13 Co 832/2024 - 581

Rubrum

Krajský soud v Plzni rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Marty Havlové a soudců Mgr. Jiřího Novotného a JUDr. Hany Zemanové ve věci žalobců: a) [Jméno žalobce A] b) [Jméno žalobce B] c) [Jméno žalobce C] všichni zastoupeni advokátkou [Jméno advokátky A] proti žalované: [Jméno žalované]., [IČO žalované] o 176 050 Kč s příslušenstvím o odvolání účastníků proti rozsudku Okresního soudu Plzeň-sever ze dne 18. 7. 2024, č. j. 9 C 250/2018-538 takto:

Výrok

I. Rozsudek soudu prvního stupně se potvrzuje.

II. Žalobci jsou povinni zaplatit společně a nerozdílně žalované na nákladech odvolacího řízení právního zástupce žalované.

Odůvodnění

1. Shora citovaným rozsudkem zamítl soud prvního stupně žalobu na zaplacení částky 176 050 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % z této částky od 31. 3. 2018 do zaplacení a žalované nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení. Soud dospěl k závěru o absolutní neplatnosti sjednané smlouvy o dílo ze dne [datum], včetně dodatku č. [datum], a to pro rozpor s dobrými mravy, pro nepoctivé jednání žalované, zneužívající jejího silnějšího postavení ve smluvním vztahu k žalobcům jako spotřebitelům. Pakliže žalobci zaplatili na základě neplatných smluv zálohu 170 000 Kč a dále 6 050 Kč, zatímco žalovaná pro ně prováděla projektové a inženýrské činnosti, vzniklo oběma stranám bezdůvodné obohacení, jež si mají účastníci vydat. S ohledem na žalovanou uplatněný zápočet formou procesní obrany podle § 98 o. s. ř. proti pohledávce žalobců, a to ve výši žalované částky, který soud shledal za provedený v souladu se zákonem, pohledávka žalobců, jež je předmětem řízení, v celém rozsahu zanikla. Pokud jde o projektovou a inženýrskou činnost provedenou žalovanou ve prospěch žalobců, soud zohlednil pouze tu její část, jež byla realizována podle specifických požadavků žalobců nad rámec původně zpracované projektové dokumentace a souvisejících prací, za něž žalovaná nepožaduje nijakou náhradu. Nelze-li vydat toto plnění, náleží žalované za projektovou a inženýrskou činnost náhrada v penězích ve výši obvyklé ceny. Obvyklá cena poskytnutého plnění byla oceněna znaleckým posudkem, jenž z hlediska přijatých závěrů nebyl rozporován. Projektová dokumentace pak byla zpracována řádně a byla využitelná, přičemž k tíži žalované nemůže jít skutečnost, že žalobci nemají finanční prostředky na realizaci stavby. Ačkoli žalovaná byla v řízení plně úspěšná a náleželo by ji právo na náhradu nákladů řízení podle § 142 odst. 1 o. s. ř., nepřiznal ji soud prvního stupně požadovanou náhradu, s odkazem na § 150 o. s. ř., když zhodnotil okolnosti projednávané věci, kdy žalovaná zapříčinila absolutní neplatnost sjednaných smluv a nutnost vypořádání vzájemných nároků účastníků řízení formou vydání vzájemného bezdůvodného obohacení, přičemž její jednání bylo v rozporu s dobrými mravy, nepoctivé a zneužívající silnějšího postavení žalované ve smluvním vztahu, jako profesionála, jehož předmětem podnikání je výstavba rodinných domů, zatímco žalobci v tomto vztahu vystupovali v pozici spotřebitele.

2. Proti tomuto rozsudku si podali žalobci včasné odvolání, neboť rozporovali, že by se vykonanou činností žalované na projektové dokumentaci a inženýrských pracích jakýmkoli způsobem obohatili, když vykazované plnění nevyužili. Odkázali v tomto směru na ust. § 3002 odst. 2 občanského zákoníku, podle něhož, užíval-li věc nabytou podle úplatné smlouvy poctivý příjemce, a je-li smlouva neplatná, poskytne tento druhé straně náhradu za užívání, avšak jen do výše odpovídající jeho prospěchu. Žalobci z projektové a inženýrské činnosti žalované neměli prospěch, tedy nezískali bezdůvodné obohacení a žalované vůči nim nevzniklo právo na jakoukoli peněžní náhradu, tedy i provedený zápočet žalovanou nemá právní základ a nemohl přivodit zánik nároku žalobců na vrácení jim částek, jež vyplatili zálohově žalované z neplatně sjednaného právního vztahu. S ohledem na charakter vytčené činnosti žalované, nelze ze strany žalobců předmět obohacení vydat, pro nevyužitelnost projektové dokumentace a provedených inženýrských prací, neboť ty se vázaly na konkrétní výstavbu, a pokud ta se nerealizovala, je pro žalobce projektová dokumentace neupotřebitelná. Žalobci tedy uzavřeli, že z důvodu poctivého nabytí plnění od žalované, jakož i pro jeho nevyužitelnost, nemohou být ve vztahu k žalované zavázáni k finanční náhradě z titulu bezdůvodného obohacení. Poskytnuté plnění nemohlo být využito, když žalobci stavbu domu neprovedli pro nedostatek finančních prostředků. Na podporu svého stanoviska odkázali žalobci rovněž na ust. § 3001 odst. 2 občanského zákoníku, podle něhož, získá-li obohacený předmět obohacení v dobré víře, a nelze-li jej dobře vydat, není obohacený povinen k náhradě získaného plnění, ledaže by tím vznikl stav zjevně odporující dobrým mravům. S ohledem na veškeré okolnosti projednávané věci, je naopak v souladu s dobrými mravy, pokud žalobci získají do své dispozice dříve poskytnuté zálohové navrhli žalobci změnu napadeného rozsudku na vyhovění žalobě v celém rozsahu a přiznání jim náhrady nákladů za řízení před soudy obou stupňů.

3. Žalovaná odvoláním napadla nákladový výrok rozsudku soudu prvního stupně. Především zdůraznila tu skutečnost, že podaná žaloba byla zamítnuta výlučně z důvodu uplatnění procesní obrany žalované formou započtení pohledávek, když pohledávka žalované nebyla zapříčiněna jejím nepoctivým jednáním. Existence této pohledávky byla žalobcům známa ještě před podáním žaloby (odkaz na dopis žalované ze dne [datum]). S tímto vědomím iniciovali žalobci dané řízení a museli si být vědomi možného neúspěchu v řízení. Z uvedeného důvodu tak právní posouzení merita věci, činěné chybně pouhým odkazem na absolutní neplatnost sjednaných smluv, nemůže být rozhodující pro rozhodnutí o nákladech řízení, když úspěch žalované ve věci byl založen právě zmíněnou procesní obranou žalované. Započítávaná pohledávka žalované měla původ jen ve specifických požadavcích žalobců na realizaci stavby, když tito vyžadovali změny provedení stavby, oproti původně zpracované projektové dokumentaci. Uvedené náklady, spojené s požadavky žalobců, nemohly být zbytečným nákladem zapříčiněným údajným nepoctivým jednáním žalované. Tyto přípravné práce byly provedeny účelně, bez zbytečného navýšení nákladů. Za popsaného stavu měla by mít žalovaná právo na náhradu jí vzniklých nákladů řízení podle § 142 odst. 1 o. s. ř. V této souvislosti nelze přehlédnout, že žalovaná je zatížena vysokými náklady za právní zastoupení advokátem, za znalecký posudek či zaplacený soudní poplatek. Žalobci již na počátku řízení museli počítat s tím, že v případě neúspěchu v řízení, je stíhá povinnost náhrady nákladů řízení. Aplikace ust. § 150 o. s. ř. na rozhodnutí o nákladech řízení není přiléhavá, neboť takový postup je možný jen výjimečně a z důvodů zvláštního zřetele hodných, což v dané věci nebylo zjištěno. Soudem pojmenované okolnosti případu nejsou důvodem k nepřiznání úspěšnému účastníku řízení náhrady vynaložených nákladů. Nelze pominout, že žalobci v řízení o zaplacení částky 176 500 Kč zapříčinili vznik nákladů ve výši téměř přesahující dvojnásobek předmětu řízení, tj. v částce 304 651,40 Kč na straně žalované. Nakonec žalovaná měla proti žalobcům vyšší nárok, než započetla, a to o 87 650 Kč. Soud prvního stupně nevzal v úvahu, že náhradu nákladů řízení lze přiznat i zčásti. Pro odvolací řízení navrhla žalovaná změnu odvoláním napadeného výroku tak, že ji odvolací soud proti žalobcům přizná právo na náhradu nákladů řízení v částce 304 651,40 Kč.

4. Žalovaná k odvolání žalobců uvedla, že rozsudek soudu prvního stupně je věcně správný, postavený na provedeném dokazování a relevantních skutkových a právních závěrech, proto navrhla jeho potvrzení a přiznání jí náhrady nákladů odvolacího řízení. Poukázala pak také na judikaturu Nejvyššího soudu, jež stojí na stanovisku, že existence bezdůvodného obohacení není závislá na trvání ekonomické využitelnosti získaného plnění a současně, že bezdůvodné obohacení vznikne i tehdy, pokud je obohacený následně nevyužije (viz např. rozsudek sp. zn. 32 Cdo 3521/2017, 30 Cdo 5086/2009, 23 Cdo 5753/2015, 28 Cdo 1448/2015, aj.).

5. Žalobci považovali použití ust. § 150 o. s. ř. na rozhodnutí o nákladech řízení za opodstatněné, v tomto směru odkázali na odůvodnění napadeného rozsudku, a navrhli potvrzení nákladového výroku rozsudku soudu prvního stupně.

6. Odvolací soud přezkoumal napadený rozsudek a řízení mu předcházející (§ 212, § 212a o. s. ř.), přihlédl k obsahu podání účastníků, a po projednání věci dospěl k závěru, že odvolání nejsou důvodná.

7. Z obsahu spisu se podává, že účastníci uzavřeli dne [datum] (č. l. 69 – 71 spisu) smlouvu o smlouvě budoucí, jejímž předmětem bylo zejména zajištění přípravných projektových, inženýrských a dalších činností specifikovaných ve smlouvě, zaměřených na provedení stavby rodinného domu za cenu zhruba ve výši 3 250 000 Kč včetně DPH. Žalobci uhradili na základě článku II odstavce 2.1 smlouvy žalované dne [datum] zálohu na toto plnění ve výši 170 000 Kč. Uvedená skutečnost byla v řízení doložena a mezi účastníky je nesporná. Dne [datum] (č. l. 65 - 68 spisu) byla účastníky uzavřena smlouva o dílo č. [Anonymizováno] podle 5 156 268 Kč. Jejím uzavřením a předáním projektové dokumentace, jež je součástí díla, zanikla smlouva o smlouvě budoucí a smlouva na zpracování projektové dokumentace splněním. Dodatkem č. [hodnota] ke smlouvě o dílo ze dne [datum] (č. l. 50 – 51 spisu) byla provedena změna původní smlouvy o dílo spočívající v tom, že zhotovitel provede stavbu rodinného domu podle projektové dokumentace zpracované [jméno FO], za navýšenou cenu díla na částku 5 452 680 Kč.

8. V daném řízení byl již učiněn právní závěr, že smlouva o dílo, jak byla účastníky uzavřena, je absolutně neplatná pro jednání žalované, které bylo zjevně v rozporu s dobrými mravy, nepoctivé a zneužívající silnějšího postavení žalované ve smluvním vztahu proti žalobcům jako spotřebitelům. Toto jednání lze spatřovat v tom, že žalobci byli žalovanou ujišťováni před uzavřením smlouvy o smlouvě budoucí, jakož i před uzavřením smlouvy o dílo, respektive jejího dodatku, kterým došlo k navýšení ceny díla na částku 5 462 680 Kč, že jsou schopni dosáhnout stoprocentního úvěru na financování koupě pozemku a výstavbu rodinného domu a že žalovaná toto financování zajistí. Žalobci legitimně očekávali, že je žalovaná upozorní na problémy s financováním stavby, na relevantní cenové záležitosti, a že objektivně a dostatečně posoudí a prověří jejich schopnost splnit v budoucnu jejich finanční závazek na zaplacení ceny díla, zvláště, pokud jim byla přidělena finanční manažerka žalované, což lze vnímat tak, že byla informována o vývoji cen, tvorbě úvěrů a o podmínkách jejich poskytování, a v tomto směru měla žalobce odborně vést. Za těchto podmínek byli žalobci „vtaženi“ do smluvního vztahu a zavazovali se k plnění s finančním dopadem. Pokud se žalovaná prezentovala jako odborník v oblasti financování, při zohledňování různých obtíží (např. v příjmech), bylo na místě, aby žalobce na případné možné problémy se zajištěním financování ve zvýšené ceně cca o 2 000 000 Kč upozornila, a pokud tak neučinila, a naopak ujišťovala žalobce, že dosáhnou na stoprocentní hypoteční úvěr, jedná se o nepoctivé jednání. Soud má za prokázané účastnickou výpovědí žalobce b), že žalobci byli o možnosti dosáhnout na stoprocentní úvěr žalovanou ujišťováni i po zvýšení ceny díla, včetně doby před podpisem dodatku smlouvy o dílo. Po žalobcích je nutné vyžadovat, aby při významné investici, jako je stavba rodinného domu, postupovali jako svéprávná osoba, která má rozum průměrného člověka a užívá jej s běžnou péčí a opatrností, a že to každý od nich může v právním styku důvodně očekávat (§ 4 odst. 1 občanského zákoníku), nicméně na straně druhé stojí žalovaná jako osoba, která se veřejně hlásí k odbornému výkonu jako příslušník určitého stavu, čímž dává najevo, že je schopna jednat se znalostí a pečlivostí, která je s tímto stavem spojena (§ 5 odst. 1 občanského zákoníku). Po uzavření smlouvy o smlouvě budoucí žalovaná zprostředkovala žalobcům smlouvu o půjčce u Chytrého nájmu na částku 170 000 Kč dne 30. 9. 2016, dále [jméno FO], jehož asistentkou je finanční manažerka žalované, zprostředkoval dne [datum] uzavření úvěru ze stavebního spoření u [právnická osoba] žalobci a) na částku 321 000 Kč a po podpisu smlouvy o dílo dne [datum], kdy je známa cena díla, zpracovával [jméno FO] nabídku hypotečních úvěrů. Již v této nabídce je zřejmé, že uzavření smlouvy o úvěru u [právnická osoba] je překážkou pro získání hypotečního úvěru v dostatečné a navýšené částce. Žalovaná tak svou reklamou a ujišťováním žalobců o možnosti získání stoprocentního hypotečního úvěru, navíc v situaci, kdy jako odborník v oblasti financování výstavby domu měla vědět, že již následující měsíc po uzavření smlouvy o smlouvě budoucí se mění podmínky pro poskytování úvěrů, dostala žalobce do značně ztížené finanční pozice a vytvořila tak nerovnocenný právní vztah při uzavření smlouvy o dílo. Není rozhodující, že nedošlo k přímému odmítnutí banky poskytnout hypoteční úvěr žalobcům, když již nedostatečná výše odhadu, za shora uvedené situace, zejména změny podmínek poskytování úvěrů bankami, jak vyplývá ze zprávy České národní banky, a již poskytnutý úvěr na cenu pozemku, jsou dostatečnými okolnostmi pro závěr, že žalobci nedosáhli na stoprocentní financování svého záměru prostřednictvím hypotečního úvěru. Bylo by rovněž spravedlivé a poctivé, pokud by žalovaná (jako profesionál v oboru) vedla právní vztah účastníků k ukončení, za stavu, kdy se již jevilo, že žalobci nejsou schopni dostát předpokladům pro uvažovanou stavbu. Pokud 9. Žalovaná podle sjednané smlouvy prováděla pro žalobce projektovou činnost a inženýrské práce, a to zčásti jen na základě specifických požadavků žalobců na realizaci stavby. Zde není možné přehlédnout to, že žalobci vyžadovali změny provedení stavby ve smyslu jejího rozšíření či omezení, vzhledu, vnitřního uspořádání či materiálového složení. Náklady s tímto spojené tedy nemohly být zbytečným nákladem zapříčiněným nepoctivým jednáním žalované. Nejde rovněž pominout, že postup účastníků byl dlouhodobě souladný ve smyslu realizace stavby. Účastníci sjednali smlouvu o smlouvě budoucí dne [datum], smlouvu o dílo s cenou 5 156 268 Kč dne 24. 4. 2017 a [datum] byla cena díla za pomoci dodatku ke smlouvě navýšena na částku 5 452 680 Kč. V [Anonymizováno] bylo dohodnuto, že stavbu rodinného domu zrealizují místo [Jméno žalobce B] jejich syn [Jméno žalobce A] s přítelkyní [jméno FO], kteří si měli vybrat jiný typ rodinného domu, s čímž podle žalované souvisely další vynaložené náklady za zpracovanou novou studii rodinného domu. Nelze se proto spokojit s argumentací žalobců, že vzájemné nároky žalované neuznávají a neproplatí, z důvodu, že výsledky inženýrské činnosti, provedených projektových prací, zjednodušeného geologického průzkumu a zpracování průkazu energetické náročnosti stavby, jsou pro ně nevyužitelné a zbytečné.

10. Podle § 2991 odst. 1 občanského zákoníku, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle § 2991 odst. 2 občanského zákoníku bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

11. Podle § 2993 občanského zákoníku, plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

12. Oběma stranám smlouvy vzniklo bezdůvodné obohacení podle § 2991 odst. 2 občanského zákoníku, neboť si poskytly plnění bez právního důvodu, když plnily na základě neplatné smlouvy – žalobci zaplatili zálohu ve výši 170 000 Kč a 6 050 Kč za změnu projektové dokumentace, žalovaná provedla zmíněné projektové a inženýrské činnosti. Podle § 2993 občanského zákoníku tak obě strany mají právo na vrácení toho, co plnily. Žalovaná uplatnila vůči žalobcům svůj vzájemný nárok jako procesní obranu formou zápočtu podle § 98 o. s. ř., a to ve výši 324 694 Kč za projektové práce a ve výši 94 266 Kč za inženýrské práce. Zápočet je obsažen v podání ze dne [datum] (č. l. 19 spisu), jež bylo doručeno právnímu zástupci žalobců dne [datum] (č. l. 81 spisu). Tyto skutečnosti nejsou účastníky rozporovány.

13. Podle § 2999 odst. 1 občanského zákoníku, není-li vydání předmětu bezdůvodného obohacení dobře možné, má ochuzený právo na peněžitou náhradu ve výši obvyklé ceny, bylo-li plněno na základě neplatného nebo zrušeného právního jednání, právo na peněžitou náhradu však nevznikne v rozsahu, v jakém se to příčí účelu pravidla vylučujícího platnost právního jednání.

14. Lze přisvědčit právnímu názoru, že bezdůvodné obohacení ve formě provedené projektové a inženýrské činnosti, včetně výsledku tohoto konání v podobě projektové dokumentace, nelze vydat, neboť ta vychází z individuálních požadavků žalobců ve vztahu k pozemku v jejich vlastnictví. Není-li vydání předmětu bezdůvodného obohacení dobře možné, má ochuzený právo na peněžitou náhradu ve výši obvyklé ceny podle § 2999 odst. 1 občanského zákoníku.

15. Majetkový prospěch, jenž objednatel obdržel na základě neplatné smlouvy o dílo, odpovídá obnosu, který by objednatel jinak musel v daném místě a čase vynaložit na opatření obdobného plnění, neboť tato částka lépe, než objektivní změna v tržní ceně nemovitosti, odráží hodnotovou ekvivalenci mezi navrácenými plněními z neplatné, respektive zrušené smlouvy (rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 28 Cdo 1448/2015). nepeněžitého prospěchu, je třeba přihlédnout ke kritériu ceny obvyklé, tedy ceny, kterou by v daném místě a čase musel obohacený na nabytí daného - srovnatelného plnění - vynaložit. Takto stanovená cena by měla prospívat zachování rovnovážného stavu mezi účastníky, neboť se neblíží ani jedné z hodnot krajních (nejvyšší či nejnižší), jež by mohly nepřiměřeně zvýhodňovat jednoho z účastníků vztahu z bezdůvodného obohacení (rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 23 Cdo 5753/2015).

17. Soud prvního stupně správně postupoval v souladu s ust. § 2999 odst. 1 občanského zákoníku a s uvedenou soudní judikaturou, přičemž správně odmítl postup navržený žalovanou, jímž žádala uplatnění ve věci právní úpravy obsažené v ust. § 2999 odst. 2 občanského zákoníku, tj. aby peněžitá náhrada byla stanovena ve výši úplaty, neboť plnila za úplatu. Soud náležitě vyložil, že při neplatnosti smlouvy pro zjevný rozpor s dobrými mravy a pro nepoctivé jednání žalované, při vyhovění vznesenému požadavku žalované, došlo by k faktickému splnění smlouvy právě za podmínek, které vedly k absolutní neplatnosti smlouvy. Zde soud užil argumentaci podanou v komentáři C. H. Beck 2014 k § 2999 občanského zákoníku. Žalovaná nenapadla rozsudek soudu prvního stupně odvoláním a ani v odvolacím řízení uvedený právní náhled na řešenou problematiku nerozporovala.

18. Obvyklá cena poskytnutého plnění na vypracovanou projektovou dokumentaci a provedené inženýrské práce, a to pouze na základě specifických požadavků žalobců na realizaci stavby, když tyto požadavky byly vymezeny v zápisu ze dne [datum] (zvětšení dispozice bytové jednotky 2 +kk na 3 + kk, v bytě 2 +kk na zvětšení rozměrů koupelny, vstupní chodby, zřízení přípojky na pračku a v šatně, přidání dvojgaráže, změny v materiálech), byla stanovena za pomoci znaleckého posudku [jméno FO], když jen obvyklá cena projektové dokumentace [jméno FO] je oceněna na částku 176 760 Kč a veškeré projektové a inženýrské činnosti (včetně projektové dokumentace [jméno FO]) prováděné ze strany žalované na částku 263 700 Kč. Znalec náležitě vysvětlil znalecký závěr, jenž ani nebyl účastníky zpochybňován.

19. Nelze akceptovat námitku žalobců, že projektová dokumentace v této části, stejně jako inženýrské práce, jež pro ně provedla žalovaná, nebyly z jejich strany využity a neměli z nich žádný prospěch, když předané plnění bylo dokončeno a provedeno v náležité kvalitě, zcela a jen podle požadavků žalobců, přičemž skutečnost, že žalobci je neupotřebili pouze z důvodu, že nemají finanční prostředky na realizaci stavby podle této projektové dokumentace, nemůže vést k opodstatněnosti závěru, že projektová dokumentace a učiněné inženýrské práce jsou pro žalobce nevyužitelné. Zde je potřebné vycházet z objektivního hlediska využitelnosti předaného plnění, nikoli ze subjektivního hodnocení žalobců, jež má základ v jejich nedostatečné finanční a majetkové situaci.

20. Provedeným zápočtem pohledávky žalované za vypracovanou projektovou dokumentaci a provedené inženýrské práce, jak popsáno shora, postupem podle § 98 věty druhé o. s. ř., ve formě obrany proti nároku uplatněnému žalobci proti ní, došlo k zániku pohledávky žalobců, jež je předmětem tohoto řízení (§ 1982 občanského zákoníku).

21. S ohledem na sdělené byl správný postup soudu prvního stupně, pokud zamítl podanou žalobu. Odvolací soud za věcně správný shledal i výrok o náhradě nákladů řízení, pakliže za použití ust. § 150 o. s. ř. nebyla úspěšné žalované přiznána jejich náhrada. Lze přisvědčit žalované, že užití ust. § 150 o. s. ř. je zcela výjimečné, jsou-li ve věci zjištěny důvody hodné zvláštního zřetele. Právě o takový případ v projednávané věci šlo. Smlouvy, na jejichž základě bylo mezi účastníky plněno, byly absolutně neplatné (výlučně) pro jednání žalované, jež bylo v rozporu s dobrými mravy, nepoctivé a zneužívající silnějšího postavení žalované ve smluvním vztahu se žalobci jako spotřebiteli. Zjednodušeně řečeno, žalovaná sofistikovaným způsobem vtáhla žalobce do dluhové pasti (zde odvolací soud odkazuje na bod 8 tohoto rozhodnutí či na odůvodnění svého usnesení č. j. [spisová značka], které bylo dříve vydáno v tomto řízení). Zjištěné okolnosti případu vylučují, aby bylo žalované přiznáno právo na náhradu nákladů řízení, byť alespoň zčásti. Veden věcně správný a zákonný.

22. Nutno podotknout, že se soud prvního stupně správně vypořádal i s nemožností užití ust. § 3001 odst. 2 a § 3002 odst. 2 občanského zákoníku na projednávanou věc, a to s argumentací, jež je popsána v bodu 28 odůvodnění napadeného rozsudku, s níž se odvolací soud zcela ztotožňuje a plně na ni odkazuje.

23. Pokud jde o náklady odvolacího řízení, přiznal odvolací soud úspěšné žalované plnou jejich náhradu podle ust. § 142 odst. 1 o. s. ř. Procesní situace, oproti stavu rozhodování před soudem prvního stupně, byla jiná v tom, že řízení již bylo z hlediska dokazování ukončeno, s jasným výstupem v podobě zamítavého rozhodnutí, které bylo náležitě a přesvědčivě odůvodněno. Při přenesení sporu do odvolacího řízení, je nutně potřebné již vycházet při rozhodování o nákladech řízení z poměření úspěchu účastníků v řízení, a předpoklady, na nichž bylo postaveno užití § 150 o. s. ř. před soudem prvního stupně, tak ztratily na významu. V odvolacím řízení byly právním zástupcem žalované učiněny dva úkony právní služby v hodnotě 8 180 Kč za každý z nich (§ 6 odst. 1, § 7 bod 5, § 8 odst. 1 a § 11 odst. 1 písm. g/, k/ vyhlášky č. 177/1996 Sb.), a to za vyjádření k odvolání žalobců ze dne 12. 9. 2025 a za účast při odvolacím jednání dne 23. 9. 2025, ve výši 16 360 Kč, a dále náleží žalované náhrada za jeden úkon právní služby v poloviční výši podle § 11 odst. 2 písm. c) advokátního tarifu ve výši 4 090 Kč, a to za podané odvolání ze dne 4. 9. 2024 proti nákladovému výroku, celkem náhrada odměny právního zastoupení v součtu představuje částku 20 450 Kč. Za režijní paušály náleží žalované náhrada 1 200 Kč (300 Kč + 2 x 450 Kč). Náhrada 21 % DPH z uvedeného plnění činí 4 546,50 Kč. Celková náhrada nákladů odvolacího řízení se rovná plnění ve výši 26 196,50 Kč, jež byli žalobci zavázáni uhradit společně a nerozdílně ve lhůtě jednoho měsíce (§ 160 odst. 1 o. s. ř.), k rukám právního zástupce žalované (§ 149 odst. 1 o. s. ř.).

Poučení