13 Co 467/2024 - 2003

Rubrum

Městský soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Elišky Mrázkové a soudců JUDr. Pavla Vlacha a JUDr. Čestmíra Slaného v právní věci žalobkyně: [právnická osoba]., IČO: [IČO žalobkyně] sídlem [Adresa žalobkyně] zastoupená usazeným evropským advokátem [Jméno advokáta] sídlem [Adresa advokáta] proti žalované: [právnická osoba]., IČO: [IČO žalované] sídlem [Adresa žalované] zastoupená advokátkou [Jméno advokátky] sídlem [Adresa advokátky] o zaplacení částky 898 016,70 Kč s příslušenstvím, k odvolání žalobkyně proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 26. 9. 2024, č. j. 8 C 481/2008-1891, takto:

Výrok

I. Rozsudek soudu prvního stupně se v zamítavém výroku o věci samé mění tak, že žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 201 599 Kč s úrokem z prodlení v zákonné výši od 20. 7. 2008 do zaplacení, to vše do 3 dnů od právní moci rozsudku, jinak (co do částky 335 358,70 Kč s úrokem z prodlení v zákonné výši od 8. 4. 2008 do zaplacení a co do úroku z prodlení v zákonné výši z částky 201 599 Kč za dobu od 8. 4. 2008[Anonymizováno]do 19. 7. 2008) se v tomto výroku potvrzuje.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradu nákladů řízení před soudy všech stupňů částku 832 186 Kč, k rukám zástupce žalobkyně, do 3 dnů od právní moci rozsudku.

III. Žalobkyně je povinna zaplatit státu – Městskému soudu v Praze – 37% nákladů řízení, jejichž výše bude stanovena samostatným usnesením, do 3 dnů od právní moci tohoto samostatného usnesení.

IV. Žalovaná je povinna zaplatit státu – Městskému soudu v Praze – 63% nákladů řízení, jejichž výše bude stanovena samostatným usnesením, do 3 dnů od právní moci tohoto samostatného usnesení.

Odůvodnění

1. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně uložil žalované zaplatit žalobkyni částku 361 059 Kč s 10,5 % úrokem z prodlení od 19. 7. 2008[Anonymizováno]do 31. 12. 2008 a dále od[Anonymizováno]1. 1. 2009 do zaplacení s úrokem z prodlení ve výši repo sazby stanovené Českou národní bankou platné pro první den příslušného kalendářního pololetí, v němž prodlení žalované trvá, zvýšené o 7 procentních bodů, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok I), zamítl žalobu o zaplacení částky 536 957,70 Kč s příslušenstvím (výrok II) a zavázal žalovanou povinností zaplatit žalobkyni na náhradu nákladů řízení částku 485 277 Kč, k rukám zástupce žalobkyně, rovněž do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok III).

2. Rozhodl tak o žalobě podané u něj dne 13. 5. 2008, kterou se žalobkyně (resp. její právní předchůdkyně [právnická osoba], IČO: [IČO]) domáhala na žalované (t. č. pod obchodní firmou [právnická osoba]) původně zaplacení částky 4 126 298 Kč s příslušenstvím s tím, že žalobkyně je od 11. 9. 2007, resp. 9. 10. 2007 vlastníkem v žalobě specifikovaných pozemků o celkové výměře 47 673 m2 v pražských katastrálních územích [adresa] a [adresa], na nichž se nachází pekárenský areál patřící (v zažalovaném období) žalované (budovy pekáren, manipulační plochy a komunikace). Žalovaná pozemky užívala na podkladě dvou nájemních smluv uzavřených dne 23. 3. 1998 s právními předchůdci žalobkyně (restituenty pozemků, členy rodiny [jméno FO] – tzv. východní část pozemků, a[Anonymizováno][tituly před jménem] [jméno FO] – tzv. západní část pozemků). Dopisem ze dne 26. 11. 2007 žalobkyně sdělila žalované, že se stala vlastníkem pozemků, a tudíž vstoupila do postavení pronajímatele. Žalovaná částka sestávala jednak z dlužného nájemného za období od nabytí vlastnictví pozemků žalobkyní do 30. 4. 2008, kdy nájem skončil v důsledku žalobkyní dané výpovědi (3 228 281,30 Kč s přísl.), jednak z peněžité náhrady za bezdůvodné obohacení, k němuž mělo u žalované dojít z důvodu bezesmluvního užívání pozemků v měsících květnu a červnu 2008 (898 016,70 Kč s přísl.; dále i jen „předmětné období“). 3. (Předchozím) rozsudkem ze dne 9. 2. 2023, č. j. 8 C 481/2008-1800, soud prvního stupně žalobě zcela vyhověl a zavázal žalovanou zaplatit žalobkyni náklady řízení. Ve vztahu k nároku na vydání bezdůvodného obohacení vyšel s poukazem na ustanovení § 451 odst. 1 obč. zák. z toho, že pokud žalovaná po skončení nájmu pozemky nevyklidila, pak (dříve pronajaté) pozemky nadále užívala bez právního důvodu, a je proto za jejich užívání povinna zaplatit žalobkyni peněžitou náhradu, jejíž výši není důvodu neztotožnit s výší nájemného (dříve sjednaného, byť neplaceného).

4. Městský soud v Praze jako soud odvolací rozsudkem ze dne 31. 1. 2024, č. j. 13 Co 138/2023-1849, k odvolání žalované změnil předchozí rozsudek soudu prvního stupně tak, že stran nároku na dlužné nájemné zamítl žalobu o zaplacení částky 818 706,60 Kč s příslušenstvím a potvrdil rozsudek co do částky 2 409 574,70 Kč s příslušenstvím (čímž bylo řízení ohledně tohoto nároku pravomocně skončeno), co do částky 898 016,70 Kč s příslušenstvím (požadované na náhradě za bezdůvodné obohacení) a ve výroku o náhradě nákladů řízení předchozí rozsudek soudu prvního stupně zrušil a věc mu v tomto rozsahu vrátil k dalšímu řízení. Pro ně uložil soudu prvního stupně nejprve vypořádat obranu žalované, že, proč a v jakém rozsahu (bývalý) předmět nájmu fakticky neužívala (již od počátku nájmu, tj. nikdy), pročež se na úkor žalobkyně nemohla bezdůvodně obohacovat (neužívala-li předtím ani předmět nájmu). Pro případ, že shledá zažalovaný nárok znovu co do základu důvodným, instruoval soud prvního stupně vyčíslit výši peněžité náhrady za bezdůvodné obohacení s pomocí údaje o místně a časově obvyklém nájemném za užívání srovnatelného předmětu nájmu. Soud prvního stupně byl konečně zavázán vypořádat se s výsledky řízení vedených u něj o obdobných nárocích týkajících se bezprávného užívání předmětného pekárenského areálu v jiných (následujících) časových obdobích (pod sp. zn. 9 C 370/2016, 11 C 275/2019, 28 C 267/2014).

5. Soud prvního stupně vzal v dalším řízení (předcházejícím vyhlášení nyní napadeného rozsudku) po doplnění dokazování znovu za prokázané, že žalobkyně je vlastníkem pozemků [v tomto zásadním ohledu vyšel ze závěrů nálezu Ústavního soudu ze dne 22. 9. 2020, sp. zn. IV. ÚS 2856/19, vydaného v řízení vedeném u soudu prvního stupně pod sp. zn. 18 C 190/2009, v němž se – ve výsledku neúspěšně – domáhala žalobkyně [právnická osoba]., IČO: [IČO] (dále jen „[právnická osoba].“), proti žalovaným [Orgán veřejné moci] a [Jméno žalobkyně]. (tj. žalobkyni v nyní souzené věci) určení, že vlastníkem pozemků je Česká republika].

6. S námitkou žalované o užívání pozemků nikoliv v celém (tj. dříve pronajatém a zažalovaném) rozsahu se soud prvního stupně vypořádal ztotožněním se závěrem dosaženým např. ve sporu vedeném u něj pod sp. zn. 28 C 267/2014 (u Městského soudu v Praze jako soudu odvolacího pod sp. zn. 16 Co 158/2024), podle kterého žalovaná užívala pozemky toliko v rozsahu 30 414 m2 (soubor pozemků uvnitř oploceného pekárenského areálu a k tomu vně tohoto areálu pozemek p. č. [hodnota] zastavěný budovou trafostanice; dále i jen „předmětné pozemky“). Otázku, zda žalovaná měla k užívání těchto pozemků v předmětném období právní titul, vzal soud prvního stupně za v řadě obdobných sporů již rovněž vyřešenou, a to s negativním závěrem.

7. V otázce stanovení výše obvyklého nájemného za předmětné pozemky měl soud prvního stupně k dispozici dva znalecké posudky, a to sice žalovanou původně v jiné věci (sp. zn. 20 C 79/2010) a rovněž i v této věci předložený posudek znalecké kanceláře [právnická osoba] (dále i jen „posudek [právnická osoba]“) č. [hodnota], stanovující výši nájemného částkou 5 919 Kč/den pro období od 1. 7. 2009 do 3. 1. 2010, a žalobkyní předložený znalecký posudek [tituly před jménem] [jméno FO], [tituly za jménem] (přesněji [právnická osoba] – pozn. odvolacího soudu) č. [č. účtu], a jeho dodatek č. [hodnota], odhadující výši nájemného přímo pro rok 2008 na 4 379 616 Kč/rok, tj. 11 999 Kč/den (dále i jen „posudek [tituly před jménem] [jméno FO]“).

8. Soud prvního stupně vyšel ze znaleckého posudku [podezřelý výraz], považuje jej za přesvědčivější, neboť v rámci porovnávací metody opřený o dostatečně široký vzorek skutečně realizovaných prodejů obdobných pozemků (podle územního plánu [adresa] umístěných v zónách VN, tj. nerušící výroby a služeb) v rozhodné době, a současně zohledňující prvek zastavěnosti předmětných pozemků, zatímco v žalovanou předloženém posudku [tituly před jménem] [jméno FO] byly ke srovnání použity z územně plánovacího hlediska odlišné druhy pozemků obchodované ve značném časovém rozptylu, přičemž zastavěnost předmětných pozemků zde naopak nebyla brána v potaz (podle soudu prvního stupně nesprávně). Soud prvního stupně rovněž akcentoval, že z (obdobně konstruovaných) posudků znalecké kanceláře [právnická osoba]. vychází i řada jeho dalších rozhodnutí (dílem pravomocných – pozn. odvolacího soudu) ve sporech žalobkyně a žalované, resp. obchodní společnosti [právnická osoba]. o vydání bezdůvodného obohacení za období let 2009 a následujících.

9. S ohledem na procesně ekonomickou stránku věci (a tedy uvažuje – zjevně – tak, že výše obvyklého nájemného nemohla být v roce 2008 nižší než v roce 2009), stanovil soud prvního stupně tuto výši za 30 414 m2 plochy předmětných pozemků i pro rok 2008 s pomocí posudku [podezřelý výraz] na 5 919 Kč/den, a tedy za 61 dnů předmětného období na 361 059 Kč.

10. Po právní stránce soud prvního stupně věc vzhledem k časovému ohraničení rozhodného období a s poukazem na přechodné ustanovení v § 3028 o. z. právně posoudil podle § 451 odst. 2 obč. zák., konstatuje, že v případě bezprávného užívání cizí věci vzniká tomu, kdo realizuje uživatelská oprávnění, aniž by se jeho majetkový stav zmenšil, majetkový prospěch, který (resp. peněžitou náhradu za něj) je povinen vydat ochuzenému. Z uvedeného dovodil na povinnost žalované zaplatit žalobkyni za užívání předmětných pozemků peněžitou náhradu ve výši odpovídající obvyklému nájemnému, činící za předmětné období již shora uvedených 361 059 Kč.

11. Proto soud prvního stupně vyhověl žalobě jen co do posledně uvedené částky, a to spolu s příslušenstvím, úrokem z prodlení v zákonné výši požadovaným žalobkyní v zákonné výši a důvodně od 19. 7. 2008 (jakožto dne doručení žaloby žalované) do zaplacení. Ve zbytku žalobu zamítl jako nedůvodnou a o náhradě nákladů řízení rozhodl podle § 142 odst. 2 o. s. ř. a příslušných (jím citovaných) ustanovení vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif (dále jen „AT“ nebo „advokátní tarif“), podle nichž přiznal v řízení převážně (z 67,15%) úspěšné žalobkyni na náhradu poměrnou část (34,3%) jejích plných nákladů řízení, tvořených zaplacenými soudními poplatky a náklady zastoupení advokátem, podrobně identifikovanými pod body 32 a 33 odůvodnění napadeného rozsudku.

12. Žalobkyně napadla rozsudek soudu prvního stupně v zamítavém výroku o věci samé včasným a přípustným odvoláním.

13. Jeho úvodem vytkla soudu prvního stupně, že nepřihlédl k jí tvrzeným skutečnostem a označeným důkazům a neúplně zjistil skutkový stav věci, pokud stanovil rozsah žalovanou bezprávně užívaných pozemků toliko na 30 414 m2 plochy nacházející se zásadně (s výjimkou trafostanice) uvnitř oploceného areálu, přehlížeje, že i pozemky vně areálu „nepochybně jsou, resp. musí být“ žalovanou užívány; k tomu nicméně v odvolání označila pozemek (jediný), a to sice p. č. [hodnota], tvořící příjezdovou cestu do areálu. Uvedené tvrzení žalobkyně mínila prokázat navrhovaným místním šetřením a výslechy osob působících ve statutárních orgánech žalované v předmětné době, tyto důkazy však soud prvního stupně nesprávně neprovedl.

14. Dále žalobkyně v odvolání zpochybnila správnost závěrů soudu prvního stupně o obvyklé výši nájemného, a to předně již v rovině procesního postupu, jímž se k těmto závěrům soud prvního stupně dobral. Namítla, že soud prvního stupně v rozsudku zjišťuje ze znaleckého posudku [tituly před jménem] [jméno FO] č. [č. účtu] (zřejmě; pod bodem 17 odůvodnění však nesprávně označuje posudek č. [hodnota]) a jeho dodatku č. [hodnota], aniž by je vůbec provedl k důkazu. Soud prvního stupně podle žalobkyně dále pochybil, pokud znalce [podezřelý výraz] a [tituly před jménem] [jméno FO] přes rozdílné závěry jejich (písemných) posudků nevyslechl; k tomu zdůraznila, že pro případ neodstranění rozporů výslechy znalců bylo povinností soudu prvního stupně zadat revizní znalecký posudek. Stricto sensu nicméně podle žalobkyně vlastně ani rozpory v posudcích „nemohly existovat“, týká-li se posudek [podezřelý výraz] jiného než žalovaného období, což soudu prvního stupně nezabránilo v jeho použití, ač měl k dispozici posudek [tituly před jménem] [jméno FO] vztažený přímo k roku 2008. Úsudek soudu prvního stupně o „obdobné“ výši nájemného v letech 2008 a 2009 je nejasný a nepřezkoumatelný; jakkoliv žalobkyně připouští, že by to „asi nemuselo být proti (jejím) zájmům“, když „ceny všeho ohledně nemovitostí vždy víceméně jen stoupaly“, nic to nemění na nesprávnosti právního posouzení této otázky soudem prvního stupně.

15. Proto žalobkyně navrhla, aby odvolací soud napadený rozsudek v odvoláním dotčeném rozsahu zrušil a věc mu v tomto rozsahu vrátil k dalšímu řízení.

16. Žalovaná s odvoláním nesouhlasila, považujíc napadený rozsudek za dostatečně odůvodněný a věcně správný, a navrhujíc proto jeho potvrzení. V otázce rozsahu užívání pozemků soud prvního stupně podle žalované správně vyšel ze závěrů učiněných v jiných soudních řízeních, jejichž předmětem bylo také vydání bezdůvodného obohacení za užívání totožných pozemků ([spisová značka], [spisová značka]) a v nichž bylo vyloženo, že pozemky mimo areál pekárny nesloužily výlučně žalované. Pro stanovení výše bezdůvodného obohacení soud prvního stupně správně použil posudek [podezřelý výraz], kterýžto postup žalovaná sama navrhla, ač je výhodnější pro žalobkyni, neboť růst cen nemovitostí v daném období je notorietou, žalobkyní ostatně v odvolání připuštěnou; ze zvyšující se ceny nájemného/bezdůvodného obohacení v letech 2008 až 2010 ostatně vychází i znalec [tituly před jménem] [jméno FO]. S věcnými důvody, pro které soud prvního stupně favorizoval posudek [podezřelý výraz] před posudkem [tituly před jménem] [jméno FO], se žalovaná zcela ztotožňuje. V rozsahu částky 143 381 Kč konečně nemůže být žaloba úspěšná již proto, že tato částka stále věcně odpovídá nedůvodně požadovanému DPH, jak bylo původně zažalováno.

17. Odvolací soud přezkoumal z podnětu podaného odvolání napadený rozsudek soudu prvního stupně včetně řízení, které předcházelo jeho vydání (§ 212, § 212a o. s. ř.), a shledal odvolání zčásti důvodným.

18. Odvolací soud po přezkumu napadeného rozsudku úvodem konstatuje, že soud prvního stupně dospěl po provedeném dokazování, pokud jde o základ nároku na vydání bezdůvodného obohacení, který zůstal předmětem řízení, ke správným a pro rozhodnutí o věci samé v postačujícím rozsahu učiněným skutkovým zjištěním, jež posoudil přiléhavým způsobem - mj. i s přihlédnutím k procesnímu principu legitimního očekávání ve smyslu § 13 o. z., jakkoliv se jej expressis verbis nedovolává - i po právní stránce. Se závěry soudu prvního stupně (skutkovými i právními), pokud jde o základ nároku, se tak odvolací soud ztotožňuje jako správnými.

19. Podle § 13 o. z. může každý, kdo se domáhá právní ochrany, důvodně očekávat, že jeho právní případ bude rozhodnut obdobně jako jiný právní případ, který již byl rozhodnut a který se s jeho právním případem shoduje v podstatných znacích; byl-li právní případ rozhodnut jinak, má každý, kdo se domáhá právní ochrany, právo na přesvědčivé vysvětlení důvodu této odchylky.

20. Citovaná zásada legitimního očekávání „řešení téhož stejně“ se sice stala textem zákona až s účinností občanského zákoníku č. 89/2012 Sb., judikatorně však byla dovozována již předtím (srov. např. nález Ústavního soudu ze dne 10. 7. 2008, sp. zn. II. ÚS 2742/07).

21. Nejvyšší soud v usnesení ze dne 7. 1. 2016, sp. zn. 28 Cdo 1071/2015, uvedl k výkladu ustanovení § 13 o. z. mj. následující: „[d]ůvodné očekávání obdobného rozhodnutí ve smyslu odkazovaného ustanovení může tedy jen stěží vzniknout, bude-li se průběh řízení odvíjejícího se od obdobného faktického stavu vyvíjet odlišně, bude-li povinnost účastníků nést břemeno tvrzení a břemeno důkazní naplňována ve vztahu k rozhodným skutečnostem rozdílným způsobem či bude-li mít soud na základě volného hodnocení důkazů za prokázaný jiný skutkový stav. Za popsaných okolností by soud mohl jen obtížně na projednávanou věc pohlížet jako na případ, jenž se s jiným shoduje v podstatných právních znacích.“ 22. Konečně lze předznamenat, že Ústavní soud v nálezu ze dne 16. 8. 2019, sp. zn. II. ÚS 1851/19, s četnými poukazy na svoji další judikaturu zkritizoval nežádoucí rozdílnost rozhodovací praxe soudů o totožných věcech, konstatoval, že rovnost v právech, vyplývající z článku 1 věty prvé Listiny základních práv a svobod, zakládá právo na předvídatelné rozhodování v obdobných případech, a zdůraznil, že jakkoliv odvolací soudy jistě nedisponují obdobně účinným nástrojem sjednocování judikatury jako dovolací soud, je nutno uvedené požadavky vztáhnout i na ně a žádat, aby byly odklony od již existující judikatury (byť i „jen“ odvolací) přesvědčivě odůvodněny a vysvětleny.

23. Odvolací soud tudíž nemíní, a ostatně ani nemůže, vázán nálezovou judikaturou Ústavního soudu (viz článek 89 odst. 2 Ústavy), při posouzení základu nároku přehlížet průběh a výsledek řízení vedených u soudu prvního stupně pod sp. zn. 9 C 370/2016, 11 C 275/2019, 28 C 267/2014 a 20 C 79/2010 (u zdejšího soudu jako soudu odvolacího pod sp. zn. 53 Co 198, 201/2023, 15 Co 1/2024, 16 Co 158/2024 a 72 Co 1732/2024), v nichž soudy opakovaně přesvědčivě vysvětlily a odůvodnily, že (a proč) lze žalované (resp. její právní nástupkyni v provozu pekárenské výroby v areálu [právnická osoba].) přičíst bezesmluvní užívání pozemků právě jen v rozsahu 30 414 m2. Za všechny lze v tomto ohledu odkázat např. na podrobný výklad obsažený pod body 22 až 29 odůvodnění rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 21. 9. 2023, sp. zn. 53 Co 198, 201/2023 (proti němu žalobkyní podané dovolání bylo odmítnuto usnesením Nejvyššího soudu ze dne 22. 5. 2024, sp. zn. 28 Cdo 1061/2024), včetně tam (pod bodem 28) aprobovaného neprovedení dalších žalobkyní navrhovaných důkazů výslechy svědků (zcela shodně jako v nyní souzené věci). Žalobkyně v odvolání tyto judikatorní závěry nereflektuje, tj. zejm. se s nimi ani nepokouší polemizovat, v odvolání toliko setrvává na opakovaně již vyvrácené argumentaci (mj. o charakteru pozemku p. č. 1338/1 jako příjezdové cesty), a proto ji lze plně odkázat na již shora dosažené řešení, s nímž se i odvolací soud (stejně jako soud prvního stupně) plně ztotožňuje a na které lze pro stručnost rovněž odkázat [k hodnocení pozemku p. č. 1338/1 jako účelové veřejně přístupné komunikace, jehož užíváním se žalovaná nemůže bezdůvodně obohacovat, viz bod 26 odůvodnění rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 21. 9. 2023, sp. zn. 53 Co 198, 201/2023, bod 28 odůvodnění rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 29. 2. 2024, sp. zn. 15 Co 1/2024 (proti němu žalobkyní podané dovolání bylo odmítnuto usnesením Nejvyššího soudu ze dne 13. 9. 2024, sp. zn. 28 Cdo 1936/2024), či bod 29 odůvodnění rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 11. 6. 2024, sp. zn. 16 Co 158/2024]. Není pochyb o tom, že nyní souzená věc se vyvíjela stran řešení otázek určujících pro posouzení základu nároku shodně jako věci shora zmíněné. Jelikož nebyly tvrzeny ani zjištěny okolnosti svědčící odchylnému řešení, nepochybil soud prvního stupně, pokud se řešení již dosaženého přidržel.

24. Shora řečené se však neprosadí, pokud jde o posouzení výše nároku.

25. Odvolacímu soudu je z jeho činnosti známo, že žalobkyní ve shora uvedených souběžných řízeních k prokázání výše nároku předkládané posudky znalecké kanceláře [právnická osoba]., zpracované [tituly před jménem] [jméno FO], vycházely při odhadu hodnoty předmětných pozemků z nabídkových, nikoliv prodejem skutečně dosahovaných cen porovnávaných pozemků. Právě i z tohoto důvodu soudy setrvale upřednostňovaly žalovanou předkládané posudky znalecké kanceláře [právnická osoba].

26. V nyní souzené věci však již žalobkyně předložila posudek znalecké kanceláře [právnická osoba], zpracovaný [tituly před jménem] [jméno FO], opírající se rovněž o transakční, nikoliv nabídkové ceny porovnávaných pozemků. V souběžně projednávaných sporech navíc soudy znalce vždy vyslechly, což však soud prvního stupně v projednávané věci neučinil. Tím, jak žalobkyně po právu namítla, zatížil řízení vadou, která mohla (a také měla) mít vliv na správnost napadeného rozsudku (k tomu srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka], spolu s další v něm uvedenou judikaturou). Opodstatněná je i odvolací námitka žalobkyně, že soud prvního stupně neprovedl k důkazu písemný znalecký posudek [tituly před jménem] [jméno FO] (vycházeje z obsahu protokolu o jednání ze dne 26. 9. 2024), ač s ním v odůvodnění rozsudku nakládá, jako by proveden byl (viz bod 17).

27. Odvolací soud proto doplnil dokazování o výslechy zpracovatelů obou znaleckých posudků a dále i sdělením podstatného obsahu (písemného) znaleckého posudku [tituly před jménem] [jméno FO]. S ohledem na jimi konstituovaný (níže vyložený) skutkový stav věci odvolací soud dospěl k závěru, že soudem prvního stupně zaujaté posouzení otázky výše nároku toliko podle závěru posudku [podezřelý výraz] neobstojí jako zcela správné.

28. Ze znaleckého posudku [podezřelý výraz] (po výslechu jeho zpracovatelů [tituly před jménem] [jméno FO] a [tituly před jménem] [jméno FO]) odvolací soud zjistil, že znalec při stanovení obvyklé ceny předmětných pozemků pro období od 1. 7. 2009 do 3. 1. 2010 vycházel z porovnávací metody, kdy pro porovnání použil skutečně realizované prodeje na základě kupních smluv uzavřených v období let 2014 až 2019. Jednalo se celkem o šest porovnávaných pozemků v pražských katastrálních územích [adresa] ve výměrách nižších jednotek tisíc m2, vesměs umístěných v průmyslovém areálu cizího vlastníka, nacházejících se v blízkosti předmětných pozemků (do 9 km vzdálenosti od nich), dle územního plánu bez výjimky spadajících do stejné kategorie jako předmětné pozemky (VN – nerušící výroba a služby). Čtyři z šesti pozemků byly zastavěny stavbami ve vlastnictví jiného vlastníka. Cenu předmětných pozemků pro rok 2009 znalec stanovil na 2 220 Kč/m2, celkem tedy 67 519 080 Kč/30 414 m2, výši nájemného pak s použitím kapitalizační míry 3,2% (stanovené žalovanou jako objednatelem posudku s ohledem na její nespornost mezi účastníky; k tomu viz dále) určil na 2 160 611 Kč ročně/5 919 Kč denně. Použitá, jakkoliv objednatelem zadaná kapitalizační míra je podle znalce adekvátní tomu, že pozemky jsou aktivem, které se (na rozdíl od staveb) neopotřebovává, výše sazby odpovídá i posudkům znalců Zacha (3%) a Bartoškové předkládaným žalobkyní, jakož i obecně akceptovanému rozmezí 3–5%. Výše úrokových sazeb v jednotlivých letech kolísá, stejně tak je podle znalce namístě reagovat úpravami kapitalizační míry pro účely stanovení výše obvyklého nájemného z pozemků.

29. Ze znaleckého posudku [tituly před jménem] [jméno FO] (po výslechu jeho jmenovaného zpracovatele) odvolací soud zjistil, že, pokud jde o původní posudek č. [č. účtu], úkolem znalce bylo stanovit obvyklou ceny předmětných pozemků (tj. v již rovněž oproti žalobě snížené výměře 30 414 m2) a z ní vycházející výši nájemného pro období let 2020–2021. Pro účely porovnání znalec zjistil 19 prodejů realizovaných v období let 2003 až 2021, sedm vzorků vyřadil mj. z důvodu zastavěnosti, majícího podle znalce nežádoucí cenotvorný vliv, pracoval tak ve výsledku s 12 vzorky v pražských katastrálních územích [adresa] s tím, že kupujícími byla banka, resp. provozovatel sítě supermarketů, kteří na pozemcích po jejich prodeji zahájili (novo)stavby budov banky, resp. supermarketu. Cenu porovnávaných pozemků znalec určil na 17 285 Kč/m2, cenu předmětných pozemků pak po srážkách za převážně odlišný způsob využití (pekárenská výroba) a rozdílnou velikost (s tím, že s rostoucí výměrou pozemků klesá jejich jednotková cena) na[Anonymizováno]9 573 Kč/den k datu 30. 6. 2023.

30. V dodatku posudku č. [hodnota], zacíleném přímo na rok 2008, znalec [tituly před jménem] [jméno FO] stanovil cenu předmětných pozemků na [částka]/m2, a to redukcí částky [částka] s použitím koeficientu 3,32 odpovídajícího růstu cenové hladiny mezi lety 2008 a 2023, celkem tedy na [částka]/30 414 m2. Výši nájemného pak s použitím kapitalizační míry 5% tento znalec určil na [částka] ročně/[částka] denně. Délku období, v němž byly realizovány prodeje porovnávaných pozemků, jakož i odlišnou povahu předmětných a porovnávaných pozemků z hlediska územně plánovací dokumentace znalec podle svého názoru dostatečně reflektoval redukčními koeficienty, resp. přepočítacími indexy na srovnatelnou cenovou bázi vycházejícími z údajů České národní banky. K odlišné povaze předmětných a porovnávaných pozemků nicméně znalec upozornil, že předmětné pozemky v areálu neslouží jen k výrobě a službám, neboť stavby na nich stojící zahrnují i ubytovací kapacity a kanceláře. Zohlednění zastavěnosti pozemků pro účely stanovení výše nájemného by se znalci nejevilo být „férové“, jakkoliv připouští, že při uvažovaném prodeji pozemků jistě význam má (jen obtížně se totiž bude hledat kupec, na druhou stranu vlastník stavby bude mít na koupi zvláštní zájem). Sazba kapitalizační míry ve výši 5% ročně podle znalce odpovídá dlouhodobé (20 let) výši úrokových sazeb (hypotéky, státní dluhopisy), zohledňování krátkodobých sazeb těchto instrumentů se znalci nejeví vhodné (neboť dlouhodobost „vyhlazuje“ rozdíly). Z dlouhodobého pohledu podle znalce nelze očekávat nákup nemovitosti neskýtající alespoň „dlouhodobě vyhlazený“ roční pětiprocentní výnos. Nižší kapitalizační míra by dle znalcova názoru odpovídala pozemkům nekomerčního, neproduktivního využití, případně pozemkům využívaným k zemědělské výrobě, nikoliv však pozemkům produkční povahy, zastavěným stavbami pro podnikání, jimiž jsou i předmětné pozemky.

31. Na podkladě takto doplněného (zopakovaného) dokazování odvolací soud přitakal závěru soudu prvního stupně, pokud určil cenu předmětných pozemků pro rok 2008 s použitím znaleckého posudku [podezřelý výraz] a tam pro rok 2009 (sic!) stanoveného údaje 2 220 Kč/m2, resp. 67 519 080 Kč/celek. Odvolací soud považuje za notorietu růst cen nemovitostí v čase, a tedy i mezi lety 2008 a 2009, námitka nemožnosti transpozice cenových údajů z roku 2009 pro rok 2008 by tedy svědčila žalované, nikoliv žalobkyni, které je uvedené, jak ostatně sama v odvolání připouští, ku prospěchu, nikoliv k tíži. Žalovaná přitom proti vyhovujícímu výroku napadeného rozsudku nebrojila. V otázce stanovení ceny pozemků shledává i odvolací soud po výslechu zpracovatelů obou posudků přesvědčivými závěry znaleckého posudku [podezřelý výraz], tímto znalcem zvolený vzorek porovnávaných pozemků skýtá i podle odvolacího soudu objektivnější podklad pro stanovení ceny předmětných pozemků, jím porovnávané transakce jsou věcně i časově „blíže“ potřebnému zjištění o ceně předmětných pozemků v roce 2008, než je tomu v případě transakcí analyzovaných ve znaleckém posudku [tituly před jménem] [jméno FO]. Pochybnosti o něm, jde-li o stanovení ceny pozemků, přetrvávají i po výslechu [tituly před jménem] [jméno FO], tímto znalcem nadále prosazovaný názor o nepřípadnosti reflexe prvku zastavěnosti pozemků je v rozporu s judikatorním východiskem, podávajícím se mj. z rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 12. 3. 2013, sp. zn. 28 Cdo 900/2012, podle nějž pozemek zastavěný stavbou cizího vlastníka nelze oceňovat shodně, jako by zastavěn nebyl. Uvedené náležitě reflektuje posudek [podezřelý výraz], obsahující ve vzorku porovnávaných pozemků právě i takto zatížené pozemky, čímž je zřetelně blíže tržní realitě oproti posudku znalce [tituly před jménem] [jméno FO], který pracuje s volnými stavebními pozemky (teprve) určenými k zastavění a tyto přibližuje předmětným pozemkům za použití přepočítacích koeficientů, tj. cestou subjektivnější a objektivní realitě jistě vzdálenější, než jaká je zvolena v posudku [podezřelý výraz].

32. Právě naopak je tomu ale, pokud jde o posouzení přesvědčivosti posudků, podle odvolacího soudu v otázce určení výše obvyklého nájemného, od které se odvíjí výše peněžité náhrady za bezdůvodné obohacení, řešené oběma znalci týmž postupem, tj. s použitím tzv. kapitalizační míry jakožto ukazatele výnosnosti investice do nemovitosti (zde výše nájemného).

33. Znalec [tituly před jménem] [jméno FO] dle názoru odvolacího soudu přesvědčivým a logickým způsobem vysvětlil svůj postup při stanovení výše obvyklé ceny nájmu s použitím kapitalizační míry v sazbě 5% ročně. Odvolacímu se jeví být přiléhavým znalcem akcentovaný prvek dlouhodobosti, jakož i produkční povahy areálu. Znalcem zvolená sazba koreluje i důvodům usnesení Ústavního soudu ze dne 5. 3. 2019, sp. zn. III. ÚS 2501/16, v němž Ústavní soud ve skutkově a právně obdobném sporu (bezesmluvní užívání pozemků zastavěných stavbou hotelu) aproboval, že „znalecký ústav vycházel ve svém posudku z minimální možné sazby obvyklého nájemného ve výši 5% ceny předmětných pozemků“.

34. Oproti tomu znalci [podezřelý výraz] se přesvědčivé podepření jím zvolené sazby činící toliko 3,2% ročně z ceny pozemků podle odvolacího soudu nezdařilo. Skutečnost, že se sazbou v této (obdobné) výši pracují rovněž i jiné posudky, předkládané dříve dokonce žalobkyní, je sama o sobě bez významu.

35. Lze tak uzavřít, že žalobkyni se nepodařilo zpochybnit posudek [podezřelý výraz] stran řešení otázky ceny pozemků, tento znalec si uvedené řešení obhájil, na rozdíl od znalce [tituly před jménem] [jméno FO]. V případě řešení otázky stanovení výše nájemného za použití sazby tzv. kapitalizační míry je tomu však právě naopak, zde se odvolacímu soudu jeví být přesvědčivě obhájenými závěry posudku znalce [tituly před jménem] [jméno FO].

36. Nájemné za pozemky pro rok 2008 tedy činí 3 375 954 Kč (67 519 080 Kč x 0,05), tj. 9 223,90 Kč denně (3 375 954 Kč / 366 – rok 2008 byl přestupný), za 61 dnů v měsících květen a červen 2008 tedy celkem[Anonymizováno]562 658 Kč.

37. Z vyložených důvodů odvolací soud podle § 220 odst. 1 písm. b) o. s. ř. změnil rozsudek soudu prvního stupně v zamítavém výroku o věci samé ohledně částky 201 599 Kč (562 658 Kč – 361 059 Kč) tak, že tuto částku uložil žalované zaplatit, a to spolu s úrokem z prodlení v zákonné výši od 20. 7. 2008 do zaplacení (§ 517 odst. 2, § 563 obč. zák. a nařízení vlády č. 142/1994 Sb.; ohledně počátku prodlení žalované lze uzavřít, že pokud byla žaloba doručena žalované dne 18. 7. 2008, nastala její povinna plnit dne 19. 7. 2008 a dnem následujícím se žalovaná ocitla v prodlení), to vše v obecné pariční lhůtě (§ 211 a § 160 odst. 1 část věty před středníkem o. s. ř.), jinak napadený rozsudek v tomto výroku potvrdil jako věcně správný (§ 219 o. s. ř.).

38. Ohledně závěru, že (a proč) byl nárok žalobkyně na zaplacení peněžité náhrady za bezdůvodné obohacení splatný na výzvu žalobkyně jako věřitele a že tato výzva byla představována až žalobou, lze pro stručnost odkázat na předchozí rozsudek odvolacího soudu, v němž byl tento závěr odůvodněn.

39. O nákladech řízení před soudy všech stupňů (§ 224 odst. 2 o. s. ř.) rozhodl odvolací soud ve výroku II podle zásady úspěchu ve věci (§ 224 odst. 1, § 142 odst. 2, 3 o. s. ř.).

40. S žalobou na zaplacení peněžité náhrady za bezdůvodné obohacení (898 016,70 Kč s příslušenstvím) sice žalobkyně uspěla jen zčásti (co do 562 658 Kč s příslušenstvím), avšak v řízení, v němž rozhodnutí o výši plnění stran tohoto nároku záviselo na znaleckém posudku, pročež jí ve vztahu k tomuto nároku přísluší plné náklady řízení, počítané, jde-li o odměnu advokáta, z částky přisouzené (která je tak ve vztahu k tomuto nároku tarifní hodnotou věci), nikoliv z částky žalované (k tomu srov. již rozhodnutí bývalého Nejvyššího soudu ČSSR ze dne 24. 6. 1969, sp. zn. 3 Cz 13/69, uveřejněné pod č. 28/1970 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, a dále usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21. 9. 2016, sp. zn. 25 Cdo 3974/2015, uveřejněné pod č. 121/2017 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Ohledně nároku na zaplacení dlužného nájemného (3 228 281,30 Kč s přísl.) uspěla pak žalobkyně převážně (co do částky 2 409 574,70 Kč s přísl.).

41. Z uvedených důvodů žalobkyni přísluší na náhradu nákladů řízení – předně – alikvotní část jejích plných nákladů, vynaložených v řízení skončeném předchozím rozsudkem odvolacího soudu ze dne 31. 1. 2024, č. j. 13 Co 138/2023-1849, konče účastí jejího zástupce při jednání odvolacího soudu dne 31. 1. 2024, při kterém došlo již jen k vyhlášení tohoto rozsudku.

42. Tyto (plné) náklady sestávají ze zaplacených soudních poplatků v úhrnné výši 381 365 Kč, odměny advokáta za zastupování podle § 137 odst. 2 o. s. ř., § 6 odst. 1, § 7, § 8 odst. 1 a § 11 odst. 1 AT za 30 vykonaných úkonů právní služby (konče účastí advokáta žalobkyně při jednání odvolacího soudu dne 24. 1. 2024 – ohledně identifikování těchto úkonů právní služby lze pro stručnost odkázat na bod 32 odůvodnění napadeného rozsudku, v němž jsou tyto úkony vyčteny), a to po 23 500 Kč/úkon (celková tarifní hodnota věci v této fázi řízení 3 790 939,30 Kč: 3 228 281,30 Kč + 562 658 Kč), tj. celkem 705 000 Kč, dále odměny advokáta za již zmíněnou účast při jednání odvolacího soudu dne 31. 1. 2024, při kterém došlo jen k vyhlášení rozsudku, v poloviční výši, tj. 11 750 Kč [§ 11 odst. 2 písm. f) AT], náhrady hotových výdajů advokáta podle § 13 odst. 4 AT (od 1. 7. 2018; do tohoto data odst. 3) za uvedených 31 úkonů právní služby po 300 Kč, tj. 9 300 Kč, a konečně náhrady za daň z přidané hodnoty, jíž je zástupce žalobkyně plátcem, v zákonné sazbě 21%, počítané podle § 137 odst. 3 písm. a) o. s. ř. z odměny a náhrady hotových výdajů v celkové výši 726 050 Kč, a tedy činící 152 470,50 Kč.

43. Plné náklady řízení žalobkyně za všechny dílčí fáze řízení přecházející rozsudku odvolacího soudu ze dne 31. 1. 2024 tedy činí 1 259 885,50 Kč. Žalobkyně ve vztahu k tomuto období řízení uspěla v rozsahu 2 972 232,70 Kč (2 409 574,70 Kč + 562 658 Kč), tj. z 78,4% předmětu (tarifní hodnoty) této fáze řízení, podle pravidla odečtu neúspěchu od úspěchu jí proto přísluší 56,8% jejích plných nákladů (§ 142 odst. 2 o. s. ř.), tj. částka 715 615 Kč.

44. V řízení následujícím po rozsudku odvolacího soudu ze dne 31. 1. 2024 již byl předmětem řízení toliko nárok na vydání bezdůvodného obohacení, o nároku žalobkyně na plné náklady řízení počítané z přisouzené částky platí, co je uvedeno již shora pod bodem 39 odůvodnění.

45. V opakovaném řízení před soudem prvního stupně po rozsudku odvolacího soudu ze dne 31. 1. 2024 zástupce žalobkyně vykonal čtyři úkony právní služby (písemné podání ve věci samé ze dne 24. 6. 2024, účast při jednání ve dnech 21. 5. 2024, 11. 7. 2024 a 26. 9. 2024), náklady zastoupení žalobkyně pak sestávají podle již shora citovaných ustanovení advokátního tarifu z odměny advokáta za tyto čtyři úkony po 10 580 Kč úkon (tarifní hodnota věci této fáze řízení odpovídá výsledně přisouzené částce 562 658 Kč), náhrady hotových výdajů advokáta ve výši 1 200 Kč a náhrady za daň z přidané hodnoty z obojího (43 520 Kč) ve výši 9 139 Kč, tj. celkem 52 659 Kč.

46. V nynějším odvolacím řízení, v němž byla žalobkyni dále (do)přisouzena částka 201 599 Kč (která je tak tarifní hodnotou této fáze řízení), vykonal zástupce žalobkyně dalších pět hlavních úkonů právní služby (odvolání ze dne 4. 11. 2024, písemné podání ve věci samé ze dne 17. 2. 2025, účast na jednání ve dnech 2. 4., 14. 5. a 11. 6. 2025) a jeden vedlejší úkon právní služby (účast při jednání odvolacího soudu dne 18. 6. 2025, při kterém došlo jen k vyhlášení rozsudku), na nákladech zastoupení tak přísluší žalobkyni podle rovněž již shora citovaných ustanovení advokátního tarifu (v případě náhrady hotových výdajů za úkony vykonané po 1. 1. 2025 ve znění § 13 odst. 4 po novele provedené s účinností od tohoto data vyhláškou 258/2024 Sb. – srov. přechodné ustanovení v jejím čl. II) na odměně částka 50 270 Kč (5 x 9 140 Kč + 1 x 4 570 Kč), na náhradě hotových výdajů částka 2 550 Kč (5 x 450 Kč + 1 x 300 Kč) a na náhradě za daň z přidané hodnoty z obojího (52 820 Kč) částka 11 092 Kč, tj. celkem 63 912 Kč.

47. Celkem tak na nákladech řízení před soudy všech stupňů přísluší žalobkyni částka 832 186 Kč, kterou odvolací soud uložil žalované zaplatit ve lhůtě k plnění podle § 211 a § 160 odst. 1 část věty před středníkem o. s. ř., k rukám advokáta žalobkyně podle § 211 a § 149 odst. 1 o. s. ř.

48. Z důvodu byť jen částečné změny napadeného rozsudku v meritu věci byl odvolací soud povinen rozhodnout originálně nejen o nákladech řízení mezi účastníky, ale i ve vztahu ke státu.

49. Podle § 148 odst. 1 o. s. ř. má stát podle výsledků řízení proti účastníkům právo na náhradu nákladů, které platil, pokud u nich nejsou předpoklady pro osvobození od soudních poplatků.

50. Výsledkem nynějšího odvolacího řízení, v němž stát již vynaložil částku 5 745 Kč přiznanou (a vyplacenou) znalci [právnická osoba]. a další (dosud neuhrazenou) částku vynaloží na znalečné znalci [právnická osoba]., je úspěch žalobkyně z 63% žalované částky (562 658 Kč z[Anonymizováno]898 016,70 Kč), žalovaná pak uspěla z 37% předmětu tohoto odvolacího řízení.

51. Účastníci jsou tudíž povinni nahradit státu jejich neúspěchu odpovídající část státem vynaložených nákladů, kteroužto povinnost jim odvolací ve výrocích III a IV shora uložil, rozhoduje s ohledem na to, že státu dosud náklady plně nevznikly, jen co do základu (§ 155 odst. 1 část věty druhé za středníkem o. s. ř.), ve lhůtě k plnění podle § 211 a § 160 odst. 1 část věty před středníkem o. s. ř.

Poučení