trestních rozsudků měl být [tituly před jménem] [jméno FO] spolu s dalšími třemi osobami (mezi něž žalobce nepatřil) organizátorem celé tzv. „[název] kauzy“, což zvýšilo intenzitu zásahu do jeho osobnostní sféry. Právě uvedenými aspekty se věc [tituly před jménem] [jméno FO] od žalobcovy věci odlišuje, což činí (při jejich vzájemném poměření) odškodnění žalobce (nižší) částkou 200 000 Kč rovněž akceptovatelným.

22. K žalobcem označeným nálezům Ústavního soudu odvolací soud konstatuje, že jejich nosné důvody jistě nelze opomíjet proto, že nálezy byla rušena napadená rozhodnutí obecných soudů a že se v nich Ústavní soud nevyjadřuje v otázce konečné výše odškodnění (jejíž stanovení je věcí obecných soudů). Tam posuzované případy nicméně vykazují oproti žalobcově trestní věci nepřehlédnutelné odlišnosti.

23. Nálezem ze dne 27. 9. 2016, sp. zn. IV. ÚS 3183/15, rozhodl Ústavní soud v případě poškozené advokátky, která byla v průběhu trestního stíhání pro trestný čin křivé výpovědi a nepravdivého znaleckého posudku podle § 175 odst. 2 písm. a) tr. zákona pravomocně odsouzena, a to hned dvakrát, přičemž podruhé to pro ni bylo zcela nečekané s ohledem na to, že druhý odsuzující rozsudek nerespektoval závazný právní názor vyslovený v kasačním rozhodnutí Nejvyššího soudu; uvedená odsouzení pro ni přitom měla mj. významně tíživé profesní důsledky, byla omezena v právu podnikat a současně jí byl znemožněn výkon povolání, pro které byla vzdělána a připravena a u něhož je vyžadována bezúhonnost (v řízení byla zjištěna opakovaná nutnost „rozpustit“ [Anonymizováno]). Ústavní soud rozhodoval v situaci, kdy byla poškozená za osobnostní následky nezákonného trestního stíhání pravomocně odškodněna částkou 100 000 Kč (rozsudek Městského soudu v [místo] jako odvolacího soudu ze dne 28. 11. 2013, sp. zn. [spisová značka]. Výsledné odškodnění (rozsudek odvolacího soudu ze dne 14. 2. 2019, sp. zn. [spisová značka]) pak činilo 605 500 Kč. Dramaticky odlišné profesní důsledky hned dvakrát pravomocně odsouzené poškozené v uvedené věci a v žalobcově případě jsou podle odvolacího soudu zjevné, uvedená poškozená „přišla o práci“ (nadto hned dvakrát), čemuž se žalobcova situace přes jisté negativní důsledky trestního stíhání v jeho profesní a akademické sféře nepřibližuje.

24. Ve věci posuzované v nálezu ze dne 13. 3. 2018, sp. zn. II. ÚS [Anonymizováno]/16, posléze skončené rozsudkem zdejšího odvolacího soudu ze dne 26. 9. 2019, sp. zn. [spisová značka], zasáhlo nezákonné trestní stíhání pro pokus trestného činu poškozování věřitele trvající více než devět let velmi citelně do soukromého, rodinného i pracovního života poškozeného, rovněž [funkce], jemuž hrozil trest odnětí svobody ve výměře 2 až 8 let, trestní stíhání bylo rovněž značně medializováno, po dobu bezmála dvou let byl však poškozenému pozastaven výkon [Anonymizováno], což pro něj v jeho stávající životní situaci (manželka na mateřské dovolené s malým dítětem, rodina závislá na jeho výdělku) mělo obzvláště tíživé následky. Bylo rovněž zjištěno, že poškozenému se z reputačních důvodů poté nepodařilo znovuoživit [Anonymizováno] praxi, tato – slovy soudu v jeho odškodňovací věci – „zkrachovala“. I zde je tak podle odvolacího soudu dána významná odlišnost intenzity osobnostních důsledků trestního stíhání (ale i jeho délky) v žalobcově a porovnávané věci, opodstatňující rozdíl ve výši odškodnění (poškozenému se výsledně dostalo částky 500 000 Kč).

25. Odvolací soud nesdílí ani žalobcovy výtky stran toho, jakým způsobem se soud prvního stupně vypořádal s komparací odškodňovacích věcí, v nichž rozhodoval Ústavní soud nálezy ze dne 21. 6. 2021, sp. zn. II. ÚS [Anonymizováno]/21, a ze dne 24. 4. 2024, sp. zn. II. ÚS [Anonymizováno]/23.

26. Ke kvalifikování poškozeného v první věci jako „[funkce]“, jak uvádí žalobce v odvolání, zjevně není důvod, uvažuje-li o něm Ústavní soud v nálezu jako o „významném [funkce] a dokonce [funkce]“ (členství jmenovaného v [orgán] žalobce v odvolání zcela přehlíží), přičemž jako kruciální Ústavní soud postihuje v důvodech nálezu tu skutečnost, že nezákonné trestní stíhání znamenalo pro tohoto poškozeného „ukončení [Anonymizováno] kariéry“, ježto mu „zničilo pověst“ (viz bod 28 odůvodnění nálezu). Uvedený fatální aspekt v případě žalobce, vykonávajícího [Anonymizováno] bez přerušení i v době trestního stíhání, jmenovaného docentem sice později, ale přece, zničení pověsti ani netvrdícího, přítomen dozajista není, což podle odvolacího soudu nečiní distinkci (jakkoliv jistě značnou) ve výši odškodnění jeho osoby a uvedeného poškozeného (1 102 500 Kč) nepřijatelnou.

27. V případě nálezu ze dne 24. 4. 2024, sp. zn. II. ÚS [Anonymizováno]/23, a odškodňovací věci bývalé [funkce] [správní orgán 2] jsou i podle žalobce dány důvody pro přiznání vyšší náhrady této poškozené, a to ohrožení vyšší trestní sazbou a nepravomocné odsouzení. Rovněž i Ústavní soud v nálezu akcentoval „odsouzení stěžovatelky k nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání osmi let a šesti měsíců. A zejména pak skutečnost, že celkem 21 měsíců (do rozhodnutí odvolacího soudu) stěžovatelka žila v nejistotě, zda tento trest nebude muset skutečně vykonat“. Právě vzhledem k této okolnosti (nepravomocnému uložení vysokého trestu odnětí svobody) Ústavní soud zdůraznil, že „[n]ení proto možné tento případ srovnávat s případy, kdy buď bylo rozhodnuto o zproštění obžaloby již soudem prvního stupně, nebo kdy sice bylo rozhodováno v několika stupních, avšak uloženým trestem byl pouze trest podmíněný“ (a právě to je žalobcův případ). I zde tak odvolací soud nespatřuje zásadní důvody, pro které by odškodnění dané žalobci nemělo oproti satisfakci této poškozené (v době rozhodování Ústavního soudu částkou 600 000 Kč) obstát, což platí tím spíše, že v zásadě obdobně jako žalobce byla odškodněna naprostá většina jeho spoluobviněných, u nichž soudy vyšly z rámcově obdobných zjištění o povaze a míře újmy jako v žalobcově případě.

28. Za této situace (dostatek srovnávacích případů vykazujících podstatné shody u poškozených přímo v žalobcově trestní věci) má odvolací soud za to, že na stanovení výše žalobcova odškodnění nemohou ničeho změnit ani jím označené odškodňovací věci projednávané u soudu prvního stupně pod sp. zn. [spisová značka] a [spisová značka].

29. V první z nich, v níž po kasačním zásahu Nejvyššího soudu (rozsudek ze dne 27. 7. 2017, sp. zn. [spisová značka]) poškozený obdržel na odškodnění ve výsledku částku 875 000 Kč (rozsudek Městského soudu v [místo] jako soudu odvolacího ze dne 1. 11. 2017, sp. zn. [spisová značka]), byl poškozený sice stíhán obdobně dlouho jako žalobce (pět let a deset měsíců) a pro trestné činy, za které mu v případě odsouzení hrozil trest odnětí svobody ve srovnatelné sazbě [zprvu § 250 odst. 1 a 3 písm. b) a § 255 odst. 1 a odst. 2 písm. b) tr. zákona – dvě léta až osm let, posléze § 255 odst. 1 a odst. 2 písm. b) tr. zákona – šest měsíců až pět let), osobnostní následky však byly tíživější než v žalobcově případě (poškozený [funkce] zařazený k výkonu služby u [orgán], dočasně zproštěný výkonu služby a určený do dispozice [funkce] [orgán], který se v souvislosti s trestním stíháním dostal do finanční tísně, byl vystaven výčitkám manželky, věc byla výrazně medializována, trestní stíhání přeťalo možný služební postup poškozeného, do doby zahájení trestního stíhání v [Anonymizováno] pozitivně hodnoceného a požívajícího tam respekt).

30. V druhé z nich je podle názoru odvolacího soudu situace obdobná. Poškozený, v době zahájení trestního stíhání [funkce] [orgán veřejné moci], odškodněný za nemajetkovou újmu způsobenou zahájením a vedením trestního stíhání částkou 460 000 Kč (rozsudek Městského soudu v [místo] jako soudu odvolacího ze dne 28. 11. 2019, sp. zn. [spisová značka]), stíhaný necelé čtyři roky (bez dvou měsíců) pro trestné činy přijímání úplatku podle § 160 odst. 1, 4 písm. a) tr. zákona a porušování povinnosti při správě cizího majetku podle § 255 odst. 1, 3 tr. zákona, jichž se měl dopustit při výkonu uvedené funkce a za které mu hrozil trest odnětí svobody v sazbě 2 – 8 let, byl 92 dnů stíhán vazebně, po dobu výkonu vazby, v níž zhubl 30 kg a do níž byl vzat těsně před Vánoci, mu nebyla poskytnuta odpovídající lékařská péče, což u něj vedlo k rozvoji zdravotních potíží, v úvodu trestního stíhání došlo k jeho zadržení zásahovou jednotkou, byl umístěn do cely předběžného zadržení, v jeho bydlišti došlo k provedení domovní prohlídky, v rámci trestního stíhání čelil požadavku na náhradu škody ve výši 337 mil. Kč.

31. Z uvedeného dále plyne, že pro úvahy odvolacího soudu o věcné správnosti napadeného rozsudku byly již bez významu ty soudem prvního stupně rovněž komparované případy (sp. zn. [spisová značka] a [spisová značka]), vůči jejichž srovnatelnosti s jeho odškodňovací věcí se žalobce výslovně ohrazoval. Jakkoliv lze soudu prvního stupně vytknout, že žalobcovu oponenturu vůči těmto případům nevypořádal, mínil-li z nich (rovněž) vyjít, pro věc samu je to ve výsledku bez významu, není-li podle odvolacího soudu zahrnutí těchto věcí do srovnávací matérie již zapotřebí (vzhledem k její dostatečnosti i bez nich).

32. Z vyložených důvodů odvolací soud podle § 219 o. s. ř. potvrdil napadený rozsudek jako věcně správný, a to jak ve výroku o věci samé, tak ve výroku o nákladech řízení, správném jak co do základu, tak co do vyčíslení výše nákladů v řízení převážně úspěšné žalované.

33. O nákladech odvolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 224 odst. 1, § 142 odst. 1 a § 151 odst. 3 o. s. ř., podle nichž přísluší v odvolacím řízení již zcela úspěšné žalované plná náhrada jeho nákladů, odpovídající dvěma paušálním náhradám hotových výdajů po 300 Kč za vyjádření k odvolání a účast při jednání odvolacího soudu [§ 1 odst. 3 písm. a), c) vyhl. č. 254/2015 Sb.].

34. O lhůtě k plnění ve výroku o nákladech odvolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 211 a § 160 odst. 1 část věty před středníkem o. s. ř.

Poučení